Amaris „Henry“ Firend(ová) a její bratr Henry Lewis Firend se narodila jako nemanželské dítě Tristaně

Gürlleyové a Lewisu Firendovi v městě jménem Godsontille. Ihned po narození se projevilo jejich prokletí,
což vyústilo v nařčení Tristany ze spřáhnutí ďáblem o čemž její muž nevěděl až doteď, jelikož každý den
užívala speciální lektvar na skrytí své pravé podoby zvaný „Disillusio“. Muž ji vykázal z domu, i přes její
neustálé prosby, spolu s dvojčaty v košíku a také s brašnou s nějakým jídlem, které by mohlo vystačit
jednomu na týden, jednou lahvičkou vody a křesadlem. Poté si sundal zásnubní prsten, kterým si před
časem slíbili, že se jednoho dne vezmou, a hodil jí ho k nohám. Matka se chtěla před domem alespoň ještě
vyplakat, ale lidé po ní začali házet věci, a tak raději uprchla.

Až když dorazili k malému opuštěnému domku na okraji lesa pár kilometrů od Godsonvillu, jelikož se
Tristana nedokázala smířit s myšlenkou, že by byla příliš daleko muži, kterého tak milovala. Dvojčata na
tom však byla o hodně hůře, jelikož museli cestovat tak daleko. Měli hlad a byla jim zima, a tak matka
zanechala svá dítka uvnitř a šla nasbírat dřevo.

Poté, co přinesla dříví, zažehla plamen v krbu, pomocí křesadla a položila svá dítka k němu. Sedla si vedle
nich na rozedraný koberec a začala zpívat ukolébavku, kterou již tak dlouho nezpívala.

(omlouvám se za to, že je to v angličtině, ale napsala jsem to anglicky a nechce se mi to přepisovat)

*Humming*

Days are long,

and longer they'll be.
But don't fear dawn,
you're safe here with me~.

Don't let the nightmares,

get to you, my dear.
And my love can,
bring you peace in dreams.

Close your eyes,

forget the presurre.
And tonight,
rest my lovely treasures.

Butterflies pretty like a miracle,

and the peacock feathers,
like the love of Father's,
will keep you safe and sound.

I can see your light,

I can see your misery.
It'll be alright,
I'll help you, no need to fear.

Fear what comes after night,

fear what might be in the future.
I will hold you tight,
and I won't ever leave.

Close your eyes,

forget the presurre.
And tonight,
rest my lovely treasures.

I will watch over you from above,

from the starry night sky.
I'll send golden butterflies,
and they will help you fly.

Now dream your dream,

your family's near.
Have a good night,
my lovely little child.
(Luna’s lullaby – Linda Martínkovátm)

“Nebojte se moji malí,” řekla, když usnuli. “Postarám se o to, abyste měli lepší život než ten můj. Ty,
moje holčičko, budeš Amaris, jako souhvězdí, které září and námi; a ty, můj synku, budeš Henry, po
svém dědu, a Lewis po svém otci. Oba si vezmete jeho příjmení, Firend. Sladké sny.” Políbila je oba na
čelo a usnula.

O šest let později je už dům z velké většiny opraven ale také není v tom nejlepším stavu. Tristana
chtěla, aby její děti byli vzdělané, a tak pokaždé, když se naskytla příležitost a dost peněz, koupila
knihu, kterou jim četla a poté je i na nich učila číst, takže již v pěti dokázali pochopit význam vět
v nich. Také se naučili počítat pomocí úkolů, které jim zadávala matka. Dvojčata také milovala vyrábět
cokoliv z materiálů které jim dal les, první z nich byl domeček z mechu, který vytvořili pro skřítky, ale
místo toho se v něm usadila víla, jelikož se jí velmi líbil. Obě děti spolu velmi dobře vycházely a byli
nerozluční. Amaris byla vůdčí osobnost a Henry byl spíše na tvoření věcí. I přesto mezi nimi nebyli
žádné nesváry.

Tristana, která už nepoužívá lektvar, jde od zaměstnání k zaměstnání, jelikož nikde v okolí není nikdo,
kdo by zaměstnal Tieflinga. Proto když jednoho dne narazí na dobře placené zaměstnání, které jí
umožní poslat její děti do školy. Problém byl v tom, že musela každý týden odejít do města, ve kterém
ji zaměstnali. Škola byla na druhou stranu od města jejich narození, takže nebyla šance, že by potkali
svého otce.

