Milan Kundera

ERT
I
Tak jsem se po mnoha letech octl zase najednou doma. Stl jsem na hlavnm nmst (po nm jsem nesetnkrt proel jako dt, jako chlapec i jako mladk) a nectil jsem dn dojet; naopak pomyslil jsem, e to ploch nmst, nad jeho stechami n radnin v (podobn vojku se starodvnou helmou), vypad jako velk kasrensk cviit a e vojensk minulost tohoto jihomoravskho msta, tvocho kdysi val proti vpdm Maar i Turk, vtiskla do jeho tve rys neodvolateln ohavnosti. Po dlouh lta mne nic nethlo do mho rodit; kal jsem si, e jsem k nmu zlhostejnl, a zdlo se mi to pirozen: vdy v nm u patnct let neiji, zbylo mi tu jen pr znmch i kamard (i tm se radj vyhnu), maminku tu mm pohbenu v ciz hrobce, o kterou nepeuji. Ale klamal jsem se: to, co jsem pojmenovval lhostejnost, byla ve skutenosti z; jej dvody mi unikaly, protoe se mi v mm roditi udly vci dobr i zl ,jako ve vech jinch mstech, ale ta z byla tu; uvdomil jsem si ji prv v souvislosti s touto cestou: kol, za kterm jsem sem jel, mohl jsem toti konec konc splnit i v Praze, ale mne najednou zaala nezadriteln pitahovat nabdnut pleitost vykonat ho v rodnm mst prv proto, e to byl kol cynick a pzemn, kter mne s vsmchem zprooval podezen, e bych se sem navracel pro sentimentln dojet nad ztracenm asem. Jet jednou jsem utpan obhldl nepkn nmst a pak jsem se k nmu otoil zdy a dal se ulic k hotelu, kde jsem ml zamluven nocleh. Vrtn mi podal kl s devnou hrukou a ekl: "Druh poschod." Pokoj byl nevbn: pi stn jedno lko, uprosted mal stl s jedinou idl, vedle postele honosn toaletn stolek z mahagonovho deva se zrcadlem, u dve docela malik oprskan umyvadlko. Poloil jsem aktovku na stl a otevel okno: vhled byl do dvora a na domy, je ukazovaly hoIelu hol a pinav zda. Zavel jsem okno, zathl zclony a el jsem k umvadlu, je mlo dva kohoutky, jeden oznaen erven, druh mode; zkusil jsem je a z obou tekla studen voda. Podval jsem se na stl; ten jet jaktak uel,

lhev s dvma sklenkami by se na nj docela dobe vela, hor vak bylo, e u stolu mohl sedt jen jeden lovk, protoe v mstnosti nebyla druh idle. Pistavil jsem stl k posteli a zkusil jsem si k nmu na postel sednout, ale postel byla pli nzk a stolek pli vysok; postel se pode mnou navc natolik prohnula, e mi bylo rzem jasno, e nejenom me jen tko slouit k sezen, ale e i funkci postele hude plnit pochybn. Opel jsem se do n pstmi; pak jsem si do n lehl zvedaje opatrn obut nohy do ve, abych jimi neupinil (celkem istou) pikrvku a plachtu. Postel se pode mnou propadla a leel jsem v n jak v houpac sti nebo jako v uzoukm hrob: nebylo mono si pedstavit, e by na tto posteli se mnou jet nkdo leel. Sedl jsem si na idli, zadval se do prosvtlench zclon a zamyslil se. V t chvli bylo slyet z chodby kroky a hlasy; byli to dva lid, mu a ena, vyprvli si a bylo rozumt kadmu jejich slovu: mluvili o njakm Petrovi, kter utekl z domu, a o njak tet Kle, kter je pitom a kluka hk; pak bylo slyet kl v zmku, oteven dve a hlasy pokraovaly v sousedcm pokoji; bylo slyet eniny vzdechy (ano, bylo slyet i pouh vzdechy!) a muovo pedsevzet, e si konen s Klrou jaksepat promluv. Vstal jsem a byl jsem rozhodnut; umyl jsem si jet v umyvadlku ruce, otel je do runku a odeel jsem z hotelu, i kdy jsem zpotku nevdl, kam vlastn pjdu. Jen to jsem vdl, e nemm-li zdar cel sv cesty (cesty znan dalek a namhav) uvst v nejistotu pouhou nevhodnost hotelovho pokoje, musm se, i kdy se mi do toho vbec nechtlo, obrtit na njakho zdejho znmho s dvrnou dost. Nechal jsem si rychle projt hlavou vechny star tve z mld, ale vechny jsem je hned zamtal, u proto, e by mne dvrnost poadovan sluby zavazovala k pracnmu pemosovn dlouhch let, kdy jsem se s nimi nevidl - a k tomu jsem vhec neml chu. Ale pak jsem si vzpomnl, e tu pravdpodobn ije lovk, pisthovalec, ktermu jsem tu ped lty sm zprostedkoval msto a kter bude, jak ho znm, velmi rd, dostane-li se mu pleitost oplatit mi slubu slubou. Byl to podivn, zrove zkostliv mravn a zrove divn neklidn a nestl, s nm, pokud vm, se rozvedla ped lty ena prost proto, e il vude jinde jen ne s n a s jejich synem. Te jsem u jen trnul, jestli se mi znovu neoenil, protoe to by ztovalo splnn m dosti, a spchal jsem rychle k nemocnici. Zdej nemocnice, to je komplex budov a paviln roztrouench na rozshl zahradn prostoe; veel jsem do mal nevzhledn budky u brny a poprosil vrtnho za stolem, aby mne spojil s virologi; pisunul mi telefon na kraj stolu a ekl: "Nula dva." Vytoil jsem si tedy nula dva a dovdl se, e doktor Kostka prv ped nkolika vteinami odeel a je na cest k vchodu. Sedl jsem si na laviku pobl brny, abych ho nemohl minout, okounl jsem

po much, co tu bloumali v modroble pruhovanch nemocninch pltch, a pak jsem ho uvidl: el zamylen, vysok, huben, sympaticky nevzhledn, ano, byl to on. Vstal jsem z laviky a el jsem pmo proti nmu tak, jako bych do nho chtl vrazit, pohldl na mne doten, ale vzpt mne poznal a rozphl ruce. Zdlo se mi, e jeho pekvapen je tm astn a bezprostednost , s jakou mne vtal, mne potila. Vysvtlil jsem mu, e jsem sem pijel ped necelou hodinou kvli njak bezvznamn zleitosti, kter mne tu zdr asi dva dny, a on ihned projevil radostn div, e m prvn cesta vedla za nm. Bylo mi najednou nepjemn, e jsem za nm nepiel nezitn , jen kvli nmu samotnmu, a e i otzka, kterou mu prv kladu (zeptal jsem se ho hode, zda u se podruh oenil), jen pedstr opravdovou ast a je ve skutenosti vypotav praktick. ekl mi (k mmu uspokojen), e je stle sm. Prohlsil jsem, e si toho musme mnoho ct. Souhlasil a litoval, e m bohuel as sotva nco pes hodinu, protoe se mus jet do nemocnice vrtit a veer pak odjd z msta autobusem. "Vy nebydlte zde?" zdsil jsem se. Ujistil mne, e tu bydl, e m v novostavb garsoniru, ale e "nen dobe lovku samotnmu", Vysvitlo, e Kostka m v jinm mst dvacet kilometr odtud snoubenku, uitelku, pr dokonce s dvoupokojovm bytem. "Odsthujete se asem k n?" ptal jsem se ho. ekl, e by tko hledal v jinm mst tak zajmav zamstnn, jak jsem mu tu pomohl najt, a naopak jeho snoubenka by s obtemi hledala msto zde. Zaal jsem proklnat (docela upmn) tkopdnost na hyrokracie, kter nen s to vyjt vstc mui a en, ahy mohli spolen t. "Uklidnte se, Ludvku," ekl mi s milou shovvavost, ,,nen to tak docela nesnesitelu. Projezdm sice nco penz a nco asu, ale moje samota zstv nedotena a j jsem svobodn." "Na vy tolik potebujete svobodu?" zeptal jsem se ho. "Na ji potebujete vy?" oplatil mi otzku. "Jsem dvka," odpovdl jsem. "Nepotebuji svobodu kvli enm, chci ji sm pro sebe," ekl a pokraoval: "Vte co, pojd'te na chvli ke mn, ne budu muset odjet." Nepl jsem si nic jinho. Vyli jsme tedy z nemocnice a brzo doli ke skupin novostaveb, kter nesouladn trely jedna vedle druh z neurovnanho pranho ternu (bez trvnk, bez chodnk, bez silnice) a tvoily smutnou scenrii na konci msta hranicho s przdnou rovinou dalekch pol. Veli jsme do jednch dve, stoupali po zkm schoditi (vtah nefungoval) a zastavili se a ve tetm poschod, kde jsem uvidl na vizitce Kostkovo jmno. Kdy jsme peli pedsn do pokoje, byl jsem navsost spokojen: v rohu stl irok a pohodln gau pikryt ervenou vzorovanou dekou; krom gaue byl v pokoji stolek, keslo, velk knihovna, gramofon a rdio.

Pochvlil jsem Kostkovi pokoj a ptal jsem se, jakou m koupelnu. ".dn pepych," ekl poten mm zjmem a zval mne do pedsn, odkud vedly dvee do koupelny, mal, ale docela pjemn, s vanou, sprchou, umvadlem. "Kdy tak vidm tenhle v pekrsn hyt, tak mne nco napad," ekl jsem. "Co dlte ztra odpoledne a veer?" "Bohuel," omlouval se zkrouen, "mm ztra dlouhou slubu, budu se vracet a kolem sedm. Nebudete voln veer?" "Veer snad budu voln," odpovdl jsem, "ale nemohl byste mi pedtm na odpoledne pjit tenhle v byt?" Byl pekvapen mou otzkou, ale ihned (jako by se bl, abych ho nepodezral z neochoty) mi ekl: "Velice rd se s vmi o nj podlm." A pokraoval, jako by se mysln nechtl dohadovat dvod m prosby: "Mteli pote s ubytovnm, mete tu u dneska spt, protoe se vrtm a rno a vlastn ani rno ne, protoe pjdu pmo do nemocnice." ,,Ne, to je zbyten. Ubytoval jsem se v hotelu. Jenome hotelov pokoj je dost nepjemn a j bych ztra odpoledne poteboval bt v pjemnm prosted. Samozejm, ne proto, abych v nm byl sm." "Ano," ekl Kostka a sklopil mrn hlavu, "to jsem si domyslil." Po chvilce ekl: "Jsem rd, e vm mohu poskytnout nco dobrho." Pak jet dodal: "Bude-li to pro vs ovem skuten dobr." Sedli jsme si pak ke stolku (Kostka uvail kvu) a chvli si povdali (sedl jsem na gaui a zjioval pi tom s potenm, e je pevn, neprohh se, ani nevre). Potom Kostka prohlsil, e u bude musit zase odejt do nemocnice a zasvcoval mne proto rychle do nkterch tajemstv domcnosti: kohoutek od vany v koupeln je nutno pevn uthnout, tepl voda tee proti vem zvyklostem z kohoutku oznaenho psmenem S, zsuvka pro ru od gramordia je skryta pod gauem, a ve skce je sotva naat lhev vodky. Potom mi dal svazek s dvma kli a ukzal mi, kter kl je dole od domovnch dve a kter od bytu. Vypstoval jsem si bhem svho ivota, v nm jsem spval na mnoha rznch postelch a sedval u mnoha rznch stol, zvltn kult kl, a tak Kostkovy kle jsem zastril do kapsy s tichm veselm. Na odchodu vyslovil Kostka pn, aby mi jeho garsonira pinesla "opravdu nco krsnho". ,,Ano," ekl jsem mu, "umon mi provst jednu krsnou destrukci." "Myslte si, e destrukce mohou bt krsn?" ekl Kostka a j jsem se v duchu usml, protoe jsem ho v tto otzce (pronesen mrn, mylen vak bojovn) poznval prv takovho, jak byl, kdy jsem se s nm vce ne ped patncti lty poprv seznmil. Ml jsem ho rd a zrove mi byl trochu k smchu a jako takovmu jsem mu odpovdl: "J vm, e jste tich dlnk na vnm bom staveniti a e nerad slyte o destrukcch, ale co mm dlat: j zednk bo nejsem. Ostatn jestli tu bo

zednci stavj stavby ze skutench zd, sotva by jim mohly nae destrukce ublit. Ale mn se zd, e msto zd vidm vude jen sam kulisy. A destrukce kulis je docela spravedliv vc." Byli jsme zase tam, kde jsme se naposledy (snad nkdy ped devti lty) rozeli; n spor ml v tto chvli podobu znan odtaitou, protoe jeho konkrtn podklad jsme dobe znali a nemuseli si znovu opakovat; zopakovat jsme si potebovali jen to, e jsme se nezmnili, e jsme oba stle stejn sob nepodobn (piem musm ci, e jsem tu nepodobnost ml na Kostkovi rd a e jsem s nm prv proto s oblibou debatoval, protoe jsem si tak vdycky mohl zbn znovu ozejmit, kdo vlastn j sm jsem a co si myslm). Aby mne tedy nenechal o sob na pochybch, odpovdl mi: "To, co jste ekl, zn hezky. Ale eknte mi: Kdy jste takov skeptik, kde berete tu jistotu, e umte rozeznat kulisu od zdi? Nezapochyboval jste nikdy, e iluze, kterm se vysmvte, jsou opravdu jen iluze? Co kdy se mlte? Co kdy jsou to hodnoty a vy jste niitel hodnot?" A potom ekl: "Zneven hodnota a demaskovan iluze maj toti stejn zuboen tla, jsou si podobn a nen nic lehho, ne je zamnit." Doprovzel jsem Kostku pes msto zptky k nemocnici, pohrval jsem si v kapse s kli a bylo mi dobe v ptomnosti dvnho znmho, kter byl s to mne pesvdovat o sv pravd kdykoli a kdekoli, teba prv nyn po cest pes hrbolat povrch novho sdlit. Kostka ovem vdl, e mme ztra ped sebou cel veer, a proto po chvli odboil od filosofovn k bnm starostem, znovu se ujistil, e na nho ztra v byt pokm, a se v sedm hodin vrt (nem sm druh kle), a zeptal se mne, zda u opravdu nic nepotebuji. Shl jsem si na tv a ekl jsem, e bych si u jen poteboval zajt k holii, protoe jsem nepjemn zarostl. "Vborn," ekl Kostka, "zajistm vm protekn holen." Nebrnil jsem se Kostkov pi a nechal se zavst do malho holiskho krmku, kde ped temi zrcadly nla ti velk otiv kesla a na dvou z nich sedli muov se zaklonnmi hlavami a mdlem na tvi. Dv eny v blch pltch se sklnly nad nimi. Kostka pistoupil k jedn z nich a cosi j zaeptal; ena si utela bitvu do ubrousku a zavolala dozadu za krmek: vyla odtud dvka v blm plti a ujala se oputnho pna v kesle, zatmco ena, s kterou mluvil Kostka, se mi uklonila a ukzala rukou, abych si sedl do zbvajcho kesla. Podali jsme si s Kostkou na rozlouenou ruce a j jsem usedl, hlavu opel dozadu o nastaven opradlo, a protoe se po tolika letech ivota nerad dvm na svou vlastn tv, vyhnul jsem se zrcadlu, umstnmu proti mn, zvedl jsem oi vzhru a nechal je bloudit po blm flekatm strop. Nechal jsem oi na strop i potom, kdy jsem uctil na krku holiiny

prsty, kter mi zasouvaly za lmec koile blou plachtu. Pak holika poodstoupila a j jsem slyel jen pohyby bitvy o koen brusn ps a utkvl jsem v jakmsi slastnm nepohnut plnm pjemn lhostejnosti. Za chvli jsem uctil na tvi prsty, vlhk a klouzav, jak mi roztraj po ki mdlov krm, a uvdomoval jsem si tu divnou a smnou vc, e mne jaksi ciz ena, po kter mi nic nen a kter nen nic po mn, nn hlad. Holika pak zaala mdlo roztrat ttkou a mn se zdlo, e snad ani nesedm, ale jen tak tkvm v blm flekatm prostoru, do nho jsem upral zrak. A tu jsem si pedstavil (protoe mylenky i ve chvlch odpoinut neustvaj ve svch hrch), e jsem bezbrann ob a jsem dn en, kter brous bitvu, docela napospas. A protoe se mi m tlo rozplvalo v prostoru a ctil jsem je tv dotkanou prsty, pedstavil jsem si snadno, e jej nn ruce dr (otej, hlad) mou hlavu tak, jako by ji vbec neuvaovaly s tlem, nbr jen samu o sob, take ostr bitva, kter ek na prunm stolku, bude u moci tu krsnou samostatnost hlavy jen dovrit. Pak dotyky ustaly a slyel jsem, jak holika poodstupuje, jak te u doopravdy bere bitvu do ruky, a tehdy jsem si ekl (nebo mylenky pokraovaly ve svch hrch), e musm uvidt, jak vlastn vypad dritelka (pozdvihovatelka) m hlavy, mj nn vrah. Odloupl jsem pohled ze stropu a podval se do zrcadla. A tu jsem uasl: hra, j jsem se bavil, nabyla nhle podivn skutench rys; zdlo se mi toti, e tu enu, co se nade mnou v zrcadle skln, znm. Jednou rukou pidrovala lalek mho ucha, druhou sekrabvala pozorn mdlo s m tve; dval jsem se na ni a tu se mi totonost, ped chvl s asem zjitn, zaala pomalu rozplvat a ztrcet. Pak se naklonila nad umvadlo, dvma prsty odhodila z bitvy chom mdla, vztyila se a mrn pootoila keslo; v t chvli se potkaly na okamik nae pohledy a zase se mi zdlo, e je to ona! Zajist, ta tv byla ponkud jin, jako by patila jej star seste, byla zeedl, povadl, ponkud propadl; ale vdy je to patnct let, co jsem ji naposledy vidl! Za tu dobu j as vtiskl na jej pravou tv klamnou masku, ale je to natst maska s dvma otvory, jimi na mne smj znovu pohldnout jej skuten a prav oi, takov, jak jsem je znal. Ale potom nastalo dal maten stop: do krmu vstoupil nov zkaznk, posadil se za mmi zdy na idliku a ekal, a pijde na adu; zhy oslovil mou holiku; mluvil cosi o krsnm lt a o koupaliti, kter se stav za mstem; holika odpovdala (vnmal jsem vce jej hlas ne slova, ostatn zcela bezvznamn) a zjioval jsem, e ten hlas nepoznvm; znl samozejm, ledabyle, nezkostn, skoro hrub, byl to docela ciz hlas. Myla mi nyn tv, tiskla dlan k mmu oblieji a j (navzdory hlasu) jsem znovu zanal vit, e je to ona, e po patncti ltech ctm znovu jej ruce

na sv tvi, e mne zase hlad, hlad dlouze a nn; (zapomnal jsem docela, e to nen hlazen, nbr umvn); jej ciz hlas pitom stle cosi odpovdal rozvanivmu se chlapkovi, ale j jsem nechtl vit hlasu, chtl jsem vit radji rukm, chtl jsem ji poznat podle rukou; snail jsem se podle mry laskavosti v jejich dotecch rozpoznat, zda je to ona a zda mne poznala. Pak vzala runk a vysouela mi tv. vaniv chlapk se hlasit sml vtipu, kter sm ekl, a j jsem si viml, e moje holika se nesmje, e tedy pravdpodobn pli nevnm, co j chlapk k. Vzruilo mne to, protoe jsem v tom vidl dkaz, e mne poznala a je skryt rozruena. Byl jsem rozhodnut, e ji oslovm, jakmile vstanu z kesla. Sundala mi ubrousek zpod krku. Vstal jsem. Vytahoval jsem z nprsn kapsy ptikorunu. ekal jsem, kdy se znovu setkaj nae pohledy, abych ji mohl oslovit kestnm jmnem (chlapk pod cosi vanil), ale ona mla nevmav odvrcenou hlavu, ptikorunu si vzala rychle a vcn, take jsem si nhle pipadal jako blzen, kter uvil klamnm pzrakm, a vbec jsem nenael odvahu ji oslovit. Podivn neuspokojen jsem odeel z krmku; vdl jsem jen, e nevm nic a e je to velik hrubost, ztratit jistotu v totonosti tve kdysi tak milovan. Nebylo ovem obtn dovdt se pravdu. Spchal jsem do hotelu (cestou jsem spatil na protjm chodnku starho ptele z mld, prime cimblov kapely, Jaroslava, ale jako bych prchal ped vtravou a hlunou hudbou, uhnul jsem rychle pohledem) a z hotelu jsem telefonoval Kostkovi; byl dosud v nemocnici. ,,Prosm vs, ta holika, kter jste mne svil, jmenuje se Lucie ebetkov?" "Dnes se jmenuje jinak, ale je to ona. Odkud ji znte?" ekl Kostka. "Z hrozn dvnch dob," odpovdl jsem a neel jsem ani k veei, el jsem ven z hotelu (stmvalo se u), el jsem se jet toulat.

II
(1) Dnes pjdu brzo spt, nevm sice, jestli usnu, ale pjdu brzo spt, Pavel odjel odpoledne do Bratislavy, j ztra brzo rno letadlem do Brna a dl autobusem, Zdenika zstane dva dny sama doma, vadit j to nebude, moc o nai spolenost nestoj, toti o mou spolenost nestoj, Pavla zbouje, Pavel je jej prvn obdivovan mu , vak to s n taky um, jako to uml se vemi enami i se mnou to uml a pod to se mnou um, tento tden se ke

mn zase zaal chovat jako kdysi dvno, hladil mne po tvi a sliboval, e se pro mne na jin Morav stav, jak pojede zptky z Bratislavy, pr si musme zase spolu popovdat, snad sm uznal,e u to tak dl nejde, snad se chce vrtit k tomu, jak to mezi nmi bylo, ale pro na to piel a te, kdy jsem poznala Ludvka? Je mi z toho zko, ale nesmm bt smutn, nesmm, a smutek nen spojovn s mm jmnem, ta Fukova vta je m heslo, a nevad mi, e je dnes to heslo z mdy, mon, e jsem pitom, ale ti, co mi to kaj, jsou tak pitom, maj tak sv hesla a slovka, absurdnost, odcizen, nevm, pro bych mla svou pitomost vymnit za tu jejich, nechci svj ivot rozlomit v pli, chci, aby to byl jeden mj ivot, jeden od zatku do konce, a proto se mi tolik lbil Ludvk, protoe kdy jsem s nm, nemusm mnit sv idely a vkus, je obyejn, prost, vesel, jasn, a to je to, co miluju, jsem vdycky milovala. Nestydm se za to, jak jsem, nemohu bt jin, ne jsem byla a jsem do osmncti jsem znala jen kltern klauzuru, tubera, dva roky sanatorium, dal dva roky dohnt zamekan studium, ani tanen jsem nepoznala, jen spodan hyt spodanch plzeskch oban a uen a uen, skuten ivot byl za sedmi stnami, kdy jsem pak pila v devtatyictm do Prahy, byl to najednou zzrak, takov tst, e na n nikdy nezapomenu, a proto taky Pavla nikdy nemu vymazat z due, i kdy ho u nemiluju, i kdy mi ublil, nemu, Pavel je moje mld, Praha, fakulta, kolej a hlavn Fukv soubor psn a tanc, dnes u nikdo nev, co to pro ns bylo, tam jsem Pavla poznala, zpval tenor a j alt, vystupovali jsme na stovkch koncert a estrd, zpvali jsme sovtsk psn, nae budovatelsk psn a ovem lidov psn, ty jsme zpvali nejradji, moravsk psn jsem si tehdy tak zamilovala, e jsem se ctila, j, Plzeaka, Moravankou, staly se leitmotivem mho ivota, splvaj mi s tou dobou, s mm mldm, s Pavlem, ozvou se mi pokad, kdy mi m vyjt slunce, ozvaj se mi v tchto dnech. A jak jsem se s Pavlem sb1ila, to bych ani nemohla dnes nikomu ct, je to jak pbh z tanky, bylo vro Osvobozen a velk manifestace na Staromstskm nmst, n soubor tam byl tak, vude jsme chodili dohromady, mal hrsteka lid mezi desetitisci, a na tribun byli sttnci od ns i z ciziny, bylo mnoho projev a mnoho aplaus a potom pistoupil k mikrofonu tak Togliatti a pronesl italsky krtk projev a nmst odpovdlo jako vdy volnm, tlesknm, skandovnm. Nhodou stl Pavel v t obrovsk tlaenici vedle mne a j jsem slyela, e do toho pokiku sm cosi vol, cosi jinho, cosi svho, podvala jsem se mu na sta a pochopila jsem, e zpv, sp kiel, ne zpval, chtl, abychom ho uslyeli a pidali se k nmu, zpval italskou revolun pse, mli jsme ji v repertoru a byla tehdy moc populrn, Avanti popolo, a la riscossa, bandiera rossa,

bandiera rossa ... To byl cel on, nestailo mu nikdy toit jen na rozum, chtl zasahovat lidsk city, zdlo se mi, e je to ndhern, pozdravit na praskm nmst italskho dlnickho vdce italskou revolun psn, touila jsem, aby byl Togliatti dojat, tak jako j jsem byla u pedem dojata, pidala jsem se proto ze vech sil k Pavlovm stm a pidvali se dal a dal, pidal se postupn cel n soubor, ale kik nmst byl straliv siln a ns byla hrstka, ns bylo padest a jich nejmn padest tisc, to byla hrozn pevaha, to byl zoufal zpas, po celou prvn sloku jsme myslili, e podlehneme, e n zpv nikdo ani nezaslechne, ale pak se stal zzrak, postupn se k nm pidvaly dal a dal hlasy, lid zaali chpat a pse se pomalu klubala z velkho rmusu nmst jak motl z obrovsk hluc kukly. Nakonec ten motl, ta pse, alespo nkolik jejch poslednch takt, doletl a k tribun a my jsme se dychtiv dvali na tv proedivlho Itala a byli astni, kdy se nm zdlo, e reaguje pohybem ruky na pse, a j jsem si dokonce byla jista, i kdy jsem to nemohla z t dlky vidt, e vidm v jeho och slzy. A v tom naden a dojet, nevm ani jak, chytla jsem najednou Pavla za ruku a Pavel optoval mj stisk, a kdy pak nmst utichlo a k mikrofonu pistoupil zas nkdo jin, mla jsem strach, aby mi ruku nepustil, ale nepustil ji, dreli jsme se dl a do konce manifestace a nepustili jsme se ani pak, davy se rozely a mi jsme se prochzeli nkolik hodin po kvetouc Praze. O sedm let pozdji, kdy u bylo Zdenice pt let, na to nikdy nezapomenu, ekl mi, nevzali jsme se z lsky, ale ze stranick disciplny, j vm, e to hylo v hdce, e to byla le, e si m Pavel vzal z lsky a teprve potom se zmnil, ale stejn je hrozn, e mi to mohl ct, vdy prv on vdycky dokazoval, e dnen lska je jin, e nen tkem od lid, ale posilou v boji, tak jsme ji tak ili, v poledne jsme nemli as ani poobdvat, sndli jsme na sekretarit SM dv such housky a pak jsme se zase teba cel den nevidli, ekvala jsem na Pavla kolem plnoci, kdy se vracel z nekonench esti, osmihodinovch schz, opisovala jsem mu ve volnm ase referty , kter mval na nejrznjch konferencch a kolench, nramn mu na nich zleelo, to vm jen j, jak mu zleelo na spchu jeho politickc vystoupen, stokrt opakoval ve svch projevech, e nov lovk se li od starho tm, e ru ve svm ivot rozpor mezi soukromm a veejnm, a najednou mi po letech vyte, e tehdy soudruzi jeho soukrom nechali na pokoji. Chodili jsme spolu skoro dv lta a u jsem se stvala trochu netrpliv, na tom nen nic zvltnho, dn ena se nechce spokojit s pouhou studentskou znmost, Pavel se s n spokojil, zvykl si na jej pohodlnou

nezvaznost, v kadm mui je kus sobce a je na en, aby brnila sama sebe a sv ensk posln, Pavel tomu bohuel rozuml mn ne soudruzi ze souboru, hlavn nkolik mch ptelky, ty se domluvily s ostatnmi a nakonec si zavolali Pavla ped vbor, nevm, co mu tam kali, nikdy jsme spolu o tom nemluvili, ale asi se s nm nemazlili, protoe tehdy panovala psn morlka, bylo to pehnan, ale mon e je pece jen lep pehnt mravnost ne nemravnost jak dnes. Pavel se mi dlouho vyhbal, myslila jsem, e jsem vechno pokazila, byla jsem zoufal, chtla jsem si vzt ivot, ale potom za mnou piel, tsla se mi kolena, prosil mne za odputn a dal mi jako dar pvsek s obrzkem Kremlu, svou nejdra pamtku, nikdy ji nesundm, to nen jen pamtka na Pavla, to je vc, a rozplakala jsem se tstm a za trnct dn jsme mli svatbu a byl na n cel soubor, trvala skoro tyiadvacet hodin, zpvalo se a tanilo a j jsem kala Pavlovi, kdybychom se zradili my dva, zradili bychom vechny ty, co s nmi slav svatbu, zradili bychom i manifestaci na Staromstskm nmst i Togliattiho, chce se mi dnes smt, co vechno jsme to potom vlastn zradili ... (2) Pemlm, co si ztra obleu, nejsp rov svetk a usk, v tom mm nejlep postavu, nejsem u nejthlej, ale co, teba mm opltkou za vrsky zase jin kouzlo, kter nem mlad holka, kouzlo proitho osudu, pro Jindru urit ano, chudek, pod ho vidm, jak byl zklamn, e letm u rno a on pojede sm, je astn, kdy me bt se mnou, rd se pede mnou pedvd ve sv devatenctilet dosplosti, se mnou by urit jel stotictkou, abych ho obdivovala, oklivouk chlapeek, ostatn je docela vzorn technik i ofr, redaktoi si ho rdi bereou do ternu na men reporte, a vlastn co na tom, je to pjemn, kdy o nkom vm, e mne rd vid, nejsem v poslednch letech v rozhlase moc oblben, pr jsem sekyrka, fanatika, dogmatik, stranick pes a j nevm jet co, jenome j se nebudu nikdy stydt za to, e mm partaj rda a e pro ni obtuju vechen svj voln as. Vdy co mi nakonec zbylo v mm ivot? Pavel m jin eny, u po nich neptrm, dcerka zbouje otce, m prce je u deset let beztn stejn, reporte, rozhovory, poady o splnnch plnech, kravnech, dojikch, domcnost je stejn beznadj, jenom strana se na mn nikdy neprovinila a j jsem se neprovinila na n, ani v tch chvlch, kdy ji mlem vichni chtli opustit, kdy se v estapadestm provalily Stalinovy zloiny, lidi se tehdy zblznili, na vechno plivali, n tisk pr le, znrodnn obchody nefunguj, kultura upad, drustva na vesnicch

nemla vznikat, Sovtsk svaz je zem nesvobody a nejhor bylo, e tak mluvili i komunist na svch vlastnch schzch, i Pavel tak mluvil, a zase mu vichni tleskali, Pavlovi vdycky tleskali, u od dtstv mu tleskaj, jedinek, jeho matka spv v posteli s jeho fotografi, zzran dt, ale jen prmrn mu, nekou, nepije, ale bez potlesku neum t, to je jeho alkohol i nikotin, a tak byl rd, e zase me chytat lidi za srdce, mluvil o hroznch justinch vradch s takovm citem, e lid div neplakali, ctila jsem, jak je asten ve svm rozhoen, a nenvidla jsem ho . Strana natst klepla hysteriky pes prsty, ztichli, ztichl i Pavel, msto vysokokolskho docenta marxismu bylo pli pohodln, aby jm hazardoval, ale nco tu u zstalo ve vzduchu, zrodek apatie, nedvry, pochybovastv, zrodek, kter tie a tajn bujel, nevdla jsem , co proti tomu dlat, a jen jsem k partaji pilnula jet vc ne dosud, jako by partaj byla iv bytost, lovk, a zvltn, e sp ena ne mu, moudr ena, mohu si s n rozprvt docela dvrn, kdy u si vlastn ani s nikm nemm co ct, nejenom s Pavlem, ani jin m nemaj moc rdi, vak se to ukzalo, kdy jsme museli eit tu trapnou afru, jeden n redaktor, enat mu, ml pomr s technikou od ns, mladou svobodnou holkou, nezodpovdnou a cynickou, a redaktorova ena se tehdy v zoufalstv obrtiIa na n vbor o pomoc, projednvali jsme ten ppad mnoho hodin, pozvali jsme si postupn k rozhovoru manelku, techniku i svdky z jejich pracovit, snaili jsme ppad pochopit ze vech stran a bt spravedliv, redaktor dostal stranickou dtku, technika byla napomenuta a oba museli ped vborem slbit, e se spolu rozejdou. Bohuel slova jsou jen slova, ekli je jen proto, aby ns ukonejili a schzeli se spolu dl, ale le m krtk nohy, dovdli jsme se o tom brzy a j jsem pak byla pro to nejpsnj een, navrhla jsem, aby byl redaktor vylouen ze strany pro vdom klamn a podvdn strany, vdy jak je to komunista, kdy le stran, j nenvidm le, ale mj nvrh neproel, redaktor dostal pouze dtku, zato technika musela z rozhlasu odejt. Pomstili se mi tehdy jaksepat, udlali ze mne stvru, bestii, pln kampa, zaali sldit po mm soukromm ivot, to byla moje Achillova pata, ena neme t bez citu, to by nebyla ena, pro bych to zaprala, hledala jsem lsku jinde, kdy jsem ji nemla doma, stejn jsem ji hledala marn, jednou to na mne vyplili na veejn schzi, pr jsem pokrytec, pranuju pr jin lidi, e rozvracej manelstv, chtla bych je vyluovat, vyha- zovat, niit, a sama jsem manelovi nevrn, kde mu, tak to kali na schzi, ale za zdy to kali jet h, pr jsem pro veejnost jeptika a v soukrom jsem kurva, jako by nemohli pochopit, e j prv proto, e vm, co je to neastn manelstv, j prv proto jsem psn na jin, ne z

nenvisti k nim, ale z lsky, z lsky k lsce, z lsky k jejich domovu, k jejich dtem, protoe jim chci pomoci, vdyt' j mm taky dt a domov a mm o n strach! Ale co, mon e maj pravdu, mon e jsem opravdu zl ensk a lidem se opravdu m nechat svoboda a nikdo nem prvo se jim plst do jejich soukrom, mon e jsme opravdu cel ten n svt vymyslili patn a j jsem opravdu odporn komisa, kter mluv do vc, po kterch mu nic nen, ale j u jsem takov a nemohu jednat jinak, ne ctm, ted' je u pozd, vila jsem vdycky, e lidsk bytost je pece nedliteln, to jenom mk je pokrytecky rozdlen na bytost veejnou a bytost soukromou, to je moje vyznn, podle toho jsem jednala vdycky, i tentokrt. A e jsem snad byla zl, to bez muen piznm, nenvidm tyhle mlad holky, ty spratky, surov ve svm mld, bez kouska solidarity k star en, vdy jim taky jednou bude ticet a ptaticet a tyicet, a a mi nikdo nek, e ho milovala, co ta v, co je lska, vysp se s kadm napoprv, zbrany nem, nem stud, ur mne do krve, kdy mne nkdo pirovnv k takovm holkm jen proto, e jsem mla jako vdan nkolik pomr s jinmi mui. Jenome j jsem vdycky hledala lsku, a jestli jsem se zmlila a nenala ji tam, kde jsem ji hledala, s hus k jsem se odvrtila a la pry, la jinam, i kdy vm, jak by to bylo jednoduch zapomenout na mladistv sen o lsce, zapomenout na nj, pekroit hranici a octnout se v i podivn svobody, kde neexistuje stud, ani zbrany, ani morlka, v i podivn hnusn svobody, kde je ve dovoleno, kde sta jen naslouchat, jak uvnit lovka pulsuje sexus, to zve. A j tak vm, e kdybych pekroila tu hranici, pestala bych bt sama sebou, stala bych se nkm jinm, a nevm vbec km a dsm se toho, t stran zmny, a proto hledm lsku, zoufale hledm lsku, do n bych mohla vejt takov, jak dosud jet jsem, se svmi starmi sny a idely, protoe j nechci, aby se mj ivot rozlomil v pli, chci, aby zstal cel od zatku do konce, a proto jsem byla tak ommen, kdy jsem t poznala, Ludvku, Ludvku ... (3) To bylo vlastn hrozn legran, kdy jsem vela poprv do jeho kabinetu, ani m njak zvl nezaujal, spustila jsem docela bez ostychu, jak informace bych od nho potebovala, jak si pedstavuju ten rozhlasov fejeton, ale kdy se potom dal se mnou do ei, ctila jsem najednou, jak se zapltm, plcm, jak mluvm hloup, a on kdy vidl, e jsem v rozpacch,

obrtil hned e na obyejn vci, jestli jsem vdan, jestli mm dti, kam jezdm na dovolenou a taky ekl, e vypadm mlad a jsem hezk, chtl m zbavit trmy, bylo to od nho mil, poznala jsem u chvastoun, co se umj jen vytahovat, i kdy neumj ani z desetiny co on, to Pavel by mluvil jenom o sob, ale to prv bylo legran, e jsem u nho byla celou hodinu a o jeho stavu jsem vdla tolik co pedtm, smolila jsem pak doma fejeton a vbec mi to nelo, ale mon e jsem byla rda, e mi to nejde, mla jsem aspo zminku mu zatelefonovat, jestli by si nechtl pest, co jsem napsala. Seli jsme se v kavrn, mj neastn fejeton ml tyi strnky, peetl ho, galantn se usml a ekl, e je vborn, dval mi najevo od potku, e ho zajmm jako ena a ne jako redaktorka, nevdla jsem, jestli mne to m tit nebo uret, ale byl pi tom mil, rozumli jsme si, nen to dn sklenkov intelektul, jac jsou mi protivn, m za sebou bohat ivot, pracoval i v dolech, ekla jsem mu, e mm prv takov lidi rda, lidi s gorkovskm ivotopisem, ale nejvc jsem ustrnula, e je z jin Moravy, e hrval dokonce v cimblov kapele, nemohla jsem vit svm um, uslyela jsem leitmotiv svho ivota, vidla jsem z dlky pichzet sv mld a ctila jsem, jak Ludvkovi propadm. Ptal se mne, co pr cel dny dlm, vyprvla jsem mu o tom a on mi ekl, pod slym ten jeho hlas, zpola ertovn, zpola soucitn, patn ijete, pan Heleno, a prohlsil pak, e pr se to mus zmnit, e musm zat t jinak, e se musm trochu vc vnovat ivotnm radostem. ekla jsem mu, e proti tomu nic nemm, e jsem byla vdycky vyznavakou radosti, e mi nen nic protivnjho ne vechny ty mdn smutky a chandry, a on mi ekl, e to nic neznamen, co vyznvm, e vyznavai radosti bvaj vtinou ti nejsmutnj lid, , jakou mte pravdu, chtla jsem kiet, a pak ekl pmo, bez obalu, e pr pro mne pijde ptho dne ve tyi hodiny ped rozhlas, e si spolu vyjedeme nkam do prody, za Prahu. Brnila jsem se, jsem pece vdan ena, nemohu si jen tak vyjdt s cizm muem do lesa, a Ludvk na to odpovdl ertem, e pr nen dn mu, nbr jenom vdec, ale posmutnl pitom, posmutnl! Vidla jsem to a zalila ., mne horkost z radosti, e po mn tou, a e po mn tou o to vc, kdy mu pipomnm, e jsem vdan, protoe se mu tm vzdaluju, a lovk tou vdycky nejvc po tom, co se mu vzdaluje, pila jsem dychtiv to posmutnn z jeho tve a poznala jsem v t chvli, e je do mne zamilovn. A dal den umla z jedn strany Vltava, z druh strany se zvedal strm les, bylo to romantick, mm rda romantiku, chovala jsem se asi trochu blzniv, mon e se to nehod na matku dvanctilet holky, smla jsem se, poskakovala, vzala jsem ho za ruku a donutila ho, aby se mnou kus bel, zastavili jsme se, builo mi srdce, stli jsme tv v tv tsn u sebe a

Ludvk se maliko sklonil a lehce mne polbil, hned jsem se mu vytrhla a zase ho dlytla za ruku a zase jsme kousek beli, mm mrnou srden vadu a srdce se mi rozbu po sebemen nmaze, sta jen, abych vybhla jedno patro do schod, a tak jsem brzo zvolnila krok, dech se mi pomalu utioval a j jsem najednou tichounce zanotovala prvn dva takty sv nejmilej psn Ej, svtilo sluneko nad na zahrdk ... a kdy jsem vytuila, e mi rozum, rozezpvala jsem se hlasit, nestydla jsem se, ctila jsem, jak ze mne padaj lta, starosti, zrmutky, tisce edivch upin, a potom jsme sedli v mal hospdce u Zbraslavi, jedli jsme chleba a but, vechno bylo docela obyejn a prost, nevrl hostinsk, polit ubrus, a pece to bylo ndhern dobrodrustv, ekla jsem Ludvkovi, jestlipak vte, e jedu za ti dny na Slovcko dlat report o Jzd krl. Zeptal se mne, do kterho msta, a kdy jsem mu odpovdla, ekl, e prv tam se narodil, zase takov shoda, kter mne omrila, a Ludvk ekl, udlm si volno, pojedu tam s vmi. Lekla jsem se, vzpomnla jsem si na Pavla, na to svtlko nadje, kter mi rozal, nejsem cynick vi svmu manelstv, jsem pipravena udlat ve, abych je zachrnila, u kvli Zdenice, ale co bych lhala, hlavn kvli sob, kvl vemu, co bylo, kvli pamtce svho mld, ale nenala jsem slu ci Ludvkovi ne, nenala jsem tu slu, a te u jsou kostky vreny, Zdenika sp, j mm strach a Ludvk je u na Morav a ztra mne bude ekat u autobusu.

III
Ano; el jsem se toulat. Zastavil jsem se na most pes Moravu a zadval se po smru jejho toku. Jak kared je Morava (eka tak hnd, jako by v n proudila sp tekut hlna ne voda) a jak truchliv je jej nbe: ulice z pti jednoposchod'ovch manskch dom, kter nejsou spolu spojeny a stoj kad zvl, podivnsky a sie; snad mly tvoit zklad nbe, jeho honosnost se pak u nikdy neuskutenila; dva z nich maj na sob z keramiky a tukatury andlky a drobn vjevy, kter jsou dnes u ovem oprskny: andl je bez kdla a vjevy jsou msty svleeny na cihly, take ztrcej srozumitelnost. Pak ulice sirch dom kon, jsou u jen elezn story elektrickho veden, trva, na n nkolik opozdivch se hus, a potom pole, pole bez obzor, pole sahajc nikam, pole, v nich se ztrc tekut hlna eky Moravy.

Msta maj znmou schopnost nastavovat si vzjemn zrcadlo a j jsem v tto scenrii (znal jsem ji z dtstv a docela nic mi tehdy nekala) uvidl najednou Ostravu, to hornick msto podobn obrovsk provizorn noclehrn, pln oputnch dom a pinavch ulic vedoucch do przdna. Byl jsem zaskoen; stl jsem tu na most jako lovk vystaven kulometn palb. Nechtl jsem se dl dvat na sirou ulici pti samotskch dom, protoe jsem nechtl myslit na Ostravu. A tak jsem se obrtil elem vzad a dal se po behu proti proudu eky. Tudy vedla cestika vrouben po jedn stran hustm stromoadm topol: zk vyhldkov alej. Napravo od n se svaoval k hladin beh zarostl trvou a plevelem a dl pes eku bylo vidt na protjm behu skladit, dlny a dvory malch fabrik; nalevo od cesty bylo nejdv vlekl smetit a potom ir pole propchan eleznmi konstrukcemi stor s elektrickmi drty. el jsem nad tm vm po zk cest aleje, jako bych krel po dlouh lvce nad vodami - a pirovnvm-li celou tu krajinu k irokm vodm, pak proto, e z n na mne iel chlad; a e jsem el tou alej, jako bych se z n snad mohl nkam ztit. Uvdomoval jsem si pitom, e ta zvltn pzranost krajiny je jenom opisem toho, na co jsem po setkn s Luci nechtl vzpomnat; jako by se potlaovan vzpomnky pesthovaly do veho, co jsem te kolem sebe vidl, do pustoty pol a dvor a skladi, do kalnosti eky a do onoho vudyptomnho chladu, kter cel t scenrii dval jednotu. Pochopil jsem, e vzpomnkm neuniknu; e jsem jimi obklen. ____________________________________________________ ___________ [2] O tom, jak jsem dospl ke svmu prvnmu ivotnmu ztroskotn (a jeho nelaskavm prostednictvm t k Lucii), nebylo by obtn vyprvt lehkovnm tnem a dokonce s jistou zbavnost: vechno zavinil mj neblah sklon k hloupm ertm a Marktina neblah nezpsobilost pochopit ert. Markta patila mezi ty eny, kter berou vechno vn (touto vlastnost dokonale splvala se samm gniem doby) a jim je dno sudikami do vnku, e schopnost vry bude jejich nejsilnj vlastnost. Tm nechci eufemisticky naznaovat, e by snad byla hloup; nikoli: byla dosti nadan a bystr a ostatn natolik mlad (chodila do prvnho ronku a bylo j devatenct let), e naivn dvivost patila sp k jejm pvabm ne k jejm nedostatkm, tm sp, e byla provzena nespornm tlesnm pvabem. My vichni na fakult jsme mli Marktu rdi a vce i mn jsme se o ni pokoueli, co nm (alespo nkterm z ns) nepekelo, abychom

si z n zrove nedlali mrnou a dobe mnnou legraci. Legrace se ovem patn snela s Marktou, a s duchem doby jet he. Byl prvn rok po noru osmatyictho roku; zaal nov ivot, opravdu zcela jin, a tv toho novho ivota, jak mi utkvla ve vzpomnkch, byla strnule vn, piem podivn na t vnosti bylo to, e se nemraila, nbr mla podobu smvu; ano, ta lta o sob prohlaovala, e jsou nejradostnj ze vech let a kad, kdo se neradoval, byl okamit podezirn, e ho vtzstv dlnick tdy zarmucuje anebo (co nebylo o nic men provinn) e je individualisticky ponoen do svch niternch smutk. Neml jsem tehdy mnoho niternch smutk, naopak jsem ml znan smysl pro legraci, a pece se ned ci, e bych ped radostnou tv doby uspl bez vhrad, protoe m legrace byly pli nevn, kdeto radost t doby nemilovala takstv a ironii, byla to radost, jak jsem ekl, vn, hrd se titulujc jako "historick optimismus vtzn tdy", radost asketick a slavnostn, prost Radost. Vzpomnm si, jak jsme byli tehdy na fakult organizovni do takzvanch studijnch krouk, kter se asto schzely, aby provedly veejnou kritiku a sebekritiku vech svch len a vypracovaly pak z n na kadho hodnotc posudek. Ml jsem tehdy jako kad komunista mnoho funkc (pracoval jsem na vznamnm mst ve Svazu vysokokolskho studentstva), a protoe jsem pitom nebyl ani patn student, nemohlo pro mne takov hodnocen dopadnout nijak patn. Ale pece za vty uznn, v nich se vypisovala m aktivita, mj dobr pomr k sttu, prci a znalost marxismu, pidvala se vtinou i vta, e mm na sob "pozstatky individualismu". Takov vhrada nemusila bt nebezpen, protoe bylo dobrm zvykem pst i do nejlepho kdrovho posudku njakou kritickou poznmku, nkomu vytknout "mal zjem o revolun teorii", jinmu "chladn pomr k lidem", jinmu malou "bdlost a ostraitost", nkomu teba "patn pomr k enm", ovem ve chvli, kdy ji nebyla sama o sob, kdy se k n pidala dal vhrada anebo kdy se lovk dostal do njakho konfliktu nebo se stal obt podezen i toku, mohly se takov "pozstatky individualismu" anebo "patn pomr k enm" stt semnkem zkzy. A v tom byla zvltn fatlnost, e takov semeno nosil si s sebou ve sv kdrov kart kad, ano, kad z ns. Nkdy (sp ze sportu ne z opravdovch obav) jsem se proti naen z individualismu brnil a chtl jsem, aby mi kolegov doloili, pro jsem individualista. Nemli pro to doklad zvl konkrtnch; kali: "Protoe se tak chov." ,.Jak se chovm?" ptal jsem se. "Pod se tak divn usmv." "No a? Raduji se!" "Ne, ty se usmv, jako by sis nco pro sebe myslel."

Kdy soudruzi usoudili, e m chovn a usmvn je intelektulsk (jin proslul pejorativum tch as), uvil jsem jim na konec, protoe jsem si neuml pedstavit (bylo to prost nad mru m smlosti), e by se vichni ostatn mlili, e by se mlila sama Revoluce, duch doby, kdeto j, jednotlivec, bych ml pravdu. Zaal jsem ponkud kontrolovat sv smvy a zhy pak v sob pociovat malou trhlinu otevrajc se mezi tm, km jsem byl, a mezi tm, km jsem (podle mnn ducha doby) bt ml a snail se bt. Ale kdo jsem tedy tehdy opravdu byl? Chci na tu otzku odpovdt zcela poctiv: Byl jsem ten, kdo m nkolik tv. A tv pibvalo. Asi msc ped przdninami jsem se zaal sbliovat s Marktou (chodila do prvnho, j do druhho ronku) a snail jsem se j imponovat podobn hloupm zpsobem, jakm se o to sna dvacetilet muov vech as: nasazoval jsem si masku; pedstral jsem, e jsem star (duchem a zkuenostmi), ne jsem byl; pedstral jsem, e mm od vech vc odstup, e se dvm na svt z vky a e nosm kolem sv ke jet jinou, neviditelnou a neprstelnou ki. Tuil jsem (ostatn sprvn), e ertovn je srozumitelnm vrazem odstupu, a jestlie jsem ertoval vdycky rd, ertoval jsem s Marktou zvl usilovn, vyumlkovan a navn . Ale kdo jsem tedy byl doopravdy? Musm to znovu opakovat: Byl jsem ten, kdo m nkolik tv. Byl jsem vn, naden a pesvden na schzch; ourav a popichovan mezi nejblimi kamardy; byl jsem cynick a keovit duchapln s Marktou; a kdy jsem byl sm (a myslil na Marktu), bval jsem bezradn a kolcky rozechvn. Byla snad ta posledn tv ta prav? Ne. Vechny ty tve byly prav: Neml jsem jako pokrytci tv pravou a tve falen. Ml jsem nkolik tv proto, e jsem byl mld a nevdl jsem sm, kdo jsem a kdo chci bt. (Avak disproporce mezi tmi vemi tvemi mne trmovala; nevrostl jsem zcela ani do jedn z nich a pohyboval jsem se za nimi nemotorn a slepecky. Psychologick i fyziologick mainrie lsky je tak sloit, e v jistm dob ivota mus se mlad mu soustedit tm vhradn na pouh jej zvldn a unik mu pak vlastn obsah lsky - ena, kterou miluje (podobn jako teba mlad houslista neme se dost dobe soustedit na obsah skladby, dokud nezvldne manuln techniku natolik, aby na ni mohl pi he pestat myslet). Mluvil-li jsem o svm kolckm rozechvn pi mylenkch na Marktu, musm v tomto smyslu doplnit, e pramenilo ani ne tak z m zamilovanosti, jako z m neikovnosti a nejistoty, jej thu jsem ctil a kter se stala vldcem mch pocit a mylenek mnohem vce ne Markta.

Thu tch rozpak a neikovnosti jsem nadzvedval tm, e jsem se nad Marktou vytahoval: snail jsem se s n nesouhlasit nebo se pmo vysmvat vem jejm nzorm, co nebylo ani tak obtn, protoe to byla dvka pi sv bystrosti (a pi sv krse, kter - jako kad krsa - sugerovala okol zdnlivou nepstupnost) dviv prostoduch; neumla se nikdy podvat za vc a vidla jen vc samu, chpala znamenit botaniku, ale stvalo se, e nerozumla anekdot, kterou j vyprvli kolegov; nechvala se strhnout vemi entuziasmy doby, ale ve chvli, kdy byla svdkem njak politick praktiky konan ve smyslu zsady el svt prostedky, stvala se stejn nechpavou, jako kdy stla ped anekdotou svch koleg; vak proto tak soudruzi usoudili, e potebuje sv naden poslit vdomostmi o strategii a taktice revolunho hnut, a rozhodli, e se m o przdninch zastnit trnctidennho stranickho kolen. To kolen mi pilo velice nevhod, protoe prv v tch trncti dnech zamlel jsem bt s Marktkou sm v Praze a dovst n vztah (kter dosud pozstval z prochzek, hovor a nkolika polibk) k uritjm koncm; neml jsem na vbr ne prv tch trnct dn (dal tyi tdny jsem ml strvit na zemdlsk brigd a poslednch trnct dn przdnin bt u matky na Slovcku), take jsem nesl s bolestnou rlivost, kdy Markta nesdlela mj smutek, na kolen se nijak nehnvala, ba dokonce mi kala, e se na to t. Ze kolen (konalo se v jakmsi zmku uprosted ech) mi poslala dopis, kter byl takov jako ona sama: pln upmnho souhlasu se vm, co ila; vechno se j lbilo, i rann tvrthodinka tlocviku, referty, diskuse i psn, kter tam zpvali; psala mi, e tam vldne "zdrav duch"; a jet z pilnosti pipojila vahu o tom, e revoluce na Zpad ned na sebe dlouho ekat. Kdy se to tak vezme, souhlasil jsem vlastn se vm, co Markta tvrdila, i v brzkou revoluci v zpadn Evrop jsem vil; jen s jednm jsem nesouhlasil: aby byla spokojen a astn, kdy se mi po n stskalo. A tak jsem koupil pohlednici a (abych ji ranil, okoval a zmtl) napsal jsem: Optimismus je opium lidstva! Zdrav duch pchne blbost. A ije Trockij! Ludvk ____________________________________________________ ___________ (3) Na mou provokativn pohlednici mi Markta odpovdla strunm lstkem s banlnm textem a na dal m psan, kter jsem j bhem przdnin

poslal, se neozvala. Byl jsem kdesi na umav, hrabal jsem sena s vysokokolskou brigdou a z Marktina mlen na mne padal velik smutek. Psal jsem j odtud skoro kad den dopisy, kter byly naplnny prosebnou a melancholickou zamilovanost; prosil jsem ji, abychom se mohli alespo poslednch trnct dn przdnin jet vdat, byl jsem pipraven nejezdit dom, nevidt svou oputnou matku a jet kamkoli za Marktou; a to vechno nejenom proto, e jsem ji ml rd, ale hlavn proto, e to byla jedin ena na mm obzoru a e situace chlapce bez dvky byla pro mne nesnesiteln. Ale Markta na m dopisy neodpovdala. Nechpal jsem, co se dje. Pijel jsem v srpnu do Prahy a podailo se mi ji vyhledat doma. li jsme spolu na obvyklou prochzku podl Vltavy a na ostrov - Csaskou louku (tu smutnou louku s topoly a przdnmi hiti) a Markta tvrdila, e se mezi nmi nic nezmnilo a tak se tak chovala, jenome prv ta keovit nepohnut stejnost (stejnost polibku, stejnost hovoru, stejnost smvu) byla deprimujc. Kdy jsem Marktu prosil o schzku na dal den, ekla mi, a j pr zatelefonuju, e se pak domluvme. Telefonoval jsem, ciz ensk hlas v telefonu mi oznmil, e Markta odjela z Prahy. Byl jsem neastn, jak jen me bt neastn dvacetilet chlapec, kdy je bez eny, chlapec jet dosti nesml, kter poznal a dosud fyzickou lsku jen nkolikrt, letmo a patn, a kter se j pitom v mysli nepetrit obr. Dny byly k nepekn dlouh a zbyten, nemohl jsem st, nemohl jsem pracovat, chodil jsem tikrt denn do biografu na vechna odpoledn i veern pedstaven, jak jdou za sebou, jen abych njak ubil as, jen abych njak pehluil houkav sv hlas, kter vydvalo nepetrit m nitro. J, o nm mla Markta (dk mmu usilovnmu vytahovn) dojem, e jsem ji mlem znudn enami, netroufal jsem si oslovit dvky jdouc po ulici, dvky, jejich krsn nohy mne bolely v dui. Pivtal jsem proto docela, e pilo konen z, s nm opt kola a jet o pr dn dve m prce na Svazu studentstva, kde jsem ml vlastn mstnost a mnoho velijak prce. Avak ji druhho dne mne telefonicky pozvali na stranick sekretarit. Od toho okamiku si pamatuju vechno docela podrobn: Byl slunn den, vyel jsem z budovy Svazu studentstva a ctil jsem, e smutek, jm jsem byl cel przdniny naplnn, ze mne zvolna opadv. Mu m natst krom svch soukromch vn i ve veejn prce a j jsem byl rd, e mne tato ve bere opt do svch rukou, take jsem el na sekretarit s pjemnou zvdavost. Zazvonil jsem a dvee mi otevel pedseda vboru, vysok mladk s zkou tv, svtlmi vlasy a ledov modrma oima. ekl jsem "est prci", on nepozdravil a ekl:"B dozadu, ekaj t tam." Vzadu v posledn mstnosti na sekretarit mne

ekali ti lenov stranickho vysokokolskho vboru. ekli, abych se posadil. Posadil jsem se a pochopil jsem, e se dje nco neblahho. Vichni ti soudruzi, kter jsem dobe znal a byl jsem zvykl se s nimi vesele bavvat, tvili se nepstupn, tykali mi sice (jak je pravidlem mezi soudruhy), ale nebylo to najednou ptelsk tykn, nbr tykn edn a hroziv. (Piznm se, e od t doby mm k tykn averzi, m bt pvodn vrazem dvrn blzkosti, ale jsou-li si tykajc lid vzjemn ciz, nabude okamit opanho vznamu, je vrazem hrubosti, take svt, v nm si lid tykaj veobecn, nen svtem obecnho ptelstv, nbr svtem obecn necty.) Sedl jsem tedy ped temi tykajcmi vysokokolky, kte mi poloili prvn otzku: zda pr znm Marktu. ekl jsem, e ji znm. Ptali se mne, jestli jsem si s n dopisoval. ekl jsem, e ano. Ptali se mne, jestli si nepamatuju, co jsem j psal. Rekl jsem, e si to nepamatuju, avak pohlednice s provokanm textem mi v t chvli vytanula ped oima a j jsem zaal tuit, o jde. Neme si vzpomenout? ptali se mne. Ne, kal jsem. A co ti psala Markta? Pokril jsem rameny, abych vzbudil dojem, e mi psala o intimnch vcech, o nich tu nemohu hovoit. Nepsala ti nco o kolen? ptali se. Ano, psala, ekl jsem. Co ti o tom psala? e se j tam lb, odpovdl jsem. A co dl? e jsou dobr referty a dobr kolektiv, odpovdal jsem. Psala ti, e vldne na kolen zdrav duch? Ano, ekl jsem, snad nco takovho psala. Psala ti, e poznv, co je to sla optimismu? ptali se dl. Ano, ekl jsem. A co ty si mysl o optimismu, zeptali se. O optimismu? Co bych si o nm ml myslet? ptal jsem se. Povauje se sm za optimistu? ptali se dl. Povauju, ekl jsem nesmle. Mm rd legraci, jsem docela vesel lovk, snail jsem se zlehit tn vslechu. Vesel me bt i nihilista, ekl jeden z nich, me se teba smt lidem, kte trp. Vesel me bt i cynik, pokraoval. Mysl si, e se d vybudovat socialismus bez optimismu? zeptal se jin. Ne, ekl jsem. Tak ty tedy nejsi pro to, aby se u ns vybudoval socialismus, ekl tet. Jak to? brnil jsem se. Protoe optimismus je pro tebe opium lidstva, toili. Jak to, opium lidstva? brnil jsem se stle. Nevykrucuj se, napsals to. Marx nazval opiem lidstva nboenstv, ale pro tebe je opiem n optimismus! Napsals to Markt. Byl bych zvdav, co by na to ekli nai dlnci a dernci, kte pekrauj plny, kdyby se dovdli, e jejich optimismus je opium, navzal hned jin. A tet dodal: Pro trockistu je budovatelsk optimismus vdycky jen opiem. A ty jsi trockista. Proboha, jak jste na to pili? brnil jsem se. Napsals to nebo nenapsal? Snad jsem nco takovho z legrace napsal, vdy u jsou to dva msce, nepamatuji se na to. Meme ti to pipomenout, ekli a etli mi mou pohlednici: Optimismus je opiem lidstva. Zdrav duch pchne blbost! A ije Trockij! Ludvk. Vty znly v mal

mstnosti politickho sekretaritu tak stran, e jsem se jich v t chvli bl a ctil jsem, e maj niivou slu, j neodolm. Soudruzi, to mla bt legrace, ekl jsem a ctil, e mi nikdo neme uvit. Je vm to k smchu? zeptal se jeden ze soudruh dvou dalch. Oba zavrtli hlavou. To byste museli znt Marktu! ekl jsem. My ji znme, odpovdli mi. Tak vidte, ekl jsem, Markta bere vechno vn, my jsme si z n vdycky dlali trochu legraci a snaili jsme se ji okovat. To je zajmav, ekl jeden ze soudruh, nezdlo se nm podle dalch tvch dopis, e bys Marktu nebral vn. Copak vy jste etli vechny m dopisy Markt? Tak tedy, protoe Markta bere vechno vn, ujal se slova jin, ty si z n dl legraci. Ale ekni nm, co je to, co bere vn? To je teba strana, optimismus, kze, e? A tohle vechno, co ona bere vn, je tob k smchu. Soudruzi, pochopte, kal jsem, vdy j si ani nepamatuju, jak jsem to psal, psal jsem to narychlo, takovch pr vt, z legrace, ani jsem na to nemyslel, co pu, kdybych tm myslel nco zlho, pece to nepolu na stranick kolen. To je snad jedno, jak jsi to psal. A jsi to psal rychle nebo pomalu, na kolen nebo na stole, mohl jsi napsat jen to, co je v tob. Nic jinho jsi napsat nemohl. Mon e kdyby sis to byl vc rozmlel, byl bys to nenapsal. Takhle jsi to napsal bez petvky. Takhle alespo vme, kdo jsi. Tak aspo vme, e m vce tv, tu jednu pro stranu a tu druhou pro jin. Ctil jsem, e moje obrana pozbyla jakchkoli argument. Opakoval jsem jet nkolikrt ty stejn: e to byla legrace, e to byla jen bezvznamn slova, e za tm byla jen moje nlada a podobn. Odmtli mne. ekli, e jsem napsal sv vty na otevenou pohlednici, e je mohl kdokoli st, e ta slova mla objektivn dosah a e k nim nebyla pipsna dn vysvtlivka o m nlad. Pak se mne zeptali, co vechno jsem z Trockho etl. ekl jsem, e nic. Zeptali se mne, kdo mi ty knihy pjoval. ekl jsem, e nikdo. Zeptali se mne, s jakmi trockisty jsem se schzel. ekl jsem, e s dnmi. ekli mi, e mne zbavuj s okamitou platnost funkce na Svazu studentstva a podali mne, abych jim odevzdal kle od mstnosti. Ml jsem je v kapse a dal jsem jim je. Potom ekli, e stranicky mj ppad vye m zkladn organizace na prodovdeck fakult. Vstali a dvali se mimo mne. :Rekl jsem "est prci" a el jsem pry. Pak jsem si vzpomnl, e mm v mstnosti na Svazu studentstva mnoho svch vc. Neml jsem nikdy velk smysl pro podek a tak jsem ml v zsuvce psacho stolu krom rznch osobnch psemnost tak sv ponoky a ve skni mezi spisy nakrojenou bbovku, kterou mi poslala z domu maminka. Odevzdal jsem sice ped chvl kl na okresnm sekretarit, ale vrtn v pzem mne znal a dal mi errn kl, kter visel na devn desce mezi mnoha jinmi kli; pamatuju si vechno do detailu: kl od m mstnosti byl pivzn silnm konopnm provazem k mal devn destice,

na kter bylo blou barvou napsno slo m mstnosti. Tmto klem jsem tedy odemkl a sedl si k psacmu stolu; otevel jsem zsuvku a vytahoval z n vechny sv vci; dlal jsem to pomalu a roztkan, protoe jsem se snail v t mal chvli relativnho klidu rozmyslit, co se to vlastn se mnou stalo a co mm dlat. Netrvalo to dlouho a otevely se dvee. Byli v nich zase ti ti soudruzi ze sekretaritu. Tentokrt se ji netvili chladn a uzaven. Tentokrt mli hlasy rozhoen a hlasit. Zvl nejmen z nich, kdrov referent vbom. Uhodil na mne, jak jsem se sem vbec dostal. Jakm prvem. Zeptal se mne, jestli nechci, aby mne dal odvst SNB. Co pr tu rabuju ve stole. ekl jsem, e jsem si jen piel pro bbovku a ponoky. ekl mi, e nemm nejmen prvo sem chodit, i kdybych tu ml plnou sk ponoek. Pak el k zsuvce a papr po papm, seit po seitu prohlel. Byly to opravdu vechno m osobn vci, take mi poslze dovolil, abych si je dval ped jeho oima do kufku. Dal jsem si tam i ponoky, zmuchlan a pinav, a dal jsem si tam i bbovku, kter stla ve skni na umatnm papm plnm drobinek. Steili kad mj pohyb. Odeel jsem s kufkem z mstnosti a kdrov referent mi na rozlouenou ekl, abych se tu u nikdy neukazoval. Jak jen jsem se dostal z dosahu soudruh z okresu a nepemoiteln logiky jejich vslechu, u se mi zdlo, e jsem nevinen, e na mch vrocch pece nic zlho nen a e musm jt za nkm, kdo zn dobe Marktu a komu se svm a kdo pochop, e cel afra je smn. Vyhledal jsem jednoho studenta z na fakulty, komunistu, a kdy jsem mu vechno vypovdl, ekl, e na okrese jsou pli bigotn, e nerozumj legraci a e on, kter zn Marktu, um si dobe pedstavit, o lo. Ostatn mm pr jt za Zemnkem, kter bude letos pedsedou strany na na fakult a zn pece dobe Marktu i mne. ____________________________________________________ __________ (4) e bude Zemnek pedsedou organizae, jsem nevdl, a zdlo se mi, e je to vborn zprva, protoe jsem Zemnka opravdu dobe znal a byl jsem si dokonce jist, e m ke mn veker sympatie u vzhledem k mmu slovckmu pvodu. Zemnek toti hrozn rd zpval slovck psniky; byla to v t dob velk mda zpvat lidov psn a zpvat je ne kolcky, ale s rukou nad hlavou a trochu surovm hlasem a tvit se pitom jako opravdu lidov lovk, kterho matka porodila pi njak tancovace pod cimblem. J jsem byl na prodovdeck fakult vlastn jedin skuten Moravsk

