SOCIOLOGIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

1. HODINA
- Vznik: 2. pol. 20. století (více než sto let od vzniku oboru sociologie – ten vzniká jako reakce
na průmyslovou revoluci)
- Předmět zkoumání sociologie: společnost – důležitý prvek DĚLBA PRÁCE
- Karteziánský dualismus: společnost x příroda

Klasifikace definic žp:

1. Žp jako divočina
2. Žp v městském prostředí („urban environment“)
3. Krajina (chko,..)
4. Globální žp (sdílíme jeden svět)

Thomas Malthus (1766 – 1834)

- Malthuziánská past - teorie o přelidňování – Malthusova populační teorie – s růstem počtu
obyvatel klesá kapacita půdy – limity růstu a produkce
- Idea možnosti vylepšovat společnost, emancipace, kritika osvícenství a fr revoluce
- Kritizován Leninem a Engelsem

Charles Darwin (1809 – 1882)

- Teorie evoluce: lidé se vyvinuli z primátů – v té době velmi radikální tvrzení, mezi lidmi a zvířaty
není nepřekonatelná propast
- Průběh evoluce – teorie přirozeného výběru – přežívají jen ti nejsilnější, konkurence
- V té době v Anglii rozkvět průmyslové revoluce – Darwin žil v prostředí největšího rozmachu
kapitalismu
- Darwinova teorie legitimizovala kapitalismus – dělala jej přirozenější

Herbert Spencer (1820 – 1903)

- Návaznost na Darwinův výklad evoluce – rozšíření fenoménu přirozeného výběru na
společenskou sféru
- Představitel SOCIÁLNÍHO DARWINISMU – volný trh a soutěžení

William Sumner (1840 – 1910)

- „miliardáři jsou produktem přirozeného výběru“ – ti nejúspěšnější se nejlíp adaptují na
společenské jevy
- Sociální darwinismus především v USA (velmi individualistická společnost, idea amerického snu)

= dvojí výklad teorie evoluce – 1. antropomorfismus v přírodě; 2. přenos na společnost – vztahy

v přírodě zrcadleny ve společnosti (volný trh, konkurence, soutěžení)
- = Počátky sociologie – představa analogie přírodních faktů se sociálními- snaha o napodobení
přírodním vědám
1920 – evoluční laissez – faire doktríny nahrazuje důraz na sociální plánování (biologii nahrazuje
psychologie) - důvod: první světová válka (velké množství úmrtí degradovalo teorii přirozeného
výběru) + formování států + ekonomické krize

1945 – 1970: John Hanningan – po 2.sv.v. sociologové jako „podomní prodavači“

rozvoje a pokroku - 2 roviny:
1. Společenské – budování moderního národa, státu a institucí
 2. Individuální – oproštění se od tradic a osvojování si celé palety dovedností moderního
člověka (dodržovat rozvrh, pravidla, přijímání sociálních rolí)
- Důležitost škol a továren: smysl pro efektivitu, připravenost na inovace, otevřenost změnám

= 50. léta = idea budovatelství

Modernizace dle sociologie v 50. letech:
- Budování národa a institucí – představa modernizace (idea rozvojových a rozvinutých zemí)
- Podmínka modernizace = instituce a byrokracie
- = Konzervativní období – idea tradiční rodiny – ženy zahnány do domácností, muži v továrnách,..

Bouřlivá 60. léta

- „Sexuální revoluce“ – příchod LGBTQ+ menšin, nová sociální a environmentální hnutí –
dysfunkcím je připisována legitimita
- Kritika tradiční společnosti
- Návrat k přírodě, kritika modernizace
- = sociologie se střetává s ekologií – vztah společnosti k přírodě – environmentální sociologie

Jan Keller: 2 způsoby setkání sociologie s ekologií:

1. Výkladový princip: Soci používá principy přírodních věd
2. Princip varování: fungování společnosti ohrožuje přírodní prostředí – obtížné dodržovat
zásady „nehodnotící (pozitivistické) sociologie“

= rozdíl od klasické sociologie: environmentální je víc kritická

- Spor: konstruktivismus x relativismus

2.HODINA - Co je to příroda?
Sociální podmíněnost vnímání přírody

- Přírodu vnímáme většinou odděleně od člověka (= to ne-lidské)

Raymond Wiliams (ideas of nature)

Historický popis konceptu přírody – významné transformace pojmu

1. Cca 13.století – používání přírody v jednotném čísle – Příroda personifikace a metafory:

- Bohyně, matka, absolutní vládce, selektivní chovatel
- Proč 13.století? Souvislost s náboženstvím: šíření křesťanství v Evropě, rušení pohanství (1 Bůh
stvořil svět)
2. Cca 16./17. století – umrtvení přírody (spojeno s osvícenstvím) (svět si máme podrobit,
abychom jej mohli zkoumat – Francis Bacon), konstrukce přírodního stavu před lidstvem
(kolonizace-setkání s divochy – dilema o civilizaci – Hobbes x Rousseau)

Osvícenství:

- Separace společnosti od přírody

- Instrumentalizace vztahu k přírodě – vnímání přírody jako zdroj pro svůj prospěch

Binární napětí v interpretacích přírody (19.století)

1. Bezpečná (úkryt) x nebezpečná (katastrofy)
 2. Plodná (živobytí) x neplodná (neúroda, sucha)
3. Čistá x zkažená
4. Tvořivá/původní x destruktivní
Ekologická antropologie – ochrana přírody měla rasistický nádech (souvislost s kolonizací)

Patel, Moore
- Rozpolcení mezi Přírodou a Společností – má-li být život řízen ziskem

PROČ?

