4.

přednáška: Aktéři v diplomacii; mezinárodní a národní systém

Aktéři mezinárodních vztahů
 trendy: změna prostředí – nová témata, nové funkce (rozšíření a modifikace původních klasických funkcí), noví aktéři (nutnost
vytváření nových vazeb a vztahů, koordinace, reakce)

 klasické vymezení aktérů: státy, mezinárodní vládní organizace, mezinárodní nevládní organizace, nadnárodní koncerny, významní
jednotlivci, nevládní, polooficiální organizace s mezinárodní působností
 noví aktéři: nestátní aktéři, obchodní sféra, jednotlivci, náboženské skupiny, míroví aktivisté, role veřejného mínění, média

 stát jako aktér v diplomacii

o teritoriální členění na úrovni státu:
 vnitřní aktéři
 vnější aktéři
o jak na domácí, tak zahraniční úrovni se objevují:
 noví partneři – vnitřní i vnější, stát navazuje kontakty a vytváří struktury s mnohem širším okruhem partnerů
(týká se to jak partnerů domácích, tak zahraničních – např. krajanské komunity, samosprávy, kraje, města, ...)
 nový styl řízení – v minulosti MZV jediným možným bodem, který zprostředkovával kontakt se zahraničím;
horizontální vazby a sítě na jednotlivých rovinách aktérů – MZV: modifikace jeho role, koordinátor, případně
facilitátor těchto vztahů
 nové role jednotlivých aktérů

 organizace diplomatických aktivit – stát

o organizace diplomatických aktivit:

o základní aktéři, kteří se na státní úrovni podílí na výkonu diplomacie:

 hlava státu – prezident republiky

 zastupuje stát navenek – v české praxi role prezidenta především reprezentativní
 pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (setkali jsme se s tím jak u Havla, Klause, tak i
Zemana), dává různé nominace (může to demotivovat kariérní diplomaty?)
 přijímá vedoucí zastupitelských misí
 sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy – přenáší pravomoc na vládu nebo konkrétní resort,
pověřuje je sjednáním smluv (nedělá to tedy sám, ale zůstává mu ta pravomoc ratifikace)
 do určité míry tedy prezident zasahuje i do výkonu zahraniční politiky

 vláda
 formulace a tvorba zahraniční politiky – pověřuje MZV zpracováním konkrétního dokumentu jako
např. Koncepce zahraniční politiky + schvaluje takové různé strategické dokumenty
 reprezentace – zahraniční cesty – cesty protokolárního charakteru, ale i obsahové
 vedení jednání – navazují mezinárodní partnerství, sjednávají smlouvy
 zastupování zájmů státu

 parlament – zákonodárný sbor, vykonává legislativní funkci

 schvalování zákonů upravujících pravomoci hlavy státu a ostatních ústavních činitelů
 vyjádření se k zahraniční politice vlády – může si vyžádat různá vysvětlení od jiných aktérů, ale i sám je
aktérem např. v oblasti zahraničních cest (obě komory mají své zahraniční výbory a specifické
podvýbory, zároveň vysílají své zástupce, formují delegace do mezinárodních multilaterálních
 shromáždění – NATO atd.; vytváří ad hoc delegace pro různé cesty, které slouží k utužení
meziparlamentních vztahů, zároveň reprezentují zájmy státu, snaží se rozvíjet kontakty apod.)
 souhlas s vypovězením války (s tím jsme se ještě nesetkali), s vysláním ozbrojených složek do
zahraničí (různé útvary vysílány na mise v zahraničí – např. kvůli závazkům vůči partnerům, závazkům
plynoucí z mezinárodních dohod, ...)
 představitelé obou komor (vrcholní ústavní činitelé – předseda Senátu, předseda Poslanecké
sněmovny) – týká se jich řada dalších protokolárních otázek
o tzv. protokolární setkání – prezident + oba předsedové Parlamentu + předseda vlády – pokud
je to možné, měli by se setkat se zahraniční návštěvou
 Parlament ČR
o Senát PČR
 Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
 Výbor pro záležitosti EU
 Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí – věnuje se vztahům s českou
diasporou
 Stálé delegace
o Poslanecká sněmovna PČR (může vytvářet nové podvýbory)
 Výbor pro evropské záležitosti
 Podvýbor pro evropské fondy
 Podvýbor pro regionální a přeshraniční spolupráci
 Zahraniční výbor
 Podvýbory
 Stálé delegace

 MZV (+ jím řízené instituce – ústřední orgány státní správy)