Dvojčata měla zprvu strach, že je budou odsuzovat stejně jako lidé, kteří chodili do lesa sbírat houby
a byliny, ale nakonec se ukázalo, že jsou zde různé druhy dětí, které jsou považovány za „odlišné“.
Nebyl tam sice nikdo jako oni, ale potkali jednoho kluka, který když se rozzlobil, šlehal všude
plameny, což jim přišlo úžasné. Jmenoval se Kleinne. Po pár měsících se ukázalo, že mají oba nadání a
nadprůměrnou inteligenci, a tak se je rozhodli přesunout na konci pololetí do druhého ročníku. Jejich
matce se do očí nahrnuly slzy a mumlala něco o tom, že „jsou přesně jako Lewis“. Dítka se o svou
maminku bála, a tak jí začali utěšovat jako ona utěšovala je. Také se již od začátku školy ptali, kde je
jejich otec, jelikož ho každý ve školce má, nebo maminka, protože někteří měli maminky dvě.

Nakonec se Tristana rozhodla jim povědět kdo je jejich otec tak, jak si ho pamatovala; s láskou. Řekla
jim, že to byl ten nejmilejší a nejchytřejší muž kterého znala. Vynechala tu část, kdy byl k ostatním
hrubý a kdy ji vyhodil z domu pouze kvůli jeho pověsti. Dětem se zalíbil a chtěli ho poznat, a tak jim
matka namluvila, že bohužel zemřel na leukémii, když jim byl necelý rok.

Měsíc po nastoupení do druhého ročníku se uprostřed týdne stalo neštěstí, které ublížilo celé rodině.
Dvojčata Amaris a Henry se proháněli lesem a závodili kdo první dokáže udělat stříšku pro jeden
z jejich domečků zbytou z kůry a hřebíků. Chlapec se rozběhl dále do lesa, aby našel „lepší“ kůru.

Amaris zrovna nesla plnou náruč kůry na přibití, když najednou Henry vykřikl, dívka upustila vše, co
nesla a běžela za svým bratrem.

Když přiběhla blíže, spatřila, jak ho smečka vlků vleče pryč za hlasitého vytí a podlomila se jí kolena a
strachem se nedokázala ani pohnout. Když se konečně vzpamatovala, bylo už pozdě.
Když Tristana dorazila o tři dny později domů, našla před předními dveřmi dopis, který otevřela a
v něm stálo, že dvojčata nebyla již dva dny ve škole. Zděsila se a vtrhla dovnitř, zatímco volala jména
obou svých dětí. Ven vyšla jen uplakaná Amaris. Když se matka zeptala kde je její bratr začala štkát
nanovo, že prý se snažila ho zachránit ale nemohla a že prý se jí snažil pomoci Kleinne, ale s ním také
neuspěli. Matka se zděsila, počala plakat a napřáhla ruku. Jenže místo toho, aby dala Amaris políček,
uhodila pěstí do stolu, který se pod její silou nalomil. Snažily se ho obě hledat po celém lese, ale nikdy
ho nenašly a Amaris se nakonec vrátila do školy, jelikož na tom její matka trvala.

Když jí bylo deset, zabloudila jednou při její rutinní obchůzce krajem s účelem najít svého bratra, do
velkého města, jménem Cogn‘eel, které bylo známé pro jeho nadměrnou zásobu železa a také pro
počet jejich vrakovišť. Amaris zaujala hora plná různých přístrojů, náčiní a aut, která zde byla. Šla se
tedy podívat a po chvilce zvedla pár předmětů a zkusila, co umí. Mnoho z nich neudělalo nic, ale malé
procento alespoň bliklo. Také zde našla rezavé montovací klíče a šroubováky – které neznala – ale
také jeden předmět který znala nejlépe, kladivo. Vzala si pár zajímavých přístrojů domů spolu
s náčiním, aby je mohla studovat.

Od matky si po pěti dnech vyprosila peníze na zakoupení knihy, potřebné k pochopení přístrojů,
jelikož jí nic nedávalo smysl, a druhý den znovu zavítala do Cogn’eelu, kde si koupila „Mechanika –
Manuál pro začátečníky“, kde bylo popsáno spousta malých projektů a také návod, jak je sestrojit +
co budete potřebovat. Jelikož potřebovali každou korunu, musela si Amaris shánět součástky sama
z mnoha vrakovišť v Cogn’eelu.

Docela se jí dařilo vše, co popisovali v manuálu a za nějakých pár měsíců již vytvářela věci i mimo něj.
Kleinne, se kterým se pořád přátelila, jí v tom podporoval a dokonce i žasnul nad jejím talentem.

Když jí bylo patnáct a byl čas opustit základní školu, oznámila matce, že chce jít na Střední Školu
Mechanickou v městě Rashiovally, které je velice, velice daleko. Tři dny cesty tam trvá dojít. Škola se
také pojí s Vysokou školou Strojírenskou, ve které je také obor Mechaniky, takže pokud se dostane
na tu, bude pryč osm až devět let.