1. VYMEZENÍ ODPOVĚDNOSTI – komu přináší zisk

2. „vyčlenění člověka z přírody“ – masové vyloučení a podrobení (ženy, otroci – kolonialismus,
otrokářství)
- Příroda nemá hodnotu, dokud se z toho nestane zdroj, někteří jsou méněcenní, práce některých
(péče) je méně hodnotná
- Slova Příroda a Společnost nabývala významu v dlouhém 16.století (cca 1450-1640) – zrod
kapitalismus
- Příroda není věc, ale způsob organizace života

B. Szerszynski – 2 klíčové koncepty v poslední době

1. příroda jako ohrožená

2. příroda jako konstrukt čistoty a morální síly (hlubinná ekologie – morální síla vychází z
„luna“přírody)

Timothy Morton – tři vzájemně propojené pojmy přírody

1. Plovoucí signifikant – zahrnutí všeho, co spadá pod pojem příroda (DNA, sloni, hlad,..)
2. Zákon/norma – příroda jako norma k ochraně (divočina před člověkem)
3. Fantazie/touha/přání – ideál; příroda zde nahrazuje jiné (potlačované) touhy
- Všechny se snaží fixovat nestabilní význam – koncept přírody jako ideologie – ignoruje mnohost,
nekonzistenci a nekoherenci

DEPOLITIZACE PŘÍRODY = ekologie bez ideologie – odpovědnost jedince – může fungovat jen
dokud požadavky ekologů nepřekročí rámec systému/než začnou mít více požadavků

POLITIZACE = téma ekologie na politické úrovni

3.HODINA – JEDINEC A SPOLEČNOST: Individualizace a její

environmentální aspekty

INDIVIDUALIZACE II.
Zygmunt Bauman – Individualizovaná společnost

- Odlišuje dva procesy: EMANCIPACE X INDIVIDUALIZACE

- Emancipace = osvobození od útlaku/nadvlády (volnost rovnost bratrství, povstání otroků.. ) je
spojena s nárokem na podíl svobody + představou cíle/vizí (světlé zítřky, úsilí o lepší začlenění do
společnosti..) + je to kolektivní dobrovolný proces
- Chudí měli menší možnosti – začli se více sdružovat (materiální nedostatek vyvažovali počtem –
zapojování do kolektivních akcích)

- Individualizace = chybí jí cíl/vize budoucnosti,

Bourdieu: pojem PREKARIZACE = záměrné vnášení nejistoty– nahrazení plnohodnotného pracovního

poměru částečnými úvazky (být prekaritizován = podléhat tlakům) – záměrné šíření nejistoty mezi
zaměstnance

- Dle Baumana s individualizací mizí představa společného osudu, každý odpovědný sám za sebe
- Př. obezita – není otázkou individuální volby, ale nedostatku finančních prostředků
- Tzv. POTRAVINOVÁ POUŠŤ – nedostatek míst k sehnání kvalitních potravin (pouze
polotovary/moc drahé)

ROZPOR „DRUHÉ MODERNITY“

První modernita – období emancipace

- Právo/povinnost na seberealizaci (svoboda) x podmínky pro uskutečňování seberealizace

- Př. vzdělání – ne každý si může dovolit – naše seberealizace nezávisí jen na nás

= Podmínky pro individuální životy čím dál tím víc zanedbávané – většina pozornosti věnována
individuálním dovednostem a schopnostem, nebere se ale v potaz nemožnost dovednosti rozvíjet

V 19.století: lidé tvoří dějiny za podmínek, které si nevybrali (přirozená pasivita?)

Dnes: - Z Bauman: lidé vytvářejí své životy za podmínek, které si nemohli vybrat (vynucená aktivita?)

- U Beck: způsob života v individualizované společnosti se stává biografickým řešením

systémových problémů (každý začíná u sebe - př. eko krize – každý musí sám třídit atd)
- Biografické řešení je přeceňované (př. problém bydlení se neřeší jako systémový problém, ale
každý řeší jen svůj problém – svou hypotéku atd – nenapadne je se sdružit a společně problém
řešit)

Odmítání vidět strukturální příčiny současné ekologické krize – místo toho nabízení světa
tvořeného výhradně jedinci – „nezodpovědnými konzumenty“ – alibismus globálních
petrochemických korporací

- Pokud každý řeší urč. Problém biograficky – jak je pak možná politika?
- „vstupem do veřejné sféry člověk jen plýtvá svou energií“ – Bauman nesouhlasí a odvolává se na
Tocquevilla: „jednotlivec je nepřítel občana“ (občan – má se starat o společnou obec; jednotlivec
je lhostejný a cynický)
- Rozklad občanství – veřejný prostor zaplňován jen individuálními zájmy (př. Babiš – neprosazuje
žádnou ideologii; představa státu jako firmy pro jeho osobní účely) – oligarchizace

- Demokracie podmíněna tím, jak politika rezonuje společností (míra opozice) – kritika politiky
prospívá demokracii

Společenská imaginace –
 Česko velmi individualizované – kořeny v dobách normalizace (společenská smlouva, že nikdo se
nebude zajímat o politiku a politici jim pak nebudou škodit – snaha stáhnout lidi z veřejné sféry
do soukromí)

THOMASŮV TEORÉM
Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích (př.
migrační krize 2015 – uprchlíci se vyhýbali ČR – přesto mnoho organizací dezinformovalo o tom, že se
k nám valí uprchlická vlna – lidé tomu uvěřili)

A. De Tocqueville – jednotlivec nepřítel občana – máme společná

B. Hana Librová: kvantitativní a kvalitativní individualizace; dva způsoby kvalitativní
individualizace

Michael Maniates: Individualizace odpovědnosti (přečíst, bude v testu!)