Slovk, co mi pinelo jaksi privilegia; pi kad slavnostn pleitosti, a pi nkterch schzch, oslavch nebo pi Prvnm mji, vybzeli mne soudruzi, abych vythl klarinet a imitoval s dvma temi amatry, kte se nali mezi kolegy, slovckou kapelu. Takto (s klarinetem, houslemi a basou) li jsme po dva roky v mjovm prvodu a Zemnek, protoe to byl hezk kluk a rd se pedvdl, el s nmi, obleen do vypjenho lidovho kroje, tanil v pochodu, vzpaoval ruku do ve a zpval. Tento rodil Prak, kter na Slovcku nikdy nebyl, hrl si zlibn na lidovho uhaje a j jsem se na nho dval s ptelstvm, protoe jsem byl asten, e hudba mho domova, kter byl odedvna eldordem lidovho umn, je tak oblbena a milovna. A Zemnek znal tak Marktu, co byla druh vhoda. Octli jsme se asto pi rznch studentskch pleitostech vichni ti spolu; jednou (byla ns tehdy vt studentsk parta) jsem si vymyslil, e na umav ij trpasli kmeny, a dokldal jsem to citty z dajnho vdeckho spisu, kter pr o tomto pozoruhodnm tmatu pojednv. Markta se divila, e o tom nikdy neslyela. ekl jsem, e nen divu: buroazn vda pece mysln zatajovala existenci trpaslk, protoe kapitalist s trpaslky obchodovali jako s otroky. Ale o tom by se mlo pst! vykikovala Markta. Pro se o tom nepe! Vdy to by byl pece argument proti kapitalistm! Snad se o tom nepe proto, pronesl jsem zamylen, e je cel vc ponkud deliktn a pohorliv: trpaslci mli toti zcela mimodnou schopnost milostnho vkonu, co byl dvod, pro byli velice vyhledvni a pro je nae republika tajn vyvela za tun devizy zejmna do Francie, kde si je najmaly strnouc kapitalistick dmy jako sluhy, aby jich ovem ve skutenosti zneuvaly zcela jinak. Kolegov zatajovali smch, probuzen ani ne tak zvltn vtipnost mho vmyslu, jako sp Marktinou zaujatou tv vdy dychtivou pro nco (eventueln proti nemu) hoet; kousali se do rt, aby Marktce nekazili jej radost z poznn, a nkte (a z nich zejmna prv Zemnek) se ke mn pidvali, aby dotvrzovali mou zprvu o trpaslcch. Kdy se Markta ptala, jak vlastn takov trpaslk vypad, pamatuji si, e j Zemnek ekl s vnou tv, e profesor echura, kterho m Markta est se vemi svmi kolegy pleitostn vdat za universitn katedrou, je trpasliho pvodu, a to bud' z obou nebo alespo z jednoho rodie. Vyprvl pr Zemnkovi docent Hle, e bydlil o kterchsi przdninch ve stejnm hotelu s manely echurovmi, kte oba dva dohromady m necel ti metry. Jednoho dne rno veel do jejich pokoje netue, e manel jet sp, a uasl: leeli v jedin posteli, a to ne vedle sebe, nbr za sebou, echura skren v doln, echurov v horn pli lka. Ano, dotvrdil jsem: potom je ovem nejenom echura, ale i jeho ena

bezpochybn pvodem umavsk trpaslk, nebot' spvat za sebou je atavistick zvyk vech tamnch trpaslk, kte si ostatn v minulosti sv chatre nikdy nestavli na pdorysu kruhu nbr vdy na pdorysu dlouhatnskho obdlnku, protoe nejen manel, ale cel rody byly zvykl spvat v dlouhm etzu za sebou. Kdy jsem si v onom temnm dni vybavil tohle nae plcn, zazdlo se mi, e mi z nho blik svtlko nadje. Zemnek, kter bude mt na starosti vyeen mho ppadu, zn mj zpsob legrace a zn i Marktu a pochop, e lstek, kter jsem j psal, byl jen ertovnou provokac dvky, kterou jsme vichni obdivovali a (snad prv proto) rdi znevaovali. Povdl jsem mu tedy pi prvn pleitosti o svm malru; Zemnek pozorn poslouchal, kril elem a ekl, e uvid. il jsem zatm v provizriu, chodil jsem do pednek jako dv a ekal jsem. asto jsem byl pedvoln ped rzn stranick komise, kter se snaily zejmna zjistit, nepatm-li k njak trockistick skupin, snail jsem se dokzat, e dohromady podn nevm, co to trockismus je, chytal jsem se kadho pohledu v och vyetujcch soudruh a hledal v nm dvru; nkdy ji opravdu nael a dovedl jsem pak takov pohled dlouho nosit s sebou, uchovvat ho v sob a vykesvat z nho trpliv nadji. Markta se mi stle vyhbala. Pochopil jsem, e to souvis s afrou kolem m pohlednice, a v hrd ltostivosti jsem se j nechtl na nic ptt. Jednoho dne mne vak sama zastavila na chodb fakulty: "Chtla bych s tebou o nem mluvit." A tak jsme se zase po nkolika mscch octli na spolen vychzce, byl u podzim, byli jsme oba v dlouhch montgomercch, ano, dlouhch, kus pod kolena, tak jak se v t dob (dob zhola negalantn) chodilo, lehounce milo, stromy na nbe byly bez list a ern. Markta mi vyprvla, jak se to vechno stalo: kdy byla na przdninovm kolen, zavolali si ji najednou soudruzi z veden a ptali se j, zda dostv na kolen njakou korespondenci, ekla, e ano. Ptali se odkud. kala, e j pe maminka. A nikdo jin? Sem tam njak kolega, ekla.Me nm ci jak? zeptali se j. Jmenovala mne. A copak ti pe soudruh Jahn? Pokrila rameny, protoe se j njak nechtlo citovat slova na mm lstku. Tys mu psala tak? zeptali se. Psala, ekla. Cos mu psala? zeptali se. Tak, ekla, o kolen a vbec. Tob se na kolen lb? zeptali se j. Ano, moc, odpovdla. A napsalas mu, e se ti lb? Ano, napsala, odpovdla jim. A co on? zeptali se dl. On? odpovdla vhav Markta, no on je divn, to byste ho museli znt. My ho znme, ekli, a chtli bychom vdt, co ti psal. Me nm ukzat tu jeho pohlednici? "Nesm se na mne zlobit," ekla mi Markta, "musela jsem jim ji ukzat." ,,Neomlouvej se," ekl jsem Markt, "znali ji stejn jet dv, ne s tebou

mluvili; kdyby ji neznali, nebyli by si t volali." "J se nijak neomlouvm, ani se za to nestydm, e jsem jim ji dala pest, tak si to nesm vykldat. Jsi len strany a strana m prvo vdt, kdo jsi a jak sml," ohradila se Markta a pak mi ekla, e byla zdena tm, co jsem napsal, kdy pece vichni vme, e Trockij je nejvt neptel veho, za bojujem a pro ijem. Co jsem ml Markt vykldat? Podal jsem ji, aby pokraovala a ekla, co bylo dl. Markta ekla, e si lstek peetli a uasli. Ptali se j, co na to k. ekla, e je to hrozn. Ptali se j, pro jim to sama nepila ukzat. Pokrila rameny. Ptali se j, jestli nev, co je to bdlost a ostraitost. Sklonila hlavu. Ptali se j, jestli nev, kolik m strana neptel. ekla jim, e to v, ale e nevila, e by soudruh Jahn... " Zeptali se j, jestli mne dobe zn. Zeptali se j, jak jsem. ekla, e jsem divn. e sice chvli mysl, e jsem pevn komunista, ale e nkdy eknu nco, co by komunista nikdy neml ci. Ptali se j, co napklad takovho km. ekla, e si nic konkrtnho nepamatuje, ale e mi nic nen svat. ekli, e je to vidt podle t pohlednice jasn. ekla jim, e pr se se mnou asto o mnoho vc hdala. A ekla jim jet, e mluvm jinak na schzch a jinak s n. Na schzch jsem pr sam naden, kdeto s n jen o vem ertuju a vechno zlehuju. Zeptali se j, jestli si mysl, e me bt takov lovk lenem strany. Pokrila rameny. Zeptali se j, zda by strana vybudovala socialismus, kdyby jej lenov prohlaovali, e optimismus je opium lidstva. ekla, e takov strana by socialismus nevybudovala. ekli j, e to sta. A e pr mi nem zatm nic kat, protoe chtj dvat pozor, co budu pst dl. ekla jim, e u mne nechce nikdy vidt. Odpovdli j, e by to nebylo sprvn, e by mi naopak mla zatm pst, aby se ukzalo, co ve mn jet je. "A tys jim potom ukazovala moje dopisy?" zeptal jsem se Markty, ervenaje se a do hloubi due pi vzpomnce na sv zamilovan vlevy. "Co jsem mla dlat?" ekla Markta. "Ale sama jsem ti u po tom vem opravdu nemohla pst. Nebudu si pece pst s nkm jen proto, abych mu dlala vjiku. Napsala jsem ti jet pohlednici a dost. Nechtla jsem se s tebou vidt, protoe jsem ti nesmla nic ct a bla jsem se, aby ses mne na nco neptal a j ti nemusela do o lht, protoe lu nerada." Zeptal jsem se Markty, co ji tedy pimlo, aby se se mnou dnes sela. ekla mi, e pinou toho byl soudruh Zemnek. Potkal ji po przdninch na chodb fakulty a vzal ji s sebou do mal mstnstky, kde mla stranick organizace prodovdeck fakulty svj sekretarit. ekl j, e dostal zprvu o tom, e jsem j napsal na kolen pohlednici s protistranickmi vroky. Zeptal se j, co to bylo za vty. ekla mu to. Zeptal se j, co na to k. ekla

mu, e to odsuzuje. ekl j, e je to sprvn, a zeptal se j, jestli se mnou jet chod. Byla v rozpacch a odpovdla neurit. ekl j, e o n dola na fakultu ze kolen velmi pzniv zprva a e s n fakultn organizace pot. ekla, e je rda. ekl j, e se j nechce mchat do soukrom, ale e si mysl, e lovk se pozn podle toho, s km se stk, jakho druha si vyvol, a e by nesvdilo pli v jej prospch, kdyby si vyvolila prv mne. Tohle se pr Markt po nkolika tdnech rozleelo v hlav. U se mnou nkolik msc nechodila, take Zemnkova pobdka byla vlastn zbyten; a pece prv tato pobdka ji pimla k tomu, e zaala pemlet, nen-li krut a mravn neppustn vybzet nkoho, aby se rozeel se svm druhem jen proto, e ten druh pochybil, a nebylo-li tedy nespravedliv i to, e se se mnou sama u pedtm rozela. Navtvila soudruha, kter o przdninch vedl kolen, zeptala se ho, jestli stle plat pkaz, e mi nesm nic ct, co se kolem pohlednice udlo, a kdy se dovdla, e u nen dvod nco tajit, zastavila mne a podala o rozhovor. A te se mi tedy svuje s tm, co ji trp a t: ano, jednala patn, kdy se rozhodla, e se se mnou nebude vdat; dn lovk pece nen ztracen, i kdyby se dopustil sebevtch chyb. Pr si vzpomnala na Alexeje Tolstho, kter byl blogvardjec a emigrant, a pece se z nho nakonec stal velk socialistick spisovatel. A vzpomnala si pr tak na sovtsk film estn soud (film tehdy velmi populrn v stranickm prosted), v nm jaksi sovtsk vdec-lka dal svj objev dve k dispozici zahranin veejnosti ne veejnosti domc, co zavnlo kosmopolitismem a zradou; Markta se dojat dovolvala hlavn zvru filmu: vdec byl nakonec odsouzen estnm soudem svch koleg, ale milujc ena odsouzenho manela neopustila, nbr se snaila do nho vlt slu, aby mohl tkou vinu zase napravit. "Tak ty jsi se rozhodla, e mne neopust," ekl jsem. ,,Ano," ekla Markta a chytla mne za ruku. "A prosm t, Markto, mysl si, e jsem se dopustil velkho provinn ?" "Myslm, e ano," ekla Markta. "Co mysl, mm prvo zstat ve stran, nebo ne?" "Myslm si, Ludvku, e ne." Vdl jsem, e kdybych veel na hru, do n se vila Markta a jej patos provala, zd se, celou du, byl bych doshl veho, eho jsem se ped msci marn dobval: pohnna patosem spasitelstv jak parou parolod', oddala by se mi nyn nepochybn ; i svm tlem. Ovem pod jednou podmnkou: e jej spasitelstv bude opravdu pln ukojeno; a aby bylo ukojeno, mus souhlasit objekt spasen (bda, j sm!) se svou hlubokou, nejhlub provinilost. Jenome to j jsem nemohl. Byl jsem tsn ped vytouenm clem Marktina tla, a pece jsem si je nemohl za tuto cenu

vzt, protoe jsem nemohl pipustit svou vinu a souhlasit s nesnesitelnm ortelem; nemohl jsem slyet, jak nkdo, kdo mi m bt blzk, tu vinu i ten ortel pipout. Nesouhlasil jsem s Marktou, odmtl jsem ji a ztratil jsem ji, ale je to pravda, e jsem se ctil nevinn? Zajist, utvrzoval jsem se neustle o smnosti cel afry, ale zrove (a to se mi dnes z mnohaletho odstupu zd nejtrapnj i nejpznanj) jsem zanal vidt ti vty na pohlednici oima tch, kte mne vyetovali; zaal jsem se tch vt dsit a lekal jsem se, e na mne pod pltkem legrace vyzrazuj snad opravdu nco velmi vn- ho, toti to, e jsem nikdy nesplynul zcela s tlem strany, e jsem nikdy nebyl skutenm proletskm revolucionem, nbr e jsem se na zklad pouhho (!) rozhodnut "dal k revolucionm" (pociovali jsme toti proletsk revolucionstv, abych tak ekl, nikoli za vc volby, nbr za vc podstaty: lovk revolucionem bu je, a potom splv s hnutm v jedin kolektivn tlo, mysl jeho hlavou a ct jeho srdcem, anebo jm nen, a pak mu nezbv ne pouze chtt jm bt; ale pak je tak nepetrit vinen tm, e jm nen: je vinen svou osamostatnlost, jinakost, svm nesplynutm). Kdy si dnes vzpomnm na svj tehdej stav, vybavuje se mi v analogii nesmrn moc kesanstv, kter sugeruje vcmu jeho zkladn a nepetritou hnost; i j jsem stl (a vichni jsme tak stli) tv v tv revoluci a jej stran s hlavou ustavin sklopenou, take jsem se pozvolna smioval s tm, e m vty, jakkoli byly myleny ertem, jsou pesto provinnm, a hlavou se mi zaalo odvjet sebekritick zpytovn: kal jsem si, e ty vty mne nenapadly jen tak nhodou, e mi pece u dve (a zejm prvem) vytkali soudruzi "pozstatky individualismu" a "intelektulstv"; kal jsem si, e jsem se zaal pli samolib zhlet ve svm vzdln, studentskm stavu a intelektulsk budoucnosti a e mj otec, dlnk, kter zemel za vlky v koncentranm tboe, by sotva rozuml mmu cynismu; vytal jsem si, e jeho dlnick smlen je ve mn, el, asi mrtvo; vytal jsem si vechno mon a smioval se i s nutnost njakho trestu; brnil jsem se u pouze jedinmu: abych byl vylouen ze strany a oznaen tm za jejho neptele; t jako oznaen neptel toho, co jsem si vyvolil u jako mlad chlapec a na em jsem opravdu lpl, mi pipadalo zoufal. Takovou sebekritiku, kter byla zrove pnlivou obranou, jsem pronesl stokrt v duchu, nejm desetkrt ped rznmi vbory a komisemi a nakonec i na rozhodujc plenrn schzi na fakulty, kde o mn a o mm provinn pronesl Zemnek vodn refert (psobiv, brilantn, nezapomenuteln) a navrhl jmnem vboru; abych byl vylouen ze strany. Diskuse se po mm sebekritickm vystoupen rozvjela v mj neprospch;

nikdo se mne nezastal a nakonec vichni (bylo jich asi sto a mezi nimi moji uitel i moji nejbli kolegov), ano vichni do jednoho pozvedli ruce, aby schvlili nejenom m vylouen ze strany, nbr (a to jsem vbec neekal) i mj nucen odchod ze studia. Jet te noci po schzi jsem sedl na vlak a odjel dom, jenome domov mi nemohl pinst dnou tchu, u proto, e jsem se nkolik dn vbec neodvil ci mamince, kter se pyn zhlela v mch studich, co se stalo. Zato hned druhho dne stavil se u mne Jaroslav, kamard z gymnasia a z cimblov kapely, v n jsem jako gymnasista hrval, a jsal, e mne zastihl doma: pr se pozt en a musm mu jt za svdka. Nemohl jsem to starmu kamardovi odmtnout a nezbvalo mi, ne tedy oslavit svj pd svatebnm veselm. Jaroslav byl toti jet ke vemu zatvrzel slovck patriot a folklorista, take zneuil vlastn svatby pro sv nrodopisn vn a uspodal ji podle starch lidovch zvyk: v krojch, s cimblovou kapelou, se starosvatem pronejcm ozdobn ei, s penenm nevsty pes prh, s psnmi a prost se vemi celodennmi ceremoniemi, kter ovem rekonstruoval mnohem sp z nrodopisnch knih ne z iv pamti. Ale viml jsem si ehosi divnho: kamard Jaroslav, erstv vedouc znamenit prosperujcho souboru psn a tanc, se sice drel vech monch starch zvyklost, ale (pamtliv zejm sv kariry a posluen ateistickch hesel) neel se svatebany do kostela, pestoe tradin lidov svatba byla bez fare a boho poehnn nemysliteln; nechal starosvata pednet vechny lidov obadn ei, ale peliv z nich vykrtal jakkoli biblick motivy, pestoe prv ony tvoily hlavn obrazn materil lidovch svatebnch promluv. Smutek, kter mi brnil ztotonit se s opilm svatebnm veselm, umonil mi, e jsem uctil v pramenitosti tch lidovch obad pach chloroformu a na dn t zdnliv spontnnosti jsem uvidl smtko fale. A kdy mne pak Jaroslav podal, abych si vzal (na sentimentln pam svho nkdejho inkovn v kapele) klarinet a zasedl mezi ostatn hre, odmtl jsem to. Vybavilo se mi toti, jak jsem takhle hrval posledn dva roky na Prvnho mje a jak Prak Zemnek tanil vedle mne v kroji, rozpahoval ruce a zpval. Nemohl jsem vzt klarinet do ruky a ctil jsem, jak se mi vechno to folklrn vskn z due protiv, protiv, protiv ... ____________________________________________________ ___________ (5) Pozbyv studia, pozbyl jsem i nroku na odklad vojensk sluby, a tak jsem

u jen ekal na podzimn odvody; ekn jsem vyplnil dvma dlouhmi brigdami: pracoval jsem nejdv na silnici, kter se opravovala nkde u Gottwaldova, ke konci lta jsem se pihlsil k seznnm pracm do Fruty, tovrny na zpracovn ovoce, a pak konen piel podzim a j jsem jednoho rna (po probdl non cest vlakem) dobloudil do kasren v neznmm karedm ostravskm pedmst. Stl jsem na kasrenskm dvoe s jinmi mladky pedvolanmi ke stejnmu tvaru; neznali jsme se; v pe tto prvotn vzjemn neobeznmenosti vystoup na druhch oste do poped rysy hrubosti a cizosti; tak to bylo i tentokrt a jedin, co ns lidsky spojovalo, byla nejasn budoucnost, o n mezi nmi peltvaly strun dohady. Nkte tvrdili, e jsme u ernch, jin to poprali, nkte dokonce nevdli vbec, co to znamen. J jsem to vdl a pijmal jsem proto tyto domnnky s lekem. Pak pro ns piel eta a odvedl ns do jednoho barku; nahrnuli jsme se do chodby a chodbou do jaksi vt mstnosti, kde byly kolem dokola sam obrovsk nstnky s hesly, fotografiemi a neumlmi kresbami; na eln stran byl z vysthanho ervenho papru napendlen velk npis: BUDUJEME SOCIALISMUS a pod tm npisem byla idle a u n stl malik vyhubl stak. eta ukzal na jednoho z ns a ten se musil posadit na idli. Stak mu uvzal kolem krku blou plachtu, pak shl do aktovky, kterou ml openu o nohu idle, vythl stihac strojek a zajel jm chlapci do vlas. Na holiov idli zanal bc ps, kter ns ml petvoit ve vojky: ze idle, na n jsme pozbyli vlas, jsme byli oddisponovni do sousedn mstnosti, tam jsme se museli svlknout donaha, zabalit aty do paprovho pytle, pevzat provzkem a odevzdat u oknka; naz a holohlav jsme pak li pes chodbu do dal mstnosti, kde jsme vyfasovali non koile; v nonch koilch jsme li do dalch dve, kde jsme dostali vojensk boty pllitrky; v pllitrcch a non koili jsme pak pochodovali pes dvr do dalho barku, kde jsme dostali koile, spodky, onuce, opasek a mundr (na blzch byly ern vloky!); a konen jsme doli k poslednmu barku, kde poddstojnk etl nahlas nae jmna, rozdloval ns do drustev a pidloval nm v barku mstnosti a lka. Tak hbit byl kad z ns zbaven sv osobn vle a stal se nm, co se navenek podobalo vci (vci disponovan, poslan, zaazovan, odvelovan) a uvnit lovku (trpcmu, nazlobenmu, obvajcmu se); byli jsme jet tho dne odveleni k nstupu, pak na veei, pak na lka; rno jsme byli probuzeni a odvedeni na dl; na dole rozdleni podle drustev do pracovnch part a obdaeni nstrojem (vrtakou, lopatou, kahancem), s kterm tm nikdo z ns neuml zachzet; potom ns tn klec zavezla

pod zem. Kdy jsme s bolavm tlem vyfrali, ekali na ns poddstojnci, seadili ns a odvedli zase do kasren; naobdvali jsme se a odpoledne bylo poadov cvien, po poadovm cvien klid, politick vchova, povinn zpv; msto soukromho ivota mstnost s dvacti lky. A tak to lo den ze dne. Zvcnn, kter ns postihlo, zdlo se mi bt v prvnch dnech zcela neprhledn; neosobn, nazen funkce, kter jsme vykonvali, zastoupily veker nae lidsk projevy; ta neprhlednost byla ovem jen relativn, zpsoben nejen skutenmi okolnostmi, ale t nenavyklost zraku (jako kdy se vstoup ze svtla do tmav mstnosti); po ase zaala pomalu prhlednt a i v tom " ptm zvcnnosti" zanalo bt vidt na lidech lidsk. Musm ovem piznat, e j jsem byl jeden z poslednch, kte si umli na zmnnou "svtelnost" akomodovat zrak. Bylo to tm, e jsem celou bytost odmtal pijmout svj dl. Vojci s ernmi vlokami, mezi nimi jsem se octl, cviili toti pouze poadov, beze zbran, a pracovali v dolech. Byli za svou prci placeni (v tom smru na tom byli lpe ne jin vojci), ale to pro mne byla chab tcha, pomyslil-li jsem, e to byli vhradn lid, jim mlad socialistick republika nechtla svit zbra, protoe je povaovala za sv neptele. Samozejm, e z toho plynulo krutj zachzen i hroziv nebezpe, e se prezenn sluba me prothnout dle ne na povinn dva roky, ale j jsem se nejvc dsil toho prostho faktu, e jsem se octl mezi tmi, kter jsem povaoval za sv hlavn neptele, a e mne k nim peadili (definitivn, neodvolateln a s doivotnm cejchem) m vlastn soudruzi. Proval jsem proto prvn as mezi ernmi jako urputn samot; nechtl jsem se st se svmi nepteli, nechtl jsem se mezi nimi aklimatizovat. S vychzkami to bylo v tehdej dob velmi zl (na vychzku neml vojk nrok, dostval ji pouze jako odmnu, co prakticky znamenalo, e se dostal ven tak jednou za trnct dn - v sobotu), ale j v tch dnech, kdy se vojci vyhrnuli v partch do hospod a za holkama, jsem bval radji sm; zalehl jsem na postel na ubikaci, snail jsem si nco st, nebo dokonce studovat (matematikovi sta ostatn k prci tuka a papr) a stravoval jsem se ve sv nepizpsobitelnosti; vil jsem, e tu mm jen jedin kol: pokraovat v zpasu o svou politickou est, o sv prvo ,,nebt neptel", o sv prvo dostat se odtud. Navtvil jsem nkolikrt politruka tvaru a snail se ho pesvdit, e jsem se octl mezi ernmi omylem; e jsem byl ze strany vylouen pro sv intelektulstv a cynismus, ale ne jako neptel socialismu; vysvtloval jsem znovu (u pokolikt!) smnou historii pohlednice, historii, kter vak u vbec nebyla smn, nbr se stvala v souvislosti s mmi ernmi

vlokami m dl podezelej a zdla se skrvat nco, co zamluju. Musm vak po pravd ci, e politruk mne vyslechl trpliv a projevil tm neekan pochopen pro mou touhu po ospravedlnn; opravdu se pak nkde nahoe (jak neviditeln uren msta!) tzal po m vci, ale nakonec si mne zavolal a ekl mi s upmnou trpkost: "Pro jsi mne klamal? Dovdl jsem se, e jsi trockista." Zaal jsem chpat, e nen sly, kter by mohla zmnit onen obraz m osoby, kter je uloen kdesi v nejvy rozhod sni lidskch osud; pochopil jsem, e tento obraz (jakkoli nepodobn mn) je mnohem skutenj ne j sm; e je nikoli on mm, nbr j jeho stnem; e nikoli jeho je mono vinit, e se mi nepodob, nbr e nepodobnost jsem vinen j; a e ta nepodobnost je mj k, kter nemohu na nikoho svalovat a kter musm nst. Nicmn nechtl jsem kapitulovat. Chtl jsem svou nepodobnost skuten nst: bt dle tm, km bylo rozhodnuto, e nejsem. Trvalo mi njakch tch trnct dn, ne jsem si jaktak zvykl na namhavou prci v dolech, v ruce s tkou vrtakou, jej chvn jsem ctil vibrovat v tle a zas do ptho rna. Ale del jsem poctiv a s jakousi zuivost; chtl jsem podvat dernick vkony a brzy se mi to zaalo dait. Jenome nikdo v tom nevidl projev m uvdomlosti. Byli jsme pece vichni za svou prci placeni (strhvali nm sice na stravu a bydlen, ale i tak jsme dostvali na ruku dost!), a proto i mnoz jin, a byli jakhokoliv smlen, pracovali se znanou vervou, aby urvali z tch zbytench let alespo nco uitenho. I kdy ns vichni povaovali za zbsil neptele reimu, zachovvaly se v kasrnch vechny formy veejnho ivota bn v socialistickch kolektivech; my, neptel reimu, podali jsme pod dohledem politruka desetiminutovky, mli jsme denn politick besedy, musili jsme peovat o nstnky, do nich jsme lepili fotografie socialistickch sttnk a malovali hesla o astn budoucnosti. Hlsil jsem se zpotku tm demonstrativn o vechny tyto prce. Ale ani v tom nevidl nikdo znmku uvdomlosti, hlsili se o to pece i jin, kdy potebovali, aby si jich velitel viml a povolil jim vychzku. Nikdo z vojn nevnmal tuto politickou innost jako politickou innost, nbr jen jako bezobsanou posuninu, kterou je nutno odvsti tm, kte ns maj v moci. A tak jsem pochopil, e i tento mj vzdor je marn, e u i svou "nepodobnost" vnmm jen j sm a pro jin je neviditeln. Mezi poddstojnky, jim jsme byli vydni napospas, byl ernovlas Slovek, destnk, kter se od ostatnch liil mrnost a naprostm nedostatkem sadismu. Byl mezi nmi oblben, i kdy nkte z ns kali

zlomysln, e jeho dobrota pramen pouze z jeho hlouposti. Poddstojnci mli samozejm na rozdl od ns zbra a as od asu chodili na steleck cvien. Jednou se po takovm cvien vrtil ernovlas destnek s velkou slvou, protoe se pr umstil pi hodnocen stelby jako prvn. Mnoz z ns mu hned hlun blahopli (napl z dobrosrdenosti, napl z legrace); destnek se jen rdl. Nhodou jsem s nm toho dne osaml a aby e nestla, zeptal jsem se ho: "Jak to dlte, e tak doble stlte?" Destnek se na mne ptrav podval a potom ekl: "J mm takov zpsob, jak si pomhm. J si pedstavuju, e to nen ter z plechu, ale imperialista. A dostanu takov vztek, e se trefm." Chtl jsem se ho zeptat, jak si takovho imperialistu pedstavuje (jak m nos, vlasy, oi, klobouk), ale pedbhl mou otzku a ekl mi vnm a pemlivm hlasem: "J nevm, pro mi vichni gratulujete. Vdy kdyby byla vlka, j bych pece stlel proti vm!" Kdy jsem to slyel z st tohoto dobrka, kter na ns neuml nikdy ani kiknout a kterho pak kvli tomu od ns peloili jinam, pochopil jsem, e nit, kter mne vzala k stran a k soudruhm, mi beznadjn vyklouzla z ruky. Octl jsem se mimo svou ivotn drhu. ____________________________________________________ __________ (6) Ano. Vechny nit byly pervny. Zpetrhno bylo studium, ast v hnut, prce, vztahy s pteli, zpetrhna byla lska i hledn lsky, zpetrhn byl prost cel smyslupln bh ivota. Nezstalo mi nic ne as. Ten jsem zato poznal tak intimn jako nikdy pedtm. Nebyl to u as, jak jsem s nm pichzval do styku kdysi, as metamorfovan do prce, lsky, vebo monho sil, as, kter jsem pijmal nevmav, protoe i on byl nevtrav a skrval se decentn za mou vlastn innost. Te ke mn piel obnaen, sm o sob, ve sv pvodn a prav podob a donutil mne, abych ho pojmenoval jeho pravm jmnem (nebo ted' jsem il pouh as, pouh przdn as), abych na nj ani chvli nezapomnal, abych na nj stle myslil a ctil ustavin jeho ti. Kdy hraje hudba, slyme melodii, zapomnajce, e je to jen jedna z podob asu; kdy orchestr zmlkne, slyme as; as sm. il jsem v pauze. Nikoli ovem v orchestrln generlpauze (jej rozmr je pevn uren znamnkem pomlky), nbr v pauze bez udanho konce. Nemohli jsme si (jako to dlali u vech jinch tvar) usthvat dleky z krejovskho

centimetru, abychom vidli, jak se nm den po dni krt dvoulet prezenn sluba; ern mohli bt toti na vojn dreni libovoln dlouho. tyicetilet Ambroz z druh roty tu byl u tvrt rok. Bt tehdy na vojn a mt doma enu i snoubenku bylo velice trpk; znamenalo to bt v duchu ustavin na marn stri nad jejich neuhldatelnou existenc, hldat v duchu ustavin jejich osudnou vratkost. A znamenalo to tak ustavin se tit na jejich obasn pjezd a ustavin se tst o to, aby velitel neodmtl v ten den stanoven volno a ena nepijela k brn kasren nadarmo. Vyprvlo se mezi ernmi (s ernm humorem), e dstojnci ekaj na tyto neukojen eny vojk, e se k nim pidvaj a sklzej pak plody touhy, je mly nleet vojkm zadrenm v kasrnch. Avak pece jen: u tch, kdo doma njakou enu mli, la pauzou nit, snad tenk, snad zkostn tenk a petrhnuteln nit, ale pece jen nit. Neml jsem takovou nit; s Marktkou jsem peruil jakkoli styky, a pokud mi dochzely njak dopisy, tedy jen od maminky ... Co? a to nen nit? Ne to nen nit; domov, pokud je to jen domov rodi, to nen nit; to je jen minulost: dopisy, kter ti pou rodie, jsou poselstv z pevniny, od n se vzdaluje; ba, takov dopis t jenom uvdom ve tv vykolejenosti pipomnkou pstavu, z nho jsi vyplul za podmnek tak poctiv, tak obtav vytvoench; ano, k takov dopis, pstav tu stle jet je, jet trv, bezpen a krsn ve sv nkdejnosti, ale cesta, cesta je ztracena! Zvykal jsem si tedy pomalu na to, e mj ivot ztratil svou kontinuitu, e mi vypadl z rukou a e mi nezbude nic jinho ne zat konen bt i vnitn tam, kde opravdu a neodvolateln jsem. A tak se mj zrak postupn akomodoval na ono ptm zvcnnosti a j zaal vnmat lidi kolem sebe; pozdji ne ostatn, ale pece natst ne tak pozd, abych se jim byl u zcela odcizil. Z onoho ptm se nejdv vynoil (stejn jako se mi vynouje prvn z ptm m pamti) Honza, Brk (mluvil tm nesrozumitelnou perifern hantrkou), kter se dostal mezi ern, protoe ztloukl esenbka. Ztloukl ho proto, e to byl pr jeho bval spoluk z manky a pohdali se spolu, ale to si soud vysvtlit nedal, Honza si odsedl pl roku v kriminle a piel odtud rovnou k nm. Byl vyuen montr a bylo mu zejm zcela jedno, bude-li dlat zase nkdy montra nebo cokoli jinho; na niem nelpl a projevoval ke sv budoucnosti lhostejnost, je byla zdrojem jeho drz a bezstarostn svobodnosti. Vzcnm pocitem svobody se mohl s Honzou mit jen Bedich, nejvt podivn na dvacetilkov svtnice; dostal se mezi ns a dva msce po regulrnch zijovch odvodech, protoe narukoval pvodn k pchotnmu tvaru, kde vak tvrdojn odmtal vzt do ruky zbra, protoe se to pilo

jeho osobitm a psnm nboenskm zsadm; nevdli si s nm tam rady, zvl kdy zachytili jeho dopisy, kter adresoval Trumanovi a Stalinovi a v nich pateticky vyzval oba sttnky, aby rozpustili ve jmnu socialistickho sbraten vechny armdy; z rozpak mu zpotku dokonce dovolili, aby se astnil poadovch cvien, take byl mezi ostatnmi vojny jedin beze zbran a povely "na rameno zbra" a "k noze zbra" vykonval perfektn, ale przdnma rukama. astnl se i prvnch politickch lekc a horliv se hlsil k diskusi, v n horoval proti imperialistickm vlenm palim. Kdy vak o sv jm vyrobil a vyvsil v kasrnch plakt, v nm vyzval ke sloen vech zbran, aloval ho vojensk prokurtor pro vzpouru. Slavn soud byl vak natolik zmaten jeho mrovmi proslovy, e ho dal vyetit psychiatrm a po delm vhn ho zprostil aloby a poslal mezi ns. Bedich byl rd; to na nm bylo pozoruhodn: byl jedin, kdo si ern vloky dobrovoln vybojoval a byl t'asten, e je m. Proto se tu ctil svoboden - i kdy se jeho svobodnost projevovala ne jako u Honzy drzost, nbr prv naopak klidnou ukznnost a spokojenou pracovitost. Vichni ostatn byli mnohem vc naplnni obavami a tsn: ticetilet Maar Varga z jinho Slovenska, kter neznaje nrodnostnch pedsudk bojoval za vlky v nkolika armdch a proel nkolika zajetmi na obou stranch fronty; zrzav Petr, jeho bratr utekl pes hranice a zastelil pitom vojka pohranin stre; prosek Josef, syn bohatho sedlka z polabsk vesnice (pli uvykl modrav prostoe, nad n se vikl skivnek, take ml te dusivou hrzu z pekelnho podzem achet a tol); dvacetilet Sta, ztetn ikovsk frajer, na kterho napsal mstn nrodn vbor zdrcujc posudek, protoe se pr oral v prvomjovm prvodu a moil pak schvln u kraje chodnku na och rozjsanch oban; Pavel Pkn, student prv, kter el v norovch dnech demonstrovat s hloukem koleg proti komunistm (pochopil zhy, e jsem patil do stejnho tbora jako ti, kte ho po noru vyhodili z fakulty, a byl jedin, kter mi dval najevo zlomysln zadostiuinn, e jsem se ted' dostal tam kam on). Mohl bych vzpomnat na dal vojky, kte se mnou sdleli tehdej osud, ale chci se dret jen podstatnho: nejradji jsem ml Honzu. Vzpomnm si na jeden z naich prvnch rozhovor; bylo to o mal pestvce ve tole, kdy jsme se octli (kousajce pesndvku) vedle sebe a Honza mne prskl do kolena: "Co ty hluchonm, co ty se vlastn za?" Byl jsem tehdy opravdu hluchonm (obrcen do svch vnch vnitnch sebeobhajob) a ztka jsem se mu snail vysvtlit (slovy, jejich umlost a hledanost jsem vzpt hned sm nepjemn ctil), jak jsem se sem dostal a pro sem vlastn nepatm. ekl mi: "Vole a my sem patme?" Chtl jsem mu znovu objasnit svj nzor (hledal jsem pirozenj slova) a Honza, polknuv posledn

sousto, ekl pomalu: "Kdybys byl tak vysok, jak se blb, tak by ti slunko proplilo lebku." Z t vty se na mne vesele klebil plebejsk duch perifrie a j jsem se nhle zastydl nad tm, e se pod zhkan dovolvm ztracench privilegi, kdy jsem sv pesvden pece vystavl prv na odporu k privilegim a zhkanosti. Bhem asu jsem se s Honzou velmi sblil (Honza mne ctil, e jsem uml rychle zpamti vyeit vechny poetn komplikace spojen s vyplcenm mzdy a zabrnil tak nkolikrt, aby ns vzali na hl); jednou se mi vysml, e trvm jako blbec vychzky v kasrnch, a vythl mne s partou ven. Na tu vychzku si dobe pamatuju; byla ns tenkrt vt parta, asi osm, byl s nmi Sta, Varga a taky enk, nedostudovan umprumk z druh ety (dostal se k ernm, protoe na Umprum maloval tvrdojn kubistick obrazy, zato ted', aby si zskal sem tam njakou vhodu, maloval do vech vojenskch mstnost velk uhlov kresby husitskch bojovnk s palcty a cepy). Nemli jsme pli mnoho monost, kam jt: do vnitn Ostravy nm byl pstup zakzn a byly nm povoleny jen nkter tvrti a v nich zas jen nkter hospody. Doli jsme do sousednho pedmst a mli jsme tst, protoe v bvalm sle sokolovny, na ni se dn zkaz nevztahoval, byla tancovaka. Zaplatili jsme u vchodu nepatrn vstupn a nahrnuli se dovnit. Ve velkm sle bylo mnoho stol a mnoho idl, lid mn: veho vudy njakch deset holek; mu asi ticet a z nich polovina vojk z tamnch dlosteleckch kasren, jak ns uvidli, hned zpozornli a my jsme ctili na ki, e si ns prohlej a potaj. Usadili jsme se u dlouhho przdnho stolu, poruili si lhev vodky, avak okliv servrka stroze prohlsila, e je zakzno alkohol epovat, take Honza objednal osm limond; pak vybral od kadho bankovku a vrtil se za chvli s temi lhvemi rumu, kterm jsme si pak pod stolem skle- nice s limondou dolvali. Dlali jsme to s nejvt tajnost, protoe jsme vidli, jak ns dlostelci bedliv ste, a vdli jsme, e by nebyli nijak od toho, aby na ns nedovolen konzumovn alkoholu prozradili. Ozbrojen tvary k nm toti chovaly hlubok neptelstv: vidli v ns jednak podezel ivly, vrahy, zloince a neptele pipraven (ve smyslu tehdej pionn literatury) provst kdykoliv kladnou vradu jejich pokojnch rodin, jednak (a to bylo snad dleitj) nm zvidli, e jsme mli penze a mohli si vude dovolit ptkrt vc ne oni. V tom byla toti zvltnost na situace: neznali jsme ne navu a dinu, mli jsme kadch trnct dn erstv zholen lebky, aby nm vlasy nepidvaly nepatinho sebevdom, byli jsme vyddnci, kte u v ivot neekali nic dobrho, ale mli jsme penze. Nebylo jich mnoho, ale pro vojka a jeho dv vychzky za msc to bylo takov jmn, e se mohl v tch

nkolika hodinch svobody (na tch nkolika povolench mstech) chovat jako boh a vynahradit si tak chronickou bezmoc ostatnch dlouhch dn. Zatmco tedy na pdiu vyhrvala patn dechov kapela stdav polku a valk a na parket se toilo nkolik pr, prohleli jsme si pokojn holky a popjeli limondu, jej alkoholick pchu ns u ted' povyovala nad vechny ostatn, co v sle sedli; byli jsme ve vborn nlad; ctil jsem, jak mi stoup do hlavy opojn cit vesel drunosti, cit kumpnstv, kter jsem nezail od t doby, co jsem naposledy hrval s Jaroslavem a ostatnmi v cimblov kapele. A Honza mezitm vymyslil pln, jak odtud dlostelcm odvst co nejvc holek. Pln byl vborn ve sv jednoduchosti a zaali jsme ho rychle uskuteovat. Nejenergitji se pustil do dla enk, a protoe byl vejtaha a komediant, provdl svj kol k naemu poten co nejnpadnji: vyzval k tanci velmi nalenou ernovlsku a pivedl ji pak k naemu stolu; nechal si nalit pro sebe a pro ni rumovou limondu a ekl j vznamn: "Tak plat!"; ernovlska pikvla a pit'ukla si. V t chvli el u kolem vrostek v dlosteleck tmiform s dvma destnickmi frkami na vlokch, zastavil se u ernovlsky a ekl ekovi co nejhrubm hlasem: "Dovol?" "Samozejm, kamarde, jenom si zavli," ekl enk. Zatmco ernovlska hopsala v idiotskm rytmu polky s nruivm destnkem, volal u Honza pro taxk; za deset minut byl taxk tu a enk se postavil k vchodu ze slu; ernovlska dotanila tanec, omluvila se destnkovi, e jde na zchod, a za chvli u bylo slyet odjdjc auto. Po ekovi doshl spchu star Ambroz z druh roty, kter si nael jakousi star holku ubohho zevnjku (to nebrnilo tyem dlostelcm, aby se kolem n zoufale netoili); za deset minut tu byl taxk a Ambroz odjel s dvkou a s Vargou (kter tvrdil, e s nm dn holka nepjde) do smluven hospody na druhm konci Ostravy za ekem. Pak se podailo dvma dalm z ns unst jet jednu holku a zbyli jsme tu v sokolovn jen ti: Sta, Honza a j. Dlostelci se na ns dvali m dl zlovstnjma oima, protoe zaali tuit souvislost mezi nam ztenenm potem a zmizenm t en z jejich lovit. Snaili jsme se tvit nevinn, ale ctili jsme, e je rvaka ve vzduchu. "Te u jen posledn taxk pro n estn stup," ekl jsem a dval se ltostiv na blondnu, s kterou se mi podailo na zatku jednou tanit, ale kter jsem nenael odvahu ct, aby se mnou odtud odjela; doufal jsem, e to udlm pi dalm tanci, jenome si ji pak u dlostelci tak hldali, e jsem se k n nedostal. "Ned se nic dlat," ekl Honza a zvedl se, aby el telefonovat. Ale jak el pes sl, zvedali se dlostelci od svch stolk a nahrnuli se kolem nho. Rvaka visela ve vzduchu, byla u docela na spadnut a mn se Stou nezbvalo nic jinho, ne abychom vstali od stolu a

ourali se za ohroenm kamardem. Hlouek dlo- stelc obklopoval Honzu mlky, ale pak se najednou mezi nimi objevil pioral rok (ml asi taky flaku pod stolem) a hroziv mlen peruil: zaal kzat, e pr jeho otec byl za prvn republiky nezamstnan a on u nem nervy se dvat, jak se tady roztahujou tihle burousti s ernma vlokama, e na to nem nervy a a ho kamardi hldaj, aby tomuhletomu (mnil Honzu) nedal pes drku. Honza mlel, a kdy se objevila mezi rokovou e mal pauzika, otzal se slun, co by si soudruzi dlostelci od nho pli. Abyste votud rychle thli, ekli dlostelci a Honza ekl, e to prv chceme, ale a ho nechaj, aby si zavolal taxka. V t chvli se zdlo, e rok dostane zchvat: to je k posrn, kiel vysokm hlasem, to je k posrn, my se dem, ven se nedostanem, kostru honme, prachy nemme a voni, ti kapitalisti, ti diverzanti, ti hajzli si budou jezdit taxkem, a to pr ne, kdyby je ml zakrtit tmahle rukama, taxkem odtud nepojedou! Vichni byli upoutni hdkou; okolo uniformovanch se nahrnuli i civilov a personl sokolovny, kter se bl incidentu. A v t chvli jsem zahldl svou blondnu; osamla u stolu a (neten k hdce) vstala a la k zchodu; nenpadn jsem se odpojil od hlouku a v pedsni u vchodu, kde byla atna a zchody (krom atnky tam nikdo nebyl), jsem ji oslovil; spadl jsem do situace jako neplavec do vody a ostych neostych, musil jsem jednat; hrbl jsem do kapsy, vythl nkolik zmakanch stovek a ekl jsem: "Nechcete s nmi? Bude vt legrace ne tady!" Zadvala se na stovky a pokrila rameny. ekl jsem, e na ni pokm venku a ona pikvla, zapadla na zchod a za chvli vyla u obleena do plt; usmvala se na mne a prohlsila, e je na mn hned vidt, e jsem jin ne druz. Slyel jsem to docela rd, vzal jsem ji pod pa a vedl na druhou stranu ulice, za roh, odkud jsme pak pozorovali, kdy se ped vchodem do sokolovny (ozenm jedinou lucernou) objev Honza se Stou. Blondna se mne zeptala, jestli jsem student, a kdy jsem pisvdil, svila se mi, e j vera ukradli ze atny ve fabrice prachy, kter nebyly jej, ale podnikov, a e je zoufal, protoe by ji mohli dt kvli tomu k soudu: zeptala se mne, jestli bych j nemohl njakou stovku pjit; shl jsem do kapsy a dal j dv pomakan stokoruny. Neekali jsme dlouho a oba kamardi vyli s nasazenmi lodikami a v pltch. Pskl jsem na n, ale v t chvli se vytili z hospody ti jin vojci (bez pl a bez epic) a rozbhli se k nim. Slyel jsem vhrunou intonaci otzek, jejich slova jsem nerozeznval, ale jejich smysl jsem vytuil: hledali moji blondnu. Pak jeden z nich skoil na Honzu a zaala rvaka. Rozbhl jsem se za nimi. Sta ml na sebe jednoho dlostelce, ale Honza dva; byli by ho u mlem srazili k zemi, ale pibhl jsem natst v prav as a zaal tlouct pstmi do jednoho

z nich. Dlostelci pedpokldali, e budou v poetn pevaze a od chvle, kdy se sly vyrovnaly, ztratili pvodn rozbh; kdy se jeden z nich sloil pod Stovou ranou k zemi a zaal pt, vyuili jsme jejich zmatku a opustili rychle bojit. Blondna ns za rohem poslun ekala. Kdy ji kamardi uvidli, propadli v tetiv naden, kali, e jsem kann, chtli mne objmat a j jsem byl po velice dlouh dob poprv zase upmn a vesele t'asten. Honza vythl zpod kabtu plnou lhev rumu (nechpu, jak se mu ji podailo uchrnit bhem rvaky) a zvedl ji do ve. Byli jsme v nejlep me, jenome jsme nemli kam jt: z jedn hospody jsme byli vyhozeni, do jinch jsme nemli pstup, taxk nm zuiv sokov odepeli a i venku byla nae existence ohroena trestnou vpravou, kterou na ns jet mohli uspodat. Dali jsme se rychle pry zkou ulikou, li jsme chvli mezi domy a potom u byla jenom z jedn strany ze a z druh ploty; u plotu se rsoval ebik a vedle nho jaksi poln stroj s plechovou sedakou. "Trn," ekl jsem a Honza posadil blondnu na sedaku, kter byla prv tak metr nad zem. Podvali jsme si lhev z ruky do ruky, pili jsme vichni tyi, blondna mla brzo plno e a vsadila se s Honzou: "e bys mi nepjil stovku!" Honza byl grand, vrazil j stokorunu a holka mla za chvilku zvednut kabt i vyhrnutou sukni a za dal chvilku si sama sundala kalhotky. Vzala mne za ruku a pitahovala si mne k sob, ale j jsem ml trmu, vytrhl se j a pistril k n Stu, kter neprojevoval ani nejmen vhavost a vstoupil zcela rozhodn mezi jej nohy. Setrvali spolu sotva dvacet vtein; chtl jsem pak dt pednost Honzovi (jednak jsem se (chtl chovat jako hostitel, jednak jsem ml pod trmu), ale tentokrt byla blondna rezolutnj, strhla mne k sob, a kdy jsem byl s to po povzbuzujcch dotecch se s n konen spojit, poeptala mi nn do ucha: "Jsem tady kvli tob, blbeku," a potom zaala vzdychat, take jsem najednou ml opravdu pocit, e je to nn dvka, kter mne miluje a kterou miluju, a ona vzdychala a vzdychala a j jsem nepestval, a jsem slyel najednou Honzv hlas, pronejc jakousi sprostotu, a vtom jsem si uvdomil, e to nen dvka, kterou miluju, a odstoupil jsem od n nhle, bez ukonen, e se blondna skoro ulekla a ekla: "Co blbne?", ale to u byl u n Honza a hlasit vzdychn pokraovalo. Vrtili jsme se toho dne do kasren a ke druh hodin v noci. V pl pt jsme u musili vstvat na nedln dobrovolnou smnu, za ni bral n velitel prmie a my si vysluhovali nae obsobotn vychzky. Byli jsme nevyspal, mli jsme v tle alkohol, a pestoe jsme se pohybovali v ptm toly jako mtohy, vzpomnal jsem na proit veer rd. Hor to bylo o trnct dn pozdji; Honza ml kvli njakmu incidentu

zakzan vychzky a j jsem se dostal ven s dvma kluky z jin ety, s ktermi jsem se znal jen velmi zbn. li jsme skoro najisto za jakousi enskou, kter se pezdvalo pro jej obludnou dlku Kandelbr. Byla to ereda, ale nedalo se nic dlat, protoe okruh en, kter jsme mohli zskat, byl znan omezen zejmna naimi malmi asovmi monostmi. Nutnost vyut za kadou cenu volna (tak krtkho a tak dce udlenho) vedla vojky k tomu, e dvali pednost jistmu ped snesitelnm. Bhem asu byla zskna vzjemn sdlovanmi przkumy s (by chatrn) takovch vcemn jistch (a ovem sotva snesitelnch) en a byla dna k obecnmu pouit. Kandelbr byl z t obecn st; nijak mi to nevadilo; kdy oba kluci ertovali o jej abnormln dlce a asi padestkrt opakovali ert, e si musme najt cihlu, abychom si ji dali pod nohy, a pijde na vc, bylo mi tohle ertovn (obhrouhl a nudn) zvltnm zpsobem pjemn a podporovalo ve mn zuivou chu na enu; na jakoukoli enu; m mn individualizovan, oduevnl, tm lpe; tm lpe, budeli to jakkoli ena. I kdy jsem vak hodn vypil, zuiv chu po en ze mne opadla, kdy jsem holku zvanou Kandelbr uvidl. Pipadalo mi vechno nechutn a zbyten, a protoe tam nebyl ani Honza, ani Sta, nikdo, koho bych ml rd, padla na mne ptho dne straliv kocovina, kter do sv skepse zptn zahrnula i phodu ped trncti dny, a j jsem se zapsahal, e u nikdy nechci mt ani holku na sedace polnho stroje, ani opil Kandelbr ... Ozvala se snad ve mn njak morln zsada? Nesmysl; byla to prost nechu. Ale pro nechu, kdy jet pr hodin pedtm jsem ml zuivou chu na enu, piem zlobn zuivost t chuti souvisela prv s tm, e mi bylo programov jedno, kdo bude ta ena? Byl jsem snad jemnj ne druz a oklivily se mi prostitutky ? Nesmysl: zaskoila mne ltost. Ltost z jasnozivho poznn, e tato situace nebyla msi vjimenm, co jsem volil z nadbytku, z rozmaru, z neposedn touhy poznat a prot ve (vzneen i sprost), nbr e se stala zkladn, pznanou a obvyklou situac mho nynjho ivota. e j byl pesn vymezen okruh mch monost, e j byl pesn nakreslen horizont mho milostnho ivota, jen mi m od nynjka nleet. e tato situace nebyla vrazem m svobody (jak bych ji mohl chpat, kdyby se mi pihodila teba o rok dve), nbr vrazem m determinace, mho omezen, mho odsouzen. A poctil jsem strach. Strach z tohoto alostnho horizontu, strach z tohoto dlu. Ctil jsem, jak se m due stahuje do sebe, jak zan ped tm vm couvat, a zrove jsem se hrozil, e nem, kam by vycouvala z toho obklen. ____________________________________________________ ___________

(7) Tento smutek z alostnho milostnho horizontu znali (i aspo nevdom pociovali) tm vichni z ns. Bedich (autor mrovch manifest) brnil se mu rozjmavm noenm do hlubin svho nitra, v nm zejm sdlil jeho mystick Bh; v erotick sfe odpovdala tto nbon niternosti samohana, kterou provozoval s rituln pravidelnost. Ostatn se hrnili mnohem sebeklamavji: doplovali cynick vlety za dvkami nejsentimentlnjm romantismem; kdekdo ml doma lsku, kterou si zde soustednm vzpomnnm oletil do nejzivjho tpytu; kdekdo vil v dlouhotrvajc Vrnost a ve vrn ekn; kdekdo si tajn namlouval, e holka, kterou ulovil opilou v hospod, k nmu chov svat city. Stu dvakrt navtvilo prask dve, s kterni ml cosi ped vojnou (a kter tehdy urit nebral moc vn), a Sta byl najednou namkko a rozhodl se (v souladu se svou zbrklou nturou), e se s n okamit oen. kal nm sice, e to dl jen proto, aby svatbou zskal dva voln dny, ale j jsem vdl, e je to jen rdobycynick vmluva. Bylo to v prvnch dnech bezna, kdy mu velitel opravdu povolil dva dny volna a Sta odjel na sobotu a na nedli do Prahy se oenit. Pamatuju si to docela pesn, protoe den Stovy svatby stal se i pro mne velmi vznamnm dnem. Ml jsem povolenou vychzku, a protoe mi po poslednm volnu utracenm s Kandelbrem bylo smutno, vyhnul jsem se kamard a el jsem sm. Nasedl jsem na loklku, starou tramvaj jezdc po zkch kolejch a spojujc vzdlen ostravsk tvrt, a nechal se j unet. Nazdabh jsem pak z tramvaje vystoupil a nazdabh zase nasedl na tramvaj jin trat; cel ta nekonc ostravsk perifrie, v n se v prapodivnm skladu ms fabrika s prodou, pole se smetiti, lesky s haldami, inky s venkovskmi stavenmi, mne zvltnm zpsobem pitahovala a rozruovala; vystoupil jsem znovu z tramvaje a dal se pky na dlouhou prochzku: vnmal jsem tm s vn tu divnou krajinu a snail se pijt na kloub jejmu duchu; snail jsem se pojmenovat slovy to, co dv tto krajin sloen z tak rznorodch prvk jednotu a d; el jsem kolem idylickho vesnickho domku obrostlho beanem a napadlo mne, e sem pat prv proto, e se naprosto nehod k oprskanm inkm, kter stoj v jeho blzkosti, ani k siluetm tnch v a komn a pec, kter tvo jeho pozad; el jsem kolem nzkch nouzovch bark, kter byly samy jakousi osadou v osad, a vidl jsem kousek od nich stt vilu, sice pinavou a edou, ale obklopenou zahradou a eleznm plotem; na rohu zahrady rostla velk smuten vrba, kter byla v tto krajin jakmsi zbloudilcem - a pece, kal jsem si, snad

prv proto sem patila. Byl jsem rozruen vemi tmito drobnmi objevy nepatinost, nejen e jsem v nich vidl jednotcho jmenovatele tto krajiny, ale pedevm proto, e jsem v nich spatoval obraz svho vlastnho osudu, svho vlastnho vyhnanstv v tom mst; a ovem: to promtnut mho osobnho pbhu do objektivity celho msta mi poskytovalo jaksi smen; chpal jsem, e sem nepatm, stejn jako sem nepatila smuten vrba a domek s beanem, stejn jako sem nepatily krtk ulice vedouc do przdna a nikam, ulice poskldan z domk, kter sem pily jakoby kad odjinud, nepatil jsem sem, stejn jako sem nepatily - v krajin kdysi tn venkovansk- obludn tvrt nzkch nouzovch bark, a uvdomoval jsem si, e prv proto, e sem nijak nepatm, musm tu bt, v tomto dsnm mst nepatinost, v mst, kter svzalo do bezohlednch objet ve, co je si ciz. Pak jsem se octl v dlouh ulici Petkovic, nkdej vesnice, tvoc dnes jedno z blzkch ostravskch pedmst. Zastavil jsem se u vtho jednoposchoovho staven, na jeho rohu byl ve svisl poloze upevnn npis: KINO. Napadla mne otzku, docela bezvznamn, jak jen me napadnout bloumajcho chodce: jak to, e u slova KINO nen t jmno kina? Rozhlel jsem se, ale na budov (je ostatn nim biograf nepipomnala) dn jin npis nebyl. Mezi budovou a vedlejm domem byla asi dvoumetrov mezera tvoc zkou uliku; dal jsem se tudy a peel na dvr; tu teprve bylo patrno, e budova m zadn pzemn trakt; na jeho zdi byly zasklen skky s reklamnmi plaktky a fotografiemi z film; el jsem k nim, ale ani tu jsem nenael jmno kina; rozhldl jsem se a vidl naproti za drtnm plotem na sousednm dvorku dvtko. Zeptal jsem se ho, jak se kino jmenuje; dvtko se podvalo pekvapen a eklo, e nev. Smil jsem se tedy s tm, e se kino nejmenuje; e v tomto ostravskm vyhnanstv nemaj kina ani na jmno. Vrtil jsem se znovu (bez jakhokoli zmru) zpt k zasklen skce, a tu mi teprve padlo do oka, e film, kter je ohlaovn plaktkem a dvma fotografiemi, je sovtsk film estn soud. Byl to tent film, jeho hrdinky se dovolvala Markta, kdy se j zachtlo hrt v mm ivot slavnou roli slitovnice, t film, jeho psnjch strnek se dovolvali soudruzi, kdy vedli proti mn stranick zen; to ve mi ten film dostaten znechutilo, take jsem u o nm nechtl slyet; ale vida, ani tu v Ostrav jsem neunikl jeho vztyenmu prstu ... Nu co, nelb-li se nm zdvien prst, sta, obrtme-li se k nmu zdy. Udlal jsem to tak a odchzel z dvora zpt na petkovickou ulici. A tehdy jsem poprv uvidl Lucii. la prv proti mn; vchzela na dvr biografu: pro jsem ji neminul a

neel dl? bylo to zpsobeno zvltn loudavost m vychzky? bylo to ve zvltnm pozdn odpolednm osvtlen dvora, e jsem pece jen zstal jet chvli uvnit nho a nevychzel na ulici? anebo to bylo v Luciin zjevu? Ale vdy ten zjev byl zcela obyejn, a i kdy mne pozdji prv tato obyejnost dojmala a pitahovala, m to, e mne zarazila a zastavila hned na prvn pohled? copak jsem takovch dvch obyejnost nepotkval na ostravskch ulicch vce? anebo byla tato obyejnost tak neobyejn? Nevm. Jisto je pouze, e jsem zstal stt a dval se za dvkou: la pomalm, nespchavm krokem ke skce a dvala se na fotografie z estnho soudu; pak se jen pomalu od nich odtrhla a la dl otevenmi dvemi dovnit mal haly s pokladnou. Ano, u tum, byla to snad prv ta zvltn Luciina pomalost, co mne tak upoutalo, pomalost, z n jako by vyzaovalo odevzdan vdom, e nen kam spchat a e je zbyten vztahovat po nem netrpliv ruce. Ano, snad opravdu prv ta pomalost pln smutku mne pimla, abych dvku zpovzdli sledoval, jak jde k pokladn, jak vytahuje drobn, bere lstek, nahl do slu a pak se zase obrac a vychz na dvr. Nespoutl jsem z n oi. Zstala stt zdy ke mn s pohledem dl, za dvr, kde ohrazeny devnmi pltky pokraovaly zahrdky a chalupy vesnickch domk a nahoru, kde je uzavral obrys hndho lomu. (Nemohu nikdy zapomenout na ten dvr, pamatuju si z nho kadou drobnost, pamatuju si drtn plot, kter dvr dlil od sousednho dvora, kde na schdcch vedoucch do domu lelkovalo mal dvtko; pamatuju si, e ty schody lemovala zdka, na jejich stupnch stly dva przdn kvtine a ediv lavr; pamatuju si slunce, zamoudl, svaujc se k obzoru lomu.) Bylo za deset minut est, to znamenalo, e bylo deset minut do zatku pedstaven. Lucie se obrtila a vychzela zvolna pes dvr na ulici; el jsem za n; zavel se za mnou obraz poplennho ostravskho venkova a objevila se zase mstsk ulice; padest krok odtud bylo mal nmstko, peliv upraven, s nkolika lavikami a parkem, za nm prosvtala pseudogotick stavba z ervench cihel. Sledoval jsem Lucii: sedla si na laviku; pomalost ji neopoutla ani na chvli, mohl bych mlem ci, e i sedla pomalu; nerozhlela se, netkala, sedla, jako se sed, kdy se ek na operaci nebo na nco, co ns upoutv natolik, e se nerozhlme a jsme obrceni zrakem do sebe; snad mi prv tato okolnost umonila, abych bloumal okolo a prohlel si ji, ani si to uvdomovala. Mluvv se o lskch na prvn pohled; jsem si pli dobe vdom toho, e lska m sklon vytvet sama ze sebe legendu a zptn mytizovat sv potky; nechci tedy tvrdit, e tu lo o tak nhlou lsku; ale jaksi jasnozen tu opravdu bylo: tu esenci Luciiny bytosti, anebo - mm-li bt zcela pesn esenci toho, m pak Lucie pro mne byla, jsem pochopil, poctil, uzel narz

a hned, Lucie mi pinesla sama sebe, jako se lidem pinej zjeven pravdy. Dval jsem se na ni, pozoroval jsem jej venkovskou trvalou ondulaci drobc vlasy do beztvar masy kudrlinek, pozoroval jsem jej hnd svrchnek, uboh a oden a snad i trochu krtk; pozoroval jsem jej tv nenpadn pknou, pkn nenpadnou; ctil jsem, e je v t dvce klid, prostota a skromnost a e to vechno jsou hodnoty, kter potebuju; zdlo se mi, e jsme si ostatn velmi blzc; e mme oba pro sebe (a se neznme) tajemn dar samozejmosti; zdlo se mi, e sta pouze k dvce jt a oslovit ji a e ve chvli, kdy se mi (konen) podv do tve, mus se usmt asi tak, jako by ped n stl nhle bratr, kterho nkolik let nevidla. Pak zvedla Lucie hlavu; dvala se vzhru na v s hodinami; (i tento pohyb mm vmemorovn do hlavy; pohyb dvky, kter nenos hodinky na ruce a kter si automaticky sed elem k hodinm). Vstala a la ke kinu; chtl jsem se k n pipojit; nechybla mi smlost, ale chybla mi pojednou slova; ml jsem sice prsa pln pocit, ale v hlav ani jednu slabiku; doel jsem za dvkou zase a do mal pedsky, kde byla pokladna a odkud bylo vidt do slu, jen zel przdnotou. Przdnota hledit msi odpuzuje; Lucie se zastavila a rozpait rozhldla; v tu chvli velo do pedsn nkolik lid a hrnulo se k pokladn; pedbhl jsem je a koupil si lstek na nemilovan film. Zatm dvka vela do hledit; el jsem za n, v poloprzdnm sle ztratila sla na vstupenkch smysl a kad si sedl, jak chtl; el jsem do te ady jako Lucie a sedl si vedle n. Pak se rozeznla vskav hudba z obehran desky, hledit ztemnlo a na pltn se objevily reklamy. Lucie si musila uvdomovat, e to nen nhoda, sedl-li si vojk s ernmi vlokami prv vedle n, jist mne celou dobu vnmala a ctila m sousedstv, snad je musila ctit o to vc, e jsem j sm byl na ni zcela soustedn; co se dlo na pltn, jsem nevnmal (jak smn pomsta: radoval jsem se, e film, jeho se m mravokrci tak asto dovolvali, mj ted' pede mnou na pltn, ani mu vnuji pozornost). Potom film skonil, rozsvtila se svtla, hrstka divk se zvedala ze svch mst. Tak Lucie vstala. Zvedla z klna sloen hnd svrchnk a vsunula ruku do jeho rukvu. Nasadil jsem si rychle lodiku, aby neuvidla dohola osthanou lebku, a pomohl j beze slova do druhho rukvu. Krtce se na mne podvala a nic neekla, snad jen nepatrn pohnula hlavou, ale nevdl jsem, mlo-li to znamenat dkovnou klonu nebo byl-li to pohyb docela mimodn. Potom drobnmi kroky vychzela z ady. Oblkl jsem si tak rychle svj zelen pl (byl mi dlouh a asi mi velmi nesluel) a el jsem za n. Jet v hlediti kina jsem ji oslovil. Jako bych se po dobu dvou hodin, kdy jsem sedl vedle n a myslil na ni,

ladil na jej vlny: uml jsem s n najednou mluvit, jako bych ji dobe znal; nezaal jsem rozhovor dnm vtipem nebo paradoxem, jak jsem mval ve zvyku, ale byl jsem docela pirozen - a byl jsem tm sm pekvapen, protoe jsem a doposud vdycky ped dvkami kloptal pod thou kraboek. Ptal jsem se j, kde bydl, co dl, jestli chod asto do kina. ekl jsem j, e pracuju v dolech, e je to dina, e se dostanu mlokdy ven. kala, e je zamstnna ve fabrice, e bydl v interntu, e musej bt v jedenct doma, e do kina chod asto, protoe ji nebav tancovaky. ekl jsem j, e bych s n el rd do kina, a bude mt zase nkdy volno. ekla, e chod radji sama. Zeptal jsem se j, zda je to proto, e se ct bt v ivot smutn. Pisvdila. ekl jsem j, e mi taky nen veselo. Nic nesbliuje lidi rychleji (by teba mnohdy zdnliv a klamn) jako smutn, melancholick porozumn; toto ovzdu klidn asti, kter uspv jakkoli obavy a zbrany a je srozumiteln dui jemn i vulgrn, vzdlan i prost, je nejjednodum zpsobem sblen, a pece tak velmi vzcnm: je toti teba odloit vypstovan "dren due", vypstovan gesta a mimiku a bt prost; nevm, jak se mi toho (nhle, bez ppravy) podailo dosci, jak se to mohlo podait mn, kter jsem slepecky tpval za svmi umlmi tvemi; nevm; ale pocioval jsem to jako neekan dar a zzran vysvobozen. kaIi jsme si tedy o sob nejobyejnj vci; nae zpovdi byly strun a vcn. Doli jsme a k interntu a tam jsme chvli stli; lucerna vrhala svtlo na Lucii a j jsem se dval na jej hnd kabtek a hladil jsem ji nikoli po tvi ani po vlasech, ale po oden ltce toho jmavho plt. Vzpomnm si jet na to, e se lucerna pohupovala, e kolem pely s nepjemn hlasitm smchem mlad holky a otvraly dvee interntu, vzpomnm si na pohled vzhru po zdi t budovy, v n Lucie bydlela, zdi ed a hol s okny bez ms; vzpomnm si pak na Luciinu tv, kter byla (ve srovnn s tvemi jinch dvek, je jsem znal z podobnch situac) velice klidn, bez mimiky a podobala se tvi kyn, kter je u tabule a pokorn vypovd (beze vzdoru a beze lsti) jen to, co v, neusilujc o znmku ani o pochvalu. Dohodli jsme se, e napu Lucii pohlednici, abych j oznmil, kdy budu mt zase povolenu vychzku a kdy se uvidme. Rozlouili jsme se (bez polibk a dotek) a j jsem odchzel. Kdy jsem byl vzdlen nkolik krok, ohldl jsem se a vidl jsem ji, jak stoj ve dvech, neodmyk, stoj a dv se za mnou; teprve ted', kdy jsem byl vzdlen, vystoupila ze sv zdrenlivosti a jej pohled (do t doby plach) se na mne dlouze upral. A potom zvedla ruku jako nkdo, kdo nikdy rukou nemval a neum mvat, jenom v, e se

na rozlouenou mv, a proto se nemotorn odhodlal k tomuto pohybu. Zastavil jsem se a tak jsem j zamval; dvali jsme se na sebe z tto dlky, znovu jsem el a znovu se zastavil (Lucie stle pohybovala rukou), a takto jsem pomalu odchzel, a jsem konen zael za roh a zmizeli jsme si z o. ____________________________________________________ ___________ (8) Od onoho veera se ve mn vechno zmnilo; byl jsem opt obydlen; nebyl jsem u jen tou alostnou przdnotou, v n se prohnly (jak smet ve vyrabovanm pokoji) stesky, vitky a aloby; pokoj mho nitra byl nhle uklizen a kdosi v nm il. Hodiny, kter v nm na stn visely s rafikami po dlouh msce nepohnutmi, se pojednou roztikaly. To bylo vznamn: as, kter a dosud plynul jako lhostejn proud od nieho k niemu (byl jsem pece v pauze!) bez jakkoli artikulace, bez jakhokoli taktu, zaal opt zskvat svou zlidtnou tv: zaal se lenit a odpotvat. Zaal jsem lpt na propustkch z kasren a jednotliv dny se mi mnily v ple ebku, po nm jsem stoupal za Luci. Nikdy v ivot jsem u nevnoval dn jin en tolik mylenek, tolik mlenlivho upen jako j (neml jsem na to ostatn u nikdy ani tolik asu). K dn en jsem nepocioval nikdy tolik vdnosti. Vdnost? Za co? Lucie mne pedevm vytrhla z kruhu toho alostnho milostnho horizontu, jm jsme byli vichni obkleni. Ovem: i erstv enat Sta se vytrhl svm zpsobem z tohoto kruhu; ml te doma, v Praze, svou milovanou enu, mohl na ni myslit, mohl si kreslit dalekou budoucnost svho manelstv, mohl se tit tm, e je milovn. Ale nebylo mu co zvidt. Uvedl inem satku do pohybu svj osud, a u ve chvli, kdy sedal do vlaku a vracel se do Ostravy, pozbval na nho jakkoli vliv; a tak tden po tdnu, msc po msci pikapvalo do jeho poten spokojenosti vc a vc neklidu, vc a vc bezmocn starosti o to, co se dje v Praze s jeho vlastnm ivotem, od nho tu byl oddlen a k nmu nesml. I j jsem setknm s Luci uvedl svj osud do pohybu; ale neztrcel jsem ho z dohledu; setkval jsem se s Luci mlo, ale pece jen tm pravideln a vdl jsem, e na mne um ekat trnct dn i dle a potkat mne po t pestvce tak, jako bychom se rozeli vera. Ale Lucie mne neosvobodila jen z obecn kocoviny zpsobovan beztnost ostravskch milostnch avantr. Vdl jsem u sice v t dob, e jsem prohrl svj zpas a nezmnm nic na svch ernch vlokch, vdl jsem, e je nesmysln, abych se odcizoval lidem, s nimi jsem ml dva nebo vce rok t pohromad, e je nesmysln reklamovat neustle prvo

na svou pvodn ivotn drhu (jej privilegovanost jsem u zaal chpat), ale pece tato zmna postoje byla jen rozumov, voln, a nemohla mne zbavit vnitnho ple nad "ztracenm osudem". Tento vnitn pl Lucie zzran utiila. Stailo mi, e jsem ji ctil vedle sebe s celm teplm okruhem jejho ivota, v nm nehrla vbec dnou lohu otzka kosmopolitismu a internacionalismu, bdlost a ostraitost, spory o definici diktatury proletaritu, politika se svou strategi, taktikou a kdrovou politikou. Na tchto starostech (tak zcela dobovch, e se jejich terminologie stane ji brzo nesrozumiteln) jsem ztroskotal, a prv na nich jsem lpl. Mohl jsem ped rznmi komisemi uvdt destky dvod, pro jsem se stal komunistou, ale to, co mne na hnut nejvc okouzlovalo, ba omamovalo, byl volant djin, v jeho blzkosti (a u opravdu nebo zdnliv) jsem se octl. Tehdy jsme toti skuten rozhodovali o osudech lid a vc; a prv na vysokch kolch: v profesorskch sborech bylo tehdy mlo komunist a tak v prvnch ltech dili vysok koly komunistit studenti tm sami, rozhodujce o obsazen profesorskch sbor, o reform vuky i o uebnch osnovch. Opojen, kter jsme zavali, se obvykle nazv opojen moc, ale (pi troe dobr vle) mohl bych volit i mn psn slova: byli jsme uhranuti djinami; byli jsme opojeni tm, e jsme vyskoili na hbet djin a ctili jej pod sebou; zajist, vyvinulo se to pak vtinou opravdu v oklivou touhu po moci, ale (tak jak jsou vechny lidsk vci dvojznan) byla v tom (a snad zejmna u ns mladk) zrove docela ideln iluze, e prv my zahajujeme tu epochu lidstva, kdy lovk (kad lovk) nebude ani mimo djiny, ani pod patou djin, nbr je bude dirigovat a tvoit. Byl jsem pesvden, e mimo okruh onoho djinnho volantu (jeho jsem se opojen dotkal) nen ivota, nbr jen ivoen, nuda, vyhnanstv, Sibi. A ted' jsem najednou (po pl roce Sibie) vidl docela novou a neekanou monost ivota: otevela se pede mnou zapomenut louka vednodennosti ukryt pod perut letcch djin a na n stla chudik, bdn a pece milovnhodn ena - Lucie. Co vdla Lucie o t velk djinn peruti? Sotva nkdy zaslechla jej zvuk; nevdla nic o djinch; ila pod nimi; netouila po nich, byly j ciz; nevdla nic o velkch asnch starostech, ila starostem malm a vnm. A j jsem byl nhle vysvobozen; zdlo se mi, e pro mne pila, aby mne uvedla do svho edivho rje; a krok, jen se mi zdl bt ped chvl stran, krok, jm jsem ml "vystoupit z djin", byl pro mne najednou krokem levy a tst. Lucie mne drela plae za loket a j jsem se nechal vst ... Lucie byla m ed uvadka. Ale kdo byla Lucie podle vcnjch dat?

Bylo j devatenct let, ale ve skutenosti asi mnohem vc, tak jako bv mnohem vc let enm, kter mly tvrd ivot a byly hozeny po hlav z vku dtstv do vku dosplosti. kala, e pochz z Chebu, e ukonila devtiletku a pak chodila do uen. O svm domov mluvila nerada a pokud vbec mluvila, tedy jen proto, e jsem ji k tomu nutil. Byla doma nespokojena: ,,Nai mne nemli rdi," kala a uvdla rzn doklady: matka se pr podruh provdala; nevlastn otec pr pil a byl na ni zl; jednou ji podezrali, e jim zatajila njak penze; tak ji bili. Kdy nesoulad dostoupil jist ve, vyuila Lucie pleitosti a odela do Ostravy. Tady u ije cel rok; kamardky m; ale radji chod sama, kamardky chod tanit a vod si na internt kluky, a to ona nechce; je vn: chod radji do kina. Ano, charakterizovala se jako "vn" a spojovala tuto vlastnost s nvtvami biografu; nejradji mla filmy z vlky, kter se v t dob hojn promtaly; snad to bylo tm, e byly napnav; ale snad jet sp tm, e v nich bylo nahromadno velk utrpeni a Lucie nad nimi zavala pocity ltosti a alu, o nich se domnvala, e ji povznej a utvrzuj v jej "vnosti", kterou mla na sob rda. Jednou se mi tak zmnila, e vidla "moc krsn film" - byl to Dovenkv Miurin; velmi se j lbil a uvdla proto ti dvody: bylo tam, pr pkn ukzno, jak je krsn proda; mla pr tak vdycky hrozn rda kvtiny; a lovk, kter nem rd stromy, nen pr hodn lovk. Nebylo by ovem sprvn si myslit, e mne na Lucii pitahovala jen exotinost jej prostoty; Luciina prostota, kus vzdln j nijak nebrnilo, aby mi rozumla. To porozumn nespovalo ve zkuenostech nebo vdn, ve schopnosti prodebatovat vc a poradit, nbr v tuiv vnmavosti, s n mi naslouchala. Vybavuje se mi jeden letn den: dostal jsem tehdy vychzku dv, ne mla Lucie po prci; vzal jsem si tedy s sebou knku; usadil jsem se na zdku plotu a etl jsem si; byl jsem na tom se tenm patn, ml jsem mlo asu a patn spojen s praskmi znmmi; ale vzal jsem si s sebou u jako rekrut do kufku ti knky ver, kter jsem si stle etl a kter mi pinely tchu: byly to bsn Frantika Halase. Ty knky sehrly v mm ivot zvltn roli, zvltn u proto, e nejsem tenem poezie a e to byly jedin knihy ver, kter jsem si kdy zamiloval. Dostal jsem se k nim v dob, kdy u jsem byl vylouen ze strany; prv tehdy se stalo Halasovo jmno znovu proslul tm, e vedouc ideolog tehdejch let obvinil nedvno zemelho bsnka z morbidnosti, nevry, existencialismu a ze veho, co v t dob mlo zvuk politickho anathema. (Kniha, v n shrnul sv nzory na eskou poezii a na Halase, vyla tehdy v masovm nkladu a probralo ji povinn na svch schzkch tisce

mldenickch krouk.) lovk hled ve chvlch netst tchu v tom, e svj smutek spojuje se smutkem jinch; i kdy je v tom snad cosi smnho, piznm se k tomu: vyhledal jsem si Halasovy vere proto, e jsem se chtl seznmit s nkm, kdo byl tak exkomunikovn; chtl jsem poznat, jestli se moje vlastn mentalita opravdu podob mentalit exkomunikovanho; a chtl jsem zkusit, zda smutek, o nm onen mocn ideolog prohlaoval, e je chorobn a kodn, neposkytne mi teba svm souznnm njakou radost (protoe radost jsem ve sv situaci tko mohl hledat v radosti). Vypjil jsem si jet ped odchodem do Ostravy vechny ti knky od bvalho spoluka, kter holdoval literatue, a uprosil ho nakonec, aby je u po mn nechtl zptky. A ty vere mne pak provzely. Kdy mne toho dne Lucie nala na smluvenm mst s knkou v ruce, zeptala se mne, co to tu. Ukzal jsem j rozevenou knku. ekla udiven: "To jsou bsniky." "Je ti divn, e tu bsniky?" Pokrila rameny a ekla: "Pro," ale myslm, e j to divn bylo, protoe j bsniky s nejvt pravdpodobnost splvaly s pedstavou dtsk etby. Toulali jsme se divnm ostravskm ltem plnm saz, ernm ltem, nad nm pluly msto blch oblak vozky s uhlm na dlouhch lanech. Vidl jsem, e Lucii knka v m ruce pod njak pitahuje. A tak kdy jsme si sedli do dkho hjku, kter je pod Petvaldem, otevel jsem knku a zeptal se j: ,,zajm t to?" Kvla hlavou. Nikomu pedtm a nikomu potom jsem vere nepedtal; mm v sob dobe fungujc pojistku studu, kter mi brn, abych se pli otvral ped lidmi, abych prohlaoval ped druhmi sv city; a ten ver mi pipad, jako bych nejen mluvil o svch citech, ale jako bych o nich mluvil stoje na jedn noze; urit nepirozenost, kter je v samm principu rytmu a rmu, uvdla by mne do rozpak, kdybych se j ml oddat jinak ne v samot. Ale Lucie mla zzranou moc (nikdo jin po n ji u neml), e ovldala tuto pojistku a zbavovala mne bemene ostychu. Mohl jsem si ped n dovolit ve: i upmnost, i cit, i patos. A tak jsem etl: Klskem hubenm je tlo tv z nj zrno vypadlo a nevzkl jak klsek huben je tlo tv Padenem z hedvb je tlo tv touenm popsan do vrsky posledn jak padeno z hedvb je tlo tv

Splenm nebem je tlo tv hav v tkni smrtka sn jak splen nebe je tlo tv Petich je tlo tv jeho pl zachvv mmi vky jak tich je tlo tv Drel jsem Lucii kolem ramene (potaenho tenkm pltnem kvtovanch atk), ctil jsem je v prstech a podlehl nabzejc se sugesci, e vere, kter tu (ta thl litanie), pat prv smutku Luciina tla, tichho, smenho tla odsouzenho k smrti. A etl jsem j dal bsn a tak tu, kter mi dodnes vyvolv jej obraz a kon trojverm: Slova zpozdil vm nevm j vm mlen je nad krsou je nade vm slavnost porozumn Najednou jsem uctil v prstech, e Luciino rameno se zachvv; e Lucie ple. Co ji rozplakalo? Smysl tch ver? Nebo sp nepojmenovateln smutek, kter vanul z melodie slova barvy mho hlasu? Anebo ji snad povznela slavnostn nesrozumitelnost bsn a ona byla dojata k slzm tmto povznesenm? Anebo prost v n vere uvolnily tajemnou zvoru a vyhrnula se nahromadn tha? Nevm. Lucie mne drela jak dt okolo krku, hlavu mla pitisknutu na zpocen pltno zelen uniformy, kter mi obepnala prsa, a plakala, plakala, plakala. ____________________________________________________ __________ (9) Kolikrt mi v poslednch ltech vytaly nejrznj eny (jen proto, e jsem jim neuml oplcet jejich city), e jsem nafoukan. Je to nesmysl, nejsem vbec nafoukan, ale po pravd eeno, samotnho mne zarmucuje, e jsem si od dob sv skuten dosplosti neuml najt opravdov vztah k dn en, e jsem dnou enu, jak se k, nemiloval. Nejsem si jist, zda znm piny tohoto svho nezdaru, nevm, zda tkvj prost ve vrozench nedostatcch mho srdce, nebo zda sp kotv v mm ivotopise; nechci bt

patetick, ale je tomu tak: vracv se mi velmi asto ve vzpomnkch sl, v nm sto lid vzpauje a dv tak povel k tomu, aby mj ivot byl zlomen; tch sto lid netuilo, e pijde jednou estapadest rok a pozvoln zmna pomr; nic takovho nemohli tuit a potali tedy s tm, e m vyvren bude doivotn. Nikoli z bolestnstv, sp z jaksi zlomysln svhlavosti, kter je vlastnost pemlen, jsem asto tu situaci rzn obmoval a pedstavoval si, co by se teba dlo, kdybych msto na vylouen ze strany byl navren na oben. Nemohl jsem nikdy dojt k niemu jinmu, ne e by i v tomto ppad vichni zvedli ruce, zvl kdy by v vodnm refertu byla prospnost mho oben citupln zdvodnna. Od t doby, potkvm-li nov mue a eny, kte by mohli bt mmi pteli i milenkami, penm si je v duchu do t doby a do toho slu a ptm se, zda by zvedli ruku: dn v t zkouce neobstl: vichni zvedali ruku, stejn jako ji zvedali (a u ochotn i neochotn, z vry i ze strachu) tehdej m ptel a znm. A uznejte: je tko t s lidmi, kte by vs byli ochotn poslat do vyhnanstv nebo na smrt, je tko se s nimi zdvrnit, je tko je milovat. Snad to bylo ode mne krut ponn podrobovat lidi, s nimi jsem se stkal, tak krut imaginrn zkouce, kdy bylo nanejv pravdpodobn, e by v m blzkosti proili vcemn klidn vedn ivot mimo dobro a zlo a nikdy by neproli skutenm slem, v nm se zvedaj ruce. Snad nkdo dokonce ekne, e m ponn mlo jedin el: abych se v morln samolibosti nadazoval nad ostatn. Ale obvinn z domlivosti by opravdu nebylo spravedliv; sm jsem ovem nikdy nezvedl ruku pro n zkzu, vidl jsem vak dobe, e je to zsluha dost problematick, protoe prva zvedat ruku jsem byl dostaten vas zbaven. Dlouho jsem si sice snail namluvit alespo to, e bych v podobnch situacch ruku nezvedl, ale jsem natolik poctiv, e jsem se musil nakonec sm sob vysmt: j jedin e bych ruku nezvedl? j jedin jsem spravedliv? ach, ne, nenael jsem v sob dnou zruku, e bych byl lep ne jin; jenome co z toho m plynout pro mj vztah k ostatnm? Vdom vlastn ubohosti mne s ubohost jinch nijak nesmiuje. Protiv se mi z due, kdy k sob lid ct bratrsk cit, protoe v sob navzjem spatili obdobnou nzkost. Netoum po tomhle slizkm bratrstv. Tak jak to, e jsem tehdy mohl milovat Lucii? vahy, jim jsem dal ped chvl prchod, maj natst pozdj datum, take jsem Lucii (v jinoskm vku, kdy jsem se vc rmoutil ne pemlel) mohl pijmat jet s lanm srdcem a bez pochybovastv jako dar; dar z nebes (ediv pvtivch nebes). Byla to pro mne tehdy astn doba, mon m nejastnj: byl jsem uden, umlcen, ubuzerovan, ale v mm nitru se den ze dne il modej a modej mr. Je to legran: kdyby eny, kter mi dnes maj za

zl mou nafoukanost a podezraj mne, e povauji kdekoho za hlupka, znaly Lucii, nazvaly by ji s posmchem hlupakou a nemohly by pochopit, e jsem ji ml rd. A j jsem ji ml rd tak, e jsem si vbec nepipoutl mylenku, e bych se s n nkdy rozeel; nikdy jsme o tom sice s Luci nemluvili, ale j sm jsem docela vn il v pedstavch, e si ji jednou vezmu za enu. A jestli mne i napadlo, e by to byl nerovn svazek, tak mne ta nerovnost sp vbila ne odpuzovala. Ml bych bt za tch pr astnch msc vdn i tehdejmu veliteli; poddstojnci ns honili, jak jen mohli, hledali nm smtka v zhybech uniformy, rozhazovali nm postele, kdy na nich nali jedin zhyb - ale velitel byl slun. Byl to star chlapk, peloili ho k nm od pchotnho pluku a kalo se, e ho tm degradovali. Byl tedy tak postien a snad ho to s nmi vnitn smiovalo; chtl po ns samozejm podek, kze a sem tam njakou nedln dobrovolnou smnu (aby mohl vykzat nadzenm politickou aktivitu), ale nikdy ns nehonil zbyten a celkem bez pot nm poskytoval nae obsobotn vychzky; dokonce se mi zd, e prv ono lto jsem se mohl vdat s Luci a tikrt do msce. Ve dnech, kdy jsem byl bez n, jsem j psal; napsal jsem j bezpoet dopis, pohlednic a lstk. Dnes u si neumm dost dobe pedstavit, co jsem j psal a jak. Rd bych etl po sob ty dopisy a zrove jsem rd, e je nemohu st; lovk m velkou vhodu, e se neme potkat sm se sebou v mladm vydn; bojm se, e bych si byl protivn a e bych pak po sob roztrhal i toto vyprvn, protoe bych poznal, e svdectv, kter tu o sob podvm, je a pli proskl mm dnenm postojem, mm dnenm smlenm. Ale kter vzpomnn nen zrove (a bezdn) pemalovvnm starho obrazu? Kter vzpomnn nen souasnou expozic dvou tv, t ptomn i t minul? Jak jsem opravdu byl - bez prostednictv dnenho vzpomnn to u nikdy nikdo nezjist. Ale ostatn - mm-li se vrtit k vci - nen tak dleit, jak m dopisy byly; chtl jsem se sp zmnit o tom, e jsem jich Lucii napsal velice mnoho - a Lucie mn ani jeden. Nemohl jsem ji pimt, aby mi napsala; snad jsem ji vlastnmi dopisy njak zakikl; snad se j zdlo, e nem o em pst, e dl pravopisn chyby; snad se stydla za svj neuml rukopis, kter jsem znal jen z podpisu v jej obansk legitimaci. Nebylo v mch silch j naznait, e prv jej neumlosti a neznalosti jsou mi drah, ne snad proto, e bych ctil primitivnost pro ni samu, ale e byly znakem Luciiny nedotenosti a e mi tak dvaly nadji vepsat se do Lucie o to hloubji, o to nesmazatelnji. Lucie mi za moje dopisy jen plae dkovala a brzy zaala touit po tom, aby mi je nm oplcela; a protoe mi nechtla pst, zvolila msto dopis kvtiny. Poprv to bylo tak: bloumali jsme dkm hjkem a Lucie se

najednou shbla pro njak kvteek (budi mi odputno, e neznm jeho jmno: ml drobn fialov okvt a tenk stonek) a podala mi ho. To mi bylo mil a nijak mne to nezarazilo. Ale kdy mne na na pt schzce ekala s celou kytikou, zaal jsem se trochu stydt. Bylo mi dvaadvacet let, vyhbal jsem se keovit vemu, co ba na mne mohlo vrhnout stn zentilosti nebo nedosplosti; stydl jsem se nosit po ulici kvtiny, nerad jsem je kupoval, nato dostval. Namtl jsem Lucii v rozpacch, e kvtiny dvaj mui enm a ne eny mum, ale kdy jsem vidl, e je j do ple, rychle jsem je pochvlil a vzal si je. Nedalo se nic dlat. Kvtiny mne od t doby ekaly na kad na schzce a j jsem se s tm nakonec smil, protoe mne odzbrojila spontnnost toho daru a protoe jsem vidl, e Lucie na tomto zpsobu obdarovvn lp; snad to bylo proto, e sama trpla nedostatkem jazyka, nedostatkem vmluvnosti a vidla v kvtinch jistou formu ei; ne snad ve smyslu toporn symboliky starch kvtomluv, sp ve smyslu jet starm, nejasnjm, instinktivnjm, pedjazykovm; snad Lucie, kter byla vdycky sp zamlkl ne mluvn, touila instinktivn po tom nmm stadiu lovka, kdy nebylo slova kdy lid spolu rozmlouvali zpsobem drobnch gest: ukzali si prstem strom, zasmli se, dotkli se jeden druhho ... A u jsem chpal nebo nechpal podstatu Luciina obdarovvn, byl jsem jm nakonec pohnut a probudila se ve mn touha, abych i j ji obdaroval. Lucie mla vehovudy troje aty, kter si pravideln stdala, take nae schzky po sob nsledovaly v rytmu tdobho taktu. Ml jsem vechny ty atky rd, prv proto, e byly oden, nepli vkusn a obnoen; ml jsem je stejn rd jako jej hnd svrchnk (krtk a na manetch oden), kter jsem pece pohladil jet dv ne Luciinu tv. A pece jsem si usmyslil, e Lucii koupm aty, krsn aty a mnoho at. Penz jsem ml pece dost, etit se mi nechtlo a utrcet v hospodch jsem pestal. A tak jsem zavedl Lucii jednoho dne do obchodnho domu s konfekc. Lucie si nejdv myslila, e tam jdeme jen tak civt a pozorovat lidi, kte proudili po schoditch dol a nahoru. V druhm poschod jsem se zastavil u dlouhch ty, z nich visely v hustm zstupu dmsk aty, a Lucie, kdy vidla, jak si je zvdav prohlm, pistoupila bl a zaala nkter z nich komentovat. "Tyhle jsou hezk," ukzala na jedny, na nich byla peliv vypodobnna erven kvteka. Bylo tam opravdu mlo hezkch at, ale sem tam se nco lepho nalo; vythl jsem jedny aty a zavolal obsluhujcho prodavae: "Mohla by si to slena vyzkouet?" Lucie by se snad byla brnila, ale ped cizm lovkem, prodavaem, si netroufala, take se octla za plentou, ani nevdla jak. Po njak chvli jsem poodhrnul plentu a podval se na Lucii; akoli aty,

kter zkouela, nebyly nijak exkluzvn, tm jsem uasl: jejich jak tak modern stih udlal z Lucie pojednou jinou bytost. "Mohu se podvat?" ozval se za mnou prodava a zahrnul pak Lucii i zkouen aty mnohomluvnm obdivem. Pak se podval na mne, na moje vloky a zeptal se mne (akoliv kladn odpov byla pedem samozejm), jestli jsem u politickch. Kvl jsem hlavou. Mrkl, usml se a ekl: "Ml bych tu njak vci z lep kvality; nechcete se podvat?" a ve chvilce tu bylo nkolik letnch a jedny exkluzvn veern aty. Lucie si je zkouela jedny po druhch, vechny j sluely, ve vech byla jin a v tch veernch jsem ji vbec nemohl poznat. Uzlov zvraty ve vvoji lsky nebvaj zpsobovny vdycky dramatickmi udlostmi, nbr asto okolnostmi na prvn pohled zcela nenpadnmi. Ve vvoji m lsky k Lucii sehrly takovou lohu aty. A dotud byla pro mne Lucie vm monm: dttem, pramenem dojet, pramenem tchy, balzmem i nikem ode mne samotnho, byla pro mne skoro doslova vm krom enou. Nae lska v tlesnm slova smyslu nepeshla hranici polibk. Ostatn i zpsob, jak Lucie lbala, byl dtsk (zamiloval jsem se do tch dlouhch, ale cudnch polibk zavenmi rty, kter jsou such a kter hladce se vzjemn potaj si tak dojat sv jemn rky). Zkrtka - a dosud jsem k n ctil nhu, nikoli smyslnost; na neptomnost smyslnosti jsem si tak zvykl, e jsem si ji ani neuvdomoval; mj vztah k Lucii zdl se mi tak krsn, e mne nemohlo ani napadnout, e mu vlastn nco chyb. Vechno spolu harmonicky splvalo: Lucie - jej kltern ed at - a mj kltern nevinn pomr k n. Ve chvli, kdy si Lucie oblkla jin aty, byla nhle cel rovnice poruena; Lucie rzem utekla mm pedstavm o Lucii; pochopil jsem, e m ped sebou i jin monosti a podoby ne ty jmav venkovansk. Vidl jsem ji najednou jako hezkou enu, jej nohy se lkav rsuj pod dobe stienou sukn, jej proporce jsou dobe rozvreny a jej nenpadnost se rzem rozplyne v atech, kter maj vraznou barvu a pkn stih. Byl jsem docela ommen jejm nhle objevenm tlem. Lucie bydlela v internt v jednom pokoji s temi dalmi dvkami; nvtvy do interntu byly povoleny jen dva dny v tdnu, a to jen ti hodiny, od pti do osmi, piem se musel nvtvnk dole ve vrtnici zapsat, odevzdat legitimaci a pi odchodu se opt hlsit. Krom toho mly vechny ti Luciiny spoluobyvatelkyn sv mldence (jednoho i vc) a vechny se s nimi potebovaly setkvat v intimit interntnho pokoje, take se vn hdaly, nenvidly a vytaly si kadou minutu, kterou jedna druh ubrala. To vechno bylo tak nepjemn (ne-li potupn), e jsem se nikdy nesnail navtvit Lucii v jejm domov. Ale vdl jsem tak, e vechny ti Luciiny spolubydlc maj odjet asi za msc na ttdenn zemdlskou brigdu.

