29.

Dědičnost mnohobuněčného organismu

dědičnost – schopnost rodičovských organismů předávat své vlastnosti v podobě vloh svým potomkům
pokračování biologického druhu, zachování charakteristických vlastností
proměnlivost – schopnost organismu měnit své vlastnosti, adaptace org. na jiné prostředí vývoj
biologického druhu
gen – informace pro utvoření určité vlastnosti organismu, úsek DNA, který nese informaci o tvorbě
určité bílkoviny
alela – konkrétní forma genu
genotyp – soubor genů v organismu
fenotyp – soubor všech znaků v organismu, vytváří se na základě genotypu
homozygot – stejné alely AA,aa
heterozygot – různé alely Aa

Vztahy mezi alelami

Fenotypový projev určitého genu u heterozygota závisí na tom, jaký je funkční vztah mezi příslušnými
rozdílnými alelami. Méně častý je vztah kodominance, -( krevní skupiny) kdy u heterozygota se budou
ve fenotypu projevovat obě odlišné alely souběžně, vedle sebe a nesmíšeně. Ani jedna z alel nepotlačuje
projev té druhé alely. Tento vztah je typický pro dědičnost antigenních vlastností organismů, např. pro
erytrocytární krevně skupinové antigeny - systém ABO.
Nejčastější je vztah dominance a recesivity. Znamená to, že projev dominantní alely ve fenotypu
převládá a překrývá fenotypový projev alely recesivní. Pokud toto překrytí je úplné - úplná dominance
a resecivita, pak heterozygot má stejný dominantní fenotyp jako dominantní homozygot a recesivní
fenotyp se může projevit jedině u recesivně homozygotních jedinců. Jestliže dominantní alela
nepřekrývá úplně projev recesivní alely – neúpná dominance a recesivita, heterozygot má fenotyp
odlišný jak od dominantního, tak recesivního homozygota; jeho fenotyp vzniká smíšením fenotypových
projevů obou alel. U neúplné dominance a recesivity se někdy ještě rozlišuje tzv. interMEDIARITA
(fenotypový projev obou alel je v rovnováze, tj. jako uprostřed mezi dominantním - např. červená barva
a recesivním znakem - bílá barva, kdy heterozygot je růžový) a semidominance- odstíny růžové
(fenotypový projev u heterozygota může kolísat v celé škále od téměř dominantního znaku až po téměř
recesivní znak – např. růžová barva heterozygota jednou je více do červena, jindy světle růžová až do
běla).

Dědičnost monogeních znaků

Autozomální dědičnost:
1. MONOHYBRIDISMUS- 1 znak
- křížení 2 jedinců, kde je sledován pouze 1 znak
a) monohybridismus s úplnou dominancí
- > křížení dvou stejných homozygotů – AA nebo aa
- > křížení dvou různých homozygotů - AA x aa
- > křížení homozygota s heterozygotem – Aa x aa
- > křížení dvou heterozygotů – Aa x Aa

b) monohybridismus s neúplnou dominancí = intermediarita

- heterozygoti jsou fenotypově odlišní od homozygotů
Aa x Aa - > genotypový poměr 1 : 2 : 1, fenotypový poměr 1 : 2 : 1

2. DIHYBRIDISMUS S ÚPLNOU DOMINANCÍ

F+ - generace - *UNIFORMNÍ HYBRIDISMUS

- pro zápis genotypů v F2 generaci používáme kombinační čtverec

AB Ab aB Ab
AB AABB AABb AaBB AaBb
Ab AABb AAbb AaBb Aabb
aB AaBB AaBb aaBB aaBb
ab AaBb Aabb aaBb aabb
- počet různých genotypů = 9 = 32
- počet různých fenotypů = 4 = 22