 MZV koordinátorem a facilitátorem vztahů
 zabezpečení vztahů ČR k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením
(zákon č. 2/1969 Sb., 6)
 role MZV:
o koordinace – zejména za státní správou
o řízení – řízení zastupitelských úřadů v zahraničí
o kontakt – kontakt s cizími zastupitelskými úřady na našem území, příp. kontakt s jinými státy
a jejich orgány v zahraničí
o dohled – dohled nad dovozem a vývozem vojenského materiálu (takové zakázky musí být
posuzovány i z politického hlediska), nad oblastí mezinárodních smluv (projednávání,
příprava, vyhlašování), ...
o správa
o příprava – zajišťování přípravy pro výkon zahraniční služby, organizační a technické
zabezpečení voleb do Poslanecké sněmovny a hlavy státu, ...
 organizační struktura MZV – velmi proměnlivá
o specifická struktura zahraniční služby a časově omezené působení pracovníků zahraniční
služby na dané pozici (resp. místě)
o funkce zvláštního zmocněnce – pokud má ministerstvo zvláštního zmocněnce pro nějaké
téma (např. pro krajanské vztahy, pro vnější ekonomické vztahy, ...), ministerstvo (stát) si
přeje mít tato témata pod přímým dohledem, přímou koordinací, tak aby byl zajištěný
bezchybný výkon služby v rámci těchto témat
o v první dekádě 21. století – hovořilo se o reformě vlastního stylu řízení (nejen u nás),
struktura byla označována jako hierarchická, málo flexibilní, neodrazující aktuální potřeby
 u nás 2008 přechod k principu projektového řízení – jeden zaměstnanec odpovědný
za celý projekt, který provede od začátku do konce (zaručena určitá kontinuita a
koordinace veškerých aktivit)
 příklad ekonomická diplomacie – v tomto období MZV v oblasti ekonomické
diplomacie ohlásilo projekty (programy), PROPED (projekty ekonomické
diplomacie), nyní vytvořil novou verzi PROPEA => zastupitelské úřady mohou
navrhovat konkrétní projekty a aktivity, MZV některé vybere a podpoří jejich
realizaci (nad rámec pravidelného rozpočtu)
 projektové řízení jako specifický rys, který se v nedávném období projevil v
oblasti zahraniční služby
 jiným významným tématem bylo např. i hodnocení efektivity činnosti (jak hodnot,
podle jakých kritérií?)
  vztahy MZV
o s vlastními zastupitelskými úřady
 komunikace
 podpora
 zadání instrukcí
 zpracování poskytnutých informací
 plnění zadaných úkolů
 vazba na priority zahraniční politiky
o s cizími zastupitelskými úřady
 oficiální komunikace
 protokolární
 obsahová (ministerstvo je centrem, kam se obrací cizí úřady ve chvíli, kdy
chtějí oficiálně hovořit s českým státem)
 pracovní jednání
 prezentace a ochrana zájmů státu

 ostatní resorty (další agentury, ústřední orgány státní správy) a jejich vazby v oblasti mezinárodních vztahů

 další domácí aktéři

 vnější aktéři = zastupitelské úřady

o diplomatická mise (termín z Vídeňské úmluvy) – velvyslanectví

 vždy v hlavním městě státu, v každém státě může být jen jedna diplomatická mise!
 ochrana zájmů státu a jeho občanů
 rozvoj vztahů s přijímajícím státem
 vedení jednání
 zjišťování a zpracování informací
 navazování a rozvoj kontaktů (s oficiálními orgány přijímajícího státu)
 okruhy práce diplomatické mise (projevují se zde ty různé nové inovované role):
 politická agenda
 obchod a ekonomika
 kulturní agenda (obsahuje často i agendu školské spolupráce a krajanských vztahů)
 tisková agenda (obsahuje i agendu internetové prezentace)
 navazování diplomatických styků vzájemnou dohodou – ve chvíli, kdy jsou navázány styky diplomatické, jsou
automaticky navázány i konzulární (ale když jsou přerušeny diplomatické, nemusí být přerušeny konzulární!)
 diplomatické styky mohou být navázány na dvou úrovních – Vídeňská úmluva hovoří o 3 třídách zastupitelských
úřadů (současná praxe využívá v zásadě 2)
 1) velvyslanecká úroveň – na této úrovni jsou navazovány diplomatické styky
 2) vyslanecká úroveň – dnes již není příliš používána (posledním státem, který opustil tuto úroveň bylo
Švýcarsko na začátku 50. let)
 3) úřad chargé d’affaires
o buď se státy mohou dohodnout, že naváží styky na úrovni chargé d’affaires
o nebo může dojde k tomu, že se úrovně diplomatických styků sníží na úroveň chargé d’affaires
(z velvyslanecké úrovně)

o stálá mise při mezinárodní organizace

 obdoba diplomatického zastoupení
 specifické protokolární formality při jmenování vedoucího
 zastupuje ČR v organizace a udržuje potřebné spojení
 napomáhá vyslaným delegacím při jejich jednáních
 informuje MZV a další orgány státu o činnosti organizace
 kontakty s občany ČR zaměstnanými v mezinárodních organizací