ekl jsem Lucii, e toho chci vyut a sejt se s n v ten as u n. Nepijala to rda; zesmutnla a ekla, e pr je se mnou radji venku. ekl jsem j, e toum po tom, bt s n nkde, kde ns nebude nikdo a nic ruit a budeme se moci soustedit jen na sebe; a e chci tak poznat, jak bydl. Lucie mi neumla odporovat a j si dodnes pamatuju, jak jsem byl rozruen, kdy konen souhlasila s mm nvrhem. ____________________________________________________ ___________ (10) U jsem byl v Ostrav skoro rok a vojna zpotku nesnesiteln stala se mi za tu dobu msi vednm a obvyklm; byla sice nepjemn a namhav, ale pesto se mi podailo uprosted n t, najt pr kamard a dokonce bt asten; bylo to pro mne krsn lto (stromy byly pln saz a pesto se mi zdly nesmrn zelen, kdy jsem je vidl oima prv osvobozenma ze achetn tmy), ale jak to tak bv, zrodek netst je skryt prv uvnit tst: smutn udlosti tehdejho podzimu mly sv poet v tom zelenoernm lt. Zaalo to Stou. V beznu se oenil a u za pr msc mu zaaly dochzet zprvy, e se mu jeho ena flk po barech; zneklidnl, psal en dopis za dopisem a dochzely mu uklidujc odpovdi; ale potom (to u bylo venku teplo) ho navtvila v Ostrav matka; strvil s n celou sobotu a vrtil se pak do kasren bled a zamlkl; nejdve nechtl nic ct, protoe se stydl, ale pt den se svil Honzovi a pak dalm a za chvli to vdli vichni, a kdy Sta vidl, e to vichni vd, mluvil o tom sm, denn a skoro pod: e se mu ena kurv a e za n pojede a e j zakrout krkem. A hned el dat velitele o dva dny volna, jenome velitel se mu je zdrhal dt, protoe prv v t dob byly na Stu z dol i z kasren sam stnosti, kter si zpsoboval roztkanost a podrdnost. Sta tedy prosil o volno na tyiadvacet hodin. Veltel se smiloval a dal mu je. Sta odjel a od t doby jsme ho ji nikdy nevidli. Co se s nm dlo, vm jen z doslechu: Pijel do Prahy, uhodil na enu (nazvm ji enou, ale byla to devatenctilet holka!) a ona mu vechno bezostyn (a snad s chut) piznala; zaal ji bt, brnila se, zaal ji krtit a nakonec ji prskl lahv pes hlavu; holka padla na podlahu a zstala bez hnut. Sta okamit vystzlivl, zachvtila ho hrza a utekl; sehnal bhvjak njakou chatu v Krunch horch a tam il ve strachu a v oekvn, kdy ho najdou a daj mu pro vradu provaz. Nali ho a po dvou mscch, ale nesoudili ho pro vradu, nbr pro dezerci. Jeho ena se toti brzy po jeho odchodu probrala z mdlob a krom boule na hlav nemla nejmen honu na zdrav. Zatmco

sedl ve vojensk vznici, dala se s nm rozvst a je dnes enou jednoho znmho praskho herce, na kterho se chodm dvat jen proto, abych si vzpomnal na starho kamarda, kter pak smutn skonil: po vojn zstal pracovat v dolech; pracovn raz ho pipravil o nohu a patn zhojen amputace o ivot. Ta ensk, kter se pr dodnes vborn vyjm v bohmsk spolenosti, nepivedla do malru jen Stu, ale ns vechny. Alespo se nm to tak jevilo, i kdy nememe nijak pesn vdt, zda mezi ostudou kolem Stova zmizen a ministerskou kontrolou, kter pila brzy pot do naich kasren, byla skuten (jak vichni soudili) pinn souvislost. At' tak i onak, n velitel byl odvoln a msto nho piel mlad dstojnk (mohlo mu bt sotva ptadvacet let) a s jeho pchodem se vechno zmnilo. ekl jsem, e mu bylo asi ptadvacet, ale vypadal jet mlad, vypadal jako chlapeek; tm vc si dval zleet na tom, aby jeho vystupovn bylo co nejpsobivj a zjednalo mu respekt. kali jsme si o nm, e sv projevy cvi ped zrcadlem a e se je u nazpam. Nerad kiel, mluvil sue a dval nm s nejvtm klidem najevo, e ns vechny povauje za zloince: "J vm, e vy byste m nejradji vidli viset," eklo nm to dt pi svm prvnm projevu, "jenome bude-li nkdo viset, budete to vy a ne j." Brzy dolo k prvnm konfliktm. V pamti mi utkvla hlavn phoda s ekem, snad proto, e nm pipadala velmi zbavn. Nemohu si odpustit, abych o n nevyprvl: Za ten rok, co byl na vojn, udlal enk ji mnoho velkch nstnnch kreseb, kter za pedchozho velitele dochzely vdycky uznn. enk, jak jsem ji ekl, maloval nejradji Ziku a husitsk bojovnky; aby udlal radost kamardm, rd doploval jejich skupiny kresbou nah eny, kterou veliteli pedstavil jako symbol Svobody nebo symbol Vlasti. I nov velitel chtl pout ekovch slueb, pedvolal si ho a podal, aby nco namaloval pro mstnost, kde se podaly hodiny politick vchovy. ekl mu pi t pleitosti, e by ml tentokrt nechat tch Zik a "zamit se vc k souasnosti", e by mla bt v obraze znzornna Rud armda a jej sept s na dlnickou tdou a tak jej vznam pro vtzstv socialismu v noru. enk ekl: "Provedu!" a dal se do prce; maloval nkolik odpoledn na zemi na velikch blch paprech, kter pak rsovky upevnil na celou preln stnu mstnosti. Kdy jsme hotovou kresbu (vysokou pl druhho metru, irokou nejm osm metr) poprv uvidli, pln jsme onmli; uprosted stl v hrdinnm postoji teple odn sovtsk vojk s automatem a v chlupat epici na ui a kolem nho dokola bylo asi osm nahch en. Dv stly vedle nho, koketn k nmu vzhlely, zatmco on je drel kadou z jedn strany

kolem ramenou a bujae se sml; ostatn ensk se kupily kolem dokola, dvaly se na nho, vztahovaly k nmu ruce nebo prost jen tak stly (jedna tak leela) a vystavovaly sv pkn tvary. enk se postavil ped obraz (ekali jsme na pchod politruka a byli jsme v mstnosti sami) a udlal nm asi takovouhle pednku: Tak tahle, co je tady po pravici seranta, to je Alena, kluci, to byla moje prvn ensk vbec, ta m dostala, kdy mn bylo estnct, byla to dstojnick panika, take se nm sem vohromn hod. Namaloval jsem ji, jak vypadala tenkrt, dnes u jist vypad h, ale u tenkrt byla dost pi tle, jak vidte hlavn na bocch (ukzal na n prstem). Protoe byla mnohem krsnj zezadu, nakreslil jsem ji jet jednou tady (peel ke kraji obrazu a ukzal tam prstem na nahou enu, kter se obracela zadkem do slu a zdla se kamsi odchzet). Vidte jej krlovskou zadnici velikost mon trochu nad normu, ale tak to prv mme rdi. J jsem byl tehdy plnej vl, vzpomnm si, jak hrozn rda dostvala na ten zadek bit a jak jsem to pod neuml pochopit. Jednou byly velikonoce a ona pod mlela, abych nezapomnl pijt s mrskakou, a kdy jsem piel, kala, tak nabij paniku, nabij paniku, dostane malovan vajko, a j ji symbolicky pleskal pes sukni a ona kala, copak to je njak bit, vyhr panice sukni, a j j musel vyhrnout sukni a sundat kalhotky a pod jsem ji blbec jen tak symbolicky pleskal a ona se stala zl a kiela, bude bt podn, spratku! prost byl jsem vl, zato tahle (ukzal na enu po levici seranta), to je Lojzka, tu jsem ml u v dosplm vku, mla mal prsa (ukzal), dlouh nohy (ukzal) a hrozn hezkou tv (taky ukzal) a chodila do stejnho ronku jako j. A tohle je nae modelka ze koly, tu umm pln nazpam a dvacet jinejch kluk ji taky um nazpam, protoe stvala vdycky uprosted klasy a uili jsme se na n malovat lidsk tlo a t se dnej z ns nedotkl, matinka ji vdycky ekala ped tdou a hned si ji odvdla dom, ta se nm ukazovala, pnb j to vodpus, jen ve v poestnosti, kamardi. Zato tahleta, to byla dvka, pni (ukzal na enskou, kter se rozvalovala na jakmsi stylizovanm kanapi), pojte se podvat bl (li jsme), vidte tu teku na bichu? to mla splen od cigarety a prej j to udlala jedna rliv ensk, s kterou mla pomr, protoe tahle dma, pni, byla pod voboj, ta mla sexus jak natahovac harmoniku, pni, do toho sexu se vlezlo vechno na svt, tam bychom se vlezli my vichni, jak tady jsme, i s naima manelkama, naima holkama, i s naima dtma a prarodiema ... enk se dostval zejm k nejlepm pasm svho vkladu, ale to u veel do mstnosti politruk a museli jsme si sednout. Politruk byl na ekovy obrazy zvykl u z dob starho velitele a nevnoval tedy ani novmu obrazu dnou pozornost, nbr se dal do hlasit etby jaksi

broury, v n byly ozejmovny rozdly mezi armdou socialistickou a kapitalistickou. Doznval v ns dosud ekv vklad a oddvali jsme se tichmu snn - ale pak se najednou objevil v mstnosti chlapeek-velitel. Piel zejm zkontrolovat pednku, ale dv ne byl s to pejmout politrukovo hlen a dt pokyn, abychom si zase sedli, u byl omren obrazem na eln stn; nenechal ani politruka pokraovat v pedtn a udeil na eka, co pr m ten obraz znamenat. enk vyskoil, postavil se ped obraz a spustil: Zde se alegoricky znzoruje vznam Rud armdy pro boj naeho nroda; zde je zobrazena (ukzal na seranta) Rud armda; po jejm boku je symbolizovna (ukzal na dstojnickou paniku) dlnick tda a zde po druh stran (ukzal na spolukyni) je symbol msce nora. Zde potom (ukazoval na dal dmy) jsou symboly svobody, symbol vtzstv, zde symbol rovnosti; zde (ukzal na dstojnickou paniku pedvdjc svou zadnici) je vidt buroazii, jak odchz ze scny djin. enk skonil a velitel prohlsil, e obraz je urkou Rud armdy, e mus bt okamit odstrann; a proti ekovi pr vyvod vechny dsledky. Zeptal jsem se (polohlasn) pro. Velitel mne uslyel a zeptal se mne, jestli mm njak nmitky. Vstal jsem a ekl, e se mn ten obraz lb. Velitel ekl, e tomu rd v, protoe je to obraz pro onanisty. ekl jsem mu, e Myslbek dlal svobodu taky jako nahou enu a Ale e nakreslil eku Jizeru dokonce jako ti nah eny; e to tak dlali mali vech dob. Chlapeek-velitel se na mne nejist podval a opakoval svj rozkaz, e m bt obraz odstrann. Ale snad se nm ho podailo opravdu zmst, protoe eka nepotrestal; znelbil si ho vak a mne spolu s nm. enk dostal velmi brzy kzesk trest a zanedlouho i j. To bylo tak: nae eta pracovala jednou na odlehlm mst kasren s krumpi a lopatami; leniv destnk ns nesteil pli pozorn, take jsme se o sv nstroje velmi asto oprali, klbosili a ani si nevimli, e nedaleko od ns je chlapeek-velitel a pozoruje ns. Zjistili jsme to a ve chvli, kdy se ozval jeho stroh hlas: "Vojne Jahne, ke mn!" Uchopil jsem energicky lopatu a el se postavit ped nm do pozoru. "Takhle si pedstavujete prci?" zeptal se mne. Nevm u opravdu, co jsem mu odpovdl, ale nehylo to nic drzho, protoe jsem naprosto neml v myslu ztovat si v kasrnch ivot a popuzovat proti sob pro nic za nic lovka, jen ml nade mnou vekeru moc. Po m bezvznamn a sp rozpait odpovdi mu vak ztvrdl pohled, pokroil ke mn, bleskurychle mne chytil za ruku a pehodil mne pes zda perfektn nauenm chvatem diu-ditsu. Pak si ke mn depl a pidrel mne na zemi (nebrnil jsem se, jen jsem se divil). "Sta?" ekl potom hlasit (tak aby to opodl vichni slyeli); odpovdl jsem mu, e to sta. Zavelel mi vztyk a ped nastoupenou etou

pak prohlsil: "Dvm vojnu Jahnovi dva dny vzen. Ne proto, e byl ke mn drz. Jeho drzosti, jak jste vidli, jsem si s nm vydil run. Dvm mu dva dny basy, protoe se flkal, a vm je napam pt tak." Pak se otoil a frajersky odeel. Tehdy jsem k nmu neuml ctit nic jinho ne nenvist, a nenvist vrh pli ostr svtlo, v nm se ztrc plastinost pedmt. Vidl jsem ve veliteli prost jen mstivou a skonou krysu, dnes ho vak vidm pedevm jako lovka, kter byl mld a hrl. Mlad lid pece za to nemohou, e hraj; jsou nehotov, ale jsou postaveni do hotovho svta a mus v nm jako hotov jednat. Pouij proto honem forem, vzor a pedloh, tch, kter se jim lb, kter se nos, kter jim slu - a hraj. I n velitel byl takto nehotov a byl najednou postaven ped nae vojsko, ktermu nemohl vbec rozumt; ale uml si poradit, protoe etba a vyprvn mu poskytly vypracovanou masku pro analogick situace: chladnokrevn hrdina rodokaps, mlad mu eleznch nerv krotc bandu zloinc, dn patos, jen chladn klid, efektn such vtip, sebevdom a vra v slu vlastnch sval. Cm vce si byl vdom, e jeho vzezen je chlapekovsk, tm fanatitji se t roli eleznho supermue oddval, tm usilovnji nm ho pedvdl. Ale copak jsem se stetl s takovm mladistvm hercem poprv? Kdy mne vyslchali na sekretarit kvli pohlednici, hylo mi nco pes dvacet a mm vyslchatelm maximln o rok dva vce. I oni byli pedevm chlapeci, kte pikryli sv nehotov tve maskou, kter se jim zdla nejznamenitj, maskou asketicky tvrdho revolucione. A co Marktka? Co se nerozhodla hrt roli spasitelky odkoukanou dokonce jen ze patnho seznnho filmu? A co Zemnek, kter byl zniehonic prodchnut sentimentlnm patosem morlnosti? To nebyla role? A co j sm? Co jsem neml dokonce nkolik rol, mezi nimi jsem zmaten pohhal, a mne pobhajcho chytili? Mld je stran: je to jevit, po kterm chod na vysokch koturnech a v nejrznjch kostmech dti (pr nevinn!) a pronej nauen slova, jim jen zpola rozumj, ale jim jsou fanaticky oddny. A djiny jsou stran, protoe se tak asto stvaj hitm nedosplch; hitm pro mladikho Nerona, hitm pro mladikho Napoleona, hitm pro zfanatizovan davy dt, jejich odkoukan vn a primitivn role se rzem promuj ve skutenost katastrofln skutenou. Kdy na to pomyslm, pevrac se mi v mysli veker podek hodnot a j ctm hlubokou nenvist vi mld - a naopak jaksi paradoxn odputn zloincm historie, v jejich zloinnosti najednou spatuju jen hrznou nesvprvnost nedosplosti. A vzpomnm-li u na vechny nedospl, vybavuje se mi hned i Alexej; i

on hrl svou velkou roli, kter pesahovala jeho rozum i zkuenost. Ml nco spolenho s velitelem: i on vypadal mlad na svj vk; jeho mladistvost (na rozdl od velitelovy) byla vak nepvabn: huben tlko, krtkozrak oi pod tlustmi skly brl, uhrovit (vn pubertln) plet'. Navtvoval pvodn jako prezenk pchotn dstojnickou kolu, ale byl nhle zbaven hodnosti a peloen k nm. Schylovalo se toti k proslulm politickm procesm a v mnoha slech (stranickch, soudnch, policejnch) byly v permanenci vztyujc se ruce, je zbavovaly obvinn lidi dvry, cti i svobody; Alexej byl synem vysokho komunistickho funkcione, kter byl ped krtkou dobou zaten. Objevil se jednoho dne v naem drustvu a byla mu pidlena Stova osiel postel. Dval se na ns podobn, jako jsem se na sv nov druhy dval ze zatku j; byl proto uzaven a ostatn, kdy zjistili, e je lenem strany (dosud ho ze strany nevylouili), zaali si ped nm dvat pozor na ei. Kdy ve mn Alexej poznal bvalho lena strany, stal se vi mn ponkud sdln; svil se mi, e mus stj co stj obstt ve velk zkouce, kteron mu ivot pichystal, a nezradit nikdy stranu. Peetl mi pak bse, kterou napsal (a pr bsn nikdy pedtm nepsal), kdy se dovdl, e m bt peloen mezi ns. Bylo tam takov tyver: Mete mi, soudruzi, ps hlavu nasadit a poplivat. J i s tou ps poplivanou hlavou, soudruzi, zstanu s vmi vrn v ad stt. Rozuml jsem mu, protoe j sm jsem to ped rokem ctil stejn. Ale tentokrt u pece jenom mnohem mn bolestn: uvadka do vednosti, Lucie, mne odvedla z tch mst, kde se tak zoufale muili Alexejov. ____________________________________________________ __________ (11) Celou tu dobu, co zavdl chlapeek velitel nov pomry v naem tvaru, myslil jsem zejmna na to, zda se mi poda dostat vychzku; Luciiny kamardky odjely na brigdu a j jsem se u msc nedostal ven z kasren; velitel si dobe zapamatoval mou tv, i moje jmno, a to je na vojn to nejhor, co se me stt. Dval mi te najevo, kde mohl, e je kad hodina mho ivota zvisl od jeho libovle. A s vychzkou to te bylo vbec zl; hned na potku prohlsil, e ji budou dostvat pouze ti, kdo se zastn pravideln nedlnch dobrovolnch smn; a tak jsme se jich astnili

vichni; ale to byl mizern ivot, protoe jsme nemli cel msc jedin den bez toly, a kdy nkdo z ns dostal v sobotu opravdu volno a do dvou do noci, el potom na nedln smnu nevyspal a byl v dolech jako mtoha. I j jsem zaal chodit na nedln smny, ovem ani to mi nijak nezaruovalo, e dostanu vychzku, protoe zsluha nedln smny mohla bt lehce znehodnocena patn ustlanou postel nebo jakmkoli jinm prohekem. Avak samolibost moci se neprojevuje pouze krutost, nbr i (by ideji) milosrdenstvm. Chlapekovi velitelovi dlalo dobe, e mi mohl po nkolika tdnech projevit i milost, a j jsem dostal na posledn chvli volno dva dny ped nvratem Luciinch kamardek. Byl jsem rozruen, kdy si mne zapisovala ve vrtnici interntu brlat staena a dovolila mi jt nahorn po schodech do tvrtho poschod, kde jsem zaklepal u dve vzadu na konci dlouh chodby. Otevely se dvee, ale Lucie zstala za nimi skryta, take jsem vidl ped sebou jen sm pokoj, kter se na prvn pohled interntnmu pokoji vbec nepodobal; zdlo se mi, e jsem se octl v mstnosti pipraven pro jakousi nboenskou slavnost: na stole zila zlat kytice jiin, u okna se tyily dva velk fkusy a vude (na stole, na posteli, na zemi, za obrazy) byly rozsypny a zastrkny zelen sntky (aspargu, jak jsem vzpt zjistil), jako kdyby byl oekvn pjezd Jee Krista na osltku . Pithl jsem si Lucii k sob (schovvala se mi stle za otevenmi dvemi) a polbil ji. Byla v ernch veernch atech a stevcch s vysokmi podpatky, kter jsem j koupil jet tho dne, kdy jsme kupovali aty. Stla tu mezi v tou slavnostn zelen jako knka. Zaveli jsme za sebou dvee a j jsem si teprve potom uvdomil, e jsem opravdu jen v obyejnm interntnm pokoji a e pod tm zelenm rouchem nen nic ne tyi elezn postele, tyi oprskan non stolky, stl a ti idle. Ale to nemohlo nijak umenit pocit uchvcen, kter se mne zmocnil od chvle, kdy Lucie otevela dvee: byl jsem vyputn po msci zas na pr hodin ven; ale nejenom to: poprv po celm roce jsem byl zase v mal mstnosti: ovanul mne opojn dech intimity a sla toho dechu mne tm porazila. Na vech dosavadnch prochzkch s Luci mne stle spojovala volnost prostoru s kasrnami a s mm tamnm dlem; vudyptomn kolujc vzduch mne pipevoval neviditelnm poutem k brn, na n byl npis Sloume lidu; zdlo se mi, e nikde nen msta, kde bych mohl na chvli pestat "slouit lidu"; nebyl jsem cel rok v malm soukromm pokoji. To byla nhle pln nov situace; zdlo se mi, e jsem na ti hodiny absolutn svoboden; mohl jsem napklad bez obav shodit se sebe (proti vem vojenskm pedpism) nejenom epici a opasek, ale i blzu, kalhoty,

boty, vechno, a mohl jsem to eventueln podle libosti i podupat; mohl jsem dlat cokoli a odnikud mne nebylo vidt; v mstnosti nadto bylo pjemn teplo a to teplo i s tou svobodou mi stoupaly do hlavy jak svaen alkohol; vzal jsem Lucii, objal ji, lbal a odnel si ji na zelen vystlanou postel. Ty sntky na posteli (byla pokryta lacinou edou dekou) mne rozruovaly. Neuml jsem si je vysvtlit jinak ne jako svatebn symboly; napadlo mne (a dojmalo mne to), e v Luciin prostot nevdom rezonuj nejpradvnj zvyklosti lidu, take se chce rozlouit se svm panenstvm v slavnostn obadnosti, Teprve po chvli jsem si uvdomil, e i kdy mi Lucie optuje polibky i objet, pece v nich zachovv patrnou zdrenlivost. Jej sta, i kdy mne lbala dychtiv, pece jen zstvala zamknuta; tiskla se sice ke mn celm tlem, ale kdy jsem j vsunul ruku pod sukni, abych uctil na prstech ki jejch nohou, vyvinula se mi. Chpal jsem, e moje spontnnost, kter jsem se chtl oddat v mmiv slepot spolu s n, je osamocena; pamatuju si, e jsem v tom okamiku (a bylo to sotva pt minut po mm vstupu do Luciina pokoje) uctil v och slzy ltosti. Usedli jsme si tedy vedle sebe (makajce pod zadky uboh snteky) a zali cosi mluvit. Po del chvli (hovor za nic nestl) pokusil jsem se Lucii znovu obejmout, ale brnila se; zaal jsem s n tedy zpasit, ale vzpt jsem poznal, e to nen krsn milostn zpas, nbr zpas, kter pevrac n lskypln vztah v cosi karedho, protoe Lucie se brnila doopravdy, zuiv, skoro zoufale a byl to tedy skuten zpas, nikoli milostn hra, a j jsem proto rychle ustoupil. Snail jsem se Lucii pesvdit slovy; rozpovdal jsem se; mluvil jsem patrn o tom, e ji mm rd a e lska znamen dt se jeden druhmu se vm vudy; nekal jsem zajist nic originlnho (vdy ani mj cl nebyl nikterak originln); pes svoji neosobitost byla to vak argumentace zcela nevvratn a Lucie se ji tak nesnaila nijak vyvracet. Msto toho jen mlela anebo ekla: "Prosm ne, prosm ne," anebo: "Dnes ne, dnes ne ... " a pokusila se (byla v tom dojemn neobratn) odvst e na jin tma. Zatoil jsem na ni znovu; pece nejsi z tch holek, kter lovka vydrd a pak se mu vysmj, pece nejsi bezcitn a zl ... a znovu jsem ji objal a znovu zaal krtk a smutn zpas, kter mne (znovu) naplnil pocitem karedosti, protoe byl tvrd a nebylo v nm ani pamtky po lsce; jako by v t chvli Lucie zapomnala, e jsem tu s n j, jako bych se promoval v nkoho docela cizho. Zase jsem pestal a najednou se mi zdlo, e chpu, pro mne Lucie odmt; mj boe, jak to, e jsem to nepochopil hned? Vdy Lucie je dt, vdy se asi boj lsky, je panna, m strach, strach z neznma; pedsevzal

jsem si okamit, e z mho jednn se mus vytratit ona nalhavost, kter ji snad odstrauje, e musm bt nn, jemn, aby se milostn akt nim neliil od naich nnost, aby byl jen jednou z nnost. Pestal jsem tedy nalhat a zaal jsem se s Luci mazlit. Lbal jsem ji a hladil (trvalo to hrozn dlouho a najednou mne to vbec netilo, protoe se mazlen stalo pouhou lst a prostedkem), mazlil jsem se tedy s Luci (neupmn a hran) a snail jsem se ji pitom nenpadn poloit. Dokonce se mi to podailo; hladil jsem ji po nadrech (tomu se Lucie nikdy nebrnila); kal jsem j, e chci bt nn k celmu jejmu tlu, protoe to tlo, to je ona, a j chci bt nn k n cel; dokonce se mi pak podailo ponkud j vyhrnout sukn a lbat ji deset, dvacet centimetr nad koleny; daleko jsem se vak nedostal; kdy jsem chtl hlavu posunout a k Luciinu klnu, polekan se mi vytrhla a vyskoila z postele. Podval jsem se na ni a vidl jsem, e v jej tvi je jaksi keovit sil, vraz, kter jsem na n dosud nepoznal. Lucie, Lucie, styd se, e je tu svtlo? Chtla bys tmu? ptal jsem se j a ona se chytla m otzky jako spsnho ebku a pisvdovala, e se styd svtla. el jsem tedy k oknu a chtl jsem sthnout aluzie, ale Lucie ekla: "Ne, nedlej to! Nestahuj je!" "Pro?" ptal jsem se. "J se bojm," ekla. "eho se boj, tmy nebo svtla?" ptal jsem se. Mlela a dala se do ple. Jej odpor mne nijak nedojmal, zdl se mi nesmysln, kivdiv, nespravedliv; trpil mne, nerozuml jsem mu. Ptal jsem se j, jestli se mi brn proto, e je panna, jestli se boj bolesti, kterou j to zpsob. Na kadou takovou otzku mi poslun pisvdovala, protoe v n vidla pro sebe nabdnut argument. Vykldal jsem j o tom, jak je to krsn, e je panna a vechno pozn a se mnou, kter ji miluju. "Copak ty se net na to, e bude moje ena se vm vudy?" ekla, e ano, e se na to t. Znovu jsem ji objal a znovu se mi brnila. Jen st jsem pemhal zlost. "Pro se mi brn?" ekla: "Prosm t, a pt, ano, j chci, ale a pt, jindy, dnes ne." ,,A pro ne dnes?" Odpovdla: "Dnes ne." "Ale pro?" Odpovdla: "Prosm t, dnes ne." ,,Ale kdy? Vdy v moc dobe, e tohle je posledn pleitost, kdy meme bt spolu sami, pozt se vrt tvoje kamardky. Kde pak budem spolu sami?" "Ty u nco najde," ekla, "Dobe," souhlasil jsem, "j tedy nco najdu, ale slib mi e tam se mnou pjde, protoe to sotva bude tak pjemn pokojk, jako je tenhle." "To nevad," ekla, "to nevad, to me bt, kde chce." "Dobe, ale slib mi, e tam bude moje ena, e se mi nebude vzprat." "Ano," ekla. "Slibuje?" "Ano." Pochopil jsem, e slib je to jedin, co mohu od Lucie toho dne zskat. Bylo to mlo, ale bylo to asp nco. Potlail jsem nevoli a strvili jsme zbytek asu v povdn. Kdy jsem odchzel, setsl jsem si s uniformy smtka aspargu, pohladil Lucii po tvi a ekl j, e nebudu myslit na nic ne na

nae pt setkn (a nelhal jsem). ____________________________________________________ __________ (12) Nkolik dn po posledn schzce s Luci (byl detiv podzimn den) vraceli jsme se ze ichty v tvarech do kasren; silnice byla pln vmol, v nich byly hlubok loue; byli jsme zastkni, unaveni, promoeni a touili jsme po odpoinku. Vtina z ns nemla u msc jedinou volnou nedli. Ale hned po obd si ns dal chlapeek-velitel nastoupit a oznmil nm, e pi odpoledn prohldce naich ubikac zjistil nepodky. Pedal ns potom poddstojnkm a pikzal jim, aby nm dali za trest do tla o dv hodiny dle. Jeto jsme byli vojci beze zbran, dostvala nae poadov a vojensk cvien zvl nesmysln rz; nemla dn el ne znehodnocovat n ivotn as. Vzpomnm si, e za chlapeka velitele jsme musili jednou cel odpoledne penet tk prkna z jeddnoho koutu kasren na druh a potom dal den zase zptky a e jsme se takto v penen prken cviili plnch deset dn. Takovm penenm prken bylo vlastn vechno, co jsme na kasrenskm dvoe po icht dlali. Tentokrt jsme tedy peneli nikoli prkna, nbr sv tla; obraceli jsme je elem vzad a vpravo bok, hzeli jsme je na zem a potom zase zvedali, bhali jsme s nimi tam a sem a vlekli jsme je po zemi. Ubhly ti hodiny poadovch a objevil se velitel; dal poddstojnkm pokyn, aby ns odvedli na tlocvik. Vzadu za barky bylo men hit, kde se dal hrt fotbal, ale kde se dalo i cviit nebo bhat. Poddstojnci se rozhodli, e s nmi uspodaj tafetov zvody; bylo ns v rot devt drustev po deseti much - tedy devt destilennch tafet. Poddstojnci ns chtli nejenom podn prohnat, ale protoe to byli vtinou chlapci od osmncti do dvaceti let a mli klukovsk touhy, chtlo se jim i zvodit a dokzat nm, e jsme hor ne oni; a tak proti nm postavili svou vlastn tafetu sloenou z deseti destnk a svobodnk. Trvalo znanou chvli, ne nm vysvtlili svj zmr a ne jsme ho pochopili: prvnch deset bc mlo vybhnout od jedn strany hit ke druh; tam proti nim mla stt u pipraven druh ada bc, kter mla utkat zase tam, odkud vybhli ti prvn, ale kde u mezitm mla bt pipravena tet ada bc, a tak pod dl. Poddstojnci ns pracn rozpotvali a rozeslali na protilehl konce hit. Byli jsme po icht a po poadovch u k smrti utahan a zuili jsme pi

pomylen, e mme jet bhat; a tehdy jsem svil asi dvma kamardm docela primitivn npad: pobme vichni pln pomalu! Npad se hned ujal, il se od st k stm a v unaven mase vojk se to zaalo najednou spokojen hbat utajovanm smchem. Konen jsme stli kad na svm mst pipraveni ke startu zvodu, kter v cel sv koncepci byl nesmysl sm: akoli jsme mli bet v uniform a tkch botch, musili jsme ke startu pokleknout; akoli jsme si mli tafetu pedvat zcela nevdanm zpsobem (pejmajc bec bel proti nm), dreli jsme v ruce prav tafetov kolky a odstartoval ns skuten vstel pistole. Svobodnk v dest drze (prvn bec poddstojnickho drustva) vyrazil k velkmu prku a i my jsme se pozvedli se zem (byl jsem v prvn ad bc) a dali se v pomalm klusu vped; u po dvaceti metrech jsme zt zadrovali smch, protoe svobodnk se ji blil druh stran hit, zatmco my jsme kousek od startu v nepravdpodobn vyzenm zstupu klusali supajce a napodobujce neobyejn vypt; vojci shromdn na obou koncch hit ns zaali hlasit povzbuzovat: "Tempo, tempo, tempo ... " V polovin hit jsme minuli druhho bce poddstojnick tafety, kter u bel proti nm a mil k e, odkud jsme vybhli. Konen jsme dorazili na konec hit a pedali kolky, ale to u na opan stran za naimi zdy vybhl s kolkem tet poddstojnk. Vzpomnm si dnes na tu tafetu jako na posledn velkou pehldku mch ernch kamard. Kluci mli ohromnou invenci: Honza napadal pi bhu na jednu nohu, vichni ho zuiv povzbuzovali a on opravdu dobhl k pedvce (za velikho aplausu) jako hrdina dva kroky ped ostatnmi. Cign Matlo upadl bhem zvodu asi osmkrt na zem. enk bel a zvedal kolena vysoko a k brad (muselo ho to urit namhat mnohem vc, ne kdyby byl nasadil to nejrychlej tempo). Nikdo nezradil hru: ani ukznn a smen autor mrovch manifest Bedich, kter te bel vn a dstojn pomalm tempem s ostatnmi, ani Josef z vesnice, ani Pavel Pkn, kter mne neml rd, ani star Ambroz, kler bel toporn vzpmen s rukama zaloenma za zdy, ani zrzav Petr, kter jeel vysokm hlskem, ani Maar Varga, kter kiel v bhu "Hur!", nikdo z nich nepokazil tu vbornou a jednoduchou inscenaci, kter zpsobovala, e my, kte jsme stli kolem, jsme padali smchem. Pak jsme vidli, e k hiti pichz od bark chlapeek-velitel. Jeden z destnk ho uvidl a el mu vstc podat hlen. Kapitn ho vyslechl a pistoupil pak k okraji hit, aby pozoroval n zvod. Poddstojnci (jejich tafeta u dvno dobhla vtzn do cle) znervznli a zaali na ns kiet: "Tak rychle! hnte sebou! vihat !", ale jejich povzbuzovn docela zaniklo v mocnm povzbuzovn naem. Poddstojnci nevdli co dlat, pemleli,

zda maj zvod peruit, pobhali jeden od druhho, radili se, dvali se kosem na velitele, ale velitel se na n ani nepodval a jenom ledov pozoroval zvod. Konen pilo na posledn adu naich bc; v t byl tak Alexej; byl jsem velice zvdav, jak pob, a nezmlil jsem se: chtl zkazit hru: vybhl vped v silou a po dvaceti metrech ml nejmn ptimetrov nskok. Ale pak se stalo cosi divnho: jeho tempo se zmrnilo a nskok zstval stle stejn; pochopil jsem rzem, e Alexej neme zkazit hru, ani kdyby chtl: vdy to byl neduiv hoch, ktermu hned po dvou dnech museli cht necht pidlit leh prce, vdy neml svaly ani dech! Ve chvli, kdy jsem to pochopil, zdlo se mi, e teprve jeho bh je korunou cel legrace; Alexej se del jak mohl, a byl pitom k nerozeznn od kluk, kte se flkali pt krok za nm ve stejnm tempu; poddstojnci i velitel musili bt pesvdeni, e Alexejv prudk start pat k cel komedii stejn jako Honzovo pedstran kulhn, Matouovy pdy a nae povzbuzovn. Alexej bel se zaatmi pstmi stejn jako ti za nm, kte pedstrali velkou nmahu a okzale supli. Jenome Alexej ctil skutenou bolest ve slabinch a pemhal ji s nejvt nmahou, take mu po tvi stkal skuten pot; kdy byli v polovin hit, Alexej zvolnil tempo jet vc a ada pomalu bcch ulink ho zvolna dobhala; kdy byl ticet metr od cle, pedbhli ho; kdy byl dvacet metr od cle, pestal bet a doel zbytek kulhavou chz; drel si ruku na lev stran slabin. Pak si ns nechal velitel nastoupit. Ptal se, pro jsme beli tak pomalu. ,.Byli jsme unaveni, soudruhu kapitne: dal, aby zvedli ruku vichni, kdo byli unaveni. Zvedli jsme ruku. Dval jsem se dobe na Alexeje (stl v ad pede mnou); jedin nezvedl ruku. Ale velitel si ho neviml. ekl: ,.Dobe, tak tedy vichni." ,.Ne," ozvalo se. ,.Kdo nebyl unaven?" Alexej ekl: "J." ,.Vy ne?" podval se na nho velitel. ,.Jak to, e jste nebyl unaven?" ,.Protoe jsem komunista," odpovdl Alexej. Na ta slova zahuela rota temnm smchem. "To jste vy, co jste doel do cle posledn?" ptal se velitel. ,,Ano," ekl Alexej. "A nebyl jste unaven," ekl velitel. "Ne," odpovdl Alexej. ,.Kdy jste nebyl unaven, sabotoval jste vcvik schvln. Dvm vm trnct dn vzen pro pokus o vzpouru. Vy ostatn jste byli unaveni, tak mte omluvu. Protoe vae vkony v dolech za moc nestoj, unavujete se zejm na vychzkch. V zjmu vaeho zdrav m rota zaraeny vychzky na dva msce." Jet ne odeel do basy, ml se mnou Alexej rozhovor. Vytkl mi, e se nechovm jako komunista, a zeptal se mne s psnma oima, zda jsem pro socialismus i ne. Odpovdl jsem mu, e jsem pro socialismus, ale e tady v kasrnch u ernch je to absolutn lhostejn, protoe tady existuje jin

dlen ne venku: zde jsou na jedn stran ti, kte ztratili svj vlastn osud, a na druh stran ti, kte jim ho dr v hrsti a dlaj si s nm, co chtj. Ale Alexej se mnou nesouhlasil: ra mezi socialismem a reakc vede pr vudy; nae kasrna nejsou pece ne prostedek, jm se brnme proti neptelm socialismu. Zeptal jsem se ho, jak chlapeek-velitel brn socialismus proti neptelm, kdy prv jeho, Alexeje, posl na trnct dn do basy a jedn vbec s lidmi tak, aby z nich vychoval socialismu neptele co nejzavilej, a Alexej piznal, e se mu velitel nelb. Kdy jsem mu vak ekl, e kdyby i zde v kasrnch byla rozhodujc dlic ra mezi socialismem a reakc, nemohl by tu on, Alexej, vbec nikdy bt, odpovdl mi prudce, e je tu plnm prvem. ,.Mj otec byl zaten pro pion. Rozum, co to je? Jak mi m strana dvovat? Strana m povinnost mi nedvovat !" Pak jsem mluvil s Honzou; nakal jsem (v mylenkch na Lucii), e se ted' nedostaneme dva msce ven. ,.Vole," ekl mi, "co m strach. Chodit se bude vc ne jindy." Vesel sabot beckho zvodu poslila v mch kamardech cit solidarity a probudila v nich znanou inorodost. Honza vytvoil jakousi malou radu, kter zaala rychle zkoumat monosti tajnch odchod z kasren. Bhem dvou dn bylo vechno pichystno; byl zzen tajn fond pro uplcen; byli podplaceni dva poddstojnci v na ubikaci; nalo se nejvhodnj msto, kde se nenpadn nastihl v plot drt; to msto bylo na konci kasren, kde u byla jen oetovna a kde prvn domky vesnice byly od plotu vzdleny pouhch pt metr; v nejblim domku bydlil hav, kterho jsme znali ze achty; kamardi s nm rychle domluvili, e bude nechvat branku v plot nezamenu; unikajc vojk musel se tedy dostat nenpadn k plotu a pak jen rychle prolzt a ubhnout pt metr; jakmile se octl za brankou domku, byl v bezpe: proel domkem a vyel na druh stran v pedmstsk ulici. Odchod byl tedy pomrn bezpen; nebylo vak mon, aby byl pli zneuvn; kdyby jeden a tent den odelo z kasren tajn pli mnoho vojk, jejich neptomnost by byla lehce zjistiteln; proto musela Honzova spontnn utvoen rada odchody regulovat a urovat poad, kdy kdo me opustit kasrna. Jenome jet dv, ne na mne dola ada, cel Honzv podnik se zhroutil. Velitel provedl osobn v noci prohldku ubikac a zjistil, e ti vojci chybj. Udeil na poddstojnka (velitele svtnice), kter nepitomnost vojk nehlsil, a jako by el najisto, zeptal se ho, kolik za to dostal. Poddstojnk podlehl dojmu, e velitel vechno v, a nesnail se ani zaprat. K veliteli byl pedvoln Honza a poddstojnk v konfrontaci dosvdil, e od nho dostval penze.

Chlapeek-velitel nm dal ach mat. Poddstojnka, Honzu i ti vojky, kte byli t noci na tajn vychzce, poslal vojenskmu prokurtorovi. (Ani jsem se nestail se svm nejlepm kamardem rozlouit, vechno se odbylo rychle bhem dopoledne, kdy jsme byli na smn; teprve mnohem pozdji jsem se dovdl, e vichni dostali u soudu tresty, Honza cel rok vzen.) Nastoupen rot oznmil, e doba zakzanch vychzek se prodluuje o dal dva msce a nad celou rotou se zavd reim krn roty. A zadal o postaven dvou hldkovch v v rozch tbora, o reflektory a o dva psovody, kte by kasrna steili se svmi vlky. Velitelv zsah byl tak nhl a tak spn, e jsme vichni podlehli dojmu, e Honzv podnik byl nkm prozrazen. Ned se ci, e by mez ernmi udavastv njak zvl kvetlo; vichni jsme jm svorn opovrhovali, ale vichni jsme vdli, e jako monost je ustavin ptomno, protoe je nejinnjm prostedkem, kter se nm nabz, abychom si zlepili podmnky, dostali se vas dom, dostali dobr posudek a zachrnili si jaktak budoucnost. Ubrnili jsme se (velkou vtinou) tto nejni nzkosti, ale neubrnili jsme se tomu, abychom z n a pli snadno nepodezrali druh. I tentokrt se toto podezen rychle ujalo a mnilo se valem v pocit davov jistoty (i kdy se ovem velitelv zsah dal vyloit i jinak ne udnm) a s bezpodmnenou uritost se soustedilo na Alexeje. Odpykval si tehdy prv posledn dny basy; chodil s nmi ovem denn frat a byl tedy celou dobu na jm s nmi; vichni tvrdili, e ml tud vekeru monost o Honzov podniku nco ("svma fzlovskma uima") zaslechnout. Ubohmu brlatmu studentovi se dly nejhor vci: park (jeden z ns) mu zaal znovu pidlovat nejhor seky prce; ztrcelo se mu pravideln nad, kter pak musel ze svho platu hradit; musil vyslechnout narky a urky a nst stovky drobnch nepjemnost; na devnou stnu, k n byla pistavena jeho postel, napsal kdosi velkmi ernmi psmeny z kolomaz: POZOR, KRYSA. Nkolik dn pot, co Honzu s ostatnmi tymi provinilci odvedla eskorta, nakoukl jsem pozd odpoledne do pokoje naeho drustva; byl przdn a jenom Alexej se tam shbal nad svou postel a stlal ji. Zeptal jsem se, jak to, e stele. Odpovdl, e pr mu kluci kad den nkolikrt rozhazuj postel. ekl jsem mu, e jsou vichni pesvdeni, e udal Honzu. Protestoval skoro plativ; pr o niem nevdl a pr by nikdy neudval. "Pro k, e bys neudval," ekl jsem. "Povauje se za spojence velitele. Z toho logicky plyne, e bys udval." ,,Nejsem velitelv spojenec! Velitel je sabotr!" ekl a peskakoval mu hlas. A pak mi svil svj nzor, ke ktermu pr doel, kdy mohl v base dlouho o samot pemlet: tvary ernch vojk zdila

strana pro lidi, kterm neme zatm svit zbra, ale kter chce pevychovat. Tdn neptel vak nesp a chce stj co stj zabrnit, aby se pevchovn proces dail; chce, aby ern vojci byli udrovni v zuiv nenvisti proti komunismu a mohli bt rezervou kontrarevoluce. To, e chlapeek-velitel zachz se vemi tak, aby v nich vzbuzoval hnv, je pr zejm soust neptelskho plnu. Pr ani netum, kde vude m strana neptele. Velitel je urit neptelskm agentem. Alexej v, co je jeho povinnost, a napsal o velitelov innosti podrobn rozklad. Podivil jsem se: "Coe? Cos napsal? A kams to poslal?" Odpovdl, e napsal na velitele stnost stran. Vyli jsme ven z barku. Zeptal se mne, jestli se nebojm ukazovat se s nm ped ostatnmi. ekl jsem mu, e je blbec, kdy se tak pt, a dvojnsobn blbec, kdy si mysl, e jeho dopis dojde adrestu. Odpovdl mi, e je komunista a e mus jednat za vech okolnost tak, aby se nemusil stydt. A znovu mi pipomnl, e i j jsem komunista (i kdy vylouen ze strany) a e bych se ml chovat jinak, ne se chovm: "Jsme jako komunist odpovdni za vechno, co se tu dje." Bylo mi to k smchu; ekl jsem mu, e odpovdnost nen mysliteln bez svobody. Odpovdl mi, e se ct dostaten svoboden k tomu, aby jednal jako komunista; e mus dokzat a doke, e je komunista. Kdy to kal, tsla se mu brada; jet dnes si po ltech vybavuju ten okamik a uvdomuju si mnohem vc ne tehdy, e Alexejovi bylo nco mlo pes dvacet let, e to byl mladek, chlapec a e jeho osud na nm plandal jak ob oblek na mal postavice. Vzpomnm si, e krtce po rozhovoru s Alexejem se mne zeptal enk (pesn ve smyslu Alexejovch obav), co pr s tou krysou mluvm. Rekl jsem mu, e je Alexej vl, ale e krysa nen; a ekl jsem mu, co mi Alexej povdl o sv stnosti na velitele . Na eka to neudlalo dn dojem: "Jestli je vl, nevm," ekl, "ale krysa je urit. Kdo se um veejn zct vlastnho fotra, je krysa." Nerozuml jsem mu; divil se, e o tom nevm; sm polit- ruk jim pece ukazoval noviny star nkolik msc, kde je otitno Alexejovo prohlen: zk se svho otce, kter pr zradil a poplival to nejsvtj, co jeho syn zn. Toho dne kveeru se na strn vi (v minulch dnech vystavn) poprv objevily reflektory a osvtlovaly ztemnl tbor; kolem drtnho plotu chodil psovod se psem. Do mne padl straliv stesk: byl jsem bez Lucie a vdl jsem, e ji neuvidm cel dva msce. Napsal jsem j toho veera dlouh dopis; psal jsem j, e ji dlouho neuvidm, e nesmme vychzet z kasren a e je mi lto, e mi odepela to, po em jsem touil a co by mi ve vzpomnkch pomhalo pekat ty smutn tdny. Den pot, co jsem dopis hodil do schrnky, cviili jsme odpoledne na

dvoe obligtn elem vzad, pochodem v chod a k zemi. Provdl jsem pikzan pohyby docela automaticky a tm jsem nevnmal velcho destnka ani sv marujc a padajc kolegy; nevnmal jsem ani okol: ze t stran barky a z jedn strany drtn plot, podl nho vedla zvenku silnice. Obas nkdo kolem drt proel, obas se u nich i nkdo zastavil (vtinou dti, samy nebo s rodii, kte jim vysvtlovali, e za drty jsou vojci a e cvi). To vechno se mi promnilo v neivou kulisu, v obrazy na zdi (vechno, co bylo za drty, byly obrazy na zdi); proto jsem se k plotu podval, a kdy nkdo tm smrem polohlasn zavolal: "Co um, koko?" Pak jsem ji teprve uvidl. Byla to Lucie. Stla u plotu v hndm svrchnku, v tom starm a ountlm (napadlo mi, e jsme pi letnch nkupech zapomnli, e lto skon a pijdou chladna) a v ernch mondnnch stevcch s vysokmi podpatky (rovn mj dar), kter se k chatrnosti svrchnku naprosto nehodily. Stla nepohnut u drt a dvala se na ns. Vojci komentovali jej podivn trpliv zjev m dl zaujatji a ukldali do svch poznmek vekerou pohlavn zoufalost lid drench v nedobrovolnm celibtu. I poddstojnk si viml roztkanosti vojk a spatil brzy i jej pvod; poctil patrn zlost nad vlastn bezmocnost: nemohl dvku od drt vykzat; vn drtu byla e relativn svobody, kam nedolhaly jeho rozkazy. Pohrozil tedy vojkm, aby nechali poznmek, a zvil hlas i tempo vcviku. Lucie chvlemi popochzela, chvlemi se docela ztratila z mho dohledu, ale zase se vrtila k mstu, odkud na mne bylo vidt. Polom byl konec poadovho cvien, ale j jsem nemohl za n, (protoe ns odveleli na hodinu politick vchovy; poslouchali jsme vty o tboru mru a o imperialistech a teprve za hodinu jsem mohl vybhnout ven (stmvalo se u) a podvat se, jestli je Lucie dosud u plotu; byla tam, bel jsem k n. kala mi, abych se na ni nezlobil, e mne m rda, e ji mrz, jestli je mi kvli n smutno. Rekl jsem j, e nevm, kdy se s n budu moct shledat. ekla, e to nevad, e za mnou bude chodit sem. (Kolem li prv vojci a zavolali na ns njakou sprostotu.) Ptal jsem se j, jestli j nebude vadit, e na ni budou vojci pokikovat. ekla, e j to vadit nebude, e mne m rda. Podala mi skrze drty stonek re (ozvala se trubka; volali ns k nstupu); polbili jsme se okem drtnho plotu. ____________________________________________________ ___________ (13) Lucie za mnou chodila k plotu kasren tm den co den, pokud jsem ml dopoledn smnu a trvil tedy odpoledne v kasrnch; den co den jsem

dostval kytiku (jednou mi je pi prohldce kufk vyhzel eta vechny na zem) a vymoval si s Luci nkolik mlo vt (vt zcela stereotypnch, protoe jsme si vlastn nemli co ci; nevymovali jsme si mylenky i zprvy, nbr jsme se pouze ujiovali v jedin mnohokrt een pravd); pitom jsem j nepestval tm denn pst; byla to doba na nejintenzvnj lsky. Reflektory na strn vi, psi potkvajc kveeru, frajersk chlapeek, kter tomu vemu velel, nemli pli mnoho msta v m mysli, kter se sousteovala jen na Luciin pchod. Byl jsem vlastn velice asten uvnit tch kasren steench psy i uvnit tol, kde jsem se opral do otsajc vrtaky. Byl jsem asten i sebevdom, protoe jsem ml v Lucii bohatstv, kter neml nikdo z mch kamard, ale ani nikdo z velitel; byl jsem milovn, byl jsem milovn veejn a demonstrativn. I kdy Lucie nepedstavovala idel eny pro m kamardy, i kdy se jej lska projevovala - jak soudili - dost podivnsky, pece jen to byla lska eny a to vzbuzovalo div, nostalgii i zvist. m del dobu jsme byli odznuti od svta a od en, tm vce se mluvilo o ench, do vech podrobnost, do vech detail. Byla vzpomnna matesk znamen, byla kreslena (tukou na papr, krumpem do hlny, prstem do psku) linie jejich ader a zadk; byly spory o to, kter zadnice vzpomnanch a neptomnch en m nleitj tvar; byly pesn evokovny vroky i vzdechy pi souloch; to ve hylo probrno v novch a novch opakovnch a pokad doplnno o dal nuance. I j jsem byl ovem dotazovn a kamardi byli o to zvdavj prv na moje zprvy, e dvku, o n budu mluvit, te denn vdali a mohli si ji tedy dobe pedstavit a spojovat jej konkrtn zjev s mm vyprvnm. Nemohl jsem to kamardm odept, nemohl jsem dlat nic jinho ne vyprvt; a tak jsem vyprvl o Luciin nahot, kterou jsem nikdy nevidl, o milovn, kter jsem nikdy nezail, a pede mnou vyvstval najednou pesn a detailn obraz jej tich vn. Jak to bylo, kdy jsem ji miloval poprv? Vidl jsem to pi svm vyprvn jako nejskutenj skutenost: bylo to u n v interntnm pokojku; svlkala se pede mnou poslun, oddan a pece s jakmsi pemhnm, protoe byla pece dve z venkova a j jsem byl prvn mu, kter ji vidl nahou. A mne vzruovala k lenstv prv ta oddanost smen s ostychem; kdy jsem k n pistoupil, skrila se a zakryla si rukama kln ... Pro nos pod ty ern stevky s vysokmi podpatky? Vyprvl jsem, e jsem j je koupil proto, aby v nich chodila pede mnou nah; stydla se, ale dlala vechno, co jsem po n chtl; j jsem byl vdycky co nejdle obleen a ona chodila nah v tch stevcch (to se mi stran

lbilo, aby ona byla nah a j obleen!), la ke skni, kde bylo vno, a nah mi nalvala ... A tak kdy pichzela Lucie k plotu, dval jsem se na ni nejenom j, ale se mnou nejmn deset kamard, kte vdli pesn, jak Lucie miluje, co pi tom k a jak vzdych, a vdycky vznamn konstatovali, e je opt v ernch stevcch na vysokch podpatcch a pedstavovali si ji, jak po nich chod nah v mal mstnstce. Kad z mch kamard mohl vzpomnat ua njakou enu a podlet se o ni takto s ostatnmi, ale jenom j jsem mohl krom vyprvn nahdnout i pohled na tuto enu; jenom moje ena byla skuten, iv a ptomn. Kamardsk solidarita, kter mne pimla malovat pesn obraz Luciiny nahoty a jejho milovn, zpsobila, e moje touha po Lucii bolav zkonkrtnla. Sprostoty kamard, kte komentovali Luciiny pchody, mne pitom nijak nepobuovaly; nikdo z kamard mi tm Lucii nebral (chrnil ji pede vemi i pede mnou drtn plot a psi); zato naopak vichni mi ji dvali: vichni mi zaostovali jej vzruujc obraz, vichni ho malovali se mnou a dodvali mu zbsil lkavosti; vzdal jsem se kamardm a vichni dohromady jsme se vzdali touze po Lucii. Kdy jsem pak pichzel za n k plotu, ctil jsem, jak se chvji; nemohl jsem vbec mluvit samou touhou; nemohl jsem pochopit, e jsem s n chodil pl roku jako nesml studcnt a nevidl v n vbec enu; byl jsem ochoten dt vechno za jedinou soulo s n. Tm nechci ct, e mj vztah k n zesurovl, zplotl, e ztratil na nze. Ne, ekl bych, e to bylo jedinkrt v mm ivot, kdy jsem proval totln touhu po en, v n bylo angaovno ve, co ve mn je: tlo i due, cht i nha, stesk i zbsil vitalita, touha po sprostot i touha po te, touha po okamiku rozkoe i po vnm dren. Byl jsem cele angaovn, cele napjat, cele soustedn a vzpomnm si na ty chvle dnes, ve vku pelichajc touhy, jako na ztracen rj (podivn rj, kolem nho obchz psovod se psem a v nm ve povely destnk). Byl jsem rozhodnut, e udlm ve, abych se s Luci setkal mimo kasrna; ml jsem jej slib, e se mi pt "nebude brnit" a e se se mnou setk, kdekoli budu chtt. Ten slib mi mnohokrt potvrdila pi naich krtkch rozmluvch skrze plot. Stailo tedy jen odvit se nebezpen akce. Ml jsem vechno rychle promyleno. Po Honzovi tu zstal pesn pln tk, kter velitel neobjevil. Plot zstal stle nenpadn nastien a domluva s hornkem, kter bydlil naproti kasrnm, nebyla zruena, stailo ji jen obnovit. Kasrna byla ovem dokonale steena a odchod bhem dne nemon. I za tmy obchzely stre se psem kasrna a svtily reflektory, avak bylo to u zejm sp pro efekt a velitelovo poten ne proto, e by

ns nkdo podezral, e budeme utkat; za prozrazen tk hrozil vojensk soud, a to bylo pli velk riziko. Prv proto jsem si ekl, e by se mi tk mohl podait. lo u jen o to, najt pro sebe a pro Lucii vhodn tulek, kter by pokud mono nebyl pli daleko od kasren. Hornci z okol naich kasren vtinou frali na stejnm dole jako my, a tak se mi brzy podailo s jednm z nich (padestiletm vdovcem) uzavt dohodu (nestla mne vc ne ti stovky v tehdej mn), e mi pj byt. Dm, kde bydlil (jednoposchod'ov ediv dm), bylo vidt z kasren; ukzal jsem ho Lucii od plotu a vyloil j svj pln; neradovala se; varovala mne, e bych kvli n neml podstupovat nebezpe, a souhlasila nakonec jen proto, e neumla odporovat. Potom nadeel smluven den. Zaal dost podivn. Hned po nvratu ze smny si ns nechal nastoupit chlapeekvelitel a ml jeden ze svch astch projev. Obvykle ns strail vlkou, kter je na spadnut, a tm, jak n stt zato s reakcioni (jimi mnil pevm ns). Tentokrt pidal ke svmu projevu nov mylenky: Tdn neptel se pr vloudil pmo do komunistick strany; ale a pr si pamatuj pini a zrdci, e se zakuklenmi nepteli bude naloeno stokrt h ne s tmi, kte neskrvaj sv mnn, protoe zakuklen neptel je praiv pes. "A jednoho z nich mme mezi nmi," ekl pak chlapeek velitel a vyvolal z ady "'chlapeka-Alexeje. Potom vythl z kapsy jaksi lejstra a stril mu je ped oi: "Tenhle dopis zn?" "Znm," ekl Alexej. "Se praiv pes. Ale se taky udava a fzl. Jenome ps hlas do nebe nejde." A ped jeho oima dopis roztrhal. "Mm pro tebe jet jeden dopis," ekl pak a podval Alexejovi otevenou oblku: "ti nahlas!" Alexej vythl z oblky papr, peltl ho oima - a mlel. "ti!" opakoval velitel. Alexej mlel. "Ty nebude st?" zeptal se velitel znovu a kdy Alexej mlel, zavelel: "K zemi!" Alexej padl na bltivou zem. Chlapeek-velitel nad nm chvli stl a my vichni jsme vdli, e ted' neme pijt nic jinho ne vztyk, k zemi, vztyk, k zemi a e Alexej bude muset padat a vstvat a padat a vstvat. Ale velitel v povelech nepokraoval, odvrtil se od Alexeje a zaal pomalu obchzet pedn adu vojk; kontroloval oima jejich stroj, doel ,a na konec ady (trvalo to nkolik minut) a pak se zas pomalu vracel k lecmu vojkovi: "Tak a ted' ti," ekl a opravdu: Alexej pozvedl nad zem zablcenou bradu, nathl ped sebe pravou ruku, v n celou dobu tiskl dopis, a lee na bichu pedtal: "Oznamujeme vm, e dne patnctho z tisc devt set padest jedna jste byl vylouen z Komunistick strany eskoslovenska. Za krajsk vbor ... " Pak poslal velitel Alexeje zptky do tvaru, pedal ns destnkovi a byla

poadov. Po poadovch byla politick vchova a kolem pl sedm (byla u tma) stla Lucie u drt; piel jsem k n a ona jen kvla, e je vechno v podku, a odela. Pak byla veee, epobit, veerka a li jsme spat; ekal jsem chvli ve sv posteli, a usne destnk - velitel na svtnice. Pak jsem si nazul pllitrky a tak, jak jsem byl, v dlouhch blch podvlkakch a non koili, jsem vyel z mstnosti. Proel jsem chodbou a octl se na dvoe; bylo mi v mm nonm odn znan zima. Msto, kde jsem se chtl provlknout plotem, bylo vzadu za oetovnou, co bylo vborn, protoe kdyby mne nkdo potkal, mohl bych tvrdit, e je mi patn a e jdu vzbudit doktora. Ale nepotkal mne nikdo; obeel jsem oetovnu a pikril se do stnu jej zdi; reflektor ln vrhal svtlo na jedno msto (strn na vi pestal zejm brt svj kol pli vn) a plocha dvora, kterm jsem musel projt, byla ve tm; doel jsem astn k oetovn a pitiskl se k jej zdi; ted' u lo jen o to nenarazit na psovoda, kter se svm vlkem obchz celou noc plot; bylo ticho (nebezpen ticho, kter mi pekelo v orientaci) ; stl jsem tu asi deset minut, kdy jsem zaslechl tkn psa; bylo to kdesi vzadu na druh stran kasren. Vyskoil jsem tedy od zdi a bel (bylo to sotva pt metr) k drtnmu plotu, kter tu po Honzov prav ponkud odstval od zem. Pikril jsem se a podlezl; te u jsem nesml vhat; udlal jsem dalch pt krok k devnmu pltku havskho staven; vechno bylo v podku: branka byla oteven a j jsem se octl na malm dvorku pzemnho domku, jeho okno (se sputnou aluzi) bylo osvtleno. Zaukal jsem na n a za malikou chvilku se objevil ve dvech obrovit mu a zval mne hlun dl. (Skoro jsem se lekal t hlunosti, protoe jsem nemohl zapomenout na to, e jsem sotva pt metr od kasren.) Dvemi se vchzelo pmo do pokoje: stanul jsem na prahu ponkud zaraen: uvnit sedlo kolem stolu (stla na nm oteven lhev) asi pt dalch chlapk a popjeli; kdy mne uvidli, rozesmli se nad mm odvem; tvrdili, e mi muselo bt v t non koili zima, a hned mi nalili sklenku; ochutnal jsem: byl to zedn piritus; pobdli mne a vypil jsem sklenku ex; rozkalal jsem se; to je znovu pimlo k bratrskmu smchu a nabdli mi idli: vyptvali se mne, jak se mi povedl "pechod pes hranice", a znovu se zadvali na moje smn odn a smli se, nazvajce mne "podlkakama na tku". Byli to havi vesms ve vku mezi tictkou a tyictkou a pravdpodobn se zde schzeli astji; pili, ale nebyli opil; po potenm pekvapen (v kterm byl i kousek leku) zbavovala mne nyn jejich bezstarostn ptomnost tsn. Nechal jsem si nalt jet jednu sklenku toho neobyejn silnho a pavho npoje. Majitel domku odeel mezitm do vedlejho pokoje a vrtil se s tmavm muskm oblekem. "Bude

ti to dobr?" zeptal se. Uvdomil jsem si, e hav je nejmn o deset centimetr del ne j a rovn znan tlust, ale ekl jsem: "Mus mi to bt dobr." Oblkl jsem ui kalhoty na podvlkaky a bylo to zl: aby mi nepadaly, musel jsem je pidrovat v pase rukou. ,,Nemte nkdo psek?" ptal se mj drce. Psek nikdo neml. "Aspo pagt," ekl jsem. pagt se nael a za jeho pomoci kalhoty jaktak drely. Pak jsem si oblkl sako a chlapi rozhodli, e vypadm (nevm dost dobe pro) jako Charlie Chaplin, e mi chyb jen buinka a hl. Chtl jsem jim udlat radost a stoupl jsem si patami k sob a pikami od sebe. Tmav kalhoty se krabatily nad bytelnm nrtem pllitrk; chlapm se to lbilo a tvrdili, e dnes pro mne kad fena udl, co mi bude vidt na och. Nalili mi tet sklenku piritusu a vyprovodili mne ven. Mu mne ujistil, e mu zaklepat na okno kdykoli v noci, a se budu chtt zase pevlci. Vyel jsem na temnou, patn osvtlenou pedmstskou ulici. Trvalo mi to nejmn deset minut, ne jsem zdaleka obeel cel kasrna a dostal se do ulice, kde na mne ekala Lucie. Abych se tam dostal, musil jsem projt kolem osvtlen brny naich kasren; poctil jsem v sob malik strach; ale ukzalo se, e docela zbyten: civiln pevlek mne chrnil dokonale a vojk stec brnu, kdy mne vidl, mne nepoznal, take jsem bez hony doel k sjednanmu domu. Otevel jsem domovn dvee (osvtlovala je osaml poulin lucerna) a el jsem popamti (nikdy jsem v tom dom nebyl a znal jsem vechno jen z hav ova vylen): schodit vlevo, prvn poschod, prvn dvee proti schodm. Zaklepal jsem. Ozval se kl v zmku a otevela mi Lucie. Objal jsem ji (pila sem kolem est hodiny, kdy majitel bytu odchzel na non smnu, a od t doby tu na mne ekala); zeptala se mne, jestli jsem pil; ekl jsem, e ano, a vyprvl jsem j o tom, jak jsem se sem dostal. ekla, e se celou dobu tsla, jestli se mi nic nestane. (V t chvli jsem si uvdomil, e se opravdu tese.) Vyprvl jsem j o tom, jak jsem se na ni nesmrn til; drel jsem ji pitom v nru a ctil jsem, jak se chvje m dl vc. "Co je ti?" ptal jsem se j. "Nic," odpovdala. "Pro se chvje?" "Mla jsem o tebe strach," ekla a vyvinula se mi lehce z objet. Rozhldl jsem se kolem sebe. Byl to mal pokoj se stroze strunm zazenm: stl, idle, postel (ustlan postel s lehce napinnm lonm prdlem); nad postel visel jaksi svat obrzek; na protj stn byla sk, na kter stly zavaovaky s naloenm ovocem (jedin trochu dvrnj vc v tomto pokoji) a nad vm hoela ze stropu rovka, sama, bez stnidla, nepjemn razc do o a oste osvtlujc mou postavu, jej smutnou sm- nost jsem si v t chvli bolestn uvdomil: obrovit sako, pagtem upevnn kalhoty, zpod nich ouhaj ern nrty pllitrk, a nade vm

pak m erstv oholen lebka, kter musila ve svtle rovky zit jak bled luna. "Lucie, proboha, odpust', e takhle vypadm," ekl jsem a znovu jsem vysvtloval nutnost svho pevleku. Lucie mne ujit'ovala, e na tom nezle, ale j (stren alkoholickou spontnnost) jsem prohlsil, e takto nemohu ped n stt a shodil jsem se sebe rychle sako i kalhoty; jenome pod sakem byla non koile a straliv vojensk dlouh podvlkaky, co byl bor jet mnohem komitj ne ten, kter ho ped chvl pekrval. el jsem k vy. pnai a zhasl svtlo, ale dn tma mne nepila vysvobodit, protoe oknem svtila do pokoje poulin lucerna. Stud ze smnosti byl vt ne stud z nahoty a j jsem se sebe rychle shodil koili a spodky a stl jsem proti Lucii nah. Objal jsem ji. (Znovu jsem ctil, jak se chvje.) ekl jsem j, aby se svlkla, aby se sebe shodila vechno, co ns dl. Hladil jsem ji rukama po celm tle a opakoval znovu a znovu svou prosbu, ale Lucie ekla, a chvli pokm, e neme, e ted' hned neme, e neme tak rychle. Vzal jsem ji za ruku a posadili jsme se na postel. Dal jsem j hlavu do klna a zstal chvli klidn; a tu jsem si uvdomil vekeru nephodnost sv nahoty (lehounce osvcen pinavm svtlem venkovn lucerny); napadlo mne, e vechno dopadlo prv naopak, ne jsem o tom snil: neobsluhuje obleenho mue nah dvka, ale nah mu tu le v kln obleen eny; pipadal jsem si jak nah Kristus sat z ke v rukou litujc Marie a zrove jsem se hned lekl tto pedstavy, protoe jsem sem nepiel pro tchu a pro soucit, ale pro nco docela jinho - a znovu jsem zaal na Lucii nalhat, lbat ji (na tv i na aty) a pokouel se ji nenpadn rozpnat. Ale nedoshl jsem nieho; Lucie se mi znovu vyvinula; ztratil jsem docela pvodn rozbh, dvivou nedokavost, vyerpal jsem najednou vechna sv slova i doteky. Zstal jsem leet na postcli nah, nataen a nehybn a Lucie sedla nade mnou a hladila mne drsnma rukama po tvi. A ve mn se pomalu rozkldaly nelibost a hnv: pipomnal jsem Lucii v duchu vechna rizika, kter jsem podstoupil, abych se s n dnes setkal: pipomnal jsem j (v duchu) veker tresty, kter by mne mohl dnen vlet stt. Ale to byly jen povrchn vitky (proto jsem je tak Lucii-by mlky - svoval). Skuten pramen hnvu byl vak mnohem hlub (stydl hych se ho svit): myslil jsem na svou ubohost, smutnou ubohost nespnho mld, ubohost nekonench tdn bez ukojen, poniujc nekonenost nesplnn touhy; vybavovalo se mi marn dobvn Markty, ohavnost blondny na acm stroji a znovu marn dobvn Lucie. A chtlo se mi hlasit alovat: pro musm bt ve vem dospl, jako dospl souzen, vyluovn, oznaovn za trockistu, jako dospl posln do dol, ale pro v lsce nesmm bt dospl

a musm polykat vechnu potupu nedosplosti? Nenvidl jsem Lucii, nenvidl jsem ji o to vc, e jsem vdl, e mne m rda, protoe jej odpor byl tm nesmyslnj, nepochopitelnj a zbytenj a dovdl mne k zbsiloslti. A tak po plhodin zarytho mlen zatoil jsem na ni znovu. Pevalil jsem se na ni; pouil jsem v sv sly, podailo se mi vyhrnout j sukni, roztrhnout podprsenku, dostat se rukou na jej nah adro, ale Lucie se brnila m dl zuivji a (ovldna stejn slepou silou jako j) nakonec se ubrnila, vyskoila z postele a stoupla si ke skni. "Pro se mi brn?" kiel jsem na ni. Neumla mi odpovdt, cosi mluvila o tom, abych se nezlobil, abych j odpustil, ale neekla nic vysvtlujcho, nic rozumnho. "Pro se mi brn? Copak nev, jak t mm rd? Ty jsi len!" kiel jsem na ni. "Tak mne vye," ekla, stle pitisknuta ke skni. "Vyenu t, opravdu t vyenu, protoe mne nem rda, protoe si ze mne dl blzny!" Kiel jsem na ni, e j dvm ultimatum, e bude bud' moje, nebo e ji nikdy nechci vidt. Znovu jsem k n pistoupil a objal ji. Tentokrt se nevzprala, ale leela v m nrui jako bezvldn bytost. "Co si mysl o tom svm panenstv, pro koho je chce chrnit?" Mlela. "Co ml?" "Ty m nem rd," ekla. "J e t nemm rd?" ,,Nem m rd. J jsem si myslila, e m m rd ... " Rozplakala se. Klekl jsem si ped n; lbal jsem j nohy, prosil jsem ji. Ale ona plakala a tvrdila, e ji nemm rd. Najednou mne chytil nepetn vztek. Zdlo se mi, e jaksi nadpirozen sla mi stoj v cest a pokad mi odtrhne od rukou to, pro co chci t, co si vytoum, co mi nle; e je to tat sla, kter mi vzala stranu a soudruhy a vysokou kolu; kter mi pokad vechno bere a vdycky pro nic za nic a bez dvodu. Chpal jsem, e tato nadpirozen sla vystupuje ted' proti mn v Lucii, a nenvidl jsem Lucii, e se stala nstrojem tto nadlidsk sly; uhodil jsem ji pes tv - protoe se mi zdlo, e to nen Lucie, ale ta neptelsk moc; kiel jsem, e ji nenvidm, e ji u nechci vidt, e ji u nikdy nechci vidt, e ji u nikdy v ivot nechci vidt. Hodil jsem j do ruky jej hnd svrchnk (mla ho pehozen pes idli) a kikl na ni, a jde. Oblkla si kabt a la. A j jsem si lehl na postel a ml jsem przdno v dui a chtl jsem ji volat nazpt, protoe se mi po n stskalo u v t chvli, kdy jsem ji vyhnl, protoe jsem vdl, e je tisckrt lep bt s Luci obleenou a zdrhajc se, ne bt bez Lucie; protoe bt bez Lucie znamenalo bt v absolutn oputnosti. To vechno jsem vdl, a pece jsem nezavolal, aby se vrtila. Dlouho jsem

leel na posteli v pjenm pokoji, protoe jsem si neuml pedstavit, e bych se v tomto rozpoloen setkal s lidmi, e bych se objevil v domku u kasren, ertoval s hornky a od- povdal jim na jejich vesele nestoudn otzky. Nakonec (byla u velmi pozdn noc) jsem se pece jenom zvedl a el. Lucerna svtila naproti domu, kter jsem opoutl. Obeel jsem kasrna, zaukal na okno domku (u se tam nesvtilo), pokal asi ti minuty, svlkl pak za ptomnosti zvajcho havie aty, odpovdl cosi neuritho na jeho dotaz po zdaru mho podniku a vydal se (opt v non koili a podvlkakch) ke kasrnm. Byl jsem zoufal a bylo mi vechno jedno. Vbec jsem nedval pozor, kde je psovod, bylo mi jedno, kam je namen reflektor. Prolezl jsem drtem a klidn el smrem k svmu barku. Octl jsem se prv u zdi oetovny, kdy jsem uslyel: "Stj!" Zastavil jsem se. Osvtila mne baterka. Slyel jsem vren psa. "Co tu dlte?" "Bliju, soudruhu etai," odpovdl jsem opraje se rukou o ze. "Tak dlejte, dlejte!" odpovdl eta a pokraoval se psem v pochzce. ____________________________________________________ ___________ (14) Udlal jsem za posledn vtou artikulan peryv, pauzu, kterou oddluji sv vzpomnn na jednotliv kapitoly. Nejsem si jist, zda prvcm, protoe etz udlost rychle za sebou nsledujcch nekonil u mho setkn s etaem, ale vrcholil ptho rna. Do postele jsem se t noci dostal ji bez komplikac (destnk tvrd spal), ale marn jsem se pokouel usnout, take jsem byl rd, kdy nepjemn hlas dozorho (voucho: "Budek!") ukonil patnou noc. Vklouzl jsem do bot a bel do umvrny, abych na sebe naplchal studenou osvujc vodu. Kdy jsem se vrtil, vidl jsem u Alexejovy postele hlouek poloobleench kamard, kte se tlumen pochichtvali. Bylo mi rzem jasn, o jde: Alexej (leel na bichu, hlavu v poduce, pikryt dekou) spal jako dub. Pipomnlo mi to ihned Frantu Petrka z tet ety, kter kdysi ze vzteku na svho velitele ety pedstral rno tak tvrd spnek, e jm cloumali postupn ti rzn nadzen a vichni marn; nakonec musel bt vynesen i s postel na dr, a teprve kdy na nho namili hasiskou stkakou, zaal si ln protrat oi. Jenome u Alexeje se nedalo potat s dnou revoltou a jeho tvrd spnek nemohl bt nic jinho ne dsledek fyzick slabosti. Z chodby te pichzel do mstnosti destnk (velitel na svtnice) a nesl v nru veliknsk hrnec vody; kolem nho bylo nkolik

naich vojk, kte ho zejm pimli k tomuto prastarmu blbmu ertu s vodou, jen tak vborn hov poddstojnic - kmu mozku vech dob a vech reim. Popudila mne v t chvli ta dojemn shoda mezi mustvem a poddstojnkem (jindy tak opovrhovanm); popudilo mne, e spolen nenvist k Alexejovi smazala pojednou vechny star ty mezi nm a jimi. Velitelova verej slova o Alexejov udavastv si vichni zejm vysvtlili ve smyslu vlastnho podezen a poctili v sob nhle vlnu velho souhlasu s velitelovou krutost. Ostatn, co nen mnohem pohodlnj nenvidt s mocnm komunistou tohoto bezmocnho, neli s bezmocnm toho mocnho? Vstoupil mi do hlavy oslepujc vztek na vechny kolem, na tu schopnost nemysliv vit kadmu naen, na tu jejich pohotovou krutost, kterou si chtj napimovat bit sebevdom - a pedeel jsem destnka a jeho hlouek. Pistoupil jsem k posteli a ekl hlasit: "Alexeji, vstvej, ty vole!" V t chvli mi kdosi zkroutil zezadu ruku a pinutil mne, e jsem si musil kleknout. Ohldl jsem se a vidl jsem, e je to Pavel Pkn. "Pro to kaz, ty bolne?" zasyel na mne. Vytrhl jsem se mu a vrazil mu facku. Byli bychom se do sebe urit dali, ale ostatn ns rychle tiili, protoe mli strach, aby se Alexej pedasn neprobudil. Ostatn byl tu u destnk s hrncem. Stoupl si nad Alexeje, zaval "Budek! ... " a zrove na nho vylil vechnu vodu, kter bylo v hrnci nejm deset litr. A stala se podivn vc: Alexej zstal leet, tak jako pedtm. Destnk byl chvli v rozpacch a pak zaval: "Vojne! Vztyk!" Ale vojn se nehbal. eta se k nmu shbl a zatsl jm (deka byla promoen a promoen byla i postel s prostradlem a kapalo z n na podlahu). Podailo se mu obrtit Alexejovo tlo do opan polohy, take jsme vidli jeho tv: byla propadl, bled, nepohnut. Destnk kikl: ,,Lkae!" Nikdo se nehbal, vichni se dvali lili Alexeje v promoen non koili a destnk znovu kikl: "Lkae!" a ukzal na njakho vojna, kter hned odbhl. (Alexej leel a nehbal se, byl drobnj a neduivj ne kdy jindy, mnohem mlad, byl jako dt, jenom rty ml pevn semknut, jako je dti nemvaj, a kapaly z nho kapky. Nkdo ekl: "Pr ... ") Pak piel lka, chytil Alexeje za zpst a ekl: "No jo." Potom z nho sal mokrou deku, take tu leel ped nmi v cel sv (mal) dlce a bylo vidt promoen dlouh bl spodky, z nich ouhala bos chodidla. Doktor se rozhldl kolem a zvedl z nonho stolku dv tuby; podval se do nich (byly przdn) a ekl: "To by stailo na dva." Pak sthl z nejbli postele prostradlo a pikryl jm Alexeje.