V tuto dobu již byla vysoká skoro jako hora s výškou 2.1 m, váhou 81 kg. Podle lidí vypadala spíše jako
muž, pokud by neměla své dlouhé vlasy a lehce vystupující hrudní koš, který není zas tak moc
nápadný. Také mluvila kontraaltem, což je velmi hluboký ženský hlas.

Z nějakého důvodu jí nikdy nezačal menstruační cyklus, takže nemůže mít děti – za což je její matka
vděčná, jelikož nebude pokračovat tato proklatá linie – takže to také přispívalo k jejímu mužskému
dojmu.

Nu, takže když řekla matce, kam chce jít studovat, zjistila, že možná nebude moct jít, jelikož nebyla
v seznamu, který Amaris obdržela, což znamená jediné: Je to škola jen pro chlapce. Amaris se v tu
chvíli málem zhroutil život. Milovala Mechaniku a chtěla ji studovat, ale teď se to zdálo nemožné.

Nakonec jí matka poradila, aby předstírala, že je muž a ona odmítla, jelikož jí to připomnělo Henryho.
„Mohla bys být Henry, jsem si jistá, že by ti řekl, abys to udělala.“ Řekla Tristana a láskyplně se na
Amaris zadívala, zatímco se jí v očích objevily slzy. Amaris to dlouho nechtěla přijmout, ale když přišel
čas jít, dala si přes hrudník binder, ostříhala si vlasy až dokud nezbylo jen tolik, aby si je mohla svázat
gumičkou do krátkého culíku, oblékla si černou košili, tmavě modré kalhoty, nazula se do vysokých
bot a hodila si svou cestovní brašnu, ve které měla svůj ukázkový projekt, přes rameno. Rozloučila se
s Kleinnem – který šel studovat kovářství – spolužáky a učitelem, a nakonec i s matkou, které bylo
líto, že jí její jediné dítě opouští, ale přála jí to. Dala jí měšec zlaťáků. Nikdo, kromě Kleinna a
Amarisiny matky neví, že se bude odteď vydávat za muže.
Když dorazila o tři dny později do Ratiovally, vyčkala si u budovy školy, kde čekalo spousta chlapců
jejího věku a když je vpustili dovnitř, byla velmi nervózní, ale nikomu to nepřišlo divné, jelikož to bylo
na příjímacích zkouškách běžné.

Když byla na řadě, povyprávěla o svém výtvoru zvaném „Počitadlo zrn“, což mělo – jak název
napovídá – za funkci počítat zrna. Bylo uvedeno, že je to pouze miniatura a stroj by měl být
několikanásobně větší. Vysvětlila také jak funguje a jak ho sestrojila.

Poté, co skončila svou prezentaci se porotci zvedli, zatleskali a oznámili jí, že může nastoupit rovnou
do druhého ročníku, pokud zítra prokáže, že má dostatečné vědomosti potřebné k postoupení. Pokud
dokáže, že je pořád stejně nadaná, bude moct dostat stipendium na vysokou.

Další den opravdu úspěšně složila zkoušky a dostala se tak do druhého ročníku střední školy.

Byla ubytována na intru a měla pokoj s klukem jménem Terry Roisser, se kterým se rychle spřátelila a
ten jí ukázal věc zvanou „alkohol“. Odmítla pít moc alkoholu, jelikož jí matka vychovala dobře.

Navíc se v jeho přítomnosti nikdy nepřevlékala, jelikož by jí to odhalilo.

O osm let později dokončila vysokou školu s poctami a nabídky na práci se jen hrnuli. Je pravda, že
mnoho lidí z města ji nenávidělo pro to, co je, ale po letech si na to už zvykla a pokud někdo měl řeči,
něco po něm hodila tak, aby to nikdo nevyděl, i když zde bylo hodně situací, kdy někomu přistála
cihla na hlavu přímo z její ruky a všichni to viděli. Celý ten čas pracovala brigády a volnočasová
zaměstnání a tím si vydělávala. Je pravda, že i někdy pár věcí ukradla a nikdo si toho nevšiml, ale to jí
rychle přešlo, když jí pohrozili vyloučením. Nakonec si dokonce zvykla používat mužský rod, když
mluvila o sobě, že jí připadalo lehce divné o sobě mluvit v ženském rodě. Také používala větší binder,
jelikož jí ten předtím již nestačil.

Po celé studium používala materiály poskytnuté školou.

Také měla hodně vztahů s holkami díky jejímu vzhledu, ale mnohokrát to končilo u držení rukou a
pusy, nic intimnějšího. Jednou, když jí oslovil kluk z vyššího ročníku, jménem Lucas Daine, se ho
rozhodla odmítnout, ale poté to znovu zhodnotila a přijmula jeho vyznání lásky. Byl to první vztah,
kde se přiznala k tomu, že není doopravdy kluk a on jí řekl že to nevadí, protože ji má rád stejně
takovou, jaká je. Sice ten vztah skončil, jelikož fungovali lépe jako kamarádi, ale to nijak neovlivnilo
jejich vztah a zůstali dobrými přáteli.