- štěpný poměr 9 : 3 : 3 : 1
- úhlopříčka homozygotů, úhlopříčka heterozygotů
- šlechtitelské novinky – nové homozygotní kombinace AAbb. aaBB
 Mendelovy zákony:
U každého diploidního potomka se alelární pár skládá z jedné alely otcovské a jedné alely
mateřské. Přenos alel na potomky podléhá základním pravidlům kombinatoriky. Jako první
vyřešil tuto problematiku právě J. G. Mendel. Od něj taktéž pochází kombinační
(Mendelovské) čtverce. Jeho poznatky lze shrnout do 3 Mendelových zákonů. Mendelovy
zákony jsou univerzální, tvoří základ genetické vědy. Jsou výsledkem jeho experimentů s
odrůdami hrachu – křížil čisté linie odrůd, které se odlišovaly v jednom nebo více přesně
definovaných znacích a pozoroval nejméně dvě generace potomstva kříženců.
Gonozomální dědičnost
- dědičnost závisí na pohlaví
- 2 typy chromozómů – X, Y
a) savčí typ – člověk, někteří obojživelníci, plazi, většina hmyzu, řada dvoudomých rostlin
samičí pohlaví XX
samičí pohlaví XY
b) ptačí typ – ptáci, některé ryby a motýli
samičí pohlaví XY (ZW)
samčí pohlaví XX (ZZ)
c) typ Protenor – kobylky, vosa
- nemají chromozóm Y, pouze jeden X
Dědičnost genů na gonozomech
1) geny na homoogní části úseku X a Y
- dědí se podobně jako geny na autosomech = pseudoautosomální dědičnost
2) geny na heterologní části Y chromosom
- předává se z otce na syna = holoandrická dědičnost, nebyli zjištěny nemoci
3) geny na heterologní části X chromosomu = gonosomální dědičnost
- významné geny
- nemoci hemofilie, barvoslepost

Dědičnost pohlavně ovlivněná

Příslušné geny jsou také lokalizovány na autozómech, ale u heterozygotů se znak u jednoho pohlaví
projevuje jako dominantně děděný, zatímco u druhého pohlaví jako recesivně děděný. Příkladem je
předčasná plešatost u člověka, která je častější u mužů než u žen. Jedná se o autozomální dědičnost, kdy
u heterozygotní ženy alela pro normální růst vlasů překrývá fenotypový projev patologické alely.
U heterozygotních mužů v přítomnosti testosteronu je účinek patologické alely zesilován, takže se
projeví ve fenotypu vypadáváním vlasů. Pokud jsou přítomny 2 patologické alely (jedinec je
homozygotem), znak se projeví u obou pohlaví, tj. plešatostí u mužů i u žen, pouze u žen nedochází
k úplnému vypadání vlasů v podobě lysin, ale k výraznému prořídnutí kštice
Vazba genů – Morganovy zákony

na základě pokusů s octomilkou

1. Geny jsou vždy uloženy na chromozomu lineárně za sebou.

2. Geny jednoho chromozomu tvoří vazebnou skupinu. Počet vazebných skupin organismu
je shodný s počtem párů homologních chromosomů příslušného organismu.
- Obecně: čím blíže leží oba lokusy na chromosomu, tím spíše se budou dědit spolu a tím menší
bude množství rekombinantů - můžeme stanovit genetickou (vazebnou) vzdálenost
3. Mezi geny homologického páru chromozomu může prostřednictvím crossing-
overu probíhat genová výměna. Frekvence crossing-overu je úměrná vzdálenosti genů.

druhy vazby vloh:

Úplná vazba nastává, když jsou dva geny tak blízko sebe, že mezi nimi
při meiose nikdy nedochází ke crossing-overu. Rekombinační zlomek je v tomto případě
roven 0 a geny se dědí vždy společně.

Neúplná vazba je mezi geny přítomna, pokud mezi nimi dochází ke crossing-overu. Tím
dochází k rekombinaci genů.

fáze vazby vloh:

 první možnost, kdy jsou dominantní respektive recesivní alely obou lokusů na témže
chromosomu se nazývá vazba ve fázi cis neboli coupling
 druhá možnost, kombinace jedné dominantní a jedné recesivní alely na jednom
chromozomu se nazývá vazba ve fázi trans neboli repulsion - REKOMBINANTI
 zapisovat konkrétní haplotypy je velmi podstatné pro správné určení, který z potomků
je rekombinant a který non-rekombinant

síla vazby:
pojem vyjadřující četnost výskytu crossing-overu mezi 2 geny na 1 chromozomu
čím vzdálenější geny – tím větší pravděpodobnost crossing-overu = síla vazby je menší
mezi lokusy různě od sebe vzdálených vzájemně vázaných genů je různá síla vazby
množství rekombinací alel je přímo úměrné vzájemné vzdálenosti genů na chromozomu => základní
princip sestavování chromozomových map