Zdreli jsme se tm vm, take jsme se pak museli jen v bhu nasndat a za ti tvrt hodiny jsme ji sjdli do podzem. A pak byI konec ichty a byla zase poadov a zase politick vchova a povinn zpv a uklzen a veerka a spnek a j jsem myslil na to, e Sta je pry, e mj nejlep kamard Honza je pry (u jsem ho nikdy nevidl a jenom jsem se doslechl, e po skonen vojn utekl pes hranice do Rakouska), a e tak Alexej je pry; podjal se sv velik role slep a staten a nemohl za to, e ji najednou neuml hrt dl, e neuml stt pokorn a trpliv s ps hlavou dl v ad, e neml u sil; nebyl to mj kamard, byl mi ciz urputnost sv vry, ale svm osudem mi byl ze vech nejjbli; zdlo se mi, e do sv smrti skryl i vitku namenou proli mn, jako by mi chtl vzkzat, e ve chvli, kdy lovka strana vyad ze svho celku, ten lovk nem pro t. Pocioval jsem pojednou jako svou vinu, e jsem ho neml rd, protoe ted' byl nenvratn mrtev a j jsem pro nho nikdy nic neudlal, akoli jenom j jsem pro nho tady nco udlat mohl. Ale neztratil jsem jen Alexeje a nenvratnou pleitost zachrnit lovka; jak to dnes z odstupu vidm, ztratil jsem prv tehdy i tepl drun cit solidarity ke svm ernm druhm a s nm i posledn monost vzksit k plnmu ivotu svou zakiknutou dvru v lidi. Zaal jsem pochybovat o cen na solidarity, je byla vynucena jen tlakem okolnost a pudem sebezchovy, enoucm ns do svornho houfu. A zaal jsem si uvdomovat, e n ern kolektiv je stejn s to utvat jinho lovka (poslat ho do vyvren a na smrt) jako kolektiv lid, co zvedali jednomyslu ruce, a jako snad kad kolektiv lid. Bylo mi v tch dnech, jako by mnou prochzela pou; byl jsem pou na pouti a chtlo se mi volat Lucii. Nemohl jsem najednou vbec pochopit, pro jsem tak nepetn touil po jejm tle; zdlo se mi te, e to snad vbec nen tlesn ena, ale jen prsvitn sloup tepla, kter kr nekonenho chladu, sloup tepla, kter se ode mne vzdaluje, kter jsem od sebe odehnal. A byl pak dal den a j jsem po icht pi poadovch cviench nespustil oi z plotu a ekal zda pijde; ale u plotu se za celou dobu zastavila jen bba, kter ns ukazovala umudlanmu dcku. A tak jsem veer napsal dopis, dlouh a alostn, a prosil jsem Lucii, aby zas pila, e ji musm vidt, e u po n vbec nic nechci, jen to, aby vbec byla, abych ji mohl vidt a vdt, e je se mnou, e je, e vbec je ... Jako na vsmch se v ty dny nhle oteplilo, obloha byla modr a byl ndhern jen. List na stromech bylo barevn a proda (ta uboh ostravsk proda) slavila podzimn louen v blznivm vytren. Nemohl jsem to nepovaovat za vsmch, protoe na moje zoufal dopisy

nedochzela dn odpov a u drt se zastavovali (pod vyzvavm sluncem) jen straliv ciz lid. Asi po trncti dnech mi doel jeden z mch dopis zptky: byla na nm. pekrtnuta adresa a inkoustovou tukou pipsno: adrest se odsthoval. Zachvtilo mne zden. Tisckrt jsem si od svho poslednho setkn s Luci opakoval v duchu vechno, co jsem j tehdy ekl a co ona ekla mn, stokrt jsem se proklnal a stokrt se ped sebou olspravedloval, stokrt jsem uvil tomu, e jsem si Lucii navdycky zapudil, a stokrt jsem se ujioval, e mne Lucie pece um pochopit a e mi odpust. Ale poznmka na oblce znla jako ortel. Nemohl jsem ji ovldnout svj neklid a provedl jsem hned dal den blzniv kousek. km blzniv, ale nebyl vlastn o nic nebezpenj ne mj posledn tk z kasren, take pdomek blznivosti mu vtiskl sp zptn jeho nezdar ne jeho riskantnost. Vdl jsem, e Honza to pede mnou provedl nkolikrt, kdy ml v lt njakou Bulharku, jej mu bval dopoledne v zamstnn. Napodobil jsem ho tedy: piel jsem rno s ostatnmi na ichtu, vzal si znmku, kahanec, upinil si tv sazemi a pak jsem se nenpadn ztratil; bel jsem do Luciina interntu a vyptval se vrtn. Dovdl jsem se, e Lucie odtud asi ped trncti dny odela s kufkem, do nho sbalila vechen svj majetek; nikdo nev, kam la, nikomu nic neekla. Zdsil jsem se: nestalo se j nco? Vrtn se na mne podvala a mvla rukou: ",Prosm vs, to tyhle brigdnice dlaj. Pijedou, odjedou, nikomu nic neeknou." Zajel jsem do jejho podniku a vyptval se v osobnm oddlen; ale nedovdl jsem se nic vc. Bloumal jsem pak po Ostrav a vrtil se k jm ke konci smny, abych se zamchal mezi kamardy, kte vyfrali; ale zejm mi nco uniklo u Honzovy metody tchhle tk; vechno na mne prasklo. Za trnct dn jsem stl ped vojenskm soudem a dostal deset msc kriminlu pro dezerci. Ano a zde, v okamiku, kdy jsem ztratil Lucii, zaalo vlastn teprve to dlouh dob beznadje a pustoty, jeho obrazem se mi na chvli stala kaln perifern scenrie mho rodnho msta, do nho jsem pijel na krtkou nvtvu. Ano, od tohoto okamiku to teprve zaalo: Bhem tch deseti msc, co jsem byl v kriminle, mi zemela maminka a j jsem j nemohl ani na poheb. Pak jsem se vrtil do Ostravy mezi ern a slouil jsem jet dal pln rok. V t dob jsem podepsal slib, e po vojn zstanu ti roky pracovat v dolech, protoe se rozila zprva, e ti, kdo nepodep, by zstali v kasrnch jet o njak rok dle. A tak jsem tedy jet ti roky v civilu fral. Nevzpomnm na to rd, nemluvm o tom rd a je mi mimochodem protivn, vychloubaj-li se dnes svm osudem ti, kte byli tehdy podobn

jako j vyvreni vlastnm hnutm, v n vili. Ano, zajist, kdysi jsem si tak heroizoval svj vyvreneck osud, ale byla to falen pcha. Musil jsem asem sm sob nemilosrdn pipomenout, e jsem se nedostal k ernm proto, e jsem byl staten, e jsem bojoval, e jsem poslal svou mylenku utkat se s jinmi mylenkami; ne, mmu pdu nepedchzelo dn dstojn drama, byl jsem sp objektem ne subjektem celho svho pbhu a nemm se tedy (nechci-li povaovat za hodnotu trpen, smutek i dokonce marnost) vbec m chlubit. Lucie? Ach ano: celch patnct let jsem ji nespatil a dlouho jsem se o n dokonce ani nic nedovdl. Teprve po nvratu z vojny jsem se doslechl, e je snad nkde v zpadnch echch. Ale to u jsem po n neptral. ____________________________________________________ ___________

IV
_______________________________________________ ___________ (1) Vidm cestu, kter se vine poli. Vidm hlnu t cesty, rhovanou zkmi koly venkovskch povoz. A vidm meze podl t cesty, travnat meze tak zelen, e se neovldnu a pohladm rukou jejich hebk svah. Pole kolem dokola jsou drobn polka, dn sjednocen drustevn pole. Coe? To nen dnen krajina, kterou jdu? Co je to kdy za krajinu? Jdu dl a pede mnou se objevuje na mezi pkov ke. Je pln drobnch planch riek. A j se zastavuju a jsem asten. Usedm si pod ke do trvy a po chvilce si lehm. Ctm, jak se m zda dotkaji travnat zem. Ohmatvm ji zdy. Drm ji na svch zdech a prosm ji, aby se nebla bt tk a dolhala na mne v svou thou. Pak slym dusn kopyt. V dlce se objevuje oblek prachu. Pibliuje se a zrove prosvt a dne. Vynouj se z nho jezdci. Na konch sed mlad mui v blch uniformch. Ale m vce se bl, tm je zetelnj ledabylost tch uniforem. Nkter ka- btce jsou zapnut a svt z nich zlat knoflky, nkter jsou rozepnut a nkte mladci jsou jen v koilch. Jedni maj na hlav apku, jin jsou prostovlas. ne, to nen vojsko, to jsou dezerti, to jsou zbhov, zbojnci! To je nae jzda! Povstal jsem se zem a dval se vstc. Prvn z jezdc vytasil avli a vztyil ji vzhru. Jzda se zastavila. Mu s vytasenou avl sklonil se nyn k ji kon a zadval se na mne. "Ano, jsem to j," km. "Krl!" k s divem mu. "Poznvm t."

Sklopil jsem hlavu, asten, e mne znaj. Jezd tu ji tolik stalet a znaj mne. "Jak ije, krli?" pt se mu. "Bojm se, kamardi," ekl jsem. "Hon t?" "Ne, ale je to hor ne honba. Cosi se proti mn chyst. Nepoznvm lidi kolem sebe. Vejdu dom a uvnit je jin pokoj a jin ena a vechno jin. Myslm si, e jsem se zmlil, vybhnu ven, ale zvenku je to opravdu mj dm! Zven mj, zevnit ciz. A tak je to, kam se hnu. Dje se cosi, eho se bojm, kamardi." Mu se mne zeptal: "Nezapomnls jet jezdit?" Teprve ted' jsem si viml, e vedle jeho kon stoj osedlan k bez jezdce. Mu na nj ukzal. Vsunul jsem nohu do tmenu a naskoil. K sebou trhl, ale j ji sedm pevn a s rozko svrm koleny jeho hbet. Mu vytahuje z kapsy rudou rouku a podv mi ji: "Ova si tv, a t nepoznaj!" Ovzal jsem si tv a byl jsem pojednou slep. "K t povede," slym muv hlas. Cel jzda se dala do klusu. Ctil jsem po obou svch bocch klusajc jezdce. Dotkal jsem se ltky jejich ltek a slyel jsem odfrkovn jejich kon. Asi hodinu jsme takto jeli, tlo u tla. Potom jsme stanuli. Stejn musk hlas mne znovu oslovuje: "Jsme na mst, krli!" "Kde na mst?" ptm se. "Nesly umt velikou eku? Stojme na behu Dunaje. Zde jsi v bezpe, krli." "Ano," km, "ctm, e jsem v bezpe. Chtl bych si sundat tek." "Nesm, krli, jet ne. Nepotebuje vbec svoje oi. Oi by t jenom klamaly." "Ale j chci vidt Dunaj, je to m eka, m eka-matka, chci ji vidt!" "Nepotelmje svoje oi, krli. Budu ti vechno vyprvt. Tak je to mnohem lep. Kolem ns je donedohledna rovina. Pastviny. Sem tam jsou koviny, sem tam n devn ty, vahadlo studn. Ale my jsme v trv u behu. Kousek od ns u pechz trva v psek, protoe eka tu m psen dno. Ale ted' sesedni s kon, krli." Sesedli jsme a usedli na zem. "Chlapci rozdlvaj ohe," slym muv hlas, "slunce u splv s dalekm obzorem a bude brzy chladno." "Chtl bych vidt Vlastu," km najednou. " Uvid ji." "Kde je?" "Nedaleko odtud. Pojede za n. Tviij k t k n dovede." Vyskoil jsem a prosil, abych za n sml jet ihned. Ale musk ruka mne uchopila za rameno a tlaila k zemi. "Sed', krli. Mus si odpoinout a najst

se. Budu ti zatm o n vyprvt." "Vyprvj, kde je?" "Hodinu cesty odtud je devn domek s dokovou stechou. Je obehnn devnm pltkem." "Ano, ano," pisvduji a ctm u srdce astnou thu, "vechno je ze deva. Tak to m bt. Nechci, aby v tom domku byl jedin kovov hebk." "Ano," pokrauje hlas, "plot je z devnch tyek, kter jsou opracovny tak zbn, e je v nich rozeznat pvodn tvar vtv." "Vechny vci ze deva se podobaj koce nebo psu," km. "Jsou to sp bytosti ne vci. Mm rd devn svt. Jenom v nm jsem doma." "Za plotem rostou slunenice, msky a jiiny, a roste tam taky star jablo. Na prahu domku stoj te prv Vlasta." "Jak je obleen?" "M lnnou sukni, trochu upinnou, protoe se vrac z chlva. V ruce m devn dber. Je bos. Ale je krsn, protoe je mlad." "Je chudobn," km, "je to chudobn dveka." "Ano, ale pitom je to krlovna. A protoe je krlovna, mus bt skryta. Ani ty k n nesm, aby nebyla prozrazena. Sm k n jen pod roukou. Dovede t k n k." Vyprvn mue bylo tak krsn, e mne zachvtila sladk maltnost. Leel jsem na trvnku, slyel hlas, ten hlas pak utichl a bylo slyet jen umn vody a praskn ohn. Bylo to tak krsn, e jsem se bl otevt oi. Ale nedalo se nic dlat. Vdl jsem, e u je as a e je musm otevt. ____________________________________________________ ___________ (2) Pode mnou byly ti matrace na letnm devu. Letn devo nemm rd. Tak ohban kovov tye, na nich gau stoj, nemm rd. Nade mnou ze stropu vis rov sklenn koule se temi blmi psky, kter ji obtej. Tu kouli taky nemm rd. Ani pbornk naproti, za jeho sklem je vystaveno mnoho jinho zbytenho skla. Ze deva je tu jen v kout ern harmonium. Jen to mm rd v tomto pokoji. Zstalo tady po tatnkovi. Tatnek ped rokem zemel. Vstal jsem z gaue. Nectil jsem se odpoat. Byl ptek odpoledne, dva dny ped nedln Jzdou krl. Vechno viselo na mn. Vechno, co se tk folklru, vis toti vdycky v naem okrese na mn. trnct dn jsem podn nespal sammi starostmi, shnnm, hdnm, obstarvnm. Pak vela do pokoje Vlasta. km si asto, e by mla ztloustnout. Tlust eny bvaj dobraky. Vlasta je huben a ve tvi u m mnoho drobnch

vrsek. Zeptala se m, jestli jsem se nezapomnl po cest ze koly stavit v prdeln pro prdlo. Zapomnl. "To jsem si mohla myslet," ekla a zeptala se mne, jestli dnes budu konen jednou doma. Musil jsem j ct, e ne. Mm za chvli ve mst schzi. Na okrese. "Slibovals, e se dnes bude s Vladimrem uit." Pokril jsem rameny. "A kdo na t schzi bude?" Vyjmenovval jsem j astnky a Vlasta mne peruila: "Hanzlkov tak?" "Jo," ekl jsem. Vlasta se zatvila uraen. Vdl jsem, e je zle. Hanzlkov mla patnou povst. Vdlo se o n, e se s kdekm vyspala. Vlasta mne nepodezrala, e bych snad s pan Hanzlkovou nco ml, ale zmnka o n ji vdycky podrdila. Pohrdala schzemi, kterch se zastovala Hanzlkov. Nedalo se s n o tom mluvit - a tak jsem radji rychle zmizel z domu. Na schzi jsme projednvali posledn ppravy na Jzdu krl. Bylo to pod psa. Nrodn vbor na ns zan etit. Jet ped nkolika lty podporoval folkloristick slavnosti velkmi stkami. Dnes musme my podporovat nrodn vbor. Svaz mldee u mlde nim nevb, a je tedy sveno podn Jzdy jemu, aby byl pitalivj! Vtku z Jzdy krl se kdysi pouvalo pro podporu jinch, mn vnosnch folkloristickch podnik, tentokrt pr pipadne Svazu mldee, kter si ho vyuije po svm. dali jsme SNB, aby po dobu Jzdy krl uzaveli silnici. Ale prv toho dne jsme dostali zamtavou zprvu. Pr nen mon, kvli Jzd krl ruit provoz. Ale jak bude Jzda krl vypadat, kdy se budou kon plait mezi auty? Sam starosti. Teprve kolem osm hodiny jsem el ze schze. Na nmst jsem uvidl Ludvka. el po druh stran chodnku opanm smrem ne j. Skoro jsem se lekl. Co tu dl? Potom jsem zahldl jeho pohled, kter na mn na vteinu spoinul a rychle zase uhnul stranou, Dlal, e mne nevid. Dva sta kamardi. Osm let v jedn lavici! A dl, e mne nevid! Ludvk, to byla prvn prasklina v mm ivot. A te u si docela zvykm, e je mj ivot mlo pevn dm. Byl jsem nedvno v Praze a zael do jednoho z tch malch divadel, kter zaala mahem vznikat v edestch ltech a zskala si rychle oblibu, protoe byla spravovna mladmi lidmi v studentskm duchu. Hrli kus s nevalnm djem, ale byly tam vtipn psniky a dobr dez. Zniehonic nasadili si dezov hri klobouky s prem, jak se nos u ns k lidovmu kroji, a zaali napodobovat cimblovou kapelu. Vskali, juchali, napodobovali nae tanen pohyby a to nae typick vzpaen ruky ... Trvalo to snad jen pr minut, ale publikum se mohlo uvlet smchem. Nevil jsem svm om. Jet ped pti lty by si z ns dlat aky nikdo netroufl. A nikdo by se tomu ani nesml. A te jsme k smchu. Jak to, e jsme najednou k smchu?

A Vladimr. Ten mi v poslednch tdnech dal. Okresn nrodn vbor dal popud Svazu mldee, aby ho letos vybrali jako krle. Odpradvna znamen vyvolen krle poctu otci. A letos to mla bt pocta pro mne. Chtli mne v mm synovi odmnit za vechno, co jsem tu pro lidov umn udlal. Ale Vladimr se vzpral. Vymlouval se jak mohl. kal, e chce jet v nedli do Brna na mocyklov zvody. Pak dokonce tvrdil, e se boj kon. A nakonec ekl, e nechce dlat krle, kdy je to nazeno shora. e nechce dn protekce. Kolikrt jsem se u nad tm rmoutil. Jako by chtl odstranit ze svho ivota vechno, co by mu mohlo pipomnat mj ivot. Nechtl nikdy chodit do dtskho souboru psn a tanc, kter vznikl na mj popud pi naem souboru. U tehdy se vymlouval. Pr nem hudebn nadn. Pitom hrval docela dobe na kytaru a schzel se s kamardy, aby si zpvali njak americk psniky. Ovem Vladimr m teprve patnct let. A m m rd. Je to jemn chlapec. Mluvili jsme spolu ped nkolika dny o samot a snad mne pochopil. ____________________________________________________ ___________ (3) Pamatuju si to dobe. Sedl jsem na otiv idlice, Vladimr proti mn na gaui. Opral jsem se loktem o zaven vko harmonia, milovanho nstroje. Od dtstv jsem ho slchval. Otec na nj denn hrl. Hlavn lidov psn v prostch harmonizacch. Jako bych slyel dalek zuren pramen. Kdyby tohle chtl Vladimr pochopit. Kdyby tohle chtl pochopit. Vechny nrody maj sv lidov umn. Ale mohou si je vtinou od sv kultury bez nesnz odmyslit. My ne. Kad zpadoevropsk nrod m nejmn od stedovku docela nepetrit kulturn vvoj. Debussy se me odvolat na rokokovou hudbu Couperinovu a Rameauovu, Couperin a Rameau na stedovk trubadry. Max Reger se me dovolvat Bacha, Bach starch nmeckch polyfonik. Thomas Maun si klidn shne pes nkolik stalet k stedovkmu Faustovi. esk nrod pestal v 17. a 18. stolet tm existovat. V 19. stolet se vlastn podruh narodil. Mezi starmi evropskmi nrody byl dttem. Ml sice t svou starou minulost, velkou kulturu, ale ta byla od nho oddlena pkopem dvou set let, kdy u esky nemluvila lechta ani mt'an. etina se sthla z mst na venkov a patila jen negramotnm. I mezi nimi nepestala vak tvoit dl svou kulturu. Kulturu skromnikou a zrakm Evropy docela skrytou. Kulturu psn, pohdek, zvykovch obad, pslov a kadel. A pece to byla pes dvstlet pkop jedin uzouk lvka.

Jedin lvka, jedin mstek. Jedin kmnek nepetrit tradice. A tak ti, kdo zaali vytvet na prahu 19. stolet novou eskou literaturu a hudbu, roubovali ji prv na nj. Proto prvn et bsnci a hudebnci tak asto sbrali pohdky a psn. Proto jejich prvn bsnick a hudebn pokusy byly asto jen parafrzemi na lidovou poezii a lidov melodie. Vladimre, tohle kdybys pochopil. Tvj tatk nen jen potrhl fanda na folklr. Snad je taky trochu fanda, ale skrze to fandovstv m hloub. Sly v lidovm umn proudit mzu, bez n by esk kultura uschla. Do zvuku tohoto proudn je zamilovn. To zamilovn vzniklo za vlky. Chtli nm dokzat, e nemme prvo existovat, e jsme jen slovansky mluvc Nmci. Musili jsme se ujistit, e jsme existovali a existujeme.Vichni jsme tehdy putovali k pramenm. Ad fontes. I nejvt modernist. Halas i Holan, Martin, i Emil Filla. Vichni putovali pokorn k lidovmu umn. A tehdy dolo i na mne. Hrval jsem v malm studentskm dezu na basu. Tatnek mne v hudb cepoval a uml jsem hrt na vechny smycov nstroje. A jednou za mnou piel doktor Blha, pedseda slovckho krku. Pr abychom zase vzkisili cimblovou kapelu. e je to nae vlasteneck povinnost. Ukzat, e jsme Slovan. e mme starou lidovou kulturu. Kdo by to mohl tehdy odci? el jsem tam a hrl jsem na housle. Probouzeli jsme lidov psn ze smrtelnho spnku. V devatenctm stolet pesthovali toti vlastenci lidov umn do zpvnk v nejvy as. Civilizace zaala folklr rychle vytlaovat. A tak se na zlomu stolet rod nrodopisn krouky, aby sthovaly lidov umn ze zpvnk zas nazpt do ivota. Nejdv ve mstech. Pak i na venkov. A zejmna v naem kraji. Podaj se lidov slavnosti, Jzdy krl, podporuj se lidov kapely. Bylo to velk sil, ale nic by z nho nebylo. Folklorist neumli ksit tak rychle, jak rychle civilizace umla pohbvat. A vlka do ns vlila novou slu. Kdy jde o krk, m to i svoje pednosti. lovk prohld k jdru tam, kde pedtm vidl jen neprhlednou skopku. Byla vlka, hrlo se o ivot nroda. Slyeli jsme lidov psn a chpali jsme najednou, e ony jsou nejpodstatnj podstatou. Zasvtil jsem jim ivot. Splvm jimi s proudem, kter tee hluboko vespod. Jsem vlnou toho proudu. Jsem vlnou a ekou zrove. A je mi tak dobe. Za vlky jsme vechno vc provali. Byl posledn rok okupace, v na vsi podali Jzdu krl. Ve mst byla kasrna a na chodncch mezi publikem se tlaili i nmet ofci. Z na Jzdy se stala demonstrace. Houf pestrch chlapc na konch se avlemi. Nezdoln esk jzda. Poselstvo z hloubi djin. Vichni ei to tak tehdy chpali a hoely jim oi. Bylo mi tehdy

patnct let a zvolili mne krlem. Jel jsem mezi dvma paty a ml jsem zahalenou tv. A byl jsem pyn. I mj otec byl pyn, vdl, e mne zvolili krlem na jeho poest. Byl vesnick uitel, vlastenec, vichni ho mli rdi. Vm, Vladimre, e vci maj svj smysl. Vm, e lidsk osudy jsou navzjem spojeny tmelem moudrosti. Vidm jaksi znamen v tom, e letos zvolili krlem tebe. Jsem pyn jako ped dvaceti lty. Pynj. Protoe chtj v tob uctt mne. A j si t pocty vm, pro bych to zapral. Chci ti odevzdat sv krlovstv. A chci, abys je ode mne pijal. Snad mne pochopil. Slbil mi, e volbu krle pijme. e pojede. ____________________________________________________ ___________ (4) Kdyby chtl pochopit, jak je to zajmav. Neumm si pedstavit nic zajmavjho. Nic napnavjho. Napklad toto. Hudebn vdci dlouho tvrdili, e evropsk lidov psn pochzej z baroka. V zmeckch kapelch hrvali a zpvali venkovt hudebnci a ti pak peneli hudebnost zmeck kultury do lidovho ivota. Take pr lidov pse vbec nen svbytn umleck projev. Je odvozen z uml hudby. Lidov psn na zem ech jsou skuten pbuzn s umlou barokn hudbou. Jenome co bylo dv? Slepice nebo vejce? Nevm, pro bychom mli dlat dlunka prv jen z lidov psn. Ale a u si to bylo v echch jakkoli. Psn, kter zpvme na jin Morav, se z uml hudby vysvtlit nedaj ani pi nejvt snaze. To nm bylo jasn na prvn pohled. U teba z hlediska tonality. Uml barokn hudba byla psna v dur a moll. Nae psn se vak zpvaj v tninch, o nich se zmeckm kapelm ani nesnilo! Teba v lydick. To je ta se zvtenou kvartou. Vyvol ve mn vdycky stesk po pradvnch pastorlnch idylch. Vidm pohanskho Pana a slym jeho palu. Hle. Barokn i klasicistick hudba ctila fanaticky spodanost velk septimy. K tnice znala cestu jen pes ukznn citliv tn. Mal septimy, kter krela zdola k tnice velkou sekundou, se dsila. A j mm v naich lidovch psnch rd prv tu malou septimu, a u zn aiolsky, dricky i mixolydicky. Pro jej melancholii a zdumivost. I proto, jak odmt poetile spchat k zkladnmu tnu, kterm vechno kon, pse i ivot: Ale jsou psn v tninch tak zvltnch, e je nelze pojmenovat jmnem dn z takzvanch crkevnch tnin. Stojm nad nimi docela v ase. Moravsk psn jsou tonln nepedstaviteln rzn. Jejich mylen bv

zhadn. Zaponou mollov, kon durov, vhaj mezi nkolika tninami. asto, kdy je mm harmonizovat, nevm vbec, jak mm jejich tninu pochopit. A jak jsou mnohoznan tonln, jsou mnohoznan i rytmicky. Zejmna ty netanen, ty thl. Bartk jim kal parlandov. Jejich rytmus se vlastn vbec ned zapsat do naeho notovho systmu. Anebo to eknu jinak. Z hlediska naeho notovho systmu zpvaj vichni lidov zpvci sv psn rytmicky nepesn a patn. Jak to vysvtlit? Leo Janek tvrdil, e ta sloitost a nezachytitelnost rytmu je zpsobena rznmi, okamitmi nladami pvce. Zle pr na tom, kde se zpv, kdy se zpv, v jak nlad se zpv. Lidov zpvk pr svm zpvem reaguje na barvu kvt, na povtrnost i prostor krajiny. Ale nen to trochu moc poetick vklad? U v prvnm ronku na universit seznmil ns docent se svm experimentem. Nechal zpvat nezvisle na sob nkolik rznch lidovch interpret tut rytmicky nezachytitelnou pse. Menm na pesnch elektronickch pstrojch zjistil, e ji vichni zpvaj zcela shodn. Rytmick komplikovanost psn nen tedy zpsobena nepesnost, nedokonalost nebo nladou zpvka. M sv tajemn zkony. V uritm typu moravsk tanen psn je napklad druh polovina taktu vdycky o zlomek vteiny del ne prvn. Ale jak v notch zachytit tuhle rytmickou sloitost? Metrick systm uml hudhy spov na symetrii. Cel nota se dl na dv ple, plov na dv tvrov, takt se dl na dv, ti, tyi stejn doby. Ale co s taktem, kter se dl na dv nestejn dlouh doby? Dnes je pro ns nejtm okem, jak vbec zapsat do not pvodn rytmus moravskch psn. Ale jet tvrdm okem je, odkud se vbec tohleto sloit rytmick mylen vzalo. Jeden badatel vystoupil s teori, e thl psn se zpvaly pvodn pi jzd na konch. V jejich podivnm rytmu zstal pr otitn kosk krok a jezdcv pohyb. Jin povaovali za pravdpodobnj vidt pramodel tchto psn v pomalm, houpavm kroku, jm korzovala mlde za veer ddinou. Jin zas v pomalm rytmu, jm vesnian kos trvu To vechno jsou mon jen domnnky. Jedno je ale jist. Nae psn se nedaj odvodit z barokn hudby. esk snad ano. Snad. Nae urit ne. Nae vlast se sice skld ze t zem, z ech, Moravy a Slovenska, ale hranice lidov kultury ji dl na dv ple: na echy se zpadn Moravou a na Slovensko s vchodn Moravou, kde je mj domov. V echch byla vy civilizan rove, vt styk mst s venkovem a vesnian se zmkem. Na vchod byly tak zmky. Ale venkov byl od nich svou primitivnost mnohem vce oddlen. Venkovan tu nechodili hrt do dnch zmeckch

kapel. Ostatn zde, v kulturnm psmu Uher, zastvali funkci eskch zmeckch kapel cikni. Ale nehrli zemanm a baronm menuety a sarabandy italsk koly. Hrli sv arde a dumky, a to byly zase lidov psn, jen ponkud petvoen sentimentln a ornamentln ciknskou interpretac. V tchto podmnkch se mohly u ns uchovat lidov psn i z nejstarch dob. To je vysvtlen, pro jsou tak nesmrn rzn. Pochzej z rznch fzi svch dlouhch pomalch djin. A tak, kdy stoj tv v tv cel na lidov hudebn kultue, je to, jako by ped tebou tanila ena z Tisce a jedn noci a shazovala postupn zvoj po zvoji. Hle. Prvn zvoj. Je z hrub ltky potitn trivilnmi vzorci. To jsou nejmlad psn pochzejc z poslednch padesti, sedmdesti let. Pichzely k nm ze zpadu, z ech. Pinely je dechov kapely. Uitel je uili ve kole zpvat nae dti. Jsou to vtinou durov psn bnho zpadoevropskho typu, jen trochu pizpsoben na rytmice. A druh zvoj. Ten je u mnohem pestej. To jsou psn maarskho pvodu. Provzely vpd mad'arskho jazyka do slovanskch oblast Uher. Ciknsk kapely je ily v devatenctm stolet po celch Uhrch. Kdo by je neznal. arde a verbuky s pznanm synkopickm rytmem v kadenci. Kdy tanenice shod tenhle zvoj, objev se dal. Hle. To u jsou psn zdejho slovanskho obyvatelstva z osmnctho a sedmnctho stolet . Ale jet krsnj je tvrt zvoj. To jsou jet star psn. Jejich vk sah a do trnctho stolet. Tehdy k nm putovali po hbetech Karpat od vchodu a jihovchodu Valai. Pastevci. Jejich pasteveck a zbojnick psn nevd nic o akordech a harmonich. Jsou myleny jen melodicky v systmech archaickch tnin. Paly a fujary daly zvltn rz jejich melodice. A kdy spadne tenhle zvoj, nen u pod nm dn jin. Tanenice tan docela nah. To jsou nejstar psn. Jejich vznik sah do dvnch pohanskch dob. Spovaj na nejstarm systmu hudebnho mylen. Na systmu ty tn, systmu tetrachordlnm. Trvnice. ov psn. Psn nejeji spjat s obady patriarchln vesnice. Bla Bartk ukzal, e v tto nejstar vrstv podobaj se sob k nerozeznn psn slovensk, jihomoravsk, mad'arsk a chorvatsk. Kdy si v duchu pedstav tuto zempisnou oblast, vyno se ti ped oima prvn velk slovansk e z 9. stolet, e velkomoravsk. Jej hranice byly rozmetny ped tisci lty, a pesto v t nejstar vrstv lidovch psn zstaly dodnes otitny! Lidov pse, nebo lidov obad, to je tunel pod djinami, v nm se zachovalo mnoho z toho, co nahoe dvno zniily vlky, revoluce i

bezohledn civilizace. Je to tunel, kterm vidm daleko zpt. Vidm Rostislava i Svatopluka, prvn moravsk knata. Vidm star slovansk svt. Ale pro mluvit stle jen o slovanskm svt? Ta doba mla taky svou mezinrodnost! Lmali jsme si hlavu nad jednm zhadnm textem lidov psn. Zpv se v n o chmelu v jaksi nejasn souvislosti s vozem a kozou. Kdosi jede na koze, kdosi jede na voze. A chmel je vychvalovn, e pr dl nevsty z panen. Ani lidov zpvci, kte pse zpvali, jejmu textu nerozumli. Jen setrvanost prastar tradice uchovala v psni spojen slov, kter u dvno ztratilo srozumitelnost. Nakonec se objevilo jedin mon vysvtlen: staroeck Dionsova slavnost. Satyr na kozlu a bh tmajc tyrsos ovinut chmelem. Antika! Nemohl jsem tomu uvit! Ale potom jsem studoval na universit djiny hudebnho mylen. Hudebn struktura naich nejstarch lidovch psn je opravdu shodn s hudebn strukturou antick hudby. Lydick, frygick a drsk tetrachord. Sestupn chpn stupnice, kter povauje za zkladn tn horn tn, nikoli spodn, jak se tomu stane teprve ve chvli, kdy zane hudba myslit harmonicky. Nae nejstar psn pat tedy do stejn epochy hudebnho mylen jako psn zpvan ve starm ecku. Dochovv se nm v nich as antiky! Moravsk mal prka pozval kdysi na zatku stolet na Moravu sochae Rodina. Ukazoval mu tak Jzdu krl. Rodin byl pr zcela u vytren nad tou ndherou a zvolal: To je Hellas! O Rodinovch sochch tu nikdo zbla nev, ale tenhle vrok zn kad. Vichni v nm ovem vid jen vraz ohdivu. Ale j vm, e ten vrok m docela pesn vznam! ____________________________________________________ ___________ (5) Dnes pi veei jsem pod vidl Ludvkovy oi, jak se odvracej. A ctil jsem, jak o to vc lpm na Vld'ovi. A lekal jsem se najednou, zda jsem ho nezanedbval. Zda se mi podailo vthnout ho kdy do svho svta. Po veei zstala Vlasta v kuchyni a j jsem el s Vladimrem do pokoje. Snail jsem se mu vyprvt o psnikch. Vdy je to tak zajmav. Tak napnav. Ale jaksi se mi to nedailo. Pipadal jsem si jako uitel. Bl jsem se, e Vlu nudm. Vla ovem sedl a mlel a vypadal, e poslouch. Je hodn. Byl ke mn vdycky hodn. Ale vm j, co je vlastn v t jeho palici? Kdy u jsem ho dost dlouho muil svm povdnm, nakoukla do pokoje Vlasta a ekla, e je as spt. Co se d dlat, ona je du domu, jeho kalendem, jeho hodinami. Nebudeme odporovat. B, synku, dobrou noc.

Nechal jsem ho v pokoji s harmoniem. Spv tam na gaui s poniklovanmi trubkami. J spvm vedle v lonici na manelsk posteli vedle Vlasty. Nepjdu jet spt. Spal bych patn. Pevaloval bych se dlouho na lku ve strachu, e Vlastu probudim. Pjdu jet na chvli do zahrady. Je tepl noc a je vidt hvzdy. Zahrada u starho pzemnho staven, kter obvme, je plna starobylch venkovskch vni. Pod hrun je tam lavika. Dlal ji otec mho otce. Je z hrubho, letmo opracovanho deva. Z dvou prknek a ty kolk. Zatracen Ludvk. Pro se prv dnes objevil. Bojm se, e je to ern znamen. Mj nejdvnj kamard! Vdy prv na thle lavice jsme spolu tolikrt sedvali jako kluci. Ml jsem ho rd. U od primy gymnasia, kdy jsem ho poznal. Ml v jednom prst vc ne my v celm tle, ale nikdy se nevytahoval. Na kolu a na uitele kalal a bavilo ho dlat vechno, co se pilo kolnmu du. Pro jsme se prv my dva tak skamardili? Musely v tom mt prsty sudiky. Byli jsme oba napl sirotci. Mn umela maminka pi porodu. A Ludvkovi, kdy mu bylo tinct, odvedli tatnka do koncentrku a u ho nikdy neuvidl. Pro Nmci zatkli starho Jahna, nikdo podn nevdl. Nkte tvrdili s smkem, e ml na svdom achry a melinu. Byl zamstnn jako zednick polr u nmeck firmy a podailo se mu njakm podvodem obstarvat si navc potravinov lstky. Ludvk tvrdil, e je dval njak idovsk rodin, kter mla hlad. Kdov. Ti id se u nikdy nevrtili, aby to mohli dosvdit. Ludvk byl nejstar syn. A tehdy u tak jedin, protoe mlad bratek mu zemel. Po otcov zaten zstali tedy matka a syn sami. Teli velkou nouzi. Nvtva gymnasia la do penz. Zdlo se, e Ludvk bude musit ze koly odejt. Ale v hodinu dvanctou pila spsa. Nenvidn spsa. Ludvkv otec ml sestru, kter u dvno ped vlkou udlala tst s bohatm zdejm stavitelem. S bratrem zednkem se pak skoro nestkala. Ale kdy ho zatkli, jej vlasteneck srdce zaalo plt. Nabdla vagrov, e si Ludvka vezme na starost. Mla sama jen jednu pihlouplou dceru a Ludvk v n vzbuzoval svm nadnm zvist. Nejenome ho finann podporovali, ale zaali ho denn k sob zvt. Na obdy, na veee. Pedstavovali ho mstsk smetnce, kter se u nich schzela. Ludvk jim musel prokazovat vdnost, protoe na jejich podpoe zviselo jeho studium. Pitom je ml rd jak vodu v bot. Jmenovali se Koutet a to jmno se pro ns od t doby stalo pojmenovnm pro vechny nadutce. Stavitel Kouteck byl mecen. Skupoval spousty obraz od krajin naeho kraje. Od tch,

co maj jmno. Byli to kai, a bh brn. Pan Kouteck stvala pr ped obrazem a naden vzdychala: ", ten m dlku!" Soudili obrazy vhradn podle loho, jakou mly dlku. Na vagrovou se Kouteck dvala pes prsty. Zazlvala bratrovi, e se neuml oenit. A ani po jeho zaten k n nezmnila vztah. Dlov hlavn sv dobroinnosti zamila jen na samotnho Ludvka. Vidla v nm potomka sv krve a touila ho zmnit ve vlastnho syna. Existenci vagrov povaovala za politovnhodn omyl. Nikdy ji k sob ani nepozvala. Ludvk to vechno vidl a skpal zuby. Lnul k mamince. Kolikrt se chtl vzept. Ale maminka ho vdycky s plem uprosila, aby byl rozumn a projevoval Kouteckm vdk. O to radji chodil Ludvk k nm. Byli jsme jako dvojata. Tatnek ho ml mlem radji ne mne. Tilo ho, e Ludvk hlt jeho knihovnu a v o kad knce. Kdy jsem zaal inkovat ve studentskm dezu, Ludvk tam chtl bt se mnou. Koupil si v bazaru lacin klarinet a nauil se na nj v krtk dob docela slun hrt. Hrli jsme pak v dezu spolu, a kdy za nmi piel doktor Blha a toil na nae vlastenectv, li jsme spolen do cimblov kapely. Ke konci vlky se vdvala Kouteckch dcera. Star Kouteck rozhodla, e svatba mus bt pardn. Za enichem a nevstou chtla mt pt pr druiek a mldenc. Tu povinnost uvalila i na Ludvka a urila mu do pru jedenctiletou dceruku mstnho lkrnka. Ludvk ztratil vechen vtip. Stydl se ped nmi, e mus dlat kapara v tytru procovsk svatby. Chtl bt pokldn za dosplho a hanba ho fackovala, kdy musel nastavit pai jedenctiletmu vyleti. Zuil, e ho Koutet vystavuj jako doklad sv dobroinnosti. Zuil, e mus pi obadu lbat poslintan k. Veer utekl ze svatebn hostiny a pibhl za nmi do zadnho slku hospody. Hrli jsme, popjeli a dlali si z nho blzny. Rozilil se a prohlsil, e nenvid mky. Pak proklel kosteln obad, ekl, e plije na crkev a e z n vystoup. Nebrali jsme jeho slova vn, ale Ludvk to skuten udlal nkolik dn po skonen vlky. Kouteck tm ovem smrteln pohoril. Nevadilo mu to. S radost se s nimi rozeel. Zaal ostopry sympatizovat s komunisty. Dochzel na pednky, kter podali. Kupoval si knky, kter vydvali. N kraj byl siln katolick a nae gymnasium zvl. Pro Ludvkovy komunistick nzory jsme nemli pli mnoho porozumn. Pesto jsme vak byli ochotni mu je odpoutt jako zajmavou vstednost. Uznvali jsme jeho privilegia. V sedmatyictm roce jsme maturovali. Jet tho dne odevzdal Ludvk na poest sv dosplosti na okresnm sekretaritu pihlku do strany. A na podzim jsme se rozjeli do svta. Ludvk odjel studovat do Prahy. J do Brna.

Oba jsme nechali doma dva oputn lidi. Ludvk maminku, j tatnka. Brno je natst od ns dv hodiny vlakem. Jezdval jsem na sobotu a nedli dom. Za tatnkem a za kapelou. Ale Ludvka jsem po maturit cel rok nevidl. ____________________________________________________ ___________ (6) To byl prv osmatyict rok. Cel ivot se zaal motat hlavou dol. Kdy za nmi piel Ludvk o przdninch do krouku, pivtali jsme ho rozpait. Nikdo z ns nebyl komunista. V norovm pevratu jsme vidli nstup diktatury. Ludvk si pinesl klarinet, ale nepoteboval ho. Celou noc jsme prodebatovali. Zaal snad tehdy nesoulad mezi nmi? Myslm, e ne. Ludvk si mne jet te noci tm zcela zskal. Vyhbal se, jak mohl, sporm o politice a mluvil o naem krouku. e pr bychom mli pochopit smysl na prce velkoryseji ne dosud. Jak to pr m smysl oivovat pouze ztracenou minulost? Kdo se ohl zptky, skon pr jak Lotova ena. A co tedy mme dlat, kieli jsme na nj. To se v, odpovdal, musme opatrovat ddictv lidovho umn, ale to nesta. Pila nov doba. Pro nai prci se otvraj irok obzory. Musme vytlait z obecn hudebn kultury vednho dne odrhovaky a lgry, bezduch ke, ktermi mci krmili lid. Na jejich msto mus nastoupit skuten, pvodn umn lidu, z nho vytvome souasn ivotn a umleck sloh. Zvltn. To, co Ludvk kal, byla pece star utopie nejkonzervativnjch moravskch patriot. Ti vdycky bouili proti bezbon zkaenosti mstsk kultury. Slyeli v melodich charlestonu blovu palu. Ale co na tom. Tm srozumitelnji nm znla Ludvkova slova. Ostatn jeho dal vaha u znla originlnji. Mluvil o dezu. Dez vyrostl pece z lidov ernosk hudby a ovldl cel zpadn svt. Nechme pr stranou fakt, e se dez stal postupn komernm zbom. Nm me slouit za povzbuzujc dkaz, e lidov hudba m zzranou moc. e z n me vyrst obecn hudebn sloh epochy. Poslouchali jsme Ludvka a obdiv se v ns msil s odporem. Drdila ns jeho jistota. Tvil se, jako se tehdy tvili vichni komunist. Jako by ml tajnou smlouvu se samou budoucnost a sml jednat jejm jmnem. Byl nm protivn asi tak proto, e byl najednou jin, ne jsme ho znali. Byl pro ns vdycky kumpn a posmvek. Ted' mluvil pateticky a neostchal se velkch slov. A byl nm ovem protivn i tm, jak samozejm a bez vhn

spojoval osud na kapely s osudem komunistick strany, i kdy nikdo z ns komunista nebyl. Ale na druh stran ns jeho slova pitahovala. Jeho mylenky odpovdaly naim nejtajnjm snm. A povyovaly ns najednou pmo do historick velikosti. Pli lichotily na lsce k moravsk psni, abychom je mohli odmtnout. A j osobn jsem dvoj- nsob nemohl. Ml jsem Ludvka rd. A ml jsem taky rd tatnka, kter poslal do pekel vechny komunisty. Ludvkova slova vytvela pes tu propast most. Nazvm ho v duchu Krysaem. Bylo to tak. Zapskal na fltnu a my u jsme se za nm sami hrnuli. Tam, kde byly jeho mylenky pli skicovit, piskakovali jsme mu na pomoc. Vzpomnm si na svou vlastn vahu. Mluvil jsem o evropsk hudb, jak se vyvjela od dob baroka. Po dob impresionismu byla ji unavena sama sebou. Vyerpala u tm vechnu svoji mzu, jak pro sv sonty a symfonie, tak pro sv odrhovaky. Proto na ni zapsobil dez jako zzrak. Z jeho tisciletch koen zaala do sebe dychtiv st erstvou mzu. Dez uaroval nejen evropskm vinrnm a tanrnm. Uaroval i Stravinskmu, Honeggerovi, Milhaudovi, Martin, kte oteveli sv skladby jeho rytmm. Ale pozor ! Ve stejn dob, vlastn jet o desetilet div vlila evropsk hudb do il svou erstvou a neunavenou krev i vchodoevropsk lidov hudba. Z n pece erpal mlad Stravinskij, Janek, Bartk a Enescu! Vchodoevropskou lidovou hudbu a dez postavil tedy do paralely sm vvoj evropsk hudby. Jejich podl na formovn modern vn hudby 20. stolet byl rovnocenn. Jen s hudbou irokch vrstev to bylo jinak. Do n se lidov hudba vchodni Evropy tm neotiskla. Zde ovldl pole suvernn dez. A zde zan tedy n kol. Hic Rhodus, hic salta! Ano, je to tak, utvrzovali jsme se: V koenech na lidov hudby se skrv stejn sla jako v koenech dezu. Dez m svou zcela zvltn melodiku, na n je stle patrn pvodn estitnov stupnice starch ernoskch zpv. Ale i nae lidov pse m osobitou melodiku, tonln dokonce mnohem rznotvrnj. Dez m originln rytmiku, jej bjen sloitost vyrostla na tiscilet kultue africkch bubenk a tamtamist. Ale i nae hudba je rytmicky zcela svbytn. Konen dez vyrst z princip improvizace. Ale i podivuhodn souhra lidovch hudc, kte nikdy neznali noty, spov na improvizaci. Jen jedno ns od dezu dl. Dez se rychle vyvj a mn. Jeho sloh je v pohybu. Vdy jak je to strm cesta od primitivnch neworlenskch zatk, pes hot dez, swing, ke cool dezu a dl. Neworlenskmu dezu se ani nesnilo o harmonich, jich pouv dnen dez. Nae lidov hudba je nehybn spc princezna z minulch stolet. Musme ji probudit. Mus

splynout se souasnm ivotem a vyvjet se spolu s nm. Vyvijet se jako dez: ani pestane bt sama sebou, ani ztrat svou melodiku a rytmiku, mus si vytvet sv nov a nov slohov fze. A mus mluvit o naem stolet. Stt se jeho hudebnm zrcadlem. To nen lehk. To je obrovsk kol. A je to kol, kter se d splnit jenom v socialismu. Co to m spolenho se socialismem, pro testovali jsme. Vyloil nm to. Star venkov il kolektivnm ivotem. Spolen obady provzely cel vesnick rok. Lidov umn neilo ne uvnit tchto obad. Romantikov si pedstavovali, e dvka nouc trvu byla pepadena inspirac a vytryskla z n pse jak pramen ze skly. Ale lidov pse vznik jinak ne uml bse. Bsnk tvo, aby vyjdil sebe sama, svou jedinenost a svou odlinost. Lidovou psn se lovk neodlioval, nbr spojoval s ostatnmi. Lidov pse vznikala jako krpnk. Kapku po kapce se obalovala novmi motivy a novmi variantami. Pedvali si ji z pokolen na pokolen a kad, kdo ji zpval, k n nco novho pidal. Kad pse mla mnoho tvrc a vichni skromn mizeli za svm vtvorem. dn lidov pse neexistovala jen tak sama pro sebe. Mla svoji funkci. Byly psn zpvan pi svatbch, psn zpvan pi donkch, psn zpvan pi masopustu, psn pro vnoce, pro senose, pro tanec a pro poheb. Ani milostn psn neexistovaly mimo urit navykl obady. Veern vesnick promendy, zpvn pod okny dvek, namlouvn, to vechno mlo svj kolektivn ritus a v tom ritu mly psn sv ustlen msto. Kapitalismus rozbil ten star kolektivn ivot. Lidov umn tak ztratilo svou pdu, svj smysl byt, sv funkce. Marn by je nkdo ksil k ivotu, pokud by trvaly takov spoleensk podmnky, v nich ije lovk oddlen od lovka, sm pro sebe. Ale socialismus lidi osvobod ze jha osamocen. Lid budou t v nov kolektivit. Budou spojeni jednm spolenm zjmem. Jejich soukrom ivot splyne s veejnm. Budou opt spjati destkami spolench obad, vytvo si sv nov kolektivn zvyky. Nkter pevezmou z minulosti. Donky, masopusty, tanen zbavy, pracovn zvyky. Nkter vytvo nov. Prvn mje, mtinky, slavnosti Osvobozen, schze. Zde vude najde sv msto lidov umn. Zde se bude vyvjet, mnit a obnovovat. Chpeme to u konen? Vybavoval se mi ped oima den, kdy u strom v naich ulicch byli pivzni vojent konci. Nkolik dn pedtm dobyla Rud armda naeho msta. My jsme oblkli slavnostn kroje a li jsme do parku hrt. Pili jsme a hrli nepetrit mnoho hodin. Rut vojci nm odpovdali svmi psnmi. A j jsem si tehdy kal, e nastv nov epocha. Epocha Slovan. Tak jako

Romni a Germni jsme i my ddicov antiky. Na rozdl od nich jsme prospali a prodmali mnoho stalet. Ale zato jsme ted' dobe vyspal. Sv. Jsme na ad. Jsme na ad! Tento pocit se mi ted' znovu vracel. Znovu a znovu jsem o tom uvaoval. Dez m sv koeny v Africe, svj kmen v Americe. Nae hudba m sv iv koeny v hudebnosti evropsk antiky. Jsme uchovatel star a vzcn hivny. Vechno to bylo tak naprosto logick. Mylenka zapadala do mylenky. Slovan pinej revoluci. S n novou kolektivitu a nov bratrstv. S n nov umn, kter bude t v lidu a s lidmi tak jako kdysi star vesnick psn. Velik mise, kterou ns povila historie, ns chlapce kolem cimblu, byla zrove neuviteln a zrove i neuviteln logick. A brzo se ukzalo, e neuviteln se zan opravdu naplovat. Nikdo nikdy neudlal pro nae lidov umn tolik jako komunistick vlda. Ohromn finann stky vnovala na vznikn novch soubor. Lidov hudba, housle a cimbl ozvaly se dennodenn z rozhlasu. Moravsk a slovensk lidov psn zaplavily vysok koly, Prvn mje, mldenick veselice a estrdy. Dez nejenome zmizel pln z povrchu na vlasti, ale stal se symbolem zpadnho kapitalismu a jeho padku. Mlde pestvala tanit tanga a boogie-woogie a o svch veselicch a slavnostech se chytala kolem ramenou a tanila v kruhu chorovody. Komunistick strana usilovala o to, vytvoit nov sloh ivota. Tak jako v Sovtskm svazu. Oprala se o slavnou Stalinovu definici novho umn: socialistick obsah v nrodn form. Tu nrodn formu nemohlo propjit na hudb, tanci, poezii nic ne prv lidov umn. Nae kapela plula na vzdutch vlnch tto politiky. Stala se brzy znm v cel zemi. Doplnila se o zpvky a tanenky a vznikl z n mohutn soubor, kter vystupoval na stovkch pdi a kad rok jezdil inkovat do ciziny. A nezpvali jsme jenom postaru o Jankovi, kter zabil milou, ale i nov psn, kter jsme v souboru sami vytvoili. Teba o tom, e "dobr je, dobr je, e u nen pna", nebo pse o Stalinovi, o rozoranch mezch, o drustevnch donkch. Nae pse nebyla u jen vzpomnkou na star asy. ila. Patila k nejsouasnj historii. Provzela ji. Komunistick strana ns horliv podporovala. A tak nae politick vhrady rychle roztvaly. J sm jsem vstoupil do strany hned na zatku devtatyictho roku. A ostatn kamardi z naeho souboru se ke mn pidvali. ____________________________________________________ ___________ (7)

Ale to jsme byli pod ptel. Kdy mezi ns padl prvn stn? To se v, e to vm. Moc dobe to vm. Bylo to na m svatb. Studoval jsem v Bm na vysok hudebn kole housle a na universit jsem poslouchal pednky, z hudebn vdy. Kdy u jsem byl v Brn tet rok, zanal jsem bt nesvj. Tatnkovi se doma dailo m dl h. Prodlal si mozkovou mrtvici. Dopadlo to dobe, ale musil na sebe od t doby dvat velik pozor. Myslil jsem pod na to, e je doma sm a e kdyby se mu nco stalo, nemohl by mi ani poslat telegram. Vracval jsem se v sobotu dom se strachem a v pondl rno jsem odjdl do Brna s novou zkost. Jednou jsem u tu zkost nevydrel. Trpila mne v pondl, v ter mne trpila vc a ve stedu jsem nahzel vechny aty do kufru, zaplatil bytn a ekl j, e se u nevrtm. Vzpomnm dodnes, jak jsem el tehdy z ndra dom. Do na vsi tsn sousedc s mstem se jde pes pole. Byl podzim a byla chvle ped stmvnm. Foukal vtr a na polch byli kluci a poutli k nebi na dlouhatnskch rch paprov draky. Taky mi kdysi tatnek udlal draka. Potom se mnou chodil na pole, vyhodil draka do vzduchu a utkal, aby se do paprovho tla opel vzduch a vynesl ho vzhru. Moc m to nebavilo. Tatnka to bavilo vc. A prv to m toho dne ve vzpomnce dojmalo a j jsem zrychlil krok. Blesklo mi hlavou, e tatnek poslal draky do vzduchu za maminkou. Pedstavuji si toti odmalika a do dneka svou maminku v nebi. Ne, v pnaboha u dvno nevm, ani v ivot vn a v nic takovho. To nen vra, o em mluvm. To jsou pedstavy. A ty pedstavy mne obklopuj a zaliduj moj samotu. Nevm, pro bych se jich ml vzdvat. Osiel bych bez nich. Vlasta mi vyt, e jsem snlek. Pr nevidm vci takov, jak jsou. Ne, vidm vci, jak jsou, ale krom tch viditelnch vc vidm i ty neviditeln. Vymylen pedstavy nejsou na svt pro nic za nic. Maj svj dvod, pro tu jsou. Jsou mezi nmi doma. A naopak. Prv ony dlaj z naich dom domovy. Dovdl jsem se o sv mamince, a kdy u dvno neila. Proto jsem pro ni nikdy neplakal. Sp jsem se vdycky til tm, e moje maminka je mlad a krsn a e je v nebi. Ostatn dti nemly maminky tak mlad, jako byla moje. Pedstavuji si rd svatho Petra, jak sed na tokrleti u oknka, kterm je vidt dol na zem. Moje maminka za nm chodv asto k tomu oknku. Petr pro ni vechno udl, protoe je hezk. Nech ji, aby se dvala. A maminka ns vid. M i tatnka. Maminina tv nebyla nikdy smutn. Naopak. Kdy se na ns dvala oknkem v Petrov vrtnici, velmi asto se na ns smla. Kdo ije ve

vnosti, netrp steskem. Nen netrpliv. V, e lidsk ivot trv vteinu a e setkn je blzk. Ale kdy jsem il v Brn a nechval tatnka samotnho, zdvalo se mi, e maminina tv je smutn a vytav. A j jsem chtl t s maminkou v mru. Spchal jsem tedy dom a vidl draky, jak stoupaj k nebi, jak tkvj pod nebesy. Byl jsem asten. Nelitoval jsem nieho, co opoutm. Ml jsem ovem rd svoje housle. Ml jsem rd i hudebn vdu. Ale po karie jsem netouil. Ani nejstrmj ivotn drha mi nevynahrad radost vrtit se dom a bt zase obklopen tm, co lovk dostane pi narozen: obzorem rodn krajny, intimitou nkolika stn, mamnkou, tatnkem. Vracel jsem se dom s velkou levou. Kdy jsem tatnkovi oznmil, e se u do Brna nevrtm, hrozn se zlobil. Nechtl, abych si kvli nmu kazil ivot. A tak jsem mu namluvil, e m ze koly vyhodili pro nevaln prospch. Uvil tomu nakonec a zlobil se na mne jet vc. Ale to m pli netrpilo. Ostatn nevrtil jsem se dom flkat. Hrl jsem nadle jako prim v kapele naeho souboru. Na hudebn kole jsem zskal msto uitele housl. Mohl jsem se vnovat tomu, co mm rd. Mezi to patila tak Vlastika. Bydlila v sousedn vsi, kter dnes -- stejn jako moje ddina - tvo u pedmst naeho msta. U ns v souboru tanila. Poznal jsem ji v dob, kdy jsem studoval v Brn a byl jsem rd, kdy jsem se s n po svm nvratu mohl skoro denn vdat. Ale skuten zamilovn pilo o nco pozdji - a znenadn, kdy jednou pi zkouce spadla tak neastn, e si zlomila nohu. Odnel jsem ji v nru do rychle pivolan sanitky. Ctil jsem na rukou jej tlko, vratk a slah. Uvdomoval jsem si najednou s divem, e mm metr devadest vky a sto kilo vhy, e bych mohl kcet duby a ona je lehouk a neboh. Zalykal jsem se soucitem a bylo mi v nm tak dobe, e jsem si pl, aby ta chvle neodchzela. Aby zstala. Aby proskla ve, co mezi nmi bude. Byla to chvle jasnozen. Ve Vlastin zrann postavice uvidl jsem nhle jinou, mnohem znmj postavu. Jak to, e jsem na to nepiel u dvno? Vlasta byla pece "chudobn dveka", postava z tolika lidovch psn! Chudobn dveka, kter na svt nem ne tu svou poctivost, chudobn dveka, kter ubliuj, chudobn dveka v otrhanch atkch, chudobn dveka - sirotek. Doslova tak to ovem nebylo. Mla rodie a nebyli vbec chudobn. Ale prv proto, e to byli velc sedlci, zaala je nov doba tlait ke zdi. Vlastika pichzela do souboru asto s plem. Pedepisovali jim vysok dodvky. Jejho tatnka prohlsili za kulaka. Zrekvrovali mu traktor a poln stroje. Vyhroovali mu zatenm. Litoval jsem ji a til jsem se pedstavou,

e se j ujmu. Chudobn dveky. Od t doby, co jsem ji takto poznval, osvcenou slovem z lidov psniky, bylo mi, jako bych jen znova proval lsku tisckrt proitou. Jako bych ji hrl z njakch prastarch not. Jako by si m pezpvvaly lidov psn. Odevzdn tomuto zvucmu proudu, snil jsem o svatb a til se na ni. Dva dny ped svatbou pijel zniehonic Ludvk. Bouliv jsem ho pivtal. Ihned jsem mu oznamoval tu velkou novinu sv svatby a prohlsil jsem, e mi mus jako mj nejmilej kamard jt za svdka. Slbil mi to. A piel. Kamardi ze souboru mi udlali pravou moravskou svatbu. Hned rno pili vichni k nm s muzikou a v krojch. Padestilet Vondrek, cimbalista ze souboru, byl nejstarm drubou. Padla na nho povinnost starosvata. Mj tatnek pohostil nejdv vechny slivovic, chlebem a pekem. Starosvat pak vem pokynul, aby se utiili, a zvunm hlasem zarecitoval: "Mn zvlt ven panicov a panny, pnov a pan! Z t piny jsem vs do pbytku tohoto zavolal, e zde ptomn mldenec dost dal, abychom s nm do pbytku otce Vlasty Nethalov vili cestu, protoe jeho dceru, lechetnou pannu si zvolil za nevstu ... " Starosvat, nejstar druba, je nelnkem, du, editelem celho obadu. Tak tomu vdycky bylo. Tak tomu bylo po tisc let. enich nebyl nikdy subjektem svatby. Byl jejm pedmtem. Neenil se. enili ho. Kdosi se ho svatbou zmocnil a on u na n plul jako na velik vln. To nebyl on, kdo jednal, kdo mluvil. Za nho jednal i mluvil starosvat. Ale nebyl to ani starosvat. Byla to dlouhovk tradice, kter si podvala lovka po lovku a strhvala ho do svho sladkho proudu. V tom proudu byl kad podoben kadmu a stval se lidstvem. Vypravili jsme se tedy pod vedenm starosvata do sousedn ddiny. li jsme pes pole a kamardi hrli v chzi. Ped Vlastiinm domkem ns u ekal houf krojovanch lid z nevstiny strany. Starosvat zarecitoval: "Jsme unaven pocestn. Uctiv prosme, zda do tohoto poctivho pbytku vstoupiti smme, protoe znme a hladovme." Z houfce lid stojcch ped vraty vystoupil star mu v kroji. "Jste-li dob

lid, jste vtni." A pozval ns dl. Nahrnuli jsme se mlky do sn. Byli jsme, jak ns pedstavil starosvat, pouz unaven pocestn a neprozrazovali jsme proto zprvu svj prav mysl. Star mu v kroji, mluv nevstiny strany, ns vyzval: "Mte-li na srdci nco, co vs t, mluvte." Starosvat zaal tedy mluvit, zpotku nejasn a v jinotajch, a onen mu v kroji mu stejnm zpsobem odpovdal. Teprve po delch oklikch prozradil starosvat, pro jsme pili. Na to mu poloil star mu tuto otzku: "Ti se vs, mil drubo, pro tento poctiv enich tuto poctivou dveku za manelku pojmati chce? Je to pro kvt i pro ovoce?" A starosvat odpovdal: "Dobe znm vc to vem, e kvt nastv v krse a spanilosti, take se jm srdce pot. Ale kvt odchz a ovoce nadchz. Tak my tuto nevstu nepojmme pro kvt, ale pro ovoce, protoe z ovoce nm uitek pochz." Jet chvli si odpovdali, a to nevstin mluv ukonil: "Povolejme tedy nevstu, a ekne, zda svoluje i ne." Pak odeel do vedlej mstnosti a za chvli se vrtil a vedl za ruku enu v kroji. Byla huben, vythl, kostnat a tv mla zahalenu tkem: "Tu m nevstu." Ale starosvat vrtl hlavou a my vichni jsme dvali najevo hlasitm hluenm svj nesouhlas. Star mu ns chvli pemlouval, ale nakonec musel odvst maskovanou enu zptky. Teprve pak nm pivedl Vlastu. Byla v ernch holnkch, erven frtce a pestr kordule. Na hlav mla vneek. Zdla se mi krsn. Vloil jej ruku do m ruky. Potom se star mu obrtil k nevstin matce a zavolal plativm hlasem: " mamnko!" Nevsta se mi pi tch slovech vytrhla z rukou, klekla si na zem ped svou matku a sklopila hlavu. Star mu pokraoval: "Mamnko mil, odpuste mi, v em jsem vm ublila! Mamnko pemil, proboha vs prosm, odpust'te mi, v em jsem vm ublila! Mamnko pedrah, pro pt ran boch vs prosm,

odpust'te mi, v em jsem vm ublila!" Byli jsme jen nm herci podstren pod dvno nazpvan text. A text byl krsn, byl chvatn a vecko to byla pravda. Pak zaala hrt zase hudba a li jsme do msta. Obad byl na radnici, i tam nm hrla hudba. Pak byl obd. Po obd jsme li do slovck bdy. Hrlo se a tancovalo. Veer pak sundaly druiky Vlast s hlavy jej rozmarnov vneek a slavnostn mi ho odevzdaly. Z rozputnch vlas j upletly cop, omotaly ho kolem hlavy a hlavu zavzaly do epce. To byl obad, kter symbolizoval pechod z panenstv do enstv. Vlasta u ovem dvno nebyla panna. A nemla tedy u vlastn na symbol vneku prvo. Ale to se mi nezdlo dleit. V njak vy rovin, mnohem zvaznj, pozbvala panenstv prv a jedin te, kdy mi druiky odevzdvaly jej vneek. Boe, co je to, e mne vzpomnka na rozmarnov vneek dojm vc ne nae skuten prvn milovn, ne skuten Vlastiina panensk krev? Nevm, jak to, ale je to tak. eny zpvaly psn, v nich ten vneek odplouval po vod a vlny mu rozpltaly erven pentle. Chtlo se mi plakat. Byl jsem opil. Vidl jsem ped oima ten vnec, jak pluje, jak ho podv potok ce, ka ece, eka Dunaji a Dunaj moi. Vidl jsem ped oima ten vnec a jeho nenvratnost. V t nenvratnosti to bylo. Vechny zkladn ivotn situace jsou nenvratn. Aby byl lovk lovkem, mus tou nenvratnost projt s plnm vdomm. Vypt ji do dna. Nesm vindlovat. Nesm se tvit, e ji nevid. Modern lovk vindluje. Sna se obejt vechny meznky a projt zadarmo od ivota k smrti. Lidov lovk je poctivj. Dozpv se a na dno kad zkladn situace. Kdy Vlastika zkrvavila runk, kter jsem pod ni poloil, netuil jsem, e se setkvm s nenvratnost. Ale v tto chvli jsem j nemohl nikam uniknout. eny zpvaly psn o louen. Postoj, postoj, ty mal pacholku, a j sa rozlm s m mil mamnk. Postoj, postoj, nerochaj bikem, ni j sa rozlm s mm milm tatkem. Postoj, postoj, nepohaj kon, mm tady sestiku, nechce sa mi od n. S bohem bute, moje kamardky, u ma od vs vez, nepus ma zptky. A pak u byla noc a svateban ns vyprovzeli k naemu staven. Tam jsme se zastavili a Vlastiini kamardi a kamardky nm zazpvaly, abychom neubliovali na novm mst ubohmu chudmu dvtku, e ji doma mli rdi, a ji mme rdi tak. Otevel jsem vrata. Vlasta se zastavila na prahu a jet se obrtila k houfu ptel, shromdnch ped domem. Tu nkdo z nich zanotoval jet jednu, jet posledni pse:

"Na prahu stla pkn se zdla jak ra rika. S prahu kroila, krsu ztratila moja galneka." Pak se za nmi zavely dvee a byli jsme sami. Vlastice bylo dvacet let a mn o nco vc. Ale j jsem myslil na to, e pekroila prh a e od tto magick chvle bude z n krsa opadvat jak list ze stromu. Vidl jsem v n to budouc opadvni. Odstartovan opadvn. A ml jsem ji prv proto nesmrn rd. Myslil jsem na to, e nen jen kvt, ale e v tomto okamiku je u v n ptomen i budouc okamik ovoce. Ctil jsem v tom vem neoblomn d, d, s kterm splvm a s kterm souhlasm. Myslil jsem v tto chvli i na Vladimra, kterho jsem tehdy neznal a jeho podobu jsem vbec netuil. Myslil jsem pesto na nho a dval jsem se skrze nho dl do dlek jeho dt. Ulehli jsme pak s Vlastou do vysoko nastlan postele a zdlo se mi, e je to sama moudr nekonenost lidskho pokolen, kter ns vzala do mkk nrue. ____________________________________________________ ___________ (8) Co mi Ludvk na svatb udlal? Dohromady nic. Ml zamrzl sta a byl divn. Kdy se odpoledne hrlo a tanilo, nabzeli mu kamardi klarinet. Chtli, aby s nimi hrl. Odmtl to. Brzo potom odeel docela. Ml jsem natst podn v hlav, ne abych tomu vnoval plinou pozornost. Ale druhho dne jsem vidl, e jeho odchod zstal na verejku jako mal skvrnka. Alkohol, kter se mi rozkldal v krvi, rozioval tu skvrnku do slun e. A jet vc ne alkohol Vlasta. Nikdy nemla Ludvka rda. eny si instinktivn td kamardy svho mue na ty nekodn a na ty nebezpen. Ludvka zaadila Vlasta do t druh kategorie a byla vdycky rda, e ije v Praze. Kdy jsem j oznmil, e mi Ludvk pjde za svdka, moc ji to nepotilo. A nazt po svatb j pilo vhod, e mi me pipomenout jeho verej chovn. Pr se celou dobu tvil, jako bychom ho vichni obtovali. Je nafoukan, m rohy, nosem div nebe neprovrt. Ale jet tho dne veer ns Ludvk sm navtvil. Donesl Vlast njak drky a omlouval se. A pr mu odpustme, e vera za nic nestl. Vyprvl nm, co se mu pihodilo. Vyletl ze strany i ze koly. Nev, co s nm dl

bude. Nevil jsem svm um a nevdl jsem, co mm ci. Ostatn Ludvk nechtl bt litovn a odvdl e rychle jinam. N soubor ml za trnct dn odjet na velk zahranin turn. Hrozn jsme se na to, my venkovan, tili. Ludvk to vdl a zaal se m na nai cestu vyptvat. Ale j jsem si ihned uvdomoval, e Ludvk od dtstv touil po cizin a te u se tam sotva kdy dostane. Lid s politickou skvrnou se tehdy a jet mnoho let pot za hranice nepoutli. Vidl jsem, jak se ocitme kad nkde docela jinde, a snail jsem se to zamlet. Nemohl jsem proto mluvit nahlas o na cest, protoe bych tak ozil nhlou propast mezi naimi osudy. Chtl jsem tu propast pikrt tmou a bl jsem se kadho slova, kter by ji mohlo osvtit, Ale nenachzel jsem dn slovo, kter by ji neosvcovalo. Kad vta, tkajc se jen trochu naeho ivota, ns usvdovala, e jsme se dostali kad nkam jinam. e mme jin monosti, jinou budoucnost. e jsme uneni opanm smrem. Snail jsem se mluvit o nem, co by bylo natolik vedn a bezvznamn, aby z toho nae cizost nevyuhovala. Ale to bylo jet hor. Bezvznamnost rozhovoru byla trapn a rozmluva se stala rychle nesnesitelnou. Ludvk se brzo rozlouil a odeel. Pihlsil se na brigdu nkam mimo nae msto a j jsem odjel se souborem za hranice. Od t doby jsem ho nevidl nkolik let. Poslal jsem mu na vojnu jeden nebo dva dopisy. Po jejich odesln zstal ve mn vdycky stejn pocit neuspokojenosti jako po na posledn rozmluv. Neuml jsem stt tv v tv Ludvkovu pdu. Stydl jsem se za to, e mj ivot je spn. Zdlo se mi nesnesiteln adresovat Ludvkovi z ve sv spokojenosti slova povzbuzen i soucitn. Radji jsem se snail pedstrat, e se mezi nmi nic nezmnilo. Popisoval jsem mu v dopisech, co dlme, co je novho v souboru, jakho mme novho cimbalistu a jak jsme zaili pbhy. Tvil jsem se, jako by mj svt byl nadle nam spolenm svtem. A ctil jsem nepjemnost t petvky. Pak jednoho dne dostal mj tatnek mrtn oznmen. Ludvkova maminka zemela. Nikdo z ns vbec nevdl, e byla nemocn. Kdy se mi ztratil Ludvk z o, ztratila se mi s nm z o i ona. Te jsem drel parte v ruce a uvdomoval si svou nevmavost vi lidem, kte jen trochu mlo poodstoupili z cesty mho ivota. Mho spnho ivota. Ctil jsem se vinen, i kdy jsem se vlastn nieho nedopustil. A potom jsem si viml neho, co m podsilo. Pod mrtn zprvou byli podepsni za veker pbuzenstvo manel Koutet. O Ludvkovi ani zmnka. Piel den pohbu. Ml jsem od rna trmu, e se setkm s Ludvkem. Ale Ludvk nepijel. Za rakv la jen hrstka lid. Ptal jsem se Kouteckch, kde je