Jednoráz = postava představující stereotypního bezohledného podnikatele
Lorax = pečovatel o přírodu
- příběh jako propagace formy reakce na eko krizi
- osvěta – osobní rozhodování s ohledem na veřejný zájem – individualizace odpovědnosti
Ekologická imaginace (pojem od novináře Marka Dowieho) = kolektivní schopnost
představovat si a uskutečňovat rozmanitou plejádu účinných reakcí na ekologické problémy
- pro řešení problému nadspotřeby vyžaduje roli institucí (x individuální odpovědnost)

5.HODINA – Charakteristika současné společnosti – systém a společnost. Teorie

běžícího pásu výroby (Schnaiberg) a Imperiální způsob života (Brand, Wissen) a
ekologická modernizace
Individualizace – zaměření pozornosti na naše životy a přehlížení toho, co se děje „za našimi zády“, ve
veřejných strukturách

Allan Schneiberg – A) The Environment: From Surplus to Scarcity

Teorie 80.let; velmi silné v německé sociologii

= Environmentální problémy jsou dány společenským uspořádáním – nemůžou za to jednotlivci

B) Treadmill od production (běžící pás výroby): produkce – profit > ničení žp

Logika běžícího pásu = maximalizace zisku

- Všichni ekonomicky aktivní lidé se snaží o co největší zisk

Jak dosáhnout maximalizace zisku?

- SNÍŽENÍ NÁKLADŮ (práce – nejdražší)

A) přemístění výroby jinam (levná pracovní síla – př. 90.léta převádění výrobní síly do
Číny)
B) nahrazení technologiemi – technooptimismus (kritika: dochází k nezaměstnanosti; D.
Graeber: budeme lenošit, nikdo po nás nebude chtít práci)
- technologie x lidská práce: lidská práce je obnovitelná, technologie vyžadují více energie – nároky
na životní prostředí

ZRYCHLOVÁNÍ - běžící pás – metafora zrychlování a přitom se nehýbeme z místa – jakmile se

zastavíme, smete nás to (smete ty „vyloučené“- př. obyvatelé 4.světa pod hranici chudoby)
- exponenciální růst produkce masa, plastů, emisí - biocén a antropocén se vyrovnává –
„zabetonovávání planety“

RŮZNÉ POSTAVENÍ A ZÁJMY NA BĚŽÍCÍM PÁSU

- základní aktéři („koalice růstu“) :
Mutual economic pinching keeps us always struggling to increase production, often with little
regard for social and environmental consequences

Všichni aktéři své vlastní práci snaží dosáhnout ekonomic růstu a usilují o profit. Nějaká
maximalizace zisku. Maximalizace zisku zrychluje běžící pás. Běžíme na místě na tom
pasu, ty kdo zpadnou z pasu - nezaměstnání například.

snižování náklad na prace : Převedení výroby někam jinam , třeba do Číny. Nahraždení
strojem. (ale je tu kritika techno aktivismu, nedošlo by úplně k takovému).
Rozdíl mezi lídskou práci a techno - lidé mají fyzický limit a limit energie. V průmyslové
revoluce třeba.

A) STAKEHOLDERS
= pracující + odbory (organizovaná pracovní síla), obyvatelé fixováni k jedné lokalitě, kteří
podporují běžící pás, ale jejich postavení se zhoršuje (pás se zužuje, vzniká větší a větší
konkurence)

B) SHAREHOLDERS
= investoři a manažeři (kapitál); rozšiřuje se ekonomická a politická moc, roste moc přimět
vlády a odbory podporovat tyto investice
- Prekarizace práce – lidé pracují bez vidiny kariéry – růst nejistoty kvůli těkavosti kapitálu

C) STÁT
= není proti investorům (mylná idea čím míň státu, tím víc kapitálu) – historicky se kapitalismus
rozvíjel pomocí státu (rozšiřování soukromého vlastnictví – stát nastavoval pravidla – když se
kapitalismus dostal do krize, stát do toho zasáhl) – 30 poválečných let = zlatá éra kapitalismu –
kapitalismus tehdy nejvíc semknut se státem + období největšího růstu (platí jen pro USA
předpokládám???)
- Stát má na běžícím státu ambivalentní roli – podporuje jej (snaha o co největší produkci - růst
HDP – růst státních prostředků) + zpomaluje zároveň: (př. vyhlášky národních parků – zamezuje
možnosti využít tamní půdu – turistická komodifikace = využití jiným způsobem)

= tripartita – vyjednávání těchto 3 stran, aby všechno fungovalo a zamezilo se problémům

Odbory: běž.pás zrychlují př. poptávkou po vyšších mzdách; zpomalují jej př. stávkou (záleží na cíli
stávky – př. zkrácení pracovní doby)

Termín KAPITÁL – směnná hodnota (není myšleno jako suma peněz); dle Karla Marxe = proces,
neustálý oběh za účelem zisku – peníze si neschovám doma, ale investuji do produkce dalšího zboží
(vyrábím a prodávám komodity) proto je důležité, aby výroba i spotřeba byla vyrovnaná!

- Kapitál je nekonečný proces – neustálá nutnost se mu přizpůsobovat

- Wikipedie: kapitál = dříve vytvořené prostředky, jež nejsou spotřebovány, ale použity jako vstup do
další výroby s cílem dosažení zisku či vyšších výnosů v budoucnu
Jak získat monopol v médiích? Vlastnit lesy - dřevařskou firmu - redakci a tiskárny – ovlivňuji
distribuci médií (viz Agrofert)

Akumulace kapitálu: M (money) – C (komodita) – M´(peníze získané prodejem komodity) (vs: C-M-C
= směna; př. prodám sekeru, abych si mohla pak koupit boty – peníze jen prostředek) – v kapitalismu
imperativ růstu; směna zabraňovala akumulaci peněz

= peníze jako cíl x peníze jako prostředek

Henry Ford – „fordismus“: dělníci co vyráběli auta si pak vyrobená auta mohli ponechat – touha víc
pracovat (v čr Baťa) – idea toho, že výrobci si budou moci sami koupit to co vyrobí (regulace kapitálu)

- Šlapací mlýn – historický analogický odkaz k běžícímu pásu

Jak souvisí běžící pás výroby s běžícím pásem spotřeby?