Morganovo číslo lze stanovit zpětným křížením dihybrida AaBb s homozygotně recesivním rodičem
aabb
Tímto křížením se zjišťuje kolikrát častěji příslušník F1 tvoří rodičovské gamety oproti
rekombinovaným

Výpočet Morganova čísla:

Jednotkou síly vazby je 1 cM (je to 1 % četnosti rekombinant v potomstvu zpětného

křížení).
U člověka 1cM = přibližně 1mil bází

maximální hodnota θ je totiž 0,5 tj 50%, zatímco délka chromosomu po sečtení jednotlivých
úseků při genetickém mapování může být i 120 až 150 cM

Batesonovo číslo:
- vazebný koeficient
- poměr mezi četnostmi fenotypově nerekombinantních a rekombinantních potomků
Příklad 1

U rajčat je okrouhlý tvar plodu O dominantní nad protáhlým o a hladký povrch plodu P nad broskvovým
p. Testovací zpětná křížení jedinců F1 heterozygotních v těchto alelových párech dala tyto výsledky:

Fenotyp
hladký hladký broskvový broskvový
okrouhlý protáhlý okrouhlý protáhlý
12 123 133 12

1. Otestujte, zda jsou sledované alelové páry nezávisle kombinovány nebo jsou ve vazbě.

Jsou sledované alelové páry ve vazbě?

Vzorové řešení
B1: hladký, okrouhlý hladký protáhlý broskvový, okrouhlý broskvový, protáhlý
P-O- P-oo ppO- Ppoo
12 123 133 12

2. V případě jejich vazby určete, zda byly sledované alelové páry v F1 vázány ve fázi cis nebo trans.

V jaké vazbové fázi jsou sledované alelové páry?

 Vzorové řešení
B1: hladký, okrouhlý hladký protáhlý broskvový, okrouhlý broskvový, protáhlý
P-O- P-oo ppO- Ppoo
12 123 133 12

Pro stanovení vazbové fáze cis nebo trans si určíme rodičovská uspořádání alel. Vyjdeme z
předpokladu, že při vazbě vloh jsou v potomstvu nejčastější právě rodičovské kombinace. V
našem případě jsou tedy rodičovské genotypy PPoo a ppOO, z čehož vyplývá, že alelové páry
jsou v F1 generaci vázány ve fázi trans.

Př. Geny M,N vzdáleny 10cM. Homozygotně dominantní v obou genech zkřížen s homozygotně
recesívním. Zpětným křížením potomků s recesívním homozygotem získáno 1000 potomků. U kolika z
nich se uskutečnil crossing over?
Řešení: 10% z 1000 = 100

Genové interakce
(viz prezentace)
- na vzniku 1 znaku se může podílet více genů, který spolupůsobí
1. reciproká interakce
Př.barva papriky 1.gen – tvorba barviva antokyanu, 2.gen – rozklad chlorofylu → 4 barvy červená,
hnědá, žlutá, zelená
RrCc x RrCc → fenotypy 9:3:3:1
2. komplementace – vzájemné doplňování
PŘ: bělokvětý x bělokvětý
CCrr x ccRR → červenokvětý CcRr - > pro červenou barvu je potřeba C i R
CcRr x CcRr → 9:7
3. interakce epistáze a hypostáze
- určitý gen je nadřazen či podřazen jinému genu
nadřazený – epistatický, podřazený – hypostatický
PŘ: barva srsti u myší
černá barva srsti dominantní nad hnědou barvou srsti, B … alela pro černou barvu
b …. alela pro hnědou barvu
jiný gen, zvaný epistatický, rozhoduje o tom, zda barvivo bude „umístěno“ do srsti.
Nazvěme tento gen písmenem C.
bude-li přítomna alela C, pak bude srst podle situace hnědá či černá
bude-li mít myš genotyp cc, pak se neuloží do srsti žádné barvivo a myš bude bílá
černí RRCC x albíni rrcc → černí RrCc
RrCc x RrCc → 9:3:4
černí : hnědí : albíni>
4. kompenzace
- působení dominantních alel je protisměrné - > fenotypové účinky se ruší