Ludvk. Pokrili rameny a ekli, e nevd. Zstup s rakv zastavil u velk hrobky s tkm mramorovm kamenem a s blou sochou andla. Bohat stavitelov rodin vechno vzali, take ted' ila jen z malho dchodu. Zstala j prv jen ta velik rodinn hrobka s blm andlem. To vechno jsem vdl, ale nechpal jsem, pro spoutj rakev prv tam. Teprve pozdji jsem se dovdl, e Ludvk byl tehdy v kriminle. Jeho maminka byla jedin v naem mst, kdo to vdl. Vem to zatajila. V naprost samot ila se svou chorobou, kter ji nakonec pivedla do nemocnice a na hbitov. Kdy byla mrtva, rozhoel se v Kouteckch znovu plamen pbuzensk lsky. Ujali se mrtvho tla nemilovan vagrov a prohlsili je za sv. Konen se pomstili nevdnmu synovci. Uloupili mu matku. Pikryli ji tkm mramorovm kamenem, nad kterm stoj bl andl s kadeavmi vlasy a s ratolest. Pod se mi pak ten andl vybavoval. Kuerav andl s prolhanou ratolest mru. Vznel se nad zdrancovanm ivotem kamarda, jemu byla uloupena i tla mrtvch rodi. Andl loupee. ____________________________________________________ ___________ (9) Vlasta nem rda dn extravagance. Sedt pro nic za nic v noci na zahrdce je extravagance. Uslyel jsem energick zaklepn na okenn sklo. Za oknem se tml psn stn ensk postaviky v non koili. Jsem poslun. Neumm odporovat slabm. A protoe mm metr devadest a uzvednu v ruce metrkov pytel, nenael jsem dosud v ivot nikoho, komu bych se mohl vzept. A tak jsem el dom a uloil se podl Vlasty. Abychom nemleli, zmnil jsem se o tom, e jsem dnes potkal Ludvka. ,,No a?" ,"ckla s okzalm nezjmem. Marn slva. Nejde j pod nos. Dodnes ho neme ani ctit. Ostatn nem si na stovat. Od na svatby mla pleitost se s nm vidt jen jednou. To bylo v estapadestm roce. A tehdy jsem propast, kter ns oddlovala, neuml zalhat ani sm sob. Ludvk ml u za sebou vojnu, kriminl i nkolik let prce v dolech. Zaizoval si v Praze pokraovn ve studiu a do naeho msta si pijel vydit jen njak policejn formality. Znovu jsem ml trmu z naeho setkn. Ale nesetkal jsem se se zlomenm bolestnem. Naopak. Ludvk byl jin, ne jsem ho dosud znal. Byla v nm drsnost, hranatost a snad i vce klidu. Nic, co by volalo po soucitu. Zdlo se mi, e lehce pekleneme propast, kter jsem se tak bl. Abychom rychle navzali nit, pozval jsem ho na zkouku na kapely. Vil jsem, e je to pod i jeho kapela. Co na tom, e mme

jinho cimbalistu, jinho kontre, jinho klarinetistu a e ze star kumpanie jsem zbyl jen j. as utk a to ns neme vyvst z mry. Dleit je, e jsme vepsni i na tom prchajcm ase. Ludvk si sedl na idli vedle cimbalisty a jenom poslouchal, jak zkoume. Hrli jsme nejdv nae nejoblbenj psniky, ty, kter jsme hrvali jet na gymnasiu. Potom njak nov, kter jsme objevili v zapadlch podhorskch ddinch. Nakonec jsme pili k nkolika psnikm, na nich si nejvc zakldme. To u nejsou skuten lidov psn, ale psn, kter jsme my sami v souboru vytvoili z ducha lidovho umn. A tak jsme zpvali psniky o mezch, kter se maj rozorat, aby z mnoha malch soukromch pol byl jeden velk drustevn ln, psniky o chudcch, kte dnes neumj otroit a jsou pny ve sv zemi, psniku o traktoristovi, ktermu se dobe da na traktorov stanici. Vechno to byly psniky, jejich hudba byla k nerozeznn od pvodnch lidovch psn a jejich slova byla pitom souasnj ne noviny. Mezi tmi psnmi jsme mli nejradji pse o Fukovi, hrdinovi, kter byl za okupace muen nacisty a o nm si ted' "psniku lud zpvaj". Ludvk sedl na idlice a dval se, jak cimbalistovy ruce bhaj s palikami po strunch. Do mal skleniky si kadou chvli nalval z lhve vno. Pozoroval jsem ho pes kobylku svch housl. Byl zamylen a ani jednou ke mn nepozvedl hlavu. Pak se zaaly do mstnosti trousit manelky, co je znamen, e zkouka brzo skon. Pozval jsem Ludvka k sob. Vlasta nm pipravila nco k veei a pak la spt a nechala ns spolu. Ludvk mluvil o vem monm. Ale j jsem ctil, e je tak hovorn jen proto, aby nemusel mluvit o tom, o em jsem chtl mluvit j. Jak jsem ale mohl mlet se svm nejlepm kamardem o tom, co byl n nejvt spolen majetek? A tak jsem peruil Ludvka v jeho bezvznamnm klbosen. Cos kal naim psnikm? Ludvk mi odpovdl bez vhn, e se mu lbily. Ale j jsem ho nenechal vyvznout lacinou zdvoilost. Vyptval jsem se ho dl. Co k tm novm psnikm, kter jsme objevili v zapadlch vesnicch? A co k tm novm psnikm, kter jsme sami sloili? Ludvkovi se do debaty nechtlo. Ale krek po krku jsem ho do n vtahoval, a se nakonec rozpovdal. Tch pr starch lidovch psniek, ty jsou pr opravdu krsn. Ale jinak se mu n repertor nelb. Pizpsobujeme se pli obecnmu vkusu. Nen pr divu. Vystupujeme ped nejir veejnost a chceme se lbit. A tak pr strme z nach psn vechno, co je na nich osobitho. Strme jejich nenapodobiteln rytmus a pizpsobujeme je konvenn rytmice. Vybrme si psn z nejmlad chronologick vrstvy, velijak arde a verbuky, protoe ty jsou

nejpstupnj a nejlbivj. Oponoval jsem. Jsme pece na zatku cesty. Chceme, aby se lidov pse co nejvc rozila. Proto ji musme ponkud pizpsobit irmu vkusu. Nejdleitj pece je, e jsme ji vytvoili souasn folklr, nov lidov psn, kter mluv o naem dnenm ivot. Nesouhlasil. Prv ty nov psn ho nejvc tahaly za ui. Jak pr uboh napodobenina! A jak fale! Dodnes je mi smutno, kdy si to vybavm. Kdo nm vyhrooval, e skonme jak Lotova ena, kdy se budeme jenom ohlet zptky? Kdo fantazroval o tom, e z lidov hudby vzejde nov sloh epochy? Kdo vyzval, abychom uvedli lidovou hudbu do pohybu a donutili ji kret po boku souasnch djin? Byla to utopie, ekl Ludvk. Jak to, utopie? Ty psniky jsou! Existuj! Vysml se mi. Vy v souboru je zpvte. Ale uka mi jedinho lovka mimo soubor, kter si je zpv! Uka mi jedinho drustevnka, kter by si sm pro svou radost zpval ty vae psniky o drustvech! Vdy by se mu zkivila huba, jak jsou nepirozen a falen! Ten propagan text odstv od t kvazilidov hudby jak patn piit lmec! Kvazimoravsk psnika o Fukovi! Jak nesmysl! Prask novin! Co m spolenho s Moravskm Slovckem? Namtal jsem, e Fuk pat vem a e snad i my si o nm smme zazpvat po naem. Copak o nm zpvte po naem? Zpvte podle receptu agitpropu a ne po naem! Jenom si vybav text t psniky! A pro vbec pse o Fukovi? Copak jenom on bojoval v ilegalit? Jenom on byl muen? Ale on je nejznmj ze vech! Ovem! Propagan apart chce mt podek v galerii mrtvch hrdin. Chce mt mezi hrdiny hlavnho hrdinu, aby ho mohl nleit propagan vybavit. Na ty posmky? Kad doba m sv symboly! Dobr, ale ono je prv zajmav, kdo se stal symbolem! Stovky lid byly tehdy stejn staten a jsou zapomenuty. A padli i proslul. Politikov, spisovatel, vdci, umlci. A nestaly se z nich symboly. Jejich fotografie nevis na sekretaritech a kolch. A maj asto za sebou velk dlo. Jenome prv dlo vad. D se tko upravit, pistihnout, prokrtat. Dlo je na pekku v propagan galerii hrdin. Report psanou na oprtce nenapsal nikdo z nich! Prv! Co s hrdinou, kter ml? Co s hrdinou, kter nevyuije poslednch chvil ivota k divadelnmu vstupu? K pedagogick lekci? To Fuk, i kdy

zdaleka nebyl proslul, povaoval za nesmrn dleit sdlit svtu, co ve vzen mysl, ct, prov, co lidstvu vzkazuje a doporuuje. Psal to na mal motky a riskoval ivoty jinch lid, kte je propaovvali z vzen a uschovvali. Jak vysoce asi cenil sv vlastn mylenky a pocity! Jak vysoce oceoval sm sebe! Tohle jsem u nemohl snst. Tak Fuk byl prost samolib domlivec? Ale Ludvk se nedal zastavit. Ne, domlivost pr nebyla to hlavn, co ho nutilo pst. To hlavn byla slabost. Protoe bt staten v samot, beze svdk, bez odmny souhlasu, jen sm ped sebou, k tomu je zapoteb velik hrdosti a sly. Fuk poteboval pomoc publika. Vytvel si v samot cely alespo fiktivn publikum. Poteboval bt vidn! Dodvat si sil aplausem! Alespo fiktivnm aplausem! Promnit vzen v jevit a uinit svj dl snesiteln tm, e ho nejen il, ale i pedvdl a hrl! e se zhlel v krse vlastnch slova gest! Byl jsem pipraven na Ludvkv smutek. I na trpkost. Ale s touhle zlobou, s tou ironickou zt jsem nepotal. m mu ublil umuen Fuk? Vidm hodnotu lovka ve vrnosti. Vm, e byl Ludvk nespravedliv trestn. Ale tm h! Protoe pak m jeho zmna nzor a pli prhlednou motivaci. Copak lovk me zmnit cel svj ivotn postoj jen proto, e byl uraen? To vechno jsem Ludvkovi ekl do o. Ale pak se stalo zase nco neoekvanho. Ludvk mi u neodpovdl. Jako by z nho najednou opadla ta hnviv horeka. Dval se na mne ptrav a potom ekl docela tichm a klidnm hlasem, abych se nezlobil. On se mon ml. ekl to tak divn a chladn, e jsem moc dobe vdl, e to nemysl upmn. Ale j jsem nechtl n rozhovor ukonit takovou neupmnost. Pes vechnu roztrpenost byl jsem stle veden svm pvodnm pnm. Chtl jsem se s Ludvkem domluvit a obnovit star ptelstv. I kdy jsme se tak tvrd stetli, pece jsem doufal, e nkde na konci dlouh hdky meme najt kns spolenho zem, na nm nm kdysi spolu bvalo dobe a kter budeme moci zase spoluobvat. Ale marn jsem se pokouel pokraovat v rozmluv. Ludvk se omlouval, e rd pehn a e se nechal bohuel zase unst. Prosil mne, abych zapomnl na to, co kal. Zapomenout? Pro bychom mli zapomenout na vn rozhovor? Nemli bychom v nm radji pokraovat? A dal den den vytuil prav smysl tto dosti. Ludvk u ns spal i sndal. Po sndani jsme mli jet pl hodinky asu na rozhovor. Vyprvl mi o tom, kolik sil mus vynaloit, aby sml na fakult dostudovat posledn dva roky. Jakm ivotnm cejchem je pro nho jeho vylouen ze strany. Jak mu nikde nedvuj. e jen pomoc nkolika ptel, kte ho znaj jet z pednorov doby, bude snad znovu pijat na kolu. Mluvil potom o jinch novch znmch, kte jsou v podobn situaci

jako on. Mluvil o tom, jak jsou sledovni a jak se zaznamenv peliv kad jejich vrok. Jak jsou dotazovni lid z jejich okol a jak asto njak horliv nebo zlomysln svdectv jim me na nkolik dalch let zkazit ivot. Pak odboil v ei zase na njak bezvznamn tma, a kdy jsme se louili, ekl, e byl rd, e mne vidl, a znovu mne poprosil, abych zapomnl na to, co mi vera kal. Souvislost mezi touto dost a mezi poukazem na osudy jeho znmch byla pli jasn. Omrila mne. Ludvk se mnou pestal mluvit proto, e se bl! Bl se, e nae rozmluva nezstane utajena! Bl se, e ho udm! Bl se mne! To bylo stran. A znovu zcela neoekvan. Propast, kter byla mezi nmi, byla mnohem hlub, ne jsem tuil. Byla tak hlubok, e nm nedovolovala ani dokonovat rozhovory. ____________________________________________________ ___________ (10) Vlasta u sp. Chudinka, chvlemi lehounce chrpe. Vichni u u ns sp. A j tu lem velik, velik, velik a myslm na svou bezmoc. Tehdy jsem ji tak stran poctil. Pedtm jsem dviv pedpokldal, e vechno je v mch rukou. S Ludvkem jsem si pece nikdy neublil. Pro bych se s nm nemohl pi dobr vli zase sblit? Ukzalo se, e to v mch rukou nen. Ani nae odcizen, ani nae sblen nebylo v mch rukou. Doufal jsem tedy, e je v rukou asu. as mjel. Od doby naeho poslednho setkn uplynulo devt let. Ludvk mezitm dostudoval, dostal vborn msto, je vdec v oboru, kter ho zajm. Pozoruji z dlky jeho osud. Pozoruji ho s lskou. Nemohu Ludvka povaovat nikdy ani za svho neptele ani za cizho lovka. Je to mj ptel, ale zaklet. Jako by se opakoval pbh z pohdky, kdy princova nevsta byla promnna v hada nebo v bu. V pohdkch vdycky vechno zachrnila princova vrn trplivost. Ale as mi zatm ptele neprobouz ze zaklet. Dovdl jsem se bhem t doby nkolikrt, e se stavoval v naem mst. Ale nikdy se u mne nezastavil. Dnes jsem ho potkal a vyhnul se mi. Zatracen Ludvk. Od t doby, co jsme spolu naposledy mluvili, to vechno zaalo. Rok od roku jsem ctil, jak kolem mne pibv siroby a uvnit mne kl zkost. Bylo m dl vc navy a m dl m radosti a spch. Soubor mval kad rok sv zahranin turn, ale pak pozvn ubvalo a dnes u ns nezvou skoro nikam. Pracujeme pod, m dl usilovnji, ale kolem ns je ticho. Stojm ve vyprzdnnm sle. A zd se mi, e to byl Ludvk, kdo rozkzal, abych byl sm. Protoe k samot neodsuzuj lovka neptel, ale kamardi.

Od t doby jsem m dl astji utkval na poln cestu obklopenou drobnmi polky. Na poln cestu, kde z meze roste osaml pkov ke. Tam se setkvm s poslednmi vrnmi. Je tam dezertr se svmi chlapci. Je tam potuln muzikant. A je tam za obzorem devn domek a v nm Vlasta chudobn dveka. Dezertr mne nazv krlem a slibuje mi, e se mohu kdykoli uchlit pod jeho ochranu. Sta pr jen pijt k pkovmu kei. Tam pr se vdycky najdem. Bylo by to tak jednoduch, najt klid ve svt pedstav. Ale snail jsem se vdycky t v obou svtech zrove a neopoutt jeden pro druh. Nesmm opoutt skuten svt, i kdy v nm vechno prohrvm. Nakonec bude snad stait, kdy se mi poda to jedin. To posledn: Odevzdat svj ivot jako jasn a srozumiteln poselstv jednomu jedinmu lovku, kter ho pochop a ponese dl. Dv nesmm odjet s dezertrem k Dunaji. Ten jedin lovk, na kterho myslm, kter je mou jedinou nadj po vech porkch, je ode mne oddlen stnou a sp. Pozt si sedne na hndho kon. Bude mt pes tv pentle. Budou ho nazvat krlem. Pojd', synku. Usnm. Budou t nazvat mm jmnem. Budu spt. Chci t vidt ve snu na koni. ____________________________________________________ ___________

V _________________________________________ _________
(1) Spal jsem dlouho a docela dobe; vzpomnky, kterm jsem se dal veer (a a do noci) napospas, nemly pi v trpkosti vliv na rytmus mho fyzickho ivota, vycvien psnou ivotosprvou, kterou jsem na sebe uvalil, kdy mne po tictce poprv napadlo, e nejsem ueten obecnho dlu strnut. Vzbudil jsem se a po osm hodin, nepamatoval jsem si dn sny, ani dobr ani zl, hlava mne nebolela, jenom se mi nechtlo vstvat a j jsem se nijak tto nechuti nebrnil, protoe v n od jist doby odmtm vidt zlozvyk, nbr ji chpu jako dobrodjn pznak lenoivho mld. Zstal jsem tedy leet; spnek postavil mezi mne a setkn z ptenho veera jakousi stnu, vtrolam, za kterm jsem se ctil (alespo na chvli) ukryt. Ne snad e by se toho rna Lucie vytratila z mho vdom, ale vrtila se zase do sv nkdej abstraktnosti. Do sv abstraktnosti? Ano: Kdy mi Lucie v Ostrav tak zhadn a krut

zmizela, neml jsem nejdv dnou praktickou monost po n ptrat. A jak potom (po mm proputn z vojny) ubhala lta, ztrcel jsem pomalu touhu po takovm ptrn. kal jsem si, e Lucie, a u jsem ji miloval jakkoli, a byla sebevc jedin, je zcela neodmysliteln od situace, v n jsme se spolu potkali a zamilovali se. Zdlo se mi, e je jaksi chyba v vaze, jestlie lovk abstrahuje milovanou bytost od vech okolnost, v nich ji poznal a v nich ona ije, kdy se ji sna v urputnm vnitnm soustedn oistit od veho, co nen ona sama, tedy i od pbhu, kter spolu proili a jen tvo konturu jejich lsky. Nemiluji pece na en to, m je ona sama sob a pro sebe, nbr to, m se obrac ke mn, m je pro mne. Miluji ji jako postavu naeho vzjemnho pbhu. Co by byla postava Hamleta bez Elsinorskho zmku, bez Ofelie, bez vech konkrtnch situac, jimi prochz, m by byla bez textu sv role, m by byla abstrahovna od toho veho? Co by z n zbylo ne jaksi przdn, nm, iluzorn podstata? I Lucie zbaven ostravskch pedmst, r prostrkovanch pes drt, odench atk, zbaven mch vlastnch nekonench tdn a vlekl beznadje, pestala by bt pravdpodobn tou Luci, kterou jsem miloval. Ano, takto jsem to chpal, takto jsem si to vysvtloval a tak, jak ubhal rok za rokem, skoro jsem se bl ji znova potkat, protoe jsem vdl, e bychom se setkali na mst, kde Lucie u nebude Luci a j nebudu mt m navzat petrenou nit. Tm ovem nechci ci, e jsem ji pestal milovat, e jsem na ni zapomnl, e mi snad vybledla; naopak; zstala ve mn ustavin v podob ticeh nostalgie; touil jsem po n, jako se tou po nem, co je definitivn ztracen. A prv proto, e se mi Lucie stala nm definitivn minulm (nm, co jako minul stle ije a jako ptomn je mrtv), ztrcela postupn v mch mylenkch svou tlesnost, hmotnost a konkrtnost a stvala se m dl vce jakousi legendou, mtem vepsanm na pergamen a uloenm v kovov skce do zklad mho ivota. Snad prv proto se mohlo stt to zcela neuviteln: e jsem si v holiskm kesle nebyl jist jej podobou. A proto se i mohlo stt ptho rna, e jsem (olen pauzou spnku) ml pocit, e m verej setkn nehylo skuten; e i ono se snad odehrlo v rovin legendy, vtby i hdanky. Jestlie jsem v ptek veer byl zasaen Luciinou skutenou ptomnost a vren nhle zptky do dvnho obdob, jemu panovala, tohoto sobotnho rna jsem se u jen s klidnm (a dobe vyspanm) srdcem ptal: pro jsem ji potkal? co m mt Luciin pbh jet njak pokraovn? co znamen toto setkn a co mi chce ci? Copak pbhy, krom toho, e se dj, e jsou, tak nco kaj? Nemusm

snad zdrazovat, e jsem lovk veskrze stzliv. Ale snad ve mn pece jen zstalo nco z iracionlnch povr, napklad prv tohleto podivn pesvden, e veker ivotn pbhy, kter mne potkvaj, maj navc njak smysl, nco znamenaj; e ivot svm vlastnm phhem nco o sob vypovd, e nm postupn zrazuje njak sv tajemstv, e ped nmi stoj jako rbus, jeho smysl je teba vylutit, e pbhy, kter ve svm ivot ijem, jsou mytologi toho ivota a e v t mytologii je kl k pravd a k tajemstv. e je to klam? Je to mon, je to dokonce pravdpodobn, ale nemohu se zbavit t poteby ustavin lutit svj vlastn ivot (jako by v nm opravdu byl skryt njak smysl, vznam, pravda), nemohu se zbavit t poteby, i kdyby nebyla nim ne potebou jakhosi hran (jako je hranm lutn rbus). Leel jsem tedy na vrzav hotelov posteli a nechal si jt hlavou mylenky na Lucii, tentokrt u zase promnnou v pouhou mylenku, v pouh otaznk. Hotelov postel byla opravdu, jak jsem ji v pedchoz vt charakterizoval, vrzav,. a kdy jsem si tuto jej vlastnost znovu uvdomil, vyvolalo mi to (nhle, ruiv) mylenku na Helenu. Jako by ta vrzajc postel byl hlas volajc mne k povinnosti, vzdychl jsem si, shodil nohy z postele, sedl si na okraj lka, prothl se, prohrbl si vlasy, podval se z okna na ohlohu a pak vstal. Pten setkn s Luci, jakkoli bylo dalho dne odhmotnno, pece jen v sob zachycovalo a utlumovalo mj zjem o Helenu, zjem jet ped nkolika dny tak intenzvn. V tto chvli zstalo z nho u pouh vdom zjmu; zjem peloen do ei pamti; pocit povinnosti vi ztracenmu zjmu, o nm mne rozum ujioval, e se ve v intenzit urit zase vrt. el jsem k umvadlu, shodil pyamov kabtek a otevel dokon kohoutek vodovodu; vsunul jsem ruce pod proud vody a skoro pekotn jsem ji plnmi dlanmi plchal na krk, na ramena, na tlo; vydrhl jsem se runkem; chtl jsem v sob rozproudit krev. Lekl jsem se toti najednou; lekl jsem se sv lhostejuosti k Heleninu pjezdu, lekl jsem se, aby mi ta lhostejnost (momentln lhostejnost) nezkazila pleitost, kter pila jen jedenkrt a sotva se podruh vrt. ekl jsem si, e se podn nasndm a e si dm po sndani vodku. Seel jsem dol do kavrny, avak nael jsem tam jen zstup idl, je trely alostn nohama vzhru odloeny na neprostench stolcch, a babku ve pinav zste, kter se mezi nimi plouila. el jsem do recepce hotelu a zeptal se vrtnho, kter tam sedl za pultem zaboen do vypoltovan idle a do hlubok nevmavosti, jestli se mohu v hotelu nasndat. Ani se pohnul, ekl, e maj dnes v kavrn zavrac den. Vyel jsem na ulici. Byl pkn den, mrky se povalovaly po obloze a mm

vtr zvedal z chodnku prach. Spchal jsem na nmst. U eznictv stl zstup mladch i starch en; drely v ruce taky a sovky, ekaly trpliv a tup, a na n dojde uvnit v obchod ada. Mezi chodci, kte bloumali nebo spchali ulic, upoutali mne po chvli ti, kte dreli v ruce jako miniatum pochode kornoutek s ervenou epikou zmrzliny, kterou olizovali. To jsem se ji octl na nmst. Tam stoj rozloit jednoposchoov dm s dvma vikami po stranch stechy; v jeho pzemn front jsou tyi vkladn skn a nad kadou z nich sklenn lunety; na jedn jsou vymalovni ti mui v krojch, jak se dr kolem ramenou a otvraj sta, na druh mu se enou (rovn v krojch), na tet slunenice a na tvrt soudek vna. Tam byla samoobsluha. Veel jsem dovnit. Byla to velk mstnost s dldnou podlahou a stolky na vysokch nohch, u nich stli lid, pojdali obloen chlebky a pili kvu nebo pivo. Zde se mi nechtlo sndat. Upel jsem se od rna na pedstavu vydatn sndan s vejci, slaninou a kou alkoholu, kter by mi vrtil ztracenou vitalitu. Vzpomnl jsem si, e o kus dl, na druhm nmst s parkem a morovm sloupem, je jin restaurace. Nen sice nikterak vbn, ale stailo mi, e by tam byl stl a idle a jeden jedin nk, na kterm bych si vynutil, co by se dalo. Minul jsem morov sloup; podstavec podpral svtce, svtec podpral oblak, oblak podpral andla, andl podpral dal oblek a na tom oblku sedl dal andl, ten posledn; bylo rno; uvdomil jsem si tuto samozejmost znovu, kdy jsem se zadval na morov sloup, na tu dojemnou pyramidu svtc, oblk a andl, kte tu v tkm kameni pedstrali nebesa a jejich vky, zatmco skuten nebesa byla bled'ounce (jitn) modr a zoufale vzdlen tomuto pranmu seku zem. Peel jsem tedy park s hlednmi trvnky a lavikami (ale pesto dostaten hol, aby neporuoval ovzdu przdn pranosti) a chytil za kliku dve vedoucch do restaurace. Bylo zaveno. Zaal jsem chpat, e vytouen sndan zstane snem, a lekalo mne to, protoe jsem v dtinn umnnosti povaoval vydatnou sndani za rozhodujc podmnku pro zdar celho dne. Uvdomil jsem si, e okresn msta nepotaj s podivny chtjcmi vsed sndat a e otvraj sv hospody a mnohem pozdji. Nepokouel jsem se tedy u ani hledat dal hospodu, obrtil jsem se a pechzel znovu park opanm smrem. A zase jsem potkval proti sob lidi, nesouc v ruce kornoutky s rovou epikou, a znovu jsem pomyslel, e se ty kornoutky podobaj pochodnm a e je v t podob mon i jist smysl, protoe ty pochodn nejsou pochodn, ale travestie pochodn, a to, co slavnostn v sob nesou, ta rov stopa

poitku, to nen dn rozko, ale travestie rozkoe, co pravdpodobn vystihuje nevyhnutelnou travestovanost vech pochodn i rozko tohoto pranho malomsta. A pak jsem si ekl, e kdy pjdu proti tmto lzajcm svtlonom, dovedou mne pravdpodobn k njak cukrm, v n snad bude stolek a idle a snad i em kva a zkusek. Nedovedli mne k cukrm, nbr k mln jdeln; byla tam velk fronta lid, ekajcch na kakao i mlko s loupky, a byly tam zase stolky na vysokch nohch, u kterch lid pili a jedli, a v zadn mstnosti byly tak stolky se idlemi, ale ty byly obsazeny. Stoupl jsem si tedy do fronty a po tech minutch popochzejcho ekn jsem si koupil sklenici kakaa a dva loupky, postavil se pak k vysokmu stolku, na nm stlo asi est dopitch sklenic, vyhldl jsem si msteko, kter bylo nepolit, a tam jsem postavil svou sklenici. Najedl jsem se v zarmucujc rychlosti: snad za ti minuty byl jsem ji zase na ulici; bylo devt hodin; ml jsem skoro dv hodiny as: Helena vyletla toho dne prvnm letadlem z Prahy a v Brn mla nasednout na autobus, kter sem pijd ped jedenctou hodinou. Uvdomoval jsem si, e tyhle dv hodiny budou dokonale przdn a dokonale zbyten. Mohl jsem si jt ovem prohldnout star msta dtstv, mohl jsem se v sentimentlnm zadumn zastavit u rodnho domu, kde ila do poslednch dn moje maminka. Vzpomnvm na ni asto, ale zde ve mst, kde jej kostika je zaantroena pod cizm mramorem, jako by i vzpomnky na ni byly otrveny: msily by se mi do nich pocity nkdej bezmoci a jedupln trpkost - a tomu se brnm. A tak mi nezbylo ne usednout na nmst na laviku, po chvli zase vstt, jt k vkladm obchodu, prohlet tituly knih v knihkupectv, pak konen pijt na spsnou mylenku a koupit si v trafice Rud prvo, znovu si sednout na laviku, pelett nevbn titulky, pest si v zahranin rubrice dv zajmavj zprvy, pak zase vstt z laviky, Rud prvo sloit a nepokozen vsunout do ndoby na odpadky; pak jt zvolna ke kostelu, zastavit se ped nm, pohldnout vzhru na jeho dv ve, pak vystoupit po irokch chrmovch schodech a vejt do chrmov pedsn a dl do kostela, plae, aby se lid zbyten nepohorovali, e ten, kdo vstoupil, se nekiuje a piel se tu jen projt, jako se chod do parku nebo na oputn korzo. Kdy se do kostela nahrnulo trochu vc lid, zaal jsem si mezi nimi pipadat jako vetelec, kter nev, jak se tu m postavit, jak sklonit hlavu nebo sepnout ruce, vyel jsem tedy zase ven, podval se na hodiny a zjistil, e mj mezias je jet stle dlouh. Snail jsem si pivolat mylenku na Helenu, chtl jsem na ni myslet, abych dlouh chvle njak vyuil; ale ta

mylenka se nechtla nijak rozvjet, nechtla se hnout z msta a byla s to vyvolat mi nanejv pouhou Heleninu vizuln podobu. Je to ostatn znm vc: kdy mu ek na enu, nachz v sob jen ztka schopnost pemlet o n a nezbv mu nic jinho ne prost pechzet sem a tam (klidnji i neklidnji) pod jejm strnulm obrazem. A tak jsem pechzel. Nap naproti kostelu jsem uvidl stt ped starou budovou radnice (dnenm Mstskm nrodnm vborem) asi deset przdnch kork. Nemohl jsem si ten kaz dost rychle vysvtlit. Pak jaksi mlad mu pitlail udchan dal korek k tm ostatnm, ena (ponkud nervzn), kter mue provzela, vythla z korku svitek blch ltek a krajek (obsahujcch nepochybn dt) a oba pak spchali dovnit radnice. Maje na pamti pl druh hodiny, kterou musm ubt, dal jsem se za nimi. U na irokm schoditi postvalo dosti zevlujcch lid, a jak jsem stoupal po schodech vzhru, bylo jich m dl vc, nejvce na chodb v prvnm poschod, zatmco schody vedouc odtud v byly u zase przdn. Udlost, kvli n se tu lid seli, mla se tedy patrn odbvat v tomto poschod, nejspe v mstnosti, do n vedly z chodby dvee dokon oteven a zaplnn znanm shlukem lid. el jsem tam a octl jsem se v malm slku, kde stly asi v sedmi adch idle a na nich u posedvali lid, jako by oekvali njak pedstaven. V ele slu bylo pdium, na nm podlouhl stl pikryt ervenou ltkou, na stole vza s velikou kytic, na stn za pdiem dekorativn zasen sttn vlajka; dole ped pdiem (a asi ti metry od prvn ady hledit) stlo v plkruhu osm idl obrcench smrem k pdiu; vzadu na druh stran slku bylo mal harmonium s otevenou klvesnic a u nho sedl se sklopenou lysou hlavou brlat star pn. Nkolik idl v hlediti slku bylo jet neobsazench; usedl jsem tedy na jednu z nich. Dlouho se nic nedlo, ale lid se nijak nenudili, naklnli se k sob, eptali si a byli zejm plni oekvn. Mezitm zvolna naplnili sl vichni ostatn, co stli v houfech na chodb; obsadili zbylch pr idl a obstoupili stny. Pak zaalo konen oekvan dn: za pdiem se otevely dvee; objevila se v nich brlat pan v hndch atech, s dlouhm tenkm nosem; pohldla do slu a pozvedla pravou ruku. Lid kolem mne utichli. Pak se ta ena obrtila dozadu, do mstnosti, z n pila, jako by tam nkomu kynula nebo nco kala, ale vzpt se zas vrtila a pitiskla se zdy ke stn, zatmco jsem v t chvli spatil na jej tvi (i kdy byla ke mn obrcena z pouhho profilu) slavnostn, strnul smv. Vechno bylo zejm dokonale synchronizovno, nebo pesn se zahjenm smvu ozvaly se za mmi zdy zvuky harmonia.

Nkolik vtein pot objevila se ve dvech u pdia mlad lutovlas ena, rud ve tvi, bohat naondulovan i nabarven, s vylekanm vrazem ve tvi a s blm balkem nemluvnte v nru. Brlat pan, aby j nepekela v cest, pitiskla se jet vc ke zdi a jej smv ml pobzet nositelku dcka vped. A nositelka la, la nejistm krokem, svrajc nemluvn; za n se vynoila dal ena s nemluvntem v nru a za n (husm pochodem) cel mal zstup; pozoroval jsem stle prvn z nich: dvala se nejdve kamsi pod strop, pak ale klesla pohledem a jej oi se zejm setkaly s pohledem nkoho v hlediti, co ji vyvedlo z mry, take odtrhla rychle pohled a usmla se, jenome ten smv (bylo doslova znt nmahu, kterou na nj musela vynaloit) rychle zmizel a zstaly j po nm jen keovit strnul rty. To vechno se v jej tvi udlo bhem nkolika vtein (co ula sotva est metr ode dve); protoe la pli rovn a nezahnula vas podl plkrnhu idl, musela se ted' brlat hnd pan rychle oddlit od zdi (tv se j ponkud zachmuila), pikroit k n, dotknout se j mrn rukou a pipomenout j tak smr, kterm m jt. ena rychle opravila uchlen a obchzela plkruh idl, nsledovna dalmi nositelkami dt. Bylo jich dohromady osm. Uly konen pedepsanou drhu a stly ted' zdy k obecenstvu kad ped jednou idl. Hnd ena ukzala rukou k zemi; eny to postupn chpaly a (stle zdy k obecenstvu) usedaly (i s balky dcek) na idle. Z tve brlat pan zmizel stn nespokojenosti, u se zase usmvala a la k pootevenm dvem do zadn mstnosti. Stanula v nich na chvli a pak opt nkolika rychlmi kroky ustoupila do slu a pitiskla se ke zdi. Ve dvech se objevil asi dvacetilet mu v ernch atech a bl koili, jej lmec ozdoben malovanou kravatou se mu zaezval do krku. Ml sklopenou hlavu a kltivm krokem se dal na pochod. Za nm lo dalch sedm mu rozlinho vku, vesms vak v tmavch atech a slavnostnch koilch. Obeli idle, na nich sedly eny s dtmi, a zastavili se. V t chvli projevilo vak nkolik z nich urit nepokoj a zaali se rozhlet kolem sebe, jako by cosi hledali. Brlat pan (na jej tvi se okamit objevil u znm stn znepokojen) hned pibhla, a kdy j jeden z mu cosi eptal, pikvla souhlasn hlavou a rozpait mui si rychle vymnili msta. Hnd pan rychle obnovila smv a la znovu ke dvem u pdia. Ani nemusila tentokrt kynout i dvat znamen. Ze dve vyel nov zstup a musm ci, e to byl tentokrt zstup ukznn a znal, jen krel bez rozpak a s eleganci skoro profesionln: byl sloen z dt asi desetiletch: ly za sebou vdycky stdav chlapeek a holika; chlapeci mli dlouh tmavomodr kalhoty, blou koili a erven tek, jeho jeden cp jim visel na zdech a druh dva byly pod krkem svzny na uzel; holiky mly.

tmavomodr sukniky, bl halenky a kolem krku tak erven tek; vichni nesli v rukou kytiku r. li, jak jsem ji ekl, jist a samozejm, a to nikoli tak jako pedchoz zstupy do plkruhu kolem idl, nbr rovn podl pdia; pak se zastavili a udlali vlevo v bok, take jejich ada stla te pod pdiem po cel jeho dlce a byla obrcena tvemi k plkruhu sedcch en a do slu. A zase uplynulo nkolik vtein a ve dvech u pdia se znovu objevila postava, tentokrt nikm nensledovan, a zamila rovnou na pdium za ten dlouh stl potaen ervenou ltkou. Byl to mu stednho vku a neml vlasy. el dstojn, vzpmen, v ernch atech, v ruce drel erven desky; zastavil se uprosted dlky stolu a obrtil se tv k obecenstvu, ktermu se pitom mrn uklonil. Bylo vidt, e m otylou tv a kolem krku irokou ervenomodroblou stuhu, jej oba konce byly spojeny velkou zlatou medail, kter mu visela piblin v mstech aludku a ve chvli, kdy se uklnl, zhoupla se nkolikrt mrn nad stolem. V t chvli zaal nhle (ani se pihlsil o slovo) docela nahlas mluvit jeden z tch chlapek, co stli dole pod pdiem. kal, e pr pilo jaro a e pr ttov a mmy se raduj a e cel zem se pr raduje. Mluvil chvli v tomto duchu a pak ho peruila jedna z holiek a kala nco podobnho, co nemlo docela jasn smysl, ale v em se znovu opakovala slova mma, tta a jaro a nkolikrt tak slovo re. Pak ji zase peruil jin chlapeek a toho zase peruila jin holika, ale ned se ci, e by se spolu hdali, protoe vichni tvrdili piblin tot. Jeden chlapeek napklad prohlsil, e dt je mr. Naproti tomu holika, co mluvila hned po nm, ekla, e dt je kvt. Vechny dti se pak sjednotily prv na tto mylence, zopakovaly ji jet jednou unisono a vykroily vped napahujce ruku, v n drely kytiku. Protoe jich bylo prv osm tak jako en, co sedly v plkruhu na idlch, dostala kad ena po kytice. Dti se vrtily zase pod pdium a od t chvle byly u tich. Zato mu, co stl na pdiu nad nimi, rozevel erven desky a zaal z nich st. I on mluvilo jaru, o kvtech, o mmch a ttech, tak mluvil o lsce a tom, e lska pr nese ovoce, ale potom se najednou zaal jeho slovnk promovat a objevovala se v nm slova povinnost, odpovdnost, stt, oban, najednou u nekal tta a mma, nbr otec a matka a vypotval, co vechno jim (otcm a matkm) stt poskytuje, a e oni jsou za to povinni vychovat sttu ze svch dt vzorn obany. Pak prohlsil, e to pr vichni ptomn rodie slavnostn stvrd svm podpisem a ukzal na roh stolu, kde leela tlust kniha vzan v ki. Hnd pan pistoupila v t chvli za matku, kter sedla na konci plkruhu, dotkla se jejho ramene, matka se ohldla a pan j vzala z rukou

nemluvn. Matka pak vstala a la ke stolu. Mu se stuhou kolem krku knihu rozevel a podal matce pro. Matka se podepsala a vrtila se ke sv idli, kde j hnd pan vrtila opt dt. Pak el ke stolu pslun mu a podepsal se; pak podrela hnd pan dcko vedlej matce a poslala ji ke stolu; po n se podepsal pslun mu, po nm zase dal matka, dal mu, a tak to lo a do konce. Pak se ozvaly zase tny harmonia a lid, kte sedli se mnou v publiku, nahrnuli se k matkm a k otcm a brali je za ruce. el jsem s nimi dopedu slu (jako bych snad tak chtl nkoho brt za ruce), a tu m najednou ten mu, co ml kolem krku stuhu, oslov mm jmnem a pt se mne, jestli ho nepoznvm. Samozejm e jsem ho nepoznval, i kdy jsem ho pozoroval celou tu dobu, co enil. Abych nemusel odpovdt zporn na trochu nepjemnou otzku, zatvil jsem se pekvapen a zeptal se ho, jak se mu vede. ekl, e to docela ujde, a v t chvli jsem ho nhle poznal: ovem, byl to Kovalk, spoluk z gymnasia, poznval jsem te jeho rysy, kter byly v ponkud ztunl tvi jakoby rozmazan; ostatn Kovalik patil mezi nejmn npadn spoluky, nebyl ani hodn ani darebk, ani drun ani samot, uil se prostedn - byl prost nenpadn; nad elem mu tehdy trely vlasy, kter mu nyn schzely - mohl bych tedy uvst nkolik omluv pro to, e jsem ho hned nepoznal. Zeptal se mne, co tu dlm, mm-li tu mezi matkami pbuzn. ekl jsem mu, e tu pbuzn nemm, e jsem sem piel jenom ze zvdavosti. Usml se spokojen a zaal mi vysvtlovat, e zdej nrodn vbor udlal velmi mnoho, aby obansk obady se odbvaly vskutku dstojn, a dodal se skromnou hrdost, e on, jako referent pro obansk zleitosti, m na tom zsluhu a e ho za to chvlili i z kraje. Zeptal jsem se ho, jestli to, co se tu odbvalo, byly ktiny. ekl mi, e to nebyly ktiny, nbr vtn novch oban do ivota. Byl zejm rd, e se me rozhovoit. kal, e tu stoj proti sob dv velk instituce: katolick crkev se svmi obady, kter maj tisciletou tradici, a proti n obansk instituce, kter mus tyto tiscilet obady vytlait svmi novmi obady. kal, e lid se pestanou chodit ktt a vdvat do kostela teprve tehdy, a nae obansk obady budou mt tolik dstojnosti a krsy, co obad crkevn. ekl jsem mu, e to zejm nen tak lehk. Souhlasil se mnou a ekl, e pr je rd, e oni, referenti pro obansk zleitosti, nachzej konen trochu podpory u naich umlc, kte si snad u uvdomili, e je to estn kol, dt naemu lidu opravdu socialistick pohby, svatby a ktiny (hned se opravil a ekl vtn oban doivota). Dodal, e vere, kter toho dne recitovali pioni, jsou opravdu krsn. Pisvdil jsem mu a zeptal se ho, jestli by nebyl innj zpsob, jak odnauit lidi crkevnm obadm, dt

jim naopak plnou monost vyhnout se jakmukoli obadu. Zeptal jsem se ho, zda si nemysl, e podstatou modernho lovka je prv nechu k ceremonim a obadnictv a e m-li se u nco podporovat, tedy snad prv tato nechu. ekl mi, e lid si svoje svatby a pohby nikdy nedaj vzt. A e tak z naeho hlediska (dal draz na slovo nae, jako by mi tm chtl dt na srozumnou, e i on nkolik let po vtzstv socialismu vstoupil do komunistick strany) by bylo koda nevyut tchto obad k tomu, abychom lidi pipoutali k na ideologii a k naemu sttu. Zeptal jsem se svho starho spoluka, co dl s lidmi, kte se takovho obadu nechtj zastnit, jsou-li vbec takov lid. Rekl mi, e takov lid samozejm jsou, protoe jet vichni nezaali myslet nov, e ale nedostav-li se, dostanou dal a dal pozvnky, take nakonec vtina z nich k obadu stejn pijde, by teba s tdennm nebo trnctidennm zpodnm. Zeptal jsem se ho, jestli ast na obadu je povinn. Odpovdl mi s smvem, e nen, ale e podle asti na obadu hodnot nrodn vbor uvdomlost oban a jejich pomr ke sttu a e si to nakonec kad oban uvdom a pijde. ekl jsem Kovalkovi, e je tedy nrodn vbor na sv vc stejn psn jako crkev na sv. Kovalk se usml a ekl, e se ned nic dlat. Potom m pozval, abych si el za nm sednout do kancele. Rekl jsem mu, e u bohuel nemm mnoho asu, protoe tu na nkoho musm ekat u autobusu. Zeptal se mne, jestli jsem se tu vidl s nkm "z kluk" (ml na mysli spoluky). Rekl jsem mu, e bohuel ne a e jsem rd, e jsem se potkal alespo s nm, protoe a budu potebovat poktt dt, pijedu schvln sem za nm. Sml se a uhodil mne pst do ramene. Podali jsme si ruce a j jsem vyel opt na nmst s vdomm, e do pjezdu autobusu chyb jet tvrt hodiny. tvrthodina nen u dlouh doba. Proel jsem nmstm, el jsem znovu kolem holiskho krmku, znovu jsem do nho nahldl vkladem (pestoe jsem vdl, e tam Lucie neme bt, e tam bude a odpoledne), a pak u jsem jenom bloumal na autobusovm ndra a pedstavoval jsem si Helenu: jej tv ukrytou pod vrstvou sndho pudru, jej nazrzl, zejm odbarven vlasy, jej postavu, zdaleka ne thlou, ale pece jen podrujc si zkladn pomr proporc, kter je nutn k tomu, abychom vnmali enu jako enu, pedstavoval jsem si vechno to, co ji stav na drdivou hranici nechutnho a vbivho, i jej hlas, hlasitj ne je pjemn, i jej mimiku, kter svou nadmrnost prozrazovala bezdky netrplivou touhu jet se lbit. Vidl jsem Helenu jen tikrt ve svm ivot, co je dost mlo na to, abych

si uml v pamti pesn podret jej podobu. Pokad kdy jsem si ji chtl vyvolat, zdraznil se mi v pedstav nkter z jejch rys natolik, e se mi Helena ustavin promovala ve svou karikaturu. Jakkoli vak byla moje pedstavivost nepesn, domnvm se, e prv svmi zkresleninami zachycovala na Helen nco podstatnho, co se skrvalo pod jej vnj podohou. Nemohl jsem se tentokrt zbavit zejmna pedstavy Heleniny zvltn tlesn nepevnosti, rozmklosti, kter mla bt charakteristick nejen pro jej vk, jej matestv, ale zejmna pro jakousi psychickou anebo erotickou bezbrannost bez spchu zakrvanou sebevdomm zpsobem ei, pro jej erotickou "danost napospas". Bylo v tom opravdu nco z Heleniny podstaty, anebo se v tom sp projevoval mj vlastn pomr k Helen? Kdo v. Autobus ml za chvli pijet a j jsem touil uvidt Helenu prv takovou, jakou mi ji interpretovaly moje pedstavy. Skryl jsem se do vchodu jednoho z dom, kter stly na nmst obklopujcm autobusov ndra, a chtl jsem ji odtud chvli pozorovat, jak se bezmocn rozhl a jak ji napad mylenka, e sem jela zbyten a e mne tu nepotk. Velk rychlkov autobus s pvsnm vozkem zastavil na nmst a mezi prvnmi z nho vystoupila Helena. Byla obleena do modrho usku, italskho plt, kter se v t dob kupoval v Tuzexu a propjoval vem svm nositelkm mladistv sportovn podobu. I Helena (mla vyhrnut lmec a pepsan ps) v nm vypadala vborn. Rozhldla se, popola dokonce kousek, aby vidla plochu nmst skrytou za autobusem, ale nezstala bezradn stt na mst, nbr se bez vhn otoila a dala se smrem k hotelu, kde jsem byl ubytovn a kde mla zamluven nocleh i ona. Potvrdil jsem si znovu, e pedstavivost mi poskytuje Helenu pouze v deformaci (ta sice pro mne bv chvlemi drdiv, avak vychyluje Helenu asto a do sfry nechutnho a tm ttivho). Natst bvala Helena vdycky hez ve skutenosti ne v mch pedstavch, co jsem si uvdomil i tentokrt, kdy jsem ji vidl zezadu na vysokch podpatcch kret k hotelu. Dal jsem se za n. Byla u sklonna v recepci, opena loktem o stl, na nm si ji neten vrtn zapisoval do knihy. Slabikovala mu sv jmno: "Helena Zemnkov, Ze-mn-ko-v ... " Stl jsem za n a poslouchal jej nacionle. Kdy si ji vrtn zapsal, zeptala se ho Helena: "Je tu ubytovn soudruh Jahn?" Vrtn zamruel, e ne. Pistoupil jsem k Helen a poloil jsem j zezadu ruku na rameno. ____________________________________________________ ___________ (2)

Vechno, co se odehrvalo mezi mnou a Helenou, bylo dlem pesn promylenho plnu. Jiste ani Helena nevstupovala do svho svazku se mnou bez jakhokoli zmru, ale jej zmr sotva pekroil rz vgn ensk touhy, kter si chce uchovat svou spon- tnnost, svou sentimentln poezii a kter se proto nesna chod udlost pedem rerovat a aranovat. Zato j jsem jednal od potku jako peliv aranr pbhu, jej mm prot, a neponechval jsem nhodn inspiraci ani volbu svch slova nvrh, ani teba volbu mstnosti, kde jsem chtl s Helenou zstat o samot. Bl jsem se sebemn riskovat, e minu nabzejc se pleitost, na n mi tak nesmrn zleelo, ne proto, e by byla Helena zvl mlad, zvl pjemn nebo zvl hezk, nbr jen a jen proto, e se jmenovala, tak jak se jmenovala; e jejm muem byl lovk, jeho jsem nenvidl. Kdy mi jednoho dne v naem stavu oznmili, e m za mnou pijt njak soudruka Zemnkov z rozhlasu a e ji mm informovat o naich vzkumech, vzpomnl jsem si sice ihned na nkdejho kolegu ze studi, ale povaoval jsem shodu jmen za pouhou hku nhody, a bylo-li mi nepjemn, e ji poslaj za mnou, bylo to z docela jinch dvod. V naem stavu se z toho stal u nezruiteln zvyk, e veker novine poslaj prv za mnou a e prv mne vyslaj jmnem stavu pednet, kdy ns o to daj rzn vzdlvac spolenosti. V tto zdnliv cti skrv se pro mne cosi dost smutnho: zahjil jsem vlastn vdeckou prci tm o deset let pozdji ne moji ostatn kolegov (vdy jet ve svch ticeti letech jsem byl vysokokolk); pr let jsem se snail vemi silami tu ztrtu dohonit, ale pak jsem pochopil, e by bylo pli trudn obtovat druhou pli ivota pnlivmu (a asi marnmu) dohnn ztracench let, a rezignoval jsem. Natstl bylo v t rezignaci obsaeno i odkodnn: o mn jsem se hnal za spchem ve sv zk specializaci, tm vce jsem si mohl dopvat pepychu dvat se skrze svj obor na jin vdeck obory, na byt lovka i na byt svta a zakouet tak radost (jednu z nejsladch) z pemtn a uvaovn. Nicmn kolegov dobe vd, e zpsobuje-li takov uvaovn osobn potchu, je mlo co platn pro modern vdeckou kariru, kter si vyaduje, aby vdec naden kutal ve sv specializaci i podspecializaci jako nevidom krtek a neztrcel as zoufnm, e ztrc z o obzory. A tak mi mou rezignaci kolegov napl zvid a napl mne pro ni pezraj, co mi pak dvaj s laskavou ironi na vdom, kdy mne nazvaj "filosofem stavu" a poslaj za mnou redaktorky z rozhlasu. Snad z tchto dvod, ale jist i proto, e jsou vtinou plytc, frzovit a drz, nemm novine rd. To, e Helena nebyla redaktorkou novin, nbr rozhlasu, jenom zvilo mou averzi. Noviny maj toti v mch och jednu

velkou polehujc okolnost: jsou nehlun. Jejich nezajmavost je tich; nevnucuje se; je mono je odloit, dt do kbelku na smet nebo dokonce do sbru. Nezajmavost rozhlasu nem tuto polehujc okolnost; pronsleduje ns v kavrnch, restauracch, dokonce i ve vlacch, ba i na nvtvch u lid, kte ji neumj t bez ustavinho krmen u. Avak odpuzoval mne i zpsob, jak Helena mluvila. Pochopil jsem, e ne pila do naeho stavu, mla svj fejeton u pedem vymylen a hledala ted' k obvyklm frzm u jen nkolik konkrtnch dat a pklad, kter se chtla ode mne dovdt. Se jsem mohl, snail jsem se j tuto prci znesnadnit; mluvil jsem mysln sloit a nesrozumiteln a vechny nzory, kter si s sebou pinesla, jsem se j snail rozvrtit. Kdy u hrozilo nebezpe, e by mi mohla pece jen porozumt, snail jsem se j uniknout tm, e jsem zdvrnl; kal jsem j, e j slu jej zrzav vlasy (akoli jsem si myslil prav opak), ptal jsem se j, jak se j lb jej prce v rozhlase a co rda te. A v tich vaze, kterou jsem vedl hluboko pod nam rozhovorem, jsem doel k mylence, e shoda jmen nemus bt jen nhodn. Tato redaktorka, frzovit, hlun, konjunkturln, zdla se mi bt spznna s muem, jeho jsem znal rovn jako frzovitho, hlunho a konjunkturlnho. Zeptal jsem se proto lehkm tnem skoro koketn konverzace na pana manela. Ukzalo se, e stopa souhlas, a nkolik dalch otzek identifikovalo Pavla Zemnka docela bezpen. Nemohu ovem ci, e by mne v t chvli napadlo sblit se s n tm zpsobem, k nmu pozdji dolo. Naopak: odpor, kter jsem k n ctil pi samm jejm pchodu, se po tomto zjitn jen prohloubil. Zaal jsem v prvnch chvlch hledat zminku, pro kterou bych peruil s nevtanou redaktorkou rozhovor a dal ji napospas jinmu pracovnkovi; pomyslil jsem i na to, jak by bylo krsn, kdybych tuto enu plnou smv a rozafnosti mohl vyhodit za dvee, a litoval jsem, e je to nemon. Avak prv ve chvli, kdy jsem byl nejvc naplnn nechut, pohnuta mmi dvrnjmi otzkami a poznmkami (jejich ryze ptrac funkci nemohla postehnout), projevila se Helena nkolika zcela pirozenmi enskmi gesty a m z dostala nhle nov zabarven: vidl jsem v Helen za clonou rdaktorsk posuniny enu, konkrtn enu, kter me fungovat jako ena. Rekl jsem si nejdv s vnitnm klebkem, e si Zemnek zaslou prv takovou enu, kter je pro nho zajist i dostatenm trestem, ale vzpt jsem se musil opravit: pezrav soud, v kter jsem chtl rychle vit, byl pli subjektivn, ba dokonce pli chtn; tato ena bvala urit docela hezk a nen dvod pedpokldat, e by j Pavel Zemnek dodnes s chut nepouval jako eny. Pokraoval jsem dl v lehkm tnu hovoru, ani jsem dval najevo, o em uvauji. Cosi mne nutilo, abych objevoval

redaktorku, kter sedla proti mn, co nejvc v jejch enskch rysech, a tato snaha dla automaticky smr rozhovoru. Prostednictv eny dovede vtisknout nenvisti nkter vlastnosti pznan pro sympatii: napklad zvdavost, chu po blzkosti, touhu pekroit prh intimity. Dostval jsem se do jakhosi vytren: pedstavoval jsem si Zemnka, Helenu a cel jejich svt (ciz svt) a se zvltn rozko jsem v sob hkal z (pozornou, skoro nnou zt') k Heleninu zjevu, z k zrzavm vlasm, z k modrm om, z ke krtkm jecm se asm, z ke kulat tvi, z k zvednutmu smyslnmu chp, z k mezrce mezi dvma pednmi zuby, z k zral macatosti tla. Pozoroval jsem ji, jako se pozoruj eny, kter milujeme; pozoroval jsem ji tak, jako bych si vechno chtl vrt do pamti, a aby nemohla zpozorovat ztiplnost mho zjmu, volil jsem v naem rozhovoru slova m dl tm leh a m dle milej, take se Helena stvala m dl entj. Musil jsem myslet na to, e jej sta, prsa, oi, vlasy nleej Zemnkovi, a bral jsem to vechno v duchu do rukou, vil, potkval, zkouel, zda se to d rozdrtit v dlani anebo rozbt derem o stnu, a pak jsem to zase pozorn prohlel, zkouel to vidt Zemnkovma a pak zase svma oima. Snad mnou probhla i mylenka, zcela nepraktick a platonick, e by bylo mono tuto enu hnt z planinky na lichotn konverzace dl a dl a k clov psce postele. Ale byla to jen mylenka, jedna z tch, kter prolet jako jiskra hlavou a zase zhasnou. Helena prohlsila, e mi dkuje za informace, kter jsem j poskytl, a e u mne nebude zdrovat. Rozlouili jsme se a j jsem byl rd, e odela. Podivn vytren pominulo a pocioval jsem k n u zase jen irou nechu a bylo mi trapn, e jsem se k n ped chvl choval s takovm zdvrujcm zjmem a laskavost (i kdy jen pedstranou). Nae setkn bylo by jist zstalo bez pokraovn, kdyby o nkolik dn pozdji Helena sama nebyla zatelefonovala a nepodala mne o schzku. Snad opravdu potebovala, abych j zkorigoval text jejho fejetonu, ale mn se v t chvli zazdlo, e je to zminka a e tn, jm se mnou mluv, dovolv se spe t dvrn lehk ne t odborn vn sti naeho minulho rozhovoru. Veel jsem na tento tn rychle a bez rozmlen a u jsem z nho neustoupil. Seli jsme se v kavrn a j jsem zcela provokativn pomjel vechno, co se tkalo Helenina fejetonu; bagatelizoval jsem bezostyn jej redaktorsk zjmy; vidl jsem, e ji tm vyvdm ponkud z mry, ale zrove jsem chpal, e prv v tchto chvlch ji zanm ovldat. Pozval jsem ji, aby si se mnou vyjela ven za Prahu. Protestovala a dovolvala se toho, e je vdan, Nim mi nemohla udlat vt radost. Prodlval jsem u tto jej nmitky pro mne tak drah; hrl jsem si s n; vracel se k n;

ertovalo n. Nakonec byla rda, e od n me odvst hovor tm, e na mj nvrh rychle pistoupila. Pak u lo vechno pesn podle plnu. Vysnil jsem si ho silou patnct let trvajc zti a poctil jsem v sob a nepochopitelnou jistotu, e se zda a beze zbytku napln. A pln se naploval zdrn. Vzal jsem u vrtnice Helen mal cestovn kufk a doprovodil ji nahoru do jejho pokoje, kter byl mimochodem stejn okliv jako mj. I Helena, kter mla zvltn schopnost nazvat vci lepmi, ne jsou, musila to piznat. ekl jsem j, e si z toho nem nic dlat, e si s tm budem vdt rady. Podvala se na mne neobyejn vznamnm pohledem. Potom ekla, e se chce umt, a j jsem j ekl, e je to sprvn a e na ni pokm v hale hotelu. Pila dol (mla pod rozepnutm uskem ernou sukni a rov svetk) a j jsem se mohl ujistit znovu, e je elegantn. ekl jsem j, e se pjdeme naobdvat do Lidovho domu, e je to patn restaurace, ale pece nejlep, jak tady je. ekla mi, e jsem zdej rodk a e se tedy svuje m pi a nebude mi v niem odporovat. (Vypadalo to, jako by se snaila volit sv slova malounko dvojsmysln; ta snaha byla smn a potujc.) li jsme zase tou cestou, kterou jsem el rno, kdy jsem marn touil po dobr sndani, a Helena jet nkolikrt zdraznila, e je rda, e poprv poznv m rodn msto, ale i kdy tu byla skuten poprv, nijak se nerozhlela, neptala se, co je v t i on budov, a vbec se nechovala jako nvtvnk vstupujc poprv,do cizho msta. Pemlel jsem, zda je ten nezjem zpsoben uritm zteenm due, kter u neum pociovat vi vnjmu svtu obvyklou zvdavost, anebo sp tm, e se Helena sousted'uje cele na mne a na vc j nezbv; chtl jsem se piklnt k t druh monosti. Pak jsme li zase kolem morovho sloupu; svtec podpral oblak, oblak andla, andl jin oblak, jin oblak jinho andla; nebe bylo te modej ne rno; Helena si svlkla usk, pehodila si ho pes ruku a ekla, e je teplo; to teplo jen zvilo vtrav dojem pran pustoty; souso trelo uprosted nmst jako kus ulomenho nebe, kter se neme vrtit zpt; ekl jsem si v tu chvli, e i my dva jsme svreni na toto podivn pust nmst s parkem a restaurac, e jsme sem nenvratn svreni; e i my dva jsme odkudsi ulomeni; e marn napodobujeme nebesa a vky, e nm je nikdo nev; e nae mylenky i slova se marn plhaj do vysoka, kdy nae iny jsou nzk jak tato zem sama. Ano, zachvtil mne siln pocit m vlastn nzkosti; byl jsem jm pekvapen; ale jet vc jsem byl pekvapen tm, e jsem se t nzkosti nedsil, nbr e jsem ji pijal s jakmsi potenm, nemm-li pmo ci s radost anebo s levou, a e jsem to poten zvyoval jistotou, e ena, kter mi jde po boku, je vedena do pochybnch hodin tohoto odpoledne pohnutkami jen o

mlo vymi, ne jsou m. V Lidovm dom bylo u oteveno a protoe bylo teprve ti tvrt na dvanct, byl restauran sl dosud przdn. Stoly byly prosteny; proti kad idli byl polvkov tal pikryt paprovm ubrouskem, na nm leel pbor. Nikdo tu nebyl. Usedli jsme si k jednomu stolu, zvedli pbor s ubrouskem, poloili ho vedle tale a ekali. Po nkolika minutch se objevil ve dvech do kuchyn nk, obhldl unavenm zrakem sl a chtl se zase vrtit do kuchyn. "Pane vrchn!" zavolal jsem. Obrtil se tedy zase znovu do slu a udlal nkolik krok smrem k naemu stolu. "Pl jste si?" ekl, kdy byl asi pt metr od ns. "Rdi bychom obdvali," ekl jsem. ,,A ve dvanct," odvtil a zase se obrtil, aby odeel do kuchyn. "Pane vrchn!" zavolal jsem znovu. Otoil se. "Prosm vs," musil jsem volat, protoe stl daleko od ns: "Mte vodku?" "Ne, vodka nen." "Tak co byste tam mli?" "Mli bychom tam," odpovdal mi ze svch dlek, "renou nebo rum." "To je dost patn," volal jsem, "ale doneste nm dv ren." "Ani se vs neptm, jestli pijete renou," l'ekl jsem Helen. Helena se zasmla: "Ne, na renou zvykl nejsem." "To nevad," ekl jsem. "Zvyknete si. Jste na Morav a ren je nejrozenj koalka moravskho lidu." "To je vborn!" radovala se Helena. "To j mm takhle nejradji, takovou docela obyejnou hospodu, kam chod ofi a monti a kde je docela obyejn jdlo a pit." "To snad jste zvykl dvat si rum do piva?" "To ani ne," ekla Helena. ,,Ale mte rda takov lidov prosted." ,,Ano," ekla. "Nesnm nbl podniky, mot se tam kolem vs deset nk, servruj vm z deseti tal ... " "To se v, nen nad takovou hospodu, kde si vs nk ani nevimne a kde je hodn koue a smradu. A hlavn nen nad renou. To byl kdysi mj studentsk npoj. Na lep alkohol jsem neml penze." "J mm taky rda ty nejobyejnj jdla, teba brambork, nebo pekky s cibul, neznm nic nad to ... " Jsem u tak zkaen nedvrou, e kdy se mi nkdo (a eny zejmna) vyznv z toho, co m nebo nem rd, vbec to neberu vn, nebo pesnji eeno, chpu to pouze jako svdectv o jeho autostylizaci. Nevil jsem ani na okamik, e by se Helen dchalo lpe v zaplivanch a patn vtranch loklech (o n v na zemi naprosto nen nouze) ne v istch a dobe vtranch restauracch, nebo e by j vc chutnal sprost alkohol a lacin jdlo ne pokrmy z vybran kuchyn. Ale pesto nebylo pro mne jej pro-

hlen bezcenn, protoe na ni prozrazovalo zlibu ve zcela urit pze, pze ji dlouho peil a vyl z mdy, pze z let, kdy revolun snobismus se kochal vm, .co bylo "obyejn", "lidov", "vedn", "syrov", stejn jako chtl pohrdat vm, co bylo "pekultivovan'" "zhkan", co phlo kinderstube, co se podezele spojovalo s pedstavou smokingu a pli dobrho chovn. Poznval jsem v tto Helenin pze dobu svho mld a v Helen jsem poznval pedevm Zemnkovu enu. M dopoledn roztkanost se rychle ztrcela a j jsem se zanal sousted'ovat. nk nm donesl na tcku dva kalky ren, postavil je ped ns a poloil nm na stl i list papru, na nm byl napsn psacm strojem (zejm pes nkoliker prpisov papr) nezetelnn, rozmazanm psmem seznam jdel. Pozvedl jsem ku a ekl jsem: "Tak si tedy piukneme na tu renou, na tu obyejnou renou!" Zasmla se, piukla si a potom ekla: "Vdycky jsem touila po lovku, kter by byl prost a pm. Nevyumlkovan. Jasn." Spolkli jsme douek a j jsem ekl: "Takovch lid je mlo." "Jsou," ekla Helena. "Vy jste takov." "To snad ne," l'ekl jsem. "Jste." Uasl jsem znovu nad neuvitelnou lidskou schopnost petvet skutenost k obrazu pn i idel, ale nevhal jsem a pijal jsem Heleninu interpretaci sv vlastn osoby. "Kdo v. Mon," ekl jsem. "Prost a jasn. Ale co je to prost a jasn? Je to vechno v tom, aby byl lovk takov, jak je, nestydl se chtt to, co chce, a touit po tom, po em tou. Lid bvaj otroky pedpis. Nkdo jim ekl, e maj bt takov a takov, a oni se sna takovmi bt a do smrti se ani sami o sob nedovd, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikm a nim, jednaj podvojn, nejasn, zmaten. lovk pedevm mus mt odvahu bt sm sebou. km vm, Heleno, od potku, e se mi lbte a e po vs toum, i kdy jste vdan ena. Nemohu to kat jinak a nemohu to nekat." To, co jsem kal, bylo mrn trapn (i kdy Helena, kter po mch slovech sklopila hlavu, tu trapnost nevnmala), ale bylo to nutn. Ovldn enskho smlen m toti sv nechyln pravidla; kdo se rozhodne enu pemlouvat, vyvracet j rozumnmi argumenty jej stanovisko apod., sotva kam dojde. Daleko moudej je vystihnout zkladn eninu autostylizaci (zkladn zsadu, idel, pesvden) a snait se pak uvst (pomoc sofismat, alogick demagogie apod.) douc enino jednn s touto zkladn autostylizac v harmonick vztah. Napklad Helena horovala o "prostot", "nevyumlkovanosti", "jasu". Tyto jej idely mly zcela bez pochyby pvod

v nkdejm revolunm puritanismu a spojovaly se s pedstavou lovka "istho", "nezkaenho", mravn zsadovho a psnho. Ale protoe svt Heleninch zsad byl svt zaloen nikoli na vaze (systmu nzor), nbr (jako u vtiny lid) jen na alogickch sugescch, nebylo nic prostho ne pomoc jednoduch demagogie spojit pedstavu "jasnho lovka" prv s jednnm zcela nepuritnskm, imorlnm, cizolonm a zabrnit tak, aby se v ptch hodinach dostalo douc (tj. cizolon) Helenino chovn do neurotizujcho konfliktu s jejmi vnitnmi idely. Mu sm chtt po en cokoli, ale nechce-li jednat jako surovec, mus j umonit, aby jednala v souladu se svmi nejhlubmi sebeklamy. Mezitm se zaali trousit do restaurace lid a brzo byla vtina stol obsazena. nk vyel opt z kucbyn a obchzel stoly, aby zjioval, co m komu pinst. Podal jsem Helen jdeln lstek. ekla, e pr se lpe vyznm v moravsk kuchyni a vrtila mi ho. Nebylo ovem vbec teba vyznat se v moravsk kuchyni, protoe jdeln lstek byl pesn stejn jako ve vech hospodch tohoto typu a sestval z zkho vbru stereotypnch jdel, mezi nimi lze tko volit, nebot' jsou vechna stejn nevbn. Hledl jsem (posmutnle) do nezeteln titnho papru, ale nk u stl nade mnou a ekal netrpliv na objednvku. "Mal moment," ekl jsem. "Chtli jste obdvat u ped tvrt hodinou a pitom jet nemte vybrno," napomenul mne a odeel. Natst piel za chvli znovu a my jsme si smli poruit panlskho ptka s dalmi renmi a sifonem. Na Helenu alkohol dobe psobil a prohlsila, e ivot je krsn pes vechny nedostatky, kter tu snad jet jsou. Ostatn pr zle jen na lidech, jak si tu ivot zad. Rozvkval jsem lachovitho panlskho ptka s kyselou okurku a prohlsil jsem (plnmi sty), e se tento lokl stv opravdu krsnm, kdy tu mohu sedt s n. Helena byla rud ve tvi (zejm zsluhou ren), co podtrhovalo kulatost jej tve a ubralo j na eleganci, ale j (zejm rovn zsluhou ren) jsem j to velkoryse promjel a s veselou kodolibost jsem si ekl, e je to vlastn velk milost osudu, je-li Helena pohledn aspo tak, jak je, protoe i kdyby byla okliv, hrbat nebo beznoh, stejn bych o ni usiloval a chtl se j zmocnit. Helena (vkajc ptka) prohlsila, e je to ndhern (pouvala s oblibou slova "ndhern"), e tu sedme najednou v neznmm mst, o nm vdycky tolik snila, kdy jet chodila do souboru a zpvala psniky, kter pochzely z tohoto kraje. Pak ekla, e je to asi patn, ale e je j se mnou opravdu dobe, pr si neme pomoci, je to proti jej vli, ale je to silnj

ne jej vle a je to tak. ekl jsem j na to, e je nejvt ubohost stydt se za svj vlastn cit. Pak jsem zavolal nka, e chci platit. Kdy jsme vyli z restaurace, nl ped nmi zase morov sloup. Pipadal mi smn. Ukzal jsem na nj: ,,Dvejte se, Heleno, kam se ti svat plhaj. Jak se derou nahoru! Jak se jim chce do nebe! A nebe na n kale! Nebe o nich vbec nev, o tchhle okdlench venkovncch!" "To je pravda," ekla Helena, v n erstv vzduch poslil dlo alkoholu. "Pro to tady vbec je, tyhlety sochy svatch, pro tady nepostav nco, co by oslavovalo ivot a ne njakou mystiku!" Nebyla vak docela prosta kontroly, take pipojila otzku: "Nebo kecm? Kecm? e nekecm?" "Nekecte, Heleno, mte pln pravdu, ivot je krsn a nikdy ho nebudeme s to dosti oslavit." "Ano," kala Helena, "a k kdo chce co chce, ivot je ndhern, j vbec nemm rda karohldy, i kdy bych mohla nejvc nakat, ale nenakm, pro bych nakala, eknte, pro bych mla nakat, kdy me v ivot pijt takovhle den: je to tak ndhern: ciz msto a j jsem tu s vmi ... " Nechal jsem Helenu mluvit, jen chvlemi, kdy mezi jej e vznikla pauza, ekl jsem nco, m jsem podpoil pokraovn jejch promluv. Brzy jsme stli ped novostavbou, kde bydl Kostka. "Kde to jsme," zeptala se Helena. "Vte co," ekl jsem, "ty veejn vinrny za nic nestoj. Mm v tomhle dom malou soukromou vinrnu. Pojte." "Kam mne to vedete?" protestovala Helena, jdouc za mnou do domu. "Prav soukrom slovck vinrna; nikdy jste v takov nebyla?" "Ne," ekla Helena. Odemkl jsem ve tetm poschod dvee a veli jsme dovnit. ____________________________________________________ ___________ (3) "To nen dn vinma, to je obyejn byt," ekla Helena, kdy vela dovnit a nakoukla z pedsn do Kostkova pokoje. "Nen to obyejn byt; obyejn byt by to byl, kdybyste jej obvala vy nebo j; zvltnost tohoto bytu spov v tom, e nen ani mj ani v; nikde se tu nevl vae nebo moje prdlo, vae nebo moje vzpomnky, nepchne to tu ani mm ani vam domovem; je to ciz byt, a prv proto je pro ns dva ist a prv proto se tu meme ctit volni." Podailo se mi myslm pronst znamenitou obhajobu samho principu vypjenho bytu, ale moje vmluvnost byla celkem zbyten. Helena se nijak nepozastavovala nad tm, e ji vedu do cizho bytu, a nepotebovala k

tomu dn koment. Naopak, zdlo se, e od chvle, co pekroila prh, byla rozhodnuta pejt od koketerie (kter mluv v dvojsmyslech a tv se jako hra) k onomu jednn, kter m u jen jedin smysl a vznam a kter si dl iluzi, e nen hrou, nbr ivotem samm. Zastavila se uprosted Kostkova pokoje, poohldla se dozadu na nme a j jsem vidl v jejm pohledu, e u jen ek, kdy k n pistoupm, kdy ji polbm a kdy ji obejmu. Byla v okamiku tohoto poohldnut pesn tou Helenou, kterou jsem mval ve svch pedstavch: Helenou bezmocnou a danou napospas. Pistoupil jsem k n; zvedla ke mn tv; msto polibku (tak oekvanho) jsem se usml a vzal do prst ramena jejho modrho plt. Pochopila a rozepjala si ho. Odnesl jsem ho na vk do pedsky. Ne, v tto chvli, kdy u bylo vechno pipraveno (moje chu i jej odevzdanost), jsem nechtl spchat a riskovat, e ve spchu minu snad nco z toho veho, co jsem chtl mt. Zavedl jsem bezvznamn rozhovor; ekl jsem j, aby se posadila, upozoroval jsem ji na velijak podrobnosti v Kostkov byt, otevel jsem skku, v n byla lhev vodky, na kterou mne Kostka vera upozomil, a zatvil jsem se nad n pekvapen; otevel jsem ji pak, postavil na stolek dva mal pohrky a nalil. "Budu opil," ekla. ,,Budeme opil oba," ekl jsem (i kdy jsem vdl, e sm nebudu opil, e nechci bt opil, protoe si chci zachovat neporuenou pam). Neusmla se; byla vn; napila se a ekla: "Vte, Ludvku, j bych byla stran neastn, kdybyste si myslel, e jsem panika, jako jsou ostatn paniky, co se nud a tou po dobrodrustv. J nejsem naivn a vm, e jste jist poznal nmoho en a eny vs samy nauily, abyste je bral na lehkou vhu. Ale j bych byla neastn ... " "J bych byl tak neastn," ekl jsem, ,,kdybyste byla panika jako jin paniky a brala jste na lehkou vhu kad milostn dobrodrustv, kter vs z manelstv odvd. Kdybyste byla takv, nemlo by pro mne nae setkn dn smysl." "Opravdu?" ekla Helena. "Opravdu, Heleno. Mte pravdu, e jsem ml mnoho en a e mne nauily, abych se je nebl bezstarostn stdat, ale setkn s vmi je nco jinho." "Nekte to jen tak?" "Nekm. Kdy jsem vs poprv potkal, pochopil jsem brzy, e u lta, mnoho let ekm prv na vs." "Vy pece nejste frzista. Vy byste to nekal, kdybyste to nectil" "Ne, nekal, neumm enm nalhvat city, to je jedin vc, kterou mne nikdy nenauily. A proto vm nelu, Heleno, i kdy to zn neuviteln: kdy jsem vs poprv poznal, pochopil jsem, e prv na vs jsem ekal mnoho let. e

jsem na vs ekal, ani jsem vs znal. A e vs ted' musm mt. e je to nevylmtiteln jako osud." "Mj boe," ekla Helena a pivela oi; mla rud fleky na tvi, snad z alkoholu, snad z rozruen, a byla to te jet vc ta Helena z mch pedstav: bezmocn a dan napospas. "Kdybyste vdl, Ludvku, vdy se mnou to bylo prv tak. J jsem vdla u od prvn chvle, e tohle setkn s vmi nen dn flirt, a prv proto jsem se toho bla, protoe jsem vdan ena a vdla jsem, e tohleto s vmi je pravda, e vy jste moje pravda a e proti tomu nic nezmu." ,,Ano, i vy jste moje pravda, Heleno," ekl jsem. Sedla na gaui, mla velik oi, kter se na mne dvaly, ani si mne prohlely, a j jsem sedl na idl proti n a hltav jsem ji pozoroval. Poloil jsem j ruce na kolena a zvolna j vyhrnoval sukn, a se objevil okraj punoch a podvazky, kter na Heleninch u tlustch nohch vzbuzovaly dojem ehosi smutnho a ubohho. A Helena sedla nereagujc na mj dotek jedinm gestem i pohledem. "Kdybyste vechno vdl ... " "Co vdl?" ,,O mn. Jak iju. Jak jsem ila." "Jak jste ila?" Usmla se trpce. Najednou jsem dostal strach, aby Helena neshla k banlnmu prostedku nevrnch paniek, nezaala zlehovat sv manelstv a okrdat mne tak o jeho hodnotu ve chvli, kdy se stvalo mou koist: "Jen mi proboha nekejte, e mte neastn manelstv, e mu vs nechpe." "Nechtla jsem to ct," ekla Helena ponkud zmatena mm tokem, "i kdy ... " "I kdy si to v tto chvli myslte. Kad ena si to zane myslit, kdy je sama s jinm muem, ale prv tady zan vechna nepravdivost, a vy pece chcete zstat pravdiv, Heleno. Jist jste svho manela milovala, vy nejste ena, kter se oddv bez lsky." "Nejsem," ekla Helena tie. "Kdo je vlastn v mu?" zeptal jsem se. Pokrila rameny a usmla se: "Mu." "Jak dlouho se znte?" "Jsem tinct let vdan a znme se dle." "To jste byla jet studentka." "Ano. V prvnm ronku." Chtla si sthnout vyhrnutou sukni, ale chytil jsem ji za ruce a nedovolil j to. Ptal jsem se dl: "A on, kde jste se seznmili?" "V souboru."