Koncept běžícího pásu se primárně soustředí na výrobu – ( x ekonomie: zaměření na spotřebu)

- Spotřebitelským rozhodnutím předchází rozhodnutí ve sféře výroby (mimo naše osobní

rozhodování) – konzumujeme výstupy dané sférou výroby
- Jako spotřebitelé buď akceptujeme nebo odmítáme to, co už je nám připravené
= Na spotřebitelská rozhodnutí má vliv:
A) Předchozí výrobní rozhodnutí
B) Předchozí rozhodnutí týkající se distribuce
C) Mocenská rozhodnutí
- Nemáme kontrolu nad tím, jak výrobek vzniká
- Klíčová dimenze moci – ovlivňovat/diktovat volby těm méně mocným

4 způsoby pro udržitelnější systém

1. Aktivity sociálních hnutí
2. Řešit napětí mezi prací a environmentalismem – falešné dilema – často
jsme před něj ale stavění (př. útlum těžby na ostravsku –
nezaměstnanost horníků)
3. Stínové ceny – ceny by měly odrážet skutečné náklady (př. ekologická
daňová reforma, daňové zatížení suroviny ne práce)
4. Vzdělání – dnes nastavené tak, aby podporovalo běžící pás výroby

Komunitně podporované zemědělství = farmář + komunita lidí, která sdílí s farmářem jako „rizika“ –
předplácí si jeho výrobky atd. – prostředky a jistota pro výrobu (př. v Německu: komunita lidí, co si
sami pěstují – sdílené zemědělství)

Ulrich Brand: Imperiální způsob života (kniha) – povinně přečíst doslov!

- Rezonuje zejména v levicové německé společnosti
- Je hnací silou problémů jedinec nebo systém? Hledání kompromitující teorie – jak naše
každodenní rozhodování je vpletené do systému společnosti
- Způsob života v EU (x životní styl = týká se naší individuální volby)

Proč se nedaří transformovat k udržitelné politice?

Je třeba kriticky pochopit vztahy MOCI, které:

1. Zapříčiňují sociálně-ekologickou krizi

2. Zastírají její příčiny
3. Jsou protichůdné
 4. .
5. .
6. .

Základní rozpor: „dobrý život“ určité části lidstva je na úkor ostatních – imperiální způsob života (IML)
se nedá zevšeobecnit v prostoru a čase – historická perspektiva:

A) kolonialismus a otrokářství
B) Liberální kapitalismus (19.století) rozšířil IML na střední třídy v Evropě a na vyšší třídy v LA –
urč.typ života přestává být výsadou jen těch „nejvyšších elit“
C) 1875-1914 skrze budování národních států rozšiřovaly IML – „každý stát by měl mít svou
kolonii“
D) Fordistický model po 2.sv.v
E) Sociální stát – hlavní role v ustavování a stabilizaci IML

Inspirační zdroje IML

1) POLITICKÁ EKOLOGIE
- Eko krize jako projev a výsledek nerovného rozdělení moci
2) REGULAČNÍ TEORIE
- Různé segmenty výrobního procesu musí být kompatibilní s podmínkami finální spotřeby; režim
akumulace je třeba regulovat (př. automobil – vlastnictví proměňuje i subjektivitu jednotlivců)
3) TEORIE HEGEMONIE
- Proces působení mocenských praktik, kterými
- Společensky podřízení se ztotožní s řádem – souvisí s individualizací odpovědnosti (př. lidi jsou
nemocný, protože se o sebe málo starali)

Co přináší IML cenného

1. Současná neudržitelnost vepsaná do naší subjektivity, ale i do ekonom a
sociálních struktur
2. Na Severu se ekologická krize vnímá jako environmentální krize, ne
sociální – lidstvo, civilizace ničí své prostředí (narativ přemnožení – za
krizi mohou ti, co se přemnožují – zakrývá problém vlády a politiky)
3. Spíše sociální limity než planetární – když vnímáme limity jako vnější,
vede k depolitizaci („nás se to netýká“), Demokratizace energetické
infrastruktury
4. Zvyšuje porozumění mezinárodní politice – státy potřebují externí zdroje

Př. Katar – většina obyvatel přistěhovalci, co pracují pro bohaté minoritní imperialisty Katařany

5. Pochopení nástupu autoritářské politiky

- Iml se dostává do rozporů a pravicový populismus je schopen se nabízet jako ochránce
ohrožených privilegií – „konflikt není třídní ale prostorový“ (Čína vs USA)

- Relativita periferií – Česko je periferií pro Německo (x pro Bulharsko, Ukrajinu,..)

Témata environmentální sociologie:

- SPOTŘEBA (F. Buttel: jedna z 5 klíčových témat) – to, čím uspokojuji své potřeby
KONZUM

- = nadměrná spotřeba
- spotřeba se stává hodnotou sama o sobě – suverenita spotřebitele: spotřebitel svou poptávkou
udává, co se vyrábí
- spojeno s neoklasickou ekonomií – někteří ekonomové věří, že konzumerismus je variantou
kapitalismu – v reálu se ale neshodují!