o konzulární úřad
 administrativní charakter činnosti
 konzulární úřady koordinují činnost s velvyslanectvím
 typy rozeznávány v mezinárodní praxi: generální konzulát, konzulát, konzulární jednatelství, konzulární úřad
vedený honorárním konzulárním úředníkem
 první 3 obvykle vedeny kariérními diplomaty
 o generální konzulát + konzulát – většinou stálé
 mohou být samostatné, nebo v podobě konzulárního oddělení velvyslanectví
o konzulární jednatelství – specifická podoba konzulárního úřadu, dočasně bývá zřizován např.
v době letních dovolených, při významných sportovních či společenských událostech apod.
 konzulární úřad vedený honorárním konzulárním úředníkem – dohled zastupitelského úřadu nad
činností úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem
 VÚKS – vyhláška ministerstva zahraničních věcí 32/1969 Sb. – upravuje fungování konzulárních styků, výsady a
imunity úředníků v oblasti konzulárních styků, ...
 VÚKS obsáhlejší než VÚDS – aspekty řeší jak pro kariérní konzulární úřady, tak i honorární
 zatímco VÚDS komplexní charakter, VÚKS rámcový charakter
 ČR měla v minulosti především konzulární úřady

o zvláštní mise
 = speciální útvary, kdy je vytvořena ad hoc skupina lidí, která odjíždí do zahraničí plnit konkrétní úkol
 politického charakteru:
 projednání určité politické či kulturní otázky
o vychází obvykle z potřeb vysílajícího státu
o předem se diplomatickou cestou oznamuje
o rámcově se vymezuje okruh otázek k projednání
 protokolárního charakteru:
 akce společenského nebo oficiálního charakteru (např. sňatek, inaugurace, ...)
o obvykle se vysílá na pozvání přijímajícího státu
o mimo účast na oficiálních akcích se obvykle další jednání nepředpokládají

o styčný úřad nebo kancelář

 zvláštní útvary, slouží k tomu, aby plnily funkce podobné diplomatickým misím
 zajištění styků ČR s orgány a představiteli entity, která z pohledu mezinárodního práva není státem
 praxe ČR
 Česká ekonomicko-kulturní kancelář v Taipei
 Styčný úřad v Ramalláhu (kontakt s palestinskou samosprávou)

o další aktéři v síti MZV:

 v síti MZV: Česká centra, Česká rozvojová agentura, Kancelář Generálního komisaře české účasti na Světové
výstavě EXPO, Ústav mezinárodních vztahů
 mimo síť MZV: CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism

o koordinace: jednotná zahraniční síť, CzechHouse 2020

 diplomat jako jednotlivec

o hodnosti diplomatické a konzulární
 buď udělovány nebo přiznávány, nebo propůjčovány – na dobu, kdy tito diplomaté vykonávají činnosti

o funkce diplomatů
 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec – vedoucí úřadu
 chargé d’affaires (CDA) – vedoucí úřadu
 ad interim (dočasně působící)
 en pied (stálý)
 velvyslanec se zvláštním posláním – funkce k plnění konkrétního úlohu
o struktura zastupitelského úřadu – diplomatické mise
  šéf mise = vedoucí zastupitelského úřadu = mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
 členové mise = šéf + členové personálu mise
 členové personálu mise
 diplomatický personál – členové s diplomatickou hodností
 administrativní a technický personál
 služební personál
o diplomatický sbor
 seznam diplomatického sboru = diplomatická listina
 v úzkém smyslu slova: pouze šéfové misí
 v širším smyslu: šéfové misí a ostatní diplomatický personál
 rodiny diplomatů
 Asociace partnerů členů diplomatického sboru (Diplomatic Spouses Association) DSA Prague
 Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV ČR (SRP)
o doyen diplomatického sboru
 nejvyšší představitel (reprezentant) diplomatického sboru podle služební ancienity nebo jiného kritéria
(apoštolský nuncius)
 dohled nad ceremoniály a dodržováním protokolu
 odpovědnost za dobré vztahy mezi zastupitelskými úřady a hostitelskou vládou
 řešení problémů spojených s každodenním životem diplomatického sboru
 mluvčí sboru při veřejných příležitostech
 obhájce privilegií a imunit
o kariéra diplomata
 zákon o zahraniční službě č. 150/2017 Sb. z 19. dubna 2017
 kariérní řád MZV
 uvádí podmínky a postup v systému diplomatických hodností
 hodnosti – diplomatické a konzulární
 udělované
 propůjčované
 funkce
o referent MZV
 sběr, shromažďování a analýza dat v příslušných otázkách
 příprava prvních návrhů dopisů, nót, memorand, interpelací a projevů v otázkách kompetence
 příprava sdělení jednotlivým misím
 zpracování zpráv z jednotlivých misí
 návrhy odpovědí na korespondenci misí a jejich žádosti
 jakékoli další úkoly uložené nadřízeným