"V souboru? V mu tam zpval?" "Ano, zpval. Jako my vichni." "Tak vy jste se seznmili v souboru ... To je krsn prosted pro lsku." "Ano." "Cel ta doba byla krsn." "Vy si na ni tak rd vzpomnte?" ,,Byla to nejkrsnj doba mho ivota. V mu byl vae prvn lska ?" "Mn se te nechce myslet na mho mue," brnila se. "Chci vs znt, Heleno. Chci o vs ted' vdt vechno. m vc vs budu znt, tm vc vs budu mt. Mla jste ped nm jet nkoho?" Helena pikvla: "Mla." Poctil jsem tm zklamn, e Helena jet nkoho mla a e je tm umenena vznamnost jejho svazku s Pavlem Zemnkem: "Skutenou lsku?" Zavrtla hlavou: "Hloup zvdavost." "Take vae prvn lska byl v mu." Pikvla hlavou: "Ale to u je dvno." "Jak vypadal?" otzal jsem se tie. "Pro to chcete vdt?" "Chtl bych vs mt se vm, co je ve vs, se vm, co je v thle va hlav ... " a pohladil jsem ji po vlasech. Jestlie nco brn en vyprvt ped milencem o manelovi, tak to mlokdy bv noblesa a takt (touha po uchovn istoty v neistm) nebo opravdov ostych, nbr pouhopouh obava, aby se to snad milence njak nedotklo. Kdy tu obavu milenec roz- ptl, bv mu ena vdn, ct se pak volnji a hlavn: m o em povdat, protoe tmata hovor nejsou nekonen a vlastn manel je pro enu tma nejvdnj, protoe jedin v nm se ct jist, jedin v nm je odbornic, a kad lovk je pece asten, kdy se me projevit ve sv odbornosti a pochlubit se j. I Helena se rozpovdala docela voln o Pavlu Zemnkovi, kdy jsem ji ujistil, e mi to nen proti mysli, a dala se dokonce vzpomnkou unst natolik, e k jeho obrazu nepidvala dn temn skvrny a vyprvla mi se zaujetm i vcnost, jak se do nho zamilovala (do vzpmenho svtlovlasho hocha), jak k nmu uctiv vzhlela, kdy se stal politickm vedoucm jejich souboru (nebyl vak dn suchar! byl tisckrt veselej ne cel ta dnen mlde!), jak ho obdivovala spolu se vemi svmi kamardkami (uml bjen mluvit!) a jak j jejich milostn pbh splv harmonicky s celou tehdej dobou, na jej obhajobu ekla nkolik vt (copak jsme mli nejmen tuen o tom, e Stalin dal stlet vrn komunisty?), ne snad proto, e by chtla v ei odboovat k politickmu tmatu, ale proto, e se v tomto tmatu ctila bt sama osobn obsaena. Zpsob, jakm kladla draz na obhajobu doby

svho mld i to, jak se s tou dobou ztotoovala (jakoby j byla domovem a ona o nj nyn pila), ml mlem charakter mal demonstrace, jako by chtla Helena ci: mj si m celou a bez jakchkoli podmnek krom jedn: e mi dovol bt takovou, jak jsem, e si mne vezme i s mm nzorem. Takov demonstrovn nzoru v situaci, kdy nejde o nzor, nbr o tlo, m v sob cosi abnormlnho, co prozrazuje, e prv nzor dotynou enu njak neurotizuje: bud' se boj podezen, e vhec dn nzor nem, a proto ho rychle pedvd, anebo (co bylo v Helenin ppad pravdpodobnj), e o svm nzoru tajn pochybuje, je v nm nahlodna a chce jistoty mermomoc znovu nabt teba tm, e pro nj dv v szku nco, co je pro ni nespornou hodnotou, tedy sm milostn akt (mon se zbablou podvdomou jistotou, e milenci bude urit zleet vc na milovn ne na polemice s nzorem). Tahle Helenina demonstrace mi nebyla nepjemn, protoe mne pibliovala k jdru m vn. "Dnen mlad lid jsou jin ne my," kala. "Ti u dostali vechno zadarmo, ti u pili k hotovmu, ti nerozumj, pro mne dodnes dojm, kdy slym ruskou astuku." "Ale vdy vy jste tak pila k hotovmu. Na konci vlky vm bylo trnct; kdy byl nor, bylo vm sedmnct let." ,,Ano, ale to vechno pesto pat k mmu ivotu. Vidte tohle?" ukzala na mal stbrn plek, kter mla upevnn na kratikm etzku k nramkovm hodinkm. Naklonil jsem se k nmu a Helena mi vysvtlila, e kresba, kter je na nm vyryta, pedstavuje Kreml. "To mm od Pavla," a vyprvla mi historii pvsku, kter pr dala ped mnoha a mnoha lty jedna zamilovan rusk dvka jednomu ruskmu chlapci, Saovi, kter odchzel do velik vlky, na jejm konci se dostal a do Prahy, kterou zachrnil ped zhubou, ale kter pinesla zhubu jemu. V hornm poschod vily, v n bydlil s rodii Pavel Zemnek, zdilo tehdy sovtsk vojsko malou nemocnici a tce zrann rusk lejtnant Saa tam proil posledn dny svho ivota. Pavel se s nm sblil a trvil s nm cel dny. Kdy umral, dal Saa Pavlovi na pamtku pvsek s kresbou Kremlu, kter nosil celou vlku na rce kolem krku. Pavel ten dar choval jako nejdra relikvii. Jednou jet jako snoubenci - se spolu Helena a Pavel pohnvali a myslili si, e se snad spolu rozejdou; tehdy za n Pavel piel a na usmenou j dal tuto lacinou ozdobu (a nejdra pamtku) a Helena ji od t doby ned dol s ruky, protoe ta mal vc zd se j bt tafetou, poselstvm (ptal jsem se j, jakm poselstvm, odpovdla "poselstvm radosti"), kter mus donst a do konce. Sedla proti mn (s vyhrnutou sukn a odhalenmi podvazky, pipevnnmi na mdnch ernch lastexovch kalhotkch) a tv mla

mrn zrudlou (alkoholem a snad i momentlnm rozcitlivnm), jenome v t chvli se mi jej zjev ztrcel za obrazem nkoho jinho: Helenino vyprvn o tikrt darovanm pvsku vyvolalo mi toti prudce (nrazem) celou bytost Pavla Zemnka. Vbec jsem nevil v existenci rudoarmejce Sai; ostatn i kdyby existoval, stejn by jeho reln existence docela mizela za velkm gestem, jm ho promnil Pavel Zemnek v postavu sv ivotn legendy, ve svatou sochu, v nstroj dojmn, v sentimentln argument i nbon objekt, kter jeho ena (zejm stlej ne on) bude uctvat (usilovn a vzdorn) a do sv smrti. Zdlo se mi, e srdce Pavla Zemnka (srdce neestn exhibicionujc) je tu, je ptomno; a rzem jsem se octl uprosted t patnct let star scny: sl velk posluchrny prodovdeck fakulty; v ele na pdiu za podlouhlm stolem sed Zemnek, vedle nho tlust dvka s kulatou tv, copem, ve karedm svetku, a z druh strany mladk, zstupce okresu. Za pdiem je velik ern tabule a vlevo od n vis v rmeku portrt Julia Fuka. Proti dlouhmu stolu se zvedaj stupovit lavice posluchrny, v nich sedm i j, kter se te, po patncti letech, dvm svma tehdejma oima a vdm ped sebou Zemnka, jak oznamuje, e se bude projednvat "ppad soudruha Jahna", vidm ho, jak k: ,"petu vm dopisy dvou komunist." Udlal po tch slovech malou pauzu, vzal do ruky jakousi tenkou knku, prohrbl si dlouh zvlnn vlasy a zaal st vemlou,vavm, skoro nnm hlasem. "Trvalo to dlouho, smrti, ne jsi pila. A pece jsem doufal, e se s tebou seznmm a za mnoho let. e budu jet t ivotem svobodnho lovka, e budu jet mnoho pracovat a mnoho milovat a mnoho zpvat a svtem vandrovat ... " Poznval jsem Report psanou na oprtce. "Miloval jsem ivot a pro jeho krsu el jsem do pole. Miloval jsem vs, lid, a byl jsem asten, kdy jste mou lsku optovali, a trpl jsem, kdy jste mi nerozumli ... " Tento text napsan tajn ve vznici a ozen svitem hrdinstv byl v t dob snad nejtenj knihou; Zemnek nm pedtal ty nejslavnj pase, kter znal kdekdo nazpam. ,,A smutek nikdy nepat k mmu jmnu. To je m zv pro vs, tto a mmo a sestry moje, pro tebe, Gustino moje, pro vs, soudruzi, pro vechny, s nimi jsem se ml rd ... " Na stn visela Fukova podobizna, reprodukce slavn kresby Maxe vabinskho, staikho secesnho male, virtuznho zpodobitele symbolickch alegorii, baculatch en, motl a veho lbeznho; po vlce pr za nm pili soudruzi s prosbou, aby podle dochovan fotografie zpodobil Fuka, a vabinsk ho nakreslil (z profilu) pejemnou arou podle svho vkusu: tm dvho, rozdychtnho, istho a tak krsnho, e snad i ti, kte Fuka osobn znali, dvali pednost ulechtil kresb ped vzpomnkou na

skutenou tv. A Zemnek etl dl, o tom, jak si Fuk zpval na cele 267 se spoluvznm oteckem Pekem; jeho hlas dostval ted' jasn a radostn zabarven: "Slunce! Tak tde svt ten okrouhl kouzelnk, tolik zzrak in ped lidskma oima ... Ach, otecko, chtl bych pece jednou vidt vchod slunce ... " A Zemnek etl dl a vichni v sle byli ti a pozorn a tlust dvka za stolem nespoutla ze Zemnka obdivn oi; a potom mu najednou ztvrdl hlas a znl tm vhrn; etl o Mirkovi, kter ve vzen zradil: "Hle, toto bval lovk s pte, kter neuhbal kulkm, kdy bojoval na panlsk front, a kter se neshrbil, kdy prochzel krutou zkuenosti koncentranho tbora ve Francii. Ted' bledne pod rkoskou v ruce gestapka a zrazuje, aby chrnil svj zub. Jak na povrchu byla ta statenost, kdy ji mohlo sett nkolik ran. Tak na povrchu, jako jeho pesvden ... Ztratil ve, protoe zaal myslit na sebe. Aby zachrnil svou ki, obtoval kamardy. Propadl zbablosti a ze zbablosti zradil ... " Na stn visela Fukova krsn tv, tak jako visela v tisci jinch veejnch mstnostech na zem, a byla tak krsn, e dvaje se na ni, ctil jsem se nzk nejenom svm provinnm, ale i svou podobou. A Zemnek etl dl: "ivot nm mohou vzt, vi, Gustino, ale nai est a lsku nm vzt nemohou. Oh, lid, dovedete si pedstavit, jak bychom ili, kdybychom se znovu shledali po tom vem strdn? Znovu shledali v ivot svobodnm, krsnm volnost a tvoenm? A bude to, po em jsme touili a o jsme usilovali a za ted' jdem umrat?" Zemnek peetl s patosem posledn vty a odmlel se. Pak ekl: "To byl dopis komunisty, psan ve stnu ibenice. Petu vm ted' jin dopis." A peetl ti krtk, smn, hrozn vty z m pohlednice. Potom se odmlel, vichni se odmleli a j jsem vdl, e jsem ztracen. Ticho trvalo dlouho a Zemnek, ten vynikajc reisr, je mysln neperuoval a teprve po chvli mne vyzval, abych se vyjdil. Vdl jsem, e u nic nemohu zachrnit; kdy m obrana tak mlo psobila jindy, jak by mohla psobit dnes, kdy Zemnek postavil m vty pod absolutn mru Fukovch muk? Ovem nemohl jsem nic jinho dlat, ne vstt a mluvit. Vyloil jsem znovu, e vty mly bt pouh ert, avak odsoudil jsem nemstnost a hrubost takovho ertu a mluvil jsem o svm individualismu, intelektulstv, o sv odtrenosti od lidu, nael jsem v sob dokonce i samolibost, skepsi, cynismus a jen jsem se zapsahal, e pi tom vem jsem stran oddn a nejsem jej neptel. Pak byla diskuse a soudruzi usvovali m stanovisko z rozpornosti; ptali se mne, jak me bt stran oddn lovk, kter sm piznv, e je cynik; jedna kolegyn mi pipomnla m lehkovn vroky o ench a ptala se mne, zda tak me mluvit komunista; jin proneli abstraktn vahy o malomctv a dosazovali mne do nich jako konkrtn doklad; veobecn tvrdili, e m sebekritika byla plytk a neupmn. Potom

se mne zeptala soudruka s copem, kter sedla za stolem vedle Zemnka: "Co mysl, co by asi ekli na tyhle tv vroky ti soudruzi, kter muili na gestapu a kte se nedoili?" (Vzpomnl jsem si na tatnka a uvdomil jsem si, e vichni se tv, jako by o jeho smrti nevdli.) Mlel jsem. Opakovala otzku. Nutila mne, abych odpovdl. ekl jsem: ,,Nevm." "Pemlej trochu," nalhala, "mon, e na to pijde." Chtla, abych vyslovil imaginrnmi sty mrtvch soudruh psn soud nad sebou, ale mne najednou zalila vlna vzteku, vzteku docela nepedvdanho a neoekvanho, a j jsem se vzepel mnohatdennmu sebekritickmu utvrzovn a ekl jsem: "Ti stli mezi ivotem a smrt. Ti urit nebyli malichern. Kdyby etli mou pohlednici, mon, e by se j zasmli." Jet ped chvl mi dvala copat soudruka monost alespo nco uhjit. Ml jsem posledn pleitost pochopit psnou kritiku soudruh, ztotonit se s n, pijmout ji a na zklad toho ztotonn domhat se jistho pochopen i z jejich strany. Ale svou nepedpokldanou odpovd vyadil jsem se nhle ze sfry jejich mylen, odmtl jsem hrt roli, je se obecn hrla na stovkch a stovkch schz, na stovkch disciplinrnch jednn, ba brzy pot i na stovkch soudnch len: roli obvinnho, jen se sm obviuje a vnivost sebeobviovn (naprostm ztotonnm s obviovateli) si vyprouje smilovn nad sebou. Zase bylo chvli ticho. Pak promluvil Zemnek. ekl, e si neum pedstavit, co by mohlo bt na mch protistranickch vrocch k smchu. Dovolval se znovu Fukovch slov a ekl, e kolsn a skepse se v kritickch situacch zkonit promuj ve zradu a e strana je pevnost, kter v sob dn zrdce nesnese. Pak ekl, e jsem svm vystoupenm dokzal, e jsem vbec nic nepochopil, e nejenom nepatm do strany, ale nezasloum si ani, aby dlnick tda vynakldala prostedky na m studium. Dal nvrh, abych byl vylouen ze strany a odeel ze koly. Lid v sle pozvedli ruce a Zemnek mi ekl, e mm odevzdat stranickou legitimaci a odejt. Vstal jsem a poloil ped Zemnka na stl legitimaci. Zemnek se na mne u ani nepodval; nevidl mne u. Ale j jeho enu ted' vidm, sed pede mnou, opil, s ervenmi tvemi a sukn omotanou kolem pasu. Jej siln nohy jsou nahoe obroubeny ern lastexovch kalhotek; jsou to nohy, jejich otvrn a zavrn stalo se rytmem, jen pulsoval desetiletm Zemnkova ivota. Na ty nohy jsem ted' poloil sv dlan a zdlo se mi, e drm v rukou sm Zemnkv ivot. Dval jsem se do Heleniny tve, do jejch o, kter reagovaly na mj dotek tm, e se maliko pively. ____________________________________________________ ___________

(4) "Svlknte se, Heleno," ekl jsem tichm hlasem. Vstala z gaue, okraj vyhrnut sukn j sklouzl zptky ke kolenm. Dvala se mi do o strnulm pohledem a pak beze slova (a nespoutjc ze mne zrak) si zaala na boku rozpnat sukni. Uvolnn sukn j sklouzla po nohou k zemi; levou nohou z n vystoupila a pravou si ji podala do ruky a odloila na idli. Stla tu ted' ve svetku a v kombin. Pak si pethla pes hlavu svetk a odhodila ho k sukni. ,,Nedvejte se," ekla. "Chci vs vidt," ekl jsem. ,,Nechci, abyste mne vidl pi svlkn." Pistoupil jsem k n. Chytil jsem ji z obou stran pod paemi a tak jak jsem j sjdl rukama dol k bokm, ctil jsem pod hedvbm kombin, ponkud zvlhlho potem, jej mkk siln tlo. Naklnla hlavu a rty se j pootvraly mnohaletm nvykem (zlozvykem) polibku. Ale j jsem ji nechtl lbat, chtl jsem se na ni sp dlouho, co nejdle dvat. "Svlknte se, Heleno," ekl jsem znovu a sm jsem poodstoupil a svlkl si sako. "Je tu moc svtlo," ekla. "To je dobe," ekl jsem a povsil sako na opradlo idle. Pethla pes hlavu kombin a odhodila je k svetku a k sukni; odepjala punochy a sthla je jednu po druh s nohou; punochy neodhazovala; udlala dva kroky k idli a opatrn je na ni poloila; pak vypjala hru a dala ruce za zda, trvalo to nkolik vtein a pak se dozadu vypjat ramena (jako pi vponu) zase uvolnila a klesla dopedu a s nimi klesala i podprsenka, klouzala s prs, je byly v tto chvli oba ponkud stsnny rameny a paemi a tiskly se tedy k sob, velk, pln, bled a ovem ponkud tk a sklesl. "Svlknte se, Heleno," opakoval jsem jet naposledy. Helena se mi podvala do o a pak si stahovala ern lastexov kalhotky, kter svou prunou ltkou pevn svraly jej boky; odhodila je za punochami a svetkem. Byla nah. Neprodlvm u vech jednotlivch detail t scny z njak zvltn zliby v enskm obnaovn, nbr proto, e kad z tch detail jsem pozorn zaznamenval: nelo mi pece o to dojt rychl rozkoe s jednou z en (tedy s jakoukoli enou), lo o to, zmocnit se zcela uritho cizho intimnho svta a musel jsem ten ciz svt pojmout bhem jedinho odpoledne, jedinho milostnho aktu, v nm jsem neml bt pouze tm, kdo se oddv milovn, ale zrove i tm, kdo loup i hld prchavou koist a mus bt proto v absolutnm stehu. Zmocoval jsem se Heleny a do tto chvle jen pohledy. Stl jsem i nyn

stle kus od n, kdeto ona naopak touila po rychlm pchodu teplch dotek, kter by pikryly tlo vystaven chladnosti pohledu. Ctil jsem mlem na dlku tch nkolika krok vlhkost jejch st i smyslnou netrplivost jejho jazyka. Jet vteinu, dv a pistoupil jsem k n. Objali jsme se, stojce vprosted pokoje mezi dvma idlemi plnmi naich at. "Ludvku, Ludvku, Ludvku ... " eptala. Vedl jsem ji ke gaui. Poloil. ,,Poj, poj," kala. "Poj ke mn, poj ke mn." Fyzick lska jen zcela zdka splv s lskou due. Co vlastn due dl, kdy tlo srst (pohybem tak odvkm, obecnm a nevariabilnm) s jinm tlem? Co si jen vechno um vymlet v tch chvlch, dvajc tak znovu najevo svou pevahu nad setrvanou jednotvrnost tlesnho ivota! Jak um tlem pohrdat a pout ho (i jeho protjku) jen jako pedlohy pro zbsil fantazie, tisckrt tlesnj ne ob tla sama! Anebo opan: jak je um znevit tm, e je zanech jeho kyvadlku a pust zatm sv mylenky (unaven ji vrtochem vlastnho tla) docela jinam: k achov partii, vzpomnce na obd a k rozeten knize ... Nen nic vzcnho v tom, splynou-li spolu dv ciz tla. A snad i splynut du se nkdy udje. Ale tisckrt vzcnj je, splyne-li tlo se svou vlastn du a je-li s n zajedno ve sv vni. Ale i to se nkdy stv, kdy lovk opravdu miluje; snad; vm v to; chci v to stle vit . Ale co tedy dlala m due ve chvlch, je trvilo m tlo fyzickou lskou s Helenou? M due vidla ensk tlo. Byla lhostejn k tomu tlu. Vdla, e to tlo m pro ni smysl jen jako tlo, kter prv takto vdv a miluje nkdo tet, nkdo kdo tu nen, a prv proto se pokouela dvat se na to tlo oima toho tetho, neptomnho; prv proto se snaila stt se jeho mdiem; bylo tu vidt nah tlo eny, bylo vidt ohnutou nohu, zhyb na bie a prso, ale vechno to dostvalo vznam teprve ve chvlch, kdy se m oi promnily v oi toho tetho neptomnho; do tohoto cizho pohledu vstupovala pak nhle m due a stvala se jm; nezmocovala se jen ohnut nohy, zhybu na bie a prsu, zmocovala se jich tak, jak je vidl ten tet neptomn. A nejenom e se m due stvala mdiem toho tetho neptomnho, ale porouela i mmu tlu, aby se stalo mdiem jeho tla, a poodstupovala potom a dvala se na ten svjiv zpas dvou tl, dvou manelskch tl, aby pak nhle dala mmu tlu pkaz bt zase sebou samm a vstoupit do tto manelsk souloe a rozruit ji brutln. Na Helenin ji zmodrala la a jejm tlem probhla ke; otoila hlavu na bok a jej zuby se zakously do polte. Pak eptala m jmno a jej oi zaprosily o pr chvil oddechu. Ale m due mi poruila nepestvat; hnt ji z rozkoe do rozkoe; utvat ji; mnit

polohy jejho tla, aby nezstal skryt a utajen jedin pohled, jm se na ni dval ten tet neptomn; ne, nedopt j oddechu a opakovat znova a znova tu ke, v kter je skuten a pesn, autentick, v kter nic nepedstr, v kter je vryta do pamti tomu tetmu, tomu, kter tu nen, jako cejch, jako pee, jako ifra, jako znak. Uloupit tedy tuto tajnou ifru! tuto krlovskou pee! Vyloupit tinctou konmatu Pavla Zemnka; vechno prosldit a vechno zpehzet; zanechat mu v n spou! Dval jsem se do Heleniny tve, zaervenal a zohaven grimasou; poloil jsem na tu tv dla; poloil jsem ji na ni jako na pedmt, kter meme obracet, pevracet, drtit i makat, a ctil jsem, e ta tv pijm mou dla prv tak: jako vc, je chce bt pevracena a drcena; obrtil jsem j hlavu na bok; pak zase na druhou stranu; nkolikrt jsem j hlavu takto obrtil a pak se nhle to obracen promnilo v prvn polek; a druh; a tet. Helena zaala vzlykat a kiet, ale nebyl to kik bolesti, nbr kik vzruen, jej brada se mi zvedala vstc a j jsem ji bil a bil a bil; a potom jsem vidl, jak nejenom jej brada, ale i jej prsa se mi zvedaj vstc a bil jsem ji (nadzvedvaje se nad n), pes pai a pes boky a pes prsa ... Vechno kon; i toto krsn pustoen nakonec skonilo. Leela na bichu kem pes gau, unaven, vyerpan. Na jejch zdech bylo vidt hnd kulat matesk znamen a n, na jej zadnic, erven mouhy od ran. Vstal jsem a potciv peel mstnost; otevel jsem dvee a veel do koupelny; otoil jsem kohoutkem a studenou vodou si omyl tv, ruce i tlo. Zvedl jsem hlavu a uvidl se v zrcadle; moje tv se usmvala; kdy jsem ji takto uvidl - usmvajc se - piel mi smv k smchu a rozesml jsem se. Utel jsem se pak runkem a usedl na okraj vany. Chtl jsem tu alespo pr vtein bt sm, vychutnvat tu vzcnou slast nhlho osamn a radovat se ze sv radosti. Ano, byl jsem spokojen; byl jsem mon docela asten. Ctil jsem se vtzem a vechny pt minuty a hodiny mi pipadaly zbyten a nezajmaly mne. Pak jsem se vrtil zptky do pokoje. Helena u neleela na bichu, nbr na boku, a dvala se na mne. "Poj za mnou, milku," ekla. Mnoz lid, kdy se tlesn spoj, domnvaj se (ani by o tom valn pemleli), e se spojili i duevn, a vyjaduj pak tuto mylnou vru tm, e se ct automaticky oprvnn si tykat. J, ponvad jsem mylnou vru v synchronn soulad due a tla nikdy nesdlel, pijal jsem Helenino tykn v rozpacch a s nechut. Neuposlechl jsem jejho pozvn a el jsem k idli, na n byly nahzeny m aty, abych si oblkl koili. ,,Neoblkej se," zaprosila vak Helena, nathla ke nm ruku a ekla znovu:

"Poj za mnou." Nepl jsem si nic jinho, ne aby chvle, kter prv te nastaly, pokud mono vbec nebyly, a musely-li bt, aby byly tedy aspo co nejnenpadnj, nejbezvznamnj, aby nic nevily, aby byly leh ne prach; nechtl jsem se ji dotkat Helenina tla, dsil jsem se jakkoli nhy, ale stejn jsem se dsil i jakhokoli napt a dramatizovn situace; proto jsem se nakonec nerad vzdal sv koile a pisedl si k Helen na gau. Bylo to stran: pisunula se ke nm a poloila mi hlavu na nohu; lbala mne, brzy jsem ml nohu vlhkou; ale nebyla to vlhkost polibk: Helena zvedla hlavu a j jsem vidl, e jej tv je pln slz. Otrala si je a kala: "Milku, nezlob se, e plu, nezlob se, milku, e plu," a pisunula se jet bl, objala m tlo a rozvzlykala se. "Co je ti," ekl jsem. Vrtla hlavou a ekla: ,,Nic, nic, mj blznku," a zaala mne horen lbat po tvi a po celm tle. "Jsem zamilovan," ekla potom, a kdy jsem na to nic neekl, pokraovala: "Bude se mi smt, ale mn je to jedno, jsem zamilovan, jsem zamilovan," a kdy jsem dle mlel, ekla: "Jsem astn," pak se zvedla a ukzala na stl, kde stla nedopit lhev vodky: "V co, nalej mi!" Nechtlo se mi nalvat Helen ani sob; hrozil jsem se, e alkohol dle povan by hloubil nebezpen pokraovn tomuto odpoledni (kter bylo krsn, ale jen pod tou podmnkou, e ji skonilo, e ji bylo za mnou). "Milku, prosm t," ukazovala stle na stl a doplnila omluvn: ,,Nezlob se, jsem prost astn, chci bt astn ... " "Na to snad nepotebuje vodku," ekl jsem. "Nezlob se, mm na ni chu." Nedalo se nic dlat; nalil jsem j pohrek vodky. "Ty u nebude?" zeptala se; zavrtl jsem hlavou. Vypila ku a ekla: "Nech mi to tady." Postavil jsem lhev i skleniku na zem ke gaui. Probrala se velmi rychle z chvilkov navy; stvala se z n nhle holika, chtla se radovat, bt vesel a dvat najevo sv tst. Ctila se zejm zcela voln a samozejm ve sv nahot (mla na sob jen nramkov hodinky, z nich se cinkav houpal obrzek Kremlu na krtkm etzku) a hledala nejrznj polohy, v jakch by j bylo nejlpe: zkila nohy pod sebe a sedla na Turka; pak zase nohy zpod sebe vythla a opela se o loket; pak si zase lehla na bicho a tlaila mi tv do klna. V nejrznjch obmnch mi vyprvla o tom, jak je astn; pitom se m pokouela lbat, co jsem snel se znanm sebezapenm zvlt proto, e jej sta byla pli vlhk a e se nespokojovala jenom s mmi rameny neho tvemi, ale snaila se dotknout i mch rt (a j se ttm vlhkch polibk, pokud prv nejsem

zaslepen tlesnou touhou). Potom mi tak ekla, e nikdy nic podobnho nezaila; ekl jsem j (jen tak), e pehn. Zaala se duovat, e v lsce nikdy nele a e pr nemm dvod j nevit. Rozvdla svou mylenku dl a tvrdila, e to vdla, e to vdla u pi naem prvnm setkn; e tlo m pr svj bezpen instinkt; e jsem j pr samozejm imponoval svm rozumem a elnem (ano, elnem, nevm, jak ho ve mn objevila), ale e krom toho vdla (i kdy teprve ted' ztrc ostych a me o tom mluvit), e i mezi naimi tly vznikla okamit ta tajn dohoda, jakou lidsk tlo podepe snad jen jednou za ivot. ,.A proto jsem tak astn, v?" a svsila nohy dol z gaue, shbla se pro lhev a nalila si dal i. Vypila ji a ekla se smchem: "Co mm dlat, kdy ty u nechce! Musm pt sama!" Jakkoli jsem povaoval pbh za ukonen, nemohu ci, e bych slyel Helenina slova nerad; utvrzovalamne ve zdaru mho dla i v m spokojenosti. A sp jen proto, e jsem nevdl co mluvit a nechtl jsem pitom vypadat pli zamlkle, namtl jsem j, e asi pehn, mluv-li o zitku, kter se dje jen jednou za ivot; vdy se svm manelem provala pece velkou lsku, jak se mi sama svila. Helena se po mch slovech docela vn zamyslela (sedla na gaui s mrn roztaenma nohama openma o zem, lokty se oprala o kolena a v prav ruce drela vypit pohrek) a ekla tie: ,.Ano." Snad si myslela, e patetinost zitku, jen j byl ped chvl dopn, ji zavazuje i k patetick upmnosti. Opakovala "ano" a pak ekla, e by to asi bylo nesprvn a patn, kdyby ve jmnu toho dnenho zzraku (tak nazvala nai fyzickou lsku) znevaovala nco, co bylo kdysi. Zase se napila a rozpovdala se o tom, e prv ty nejsilnj zitky jsou takov, e se navzjem nedaj srovnat; a e pro enu je pr nco pln jinho lska v dvaceti a lska v ticeti; abych pr j dobe rozuml; nejenom psychicky, i fyzicky. A pak (trochu nelogicky a bez souvislosti) prohlsila, e pr jsem si stejn s jejm manelem msi podoben! Ze pr ani nev m; e sice vypadm docela jinak, ale e ona se neml, e m hezpen instinkt, kterm vid do lovka hloubji, za jeho vnj podobu. "To bych opravdu rd vdl, m j se podobm tvmu manelovi," ekl jsem. ekla mi, e se nemm zlobit, e jsem se j pece j sm na nho ptal a chtlo nm slyet a e jenom proto se o tom osmluje mluvit. Ale chci-li slyet skutenou pravdu, mus mi to ci: jen dvakrt v ivot byla nkm pitahovna tak mocn a bezpodmnen: svm manelem a mnou. To, co ns sbliuje, je pr jaksi tajemn ivotn eln; radost, kter z ns vyzauje;

vn mld; sla. Chtjc vysvtlit mou podobnost s Pavlem Zemnkem, pouvala Helena slov znan matnch, nicmn se nijak nedalo vyvrtil, e tu podobnost vidla a ctila (a dokonce provala!) a e na n urputn trvala. (Pr jsme si tak podobni, e to snad ani nebyla nevra, kdy se milovala se mnou.) Nemohu ci, e by mne ta bylo urazilo nebo ranilo, ale ustrnul jsem prost nad trapnost a nezmrnou pitomost toho tvrzen; pistoupil jsem k idli, na n byly m aty, a zaal jsem se zvolna oblkat. "Milku, j jsem se t nm dotkla?" vyctila Helena mou nelibost, vstala z gaue a la ke mn; zaala mne hladit po tvi a prosila mne, abych se na ni nehnval. Brnila mi, abych se oblkal. (Z njakch tajemnch dvod j pipadalo, e moje kalhoty a koile jsou jej neptel.) Zaala mne pesvdovat o tom, e mne m opravdu rda, e neuv toho slova nadarmo; e bude mt snad pleitost mi to dokzat; e to vdla hned na zatku, kdy jsem se j na manela ptal, e to nen rozumn o nm mluvit; e nechce, aby mezi ns vstupoval njak jin mu, njak ciz mu; ano, ciz, protoe jej manel je pro ni u dvno cizm lovkem. ,,Mj blznku, vdy j s nm u ti roky neiji. Nerozvdme se jenom kvli dtem. On m svj ivot, j mm svj ivot. Jsme dneska opravdu dva ciz lid. On u je jenom moje minulost, moje hrozn star minulost." "To je pravda?" zeptal jsem se. "Ano, to je pravda," ekla. "Neli tak hloup," ekl jsem. "Nelu, ijeme v jednom byt, ale neijeme jako mu s enou; u mnoho let spolu neijeme jako mu s enou." Dvala se na mne prosebn tv uboh zamilovan eny. Ujiovala mne jet nkolikrt po sob, e mluv pravdu, e mne neklame: e nemusm na jejho mue rlit; e jej mu je pouh minulost; e dnes nebyla vlastn nevrn, protoe nemla komu bt nevrn; a nemusm se pr bt: nae milovn bylo nejenom krsn, ale i ist. Najednou jsem v jasnozivm leku chpal, e vlastn nemm dvodu j nevit. Kdy to poznala, ulevilo se j a hned mne nkolikrt prosila, abych ekl nahlas, e j vm; pak si nalila pohrek vodky a chtla, abychom si piukli (odmtl jsem to); polbila mne; naskoila mn hus ke, ale neuml jsem odvrtit tv; pitahovaly mne jej pitom modr oi a jej (pohybliv a stle se vrtc) nah tlo. Jenome to nah tlo jsem ted' vidl zcela nov; vidl jsem je obnaen; obnaen z on drdivosti, kter obestrala dosud vechny ty nedostatky vku (tunost, pokleslost, pezrlost), v nich se zdla bt zkoncentrovna cel historie i souasnost Helenina manelstv a je mne proto pitahovaly.

Te vak, kdy pede mnou Helena stla hol, bez manela i pout k manelovi, bez manelstv, jen jako ona sama, ztratila rzem jej tlesn nepknost svoji vzruivost, a stala se t jen sama sebou- tedy pouhou nepknost. Helena netuila ji nic o tom, jakou ji vidm, stvala se m d] opilej a m dl spokojenj; byla astna, e vm ujitnm o jej lsce, a nevdla honem, jak dt pocitm tst prchod: zniehonic j napadlo otevt rdio (depla si ped n zdy ke mn a kroutila chvli knoflkem); na jedn stanici se ozval dez; Helena vstala a zazily j oi; napodobila nemotorn vlniv pohyby twistu (dval jsem se zden na jej prsa, kter pitom ltala ze strany na stranu). "Je to tak sprvn?" smla se. "V, e jsem tyhle tance nikdy netanila?" Velice hlasit se smla a la m obejmout; prosila mne, abych tanil s n; hnvala se na mne, e jsem odmtal; kala, e tyhle tance neum tanit, ale e je chce tanit a e ji to musm nauit; e vbec chce, abych ji mnoho vc nauil, e se mnou chce bt znovu mlad. Prosila, abych ji ujistil, e je jet mlad; (udlal jsem to). Uvdomila si, e jsem obleen a e je nah; zaala se tomu smt; zdlo se j to nepedstaviteln neobvykl; ptala se, jestli tu m ten pn njak velik zrcadlo, aby ns tak mohla vidt. Zrcadlo tu nebylo, byla tu jen zasklen knihovna; snaila se ns uvidt v jejm skle, ale obraz byl pli nezetelu; pistoupila pak ke knihovn a rozesmla se, kdy peetla na hbetech knih npisy: Bible, Kalvn: Instituce, Listy proti Jezuitm, Hus; vythla pak bibli, postavila se do slavnostn pzy, otevela namtkou knihu a zaala z n st kazatelskm hlasem. Zeptala se mne, byla-li by dobrm knzem. ekl jsem j, e j velice slu, kdy pedt z bible, ale e se u mus oblkat, protoe pan Kostka za chvli pijde. "Kolik je hodin?" zeptala se. "Pl sedm," ekl jsem. Chytila mne za zpst lev ruky, kde nosm hodinky, a zakiela: "Ty lhi! Je teprve ti tvrt na est! Chce se mne zbavit!" Touil jsem, aby byla pry; aby se jej tlo (tak zoufale hmotn) odhmotnilo, aby roztlo, promnilo se v potek a odteklo, nebo aby se promnilo v pru a uniklo oknem - ale tlo bylo tu, tlo, je jsem nikomu neuzmul, nikoho v nm nepemohl a nezniil, odloen tlo, oputn manelem, tlo, kter jsem chtl zneut a kter zneuilo mne, a ted' se z toho drze raduje, poskakuje a vyvd. Nijak se mi nepodailo zkrtit sv podivn utrpen. Teprve ped pl sedmou se zaala oblkat. Uvidla pitom na sv pai ervenou mouhu od m rny; pohladila si ji; ekla, e bude mt na mne pamtku do t doby, ne pr mne zase uvid; pak se rychle opravila: uvid mne pece zajist jet mnohem dv, ne ta pamtka na jejm tle zmiz; stla proti mn (jednu punochu mla obleenou, druhou drela v ruce) a chtla po mn, abych j

slbil, e se opravdu uvidme jet pedtm; pikvl jsem; bylo j to mlo, chtla, abych j slbil, e se do t doby jet mnohokrt uvidme. Oblkala se dlouho. Odela nkolik minut ped sedmou. ____________________________________________________ ___________ (5) Otevel jsem okno, protoe jsem touil po vtru, kter by rychle odvl kadou pamtku na toto marn odpoledne, kad zbytek pach i pocit. Pak jsem uklidil rychle lhev, srovnal poduky na gaui, a kdy se mi zdlo, e jsou vechny stopy uklizeny, zaboil jsem se do kesla u okna a til se (skoro pnliv) na Kostku: na jeho musk hlas (velice jsem touil po hlubokm muskm hlase), na jeho dlouh, huben zjev s plochou hrud, na jeho klidn vyprvn, podivnsk i moudr, i na to, e mi nco ekne o Lucii, kter byla na rozdl od Heleny tak sladce nehmotn, abstraktn, tak zcela ji vzdlen konfliktm, naptm i dramatm; a pece ne tak zcela bez vlivu na mj ivot: blesklo mi hlavou, e ho snad ovlivuje tak, jako se astrologov domnvaj, e ovlivuj lidsk ivot pohyby hvzd; jak jsem tu tak sedl zaboen do kesla (pod otevenm oknem, jm jsem vyhnl Helenin pach), napadlo mne, e asi znm vylutn svho povrenho rbusu a e vm, pro se Lucie mihla pes scnu tchto dvou dn: jen proto, aby promnila v nic mou mstu, aby promnila v pru vechno, za m jsem sem jel; nebo Lucie, ena, kterou jsem tolik miloval a kter mi zcela nepochopiteln v posledn chvli unikla, je pece bohyn unikn, bohyn marnho bhu, bohyn pry; a mou hlavu dr stle ve svch rukou. ____________________________________________________ ___________

VI _________________________________________ _________
(1) U jsme se mnoho let nevidli a vlastn jsme se v ivot vidli jen nkolikrt. To je podivn, protoe ve svch pedstavch se s Ludvkem Jahnem setkvm velmi asto a obracm se k nmu v samomluvch jako ke svmu hlavnmu odprci. Zvykl jsem si natolik na jeho nehmotnou ptomnost, e jsem byl zmaten, kdy jsem ho vera najednou po mnoha ltech potkal jako skutenho lovka z masa a kost. Nazval jsem Ludvka svm odprcem. Mm prvo ho tak nazvat? Setkal

jsem se s nm pece shodou okolnost pokad, kdy jsem se octl tm bez pomoci, a prv on mi vdycky pomohl. Avak pod tmto vnjm spojenectvm zela vdy hlubina vnitnho nesouhlasu. Nevm, zda si ji Ludvk uvdomoval do t mry jako j. Rozhodn pikldal naemu vnjmu spojen vt vznam ne na vnitn rznosti. Byl nesmiiteln vi vnjm odprcm a tolerantn vi neshodm vnitnm. J ne. J prv naopak. Tm nechci ci, e Ludvka nemm rd. Miluji ho, jako milujeme svoje odprce. ____________________________________________________ ___________ (2) Poprv jsem ho poznal v tyictm sedmm roce na nkter z boulivch schz, jimi tehdy vely vysok koly. Rozhodovalo se o budoucnosti nroda. Vichni to tuili a tak j jsem to tuil a byl jsem pi vech diskusch, sporech i hlasovnch na stran komunistick meniny proti vtin, kterou tehdy na vysokch kolch tvoili lidovci a nrodn socialist. Mnoz kest'an, katolci i evangelci, mi to mli tehdy za zl. Povaovali za zradu, e jsem se spojil s hnutm, kter si vepsalo do ttu bezboectv. Kdy se s nimi dnes potkvm, domnvaj se, e jsem aspo po patncti ltech nahldl konen svj tehdej omyl. Ale musm je zklamat. Nezmnil jsem dodnes nic na svm postoji. Komunistick hnut je ovem bezbon. Ale jen kesan, kte nechtj vidt bevno v oku svm, mohou z toho vinit komunismus sm. km kesan. Ale kde vlastn jsou? Vidm kolem dokola jen sam zdnliv kesany, kte ij pesn tak, jak ij nevrci. Jenome bt kesanem, to znamen t jinak. To znamen jt cestou Kristovou, napodobovat Krista. To znamen vzdt se osobnch zjm, blahobytu i moci a obrtit se tv v tv chudm, ponenm a trpcm. Ale co tohleto dlaly crkve? Mj otec byl dlnk vn nezamstnan a pokorn vc v Boha. Obracel k nmu zbonou tv, ale crkev neobrtila nikdy tv k nmu. Zstal oputn mezi blinmi, oputn uvnit crkve, sm se svm Bohem, a do sv nemoci a smrti. Crkve nepochopily, e dlnick hnut je hnut ponench a vzdychajcch, kte tou po spravedlnosti. Zcela proti duchu Jeovu se od nich odvrtily. Nemly zjem starat se s nimi a pro n o krlovstv Bo na zemi. Spojily se s utiskovateli a vzaly takto dlnickmu hnut Boha. A ted' mu chtj vytat, e je bezbon? Jak farizejstv! Ano, socialistick hnut je bezbon, ale j v tom vidm Bo dtku, urenou nm, kesanm! Dtku za nai bezcitnost vi chudm a trpcm.

A co mm dlat v tto situaci? Mm se dsit toho, e ubv pslunk crkv? Mm se dsit toho, e jsou ve kolch dti vyuovny v protinboenskm mylen? Jak blhov! Skuten nboenstv nem zapoteb pzn svtsk moci. Svtsk nepze jen posiluje vru. A mm snad bojovat proti socialismu, protoe je na vinou bezbon? Jet vt blhovost! Mohu jen hluboce litovat tragickho omylu, kter odvedl socialismus od Boha. Mohu jen vysvtlovat ten omyl a pracovat k jeho odinn. Ostatn pro ten neklid, brati kesan? Vechno se dje z Bo vle a j se asto ptm, zda Bh zmrn nedv lidstvu poznat, e lovk se neme beztrestn posadit na jeho trn a e i sebespravedlivj uspodn svtskch pomr se bez jeho asti zvrtne a zkaz. Pamatuju se na ta lta, kdy se lid u ns ctili bt u na krok od rje. A byli pyni, e je to jejich rj, k nmu nepotebuj nikoho na nebesch. A pak se jim rozplynul nhle pod rukama... ____________________________________________________ ___________ (3) Ostatn ped norem pilo komunistm moje kesanstv vhod. Poslouchali rdi, kdy jsem vysvtloval sociln obsah Evangelia, brojil proti zpuchelosti starho svta majetku a vlek a dokazoval pbuznost kesanstv a komunismu. lo jim pece o to, zskat na svou stranu co nejir vrstvy, a chtli tedy zskat i vc. Ale brzo po noru se vechno zaalo mnit. Jako asistent zastal jsem se nkolika poslucha, protoe mli bt pro politick smlen svch rodi vyloueni z fakulty. Protestoval jsem proti tomu a dostal se do konfliktu s vedenm koly. A tu se najednou zaaly ozvat hlasy, e lovk tak vyhrann kesansky orientovan neme pr dost dobe vychovvat socialistickou mlde. Zdlo se, e budu muset bojovat o svou existenci. A tehdy se mn doneslo, e se mne na plenrn schzi strany zastal student Ludvk Jahn. kal, e by to pr byl hol nevdk, kdybychom zapomnli, co jsem pro stranu znamenal ped norem. A kdy mu pedhazovali m kesanstv, ekl, e bude v mm ivot jist pechodnou fz, kterou dk svmu mld pekonm. el jsem tehdy za nm a podkoval mu za to, e se mne zastal. ekl jsem mu vak, e bych ho nerad klamal a e ho chci proto upozornit, e jsem star ne on a nen nadje, e bych svou vru "pekonal". Dali jsme se do debaty o bo jsoucnosti, o konenosti a vnosti, o tom, jak ml Descartes vztah k nboenstv, zda byl Spinoza materialista a o mnohch jinch vcech. Nedohodli jsme se. Zeptal jsem se Ludvka nakonec, zda nelituje, e

se mne zastal, kdy vid, jak jsem nenapraviteln. ekl mi, e nboensk vra je moje soukrom vc a e po n konec konc nikomu nic nen. Od t doby jsem se s nm u na fakult neseel. O to vce se nae osudy sblily svou podobou. Asi tvrt roku po naem rozhovoru vylouili Jahna ze strany i z fakulty. A za dalho pl roku jsem odeel z fakulty i j. Byl jsem vyhozen? Vytvn? To nemohu ci. Je pravda jen to, e hlas proti mn a proti mmu pesvden bylo m dl vc. Je pravda, e mi nkte kolegov naznaovali, e bych ml uinit njak veejn prohlen ateistickho rzu. A je pravda, e jsem ml na pednkch nkolik nepjemnch vstup s tonmi komunistickmi posluchai, kte chtli uret mou vru. Nvrh na mj odchod z fakulty visel opravdu ve vzduchu. Ale je tak pravda, e jsem ml mezi komunisty na fakult stle dosti ptel, kte si mne vili pro mj ped norov postoj. Stailo snad jen mlo: jen to, abych se sm zaal brnit a byli by se jist postavili za mne. Ale j jsem to neudlal. ____________________________________________________ ___________ (4) "Nsledujte mne," ekl Je svm uednkm a oni bez odmluv odchzeli od svch st, od svch lodic, od svch domov a rodin a li za nm. "Nikdo, kdo vlo ruku na pluh a ohl se zpt, nen zpsobil pro krlovstv Bo." Slyme-li hlas Kristovy vzvy, musme ho nsledovat bezpodmnen. To je dobe znmo z Evangelia, avak v modern dob to vechno zn jen jako bje. Jakpak vzva, jakpak nsledovn v naich prozaickch ivotech? Kam a za km bychom mli odchzet opoutjce sv st? A pece k nm hlas vzvy dolh i v naem svt, mme-li bdl sluch. Vzva k nm vak nepichz potou jako doporuen depee. Pichz maskovna. A mlokdy v kostmu rovm a svdnm. "Nikoli skutek, kter si vyvol, nbr to, co t potk proti tv volb, tvmu mylen a tv dosti, tou cestou se dej, tam j volm, tam bud' uednkem, to je tvj as, tudy el tvj mistr ... " Ml jsem mnoho dvod lpt na svm asistentskm mst. Bylo pomrn pohodln, sktalo mi mnoho volnho asu pro dal studium a slibovalo doivotn drhu vysokokolskho uitele. A pece jsem se zalekl prv toho, e na svm mst lpm. Zalekl jsem se toho o to vc, e jsem v te dob vidl nucen odchzet z vysokch kol mnoho cennch lid, pedagog i poslucha. Zalekl jsem se svho lpn na dobrm bydlu, kter mne klidnou zajitnost oddaluje od neklidnch osud mch blinch. Pochopil jsem, e nvrhy na mj odchod ze koly jsou vzvou. Slyel jsem, e mne kdosi odvolv. e mne kdosi varuje ped pohodlnou karirou, kter by

spoutvala mou mysl, vru i m svdom. M ena, s kterou jsem ml tehdy ptilet dt, nalhala ovem vemon, abych se brnil a udlal vechno pro sv setrvn na kole. Myslila na synka, na budoucnost rodiny. Nic jinho pro ni neexistovalo. Kdy jsem se podval do jej u tehdy strnouc tve, polekal jsem se t nekonen starostlivosti, starostlivosti o ztej den i pt rok, tiv starostlivosti o vechny budouc dny a roky a do nedohledna. Lekl jsem se t thy a slyel jsem v duchu Jeova slova: "Nepeujte o ztej den, nebo ztej den peovati bude o sv vci. Dosti m den na svm trpen." Moji neptel ekali, e se budu trpit starostmi, a j jsem zatm v sob poctil neekanou bezstarostnost. Domnvali se, e se budu ctit omezen ve sv svobod, a j jsem naopak prv tehdy objevil pro sebe pravou svobodu. Pochopil jsem, e lovk nem, co by ztratil, e vude je jeho msto, vude tam, kam el Je, co znamen: vude mezi lidmi. Po potenm divu a ltosti vyel jsem zlob svch protivnk vstc. Pijal jsem jejich ukivdn jako ifrovanou vzvu. ____________________________________________________ ___________ (5) Komunist zcela nboensky pedpokldaj, e lovk, kter se njak provinil ped tv strany, me dojt rozheen, odejde-li na uritou dobu pracovat mezi zemdlce nebo dlnky. Takto odchzvalo v ltech po noru mnoho pslunk inteligence na krat i del as do dol, tovren, na stavby a sttn statky, aby sc po tajemnm oitn v tchto prostedch mohli opt vrtit do ad, kol i sekretarit. Kdy jsem nabdl veden koly, e odejdu z fakulty a nedal jsem dn nov vdeck msto, nbr chtl odejt mezi lidi, nejradji jako odborn pracovnk nkam na sttn statek, pochopili to komunist na m kole, ptel i neptel, nikoli ve smyslu m, nbr jejich vry: jako vraz zcela mimodn sebekritinosti. Ocenili to a pomohli mi najt velmi dobr msto na sttnm statku v zpadnch echch, msto s dobrm editelem a v krsn krajin. Na cestu mne obdaili vzcn pznivm kdrovm posudkem. Byl jsem na novm psobiti opravdu asten. Ctil jsem se znovuzrozen. Sttn statek byl zzen v oputn a jen zpola dosdlen pohranin vsi, odkud byli po vlce vysthovni Nmci. Kolem dokola thly se kopce, vtinou hol, pokryt pastvinami. V jejich dolch byly roztroueny ve znanch vzdlenostech domky nadmru rozthlch vs. ast mlhy krejc krajinou kladly se mezi mne a zalidnnou zemi jako pohybliv

paravn, take svt byl jako v ptm dni stvoen, kdy snad Bh dosud vhal, zda jej odevzd lovku. Avak i lid sami byli tu pvodnj. Stli tv v tv prod, nekonenm pastvinm, stdm krav a ovc. Bylo mi mezi nimi dobe. Dostal jsem brzo mnoho npad, jak lpe vyut rostlinstva v tto kopcovit krajin: hnojiva, zpsob uskladovn sena, vzkumn pole livch rostlin, sklenk. editel mi byl vdn za moje npady a j jsem byl vdn jemu, e mi umouje, abych si uitenou prac vydlval svj chlb. ____________________________________________________ ___________ (6) To bylo roku 1951. Z bylo chladn, ale v polovin jna se najednou oteplilo a byl ndhern podzim a do hloubky listopadu. Kupky sena schly na kopcovitch lukch a jejich vn se ila daleko krajinou. V trv se zjevovala kehk tlka ocn. A tehdy se zaalo vyprvt po okolnch vsch o mlad tulace. Vrostci ze sousedn vsi li na poseen luka. Bavili se hlasit, pokikovali na sebe, a tu pr najednou uvidli, jak z jedn kupky vylezlo dve, rozcuchan, se stbly ve vlasech, dve, kter tu nikdo z nich nikdy nevidl. Rozhldlo se vyplaen kolem dokola a zaalo utkat k lesu .. Zmizelo jim dv, ne se za nm rozhodli bet. K tomu vyprvla selka z te vsi, jak jednoho dne odpoledne, kdy podala cosi na dvoe, zjevila se u n zniehonic dvka asi dvacetilet, obleen ve velmi obnoenm kabt, a prosila ji se sklopenou hlavou o krajek chleba. ,,Dve, kam jde?" zeptala se j selka. Dvka odpovdla, e m dalekou cestu. ,,A to jde pky?" "Ztratila jsem penze," odpovdla. Selka se neptala dl a podala j chlb a mlko. A k tmhle vyprvnm se pidal i past z naeho statku. Kdy byl v kopcch, poloil si pr k paezu namazan krajc a konviku s mlkem. Odeel na chvli za stdem a kdy se vrtil, chlb i konvika zhadn zmizely. Vech tch zprv se ihned ujmaly dti a rozmnoovaly je dychtivou fantazi. Vidly ji k veeru, jak se koupe v rybnku za vs, pestoe byl zatek listopadu a voda ji velmi chladn. Kdy se nkomu nco ztratilo, dti to hned pijmaly jako zprvu o jej existenci. Jindy zveera ozval se odkudsi z dlky tenk zpv enskho hlasu. Dospl tvrdili, e v nkter chalup v kopci pustili naplno rdio, ale dti vdly, e to ona, divoenka, jde po hebeni pahork, m rozputn vlasy a zpv. Jednou veer rozdlaly ohe za vs, pikldaly na nj bramborovou na a

do havho popela hzely brambory. Pak se zadvaly k lesu a jedno dvtko zaalo volat, e ji vid, jak se na n dv z lesnho ptm. Jaksi chlapec vzal na ta slova hroudu a hodil ji smrem, kam ukazovalo dve. Kupodivu, dn kik se neozval, ale stalo se nco jinho. Vechny dti okikly chlapce a div ho neztloukly. Ano, bylo tomu tak: obvykl dtsk krutost se nikdy nezachytila na povsti o zbloudil dvce, i kdy byly s jej pedstavou spojeny drobn krdee. Mla od potku tajemn sympatie. Naklnla j snad lidsk srdce prv nevinn nepatrnost tch krde? Anebo jej mladik vk? Nebo ji chrnila andlsk ruka? A tak i onak, hozen hrouda rozntila lsku dt k zbloudil dvce. Jet tho dne nechaly u dohoelho ohnit hromdku upeench brambor, pikryly je popelem, aby nevystydly, a zapchly do t kupky ulomenou smrkovou vtviku. Naly pro dvku i pojmenovni. Na papr vytren ze seitu napsaly tukou velkmi psmeny: Zbloudilko, to je pro tebe. Papr poloily k hromdce a zatily hroudou. Potom odely a skryly se do okolnch k vyhlejce plachou postavu dvete. Veer pechzel v noc a nikdo nepichzel. Dti musily nakonec opustit kryt a odejt dom. Ale hned rno se rozbhly k verejmu mstu. A stalo se. Kupka brambor zmizela i s paprem a vtvikou. Dve se stalo hkanou vlou dt. Nechvaly j hrneek s mlkem, chlb, brambory i psanka. A nikdy neopakovaly pro sv drky tot msto. Nenechvaly j potravu na urenm mst, jako by se nechvala ebrkm. Hrly si s n hru. Hru na schovvan poklad. Vyly od msta, kde j poprv zanechaly kupku brambor, a postupovaly dle od vsi smrem do krajiny. Zanechvaly sv poklady u paez, u velikho balvanu, u Bo muky, u pkovho kee. Nikomu neprozradily msta, kam drky skrvaly. Nikdy neporuily tuto pavuinov jemnou hru, nikdy dvenku nevyhaly a nezaskoily. Ponechaly j jej neviditelnost. ____________________________________________________ ___________ (7) Ta pohdka trvala krtce. Jednou se vypravil editel naeho statku s pedsedou mstnho nrodnho vboru daleko do krajiny prohldnout nkolik dosud nevbydlench domk, co tu zbyly po Nmcch, aby v nich zdili noclehrnu pro zemdlsk dlnky, pracujc daleko od vsi. Po cest je pekvapil d, kter se rychle promnil v lijk. Nablzku byl jen nzk smrkov lesk a na jeho okraji ediv chalupa - senk. Pibhli k nmu, oteveli dvee zajitn jen devnm kolkem a vlezli dovnit. Svtlo

vnikalo otevenmi dvemi i kvrami ve stee. Uvidli v sen uvlen prostor. Nathli se tedy do nho, poslouchali dery kapek o stechu, vdechovali opojnou vlli a klbosili. Tu pojednou prohrabvaje se rukou ve stn sena, je se tyila po jeho pravici, uctil pedseda pod uschlmi stbly cosi tvrdho. Byl to kufk. Star, kared, lacin kufk z vulknu. Nevm, jak dlouho vhali oba mui ped tajemstvm. Jisto je, e kufk oteveli a nali v nm tvery dv aty a vechny nov a krsn. Pknost tch at kontrastovala pr podivn s venkovskou zalost kufku a vnukla podezen na krde. Pod aty bylo jet pr kus dvho prdla a v nm zachumln balek dopis svzan modrou stukou. To bylo ve. Dodnes nic nevm o tch dopisech a nevm ani, zda si je editel s pedsedou peetli. Vm jen, e podle nich zjistili jmno adrestky: Lucie ebetkov. Kdy rozjmali nad neekanm nlezem, objevil pedseda v sen jet dal pedmt. Oprskanou konvku na mlko. Tu mode emailovanou konvku, o jej zhadn ztrt vyprvl u po trnct dn kad veer v hospod past ze statku. Potom mlo u vechno neodvratn prubh. Pedseda pokal skryt ve smrin a editel seel dol do vsi a poslal za pedsedou vesnickho esenbka. Dvka se za setmn vracela do sv vonn nocleny. Nechali ji vejt, nechali ji za sebou zavt dvka, pokali pl minuty a pak veli za n. ____________________________________________________ ___________ (8) Oba mui, kte Lucii v senku chytili, byli dob lid. Pedseda, bval deputtnk, poctivec, otec esti dt, pipomnal star vesnick psmky. Esenbk byl naivn obhroubl dobrk s mohutnm knrem pod nosem. dn z nich by kueti neublil. A pece jsem pocioval hned poprv podivnou trze, kdy jsem slyel o Luciin polapen. Dodnes se mi svr srdce, kdy si pedstavuji editele s pedsedou, jak se hrabou v jejm kufku, jak maj v rukou vekeru stydkou pedmtnost jej intimity, nn tajemstv jejho upinnho prdla, jak nahlej nkam, kam je zakzno nahlet. A stejn pocit trzn mm dosud, pedstavm-li si douptko v sen, z nho nen dnho niku a jeho jedin dvee jsou zastoupeny dvma velikmi chlapy. Kdy jsem se pozdji dovdal o Lucii vce, uvdomoval jsem si s divem, e v obou tchto trznivch situacch osvtlila se mi hned napoprv sama podstata jejho osudu. Ob ty situace byly obrazem zprznn. ____________________________________________________

___________ (9) T noci nespala ji Lucie v senku, nbr na elezn posteli v krmku, kter m SNB upraven jako svou denn adovnu. Dal den ji vyslchali na nrodnm vhoru. Dovdli se, e a dosud pracovala a bydlila v Ostrav. Ze odtud utekla, nebo tam nemohla vydret. Kdy se chtli dovdt nco konkrtnjho, narazili na urputn mlen. Pro utk sem, do zpadnch ech? ekla, e jej rodie bydl v Chehu. Pro nela k nim? Vystoupila z vlaku daleko ped domovem, protoe se cestou zaala bt. Jej otec ji cel ivot jen tloukl. Pedseda nrodnho vboru oznmil Lucii, e ji polou zptky do Ostravy, odkud bez dn vpovdi odela. Lucie jim ekla, e na prvn stanici utee z vlaku. Chvli na ni kieli, ale pak pochopili, e tm nic nesprav. Zeptali se j tedy, zda ji maj poslat dom, do Chebu. Vrtla zuiv hlavou. Byli na ni jet chvli psn, a potom pedseda podlehl vlastn mkkosti. "Co tedy chce?" Zeptala se, jestli hy nemohla zstat pracovat zde. Pokrili rameny a ekli j, e se zeptaj na sttnm statku. editel zpasil ustavin s nedostatkem pracovnch sil. Pijal nvrh nrodnho vboru bez vhn. Pak mi oznmil, e konen dostanu do sklenku dvno poadovanou pracovnici. A jet tho dne mi pedseda nrodnho vboru piel pedstavit Lucii. Pamatuju se dobe na ten den. Byla druh ple listopadu a podzim a dotud slunn ukzal poprv svou vtrnou a mranou tv. Poprchvalo. Stla v hndm kabt, s kufkem, se sklopenou hlavou a neastnma oima vedle vysokho pedsedy. Pedseda drel v ruce modrou konvku a pronel slavnostn: "Jestlis dlala nco zlho, my jsme ti odpustili a dvujeme ti. Mohli jsme t poslat zptky do Ostravy, ale nechali jsme t tady. Dlnick tda potebuje vude poctiv lidi. Tak ji nezklam." el potom odevzdat do kancele konviku pro naeho paste a j jsem zavedl Lucii do sklenku, pedstavil ji jejm dvma spolupracovnicm a vysvtlil j jej prci. ____________________________________________________ ___________ (10) Lucie mi zastiuje ve vzpomnkch vechno, co jsem tehdy proval. Pesto se mi v jejm stnu postava pedsedy nrodnho vboru rsuje dosti zeteln. Kdy jste sedl vera v kesle proti mn, Ludvku, nechtl jsem se vs dotkat. eknu vm to tedy aspo te, kdy u jste proti mn zase tak, jak

vs nejlpe znm, jako m pedstava a stn: Bval deputtnk, kter chtl vytvoit rj pro sv trpc blin, ten zancen poctivec a nadenec pronejc naivn vzneen slova o odputn, dve a dlnick td, byl mmu srdci i mmu mylen mnohem ble ne vy, i kdy mi osobn nikdy neprojevil njakou pze. Tvrdil jste kdysi, e socialismus vyrostl na kmeni evropskho racionalismu a skepticismu, na kmeni nenboenskm a protinboenskm a nen jinak mysliteln. Ale chcete opravdu dl vn tvrdit, e bez vry v prvotnost hmoty nelze vybudovat socialistickou spolenost? Myslte opravdu, e lid vc v Boha nemohou znrodnit tovrny? Jsem si zcela jist, e ta linie evropskho ducha, je vychz z poselstv Jeova, vede k sociln rovnosti a k socialismu mnohem zkonitji. A kdy si vybavuju nejvnivj komunisty z prvnho obdob socialismu v m zemi, teba prv pedsedu, kter odevzdal do mch rukou Lucii, zdaj se mi mnohem vc podobn nboenskm horlitelm ne voltairinskm pochybovam. Ta revolun doba od roku 1948 a do roku 1956 mla mlo co spolenho se skepticismem a s racionalismem. Byla to doba velk kolektivn vry. lovk, kter s tou dobou souhlasn el, ml pocity podobn nboenskm: vzdval se svho j, sv osoby, svho soukrom ve prospch neho vyho, neho nadosobnho. Marxistick pouky byly sice pvodu docela svtskho, ale vznam, kter se jim pikldal, podobal se vznamu Evangelia a biblickch pikzn. Vytvoil se okruh mylenek, kter byly nedotknuteln, tedy v na terminologii svat. Toto nboenstv bylo krut. Nepovilo ns mezi sv kn, snad obma nm ublilo. Ale pesto ta doba, je minula, byla mi stokrt bli ne doba, kter se zd dnes pichzet, doba posmchu, skepse, leptn, malichern doba, na jejm proscniu vystu- puje ironick intelektul, zatmco v pozad se kup dav mldee, hrub, cynick a zl, bez naden a bez idel, hotov se na potkn pit i zabjet. Ta odchzejc i odel doba mla v sob aspo nco z ducha velkch nboenskch hnut. koda e nedovedla jt a do konce ve svm nboenskm sebepoznn. Mla nboensk gesta a city, ale uvnit zstvala przdn a bez Boha. Ale j jsem tehdy stle viI, e Bh se smiluje, e se d poznat, e posvt nakonec tu velkou svtskou vru. ekal jsem marn. Ta doba zradila nakonec svou nboenskost a doplatila na racionalistick ddictv, k nmu se hlsila jen proto, e nerozumla sama sob. Ten racionalistick skepticismus lept kesanstv u dv tiscilet. Lept a nerozlept. Ale komunistickou teorii, svj vlastn vtvor, zni bhem nkolika desetilet. Ve vs ji u zniil, Ludvku. Vy sm to dobe vte.

____________________________________________________ ___________ (11) Jet tak kdy se lid mohou penst v pedstavch do e pohdek, jsou plni ulechtilosti, soucitu a poezie. V i vednodennho ivota jsou pohchu naplnni sp opatrnost, nedvivost a podezrnm. Tak se chovali i vi Lucii. Jakmile odela z dtskch pohdek a stala se skutenou dvkou, spoludlnic a spolunoclenic, byla okamit pedmtem zvdavosti, v n nechybla zlomyslnost, jakou chovaj lid vi andlm svrenm z nebes a vi vlm vyhnanm z bje. Lucii bylo mlo platn, e byla mlenliv. Asi po msci doly na sttn statek z Ostravy jej kdrov materily. Dovdli jsme se z nich, e pracovala nejdve v Chebu jako uednice v kadenictv. Po mravnostnm deliktu strvila rok v polepovn a odtud pak pila do Ostravy. V Ostrav se osvdila jako dobr pracovnice. V interntu se chovala vzorn. Ped svm tkem mla jedin a zcela neekan provinn: byla pistiena, jak krade kvtiny na hbitov. Zprvy byly stroh a msto aby odhalily Luciino tajemstv, sp je jen obdaily vt zhadnost. Slbil jsem editeli, e si Lucii vezmu na starost. Pitahovala mne. Pracovala mlenliv a se zaujetm. Byla klidn ve sv plachosti. Nenachzel jsem v n nic z vstednosti dvky ijc nkolik tdn jako tulaka. Prohlsila nkolikrt, e je na statku spokojen a e odtud nechce odejt. Byla mrn, ochotn v kadm sporu ustoupit a zskvala si proto postupn sv spolupracovnice. Pesto vak zstvalo v jej nemluvnost cosi, co prozrazovalo bolav osud a ublen due. Nic jsem si nepl vc, ne aby se mi vyzpovdala, ale vdl jsem tak, e uila v ivot dost otzek a vyptvn a e v n pravdpodohn vyvolvaj pedstavu vslechu. A tak jsem se nevyptval a zaal jsem vyprvt sm. Denn jsem si s n povdal. Mluvil jsem o svch plnech zdit na statku plant livch bylin. Vyprvl jsem j, jak za starch as lili se vesnit lid odvary a roztoky z rznch rostlin. Vyprvl jsem j o bedrnkn, kterm lid lili choleru a mor, vyprvl jsem j o lomikamenu, kter skuten lme kameny, moov a luov. Lucie naslouchala. Mla rostliny rda. Ale jak svat prostota! Nic o nich nevdla a neumla tm jedinou pojmenovat. Nastvala ji zima a Lucie nemla nic krom svch krsnch letnch atk. Pomohl jsem j udlat rozvrh v jejm pennm hospodstv. Pinutil jsem ji, aby si koupila nepromokav pl a svetr a pozdji jet dal vci: boty, pyamo, punochy, zimnk ...

Jednoho dne jsem se j ptal, zda v v Boha. Odpovdla zpsobem, kter se mi zdl pozoruhodn. Neekla toti ani ano ani ne. Pokrila rameny a ekla: "Nevm." Zeptal jsem se j, zda v, kdo to byl Je Kristus. ekla, e ano. Ale nevdla o nm nic. Jeho jmno spojovalo se v n neurit s pedstavou vnoc, pletlo se j cosi o ukiovn, ale byla to jen potrhan mlhovina dvou t pedstav, kter nedvaly dohromady dn smysl. Lucie nepoznala dosud vru ani nevru. Poctil jsem v t chvli malou zvra podohnou snad t, ji pociuje zamilovan lovk, kdy zjist, e v jeho milovan ho nepedelo dosud jin musk tlo. ",Chce, abych ti o nm vyprvl?" zeptal jsem se a ona pikvla. Pastviny a kopce byly tehdy ji zasnen. Vyprvl jsem. Lucie poslouchala ... ____________________________________________________ ___________ (12) Musila nst pli mnoho na svch kehkch ramenou. Potebovala nkoho, kdo by j pomohl, ale nikdo to neuml. Pomoc, kterou nabz nboenstv, Lucie, je prost: Odevzdej se. Odevzdej se i se svm nkladem, pod kterm pad. V tom je velik leva, t odevzdan. J vm, e ses nemla komu odevzdat, protoe ses bla lid. Ale je tu Bh. Odevzdej se mu. Bude ti lehce. Odevzdat se, to znamen odloit minul ivot. Vyjmout ho z due. Vyzpovdat se. ekni mi, Lucie, pro jsi utekla z Ostravy? To bylo kvli tm kvtinm na hrob? Taky. A pro jsi hrala ty kvtiny? Bylo j smutno, proto si je dvala ve svm pokojku v interntu do vziky. Trhala kvtiny i ve voln prod, ale Ostrava je ern msto a kolem n skoro dn proda nen, jen haldy, ploty, parcely a sem tam njak dk hjek pln saz. Krsn kvtiny nala Lucie jenom na hbitov. Kvtiny vzneen, kvtiny slavnostn. Meky, re a lilie. A tak chryzantmy, jejich velik kvty z kehkch okvtnch lstk ... A jak t chytili? Chodila asto a rda na hbitov. Nejenom kvli kvtinm, kter si odtud odnela, ale tak proto, e tam bylo krsn a byl tam klid a ten klid ji utoval. Kad hrob byla zvltn samostatn zahrdka a ona proto rda zstvala u jednotlivch hrob a prohlela si pomnky s jejich smutnmi npisy. Aby byla neruena, napodobila zvyk nkterch nvtvnk hbitova, zejmna tch starch, a poklekala tv v tv pomnku. Tak se j jednou tak zalbil hrob jet skoro erstv. Rakev tam byla zasypna teprve

nkolik dn. Hlna na hrob byla kypr, leely na n vnce a vpedu ve vze stla ndhern kytice r. Lucie kleela a smuten vrba se nad n klenula jak dvrn a eptajc nebesa. Lucie se rozplvala v nevyslovitelnm blahu. A prv tehdy pichzel k tomu hrobu star pn se svou enou. Snad to byl hrob jejich syna, i bratra, kdo v. Vidli u hrobu kleet neznmou dvku. Uasli. Kdo je ta dvka? Zdlo se jim, e se v jejm zjeven skrv pro n njak tajemstv, rodinn tajemstv, snad neznm pbuzn i neznm milenka zesnulho ... Stanuli a bli se ji ruit. Dvali se na ni zpovzdli. A tu vidli, e dvka vstv, bere z vzy tu krsnou kytici r, kterou tam oni sami ped nkolika dny dali, obrac se a odchz. A tebdy se za n rozbhli. Kdo jste, ptali se j. Byla zmatena, nevdla co ci, koktala. Ukzalo se, e ta neznm dvka vbec neznala jejich mrtvho. Pivolali na pomoc zahradnici. dali, aby se legitimovala. Kieli na ni a prohlaovali, e nen nic stranjho ne okrdat mrtv. Zahradnice potvrdila, e to nen prvn krde kvtin na jejm hbitov. Pivolali tedy strnka, znovu na ni uhodili a Lucie se ke vemu piznala. ____________________________________________________ ___________ (13) "Necha mrtv pochovvaj sv mrtv," ekl Je. Kvtiny na hrobech pat ivm. Tys neznala Boha, Lucie, ale touila jsi po nm. V krse pozemskch kvtin zjevovalo se ti nadpozemsk. Ne. potebovalas kvtiny pro nikoho. Jen pro sebe. Pro przdno ve tv dui. A chytili t a ponili. Ale to byl jedin dvod, pro jsi utekla z ernho msta? Mlela. Pak zavrtla hlavou. Nkdo ti ublil? Pikvla. Vypravuj, Lucie! Byla to mstnost docela mal. U stropu byla rovka, kter nemla stntko a chlpn obnaena visela kiv z ohjmky. U stny postel, nad n visel obraz a na tom obraze byl krsn mu, byl v modr ze a kleel. Byla to Zahrada Getsemansk, ale to Lucie nevdla. Tam ji tedy pivedl a ona se brnila a kiela. Chtl ji znsilnit, trhal s n aty a ona se mu vytrhla a utekla pry. Kdo to byl, Lucie? Vojk. Tys ho mla rda? Ne, nemla ho rda. Ale pro jsi s nm tedy la do t mstnosti, kde byla jen hol rovka a postel?

Byla to jen ta przdnota v dui, kter ji k nmu thla. A nenala si pro ni, neboh, ne vrostka, vojka v prezenn slub. Ale pod tomu pesn nerozumm, Lucie. Kdy jsi s nm nejdv la do t mstnosti, kde byla jen hol postel, pro jsi mu z n potom utkala? Byl zl a surov jako vichni. O kom mluv, Lucie? Kte vichni? Mlela. Koho jsi znala ped tm vojkem! Mluv! Vypravuj, Lucie! ____________________________________________________ ___________ (14) Bylo jich est a ona sama. est, od estncti do dvaceti let. J bylo estnct. Tvoili partu a mluvili o part s ctou, jako by to byla pohansk sekta. Toho dne mluvili o zasvcovn. Donesli nkolik lahv patnho vna. Zastovala se chlastu se slepou oddanost, do n vkldala vechnu neukojenou lsku dcery k matce a otci. Pila, kdy oni pili, smla se, kdy oni se smli. Potom j poruili, aby se svlkla. Nikdy to dosud ped nimi nedlala. Ale protoe, kdy vhala, svlkl se nejprve sm vdce party, pochopila, e rozkaz se neobrac nikterak proti n sam, a oddan se podrobila. Dvovala jim, dvovala i jejich hrubosti, byli jej ztitou a ttem, nedovedla si pedstavit, e by je ztratila. Byli jej matkou, byli jejm otcem. Pili, smli se a dvali j dal pkazy. Rozthla nohy. Bla se, vdla, co to znamen, ale poslouchala. Pak zakiela a tekla z n krev. Kluci hlueli, zvedali sklenky a lili sprost umiv vno na zda vedoucho party, na jej tlko a mezi jejich nohy a kieli jaksi slova o Ktu a Zasvcen a potom se od n vdce zvedl a pistoupil k n dal len party, pichzeli podle st, naposledy ten nejmlad, ktermu bylo taky estnct jako j, a to u Lucie nemohla, to u nemohla vydret bolest, u si chtla odpoinout, u chtla bt sama, a protoe on byl ten nejmlad, odvila se ho odstrit. Ale prv proto, e byl nejmlad, nechtl bt ponen! Byl pece lenem Party, jej plnoprvn len! Chtl to dokzat a dal proto Lucii facku pcs tv a nikdo z party se j nezastal, protoe vichni vdli, e nejmlad je v prvu a e se doaduje toho, co mu pat. Lucii vytryskly slzy, ale nemla odvahu vzept se a rozthla tedy sv noky poest... Kde to bylo, Lucie? Byt jednoho z party, jeho rodie byli oba na non, byla tam kuchy a jeden pokoj, v pokoji stl, pohovka a postel, nade dvemi v rmeku npis Dej Bh tst a nad postel v rmu krsn pan v modr ze drela u prsu

dt. Panna Maria? Nevdla. A dl, Lucie, co bylo dl? Dl se to pak asto opakovalo, v tom byt a taky v jinch bytech a taky venku v prod. Stal se z toho v part zvyk. A lbilo se ti to, Lucie? Nelbilo, zachzeli s n od t doby h a pynji a hrubji, ale nebylo odtud cesty dopedu ani zpt, nikam. A jak to skonilo, Lucie? Jednoho veera v jednom takovm przdnm byt. Pila tam policie a vechny je sebrala. Kluci z party mli na svdom njak krdee. Lucie o tom nevdla, ale vdlo se, e s partou thla, a vdlo se i o tom, e part poskytovala vechno, co j jako dvenka poskytovat mohla. Byla zostuzena po celm Chebu a doma do modra ztluena. Chlapci dostali rzn tresty a ji poslali do polepovny. Tam zstala rok - do svch sedmncti let. Za nic na svt se pak ji nechtla vrtit dom. A tak pila do ernho msta. ____________________________________________________ ___________ (15) Pekvapilo mne a zarazilo, kdy mi pedevrem v telefonu Ludvk prozradil, e zn Lucii. Natst ji znal jen letmo. Ml pr v Ostrav jakousi povrchn znmost s dvkou, kter s n bydlila v interntu. Kdy se mne pak na ni vera znovu zeptal, vyprvl jsem mu vechno. Poteboval jsem u dvno shodit ze sebe to bm, ale nenael jsem a dosud lovka, jemu bych se mohl svit s dvrou. Ludvk je mi naklonn a je pitom dostaten vzdlen mmu ivotu a tm vc ivotu Luciinu. Nemusil jsem se tedy bt, e vydm Luciino tajemstv do nebezpe. Ne, co mi Lucie svila, jsem nepovdl nikomu ne vera Ludvkovi. Nicmn to, e byla v polepovn a kradla na hbitov kvtiny, vdli tehdy z kdrovch materil na statku vichni. Jednali s n docela vldn, ale jej minulost j ustavin pipomnali. editel o n mluvil jako "o mal vykrdace hrob", Myslil to docela dobrcky, ale Luciiny minul hchy se tmi emi udrovaly pi ustavinm ivot. Lucie byla stle a nepe- trit vinna. A pitom nic nepotebovala vc ne pln odputn. Ano, Ludvku, potebovala odputn, potebovala projt tou tajuplnou oistou, kter je vm neznm a nepochopiteln. Lid sami nedovedou toti odpoutt a nen to ani v jejich moci. Nemaj v

moci uinit nim hch, kter se stal. To nen v silch samotnho lovka. Zbavit hch jeho platnosti, odinit jej, vygumovat ho z asu, uinit tedy nco nim, to je vkon tajemn a nadpirozen. Jen Bh, protoe se vymyk pozemskm zkonitostem, protoe je svobodn, protoe dovede tvoit zzraky, me smt hch, me ho promnit v nic, me ho odpustit. lovk me odpustit lovku jen proto, e se opr o odputn Bo. Ani vy, Ludvku, protoe nevte v Boha, neumte odpoutt. Stle si pamatujete plenrn schzi, na kter zvedli vichni jednomysln proti vm ruku a souhlasili s tm, aby byl znien v ivot. Vy jste jim to nikdy neodpustil. Nejenom jim jako jednotlivm osobm. Bylo jich tam asi sto a to u je mnostv, kter se me stt jakmsi malm modelem lidstva. Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Vy mu od t doby nedvujete a ctte k nmu z. Dovedu vs pochopit, ale to nic nemn na tom, e takov obecn z k lidem je stran a hn. Stala se vam prokletm. Protoe t ve svt, v nm nen nikomu odputno, kde jsou vichni nevykoupiteln, to je tot jako t v pekle. Vyijete v pekle, Ludvku, a j vs lituji. ____________________________________________________ ___________ (16) Ve, co na tto zemi pat Bohu, me patit d'blu. I pohyby milenc v lsce. Pro Lucii se staly sfrou ohavnosti. Spojily se j s tvemi zvlilch vrostk z party a pozdji s tv dotrajcho vojka. , vidm ho ped sebou jasn, jako bych ho znal! Ms banln slova o lsce, sladk jak sirup, se sprostm nsilnictvm samce drenho bez en za kasrenskmi drty! A Lucie nhle poznv, e nn slova jsou jen falen zvoj na vlm tle sprostoty. A cel svt lsky propad se j dol, do jmy zhnuseni. Zde byl zdroj nemoci, zde jsem musil zati. lovk jdouc po moskm pobe a zbsile mvajc ve vztaen pai lucernou me bt lenec. Ale za noci, kdy je ve vlnch zbloudil lod'ka, je tent mu zachrncem. Zem, na kter ijeme, je hranin zem mezi nebem a peklem. dn ponn nen samo o sob dohr ani zl. Teprve jeho msto v du in je dobrm i zlm. Ani tlesn milovn, Lucie, nen samo o sob dobr i patn. Bude-li v souhlase s dem, jej stanovil Bh, bude-li milovat vrnou lskou, bude i milovn dobr a bude astna. Protoe Bh to tak stanovil, e "opust lovk otce i matku a pipoj se k manelce sv i budou dva jedno tlo". Hovoil jsem s Luci den co den, den co den jsem j opakoval, e je j odputno, e se nem svjet sama v sob, e m rozepnout svrac kazajku sv due, e se m pokorn odevzdat Bomu du., v nm i lska tla najde svoje msto.