Hannigan: Příčiny a důsledky eko-uvědomění a jednání

ABRAHAM MASLOW – Pyramida potřeb (1943)

- ovlivněn 2.sv.v. – období nouze
- čím výš máme potřeby, tím víc jsou závislé na ostatních (fyzické potřeby jsou individuální x
potřeba uznání či sounáležitosti vyžaduje společnost druhých) – „Hlad je egocentrický, ale snaha
o lásku a respekt zahrnuje ostatní lidi“ – M.Bell

NÁMITKY VŮČI PYRAMIDĚ POTŘEB – M. Bell

A) naše potřeby nepociťujeme jako hierarchii - vyšší potřeby nejsou podmíněny těmi nižšími! –
př. půstování, odmítání jídla kvůli studiu, práci, náboženství
B) chybí vzájemná interakce mezi materiálnějšími a ideálnějšími potřebami
C) je přezíravá k nezápadním kulturám – dává najevo, že lidé s nedostatečnými fyzickými
potřebami nemohou rozvíjet seberealizaci (Bell ukazuje, že lidé žijící v primitivních
podmínkách mnohdy cítí i silnější pocity sounáležitosti v než rozvinuté spol.)
D) nevysvětluje, proč konzumujeme více než potřebujeme (konzumerismus)

M. Sahlins (1972)
Zkoumal lovecko-sběračské společnosti – primitivní lidé, kteří se nemohou rozvíjet dál, protože řeší
jen fyzické přežívání

- Zkoumal, jak domorodci nakládali se svým časem: pracovali 2-5 hodin denně (x u nás jasně
oddělený čas práce a volný čas) – zbylý čas trávili spolu – tvořili a bavili se – každý den hodně
času na seberozvoj – naplňování potřeb seberealizace, sounáležitosti, úcty
- domorodci měli více času na rozvoj vyšších potřeb než my – máme „málo času“ na rozvíjení
těchto potřeb – jsme příliš zaneprázdněni prací
- lovci-sběrači neakumulovali vlastnictví, jelikož kočovali – nebylo lpění na materialismu –
nestrádali
- časté stěhování – podmínka udržování populace
- naše představa dobrého života přináší stres, pocity osamělosti, soutěživost

Bell a Sahlins tvrdí, že na dobrý život nepotřebujeme hodně majetku a peněz

- chudoba je sociální status = postavení vůči druhým lidem; vynález společnosti, která je rozvrstvená

T. Veblen (1899): TEORIE ZAHÁLČIVÉ TŘÍDY

- okázalá spotřeba, plýtvání a zahálka

- kniha psaná v době, kdy se rozvíjel americký kapitalismus – soutěživost, zásluhovost,

nerovnosti
- ROLE SPOTŘEBY v nerovné společnosti, kde se hromadí bohatství

- Záp kultura: snaha vymanit se ze závislosti – nemusíme fyzicky pracovat, máme na to pracovníky
OKÁZALÁ SPOTŘEBA – dáváme najevo vyšší soc status
- OKÁZALÁ ZAHÁLKA – dávání najevo neproduktivní trávení času (př. v 19.století bílá pleť = známka
toho, že nemusíme dřít na poli), nošení nepraktického oblečení, umělé nehty, cestování,
ukazujeme skrze sociální sítě, údržba domů – hezky zastřižený trávník jako známka velkého
množství času/peněz
- OKÁZALÉ PLÝTVÁNÍ – nedojídání jídla, módní trendy – stálá obměna, imperiální motorismus –
nová auta (důraz i na velikost – SUV je ve městě zbytečné, ale demonstruji tím svůj soc.status)

Veblenova teorie – 2 implikace pro ŽP:

1. Okázalá zahálka + soutěživý charakter spotřeby – jde o status

- jedním z nástrojů, jak řešit ŽP problémy, je uvolňování času pro zahálku (zahálka už nebude
tím cool výjimečným)

M.Bell: Co nás motivuje ve vztahu k ŽP není hierarchie potřeb, ale hierarchie ve společnosti

- Pocit osamění kompenzujeme nákupem zboží, které nám zdánlivě nahrazují pocit sounáležitosti
- Univerzitní tým – týmový dres – připomínka dřívějších vazeb
- Snubní prsten – vyjadřuje vztah (symbolika>praktičnost)

Fredy Hirsch – poziční zboží

Pozičního zboží je málo (limitovaný zdroj) – když ho získá, dostane se do vyšší vrstvy – hierarchické
stoupání

- Př. umělecká díla, drahokamy, barák na Václaváku

- Souvislost se ŽP – když budou vyhlášené nár.parky, nezamýšleně vytváří seznam pozičního zboží
(chráněné druhy začnou být lákavé) – lákadlo pro masovou turistiku, zdražování pozemků,..
- = ochranářské snahy vytváří nové potenciální poziční zboží
- Chrámy konzumů = nákupní střediska

(Individualizace začala od 60.let)

Kniha Konfrontovat spotřebu: T.Princen, M.Maniates, K.Conca – otázky: Co a kolik

konzumujeme? Kolik je dost?

Klíčová témata ve vztahu ke spotřebě:

o Neudržitelnost současných trendů
o politické překážky
o spotřeba nejen jako individuální volba různého zboží - spotřeba se neodehrává
jen v obchodě když nakupujeme, ale už v momentě výroby (těžba – spotřeba
zdrojů a energií)
Zpochybnění vzorce IPAT (vzorec o dopadech na žp) – impact population
affluance technology

Potřeba konfrontovat spotřebu ve 4 krocích

1) uznat, že spotřebitelské volby nejsou izolované akty – racionální rozhodování

- sociální zakotvenost spotřeby
- individualizace
- komodifikace – zbožní směna – peníze>sdílení (od couchsurfingu k airbnb) – proměna i
mezilidských vztahů

2) klást si otázky, které se zametají pod koberec

- co a jak konzumujeme
- kde jsou centra moci, kde se rozhoduje o našich volbách
- platí dichotomie (nabídka x poptávka, spotřeba x výroba)
- individuální volba je iluze

3) odkrývání iluze „svrchovanosti spotřebitele“

- představa svrchovaného spotřebitele = my se rozhodujeme, co spotřebujeme – iluze!
- Kritika stávající pojetí efektivity – T. Eriksen: Syndrom velkého vlka – kulturní bulimie (mnoho
možností a nevíme pro co se rozhodnout – je nám z toho špatně)
4) Uvážlivá spotřeba – nestačí individuální (dobrovolná skromnost), musí být strukturální (stačí
jedno politické rozhodnutí, že se prodlouží provoz tepelných elektráren a „přetluče“
dobrovolnou skromnost individua)

Sociální konstrukce environmentálních problémů

Jak dochází k tomu, že společnost vnímá něco jako „environmentální problém“

- Každý environmentální problém je problém sociální – Proč? Protože vyžaduje aktivitu sociálních
aktérů!

STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS – každý společenský problém se objeví ve společenských

strukturách – v 70. letech se ukázalo, že to tak ale není

SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS – zkoumá způsob, jakým je vytvářena sociální realita -

kritika představy objektivně daných problémů

Sociální problémy – M. Spector, J. Kitsuse

- Nejsou statické, mají svoji historii

1. fáze = nutnost transformovat problém ze sféry soukromé na veřejnou
(př. domácí násilí – mluví se o tom, dochází k oficiálnímu uzníní
2. oficiální uznání
3. nespokojenost se způsobem řešení problémů oficiálními institucemi
4. rozvoj alternativních institucí
- fáze se překrývají! Nejsou lineární – mnoho problémů se nedostane do 4.fáze – mnoho nových
aktérů může nové legitimní řešení problému potlačit

Konstruktivistický přístup jako analytický nástroj (pro zkoumání problémů) – 3 části

1. tvrzení, co se o problému šíří – podklady: jak se problém zobrazuje, jaké

se používají argumenty, definice, označování velikosti problému,
příklady; oprávnění: jak se problém legitimizuje; návrhy řešení

2. kdo tvrzení šíří – organizace, hnutí, jedinci (formální/neformální)

(reprezentují svoje zájmy nebo někoho jiného?)

3. historický vývoj problému (proces) – neustálý ping-pong mezi oživením

problému – legitimizací – demonstrováním – pak přijde jiný problém,
který jej zatlačí) př. stávka za klima je upozaďována kvůli válce na
Ukrajině
Environmentální problémy
- na rozdíl od sociálních problémů závisí na vědeckých zjištěních
- problémy „neexistují“, dokud je za problém neoznačíme
- u environmentálních problémů jsme vyvlastněni za svých smyslů (nevnímáme mikroplasty, které
konzumujeme) = znečištění 1. generace – potřebujeme vědu, aby nám problém potvrdila
- ambivalence vědy

80. léta: ekologické problémy jsou objektivní – otisknou se na společnosti – kritika

(soc.konstruktivismus – klima krize už dlouho označena za problém (M. Tchatcher a dalšími), ale
vyvolalo to i kontra-jednání – popírači klima krize)

Sociolog John Hannigan: Sociální konstruktivismus souvisí s politickou ekonomií – boj o definice: 3
procesy kolektivního definování problému - 1) přitažení pozornosti na problém (potřeba
popularizátorů věd – novináři, aktivisté) + 2) získání legitimity (viz 6 kritických událostí)+ 3) vyvolání
akce

Klimatická krize = jeden z nejlíp vědou popsaných jevů – velmi intenzivně zkoumán!

- Vědecká argumentace velmi důležitá – ale riziko: technokratizace - uzavírání od veřejných debat

6 KRITICKÝCH UDÁLOSTÍ (S. Staggenborg) – umožňují konstruovat problém, získat legitimitu

(přesvědčit okolí o závažnosti problémů)

1) Velké socioekonomické/politické události (př. volby)

2) Neštěstí a průmyslové nehody (př. Černobyl, Fukušima)
3) Kritická setkání – konfrontace (př. policie vs antijaderní protestanti)
4) Strategické iniciativy
5) Režírované události, happeningy (i dokumenty – př. D.Altenborough)
6) Politická rozhodnutí (oficiální odpověď na jednání hnutí)

V boji o definice problému: na jedné straně aktivisté, na druhé straně kontrahnutí (př. ropné
organizace)

Riziko
- Racionální posuzování rizika na základě pravděpodobnosti – nejmíň nebezpečná alternativa

Teorie racionální volby (vybíráme nejmenší riziko na základě informací, které máme)

- Kritika č. 1: nejednáme jen na základě rozumu ale i emocí (př. do naší spotřeby vstupuje i otázka
pozičního zboží – identity)
- - Obhajoba: risk-benefit analýza – rizika můžeme přepočítávat na společný jmenovatel (peníze) –
př. pojišťovnictví; na všechno můžeme dát cenovku – i na lidský život
- Kritika č.2: rizika si nevybíráme, jsme jim vystaveni (př. auto – ne všude jezdí MHD)
- Lidé spíše akceptují rizika, i nichž si myslí, že si je zvolili dobrovolně

Teorie racionálního posuzování rizika (rac.volby) – předpokládá, že rizika jsou „fakta“ x Bell: „Riziko je
součástí kontextu, otázkou našich hodnot, norem, kultury“ – př. automobilismus: riziko jízdy autem
jsme ochotni akceptovat – pojeno s představou hodnot – individuální svoboda, pozice ve společnosti

Lidé ne vždycky jednají na základě svých zájmů, ale na základě citu.= ´prezentovat nějaký status.
třeba budu jezdit po Praze autem a i když to není potřeba. ale auto = vyšší status.