Dědičnost polygenní
Velmi složitý je způsob dědičnosti znaků kvantitativních. Jedná se o znaky, jejichž hodnotu (povahu)
můžeme vyjádřit čísly. Je to na přiklad: výška postavy, hmotnost těla, hodnota IQ apod. Tyto znaky jsou
určovány geny malého účinku (minorgeny). Tento typ dědičnost je též označován jako – polygenie,
neboť na vzniku jednoho znaku se podílí více než jeden gen. Polygenní typ dědičnosti je mnohem
složitější, než dědičnost znaků kvalitativních. Na vzniku znaku se podílí více genů malého účinku
(někdy až několik desítek) a nezanedbatelný vliv zde má i vnější prostředí (potrava, světlo, teplota...).
Alely v tomto případě mohou mít buď podíl na základní hodnotě znaku (neutrální alely), nebo tuto
základní hodnotu nějakým způsobem upravují (aktivní alely). Pro přenos těchto alel z rodičů na
potomka opět platí Mendelova pravidla monohybridismu. Projev znaku v generaci vyjadřuje Gaussova
křivka. Pro rozložení těchto znaků v populaci je typické, že průměrné hodnoty znaku mají v populaci
největší procento zastoupení., zatímco nejméně zastoupeni jsou jedinci s extrémně nízkými nebo naopak
extrémně vysokými hodnotami znaku. Schéma aditivního působení genů malého účinku a polygenní
dědičnosti tělesné výšky člověka je znázorněno na následujícím schématu (dle O. Nečase a spol.).

1) neutrální alely – neovlivňují základní hodnotu znaku - a

2) aktivní alely – zvyšují základní hodnotu znaků - b
segregace : ( a + b)n…………n - celkový počet alel