A tak mjely tdny ... Pak piel jarn den. Na kopcovitch strnch kvetly jablon a jejich koruny se v mrnm vtru podobaly rozhoupanm zvonm. Zavel jsem oi, abych slyel jejich sametov tn. A pak jsem oi otevel a vidl jsem Lucii v modrm pracovnm plti a v ruce s motykou. Dvala se dol do dol a usmvala se. Pozoroval jsem ten smv a dychtiv v nm etl. Je to mon? Vdy Luciina due byla a dosud ustavin tk, tk ped minulost i ped budoucnost. Veho se bla. Minulost i budoucnost byly pro ni vodnmi propastmi. Drela se s zkost dravho lunku ptomnosti jako vratkho toit. A hle, dnes se usmv. Bez podntu. Jen tak. A ten smv mi kal, e se dv do budoucnosti s dvrou. A bylo mi v t chvli jako plavci, jen se po mnoha mscch doplavil k hledan zemi. Byl jsem asten. Opel jsem se o kiv kmen jablon a opt na chvli zavel oi. Slyel jsem vnek a sametov zvonn blch korun, slyel jsem trylky ptk a ty trylky se mi promovaly ped zavenma oima v tisce luceren a svtel nesench neviditelnma rukama k velik slavnosti. Nevidl jsem ty ruce, ale slyel jsem vysok tny hlas a zdlo se mi, e jsou to dti, vesel dtsk prvod ... A tu jsem nhle ctil na sv tvi ruku. A hlas: "Pane Kostko, vy jste tak hodn ... " Neotevel jsem oi. Nepohnul jsem rukou. Vidl jsem stle pta hlasy promnn v lampinov rej, slyel jsem stle zvonn jablon. A hlas doekl slabji: "J vs mm rda." Snad jsem ml pokat jen na tuto chvli a potom rychle odejt, protoe mj kol byl splnn. Ale jet dv, ne jsem si stail cokoli uvdomit, zaskoila mne blouzniv slabost. Byli jsme docela sami v ir krajin mezi ubohmi jablkami a j jsem Lucii objal a ulehl s n do prodnho loe. ____________________________________________________ ___________ (17) Stalo se, co se nemlo stt. Kdy jsem uvidl skrze Luciin smv jej usmenou dui, byl jsem u cle a ml jsem odejt. Ale j jsem neodeel. A to bylo pak zl. ili jsme spolu dl na jednom jedinm statku. Lucie byla astn, zila, podobala se jaru, kter kolem ns pechzelo ji zvolna v lto. Ale j msto toho, abych byl t asten, dsil jsem se toho velkho enskho jara vedle sebe, kter jsem sm probudil a kter se ke mn obracelo vemi svmi otvrajcmi se kvty, o nich jsem vdl, e mi nepat, e mi nesmj patit. Ml jsem pece v Praze svho syna a svou enu, kter trpliv ekala na m dk nvtvy domova.

Bl jsem se peruit s Luci zapoat dvrnosti, abych ji neranil, ale neodvil jsem se v nich pokraovat, protoe jsem vdl, e na n nemm prvo. Touil jsem po Lucii, ale zrove jsem se bl jej lsky, protoe jsem nevdl, co si s n pot. Jen s nejvt nmahou jsem s n udroval pirozenost nkdejch rozhovoru. Vstoupily mezi ns m pochyby. Zdlo se mi, e moje duchovn pomoc Lucii je nyn demaskovna. e jsem po Lucii vlastn tlesn touil od okamiku, kdy jsem ji uvidl. e jsem jednal jako svdce halc se do roucha utitele a kazatele. e vechny ty hovory o Jei a o Bohu byly tedy jen zstrkou nejpzemnj tlesn touhy. Zdlo se mi, e ve chvli, kdy jsem popustil sv pohlavnosti, popinil jsem istotu svho pvodnho myslu a piel jsem naisto o sv zsluhy ped Bohem. Ale jenom jsem doel k tto mylence, obrtila se moje vaha elem vzad: jak jeitnost, kiel jsem v duchu na sebe, jak samolib touha, chtt bt zaslouil, chtt se lbit Bohu! Co znamenaj lidsk zsluhy ped Nm? Nic, nic, nic! Lucie mne miluje a jej zdrav zvis na m lsce! Co kdy ji vrhnu zpt do zoufalstv jen proto, abych j byl ist? Nebude mnou pak Bh prv proto pohrdat? A je-li moje lska hchem, co znamen vc, Luciin ivot, nebo m bezhnost? Bude to pece mj hch, jen j ho ponesu, jen j sm sebe odsoudm svm hchem! Do tchto vah a pochyb piel nhle zsah zven. Proti mmu editeli vymyslili na sted politick obvinn. editel se brnil zuby nehty a tak mu vyetli navc jet to, e se obklopuje podezelmi ivly. Jednm z tch ivl jsem byl tak j: lovk, kter pr byl pro protisttn smlen vyhozen z vysok koly, klerikl. editel marn dokazoval, e nejsem ani klerikl, ani jsem nebyl z vysok koly vyhozen. m vc se mne zastval, tm vce dokazoval sv sept se mnou a tm vce si kodil. M situace byla tm beznadjn. Kivda, Ludvku? Ano, to je to slovo, kter nejastji vyslovujete, kdy slyte o thle phod nebo jinch podobnch phodch. Ale j nevm, co je to kivda. Kdyby nad vcmi lidskmi nebylo u nic jinho a kdyby iny mly jen ten vznam, kter jim pipisuj jejich tvrci, byl by pojem "kivda" oprvnn a i j bych mohl mluvit o kivd, byl-li jsem vcemn vyhozen ze sttnho statku, kde jsem pedtm obtav pracoval. Snad by pak bylo i logick, abych se tto kivd brnil a zuiv se bil za sv mal lidsk prva. Jenome udlosti maj vtinou jin vznam, ne jim pipisuj jejich slep autoi; jsou asto zastenmi pokyny shry a lid, kte je dopustili, jsou jen nevdom zpravodajov vy vle, o kter nemaj tuen. Byl jsem si jist, e je tomu tak i tentokrt. Pijal jsem proto udlosti na statku s levou. Vidl jsem v nich jasn pokyn: Odejdi od Lucie dve, ne bude pozd. Tvj kol je splnn. Jeho ovoce ti nenle. Tv cesta vede

jinudy. A tak jsem udlal tot co ped dvma lty na prodovdeck fakult. Rozlouil jsem se s plac a zoufalou Luci a vyel jsem zdnliv pohrom vstc. Nabdl jsem sm, e ze sttnho statku odejdu. editel mi v tom sice brnil, ale j jsem vdl, e to dl ze slunosti a e je v hloubi due rd. Jenome tentokrt dobrovolnost mho odchodu u nikoho nedojala. Nebyli tu pednorov ptel komunist, kte by mi vystlali cestu na odchodnou dobrmi posudky a radami. Odchzel jsem ze statku jako lovk, jen sm uznv, e je nehoden vykonvat v tomto stt jakoukoli vznamnj prci. A tak jsem se stal stavebnm dlnkem. ____________________________________________________ ___________ (18) Byl podzimn den roku 1956. To jsem se s Ludvkem potkal poprv po pti ltech v jdelnm voze rychlku, kter jede z Prahy do Bratislavy. J jsem jel na stavbu njak tovrny na vchodn Morav. Ludvk rozvzal prv pracovn pomr v Ostravskch dolech a podal si v Praze dost, aby sml dostudovat. Te se vracel dom na Slovcko. Mlem jsme se nepoznali. A kdy jsme se poznali, byli jsme navzjem pekvapeni svmi osudy. Vzpomnm si dobe na to, s jakou ast jste, Ludvku, poslouchal, kdy jsem vm vyprvlo svm odchodu ze koly, i o intrikch na sttnm statku, kter zpsobily, e jsem se stal zednkem. Dkuji vm za tu ast. Zuil jste, mluvil jste o nespravedlnosti, kivd, o nect k inteligenci i o absurdnosti kdrov politiky. A rozzlobil jste se i na mne: vytal jste mi, pro jsem se nebrnil, pro jsem vzdval boj. Pr nikdy nemme odnikud odchzet dobrovoln. A je nucen n protivnk shnout k nejhormu! Na ulehovat jeho svdom? Vy hornk, j zednk. Nae osudy dost podobn a my dva pece tak rzn. J odpoutjc, vy nesmiiteln, j pokojn, vy vzdorn. Jak blzc vnjkem, jak dalec vnitn jsme si byli! O t na vnitn vzdlenosti jste vdl mnohem mn ne j. Kdy jste mi vyprvl podrobn o tom, pro vs vylouili v padestm roce ze strany, domnval jste se s naprostou samozejmost, e jsem na va stran a pohoruju se stejn jako vy nad bigot- nost soudruh, kte vs trestali, protoe jste si dlal legraci z toho, co oni povaovali za svat. Co na tom? ptal jste se s upmnm divem. Povm vm nco: v enev, v ase, kdy ji ovldal Kalvn, il chlapec, mon podobn vm, inteligentn hoch, posmvek, u nho nali zpisnk s poklebky a toky na Jee Krista a Evangelium. Co na tom? myslil si

zajist ten chlapec tak podobn vm. Vdy nedlal nic zlho, jen ertoval. Sotva znal nenvist. Znal patrn jen nevnost a lhostejnost. Byl popraven. Ach, nepovaujte mne za stoupence takov krutosti. Chci jen ci, e dn velk hnut majc petvoit svt nesn posmek a zlehovn, protoe to je rez, kter vechno rozleptv. Vdy sledujte jen dl svj postoj, Ludvku. Vylouili vs ze strany, vypovdli ze koly, zaadili na vojn mezi politicky nebezpen vojky a poslali pak na dal dva nebo ti roky do dol. A co vy? Zatrpkl jste do dna due, pesvden o nesmm kivd. Ten pocit kivdy dodnes uruje veker v ivotn postoj. Nerozumm vm! Pro mluvte o kivd? Poslali vs mezi ern vojky - mezi neptele komunismu. Dobr. A to byla kivda? Nebyla to pro vs sp velik pleitost? Mohl jste pece psobit mezi nepteli! Je dleitj a vt posln? Co neposl Je sv uednky "jako ovce mezi vlky"? "Nepotebuj zdrav lkae, ale nemocn," pravil pece Je. "Nepiel jsem volati spravedlivch, ale hnch ... " Ale vy jste netouil jt mezi hn a nemocn! Namtnete mi, e m srovnn je neppadn. Ze Je poslal sv uednky "mezi vlky" se svm poehnnm, kdeto vy jste byl nejdv sm vyobcovn a proklet a pak teprve posln mezi neptele jako neptel, mezi vlky jako vlk, mezi hn jako hn. Ale co poprte, e jste byl skuten hn? Co jste se opravdu ped tv svho sboru nim neprovinil? Kde se ve vs bere ta pcha? lovk oddan sv ve je pokorn a m pokorn pijmat i nespravedliv trest. Ponen budou poveni. Kajc budou oitni. Ti, jim se dje kivda, maj pleitost ovit svou vrnost. Jestli jste zatrpkl vi svmu sboru jen proto, e vm naloil na bedra pli tk nklad, vae vra byla slab a ve zkouce, kter vm byla udlena, jste neobstl. Ve vaem sporu se stranou nestojm pi vs, Ludvku, protoe vm, e velk vci se daj na tomto svt vytvoit jen se sborem lid bezmezn oddanch, kte svj ivot pokorn odevzdvaj vymu zmru. Vy nejste, Ludvku, bezmezn oddan. Vae vra je vetch. Jak by nebyla, kdy jste se vn odvolval jen sm na sebe a na svj uboh rozum! Nejsem nevdn, Ludvku, vm, co jste udlal pro mne i pro mnoh jin lidi, jim dnen zzen njak ublilo. Vyuvte svch pednorovch znmost s vznamnmi komunisty i svho nynjho postaven k tomu, e se pimlouvte, intervenujete, pomhte. Mm vs za to rd. Ale pece vm jet naposledy eknu: podvejte se na dno sv due! Nejhlub pohnutkou va dobroinnosti nen lska, ale nenvist! Nenvist k tm, kte vm kdysi ublili, k tm, kdo zvedli v sle ruku proti vm! Vae due nezn Boha a nezn proto ani odputn. Toute po odvet. Ztotoujete si ty, kte kdysi

ublili vm, s tmi, co ubliuj jinm, a mstte se jim. Ano, vy se mstte! Jste pln nenvisti, i kdy pomhte lidem! Ctm to z vs. Ctm to z kadho vaeho slova. Ale co zplod nenvist, ne odvetnou z a etz dalch zt? ijete v pekle, Ludvku, znovu vm to opakuji, ijete v pekle a j vs lituji. ____________________________________________________ ___________ (19) Kdyby Ludvk slyel moji samomluvu, mohl by si ci, e jsem nevdn. Vm, e mi velice pomohl. Tehdy v tom estapadestm roce, kdy jsme se setkali ve vlaku, rmoutil se nad mm ivotem, litoval mch schopnost a zaal okamit pemlet, jak pro mne najt zamstnn, kter by mne tilo a v nm bych se mohl lpe uplatnit. Pekvapil mne tehdy, jak rychle a eln jednal. Promluvil ve svm roditi se svm kamardem. Chtl, abych tam uil na stedn kole prodopis. Bylo to odvn. Protinboensk propaganda byla tehdy v plnm proudu a pijmout na stedn kolu vcho uitele bylo tm nemon. To ostatn uvil i Ludvkv kamard a vymyslel jin een. A tak jsem se dostal na virologick oddlen zdej nemocnice, kde u osm let pstuji na mych a krlcch viry a baktrie. Je to tak. Nebt Ludvka, nebydlil bych tu, a ani Lucie by tu nebydlila. Za nkolik let po mm odchodu ze statku se vdala. Nemohla zstat na statku, protoe jej mu hledal sv psobit ve mst. Pemleli, kde zakotvit. A tehdy doshla na svm mui, aby se pesthoval sem, do msta, kde jsem il. Nedostal jsem v ivot vt dar, vt odmnu. M oveka, m holubika, dt, kter jsem uzdravil a nakojil svou vlastn du, vrac se ke mn. Nechce po mn nic. M svho mue. Ale chce mi bt nablzku. Potebuje mne. Potebuje mne obas slyet. Vidt mne pi nedln bohoslub. Potkat mne na ulici. Byl jsem asten a ctil jsem v t chvli, e u nejsem mld, e jsem star, ne tum, a e Lucie byla mon moje jedin ivotn dlo. e je to mlo, Ludvku? Nikoli. Je to dosti a j jsem asten. Jsem t'asten, asten, asten ... ____________________________________________________ ___________ (20) jak sm sebe klamu! Jak se urputn snam utvrdit v sprvnosti sv ivotn cesty! Jak se vychloubm moc sv vry ped nevcm! Ano, podailo se mi Lucii pivst k ve v Boha. Podailo se mi ji utiit a

vylit. Zbavil jsem ji hnusu z tlesn lsky. Nakonec jsem ustoupil z cesty. Ano, ale co dobrho jsem j tm pinesl? Jej manelstv nedopadlo dohe. Jej manel je hrubec, je j veejn nevrn a proslch se, e ji tr. Lucie mi to nikdy nepiznala. Vdla, e by mne to zarmucovalo. Udrovala svj ivot pede mnou jako atrapu tst. Ale ijeme v malm mst, kde se nic neutaj. jak se dovedu klamat! Pochopil jsem politick intriky proti editeli sttnho statku jako ifrovan pokyn Bo, abych odeel. Ale jak rozeznat Bo hlas mezi tolika jinmi hlasy? Co kdy hlas, kter jsem tehdy slyel, byl jen hlas m zbablosti? Ml jsem pece v Praze enu a dt. Nelpl jsem na nich, ale neuml jsem se tak s nimi rozejt. Bl jsem se neeiteln situace. Bl jsem se Luciiny lsky, nevdl jsem, co si s n pot. Dsil jsem se komplikac, do nich by mne uvedla. Tvil jsem se jako andl, kter j pin spasen, a ve skutenosti jsem byl jen jeden z dalch jejch prznitel. Pomiloval jsem ji jednou jedenkrt a odvrtil jsem se od n. Tvil jsem se, e j pinm odputn, a zatm jen ona mn mla co odpoutt. Byla zoufal a plakala, kdy jsem odjdl, a pece za nkolik let sem za mnou pijela a ubytovala se tu. Mluvila se mnou. Obracela se na mne jako na ptele. Odpustila mi. Ostatn je to zcela jasn. Nestvalo se mi to asto v ivot, ale tato dvka mne milovala. Ml jsem jej ivot v rukou. Ml jsem v moci jej tst. A utekl jsem. Nikdo se na n nikdy neprovinil tolik jak j. A tu mne napad, e pouvm domnlch Boch vzev jen jako zminek, abych se mohl vyvlci ze svch lidskch povinnost. Bojm se en. Bojm se jejich tepla. Bojm se jejich nepetrit ptomnosti. Dsil jsem se ivota s Luci, stejn jako se dsm, pomyslm-li, e bych se trvale pesthoval do uitelina dvoupokojovho bytu v sousednm mst. A pro jsem vlastn ped patncti lty odeel dobrovoln z fakulty? Nemiloval jsem svou enu, kter byla o est let star ne j. Nesnel jsem u ani jej hlas, ani jej tv a pravideln tikot domcch hodin jsem nemohl vystt. Nemohl jsem s n t, ale nemohl jsem j tak ublit rozvodem, protoe byla dobr a nikdy se na mn nim neprovinila. A tak jsem pojednou uslyel spsn hlas vzneen vzvy. Slyel jsem Jee, jak volal, abych opustil sv st. Boe, je to opravdu tak? Jsem opravdu tak uboze smn? ekni, e to tak nen! Ujisti mne! Ozvi se, Boe, ozvi se hlasitji! Vbec t neslym mezi tou zmt nejasnch hlas! ____________________________________________________ ___________

VII
_______________________________________________ ___________ (1) Kdy jsem se vrtil pozd veer od Kostky k sob do hotelu, byl jsem rozhodnut, e hned rno odjedu do Prahy, protoe tu u nemm vbec co pohledvat: m klamn posln v rodnm mst skonilo. Ml jsem vak nanetst v hlav takov koloto, e jsem se do hloubi noci pevaloval na lku (vrzavm lku) a nemohl usnout; kdy jsem konen usnul, spal jsem jako na vod, asto jsem se probouzel, a teprve rno jsem zapadl do hlubho spnku. Tak se stalo, e jsem se probudil pozd, a k devt hodin, kdy u rann autobusy i vlaky odjely a nejbli spojen na Prahu se nasktalo a kolem druh hodiny odpoledn. Kdy jsem si to uvdomil, pepadlo mne mlem zoufalstv: ctil jsem se tu jako trosenk a touil jsem najednou zniv po Praze, po sv prci, po psacm stolku ve svm byt, po knihch. Ale nedalo se nic dlat; musil jsem skousnout zuby a sejt dol do restaurace, abych posndal. Vstoupil jsem tam opatrn, protoe jsem se bl, abych se nesetkal s Helenou. Ale nebyla tam (zejm u pobhala v sousedn vsi s magnetofonem pes rameno a obtovala kolemjdouc mikrofonem a hloupmi otzkami); zato byla restauran mstnost docela peplnna jinmi lidmi, kte hluce a kouce sedli u svch piv, ernch kv, rench a koak. Bda, pochopil jsem, e ani tentokrt nedopeje mi rodn msto slunou sndani. Vyel jsem na ulici; modr obloha, potrhan mrky, ponajc dusno, prach lehounce se vznejc, ulice stc do rovnho irokho nmst s nc v (ano s tou, je se podobala vojku s helmic), to vechno mne ovanulo smutkem pustoty. Z dlky sem dolhal piopil kik thl slovck psn (v n se mi zdl bt zaklet stesk, step a dlouh jzdy naverbovanch huln) a v mysli se mi vynoila Lucie, ten pbh dvno minul, kter se v tto chvli t thl psni podobal a oslovoval m srdce, kterm prolo (jako by prolo step) tolik en, ani tam po sob cokoli zanechaly, tak jako vznejc se prach nezanechv dn stopy na tomto plochm, irokm nmst, usedne mezi dlaebn kostky a zase se zvedne a poryvem vtru se plou dl. Krel jsem po tch poprench dlaebnch kostkch a ctil tivou lehkost przdnoty, kter leela na mm ivot: Lucie, bohyn pry, vzala mi kdysi samu sebe, vera mi pevrtila v nic mou pesn promylenou mstu a

vzpt mi promnila i vzpomnku na sebe v cosi zoufale smnho, v jaksi groteskn omyl, protoe to, co mi vyprvl Kostka, svdilo o tom, e jsem vzpomnal po vechna ta lta na nkoho jinho ne na ni, protoe jsem vlastn nikdy nevdl, kdo Lucie je. Vdycky jsem si s oblibou kal, e Lucie je pro mne msi abstraktnm, legendou a mtem, ale ted' jsem chpal, e v tchto poetizujcch termnech se skrvala pravda zcela nepoetick: e jsem ji neznal; e jsem ji neznal takovou, jak skuten byla, jak byla sama v sob a pro sebe. Nevnmal jsem na n (v slepm egocentrismu) nic ne ty strnky jej bytosti, kter se bezprostedn obracely ke mn (k m oputnosti, k m nesvobod, k m touze po nze a laskavosti); nebyla pro mne nim vc ne funkc m vlastn ivotn situace; vechno, m tuto konkrtn ivotn situaci pesahovala, vechno, m byla jen sama sebou, mi unikalo. Ale byla-li pro mne opravdu jen funkc situace, bylo zcela logick, e ve chvli, kdy se situace zmnila (kdy nastala jin situace, kdy j sm jsem zestrl a zmnil se), zmizela i moje Lucie, protoe dle u byla jen tm, co mi na n uniklo, co se mne netkalo, m mne pesahovala. A proto bylo tak zcela logick, e jsem ji po patncti letech vbec nepoznal. Byla u dvno pro mne (a j jsem ji neuvaoval jinak ne jako ,,bytost pro mne") jinm a neznmm lovkem. Patnct let la za mnou depee o m porce a dostihla mne. Podivn Kostka (kterho jsem vdycky bral jen zpola vn) znamenal pro ni vc, vc pro ni udlal, vc ji znal a lpe (nechci ci vce, protoe sla m lsky byla maximln) ji miloval: svila se mu se vm - mn s nim; uinil ji astnou -j net'astnou; poznal jej tlo - j nikdy. A pece k tomu, abych byl tehdy doshl tla, po nm jsem tak zoufale touil, stailo jen jedin a zcela prost: abych j rozuml, abych se v n vyznal, abych ji miloval nejen pro to, m se obracela ke mn, ale i pro to, co se mne na n bezprostedn netkalo, m byla sama sob a pro sebe. A j jsem to neuml a ublil tak sob i j. Zalila mne vlna hnvu vi mn samotnmu, vi mmu tehdejmu vku, pitommu lyrickmu vku, kdy je lovk sm sob pli velkou zhadou, aby se mohl obracet k zhadm, je jsou mimo nho, a kdy jsou pro nho druz (i ti nejmilovanj) jen pohyblivmi zrcadly, v nich s asem shledv svj vlastn cit, sv vlastn dojet, svon vlastn cenu. Ano, j jsem celch tch patnct let vzpomnal na Lucii jen jako na zrcadlo, kter mi uchovvalo mj tehdej obraz! Vybavil se mi chladn pokoj s jedinou postel, do nho svtila zven lucerna pes pinav sklo, vybavilo se mi divok Luciino odprn. Bylo to vechno jak patn vtip: j ji pokldal za pannu a ona se mi brnila prv proto, e panna nebyla a bla se asi okamiku, kdy poznm pravdu. Anebo mla jej obrana jet jin vysvtlen (kter koresponduje s tm, jak chpal

Lucii Kostka): drastick prvn sexuln zitky zoklivily Lucii milostn akt a zbavily ho pro ni vznam, kter mu pikld vtina lid; vyprzdnily ho zcela od nhy a milostnho citu; pro toto dvtko- kurviku bylo tlo msi oklivm a lska msi netlesnm; due vstoupila s tlem do tich a umnn vlky. Tento vklad (tak melodramatick a pece tak pravdpodobn) promlouval ke mn znovu o t truchliv roztrce (sm jsem ji tak dobe znal v mnoha rznch podobch) mezi du a tlem a vyvolal mi (protoe smutn se tu ustavin pekikovalo se smnm) pbh, jemu jsem se kdysi velice sml: jedna moje dobr znm, ena znan lehkch mrav (jich jsem sm sdostatek zneuval), zasnoubila se s jistm fyzikem a byla odhodlna tentokrt konen prot lsku; aby ji vak mohla poctit jako skutenou lsku (odlienou od destek milostnch pomr, jimi prola), odmtala snoubenci a do svatebn noci tlesn styk, chodila s nm veernm stromoadm, tiskla mu ruku, lbala se s nm pod lucernami a dopvala tak sv dui, aby se mohla (nezatovna tlem) vysoko vznet a propadat zvratm. Msc po svatb se s nim rozvedla a hoce si stovala, e zklamal jej velk cit, protoe se projevil jako patn a tm impotentn milenec. Z dlky se ozval stle piopil kik thl slovck psn a msil se s groteskn pachut vzpomenutho pbhu, s pranou przdnotou msta i s mm smutkem, do nho se nyn jet navc ozval z mch vnitnost hlad. Ostatn byl jsem pr krok od mlnho baru; zacloumal jsem dvemi, ale byly zamen. Njak oban el kolem a ekl mi: "Jo, dneska je celej mlnej bar na slavnosti." "Na Jzd krl?" "Jo, maj tam svj stnek." Zaklel jsem, ale musil jsem se smit; dal jsem se smrem ozvajc se psn. K folkloristick slavnosti, kter jsem se zuiv vyhbal, vedl mne mj kruc aludek. ____________________________________________________ ___________ (2) nava. Od samho rna nava. Jako bych snad celou noc pro. flmoval. Ale j celou noc spal. Jenome mj spnek, to u je jen odstedn mlko spnku. Pemhal jsem u sndan zvn. Pak se k nm pomalu zaali trousit lid. Vladimrovi kamardi a rzn okouni. Chasnk z drustva pivedl na n dvr kon pro Vladimra. A mezi tmi vemi se najednou objevil Kalek, kulturn referent okresnho nrodnho vboru. U dva roky s nm vedu vlku. Byl v ernch atech, tvil se slavnostn a vedle sebe ml elegantn pan. Redaktorka praskho rozhlasu. Pr s nimi musm jt. Pan

si chce natoit rozhovory pro poad o Jzd krl. Dejte mi svtek! Nebudu dlat aka. Redaktorka se rozplvala nadenm, e mne osobn poznv, a ovem i Kalek se pidal. e pr je to moje politick povinnost, abych el. Tatrman. Odolal bych jim. Rekl jsem, e mj syn bude dnes krlem a e chci bt pi tom, jak se pipravuje. Ale Vlasta mi vpadla do zad. Pr je to jej vc, pipravit syna. J pr a jdu a mluvm do rozhlasu. A tak jsem nakonec poslun el. Redaktorka byla nakvartrovna v mstnosti nrodnho vboru. Mla tam magnetofon a mladho kluka, kter ho obsluhoval. Mohla si jazyk umluvit a pod se smla. Pak si dala mikrofon ped sta a poloila prvn otzku Kalkovi. Kalek odkalal a spustil. Pstovn lidovho umn je pr nedlnou soust komunistick vchovy. Okresn nrodn vbor to pln chpe. Proto i pln podporuje. Peje jim pln spch a pln sdl. Dkuje vem, kte se podleli. Naden organiztoi a nad- en koln dti, kter pln. nava, nava. Pod stejn vty. Patnct let slyet pod stejn vty. A slyet je tentokrt od Kalka, kter pece na lidov umn kale. Lidov umn je mu prostedkem. Prostedkem, jak se pochlubit novou akc. Jak plnit smrnici. Jak podtrhnout svou zsluhu. Nehnul pro Jzdu krl prstem a et na ns kadm krej- carem. Pesto bude Jzda krl pipsna k dobru prv jemu. Je vldcem okresn kultury. Bval obchodn pru, kter nerozezn housle od kytary. Redaktorka si nastrila mikrofon ped sta. Jak jsem pr spokojen s leton Jzdou krl. Chtl jsem se j vysmt. Vdy Jzda krl jet nevyjela! Ale vysmla se ona mn. Jsem pr tak zkuen folklorista, e jist vm, jak dopadne. Ano, oni vd vechno pedem. Prbh vech budoucch vc je jim u znm. Budoucnost se u dvno udla a hude se pro n u jen opakovat. Ml jsem chu j ct vechno, co si myslm. e Jzda dopadne h ne jin lta. e lidov umn ztrc rok od roku stoupence. e ztrc i nkdej zjem instituc. e u tm neije. To, e se jaksi lidov hudba ozv pod z rozhlasu, ns neme klamat. Vechny ty orchestry lidovch nstroj a soubory lidovch psn a tanc, to je sp opera nebo opereta nebo zbavn hudba, ale ne lidov umn. Orchestr lidovch nstroj s dirigentem, partiturou, Hotovmi pulty! Mlem symfonick instrumentace! Jak zpotvo enina! To co znte, pan redaktorko, z orchestr a soubor, to je jen star romantick hudebn mylen, kter si vypjilo lidov melodie! Skuten lidov umn u neije, ne, pan redaktorko, u neije. Chtl jsem to o pekot vychrlit do mikrofonu, ale ekl jsem nakonec nco jinho. Jzda krl byla krsn. Sla lidovho umn. Zplava barev. Pln

sdlm. Dkuji vem, kdo se podleli. Naden organiztoi a koln dti, kter pln. Stydl jsem se, e mluvm tak, jak oni chtj. Jsem tak zbabl? Nebo tak ukznn? Nebo tak unaven? Byl jsem rd, e jsem doenil a mohu se rychle ztratit. Til jsem se dom. Na dvoe bylo mnoho umil a velijakch pomocnk, kte zdobili kon malemi a pentlemi. Chtl jsem vidt Vladimra, jak se pipravuje. Veel jsem do domu, ale dvee do obvacho pokoje, kde ho oblkali, byly zamen. Zaklepal jsem a zavolal. Zevnit se ozvala Vlasta. Tady nem co dlat, tady se oblk krl. Sakra, povdm, pro bych tam neml co dlat? Je to proti tradici, odpovdl mi zevnit Vlastin hlas. Nevm, pro by bylo proti tradici, aby byl otec pi oblkn krle, ale nevymlouval jsem j to. Slyel jsem v jejm hlase zaujet a tilo mne to. Tilo mne, e jsou zaujati mm svtem. Mm ubohm a osielm svtem. A tak jsem el zase na dvr a kecal s lidmi, kte zdobili kon. Byl to tk tan k z drustva. Trpliv a klidn. Pak jsem uslyel hluk lidskch hlas dolhajc z ulice skrze zaven vrata. A potom voln a bouchn. Pila moje chvle. Byl jsem rozilen. Otevel jsem vrata a vystoupil ped n. Jzda krl byla seazena ped nam domem. Kon ozdoben pentlemi a fbory. Na nich mladci v barevnch krojch. Jako ped dvaceti lty. Jako ped dvaceti lty, kdy sem pijeli pro mne. Kdy prosili mho otce, aby jim dal svho syna jako krle. pln vpedu, tsn u naich vrat, sedla na konch ob pata, v enskch krojch a se avlemi v ruce. ekala na Vladimra, aby ho provzela a steila po cel den. K nim ted' vyjel z houfu jezdc mlad mu, zastavil kon tsn pede mnou a zaal se svmi veri: "Hlom, hlom, poslchajte! Tatnku mil, pili jsme vs podat, zda byste nm mohli vaeho syna dnes za krle dat!" Potom sliboval, e budou krle dobe hldat. e ho provedou mezi neptelskmi vojsky. e ho nedaj do rukou neptel. e jsou pipraveni bojovat. Hlom, hlom. Ohldl jsem se dozadu: v tmavm prjezdu naeho staven sedla u na ozdobenm koni postava v enskm kroji, nabranch rukvcch, s barevnmi stuhami pes tv. Krl. Vladimr. Najednou jsem zapomnl na svou navu a rozmrzen a bylo mi dobe. Star krl posl do svta mladho krle. Obrtil jsem se a el jsem k nmu. Stl jsem tsn u kon a stoupl jsem si na piky, abych byl sty co nejble jeho zakryt tvi. "Vld'o,

astnou cestu!" zaeptal jsem mu. Neodpovdl. Nepohnul se. A Vlasta mi s smvem ekla: Nesm ti odpovdt. Nesm a do veera promluvit jedin slovo. ____________________________________________________ ___________ (3) Trvalo to sotva tvrt hodiny a octl jsem se ve vesnici (v dobch mho jinostv byla od msta oddlena psem pol, ale dnes ji s nm vytvoila tm souvisl celek); zpv, kter jsem slyel u ve mst (dolhal tam vzdlen a teskn), ozval se nyn v pln sle, a to z amplin pipevnnch na domech nebo na sloupech elektrickho veden (j hlupk ustavin klaman: jet ped chvl jsem se nechal rozesmutnt tesknotou a dajnou opilost toho hlasu, a zatm to byl jen hlas reprodukovan, za nj bylo vdit vyslacmu zazen na nrodnm vboru a dvma ohranm deskm!); kousek ped nvs byla vztyena slavobrna s velkm paprovm transparentem, na nm bylo napsno ervenm ozdobnm psmem VTME VS; lid se tu ji hustji houfovali, byli vtinou v civilnch atech, ale objevilo se mezi nimi sem tam i nkolik starch mu v lidovch krojch: v holnkch, blch lnnch kalhotch a vyvan koili. To u se ulice roziovala v nves: mezi silnic a adou domk prostral se ted' irok pruh trvy s dce vyszenmi stromky, mezi nimi bylo postaveno (pro dnen slavnost) nkolik stnk, u nich se prodvalo )pivo, limonda, bursk oky, okolda, pernky, prky s hoic a oplatky; v jednom stnku ml sv stanovit mstsk mln bar: zde nabzeli mlko, sry, mslo, mln koktejly, jogurt a kyselou smetanu; alkohol (krom piva) se neprodval u dnho stnku, ale pesto se mi zdlo, e vtina lid je opil; tlaili se u stnk, pekeli jeden druhmu, lelkovali; sem tam se nkdo nahlas rozezpval, ale byl to vdy jen marn npah hlasu (doprovzen opilm npahem pae), dva ti takty psn, kter hned utonuly v hluku nmst, do nho se z amplinu ozvala nepehluiteln gramofonov deska s lidovou psn. Po celm nmst se u povalovaly (a bylo asn a Jzda krl dosud nevyjela) kalky od piva z voskovanho papru i paprov tcky se skvrnami od hoice. Stnek s mlkem a jogurtem pl abstinentismem a lidi odrazoval; kdy se mi podailo dostat tm bez ekn kalek mlka a loupek, poodstoupil jsem do ponkud vylidnnho prostoru, aby do mne nikdo nevrel, a usrkl jsem mlka. V t chvli se ozval z druhho konce nmst povyk: Jzda krl vjdla na nves. ern klobouky s kohoutm prem, irok zasen rukvy blch koili,

modr vesty s ervenmi chomky vlny, barevn paprov pentle vlajc s koskch tl zaplnily prostor nvsi; a hned se do lidskho bzuen a psn z ampIin ozvaly i nov zvuky: rn kon a vyvolvn jezdc: "Hlom, hlom, poslchajte, horn, doln, domc i pespoln, co se pihodilo tto svatodun nedli. Mme krle chudobnho, ale velmi poctivho, ukradli mu tisc vol z przdnho dvoru ... " Vznikl pro sluch i pro oko zmaten obraz, kde se vechno vzjemn pekikovalo: folklr z amplinu s folklrem na konch; barevnost kroj a kon s nehezkou hnd a ed patn uitch civilnch at publika; usilovn spontnnost krojovanch jezdc s usilovnou starostlivost poadatel, kte s ervenmi pskami na rukv pobhali mezi komi i mezi publikem a snaili se udret vznikl chaos v mezch jakhosi podku, co nebylo zdaleka jednoduch nejenom pro neukznnost divk (natst nepli poetnch), ale zejmna proto, e provoz na silnici nebyl uzaven; poadatel stli na obou koncch jzdnho houfu a dvali autm znamen, aby zpomalila jzdu; a tak se mezi komi prodrala osobn i nkladn auta i vouc motocykly, z eho se kon stvali neklidn a jezdci nejist. Upmn eeno, kdy jsem se tak urputn vyhbal tomu, abych se astnil tto (a jakkoli jin) folkloristick slavnosti, bl jsem se neho jinho, ne co jsem prv te vidl: potal jsem s nevkusem, potal jsem s nestylovm menm skutenho lidovho umn s kem, potal jsem se zahajovacmi projevy hloupch enk, potal jsem se vemonmi aktualizacemi (nedivil bych se, kdyby il funkcioni udlali z Jzdy krlil teba jzdu partyzn), ano, potal jsem se vm nejhorm, s bombastem a fali, ale nepotal jsem s tm, co od samho potku neprosn celou tuto slavnost poznamenvalo, nepotal jsem s touhle smutnou, mlem dojemnou nebohost; utkvvala tu na vem: na tch pr stncch, na tom nepoetnm, ale dokonale neukznnm a nesoustednm publiku, na tom svru bnho dennho provozu s anachronickou slavnost, na tch placch se konch, na tom voucm amplinu, kter se strojovou setrvanost vykikoval do svta (dv stle stejn lidov psn, take zcela pekiel (spolu s racholem motocykl) mladik jezdce, kte s napnajcmi se ilami na krku vyvolvali sv vere. Odhodil jsem kalek od mlka a Jzda krl, kdy se ji dostaten pedstavila shromdnmu publiku na nvsi, vydala se na svou

mnohahodinovou pou ddinou. Dobe jsem to vechno znal, vdy jsem kdysi, posledn rok ped koncem vlky, sm jel jako pe (obleen do slavnostnho enskho kroje a maje v ruce avli) po boku Jaroslava, kter byl tehdy krlem. Neml jsem chu dojmat se vzpomnkami, ale (jako by mne nebohost slavnosti odzbrojovala) nechtl jsem se ani nsiln odvracet od obrazu, kter se mi nasktal; dal jsem se zvolna za jezdeckm houfem, kler se nyn rozvinul do e: uprosted silnice tiskla se k sob trojice jezdc: uprosted krl a z kad strany vedle nho pe se avl a v enskch atech. Kolem nich pobhalo volnji jet nkolik jezdc z vlastn krlovy druiny - tak een ministi. Ostatn houf se rozdlil na dv samostatn kdla, kter jela po obou stranch ulice; i zde byly lohy jezdc pesn vymezeny: byli tu praporenci (s praporem, jeho erd' mli zastrenu v holnce, take erven vyvan ltka se tepotala po boku kon), byli tu vyvolvai (ped kadm domem vyvolvali verovanou zprvu o krli poctivm, ale chudobnm, jemu ukradli ti tisce z przdn prkenice, jemu ukradli ti sta vol z przdnho dvoru), a konen vbr (kte jen vyzvali k podarovn: "Na krle, matiko, na krle!" a nastavovali proutn kok na dary). ____________________________________________________ ___________ (4) Dkuju ti, Ludvku, je to teprve osm dn, co t znm, a miluju t jako nikdy nikoho, miluji t a vm ti, nepemlm o niem a vm, protoe i kdyby mne rozum klamal, cit klamal, due klamala, tlo je nezludn, tlo je poctivj ne due a moje tlo v, e nezailo nikdy to, co vera, smyslnost, nhu, krutost, rozko, rny, m tlo nikdy na nic takovho nepomyslilo, nae tla si vera psahala a nae hlavy a te jdou poslun s naimi tly, znm t teprve osm dn a dkuju ti, Ludvku. Dkuju ti tak proto, es piel v nejvy as, es mne zachrnil. Od rna byl dnes krsn den, obloha modr, ve mn bylo modro, vechno se mi rno dailo, pak jsme li natet k domu rodi Jzdu, jak pros o krle, a tam ke mn najednou pistoupil, lekla jsem se, nevdla jsem, e u je tu, neekala jsem, e pijede z Bratislavy tak brzo, a taky jsem neekala, e bude tak krut, pedstav si, Ludvku, byl tak sprost a pijel s n! A j, pitom, jsem do posledn chvle vila, e moje manelstv nen jet pln ztracen, e se d jet zachrnit, j pitom bych byla mlem pro to zpackan manelstv obtovala i tebe a odepela ti zde setkn, j pitom, zase jsem se mlem nechala opt tm jeho sladkm hlasem, kdy mi kal, e se tu pro mne stav cestou z Bratislavy a e se mnou chce velmi mnoho

mluvit, upmn mluvit, a zatm piel s n, s tm spratkem, s tm zajcem, dvaadvacetilet holka, o tinct let mlad ne j, je to tak potupn prohrt jen proto, e jsem se narodila dv, lovk by vyl bezmoc, ale nesmla jsem vt, musela jsem se usmt a podat j zdvoile ruku, dkuju ti, e jsi mi dal slu, Ludvku. Kdy poodela, povdal, e te mme monost si o vem pohovoit upmn ve tech, tak pr to bude nejestnj, estnost, estnost, znm tu jeho estnost, u dva roky koleduje o rozvod a v, e se mnou z o do o nic nepod, spolh se, e se tv v tv t holce zastydm, e se neodvm hrt potupnou roli urputn manelky, e se slom, rozplu a dobrovoln vzdm. Nenvidm ho, klidn mi vraz n pod ebra, prv kdy pracuju, kdy reportuju, kdy potebuju klid, ml by si vit aspo m prce, ml by ji trochu ctt, a takhle je to pod, u mnoho let, pod jsem zatlaovan dozadu, pod prohrvm, stle jsem poniovan, ale te se ve mn probudil vzdor, ctila jsem za sebou tebe a tvou lsku, ctila jsem t jet v sob a na sob, a ti krsn barevn jezdci kolem mne, kic a jsajc, jako by volali, e jsi, e ivot je, e budoucnost je, a j jsem v sob poctila hrdost, kterou jsem u mlem ztratila, ta hrdost mne zaplavila jako povode, podailo se mi pkn se usmt a ekla jsem mu: K tomu snad nen zapoteb, abych jezdila do Prahy s vmi, nebudu vs ruit a mm tu rozhlasov vz a co se te t domluvy, o kterou ti jde, to se d vydit velmi rychle, mohu ti pedstavit mue, s kterm chci t, urit se vichni velmi dobe domluvme. Mon, e jsem provedla ztetnost, ale jestli jsem ji provedla. tak a, stlo to za ten okamik sladk pchy, stlo to za to, on okamit ptinsobn zvldnl, zejm byl rd, ale bl se, jestli to myslm opravdu vn, nechal si to ode mne opakovat, ekla jsem mu tvoje pln jmno, Ludvk Jahn, Ludvk Jahn, a ekla jsem nakonec vslovn, neboj se, na mou est, nepolom u ani stblo do cesty naemu rozvodu, neboj se, nechci t, ani kdybys ty mne chtl. ekl na to, e jist zstaneme dobrmi pteli, usmla jsem se a ekla jsem, e o tom nepochybuji. ____________________________________________________ ___________ (5) Ped mnoha lty, kdy jsem jet hrval na klarinet v kapele, lmali jsme si hlavu, co vlastn Jzda krl znamen. Kdy prchal poraen uhersk krl Maty z ech do Uher, musela ho pr jeho jzda zde, v moravsk krajin, skrvat ped eskmi pronsledovateli a ivit jeho i sebe ebrotou. kalo se, e Jzda krl je pamtka na tuto historickou udlost, ale stailo jen trochu ptrat ve starch listinch, aby se zjistilo, e zvyk Jzdy krl je mnohem

star ne vzpomnan pbh. Odkud se tedy vzal a co znamen? Pochz snad a z pohanskch dob a je pamtkou na obady, pi nich byli chlapci pijmni za mue? A pro jsou vbec krl a jeho pata v enskch atech? Je to obraz toho, jak kdysi njak vojensk druina (a u Matyova nebo mnohem star) pevdla svho vdce v pevleeni krajinou neptel, anebo je to pozstatek star pohansk povry, podle n pevlek ochrauje ped zlmi duchy'? A pro nesm krl po celou dobu promluvit jedin slovo? A pro se obad jmenuje Jzda krl, kdy je v n krl jen jeden? Co to vechno znamen? Kdo v. Je mnoho hypotz a dn nen doloen. Jzda krl je tajemn obad; nikdo nev, co vlastn znamen, co chce ci, ale tak jako egyptsk hieroglyfy jsou krsnj pro ty, kte je neumj st (a vnmaj je pouze jako fantastick kresby), je i Jzda krl snad proto tak krsn, e obsah jejho sdlen je dvno ztracen a do poped o to vc vystupuj gesta, barvy, slova, upozorujc samy na sebe a na svou vlastn podobu a tvar. A tak poten nedvra, s n jsem pozoroval zmaten se rozjdjc Jzdu krl, k mmu divu ze mne opadala a j jsem byl pojednou zcela zahledn na barevn jzdn houf pomalu se inouc domek od domku; ostatn i ampliny, kter jet ped chvl poutly do okol pronikav zpvain hlas, ted' zmlkly a bylo slyet (pominul-li jsem obasn rachot vozidel, kter jsem si ji dvno zvykl odtat od svch sluchovch dojm) jen zvltn hudbu vyvolvn. Chtlo se mi zstat stt, zavt oi a jenom poslouchat: uvdomoval jsem si, e prv tady, uprosted slovck vesnice, slym vere, vere v prapvodnm smyslu toho slova, jak je nikdy neuslym z rdia, z televizoru ani z jevit, vere jako slavnostn rytmick voln, jako tvar na pomez e a zpvu, vere sugestivn uchvacujc patosem samho metra, jak patrn uchvacovaly, kdy se ozvaly z jevit antickch amfitetr. Byla to ndhern a mnohohlas hudba: kad z vyvolva volal sv vere monotnn na jednom tn, ale kad na jinm, take se hlasy spojovaly bezdn v akord; pitom chlapci nevolali zrove, kad z nich zaal sv vyvolvn jindy, kad u jinho domku, take se hlasy ozvaly z rznch stran a v nestejnou chvli, pipomnajce tak nkolikahlas knon; jeden hlas n konil, druh byl uprosted a do nho u na jin tnov vce zahjil sv voln dal hlas. Jzda krl la dlouho hlavn ulic (ustavin plaena automobilovou frekvenc) a pak se u jednoho nro rozdlila: prav kdlo postupovalo dl, lev zaboilo do uliky vpravo; tam byl hned na kraji mal lut domek s pltkem a pedzahrdkou hust naplnnou barevnmi kvtinami. Vyvolva se poutl do rozmarnch improvizac: volal, e u tohoto domku stoj pkn pumpa a ta pan, co v tom domku bydl, m syna lumpa; zelen naten

pumpa stla opravdu ped domem a tlust tyictnice, zejm potena titulem, kter dostal jej syn, se smla a podvala vbrmu na koni, jen volal: "Na krle, matiko, na krle !", paprovou bankovku. Vbr si ji dal do koku, kter ml upevnn u sedla, ale hned tu byl druh vyvolva a volal na tyictnci, e pr je pkn mladice, ale jet pknj je jej slivovice, a udlal z dlan kornout a zaklnje hlavu piloil si ho k stm. Vichni dokola se smli a tyictnice v spokojench rozpacch odbhla do domku; slivovici tam mla zejm pipravenu, protoe se vrtila za malou chvilku s lhv a kalkem, do nho nalvala a podvala jezdcm. Zatmco krlovo vojsko popjelo a ertovalo, stl opodl krl s dvma paty nepohnut a vn, tak jako je snad skuten dlem krl zahalit se do vnosti a stt osamocen a nezastnn uprosted hlucch voj sk. Kon obou pat stli tsn po obou stranch kon krlova, take se holnky vech t jezdc tm dotkaly (kon mli na hrudi velik pernkov srdce pln ozdob ze zrctek a barevnch polev, na ele mli paprov re a n jejich hvy byly promeny pentlemi z barevnho krepovho papru). Vichni ti mlc jezdci byli v enskch atech; mli irok sukn, nabran kroben rukvy a na hlav bohat zdoben epce; jen krl ml msto epce zivou stbrnou elenku a z t visely dol ti dlouh a irok stuhy, po stranch modr, uprosted erven, kter zcela zakrvaly jeho tv a dodvaly mu tajemn a patetick vzhled. Byl jsem u vytren nad touto strnulou trojic; sedl jsem sice ped dvaceti lty na zdobenm koni prv tak jako oni, ale protoe jsem tehdy vidl Jzdu krl zevnit, nevidl jsem vlastn nic. Teprve te ji skuten vidm a nemohu odtrhnout oi: krl sed (pr metr ode mne) vztyen a podob se steen soe zahalen clo praporu; a mon, projelo mi najednou hlavou, mon e to vbec nen krl, mon e to je krlovna; mon e to je krlovna Lucie, kter se mi pila zjevit ve sv prav podob, protoe jej prav podoba je prv zakryt podoba. A napadlo mne v t chvli, e Kostka, spojujc v sob urputnou pemlivost s blouznivost, je podivn, take vechno, co vyprvl, je sice mon, le nejist; znal ovem Lucii a snad o n mnoho vdl, ale to podstatn pece jen nevdl: vojka, kter se o ni pokouel ve vypjenm hornickm byt, Lucie opravdu milovala; sotva jsem mohl brt vn, e Lucie trhala kvtiny pro sv vgn nbon touhy, kdy pamatuji, e je trhala pro mne; a jestli to Kostkovi zatajila a spolu s tm cel nn plrok na lsky, pak si uchovala i vi nmu nedotknuteln tajemstv, a ani on ji neznal; a pak je ovem nejist, zda se vbec do tohoto msta odsthovala kvli nmu; mon se sem dostala nhodou, ale je t docela mon, e sem la kvli mn, vdy vdla, e jsem tu mval domov! Ctil jsem, e zprva o

jejm prvotnm znsilnn je pravdiv, ale o pesnosti jednotlivost jsem ted' u pochyboval: pbh byl chvlemi zeteln zbarven zakrvavenm pohledem lovka, jeho vzruil hch, a jinde ho zase zbarvovala modrost tak modr, jak je s to jen lovk, pohlejc asto k nebesm; bylo to jasn: v Kostkov vyprvn spjela se pravda s bsn a byla to zas jen nov legenda (snad bli pravd, snad krsnj, snad hlub), pekrvajc legendu nkdej. Dval jsem se na zahalenho krle a vidl jsem Lucii, jak projd (nepoznan a nepoznateln) slavnostn (a vsmn) mm ivotem. Pak (z jakhosi vnjho donucen) sklouzl jsem pohledem kousek stranou a padl oima pmo do pohledu mue, kter se na mne zejm ji chvli dval a usmval. ekl: "Bu zdrv," a bda, pikroil ke mn. "T bh," ekl jsem. Nastavil mi ruku; stiskl jsem mu ji. Pak se otoil za sebe a zavolal na dvku, kter jsem si viml teprve nyn: "Co stoj? Pojd', pedstavm t." Dvina (vythl, ale pkn, s tmavmi vlasy a tmavma oima) pistoupila ke mn a ekla: "Broov." Podala mi ruku a j jsem ekl: ,,Jahn. T mne." "love, nevidl jsem t u moe let," ekl s ptelskou bodrost; byl to Zemnek. ____________________________________________________ ___________ (6) nava, nava. Nemohl jsem se j zbavit. Jzda odjela s krlem na nves a j jsem se za n jen pomalu loudal. Zhluboka jsem dchal, abych navu pemohl. Zastavoval jsem se se sousedy, kte vylezli z domk a okounli. Ctil jsem najednou, e i j jsem u usedl strejcovsk soused. e u nepomlm na dn cesty, na dn dobrodrustv. e jsem beznadjn pivzn k dvma, tem ulicm, v nich iji. Na nves jsem doel, a u se Jzda zvolna rozjdla dlouhou hlavn ulic. Chtl jsem se ourat za n, ale tu jsem uvidl Ludvka. Stl sm na travnatm psu u silnice a dval se zamylen na mldence na konch. Zatracen Ludvk! A jde k ertu! A jde na krkav zmek! Dosud se vyhbal on mn, dnes se vyhnu j jemu. Obrtil jsem se zdy a odeel jsem k lavice stojc na nvsi pod jablokou. Tady si sednu a budu jen poslouchat, jak se z dlky nese vyvolvn jezdc. A tak jsem sedl, poslouchal a dval se. Jzda krl se zvolna vzdalovala. Tsnila se uboze k obma stranm silnice, po kter jezdily ustavin auta a motocykly. Za n el hlouek lid. alostn mal hlouek. Rok od roku je mn lid na Jzd krl. Zato je tu letos Ludvk. Co tu vlastn dl? Aby t ert vzal, Ludvku. Te u je pozd. Te u je na vechno pozd. Piel jsi jenom jako patn znamen. ern pedznamenn. Sedm kk. A prv kdy je mj Vladimr krlem.

Odvrtil jsem oi. Na nvsi u postvalo jen pr lid kolem stnk a kolem vchodu do hospody. Vtinou byli opil. Opilci jsou nejvrnj stoupenci folkloristickch podnik. Posledn stoupenci. Maj aspo jednou za as vzneen dvod se napt. Pak si ke mn sedl na laviku staeek Pechk. Pr u to nen jako za starch as. Pisvdil jsem mu. Nen. Jakpak musely tyhle Jzdy bt krsn ped mnoha desetiletmi nebo staletmi! Nebyly asi tak barevn jako dnes. Dnes je to trochu k a trochu pouov makarda. Pernkov srdce na hrudch kon! Tuny paprovch pentl nakoupench ve velkoobchod! Dv bvaly kroje tak barevn, ale prost. Kon byli zdobeni jen jedinm rudm tkem, kter mli uvzn pod j pes prsa. Ani krl neml kraboku z barevnch vzorovanch pentl, nbr z pouh rouky. Zato ml jet ri v stech. Aby nemohl promluvit. Nic nebylo na Jzdch krl cirkusovho. Byly baladick. Ano, staeku, ped staletmi to bylo lep. Nikdo nemusel shnt pracn mladky, aby se laskav uvolili zastnit se Jzdy. Nikdo nemusel pedem proschzovat mnoho dn a hdat se, kdo bude Jzdu organizovat a komu pipadne jej vtek. Jzda krl vytryskla zevnit vesnickho ivota jak pramen. A hnala se z vesnice po okolnch ddinch vybrat na svho maskovanho krle. Nkde v ciz vesnici se potkala s jinou Jzdou krl a vznikla bitka. Ob strany brnily zuiv svho krle. asto blskaly noe a avle a tekla krev. Kdy Jzda zajala cizho krle, pila pak v hospod do nmoty na traty jeho otce. Ba ba, staeku, mte pravdu. To bylo jin, kdy se tehd dval na Jzdu krl ten francouzsk socha. Rodin se jmenoval, jo. Ale co, i kdy j jsem jel jako krl, za okupace, i tehdy to bylo jina ne dnes. A jet i po vlce to pod stlo za to. Mysleli jsme si, e vytvome pln nov svt. A e lid budou zase jako kdysi t ve svch lidovch tradicch. e i Jzda krl bude zase tryskat z hloubi jejich ivota. Chtli jsme tomu tryskn pomhat. Organizovali jsme zuiv lidov slavnosti. Ale pramen se ned naorganizovat. Pramen bud' trysk nebo nen. Vidte to, staeku, jak to u jenom dmme, ty nae psniky a Jzdy krl a to vechno. To u jsou jenom posledn kapky, posledn kapiky. Ach jo. Jzdu krl u nebylo vidt. Zahnula asi do njak vedlej uliky. Ale bylo slyet jej voln. To voln bylo ndhern. Zavel jsem oi a pedstavil jsem si na chvli, e iji jindy. V jinm stolet. Dvno. A pak jsem otevel oi a ekl jsem si, e je to dobe, e Vladimr je krlem. Je krlem e tm mrtv, ale nejndhernj. e, kter budu vrn a do jejho konce. Vstal jsem z laviky. Kdosi mne pozdravil. Byl to star Kouteck. Dlouho

jsem ho nevidl. el patn a opral se o hl. Nikdy jsem ho neml rd, ale pilo mi najednou lto jeho st. "Kampak," zeptal jsem se ho. ekl, e pr si dl kadou nedli zdravotn vychzku. "Jak se vm lbila jzda?" zeptal jsem se. Mvl rukou: "Ani jsem se na ni nedval." "Pro?" zeptal jsem se .. Mvl znovu nazloben rukou a mn v t chvli blesklo, pro se nedval. Mezi divky byl Ludvk. Kouteck se s nm nechtl potkat stejn jako j. "Ani se vm nedivm," ekl jsem. "J mm v Jzd krl syna a taky se mn njak nechce se za n trmcet." "Vy tam mte syna? Vld'u?" "Ano," ekl jsem, "jede jako krl." Kouteck ekl: "To je zajmav." "Pro by to bylo zajmav," zeptal jsem se. "To je moc zajmav," ekl Kouteck a zasvtila mu oka. "Pro?" ptal jsem se znovu. "Vld'a je pece s nam Miloem," ekl Kouteck. Nevdl jsem, s jakm Miloem. Vysvtlil mi, e je to jeho vnuk, syn jeho dcery. ,,Ale to nen mon," ekl jsem, "vdy jsem ho vidl, jet ped chvl jsem ho vidl, jak od ns vyjdl na koni!" "J jsem ho taky vidl. Milo ho od vs odvel na motocyklu," ekl Kouteck. "To je nesmysl," ekl jsem, ale pece jsem se hned ptal: "Kam jeli?" "Jo, kdy o tom nic nevte, tak vm to nebudu kat," eld Kouteck a rozlouil se se mnou. ____________________________________________________ ___________(7) Vbec jsem nepotal s tm, e se potkm se Zemnkem (Helena mi pece tvrdila, e pro ni pijede a odpoledne), a bylo mi ovem krajn nepjemn, e ho tu potkvm. Ale nedalo se nic dlat, stl tu ted' pede mnou a byl si naprosto podobn: ml sv lut vlasy pod stejn lut, i kdy si je u neesal dozadu v dlouhch kadech, nbr je ml krtce osthan a sesan podle mdy do ela, drel se pod stejn vzpmen a ji tlail dozadu stle stejn keovit, maje na n hlavu ustavin mrn zaklonnu; byl stle stejn oviln a spokojen, nezraniteln, obdaen pzn andl i mladou dvkou, jej krsa mi okamit navodila vzpomnku na trapnou nedokonalost tla, s nm jsem trvil verej odpoledne. Doufaje, e nae setkn bude co nejkrat, snail jsem se odpovdat na bn konverzan banality, ktermi mne zahrnul, bnmi konverzanmi banalitami: prohlsil znovu, e jsme se lta nevidli, a divil se, e se po tak dlouh dob potkvme prv zde, "v thle de, kde ert dobrou noc dv"; ekl jsem mu, e jsem se tady narodil; ekl, abych mu prominul, e tu v tom ppad urit ert nikdy dobrou noc nedval; slena Broov se zasmla; j jsem na vtip nereagoval a ekl jsem, e se nedivm, potkvm-li ho tu, protoe, pokud si pamatuji, byl pece vdycky milovnkem folklru; slena Broov se znovu zasmla a ekla, e kvli Jzd krl sem nepijeli; zeptal

jsem se j, jestli se j Jzda krl nelb; ekla, e ji to nebav; zeptal jsem se j pro; pokrila rameny a Zemnek ekl: "Mil Ludvku, asy se zmnily." Jzda krl pela mezitm zase o dm dle a dva jezdci zpasili s komi, kte zaali neklidn jankovat. Jeden jezdec pokikoval na druhho, vinil ho ze patnho ovldn kon a zvoln "ty vole" a "blbe!" msila se ponkud smn do ritulu slavnosti. Slena Broov ekla: "To by bylo krsn, kdyby se to splailo!" Zemnek se tomu vesele sml, ale jezdcm se za chvilku podailo kon uklidnit a hlom hlom se ozvalo u zase klidn a vzneen prostorou vsi. li jsme zvolna za hlaholc jzdou postrann vesnickou ulic lemovanou pedzahrdkami plnmi kvtin a j jsem marn shledval njakou pirozenou a nensilnou zminku pro to, abych se mohl se Zemnkem rozlouit; musel jsem pokorn jt po boku jeho pkn sleny a pokraovat v pomal vmn konverzanch vt: dovdl jsem se, e v Bratislav, kde byli moji spolenci jet dnes asn rno, je stejn hezk poas jako zde; dovdl jsem se, e sem pijeli Zemnkovm autem a hned za Bratislavou museli vymovat svky; pak jsem se tak dovdl, e slena Broov je Zemnkovou posluchakou. Vdl jsem od Heleny, e Zemnek pedn na vysok kole marx-leninismus, ale pesto jsem se ho ted' zeptal, co vlastn vyuuje. Odpovdl mi, e filosofii (zpsob, jak pojmenoval svj obor, zdl se mi pznan; jet ped nkolika lty by ekl, e pedn marxismus, ale v poslednch ltech upadl tento pedmt natolik v oblib, zejmna u mldee, e Zemnek, pro nho otzka obliby byla vdy hlavn otzkou, ukryl marxismus cudn do obecnjho pojmu). Podivil jsem se a ekl jsem, e pece Zemnek, jak si dobe pamatuji, studoval biologii; i v tto m poznmce byla zlomyslnost narejc na ast diletantismus vysokokolskch uitel marxismu, kte se dostali ke svmu oboru nikoli prostednictvm vdeckho sil, nbr mnohdy jen jako propagandist sttnho zzen. V t chvli se vloila do rozhovoru slena Broov a prohlsila, e uitel marxismu maj v hlav msto mozku politickou brouru, ale e Pavel je pln jin. Zemnkovi pila slenina slova vhod; mrn protestoval, m dal najevo svou skromnost, a zrove vyprovokoval slenu k dalm chvlm. A tak jsem se dovdal, e Zemnek pat k nejoblbenjm kantorm na kole, e ho posluchai zbouj prv pro to, pro co ho nemaj rdi ve veden koly: e k vdycky to, co si mysl, e je odvn a stoj pi mldei. Zemnek stle mrn protestoval, a tak jsem se dovdal od sleny dal podrobnosti o rznch konfliktech, kter Zemnek v poslednch ltech ml: jak ho snad dokonce chtli vyhodit z msta, protoe se nedrel ve svm pednen strnulch a zastaralch osnov a chtl mlde seznmit se vm, co se dje v modern filosofii (pr o nm za to prohlsili,

e k nm chce paovat "neptelskou ideologii"); jak zachrnil posluchae, kterho chtli vylouit ze koly pro njak klukovsk incident (hdka s policajtem), jej pr rektor koly (Zemnkv neptel) kvalifikoval jako studentovo politick provinn; jak potom posluchaky fakulty uspodaly tajn hlasovn o nejoblbenjho pedagoga koly a zvtzil on. Zemnek proti t zplav chvly u ani neprotestoval a j jsem ekl (s ironickm, el sotva srozumitelnm podtextem), e slen Broov rozumm, protoe pokud si pamatuji, byl i za mch studentskch dob Zemnek velmi oblben a populrn. Slena Broov mi horliv pitakala: pr se tomu nediv, protoe Pavel um bjen mluvit a dovede kadho protivnka rozsekat v debat. "Co o to," zasml se ted' Zemnek, "jenome kdy j je rozsekm v debat, oni mne zas mohou rozsekat jinak a mnohem innjmi prostedky, ne je debata." V jist samolibosti posledn vty jsem poznval Zemnka takovho, jakho jsem ho znal; ale obsahu tch slov jsem se zdsil: Zemnek zejm opustil radikln sv nkdej nzory a postoje, a kdybych dnes il v jeho blzkosti, stl bych v konfliktech, kter proval, cht necht na jeho stran. A prv to bylo hrozn, prv na to jsem vbec nebyl pipraven a nepotal s tm, i kdy takov zmna postoje nebyla ovem nim zzranm, naopak, byla bn, prodlali si ji mnoz a mnoz, a pomalu si ji jist prodlv cel spolenost. Jenome prv u Zemnka jsem s touto zmnou nepotal; zkamenl mi v pamti v t podob, v jak jsem ho naposledy vidl, a j jsem mu ted' zuiv upral prvo bt jin, ne jakho jsem ho znal. Nkte lid prohlauj, e miluj lidstvo, a druz jim prvem namtaj, e milovat lze jen v singulru, tedy jen jednotliv lidi; souhlasm s tm a dodvm, e co plat o lsce, plat i o nenvisti. lovk, ta bytost prahnouc po rovnovze, vyrovnv thu zla, kter mu byla hozena na hbet, thou sv nenvisti. Ale zkuste namit nenvist na pouh abstraktno princip, na nespravedlivost, fanatismus, krutost, anebo doli-li jste k tomu, e nenvidnhodn je sm lidsk princip, zkuste nenvidt lidstvo! Takov nenvisti jsou pli nadlidsk a tak lovk, aby ulehil svmu hnvu (vdom si jeho omezench sil), sousted ho nakonec vdycky jen na jednotlivce. A proto jsem se zdsil. Najednou mne napadlo, e se te Zemnek me kadou pt chvli dovolat sv promny (kterou mi ostatn a podezele rychle demonstroval) a podat mne v jejm jmnu o odputn. To se mi zdlo hrozn. Co mu eknu? Co mu odpovm? Jak mu vysvtlm, e se s nm nemohu smit? Jak mu vysvtlm, e bych tm rzem ztratil vnitn rovnovhu? Jak mu vysvtlm, e by se tm jedno rameno mch vnitnch vah rzem vymrtilo vzhru? Jak mu vysvtlm, e nenvist k nmu vyrovnvm thu zla, je dopadla na m mld, na mj ivot? Jak mu vysvtlm, e

prv v nm vidm vtleno vechno sv ivotn zlo? Jak mu vysvtlm, e ho potebuju nenvidt? ____________________________________________________ ___________ (8) Tla kon zaplovala zkou ulici. Vidl jsem krle z dlky nkolika metr. Sedl na svm koni opodl ostatnch. Po jeho bocch dva jin kon s dvma jinmi chlapci, jeho paty. Byl jsem zmaten. Ml mrn ohnut zda, jako je mv Vladimr. Sedl klidn, jakoby bez zjmu. Je to on? Snad. Ale stejn dobe to me bt i nkdo jin. Prodral jsem se bl. Musm ho pece poznat. Vdy mm do pamti vepsno jeho dren tla, kad jeho gesto! Vdy ho mm rd, a lska m pece svj instinkt! Stl jsem ted' tsn u nho. Mohl bych ho oslovit. Bylo by to tak jednoduch. Ale bylo by to zbyten. Krl nesm promluvit. Pak se Jzda hnula zase o dm dl. Te ho poznm! Krok kon ho mus pimt k pohybu, jm se mi prozrad. Krl se pi nakroen kon opravdu ponkud napmil, ale nijak mi to neprozradilo toho, kdo je pod roukou. Kiklav stuhy na jeho tvi byly zoufale neprhledn. ____________________________________________________ ___________(9) Jzda krl popojela u zase o nkolik dom dl, my s hloukem jinch zvdavc popoli jsme s n a nae konverzace peskoila na dal tmata: slena Broov pela od Zemnka k sob a rozvykldala se o tom, jak rda jezd autostopem. Mluvila o tom s takovm drazem (ponkud afektovanm), e mi bylo ihned jasn, e provd svou generan manifestaci; kad generace m toti soubor svch vn, lsek a zjm, je vyznv s jistou urputnost, aby se tak odliila od starch a utvrdila v generan svbytnosti. Podroben takov generan mentalit (t pe stda) mi bylo vdycky protivn. Kdy slena Broov rozvjela provokativn vahu (slyel jsem ji od jejch vrstevnk u asi popadest), e se lidstvo dl na ty, kte zastavuj stopam (lid svobodomysln, dobrodrun, lidt), a na ty, kte jim nezastav (pad'oui, socialistit mci, lid nelidt), nazval jsem ji ertem "dogmatikem autostopu". Odpovdla mi prudce, e nen dogmatikem, ani revizionistou, ani sektem, ani chylkem, e nen uvdoml ani neuvdoml, e to vechno jsou slova, kter jsme vymyslili my, kter nleej nm a jim jsou ciz. ,,Ano," ekl Zemnek, "jsou jin. Natst jsou jin. I jejich slovnk je

natst jin. Nezajmaj je nae spchy ani nae viny. Nevil bys, ale u pijmacch zkouek na vysokou kolu ti mlad u ani nevd, co to byly procesy, Stalin je pro n jen jmno, a Bucharin, Kamenv, Rajk u pro n nejsou ani jmna. Pedstav si, e vtina z nich nevdla ani, kdo byl Clementis." "Jenome prv to se mi zd hrozn," ekl jsem. "Nesvd to o jejich vzdlanosti. Ale je v tom pro n vysvobozen. Nepustili do svho vdom n svt. Odmtli ho se vm vudy." "Slepota vystdala slepotu." "Neekl bych to tak. Imponuj mi toti. Mm je rd prv proto, e jsou docela jin. Miluj sv tla. My jsme je zanedbvali. Rdi cestuj. My jsme treli na jednom mst. Miluj dobrodrustv. My jsme prosedli ivot na schzch. Maj rdi dez. My jsme nepodaen imitovali folklr. Vnuj se sobecky sob samm. My jsme chtli spasit svt. Ve skutenosti jsme svm mesistvm svt mlem zniili. Oni ho snad svm sobectvm zachrn." ____________________________________________________ ___________ (10) Jak je to mon? Krl! Vztyen postava na koni zahalen do pestrch barev! Kolikrt jsem ho vidl a kolikrt jsem si ho pedstavoval! Nejdvrnj pedstava! A ted' se zmnila ve skutenost a veker dvrnost je pry. Je to najednou jen barevn larva a j nevm, co je v n. Ale co je tedy dvrnho na tomto skutenm svt, kdy ne mj krl? Mj syn. Nejbli lovk. Stojm ped nm a nevm, je-li to on i ne. Co tedy vm, nevm-li ani toto? Jak mm jistoty na tomto svt, nen-li ani toto moje jistota? ____________________________________________________ ___________ (11) Zatmco se Zemnek oddval chvalozpvu na mladou generaci, dval jsem se na slenu Broovou a smutn jsem zjioval, e je to dvka pkn a sympatick, a ctil jsem zvistivou ltost, e mi nepat. la vedle Zemnka, byla hovorn, chytala se ho kadou chvli za ruku, dvrn se na nho obracela a j jsem si uvdomoval (jako si to uvdomuju rok od roku astji), e jsem od dob Lucie neml dvku, kterou bych ml rd a kter bych si vil. ivot se mi vysmval, kdy mi poslal pipomnku mho ivotnho nezdaru prv v podob milenky tohoto mue, kterho jsem den pedtm klamn porel v groteskn sexuln bitv.

m vc se mi slena Broov lbila, tm vc jsem si uvdomoval, jak zcela nle smlen svch vrstevnk, pro n j a moji vrstevnci splvme v jedinou nerozlienou masu a jsme pro n vichni deformovni stejn nesrozumitelnou hantrkou, stejn pepolitizovanm mylenm, stejnmi zkostmi (jevcmi se jako zbablost i strach), stejn podivnmi zitky z jaksi ern a jim u vzdlen doby. U jim ani nestoj za to rozliovat, kdo z ns t dob pidval na ti a kdo z ns se snail tu ti vlastnmi rameny odvalovat. Nen to pro n zajmav, protoe dnes u ji djiny odvaluj samy a bez ns (ano, zajist, to je jen klamn zdn, e bez ns, ale co na tom, zda s nmi i bez ns, kdy ji odvaluj urit ne pro ns, ale prv pro n). V t chvli jsem nhle chpal, e podobnost mezi mnou a Zemnkem nespov jen v tom, e se Zemnek promnil ve svch nzorech a piblil se tak ke mn, nbr e ta podobnost je hlub a zasahuje cel nae osudy: pohled sleny Broov a jejch vrstevnk in ns podobnmi i tam, kde jsme stli zuiv proti sob. Ctil jsem najednou, e kdybych byl donucen (brnil bych se tomu!) vyprvt ped slenou Broovou pbh svho vylouen ze strany, zdl by se j vzdlen a pli literrn (ach ano, tma tolikrt popsan v tolika patnch romnech!), a byli bychom j v tom pbhu stejn protivn j i Zemnek, moje i jeho mylen, jeho i mj postoj (oba stejn patetick, oba stejn zrdn). Vidl jsem, jak se nad nam sporem, kter jsem ctil jako stle souasn a iv, zavraj smiujc vody asu, kter, jak znmo, um smazvat rozdly mezi celmi epochami, nato mezi dvma ubohmi jedinci. Ale j jsem se zuby nehty brnil, abych pijal nvrh na smen, kter nabz sm as; neiji pece ve vnosti, jsem zakotven do pouhch sedmaticeti let svho ivota a nechci se od nich odpoutvat (tak jak se od nich odpoutal Zemnek, kdy se tak rychle podrobil mentalit tch mladch), ne, nechci se vyzout ze svho osudu, nechci se odpoutat od svch sedmaticeti let, i kdy pedstavuj sek asu tak zcela nepatrn a prchav, u te zapomnan, u te zapomenut. A jestli se ke mn Zemnek dvrn naklon a zane mluvit o tom, co bylo, a doadovat se smru, j odmtnu ten smr; ano, j odmtnu ten smr, i kdy se za nj bude pimlouvat slena Broov i vichni jej vrstevnci i sm as. ____________________________________________________ ___________ (12) nava. Najednou se mi zachtlo nade vm mvnout rukou. Odejt a pestat se o vechno starat. Nechci bt u v tomhle svt hmotnch vc, kterm nerozumm a kter mne klamou. Existuje jet jin svt. Svt, kde jsem doma a kde se vyznm. Je tam cesta, pkov ke, dezertr, potuln

muzikant a maminka. Pak jsem se pece jenom pemohl. Musm. Musm dovst do konce svou pi se svtem hmotnch vc. Musm nahldnout a na dno vech omylii a klam. Mm se nkoho ptt? Jezdc v Jzd? Mm se nechat vemi vysmt? Vybavovalo se mi dnen rno. Oblkn krle. A najednou jsem vdl, kam mm jt. ____________________________________________________ ___________ (13) Mme krle poctivho, ale velmi chudobnho, volali jezdci u zase o pr domk dl, a my jsme li za nimi. Bohat opentlen zadky kon, zadky modr, rov, zelen a fialov poskakovaly ped nmi a Zemnek pojednou ukzal jejich smrem a ekl mi: "Tam je Helena." Podval jsem se tm smrem, ale vidl jsem stle jenom barevn kosk tla. Zemnek ukzal znovu: "Tam." Uvidl jsem ji zpola zaclonnou jednm konm a tu jsem uctil, jak rudnu: zpsob, jak mi ji Zemnek ukzal (neekl ,,m ena", nbr "Helena"), svdil o tom, e v, e ji znm. Helena stla na kraji chodnku a drela v nataen ruce mikrofon; od mikrofonu vedla ra do magnetofonu, kter visel pes rameno mladmu chlapci v koenm saku a texaskch a se sluchtky na uch. Zstali jsme stt nedaleko nich. Zemnek ekl (zniehonic a jakoby nic), e Helena je vborn ensk, e nejenom pod bjen vypad, ale e je i ohromn schopn a e se mi vbec nediv, e si s n rozumm. Ctil jsem horkost svch tv: Zemnek neekl svou poznmku ton, ekl ji naopak velice pvtivm tnem, a o podstat situace mne nenechval na pochybch ani pohled sleny Broov, kter se na mne dvala vznamn a usmvav, jako by mi urputn chtla vyjdit svou informovanost i sv sympatie, ne-li pmo sv spojenectv. Zemnek zatm pokraoval v lernch poznmkch o sv manelce a snail se mi dt najevo (oklikou i nznakem), e vechno v, ale e neshledv nic v nepodku, protoe je vi Heleninu soukrom zcela liberln; aby dodal svm slovm bezstarostnou lehkost, ukzal na mladka, kter nesl magnetofon, a ekl, e ten chlapec (co pr vypad s tmi sluchtky na uch jako velk brouk) je do Heleny u dva roky nebezpen zamilovn a e si mm dt na nho pozor. Slena Broov se zasmla a zeptala se, kolik mu ped dvma lty bylo. Zemnek ekl, e sedmnct a e je to pro zamilovanost dostaten vk. Pak prohlsil ertovn, e Helena ovem na zajky nen a e je vbec ctnostn pan, ale e takov

kluk, m je nespnj, tm je zuivj a urit by nebyl od rny. Slena Broov (v duchu bezvznanmho ertovn) podotkla, e bych snad na chlapce stail. "Nevm, nevm," ekl Zemnek usmvaje se. "Nesm zapomnat, e jsem pracoval v dolech. Mm od t doby svaly," chtl jsem tak jen nco bezvznamnho prohodit a neuvdomil jsem si, e tou pipomnkou ertovnost konverzace pekrauju. "Vy jste pracoval v dolech?" ptala se slena Broov. "Tihle dvacetilet kluci," drel se Zemnek zarputile svho tmatu, ,,kdy jsou v part, jsou opravdu nebezpen a dovedou pkn spodat lovka, kter se jim nelb." ,,A jak dlouho?" ptala se slena Broov. "Pt let," ekl jsem. "A kdy?" "Jet ped devti lty." "Tak to u je dvno, to vm ty svaly zase splaskly," ekla, protoe chtla k ptelskmu ertovn pihodit rychle vlastn ertek. Jenome j jsem v t chvli skuten pomyslil na sv svaly a na to, e mi vbec nesplaskly, e jsem naopak stle ve vborn kondici a e bych blondna, s nm si tu vyprvm, dovedl zbt vemi existujcmi zpsoby - a co je nejdleitj i nejsmutnj: e nemm ne ty svaly, chci-li mu vrtit star dluh. Znovu jsem si pedstavil, e se na mne Zemnek obrt oviln a s smvem a pod mne, abychom zapomnli na vechno, co mezi nmi bylo, a ctil jsem se zaskoen: Zemnkovu dost o odputn podporuje toti nejen jeho nzorov promna, nejen as a jeho pta perspektiva, nejen slena Broov a jej vrstevnci, ale i Helena (ano, vichni te stoj pi nm a proti mn!), protoe odpout-li mi Zemnek m cizolostv, uplc si mne tm, abych i j jemu odpustil. Kdy jsem (ve sv pedstav) vidl tu jeho vydraskou tv, jistou si svmi velkmi spojenci, zachvtila mne takov touha ho udeit, e jsem se opravdu vidl, jak ho biji. Kolem dokola se motali kic jezdci, slunce bylo ndhern zlat, slena Broov cosi povdala a j jsem ml ped zuivma oima krev stkajc po jeho tvi. Ano, to bylo v pedstav; ale co udlm ve skutenosti, a mne pod, abych mu odpustil? S hrzou jsem si uvdomoval, e neudlm nic. Doli jsme zatm k Helen a jejmu technikovi, kter si prv snmal s u sluchtka. "Vy u jste se seznmili?" zatvila se Helena udiven, kdy mne uvidla se Zemnkem. "My u se znme velmi dvno," ekl Zemnek.