ALE když používáme racionalitu , tak vychází nam , že auto je nevýhoda

RIZIKO JAKO KULTURA – A. Wildavsky, M. Douglas

- Riziko samo je kultura – důležitost kontextu našeho rozhodování, riziko je záležitosti kultury
- Proč v naší společnosti mluvíme o riziku = způsob, jakým mluvíme o našich obavách
- Riziko = hrozba, co může přijít; odjakživa tomu lidstvo čelilo
- Dnes: o našich obavách mluvíme skrze vědu (dříve př. náboženství – mor je trest od Boha)
- Způsob zvládnutí obav v předvědeckém období př. hon na čarodějnice
- Přeměna subjektivních obav v objektivní pravděpodobnosti
- Označení „riziko“ – moderní způsob, jak se vypořádávat s obavami – odkaz na racionalitu, která
implicitně demokratizující potenciál (reprezentuje celé lidstvo)
- Nejde o odvržení racionální posuzování rizika a vrácení se zpět „k honu na čarodějnice“, ale začít
vyvažovat a zdůraznit sociokulturní kontext
- Důraz na kulturu – uvědomění, jak se racionalita může stát nástrojem pro ovládání společnosti
- = porozumění HODNOTOVÉ RACIONALITĚ
- Technokracie – společnost pod nadvládou expertů, kteří vylučují demokratickou veřejnou diskuzi

riziko je moderní kulturní prostředek jak vypořádat s nejistotou, je to představa jak rozvije věda ,
vědecké poznání. jak diskutovat o nebezpečích a nejistotach.

v kult perspektive rizika potreba vnimat riziko jako kulturu. nejde o to racion uvažování, jde o způsob
vyvážit. jak chápeme rizik skrze vědecké porozumění - je naše kult uchopení obavz/nejistoty.

když mluvime o riziku , mluvime o moci expertního věděni. v rizikové společnosti jdou boje o definice
různých rizik.

život je nebezpečný. prinasi starosti, obavy. v současnosti lidi s tim jdou pomoci kulturniho
vyrovnavání riziku, předtím pomoci víry

- Reflexivní věda

SOCIOLOGIE KATASTROF
- Nehody a katastrofy jako pojivo/tříštění společnosti
- Kai Erikson – rozlišení: A) neštěstí jako „dílo přírody“ – solidarita x B) neštěstí vlivem lidského
zásahu – pocit zrady; rozpad důvěry, obavy z budoucnosti (lze jim zabránit) - Nový druh potíží –
technologické nehody - př. jaderná havárie v Černobylu – ovlivnila i další generace – hluboké
sociální trauma (ztráta kontroly nad tím, co mělo být pod kontrolou)

- pocit obavy z budoucnosti

- přírodní - je možné zabranit

- technologické - potencial katastrofický

- lineární a komplexní system

Věda
Vědecké poznání je prostředkem aby člověk poznal přírodu podle Bacona.

Je důležitá separace člověka od přírody, kterou provedl Decart. Což umožnilo s přírodou
experimentovat a razbirat na kousky.

v 70 letech začátek 80 - objektivní dimenze environmentální problémů. věda vychazela z toho ze

problemy objektivní existují. byla kritizovana z toho důvodu že přírodní věci mají přístup k tomu abz
envir problemy mohly popsat.

kritika - věda nepozná objektivní svět jak je. dělění fakta a hodnota - jako je možne oddělit přírodu od
společnosti.

jak funguje věda - vědecké fakta jako vlaky, můžete stavět/ rozšiřovat kolik chcete koleje ale nemůže
jet mimo koleje.

reflexivní věda - civic science občanská věda - potřeba reflektovat na hodnoty, aby otevřelo víc soc
racionalitě, umožnilo na vědě participovat. spojeno s představou demokratizace vědou, větší spektr
akteru. odmítnutí instrumentální vědeckého rozumu. skepticismus vůči vědeckému pokroku -
skepticism že víc vědy a technologií řeší problémy - empirické dimenze

normativní dimenze - zvýšit participace lide , transparentnost lidé pochopí jak věda funguje , aby to
byla zodpovědná věda

institucionální dimenze - umožňovat učení (?)

pojetí objektivity - rozvinutí objektivity díky vlivu pozitivismu v 19 století, technologické objevy v 19
století, rozvoj fotografie, masový tisk. soc vědy. věci mohou získat přesný popis vědění. svět takový
jaký je

1. věda předpokládá nějaké hodnoty - na těch hodnotach věda funguje. kde je hranica/kolik
experimentu je potřeba.
2. kritika objektivity a předpokladu

Globální oteplování - neznamená, že neexistuje lednikolvé splyny které nešli k lidem dolu, to existuje.
a konstruovanost klim zmeny - o zmene klimatu můžeme mluvit skrz sociální procesy, něco měříme
shromáždíme tvrzení, dělame vizualizace. konstrukce

svět poskytuje hole fakta, člověk to dava do teorie které formulují smysluplně poznání světa

Jak se vytváří environmentální problém - shromažďování fakta, její prezentace/ vizualizace.

Sociální konstruktivismus mluvit v kontextu , typ věděni odehrává v nejakem kontextu s materialníma
předpokladama
otazky
1. Co znamená, že jsme vyvlastněni ze svých smyslů? Jaké se to týká teorie? (nevnímáme
mikroplasty, které konzumujeme) = problémy „neexistují“, dokud je za problém neoznačíme. Teorie
rizikové společnosti = soc konstruktivizmus asi

2. Popiš Schneibergovu teorii běžícího pásu výroby. - maximalizace zisku, Všichni aktéři své vlastní
práci snaží dosáhnout ekonomic růstu a usilují o profit, Maximalizace zisku zrychluje běžící pás.
Běžíme na místě na tom pasu, ty kdo zpadnou z pasu - nezaměstnání například.