- u kvantitativních znaků má na výsledný fenotyp vliv prostředí

- míru dědičnosti udává dědivost=heritabilita
koeficient dědivosti h2
h2= variabilita genetická( rozptyl) / celková ( prostředí a genetická) 0 < h2 <1
- blíží – li se k 0 prostředí má velký vliv
- Výška postavy h2 = 0,9
- Hmotnost 0,5 – 0,6
- Inteligence 0,8
Mimojaderná dědičnost
DNA není v buňce obsažena pouze v jaderných chromozómech, ale také je přítomna v některých
buněčných organelách, hlavně v mitochondriích a plastidech. Dědičnost těchto mimojaderných genů
se neřídí zákonitostmi mendelovské dědičnosti. Mluvíme o mimojaderné dědičnosti. Mimojaderná DNA
je cirkulární a podobně jako u prokaryontního chromozómu není spojena s histony.
Mimojaderné geny zpravidla řídí znaky, které jsou spjaty s funkcí dané organely. Např. v
mitochondriální DNA je uložena informace pro tvorbu některých enzymů dýchacího řetězce
(cytochrom b, cytochromoxidáza ), některé podjednotky pro dehydrogenázu NADH a pro ATPázu, dále
rRNA a tRNA.. Ostatní mitochondriální enzymy jsou kódovány jadernými geny.
V plastidech nese DNA informaci pro tvorbu chlorofylu.
Mimojaderná DNA se replikuje v organelách nezávisle na replikaci jaderné DNA.
Mimojaderná dědičnost se také vyznačuje tzv. matroklinitou, kdy znaky se dědí po matce. Je to
dáno tím, že vajíčko přináší do zygoty velké množství cytoplazmy s jejími organelami, kdežto
spermie kromě jádra neobsahuje zpravidla žádnou cytoplazmu (spermie obsahuje 1 mitochondrii, která
zaniká). Při křížení fenotypově rozdílných jedinců, tj. heterozygotů pro mimojaderné geny v
mitochondriální nebo plastidové DNA, nelze nalézt žádné charakteristické štěpné poměry, protože
organely se při dělení rozcházejí do dceřiných buněk zcela náhodně. Pokud buňka obsahuje
organely s normální alelou i organely s mutovanou alelou, pak se může náhodně stát, že do některé
dceřiné buňky se dostanou jen organely s jedním typem alely. Toto je zejména patrné u panašování
rostlin, kdy v pletivech jsou fenotypově rozdílné buňky. Bílá místa odpovídají buňkám, v jejichž
plastidech je geneticky podmíněný defekt tvorby chlorofylu.
Pokud pyl bude pocházet z rostliny panašované a vaječné buňky z normální zelené rostliny,
potomstvo bude převážně normálně zelené.
Ale je-li panašovaná rostlina opylena pylem z normálně zelené rostliny, bude většina
potomstva také panašovaná. Vaječná buňka panašovaných rostlin obsahuje směs normálních a
defektních chloroplastů (z hlediska tvorby chlorofylu). Opakovaným dělením zygoty a dalších buněk
pak dojde k tomu, že některé buňky získají samé normální chloroplasty nebo směs normálních a
defektních chloroplastů (zelená pletiva), jiné soubory buněk budou mít všechny chloroplasty defektní
pro chlorofyl (nezelená pletiva). Je to důsledek tzv. somatického štěpení.
Dnes je známa u člověka řada chorob, které jsou podmíněny právě defekty v mitochondriální
DNA – např.Leberova atrofie optiku, velmi vzácná choroba s frekvencí 1: 50 000, která se v dospělosti
projevuje oboustrannou slepotou. Toto onemocnění je podmíněno 2 bodovými mutacemi v genu pro
podjednotku NADH dehydrogenázy, což se projevuje snížením aktvity transportu elektronů. Tím vázne
oxidativní fosforylace. Mitochondriální choroby se proto většinou projevují postižením tkání, které
jsou citlivé na nedostatek energie, tj. zrakový nerv, CNS a svaly.

Genetika populací
populace = soubor jedinců 1 druhu žijících na 1 místě, ve stejný čas a mohou se křížit
genofond = soubor všech alel členů 1 populace
způsob výběru partnera:
1) autogamie – samooplození – samosprašné rostliny, hermafroditi
- > populace homozygotuje, heterozygoti vymírají ale nikdy nevymřou úplně
1: 2 :1 AA Aa aa
25% 50% 25%
↓ ↓ ↓ ↓ ↓
čistá linie ← 12.5% 25% 12.5% → čistá linie
2) allogamie – ne samooplození
panmixie – zcela náhodné párování
- alela má frekvenci, kterou ovlivňuje frekvenci genotypu i fenotypu
- počítání frekvence pomocí Hardy – Weinbergova zákona
- > A = p, a = q,
p+q=1
platí p 2 + 2pq + q2 = 1

Př. 84% populace je Rh+

 Q = 0.16 frekvence reces.homozygotů

 q = 0.4 reces. alely
 p = 0.6 dominant. alely
 P = 0.36 dominant.homozygotů
 H = 2 x 0.4 x 0.6 = 0.48 heterozygotů

Př. v USA se v poměru 1:10 000 rodí děti s fenylketonurií, nemoc je způsobena recesívní alelou
aa
 pokud je výskyt nemocných 1:10 000, pak se jedná o recesívní homozygoty a pak je tedy Q
rovno 1/10 000 což je 0,0001
 q = 0,01
 víme, že p = 1 – q
 a tedy p = 1 – 0,01 = 0,99
 frekvence přenašečů bude 2pq, tedy 2x0,99x0,01 = 0,0198 = přibližně 2%

Př. U myší je hnědá barvy srsti dominantní nad šedou barvou. V populaci 200 myší máme 168
hnědých myší. Jaké jsou alelové frekvence p a q? Kolik je heterozygotů?

 q2 = (32/200) = 0.16
 q = 0.4
 p = 1 - (0.4) = 0.6
 p2 = 0.6 x 0.6 = 0.36
 2pq = 0.48

Př. Mák – samosprašný druh, populace 68% homoz. dom., 32% heterozygotů
Po kolika generacích samoopylení dojde k vyštěpení 15% reces. homoz.
Mn mm
P 32 0
16 8
8 12
4 14
2 15
Ve čtvrté generaci. V dalších generacích přírůstek heterozygotů zanedbatelný.