"Jak to?" divila se. "Znme se ze studentskch dob, studovali jsme na stejn fakult," ekl Zemnek a mn se zdlo, e je to u jeden z poslednch mstk, po nm mne vede na to potupn msto (podobn popraviti), kde mne pod o odputn. "Boe, to jsou nhody," ekla Helena. "Tak to na svt chod," ekl technik, aby dal najevo, e je tak na svt. "Vs dva jsem nepedstavila," uvdomila si Helena a ekla mi: "To je Jindra. Jindra Kadleka." Podal jsem si s Jindrou (nevzhlednm pihovatm chlapcem) ruce a Zemnek ekl Helen: "Tak jsme si se slenou Broovou myslili, e t vezmeme s sebou, ale j u dobe chpu, e by se ti to nehodilo, e chce jet zptky s Ludvkem ... " " Vy pojedete s nmi?" zeptal se mne ted' chlapec v texaskch a opravdu se mi zdlo, e se mne nept pli ptelsky. "M tady auto?" zeptal se mne Zemnek. "Nemm auto," odpovdl jsem. "Tak se sveze s nimi a m to v pohodl a v nejlep spolenosti," ekl. ,,Ale j jedu stotictkou! Abyste se nebl!" ekl chlapec v texaskch. "Jindro!" okikla ho Helena. "Mohl bys jet s nmi," ekl Zemnek, "ale j myslm, e d nov ptelkyni pednost ped starm ptelem." Nazval mne oviln a jakoby mimochodem ptelem a j jsem si byl jist, e potupn smen je ji kousek od ns; ostatn Zemnek se ted' na chvli odmlel, jako by zavhal, a zdlo se mi, e mne v pt chvli odvol stranou, abychom spolu mluvili mezi tyma oima (sklopil jsem hlavu, jako bych ji kladl pod sekeru), ale mlil jsem se: Zemnek se podval na hodinky a ekl: "Vlastn u nemme moc asu, protoe chceme bt ped ptou v Praze. No nic, musme se louit. Ahoj, Heleno," podal ruku Helen, pak ekl jet ahoj mn a technikovi a vem nm podal ruce. Tak slena Broov nm podala vem ruce, vzala Zemnka pod pa a odchzeli. Odchzeli. Nemohl jsem od nich odtrhnout oi: Zemnek el vzpmen, s hrd (vtzn) vztyenou blond hlavou a tmavovlska se vznela vedle nho; byla i zezadu krsn, mla lehkou chzi, lbila se mi; lbila se mi tm bolestn, protoe jej odchzejc krsa byla ke mn ledov lhostejn, stejn jako byl vi mn lhostejn Zemnek (jeho srdenost, vmluvnost, jeho pam i jeho svdom), stejn jako byla vi mn lhostejn cel m minulost, se kterou jsem si tu dal v rodnm mst schzku, abych se j pomstil, ale kter tu prola kolem mne nevmav, jako by mne neznala. Dusil jsem se ponenm a hanbou. Netouil jsem po niem jinm ne zmizet, osamt a smazat cel tenhle pinav a bludn pbh, tento hloup

ert, smazat Helenu i Zemnka, smazat ped verejek, verejek i dneek, smazat to, smazat, aby po tom vem nezstala ani stopa. ,,Nebudete se zlobit, kdy eknu soudruce redaktorce pr slov mezi tyma oima?" zeptal jsem se technika. Vzal jsem pak Helenu stranou; chtla mi nco vysvtlovat, kala cosi o Zemnkovi a jeho slen, omlouvala se mi zmaten, e pr mu musila vechno ct; ale v t chvli mne ji nic nezajmalo; byl jsem naplnn jedinou touhou: bt odtud pry, pry odtud a z cel t historie; udlat za vm teku. Vdl jsem, e nesmm Helenu dle klamat; byla vi mn nevinn a j jsem jednal nzce, protoe jsem si ji promnil v pouhou vc, v kmen, kter jsem chtl (a neuml) vrhnout po nkom jinm. Dusil jsem se vsmnm nezdarem sv msty i nzkost vlastnho jednn a byl jsem rozhodnut udlat vemu konec alespo nyn, sice pozd, ale pece dve, ne bude vc ne pozd. Nemohl jsem j vak nic vysvtlovat; nejenom proto, e bych ji pravdou ranil, ale i proto, e by ji sotva pochopila. Uchlil jsem se tedy k pouh rezolutnosti konstatovn: nkolikrt jsem j opakoval, e jsme spolu byli naposledy, e se s n ji nesejdu, e ji nemiluji a e to mus pochopit. Ale bylo to mnohem hor, ne jsem tuil: Helena zbledla, roztsla se, nechtla mi vit, nechtla mne pustit; zail jsem mal martyrium, ne jsem se j konen mohl vyprostit a odejt. ____________________________________________________ ___________ (14) Kolem dokola byli kon a fbory a j jsem tam zstala stt a dlouho jsem tam stla, a potom ke mn piel Jindra, chytil mne za ruku, stiskl mi ji a ptal se, co je vm, co je vm, a j jsem mu tu ruku nechala v jeho a kala jsem, nic, Jindro, nic mi nen, co by mi bylo, a mla jsem jaksi ciz, vysok hlas, a pokraovala jsem v divn pekotnosti, co jet mme natet, to vyvolvn mme, mme dva rozhovory, te musm namluvit jet koment, takhle jsem mluvila o vcech, na kter jsem pitom vbec nemohla myslit, a on mlky stl vedle mne a drtil mi ruku. Jet nikdy se mne vlastn nedotkl, byl vdycky nesml, ale vichni vdli, e je do mne zamilovan, a ted' tedy stl vedle mne a drtil mi ruku, a j jsem blbolila o naem pipravovanm poadu a nemyslela jsem na to, myslila jsem na Ludvka a taky, to je legran, blesklo mi hlavou, jak tu ted' vypadm ped Jindrou, jestli nejsem tm rozruenm ohavn, ale snad ne, nebreela jsem pece, jsem jenom rozruen, nic vc ... V co, Jindro, nech mne ted' chvli, j si pjdu napsat ten koment a hned ho namluvme, jet mne chvli drel a ptal se nn, co je vm,

Heleno, co je vm, ale j jsem se mu vyvinula a la jsem na nrodn vbor, kde jsme mli pjenou mstnost, pila jsem tam, konen jsem byla sama, przdn mstnost, dopadla jsem na idli a hlavu jsem poloila na stl a chvli jsem tak zstala. Pern mne bolela hlava. Otevela jsem kabelku, jestli tam nemm prky, ale nevm, pro jsem ji otvrala, vdla jsem, e dn prky s sebou nemm, ale pak jsem si vzpomnla, e Jindra mv u sebe velijak lky, na vku visel jeho pracovn pl, strila jsem ruku do jeho kapes a opravdu, ml tam jakousi tubu, ano, to je proti bolestem hlavy, zub, proti ischiasu a zntu trojklanho nervu, proti bolestem due to nen, ale aspo m hlav to pome. la jsem k vodovodu, kter byl v kout sousedn mstnosti, nalila jsem vodu do sklenky od hoice a zapila dv tahlety. Dv, to je dost, to mi snad pome, ovem od bolesti due mi algena nepome, leda e bych sndla celou tubu, protoe algena ve velkm mnostv je jed a Jindrova tuba je skoro pln, to by mon stailo. Ale to byl jen npad, pouh pedstava, jenome ta pedstava se mi ted' pod vracela, musila jsem myslit na to, pro vbec iji, jak to m smysl, abych jet dl ila, ale to vlastn nen pravda, na nic takovho jsem nemyslila, vbec jsem v t chvli mnoho nemyslila, jen jsem si pedstavila, e bych neila, a bylo mi z toho nhle sladce, tak divn sladce, e se mi najednou chtlo smt a asi jsem se opravdu zaala smt. Poloila jsem si na jazyk jet jednu tabletku, vbec jsem nebyla rozhodnuta, e se otrvm, jenom jsem tiskla tu tubu v ruce a kala jsem si "drm v ruce svoji smrt" a byla jsem okouzlena tou jednoduchost, bylo mi, jako bych se krek po krku pibliovala k hlubok propasti, ne snad abych do n skoila, nbr jen abych se do n podvala. Nalila jsem si vodu do sklenky, zapila tabletu a la zase zptky do na mstnosti, bylo tam oteven okno a bylo pod zdaleka slyet hlom hlom, domc i pespoln, ale do toho rmusila auta, surov nkladn auta, surov motocykly, motocykly pehluujc vechno, co je na svt krsn, vechno, emu jsem vila a pro jsem ila, ten rachot byl nesnesiteln a nesnesiteln byla i ta bezmocn slabost vyvolvajcch hlsk, a tak jsem zavela okno a znovu jsem poctila tu dlouhou vytrvalou bolest v dui. Za cel ivot mi Pavel tak neublil jako ty, Ludvku, jako ty v jedn jedin minut, Pavlovi odpoutm, rozumm mu, jeho plamen rychle sho, mus si hledat novou potravu a nov divky a nov publikum, ublioval mi, ale ted' pes tu svou erstvou bolest ho vidm beze zloby a docela matesky, fanfarn, komediant, usmvm se nad jeho mnohaletou snahou vykroutit se z m nrue, ach jdi si, Pavle, jdi si, rozumm ti, ale tob, Ludvku, nerozumm, ty jsi za mnou piel v masce, piel jsi mne vzksit a

vzkenou zniit, tebe, jen tebe proklnm, proklnm a zrove prosm, abys piel, abys piel a smiloval se. Mj boe, teha je to jenom njak stran nedorozumn, mon e ti Pavel nco ekl, kdy jste spolu byli sami, co j vm, ptala jsem se t na to, zapsahala jsem t, abys mi vysvtlil, pro mne u nemiluje, nechtla jsem t pustit, tyikrt jsem t zadrela, ale tys nechtl nic slyet, jenom jsi kal, e je konec, konec, definitivn konec, neodvolateln konec, tak dobe, konec, pisvdila jsem ti nakonec a mla jsem vysok soprnov hlas, jako by mluvil nkdo jin, njak holika ped pubertou, ekla jsem tm vysokm hlasem, peju ti tedy hezkou cestu, to je legran, vbec nevm, pro jsem ti pla hezkou cestu, ale pod se mi to dralo na jazyk, peju ti hezkou cestu, peju ti tedy hezkou cestu ... Mon e nev, jak t miluji, urit nev, jak t miluji, mon si mysl, e jsem jen panika, kter hledala dobrodrustv, a netu, e jsi mi osudem, ivotem, vm ... Mon e mne tu najde, jak lem pikryta blou plachton, a pak pochop, e jsi zabil to nejcennj, co jsi ml v ivot ... anebo pijde, mj boe, a j jet budu iva a jet mne bude moci zachrnit a bude kleet u mne na kolenou a plakat a j t budu hladit po rukou, po vlasech a odpustm ti, vechno ti odpustm ... ____________________________________________________ ___________ (15) Nedalo se opravdu nic jinho dlat, musel jsem zakiknout ten patn pbh, ten patn ert, kter se nespokojoval sm sebou, ale obludn se mnoil v dal a dal hloup erty, chtl jsem vymazat cel tento den, jen povstal nedopatenm, jen proto, e jsem se rno pozd probudil a nemohl u odjet, ale chtl jsem vymazat i vechno, co k tomuto dni smovalo, vechno to hloup snaen o Helenu, je spovalo rovn jen na omylu. Spchal jsem, jako kdybych za sebou ctil Heleniny pronsledujc kroky, a napadlo mne: i kdyby to bylo mon a j opravdu vymazal tch nkolik zbytench dn ze svho ivota, co to pome, kdy cel mj ivotn pbh byl poat v omylu, patnm ertem pohlednice, tou nhodou, tm nesmyslem? A poctil jsem ds, e vci vznikl omylem jsou stejn skuten jako vci vznikl prvem a nutn. Jak rd bych odvolal svj ivotn pbh! Jenome jakou moc bych ho mohl odvolat, kdy omyly, z nich povstal, nebyly jen mmi omyly? Vdy kdo se to tehdy mlil, kdy hloup ert m pohlednice byl vzat vn? Kdo se to mlil, kdy Alexejv otec (dnes ostatn u dvno rehabilitovan, avak o nic mn mrtv) byl zaten a vznn? Ty omyly byly tak bn a tak

veobecn, e naprosto nebyly vjimkou nebo "chybou" v du vc, nbr naopak prv ony tvoily d vc. Kdo se to tedy mlil? Sama historie? Ta bosk, ta rozumn? Ale pro by to vlastn mly bt jej omyly? Tak se to jev jen mmu lidskmu rozumu, ale m-li historie vskutku njak vlastn rozum, pro by to musel bt rozum bac po spravedlnosti, rozum domhajc se lidskho pochopen, rozum uitelsky vn? Co kdy historie ertuje? A tu jsem si uvdomil, jak bezmocn je chtt odvolat svj vlastn ert, kdy j sm s celm svm ivotem jsem zahrnut do ertu mnohem veobshlejho (pro mne nedohlednho) a naprosto neodvolatelnho. Uvidl jsem na nvsi (u ztichl, protoe Jzda krl objdla druh konec vsi) o ze openou velikou tabuli oznamujc ervenmi psmeny, e dnes ve tyi odpoledne bude v zahradn restauraci koncertovat cimblov kapela. Vedle t tabule byly dvee do hospody, a protoe mi zbvaly do odjezdu autobusu skoro dv hodiny a byl as obda, veel jsem dovnit. ____________________________________________________ ___________ (16) Tak stran se mi chtlo jt jet o kousek bl k t propasti, chtla jsem se nahnout nad zbradl a dvat se do n, jako by mi ml ten pohled pinst tchu a smen, jako bychom tam dole, aspo tam dole, kdy ne jinde, jako bychom tam dole na dn propasti se mohli spolu najt a bt spolu, bez nedorozumn, bez zlch lid, bez strnut, beze smutku a navdy ... Pela jsem znovu do druhho pokoje, mla jsem v sob zatm tyi tablety, to nic nen, to jsem jet od t propasti moc daleko, to se jet nedotkm ani zbradl. Vysypala jsem si na dla zbyl prky. Pak bylo slyet z chodby, e nkdo otvr dvee, lekla jsem se a hodila jsem si prky do st a zbrkle je polykala, bylo to pli velk sousto, ctila jsem, jak mne tla bolestn v jcnu, i kdy jsem zapjela, jak jsem mohla. Byl to Jindra, ptal se, jak se mi da prce, a j jsem najednou byla docela jin, spadla ze mne zmatenost, u jsem nemla ten vysok ciz hlas a byla jsem clevdom a rozhodn. Prosm t, Jindro, to je dobe, es piel, nco bych od tebe potebovala. Zaervenal se, ekl, e pro mne vdycky vechno udl a e je rd, e je mi u dobe. Ano, u je mn dobe, jenom chvilku pokej, chci nco napsat, a sedla jsem si a vzala papr a psala. Ludvku, mj nejdra, milovala jsem t celou du i tlem a moje tlo i moje due nevd te, pro by ily. Loum se s tebou, miluju t, sbohem, Helena. Ani jsem po sob neetla, co jsem napsala, Jindra sedl naproti mn, dval se na mne a nevdl, co pu, sloila jsem rychle papr a chtla jsem ho dt do oblky, oblka ale nikde nebyla, prosm t, Jindro, nem oblku?

Jindra el klidn ke skni u stolu, otevel ji a zaal se v n hrabat, jindy bych ho napomenula, aby se nehrabal v cizch vcech, ale tentokrt jsem chtla jen rychle, rychle oblku, podal mi ji, byla na n hlavika mstnho nrodnho vboru, dala jsem do n dopis, zalepila a na oblku napsala Ludvk Jahn, prosm t, Jindro, pamatuje si toho lovka, jak s nmi stl, kdy tam byl taky mj mu a ta slena, ano, ten ernovlas, j te odtud nemohu a potebovala bych, abys ho nkde nael a dal mu to. Zase mne chytil za ruku, chudek, co si asi myslil, jak si asi vysvtloval moje rozilen, ve snu ho nemohlo napadnout, o jde, jenom ctil, e se nco zlho se mnou dje, zase mi drel ruku a pilo mi to najednou straliv alostn a on se ke mn sklonil a ohjal mne a pitiskl mi sta na sta, chtla jsem se brnit, ale on mne drel siln a nm projelo hlavou, e je to posledn mu v ivot, kterho lbm, e je to mj posledn polibek, a bylo mi najednou pln blzniv a objala jsem ho tak a stiskla ho a pootevela sta a ctila jeho jazyk na svm jazyku a jeho ruce na svm tle a ctila jsem v t chvli zvratn pocit, e te jsem vlastn docela svobodn a e na niem nezle, protoe jsem vemi oputn a mj svt se ztil a j jsem proto docela voln a mu dlat, co se mi zachce, jsem voln jak ta holka, co jsme ji vyhodili z podniku, nic mne od n nedl, mj svt je rozbit a u ho nikdy neslepm, u nemm, pro bych byla vrn a komu bych byla vrn, jsem najednou docela svobodn jako ta technika, ta kurvika, co byla kad veer v jin posteli, kdybych ila dl, byla bych taky kad veer v jin posteli, ctila jsem Jindrv jazyk v stech, jsem svobodn, vdla jsem, e ho mohu pomilovat, chtla jsem ho pomilovat, kdekoli pomilovat, teba tady na stole nebo na prkenn podlaze, honem a rychle a hned, naposledy se pomilovat, ped koncem se pomilovat, ale to u Jindra vstal, usmval se pyn, e pr u jde a e bude spchat zptky. ____________________________________________________ ___________ (17) Malou mstnost s pti esti stoly, hust zakouenou a peplnnou, se til nk, maje na nataen pai velik tc s kopcem tal, na nich jsem rozeznal smaen zky s bramborovm saltem (pravdpodobn jedin nedln jdlo), a proreje si neurvale cestu mezi lidmi a stoly, vybhl z mstnosti na chodbu. el jsem za nm a zjistil jsem, e na konci chodby jsou oteven dvee do zahrady, v n se rovn obdv. Vzadu pod lpou byl voln stolek; usedl jsem tam. Z dlky pes stechy vesnice ozvalo se jmav hlom hlom, ozvalo se tak z dlky, e sem do hospodsk zahrady obklen stnami dom dolhalo zpola

neskuten. A ta zdnliv neskutenost mi navodila mylenku, e to vechno kolem mne vbec nen ptomnost, nbr jen sam minulost, patnct, dvacet let star minulost, e hlom hlom je minulost, Lucie je minulost, Zemnek je minulost a Helena byla jen kmen, kter jsem chtl na tu minulost vrhnout; cel tyhle ti dny byly jen divadlem stn. Coe? Jen tyhle ti dny? Cel mj ivot, zd se mi, byl vdycky pli peplnn stny a ptomnost v nm zaujmala pravdpodobn dost nedstojn msto. Pedstavuji si jedouc chodnk (to je as) a na nm lovka (to jsem j), kter b proti smru, kterm se pohybuje chodnk; chodnk se vak pohybuje rychleji ne j a proto mne zvolna un do cle, ke ktermu bm; ten cl (podivn cl, kter je umstn vzadu!) je minulost politickch proces, minulost sl, v nich se vzpauj ruce, minulost strachu, minulost ernch vojk a Lucie, minulost, kterou jsem uhranut, kterou se snam rozlutit, rozmotat, rozplst a kter mi brn, abych il, jak m t lovk, toti elem vped. A pitom je to minulost den ze dne vzdlenj (protoe chodnk se pohybuje rychleji ne j), a proto i m dl nerozlutitelnj a nerozmotatelnj, take bm (s oima obrcenma k minulosti a s citem pro spravedlnost neukojenm) naveskrz marn bh. A je tu hlavn pouto, kterm bych se chtl s minulost, je mne hypnotizuje, spojit, a to pouto je msta, jenome msta, jak jsem se pesvdil prv v tchto dnech, je stejn marn, jako je marn vechen mj bh zptky. Ano, tehdy, kdy Zemnek pedtal v posluchrn fakulty Fukovu Report psanou na oprtce, tehdy jsem ml jit k nmu a uhodit ho pes tv, jedin tehdy. asovm odkladem mn se msta v cosi klamavho, v osobn nboenstv, v mtus odtren den ze dne vce od zastnnch lid, kte zstvaj v mtu msty stejn, akoliv ve skutenosti (chodnk je v ustavinm pohybu) jsou dvno nkm jinm: dnes stoj jin Jahn ped jinm Zemnkem a rna, kterou jsem zstal dluen, je nevzkisiteln, nerekonstruovateln, definitivn ztracen, take udeil-li jsem nyn, po ltech, je m rna zcela nesrozumiteln, a protoe je nesrozumiteln, nabv pak docela jinch, cizch, mnou nezamlench vznam, stv se nm jinm, ne byla v mm zmru, me se obrtit nejrznjm smrem a j ji nemohu ani dit, tm mn ospravedlnit. Krjel jsem na tali velkou placku smaenho zku a zase mi dolehlo k um hlom hlom nesouc se slab a teskn pes stechy vesnice; pedstavil jsem si v duchu zahalenho krle a jeho Jzdu a sevelo se mi srdce nad nesrozumitelnost lidskch gest: U po mnoho stalet vyjdj tak jako dnes v moravskch ddinch chlapci s podivnm poselstvm, jeho psmena, psan v neznm ei, pedvdj s dojemnou vrnost, ani jim rozumj. Njac dvn lid chtli jist nco

dleitho ci a ovaj dnes ve svch potomcch jako hluchonm enci, promlouvajc k publiku krsnmi a nepochopitelnmi gesty. Jejich poselstv nebude nikdy rozlutno nejenom proto, e k nmu nen kl, ale i proto, e lid nemaj trplivost naslouchat mu v dob, kdy je ji shromdno tak nepehledn mnostv poselstv dvnch i novch, e jejich pekikujc se sdlen jsou nevnmateln. U dnes jsou djiny jen tenk rka pamatovanho nad ocenem zapomenutho, ale as kr a pijde doba vysokch letopot, je nezvten pam jednotlivcova nebude vbec s to pojmout; cel stalet a tiscilet budou z n proto vypadvat, stalet obraz a hudby, stalet objev, bitev, knih, a bude to zl, protoe lovk ztrat pont o sob samm a jeho historie, nepojmuteln, neobshnuteln, se scvrkne do nkolika schematickch smyslu zbavench zkratek. Tisce hluchonmch Jzd krl budou vyjdt vstc tm dalekm lidem s alobnmi a nesrozumitelnmi poselstvmi, a nikdo nebude mt as je vyslyet. Sedl jsem v koutku zahradn restaurace nad przdnm talem, sndl jsem zek, ani jsem nevdl jak, a uvdomoval jsem si, e jsem zahrnut (u nyn, u ted'!) - do toho nevyhnutelnho a nesmrnho zapomenut. Piel nk, vzal tal, mvl utrkou smetaje s mho ubrusu nkolik drobinek a spchal k jinmu stolu. Zachvtila mne ltost nad tmto dnem nejen proto, e byl marn, ale e ani ta marnost z nho nezstane, e bude zapomenut i s tmto stolem, i s tou mouchou, kter mi bzu kolem hlavy, i s tm lutm prachem, kter mi na ubrus trous kvetouc lpa, i s tou pomalou a patnou ohsluhou tak pznanou pro momentln stav spolenosti, v n iji, e i ta spolenost bude zapomenuta a jet mnohem dve budou zapomenuty jej chyby a omyly a kivdy, jimi jsem se trpil a stravoval a kter jsem se marn snail napravovat, trestat a odiovat, marn, protoe cokoli se stalo, stalo se a je neodiniteln. Ano, tak to je: vtina lid se klame dvoj chybnou vrou: v na vnou pamtku (lid, vc, in, nrod) a v odinitelnost (in, omyl, hch, kivd). Ob jsou to falen vry. Ve skutenosti je to prv naopak: ve bude zapomenuto a nic nebude odinno. lohu odinn (pomstn i odputn) zastoup zapomenut. Nikdo neodin kivdy, je se staly, ale vechny kivdy budou zapomenuty. Znovu jsem se zadval pozorn kolem sebe, protoe jsem vdl, e bude zapomenuta lpa, stl, lid u stolu, nk (unaven po polednm shonu) i tato hospoda, kter (z ulice nevldn) byla odtud ze zahrady docela pvtiv obrostl vinnou rvou. Dval jsem se do otevench dve jej chodby, do n prv mizel nk (to unaven srdko tohoto ji vylidnnho a ztienho zkout) a z n (sotva se tma zavela za nkem) se vynoil chlapec v

koenm saku a texaskch; vkroil do zahrady a rozhldl se; pak mne uvidl a zamil ke mn; teprve po nkolika vteinch jsem si uvdomil, e je to Helenin technik. Snm zkostn situace, kdy milujc a nemilovan ena vyhrouje svmi nvraty, a tak kdy mi chlapec podal oblku ("To vm posl pan Zemnkov"), chtl jsem pedevm ten dopisu njak oddlit. ekl jsem mu, aby se ke mn posadil; uposlechl mne (opel se loktem o stl a s pokrenm elem zral spokojen do proslunn lpy) a j jsem poloil oblku ped sebe na stl a zeptal se: "Nedme si nco?" Pokril rameny; navrhl jsem vodku, ale odmtl ji, protoe pr d; dodal vak, e mm-li chu, bude se pr na mne rd dvat. Chu jsem vbec neml, ale protoe pede mnou na stole leela oblka, kterou se mi nechtlo otvrat, byla mi vtna jakkoli jin innost. Podal jsem tedy nka, jen el kolem, aby mi donesl vodku. "Copak mi Helena chce, nevte?" zeptal jsem se. "Jak bych to mohl vdt. Pette si dopis," odpovdl. "Nco nalhavho?" ptal jsem se. "Myslte, e jsem se to musel nauit nejdv nazpam pro ppad pepaden?" ekl. Vzal jsem oblku do prst (byla to edn oblka s natitnm npisem Mstn nrodn vbor); pak jsem ji zase poloil na ubrus ped sebe, a nevda co ct, ekl jsem: "koda, e nepijete." "Jde pece tak o vai bezpenost," ekl. Pochopil jsem narku i to, e nebyla eena zbhdarma, nbr e chlapec chce vyut ptomnosti u mho stolu, aby si ujasnil zpten cestu a nadje na osamn s Helenou. Byl docela mil; na jeho tvi (mal, bled a pihovat, se zvednutm krtkm nosem) bylo vidt vechno, co se dlo uvnit nho; ta tv byla tak prhledn snad proto, e to byla tv' nenapraviteln dtsk (ekl jsem nenapraviteln, protoe ta dtskost tkvla v abnormln drobnosti rys, kter se vkem nestvaj o nic munjmi, take i ze staeck tve dlaj jen zestrlou dtskou tv). Ta dtskost sotva me tit dvacetiletho chlapce, protoe ho v tom vku diskvalifikuje, take mu pak nezbv, ne ji vemi prostedky zastrat (tak jako ji kdysi zastral - ach nekonc divadlo stn! - chlapeek-velitel v naich kasrnch): obleenm (chlapekova koen bunda byla ramenat, sluiv a dobe uit) i chovnm (chlapec vystupoval sebevdom, troku obhrouble a chvlemi zdrazoval jakousi lern lhostejnost). V tomhle zastrn byl pohchu ustavin zrazovn sm sebou: ervenal se, neovldal dost dobe hlas, kter mu ve chvlch sebemenho rozilen zaal lehce peskakovat (i toho jsem si viml u pi prvnm setkn), ale neovldal ani sv oi a svou mimiku (chtl mi sice

naznait svou lhostejnost k tomu, zda s nimi pojedu i nepojedu do Prahy, ale kdy jsem ho prv ted' ujistil, e zstanu zde, jeho oi se neutajiteln rozzily). Kdy po chvli donesl nk na n stl omylem nikoli jeden, nbr dva kalky vodky, chlapec mvl rukou a ekl, a ji nk neodn, e si ji tedy taky vypije. "Pece vs nenechm samotnho," ekl mi a zvedl pohrek: "Tak na vae zdrav!" "Na vae!" ekl jsem a piukli jsme si. Dali jsme se pak do hovoru a dovdl jsem se, e chlapec pot s odjezdem asi za dv hodiny, prote Helena chce natoen materil jet na mst zpracovat, eventueln namluvit jet vlastn koment, aby to cel mohlo jt u ztra do vysln. Zeptal jsem se ho, jak se mu s Helenou pracuje. Zase mrn zervenal a odpovdl, e Helena tomu rozum, e je ale pli ras na svoje spolupracovnky, protoe je ochotn pracovat kdykoli pes as a neohl se na to, e jin teba spchaj dom. Zeptal jsem se ho, jestli on tak spch dom. ekl, e ne; e jeho osobn to docela bav. A pak, vyuvaje toho, e jsem se sm na Helenu ptal, zeptal se nenpadn a jakoby mimochodem: "Odkud se vlastn s Helenou znte?" ekl jsem mu to a on vyzvdal dl: "A Helena je prma, co?" Zvl kdy se mluvilo o Helen, tvil se okzale spokojen, a j jsem i to pipisoval vli po zastrn, protoe o jeho beznadjnm uctvn Heleny se zejm vude vdlo a on se musel vemon brnit korun neastn zamilovanho, korun, jak znmo, potupn. Jakkoli jsem tedy chlapcovu spokojenost nebral docela vn, pesto te ubrala aspo trochu na ti dopisu, kter leel pede mnou, take jsem ho konen zvedl s ubrusu a otevel: "M tlo a m due ... nevd, pro by ily ... Loum se ... " Uvidl jsem na druhm konci zahrady nka a zakiel jsem: "Platit!" nk kvl hlavou, ale nenechal se vykolejit ze sv obn drhy a zmizel zase v chodb. "Pojte, nemme as," ekl jsem chlapci. Zvedl jsem se a peel jsem rychle zahradu; chlapec el za mnou. Proli jsme chodbou a slem a k vchodu z restaurace, take nk musel cht necht bet za nmi. "zek, polvku, dv vodky," diktoval jsem mu. "Co se dje?" ptal se zkrotlm hlasem chlapec. Zaplatil jsem nkovi a podal chlapce, aby mne rychle vedl za Helenou. Dali jsme se do rychl chze. "Co se stalo?" zeptal se. "Jak je to daleko?" ptal jsem se j.

Ukzal rukou dopedu a j jsem peel z chze do bhu; beli jsme oba a za chvli jsme byli ped nrodnm vborem. Byl to pzemn domek, ble nalen, do ulice obrcen vraty a dvma okny. Veli jsme dovnit. Z tmav chodby vedly dvee doprava; chlapec je otevel; octli jsme se v nevldn kanceli: pod oknem tam stly piraeny proti sob dva psac stoly; na jednom z nich leel oteven pstroj magnetofonu, blok papru a dmsk kabelka (ano, Helenina); u obou stol byly idle a v rohu mstnosti stl kovov vk. Visely z nho dva plt: Helenin modr usk a pinav pnsk balok. "Tady je to," ekl chlapec. "Tady vm dvala ten dopis?" "Ano." Jenome v tto chvli byla kancel beznadjn pust; zavolal jsem: "Heleno!" a lekl jsem se toho, jak mj hlas zn nejist a stsnn. Nic se neozvalo. Zavolal jsem znovu: "Heleno!" a chlapec se zeptal: ,,Nco si udlala?" "Vypad to tak," ekl jsem. "Psala vm o tom v tom dopise?" ,,Ano," ekl jsem. "dnou jinou mstnost jste nemli k dispozici?" ,,Ne," ekl. "Co v hotelu?" "Odhlsili jsme se u rno." "Tak mus bt tady," ekl jsem a uslyel ted' zas chlapcv hlas, jak peskakuje a stsnn vol: "Heleno!" Otevel jsem dvee do vedlej mstnosti; byla to zase kancel: psac stl, ko na papr, ti idle, sk a vk; (vk byl stejn jako v prvn kanceli: kovov ty stojc na tech nokch a nahoe se rozpnajc - obdobn jako dole - ve ti kovov vtve: protoe z vku nevisely dn plt, stl tu sie a lidsky; z jeho elezn nahoty a smn vzpaench ruek la na mne zkost); nad psacm stolem bylo okno, ale jinak tu byly jen sam hol stny; dn dvee u odtud nikam nevedly; ob kancele byly zejm jedin dv mstnosti v domku. li jsme zptky do prvn mstnosti; vzal jsem se stolu blok papr a zalistoval jm; byly tam vak tko iteln poznmky, kter se tkaly (soud podle nkterch slov, kter jsem stail pest) popisu Jzdy krl; dn vzkaz, dn dal slova na rozlouenou. Otevel jsem kabelku: byl tam kapesnk, penenka, r na rty, pudenka, vytrouen dv cigarety, zapalova; dn tuba s lky, dn lahvika s vypitm jedem. Pemlel jsem horen, co si mohla Helena udlat, a ze veho se mi nejvc nabzela pedstava jedu; avak po jedu by musela zbt lahvika nebo tuba. el jsem k

vku a hrbl do kapes dmskho usku: byly przdn. "Nen na pd?" ekl najednou chlapec netrpliv, protoe se mu m ptrn v mstnosti, i kdy trvalo ne pr vtein, zdlo patrn neeln. Vybhli jsme na chodbu a uvidli jsme tam dvoje dvee: jedny byly v horn tetin zasklen a bylo jimi vidt nezeteln na dvr; oteveli jsme druh, bli, za nimi se objevilo schodit, kamenn, temn a pokryt vrstvou prachu a saz. Vybhli jsme nahoru; obklopilo ns ptm, nebo ve stee byl jedin vik (se pinavm sklem), jm prosvtalo jen matn, ediv svtlo. Kolem dokola se rsovalo plno harampd (bedny, zahradn nstroje, motyky, re, hrb, ale i hromady fascikl a star zlman idle); kloptali jsme. Chtl jsem volat "Heleno !", ale strachem jsem nemohl; bl jsem se mlen, je by nsledovalo. Tak chlapec nevolal. Pehazovali jsme harampd a prohmatvali mlky temn kouty; ctil jsem, jak jsme oba rozileni. A ta nejvt hrza la na ns z naeho vlastnho mlen, kterm jsme si piznvali, e u neekme od Heleny odpov, e u jen hledme jej tlo, a u visc i lec. Nenali jsme vak nic a vrtili se dol do kancele. Pehldl jsem znovu cel invent, stoly, idle, vk, kter drel ve vzpaen ruce jej pl, a pak v druh mstnosti znovu: stl, idle, sk a zase vk se zoufale vzpaenmi przdnmi rukami. Chlapec zvolal (zbhdarma) Heleno! a j jsem (zbhdarma) otevel sk, take se odhalily police pln fascikl, psacch poteb, lepicch psek a pravtek. "Pece tady mus jet nco bt! Zchod! Nebo sklep!" ekl jsem a vyli jsme znovu na chodbu; chlapec otevel dvee na dvr. Dvr byl mal; v jeho rohu stla klec s krlky; za dvorkem byla zahrada zarostl hustou neposeenou trvou, z n se zvedaly kmeny ovocnch strom (v dalekm koutku mysli jsem si stail uvdomit, e zahrada je krsn: e mezi zelen vtv vis kusy modrho nebe, e kmeny strom jsou drsn a kiv a e mezi nimi svt nkolik kiklav lutch slunenic); na konci zahrady jsem uvidl v idylickm stnu jablon devn domeek venkovskho zchodku. Rozbhl jsem se k nmu. Otiv prknko pibit jednm velkm hebkem k zk veeji (aby mohlo ve vodorovn poloze zven uzavrat dvee) bylo otoeno svisle. Vloil jsem prsty do kvry mezi dvemi a veej a zjistil jsem malm tlakem, e je zchodek zevnit uzaven; nemohlo to znamenat nic jinho, ne e je tam Helena. ekl jsem tie: "Heleno! Heleno!" Nic se neozvalo; jen jabloka, do n se opral mrn vtr, ustila vtvemi o devnou stnu domeku. Vdl jsem, e mlen ze zavenho domeku znamen to nejhor, ale vdl jsem tak, e nezbv nic jinho ne dvee vytrhnout, a e to musm

udlat prv jen j. Vloil jsem znovu prsty do kvry mezi veej a dvemi a trhl jsem v silou. Dvee (zajitn nikoli hkem, ale jak to asto na venkov bv, jen pouhou rkou) nekladly odpor a otevely se dokon. Proti mn na devn lavici v pachu latrny sedla Helena. Byla bled, ale iv. Dvala se na mne vydenma oima a reflexivnm pohybem si stahovala vyhrnutou sukni, kter vak i pi nejvtm sil doshla sotva do pli stehen; Helena svrala jej okraj obma rukama a tiskla nohy k sob. "Jei, bte pry!" kiela zkostn. "Co je s vmi?" kiel jsem na ni. "Co jste sndla?" "Bte pry ! Nechte mne!" kiela. Za mmi zdy se te objevil i chlapec a Helena kiela: "Jindro, b pry, b pry!" Nadzvedla se nad latrinu a nathla ruku po dvech, jenome j jsem vkroil dovnit mezi ni a dvee, take vrvorajc musela znovu dosednout na kulat otvor lavice. Jet ve stejn vtein se z n znovu vztyila a vrhla se na mne se zoufalou silou (opravdu zoufalou, protoe to byly jen zbyteky sly, co j zstaly po velkm vyslen). Svrala mne obma rukama za klopy saka a tlaila mne ven; octli jsme se dole ped prahem zchodku. "Jsi zve, zve, zve!" kiela (pokud se d nazvat kikem zuiv pemhn zeslblho hlasu) a lomcovala mnou; potom mne nhle pustila a dala se na tk po trvnku smrem ke dvorku. Chtla utci, ale byla zrazena: opustila latrnu ve zmatku, ani se mohla upravit, take jej kalhotky (ty, kter jsem znal od verejka, lastexov, co pln zrove funkci podvazkovho psu) zstaly j omotny kolem kolenou a brnily j v chzi; (sukni mla sice sputnou, ale hedvbn punochy na nohch byly shrnuty, take jejich horn tmav lem i s pidrujcmi podvazky j sahal pod kolena a bylo ho vidt pod okrajem sukn); udlala nkolik krtkch krk i poskok (mla stevky s vysokmi podpatky), ula sotva ti metry a upadla (upadla do proslunn trvy pod vtve stromu pobl vysok kiklav slunenice); vzal jsem ji za ruku a chtl ji zvednout; vytrhla se mi, a kdy jsem se k n znovu sklonil, zaala kolem sebe nepetn bt, take jsem musel snst nkolik ran, uchopit ji v silou, pithnout k sob, zvednout a sevt do nrue jako do svrac kazajky. "Zve, zve, zve, zve," spala zuiv a bila mne volnou rukou do zad; kdy jsem j (co nejmrnji) ekl: "Heleno, klid," plivla mi do tve. Nepoutl jsem ji ze seven a kal: "Nepustm vs, dokud mi neeknete, co jste sndla." "Jdte pry, pry, pry!" opakovala zbsile, ale potom najednou ztichla, ustala ve svm odporu a ekla mi: "Puste," ekla to tak docela jinm (tichm a unavenm) hlasem, e jsem povolil sv seven a podval se na ni;

vidl jsem s dsem, jak se jej tv svrauje stranou nmahou, jak jsou jej elisti keovit semknuty, jak se jej oi pestvaj dvat a jej tlo se mrn pokruje a pedkln. "Co je s vmi?" ekl jsem a ona se beze slova obrtila a odchzela zptky k zchodku; odchzela chz, na kterou nikdy nezapomenu: pomalmi krtkmi krky svch spoutanch nohou, krky nepravideln rychlmi; byly to ti tyi metry, a pece se bhem t krtk vzdlenosti nkolikrt zastavila a bylo v t chvli vidt (podle mrnho pokren jejho tla), e svd tk zpas s bsncmi vnitnostmi; konen dola k zchodku, vzala za jeho dvee (kter zstaly oteveny dokon) a zavela je za sebou. Zstal jsem stt tam, kde jsem ji zvedl se zem; a kdy se te ze zchodku ozval hlasit nakav dech, ustoupil jsem jet dl. A pak jsem si teprve uvdomil, e vedle mne stoj chlapec. ,,Zstate tady," ekl jsem mu. "Musm sehnat lkae." Veel jsem do kancele; telefon jsem uvidl hned ode dve; stl na psacm stole. Hor to bylo se seznamem; nikde jsem ho tu nevidl; chytil jsem za dradlo prostedn zsuvky psacho stolu, ale byla zaven a vechny mal zsuvky v bon sti stolu rovn; zamen byl i druh psac stl. el jsem do druh mstnosti; tam ml psac stl jen jednu zsuvku; byla sice oteven, ale krom nkolika fotografi a noe na papr tam nic nebylo. Nevdl jsem, co mm dlat, a zmocnila se mne (te, kdy jsem vdl, e Helena ije a e j sotva hroz smrt) nava; stl jsem chvli v mstnosti a tup civl na vk (huben kovov vk, kter zvedal ruce vzhru, jako by se vzdval na milost a nemilost); pak jsem (sp z rozpak) otevel sk; na hromad fascikl jsem uvidl modrozelen telefonn seznam brnnskho kraje; el jsem s nm k telefonu a nalistoval nemocnici. U jsem vytoil slo a slyel ve sluchtku vyzvnn, kdy vbhl do mstnosti chlapec. "Nevolejte nikoho! Je to zbyten!" volal. Nechpal jsem. Vytrhl mi sluchtko z ruky a poloil je na vidlici. "Je to zbyten, km vm." Chtl jsem, aby mi vysvtlil, co se dje. "dn otrava to nen!" ekl a el k vku; hrbl rukou do kapsy pnskho baloku a vythl tubu; otevel ji a pevrtil; byla przdn. "To je to, co sndla?" zeptal jsem se. Pikvl. "Jak to vte?" "ekla mi to." "To je vae tuba?" Pikvl. Vzal jsem mu ji z ruky; byl na n npis Algena.

"Vy myslte, e analgetika v takovm mnostv jsou nekodn?" kiel jsem na nho. "Tam nebyly algeny," ekl. "Tak co tam bylo?" kiel jsem. "Laxativa," odsekl. Kiel jsem na nho, aby si ze mne nedlal blzny, e musm vdt, co se stalo, a nejsem na jeho drzosti zvdav.Porouel jsem mu, aby mi okamit odpovdl. Kdy mne slyel kiet, rozkikl se na mne tak: "ekl jsem vm, e tam byla laxativa! M celej svt vdt, e mm nemocn steva!" A j jsem pochopil, e to, co se mi zdlo bt hloupm vtipem, je pravda. Dval jsem se na nho, na jeho zrudlou tviku, na jeho tup nos (mal a pece dostaten velk, aby se na nj velo znan mnostv pih), a byl mi jasn smysl toho veho tuba od algeny mla skrt smnost jeho choroby stejn jako texasky a mohutn bunda smnost jeho dtsk vize; stydl se za sebe a s nmahou nesl ivotem svj jinosk dl; ml jsem ho v t chvli rd; zachrnil svm studem (tou noblesou jinostv) Helen ivot a mn spnek pro pt lta. S tupou vdnost jsem se dval na jeho odstvajc ui. Ano, zachrnil Helen ivot; avak za cenu jej nesmrn trapn potupy; to jsem vdl a vdl jsem tak, e je to potupa pro nic za nic, potupa beze smyslu a bez nejmenho stnu spravedlnosti; vdl jsem, e je to nov neodinitelnost v etzu neodinitelnost; ctil jsem se vinen a pepadla mne nutkav (i kdy nejasn) poteba bet za n, rychle bet za n, zvednout ji z t potupy, ponit a pokoit se ped n, vzt na sebe vechnu vinu a vechnu odpovdnost za nesmysln krut pbh. "Co na mne umte!" vybafl na mne chlapec. Neodpovdl jsem mu a vyel jsem kolem nho na chodbu; obrtil jsem se ke dvem na dvr. "Co tam dete dlat?" chytil mne zezadu za ltku saka na rameni a snail se mne pithnout k sob; zadvali jsme se sob na vteinu do o; chytil jsem mu ruku za zpst a oddlal ji se svho ramene. Obeel mne a postavil se mi do cesty. Pokroil jsem k nmu a chtl jsem ho odstrit. V t chvli se rozphl a udeil mne pst do prsou. Rna byla slabouk, ale chlapec odskoil a stl proti mn znovu v naivnm boxerskm postoji; v jeho vrazu msila se bze se zbrklou odvahou. "Nemte u n co dlat!" kikl na mne. Zstal jsem stt. Napadlo mne, e chlapec m mon pravdu: e neodiniteln u asi nim neodinm. A chlapec, kdy vidl, e stojm a nebrnm se, kiel dl: "Ste j odporn! Sere na vs! ekla mi to! Sere na vs!" Nervov pept in lovka bezbrannm nejen proti pli, ale i proti

smchu; relnost chlapcovch poslednch slov zpsobila, e mi zacukalo v koutcch. To chlapce rozbsnilo; zashl mne tentokrt do rtu a druhou rnu jsem st zachytil. Pak zase ustoupil a dal psti boxersky ped obliej, take mu za nimi bylo vidt jen jeho odstvajc prorovl ui. ekl jsem mu: ,,Nechte u toho. J tedy pjdu." Volal jet za mnou: "Posero! Posero! J vm, es v tom ml prsty! J si t jet najdu! Vole! Vole!" Vyel jsem na ulici. Byla przdn, jako bvaj przdn ulice po slavnosti; jen mrn vtr zvedal prach a hnal ho ped sebou po ploch zemi, pust jak m hlava, m przdn piomren hlava, v kter se dlouhou chvli neobjevovala jedna jedin mylenka ... Teprve pozdji jsem si najednou uvdomil, e drm v ruce przdnou tubu od algeny; podval jsem se na ni: byla stran umudlan: zejm slouila u dlouho jako stl pevlek chlapcovm laxativm. Ta tuba mi pak po dal dlouh chvli vyvolala v mysli jin tuby, dv tuby Alexejovch dormiral; a tu mne napadlo, e chlapec Helen vlastn vbec nezachrnil ivot: vdy i kdyby v tub byly skuten algeny, sotva by mohly Helen zpsobit vc ne aluden nevolnost, tm sp, e jsme chlapec i j byli docela nablzku; Helenino zoufalstv vyizovalo si sv ty se ivotem v naprosto bezpen vzdlenosti od prahu smrti. ____________________________________________________ ___________ (18) Stla v kuchyni nad sporkem. Stla zdy ke mn. Jako by se nic nedlo. "Vladimr?" odpovdla, ani se obrtila: "Vdy jsi ho vidl! Jak se tak me ptt?" "Le," ekl jsem: "Vladimr dnes rno odjel s Kouteckho vnukem na motocyklu. Piel jsem, abych ti ekl, e to vm. Vm, pro vm rno pila vhod ta pitom redaktorka. Vm, pro jsem nesml bt pi oblkn krle. Vm, pro krl dodroval zkaz mlen jet dv, ne ho zaadili do Jzdy. Vechno jste vborn vymysleli." Moje jistota Vlastu mtla. Ale brzy nabyla duchaptomnosti a chtla se zachrnit tokem. Byl to divn tok. Divn u proto, e protivnci nestli sob tv v tv. Stla ke mn zdy, tv obrcenou k bublajc polvce. Jej hlas byl nezven. Skoro lhostejn. Jako by to, co mi k, byla njak star samozejmost, kterou jen dk m nechpavosti a mmu podivnstv mus te zbyten nahlas vyslovovat. Kdy to tedy chci slyet, tak pr a to slym. Vladimr od potku nechtl dlat krle. A Vlasta se mu nediv. Kdysi si dlvali chlapci Jzdu krl sami. Te to organizuje deset organizac a schze o tom m i okresn vbor strany. Nic u dnes lid nemohou dlat

sami a z vlastn vle. Vechno je zeno shora. Dv si chlapci vybrali krle sami. Tentokrt jim shora doporuili Vladimra, aby se zavdili jeho otci, a vichni museli poslechnout. Vladimr se styd, e je protekn dt. Protekn dti nikdo nem rd. "Chce ct, e se za mne Vladimr styd?" "Nechce vypadat jako protekn dt," opakovala Vlasta. "Proto se kamard s rodinou Kouteckch? S tmi omezenci? S tmi mckmi blbci?" ptal jsem se. "Ano. Proto," pisvdila Vlasta: "Milo nesm kvli ddekovi vbec studovat. Jenom proto, e ml dda stavitelskou firmu. Vladimr m dvee vude oteven. Jenom proto, e jeho otec jsi ty. Vladimrovi je to trapn. Um to pochopit?" Poprv v ivot jsem k n ctil hnv. Podvedli mne. Chladn mne celou dobu oba pozorovali, jak se tm. Jak jsem sentimentln, jak jsem rozruen. Klidn mne klamali a klidn mne pozorovali. "Copak bylo poteba mne takhle klamat?" Vlasta solila nudle a ekla, e pr je to se mnou tk. iji pr ve svm svt. Jsem snlek. Nechtj mi brt m idely, ale Vladimr je jin. Nem smysl pro moje psniky a juchn. Nebav ho to. Nud ho to. Musm se s tm pr smit. Vladimr je modern lovk. Je po jejm otci. Ten ml vdycky smysl pro pokrok. Byl prvn sedlk v jejich vesnici, kter ml u ped vlkou traktor. Pak jim vechno vzali. Ale stejn od t doby, co jejich pole pat drustvu, u dvno tolik nenesou. "Nezajmaj m vae pole. Chci vdt, kam jel Vladimr. Jel na motocyklov zvody do Brna. Piznej se!" Stla ke mn zdy, solila nudle a vedla svou. Vladimr je po ddovi. M jeho bradu a oi. A Vladimra nebav Jzda krl. Ano, kdy to chci slyet, jel na zvody. Jel se dvat na zvody. Pro by ne. Zajmaj ho vc motocykly ne opentlen kobyly. Co na tom. Vladimr je modern lovk. Motocykly, kytary, motocykly, kytary. Blb a ciz svt. Zeptal jsem se: "Co je to prosm t modern lovk?" Stla zdy ke mn, solila nudle a odpovdla mi, e ani n byt nesm mlem modern zadit. Co jsem nadlal e kvli modern stojac lamp! Ani modern lustr se mi nelbil. A vem je pece jasn, e ta modern stojac lampa je krsn. Vude se dnes ku. puj takov lampy. "Ml," ekl jsem j. Ale nebylo ji mono zastavit. Byla v ri. Obrcena ke mn zdy. Malmi, zlmi, hubenmi zdy. To mne snad nejvc rozilovalo. Ta zda. Zda, kter nemaj oi. Zda, kter jsou stupidn sebejist. Zda, s nimi se nelze domluvit. Chtl jsem ji umlet. Obrtit elem k sob. Ale ctil jsem k n takov odpor, e jsem se j nechtl dotkat. Otom ji k sob jinak. Otevel jsem kredenc a vzal do ruky tal. Pustil jsem ho na zem. Rzem zmlkla. Ale neotoila se. Dal tal a dal tale. Stla pod zdy ke mn.

Skren do sebe. Vidl jsem j na zdech, e m strach. Ano, mla strach, ale byla vzdorn a nechtla se vzdt. Pestala mchat a vaeku svrala nepohnut v ruce. Drela se j jako toit. Nenvidl jsem ji a ona mne. Nehbala se a j jsem z n nespoutl oi, i kdy jsem shazoval s poliek kredence na podlahu dal a dal kusy ndob. Nenvidl jsem ji a nenvidl jsem v tu chvli celou jej kuchy. Modern typovou kuchy s modern kredenc, modernmi tali a modernmi sklenkami. Nectil jsem se rozilen. Dval jsem se klidn, smutn, skoro unaven na podlahu plnou stepin, rozhzench hrnc a kastrol. Hzel jsem na podlahu svj domov. Domov, kter jsem miloval, k nmu jsem se utkal. Domov, v nm jsem ctil nnou vldu sv chudobn dveky. Domov, jej jsem si zalidnil pohdkami, psnmi a dobrckmi sktky. Hle, na tchhle tech idlch jsme sedvali u naich obd. Ach, ty vldn obdy, u nich byl chlcholen a balamucen hloup a dviv ivitel rodiny. Bral jsem do ruky jednu idli po druh a ulamoval jsem z nich nohy. Pokldal jsem je na podlahu k hrncm a rozbitm sklenkm. Obrtil jsem nohama vzhru kuchysk stl. Vlasta stla u sporku stle stejn nepohnut a obrcen ke mn zdy. Odeel jsem z kuchyn k sob do pokoje. V pokoji byla rov koule na strop, stojac lampa a kared modern gau. Na harmoniu leely v ernm pouzde m housle. Vzal jsem si je. Mme ve tyi hodiny hrt v zahrad restaurace. Ale te je jedna. Kam pjdu? Slyel jsem z kuchyn vzlykot. Vlasta plakala. Byl to srdceryvn vzlykot a j jsem ctil kdesi hluboko v sob bolestnou ltost. Pro se nerozplakala o deset minut dv? Mohl jsem se nechat pemoci starm sebeklamem a uvidt v n zase chudobnou dveku. Ale bylo u pozd. Vyel jsem z domu. Nad stechami vesnice neslo se vyvolvn Jzdy krl. Mme krle poctivho, ale chudobnho. Kam mm jt? Ulice patily Jzd krl, domov Vlast, hospody opilcm. Kam patm j? Jsem star, oputn, vyhotn krl. Poctiv a oebraen krl. Krl bez nstupce. Posledn krl. Natst jsou za vs pole. Cesta. A za deset minut eka Morava. Lehl jsem si na beh. Pouzdro s houslemi jsem si dal pod hlavu. Leel jsem tak dlouho. Hodinu, mon dv. A myslil jsem na to, e jsem na konci. Tak najednou a neekan. A je to tady. Neuml jsem si pedstavit pokraovn. il jsem vdycky zrove ve dvou svtech. Vil jsem v jejich vzjemnou harmonii. To byl klam. Te jsem z jednoho toho svta vyhotn. Z toho skutenho svta. Zbv mi jen ten vymylen. Ale j nemohu t jen ve vymylenm svt. I kdy tam na mne ekaj. I kdy mne vol dezertr a m pro mne volnho kon a ervenou rouku pes tv. ted' jsem ho chpal! Te jsem

rozuml, pro mi zakazoval sundvat tek a chtl mi ve jenom vyprvt! Te jsem teprve chpal, pro mus mt krl zahalenou tv! Ne aby nebyl vidn, nbr aby nevidl! Neuml jsem si vbec pedstavit, e bych vstal a el. Neuml jsem si pedstavit jedin krok. Ve tyi hodiny mne ekaj. Ale j nebudu mt slu se zvednout a jt tam. Jenom tady je mi dobe. Tady u eky. Tady tee voda, pomalu a od vk. Pomalu tee a j tu budu pomalu a dlouze leet. A potom mne nkdo oslovil. Byl to Ludvk. ekal jsem dal rnu. Ale nebl jsem se u. Nic mne u nemohlo zaskoit. Pisedl si ke mn a zeptal se mne, jestli se u chystm na odpoledn vystoupen. "Copak ty tam chce jt?" zeptal jsem se ho. ,,Ano," ekl. "Ty jsi sem proto pijel?" zeptal jsem se. "Ne," ekl, "proto jsem sem nepijel. Ale vci kon jinak, ne pedpokldme." "Ano," ekl jsem, "docela jinak." "Toulm se tu u hodinu po polch. Netuil jsem, e t tu najdu." "J taky ne." "Mm k tob prosbu," ekl pak a nedval se mi do o. Stejn jako Vlasta. Nedval se mi do o. Ale u nho mi to nevadilo. U nho mne to tilo, e se mi nedv do o. Zdlo se mi, e v tom nedvn je stud. A ten stud mne hl a lil. "Mm k tob prosbu," ekl. "Jestli bys mne nenechal s vmi dneska hrt." ____________________________________________________ ___________ (19) Do odjezdu nejbliho autobusu schzelo nkolik hodin, a tak jsem se dal, pohnn vnitnm neklidem, postrannmi ulikami ven z vesnice, za humna, do pol a snail jsem se vyhnat z mysli veker mylenky na uplynul den. Nebylo to lehk: ctil jsem svdiv ret porann chlapcovou pstikou a znovu se mi vynooval nejasn, obrysovit zjev Lucie pipomnajc mi, e vude, kde jsem se snail vyrovnat s kivdou, kterou jsem utrpl, nalezl jsem poslze sama sebe jako kivdcho. Odhnl jsem tyto mylenky, protoe vechno, co mi stle dokola opakovaly, jsem v tto chvli ji dobe vdl; snail jsem se mt mysl przdnou a nechat do n vstupovat jen dalek (u sotva slyiteln) vyvolvn jezdc, kter mne unelo kamsi mimo mne a mimo mj trapn pbh, poskytujc mi tak levu. Obeel jsem polnmi cestami celou ves, a jsem doel k behu Moravy a dal se po jejm proudu; na protjm behu bylo nkolik hus, v dlce rovinat les a jinak jen pole a pole. A pak jsem uvidl, e v dlce ve smru m chze le na travnatm behu postava. Kdy jsem piel bl, poznal jsem ho: leel na zdech, tv ml obrcenu do nebe a pod hlavou ml pouzdro s houslemi (kolem dokola byla pole, rovn a dalek, jak byla ped staletmi, jen

probodan v tchto mstech ocelovmi story nesoucmi tk drty vysokoproudho napt). Nic nebylo lehho ne se mu vyhnout, protoe civl do nebe a nevidl mne. Ale j jsem se mu tentokrt vyhnout nechtl, sp jsem se chtl vyhnout sm sob a mylenkm, je se mi vnucovaly, a tak jsem pistoupil a k nmu a oslovil ho. Zvedl ke mn oi a mn se zdlo, e ty oi jsou bojcn a plach, a uvdomil jsem si (poprv po mnoha ltech jsem ho te vidl zblzka), e z jeho hustch vlas, kter mu vysokou postavu vdycky jet o pr centimetrl1 zvyovaly, zstal jen prodl porost a na temeni mu le jen nkolik smutnch pramnkl1 zakrvajcch holou ki; ty odel vlasy mi pipomnly dlouh lta, co jsem ho nevidl, a pilo mi najednou lto t doby, t mnohalet doby, kdy jsme se nevidli, kdy jsem se mu vyhbal (z dlky sotva slyiteln dolhalo voln jezdc), a poctil jsem k nmu nhle pekotnou a provinilou lsku. Leel pode mnou nadzvedvaje se na lokti, byl velik a neobratn a pouzdro s houslemi bylo ern a drobouk jak rakev s nemluvtkem. Vdl jsem, e jeho kapela (kdysi t moje kapela) bude dnes odpoledne ve vsi hrt, a podal jsem ho, abych si sml dnes zahrt s nimi. Tu prosbu jsem vyslovil dv, ne jsem byl s to ji sm domyslit do konce (slova jako by pila dv ne mylenka), vyslovil jsem ji tedy zbrkle, ale pece docela v souladu se svm srdcem; byl jsem toti v tto chvli naplnn smutnou lskou; lskou k tomuto svtu, jej jsem ped lty zcela opustil, dalekmu a dvnmu svtu, v nm jezdci objdj ves s maskovanm krlem, v nm se chod v blch zasench koilch a zpvaj se psn, svtu, kter mi splv s obrazem rodnho msta i s obrazem m matky (m zaantroen matky) a mho mld; bhem celho dne ve mn ta lska tie narstala a v tto chvli propukla tm plativ; miloval jsem ten dvn svt a zrove jsem ho prosil, aby mi poskytl toit a spasil mne. Ale jak to a jakm prvem? Co jsem se jet pedevrem nevyhnul Jaroslavovi jen proto, e mi jeho zjev hluel protivnou hudbou folklru? Neblil jsem se jet dnes rno folkloristick slavnosti s nechut? Co ve mn tedy najednou uvolnilo ty star zvory, kter mi patnct let brnily, abych t'astn vzpomnal na mld strven v cimblov kapele, abych se vracel dojat do rodnho msta? Snad to, e se ped nkolika hodinami posmval Zemnek Jzd krll1? On mi snad zprotivil lidov psn a on mi je te zas oistil? Jsem opravdu jen druh konec kompasov stelky, jej pic je on? Jsem na nm opravdu v tak potupn zvislosti? Ne, nebyl to jenom Zemnkv posmch, co zpsobilo, e jsem mohl pojednou zase milovat svt kroj, psniek a cimblovch kapel; mohl jsem ho milovat, protoe jsem ho u rno (neekan) nalezl v jeho nebohosti; v jeho nebohosti a zejmna v jeho oputnosti; byl oputn bombastem a reklamou, oputn politickou

propagandou, oputn socilnmi utopiemi, oputn houfy kulturnch ednk, oputn pozrskm vyznavastvm mch vrstevnk, oputn (i) Zemnkem; ta oputnost ho oit'ovala; ta oputnost byla vytav, oiujc ho, bda, jako nkoho, kdo u m na kahnku; ta oputnost ho ozaovala jakousi neodolatelnou posledn krsou; ta oputnost mi ho navracela zpt. Vystoupen kapely mlo se konat v te zahradn restauraci, v n jsem ped nedlouhou dobou obdval a etl Helenin dopis; kdy jsme tam s Jaroslavem pili, sedlo tam ji pr starch lid (trpliv ekajcch na hudebn odpoledne) a asi stejn poet opilc se potcel od stolu ke stolu; vzadu kolem rozloit lpy stlo nkolik idl, o kmen lpy byla opena v edivm rubi basa a kousek od n stl oteven cimbl, u nho sedl mu v bl za- sen koili a tichounce bloudil palikami po strunch; ostatn lenov kapely stli opodl a Jaroslav mi je el pedstavit: kontr (vysok ernovlas mladk v kroji) je lka zdej nemocnice; brlat basista je osvtov inspektor okresnho nrodnho vboru; klarinetista (bude tak laskav, pj mi klarinet a bude se se mnou stdat) je uitel; cimbalista je plnova z tovrny; krom cimbalisty, kterho jsem si pamatoval, pln nov parta. Kdy mne jim pak Jaroslav pedstavil slavnostn jako starho veterna, jednoho ze zakladatel kapely a tedy estnho klarinetistu, posedali jsme si na idliky kolem lpy a zaali hrt. U jsem klarinet dlouho nedrel v ruce, ale pse, kterou jsme zaali, jsem dobe znal a tak jsem brzo shodil poten ostych, zvl kdy spoluhri mne po skonen psni chvlili a nechtli vit, e hraji poprv po tak dlouh dob; potom nk (tent, jemu jsem ped nkolika hodinami platil v zoufalm spchu obd) pistavil pod korunu lpy stl a na nj pro ns postavil est sklenek a proutn demin vna; zaali jsme mrn popjet. Po nkolikt psni jsem kvl na uitele; vzal si ode mne klarinet a znovu prohlsil, e hraji vten; byl jsem asten nad tou pochvalou, opel jsem se o kmen lpy, a zatmco jsem se dval na kapelu, jak te hraje beze mne, zaplavoval mne dlouho nezakouen cit vel drunosti a j jsem mu dkoval, e mi na konci trpkho dne piel na pomoc. A tu se mi vynoila ped oima znovu Lucie a napadlo mne, e te teprve vm, pro se mi objevila v holiskm krmu a den pot v Kostkov vyprvn, je bylo legendou i pravdou zrove: snad mi chtla povdt, e jej osud (osud zprznnho dvtka) je blzk mmu osudu; e my dva jsme se sice minuli, neporozumli si, ale nae ivotn pbhy jsou bleneck, spznn, odpovdaj si, protoe jsou to oba pbhy zpustoen; tak jako zpustoili Lucii tlesnou lsku a obrali tak jej ivot o nejelementrnj hodnotu, i mj ivot byl okraden o hodnoty, o n se mnil oprat a je byly svm

pvodem ryz a nevinn; ano, nevinn: tlesn lska, jakkoli zpustoen v ivot Luciin, je pece nevinn, stejn jako psn mho kraje byly a jsou nevinn, jako cimblov kapela je nevinn, jako mj domov, jen se mi zprotivil, je nevinn, stejn jako Fuk, na jeho obraz jsem se neuml podvat bez odporu, byl vi mn zcela nevinn, stejn jako slovo soudruh, pestoe mi znvalo vhrn, je nevinn stejn jako slovo ty a slovo budoucnost a mnoho jinch slov. Vina byla jinde a byla tak velik, e jej stn padal iroko daleko na cel svt nevinnch vc (i slov) a pustoil je. ili jsme, j i Lucie, ve zpustoenm svt; a protoe jsme neumli zpustoen vci litovat, odvrtili jsme se od nich, ubliujce tak jim i sob. Lucie, dvenko tak velice milovan, tak patn milovan, toto jsi mi pila po ltech ci? Pila ses pimlouvat za zpustoen svt? Skonila pse a uitel mi podval klarinet; prohlsil, e u dnes nebude hrt, e hraji lpe ne on a e si zasloum, abych si zahrl co nejvc, kdy kdo v, kdy zase pijdu. Zachytil jsem Jaroslavv pohled a ekl jsem, e bych byl moc rd, kdybych mohl zas co nejdv za kapelou pijet. Jaroslav se zeptal, jestli to myslm doopravdy. Pisvdil jsem mu a dali jsme se do hry. Jaroslav u dvno pestal sedt, stl se zaklonnou hlavou, housle ml openy proti vem pravidlm a dole o prsa a popochzel pi he; tak kontr a j jsme kadou chvli povstvali, zvl kdy jsme chtli poskytnout co nejvt prostor elnu improvizace. A prv ve chvlch, kdy jsme se oddvali improvizanm dobrodrustvm, kter si vyaduj fantazie, pesnosti i velkho vzjemnho porozumn, stval se Jaroslav du ns vech a j jsem se obdivoval, jak znamenit muzikant je tento obrovit chlapk, kter pat rovn (a on pedevm) mezi zpustoen hodnoty mho ivota; byl mi vzat a j jsem si ho (ke sv kod i hanb) nechal vzt, pestoe to byl snad mj nejvrnj, nejbezelstnj, nejnevinnj druh. Mezitm se zvolna promnilo publikum shromdn v zahrad: k nkolika poloobsazenm stolm, kter nai hru zpotku sledovaly s docela velm zjmem, pibyl poetn houf mladk a holek (snad ze vsi, sp z msta), kter obsadil zbyl stoly, porou el si (velmi hlasit) pivo a vno a brzy (tak jak stoupala zvolna hladina alkoholu) zaal dvat najevo svou divokou potebu bt vidn, bt slyen, bt uznn. A tak se prosted zahrady rychle promovalo, stvalo hlunj a nervznj (mladci se potceli mezi stoly, pokikovali na sebe a na sv holky), a jsem se pistihl, e se pestvm sousteovat na hru a pli asto se dvm ke stolm zahrady a pozoruju s nezapranou nenvist tve vrostk. Kdy jsem vidl ty dlouhovlas hlavy, kter kolem sebe okzale a teatrln plivaly sliny i slova, vracela se mi moje star z k vku nedosplosti a zdlo se mi, e vidm

ped sebou sam herce, na jejch tvch jsou naraeny masky majc pedstavovat stupidn munost, pynou neltostnost a hrubost; a nevidl jsem dn ospravedlnn v tom, e pod maskou je snad jin (lidtj) tv, protoe hrzn se mi zdlo bt prv to, e tve pod maskami jsou zuiv oddny nelidskosti a sprostot masek. I Jaroslav ml zejm podobn pocity jako j, protoe najednou svsil housle a prohlsil, e ho vbec nebav hrt ped tmhletm publikem. Navrhl, abychom odeli; abychom se dali poln cestou oklikou k mstu, tak jak jsme kdysi chodvali, kdysi dvno; je pece krsn den, za chvli se zane stmvat, bude tepl veer, budou svtit hvzdy, nkde u pkovho kee v polch se pr zastavme a budeme hrt jenom pro sebe, pro svoje poten, tak jak jsme to kdysi dlvali; ted' jsme si pr zvykli (hloup zvykli) hrt jenom pro organizovan pleitosti, a toho m pr u Jaroslav dost. Nejdv vichni souhlasili skoro naden, protoe zejm i oni pociovali, e jejich lska k lidov hudb se potebuje vyjdit v intinmjm prosted, ale pak namtl basista (osvtov inspektor), e podle dohody tu musme hrt a do devti, e s tm potaj soudruzi z okresu i vedouc restaurace, e je to tak plnovno, e musme splnit kol, k nmu jsme se zavzali, e bychom jinak poruili organizaci slavnosti a e si venku v prod meme zahrt jindy. V t chvli rozali v zahrad lampy visc na dlouhch drtech napjatch od stromu ke stromu; protoe jet nebyla tma, nbr sotva ponajc soumrak, neily kolem sebe z, nbr jen tkvly v ednoucm prostoru jak velk nehybn slzy, blav slzy, je nelze sett a je nesmj skanout; byla v tom jaksi nhl a nesrozumiteln tesknota a nebylo j mono nijak vzdorovat. Jaroslav znovu opakoval (tentokrt skoro prosebn), e u tu nechce dl bt, e by chtl jt do pol k pkovmu kei a tam hrt jen pro svou radost, ale pak mvl rukou, opel housle o hru a zaal hrt. Tentokrt jsme se vak u nenechali rozptylovat publikem a hrli jsme jet mnohem soustednji ne zpotku; m bylo prosted zahradn restaurace lhostejnj a hrub, m vc ns obklopovalo svm hlunm nezjmem vytvejc z ns oputn ostrov, m nm bylo tesknji, tm vce jsme se obraceli sami k sob, hrli tedy sp sami pro sebe ne pro jin, take se nm podailo zapomnt na vechny kolem a uinit si z hudby jaksi okru, uvnit nho jsme byli mezi hlucmi opilci jako v sklenn kajut sputn do hloubi studench vod. "Keby boly hory sam paprov a voda atrament, hvezdy psarov, keby to spisoval etek irok svt, ee by nespsal mej lsky destament," zpval Jaroslav nesundvaje housle zpod brady a j jsem se ctil asten uvnit tchto psn (uvnit sklenn kajuty tchto psn), v nich smutek nen

hrav, smch nen kiv, lska nen smn a nenvist nen plach, kde lid miluj tlem i du (ano, Lucie, zrove tlem i du!), kde v nenvisti sahaj po noi nebo po avli, v radosti tan, v zoufalstv skou do Dunaje, kde tedy lska je jet lskou a bolest bolest, kde pvodn cit nen jet vyklouben ze sebe sama a hodnoty jsou dosud nezpustoen; a zdlo se mi, e uvnit tchto psn jsem doma, e z nich jsem vyel, e jejich svt je m pvodn poznamenn, mj domov, jemu jsem se zpronevil, ale jen je tm vc mm domovem (protoe nejpnlivj hlas m domov, na nm jsme se provinili); ale hned jsem si tak uvdomoval, e tento domov nen z tohoto svta (a jak je to tedy domov, nen-li z tohoto svta?), e to, jak tu zpvme a hrajeme, je jenom vzpomnka, pamtka, obrazn uchovn ehosi, co u nen, a ctil jsem, jak pevnina tohoto domova mi kles dol pod nohama, jak se propadm, jak drm klarinet u st a propadm se dol do hloubi let, do hloubi stalet, do nedohledn hloubi (kde lska je lskou, bolest bolest), a kal jsem si s divem, e mj jedin domov je prv toto propadn, tento hledav a touiv pd, a oddval jsem se mu tedy dl, zakoueje sladkou zvra. Potom jsem pohldl na Jaroslava, abych si ovil na jeho tvi, zda zstvm ve sv exaltaci osamocen, a viml jsem si (jeho tv ozaovala lucerna zaven v korun lpy nad nmi), e je velice bled; viml jsem si, e u pestal do sv hry prozpvovat, e m seven rty; e jeho bojcn oi se staly jet polekanj; e v melodii, kterou hraje, se ozvaj falen tny; a e ruka, v n dr housle, mu poklesv dol. A potom najednou pestal hrt a sedl si na idli; piklekl jsem k nmu. "Co je ti?" ptal jsem se ho; tekl mu po ele pot a rukou se drel za levou pai nahoe u ramene. "Hrozn m bol," ekl. Ostatn si neuvdomovali, e je Jaroslavovi patn, a zstvali ve svm hudebnm transu bez prvnch housl a bez klarinetu, jejich odmlky vyuil cimbalista, aby dal vyniknout svmu nstroji, doprovzenmu te jen kontra houslemi a basou. Pistoupil jsem ke kontrovi (pamatoval jsem si, e mi ho Jaroslav pedstavil jako lkae) a zavolal jsem ho k Jaroslavovi. Hrl ted' jen cimbl s basou, zatmco kontr vzal Jaroslava za zpst lev mky a dlouho, velice dlouho je drel; pak mu nadzvedl vka a pozoroval mu oi; pak se dotkl jeho zpocenho ela. "Srdce?" zeptal se. "Ruka a srdce," ekl Jaroslav a byl zelen. Ted' u si ns viml i basista, opel basu o lpu a el k nm, take znl u jen cimbl, protoe cimbalista nic netuil a byl t'asten, e hraje slo. "Zavolm do nemocnice," ekl kontr. Pistoupil jsem k nmu: "Co je to?" "M pln nitkovit puls. Ledov pot. Bude to infarkt." "Sakra," ekl jsem. "Neboj se, vyle se z toho," util mne a dal se rychlm krokem k budov restaurace. Propltal se mezi lidmi u znan opilmi, kte si vbec nevimli, e nae kapela pestala hrt, protoe byli

zcela zaujati sami sebou, svmi pivy, vsty a urkami, kter v opanm kout zahrady vystily ve rvaku. Ted' u i cimbl utichl a vichni obklopili Jaroslava, kter pohldl na mne a ekl, e je to vechno tm, e jsme tu zstali, e tu nechtl zstat, e chtl jt do pol, zvl kdy j jsem piel, zvl kdy j jsem se vrtil, e jsme si mohli v prod krsn hrt. "Nemluv," ekl jsem mu, "potebuje pln klid," a pomyslil jsem na to, e se sice z infarktu pravdpodobn vyle, jak pedpovdl kontr, ale e to u potom bude docela jin ivot, ivot bez vnivho oddn, bez zuivho hran v kapele, ivot pod patrontem smrti, druh poloas, poloas po porce, a pepadl mne pocit (nemohl jsem v t chvli nijak zmit jeho oprvnnost), e osud asto konv daleko ped smrt, e moment konce osudu nen toton s momentem smrti, a e Jaroslavv osud je u konce. Zavalen velikou ltost pohladil jsem ho po jeho olysalm temeni, po jeho smutnch dlouhch vlscch pikrvajcch ple a uvdomil jsem si s lekem, e m cesta do rodnho msta, v nm jsem chtl zashnout nenvidnho Zemnka, kon tm, e drm na rukou zasaenho kamarda (ano, vidl jsem v t chvli sm sebe, jak ho drm v nm, jak ho drm a nesu, nesu ho, velkho a tkho, jako bych nesl sv vlastn nejasn provinn, vidl jsem se, jak ho nesu lhostejnm davem a jak pitom plu). Stli jsme tak kolem nho asi deset minut, pak se objevil znovu kontr, dal nm znamen, my jsme Jaroslavovi pomohli vstt, a podprajce ho, zvolna jsme ho vedli hluc vavou opilch vrostk na ulici, kde s rozatmi svtly ekal bl vz sanitky. ____________________________________________________ ___________ Dopsno 5. prosince 1965

[atva]

SVAZEK 325

____________________________________________________ ___________ MILAN KUNDERA ERT ____________________________________________________ ___________

Oblku a vazbu navrhl Vclav Porek Foto na pedsdce od Pavla Koska Vydal jako svou 2699. publikaci eskoslovensk spisovatel v Praze roku 1967 Odpovdn redaktor Arno Linke Vytiskl Tisk, n. p., Brno, provoz 2 Stran 296. AA 15,86, VA 16,63. 601/22/865 1. vydn, nklad 30 000 vtisk 13/33. D-02*70019 22-047-67 Ks 19,-