3. Co je to okázalá spotřeba? Co je to poziční zboží? Jak spolu pojmy souvisí? 1. taková spotřeba kde
cílem je ukázat demonstrativně svuj vyšší status. 2. zdroj po získání kterého možně dostat do vyšší
vrstvy. Souvisí tím, že oba vyznačují jen ukázání místa v hierarchii - ukázání bohatství a vyšší pozice

4. Individualizace a druhá modernita, depolitizace - DEPOLITIZACE PŘÍRODY = ekologie bez ideologie

– odpovědnost jedince – může fungovat jen dokud požadavky ekologů nepřekročí rámec
systému/než začnou mít více požadavků. Druhá moderna chape nové riziky, které jsou spojené se
všemi formy života, rostlin, zvířat a lidé. Tyto rizika vznikla díky reflexe na vedlejší důsledky a
transformorování. Systémy, které se předtím zdály být schopné poskytovat ochranu před přírodními i
společenskými problémy, jsou mnohem více vnímány, jako stvořitelé nových člověkem vytvořených
globálních rizik. Je to důsledek jejich fungování. Tyto systémy se stanou součástí problému, nikoliv
řešením. individualizace je produktem reflexivní modernity.

5. Kdy a jak se formuje environmentální hnutí? Počátek zájmu o životní prostředí je od počátku 19.
století spjat s romantismem. Původně environmentální hnutí reagovalo na zvyšující se úroveň
znečištění ovzduší během průmyslové revoluce. 1863 - první moderní environmentální zákony.
Moderní ochranářské hnutí se poprvé projevilo v indických lesích. Na konci 19. století vznikly první
společnosti na ochranu divoké přírody. Systematické úsilí za ochranu životního prostředí začalo až na
konci 19. století; v 70. letech 19. století vyrostlo z britského hnutí, jež reagovalo na industrializaci,
růst měst a zhoršení znečištění ovzduší a vody. 20 století - Bojovali za reformu, protože věřili, že
zničení lesů, úrodné půdy, minerálů, volně žijících živočichů a vodních zdrojů povede k úpadku
společnosti. 1970 - den země. V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech došlo k několika
událostem ilustrujícím rozsah škod na životním prostředí způsobených lidmi.

6. Jak se časem poměňuje pojetí přírody? V období antiky byla příroda považována za pohyblivý,
neustále se měnící celek, zároveň pravidelný, organizovaný a dokonalý. Člověk v antické filozofii
nebyl proti přírodě. středověká západní křesťanská kultura - Člověk v křesťanství je vrcholem
božského stvoření, obdařen duší a celý svět kolem je nezměrně nižší než on. V renesanci se vztah k
přírodě opět změnil. Člověk objevuje její krásu, vidí v ní zdroj radosti, ale přesto se považuje nad
přírodou. Na počátku civilizace, v době lovu a sběru, byl člověk zcela závislý na vnějším prostředí. Ve
fázi vzniku zemědělství a chovu zvířat se člověk naučil ovlivňovat přírodu. S počátkem průmyslové
revoluce začala nová etapa ve vztahu mezi přírodou a člověkem – pokrok a myšlenka lidské
nadřazenosti vedly k počátku ekologické katastrofy, jako je tomu nyní.

7. Rozlišení vědy – věda modernistická a reflexivní - v čem spočívá - reflexivní věda je jako otevřená
věda, je vědecký výzkum prováděný, zcela nebo částečně, amatérskými nebo profesionálními vědci.
moderní věda - Moderní věda je způsob, jak zkoumat událost nebo konkrétní aspekt stvoření a
provést komplexní studii o dané položce, nepřístupné každému věda, což vyžaduje odborníky

8. Popiš Thomasův teorém - Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou
ve svých důsledcíchю Například existuje dobrá banka ale někdo řekl, že banka skoro nebude mít
peníze a všechno je špatně. tak lidé začnou vybírat peníze odtud i banka opravdu zavře.
9. Co je to „Iluze svrchovanosti spotřebitele“? myšlení, že lidé mají moc nad výrobou, protože jsou
konečnými kupujícími zboží a služeb ale je to iluze protože situace je opačná. Důvodem, proč máme
problémy se znečištěním automobilů, jsou velká auta. ale mini auta přináší mene zisku. není to tak že by velké
auta lidé chtějí – dokud jim to nebylo řečeno. Bylo to proto, že velká auta byla ziskovější.

10. V čem spočívá konstrukce environmentálních problémů – jak vznikají? svět nám poskytuje holé
fakta, o těch faktech můžeme mluvit skrze sociální procesy , mezi soc aktery s různými zajmy probíhá
různá interakce třeba používají různé disciplíny, teorie a tak, , probíhá shromažďování fakta a jeji
vizualizace / prezentace. environmentální problém můžeme popsat s sociální konstrukce

11. Co znamená „riziko jako kultura“? - v kult perspektive rizika potreba vnimat riziko jako kulturu.
nejde o to racion uvažování, jde o způsob vyvážit. jak chápeme rizik skrze vědecké porozumění - je
naše kult uchopení obavz/nejistoty.

12. Co znamená konec přírody

13. proč je důležité hnutí 70 let - V 70. letech se objevila organizace Greenpeace, která se zabývá
ochranou přírody. Existovala i další ekologická hnutí a sdružení. Od druhé poloviny 70. let - politizace
ekologických hnutí. Prohlubující se ekologická krize. environmentalismus se objevil v 70. letech 20.
století. XX století

14. Jaký vztah mezi pasem vyroby a pasem spotřeby - Koncept běžícího pásu se primárně soustředí
na výrobu – ( x ekonomie: zaměření na spotřebu). Spotřebitelským rozhodnutím předchází
rozhodnutí ve sféře výroby konzumujeme výstupy dané sférou výroby. Jako spotřebitelé buď
akceptujeme nebo odmítáme to, co už je nám připravené

15. Jaká věda využiva předběžnou opatrnost -

16. individualizace zodpovědností - osobní rozhodování s ohledem na veřejný zájem