Úkol 3 a

Aristotelský realismus:
realitu poznáváme takovou, jaká je, jak se nám jeví, realita je na našem poznání
nezávislá
anti-idealismus: realita je reálná nezávisle na našem poznání, naše poznání ji nijak neformuje
objektivismus: realita není relativní vzhledem k poznávajícím subjektům, je pro
všechny stejná
anti-skepticismus: realita je poznatelná
receptivismus: při poznání realita působí na naše poznávací schopnosti, které se jí
přizpůsobují, zdrojem poznání je výlučně realita, nikoliv např. náš rozum
přímý realismus: to, co bezprostředně poznáváme, je opravdu realita, která je
poznatelná, schopná vstupovat do našeho poznání.
Poznání je přirozené dobro, ke kterému je každý rozumový živočich od přirozenosti
zaměřen jako k cíli, který má hodnotu sám v sobě.
Poznání je činností imanentní (její výsledek zůstává v činném subjektu).
Teorie umírněně realistické teorie abstrakce:
Vše, co reálně existuje, či může existovat, je dokonale individuální.
- Obecnými pojmy bezprostředně uchopujeme něco reálného.
Teorie predikace:
- teoretický protějšek umírněně realistické teorie abstrakce
Konzervativní korektury tradiční teorie poznání:
Rozumová intuice:
Zpochybňuje Aristotelovu tezi, že smysly poznávají jednotlivé a rozum obecné. Vše, co
existuje, je individuální. Obecniny reálně neexistují. Skutečné poznání se vždy týká
jednotlivin.
Objev intencionality:
Podle Aristotela je poznání předmětu jeho “přítomností v duši”. Scotus tvrdí, že je něco
jiného být v duši jako akcidentální forma v subjektu, a být v duši jakožto poznaný předmět.