V současné době je jí 26, pracuje jako mechanik pro známou společnost „Mechacorp“ nedaleko svojí
školy spolu s Terrym a má i svůj dům spolu se svojí přítelkyní Lunou Xein která si je vědoma toho, že
se Amaris prezentuje jako muž a tak o ní i mluví – v mužském rodě. I přesto že se takto cítila
v pořádku, věděla, že je stále žena, a to je její větší část. Používá mužský rod, jelikož mechanici prý
mohou být jen muži a vyhodili by ji hned jakmile by zjistili, že není, za koho se vydává. Poznali se
v baru, do kterého ji Terry zatáhl spolu s Lucasem. Začali spolu mluvit a zjistili, že mají hodně
společného. Šli na rande na louku u lesa, kde jsou balíky slámy a vylezly na ně. Tam jí řekla, že je
doopravdy žena, zatímco se Luna jen uchechtla a řekla, že to ví, jelikož žádný muž není takhle
chápající, načež Amaris, nyní Henry, namítla, že Lucas a Terry nejsou dementi. Luna nesouhlasila.

Amaris také pozvala svou matku aby s ní žila, když za ní přijela poslední léto, jako pokaždé, ale ta
odmítla, jelikož má k tomu místu vzpomínky a pořád doufá, že se jí možná vrátí její chlapec. Amaris to
respektovala, protože také celé ty roky doufala, že se odněkud objeví a řekne: „Jsem zpátky, sestři.“
Ale to se nikdy nestalo.

Jednoho dne jen pár týdnů po tom, co Amaris povýšili, jí přišel podivný dopis od někoho, koho
nepoznávala. Dopis zněl:

Drahý Henry,

Píši, jelikož tě nemohu najít nikde v  okolí, a tak ti zde posílám dopis ať jsi kdekoli. Vyskytl se zde jeden
malý problém a potřebuju abys mi ho pomohl vyřešit. Přišel za mnou nějaký muž jménem Lewis – to
jsem odposlouchal z  rozhovoru mezi ním a jeho kamarádem – a chtěl vědět kde jsi a že prý ví že tu
někde jsi a něco od tebe chce. Nevím co, nechce mi to říct, ale není to nic dobrýho, takže bych sem
moc nechodil. Jenže teď mi dal ultimátum do Příštího úterý a potom prý půjde a najde si tě sám a mě
zastřelí. Mám strach, prosím přijeď.

- Tvůj přítel, Lucius

Nějakého Luciuse si pamatovala ze základní školy a byli, řekněme, známí, ale proč by mi psal teď? A
jak ví, že se Amaris přejmenovala?! Počkat, Kleinne říkal něco o chlápkovi ze školy, který pracuje v
kovárně konkurenta Pana Millese (majitele kovářství a Kleinnova šéfa). Kleinne, jak se ukázalo, byl
výbornou partií pro kovářské řemeslo, jelikož byl dragonborn a ti umí šlehat plameny rychleji než
dmýcha.

Amaris nevěděla co má dělat, má jet nebo nemá? Proč ji hledá nějaký náhodný muž jménem Lewis?
Vždyť ho ani nezná a v životě ho nepotkala.

Nakonec se rozhodla že než ohrozit život někoho, na kom jí záleželo, tak si radši na pár dní vezme
dovolenou, vyřeší, co se děje a pojede zase zpátky. Pokud to nepůjde rozumem, půjde to určitě silou.
Sbalila si na cestu vše potřebné i se svým náčiním, a i přes protesty Luny odjela sama na koni zpět
směrem k todnému domu a městu.

Co nejhoršího by se mohlo stát?

(Poznámka: 1. Její brácha není doopravdy mrtvej a ten dopis byl pro něho

2. Amaris preferuje, když lidé neví, že je žena

3. Lewis v dopise je její otec

4. Původního Henryho zatáhli vlci velmi daleko, jelikož byl v bezvědomí dva dny, protože
se bouchnul o kámen a teď má na hlavě jizvu. Chovali se k němu jako k malému vlčeti, takže ho nikam
nepustili. Navíc nevěděl kudy zpátky domů, a tak vždy jen ztraceně putoval lesem, dokud se znovu
nevrátil k vlkům, jelikož měli jídlo. Nakonec ho v osmi našli nějací lidé, vlky i přes chlapcovi protesty
odehnali ohněm a chlapce vzali do svojí vesnice kde žili. Jmenovala se „Keinshollow“ tam vyrostl a
bylo to na druhou stranu od Gern’eelu a Ratiovally.