FAKTORY PORUŠUJÍCÍ GEN. ROVNOVÁHU POPULACE

1) nenáhodné párování
2) selekce = přírodní výběr
- udržují se alely výhodné pro organismus
- dominantní alely mizí rychle, recesivní pomalu - nikdy nevymizí zcela - selekce
působí pouze proti recesivním homozygotům, heterozygoté ji přenášejí
- pozitivní - zvýšení uplatnění jedinců s výhodnými alelami
- negativní - eliminace méně výhodných alel
3) mutace
mění četnost alel v genofondu
- během jedné generace se v genofondu téměř neprojeví
4) genetický posun= drift – počet potomků je menší, takže všechny možné kombinace se nemohou
uplatnit, výskyt některé alely se tak může vlivem náhody podstatně snížit
- velká populace se vlivem náhody rozpadá na několik menších
5) velikost populace
malá populace - omezený výběr partnerů - > příbuzenské křížení= inbreeding- – inbrední
deprese – v malé populaci stoupá četnost homozygotu a tím výskyt chorob podmíněných
recesivní alelou
př. alkaptonurie – recesivní onemocnění 1:500 000, ale některé horské oblasti
Slovenska 1:19 000 (izolovanost horských obcí – příbuzenské
sňatky)( klinické příznaky: při dlouhodobém trvání - ochronóza (= hnědočerné zbarvení
chrupavek a pojivových tkání, nejprve sklér (ale až po 20. roce života), pak chrupavky uší, šlachy
ruky, chrupavky kloubů, intima cév, endokard, vylučování pigmentu potem Þ zabarvení oblasti
genitálu a podpažních jamek, ochronóza Þ artritida (= degenerativní a zánětlivé změny kloubů
s odpovídajícím omezením pohybu a bolestivostí, laboratorní nálezy: moč tmavne stáním
(oxidací) na vzduchu

X heteroze = hybridní zdatnost – rozšíření genofondu vnesením nových alel

v max.míře se uplatní v první generaci kříženců, využítí v zemědělské praxi
- k udržení životaschopného druhu je nezbytné 200 – 500jedinců v populaci
6) migrace
- genofond obohacován i ochuzován

Proměnlivost
příčiny: 1. genetické – segregace, kombinace, rekombinace
při meióze dochází k rozchodu = segregaci
rekombinace = crossing over
- párování alel při oplození
- mutace – změna kvantity a kvality genů
2. vliv prostředí- může vyvolat mutace,
u znaků kvantitativních
Mutace
I. podle rozsahu:
a) genové – mění kvalitu jednotlivých genů
- ztráta nukleotidů = delece
- zařazení nadpočetného nukleotidu = adice
- záměna nukleotidu jiným = substituce
- změna pořadí nukleotidů
- zařazení nepřirozeného nukleotidu
- zmnožení nukleotidů = amplifikace
- existují reparační enzymy, které dokáží rozpoznat chybné místo a opravit ho
b) chromozomové aberace – mění strukturu chromozomu, jsou způsobeny při crosingoveru
- ztráta vnitřní části chromozomu = delece
- ztráta koncové části chromozomu = deficience
- zdvojení části chromozomu = duplikace
- převrácení části chromozomu = inverze
- připojení části chromozomu na jiný = translokace
- rozpad na části = fragmentace
- porucha meiózy, většinou gamety nefunkční či zygoty nejsou životaschopné
- porucha mitózy, porucha tvorby somatických buněk
- u člověka 6% gamet poškozeno

c) genomové – mění se počet chromozonů

- normální počet - euploidie
- > polyploidie – znásobení počtu chromatických sad – u rostlin v zemědělství
- > aneuploidie – snížen či zvýšen počet jen určitých chromozomů
 - 2n + 1 – trizomie – Downův syndrom
- 2n – 1 – monozomie – Turnerův syndrom
II. podle způsobů vyvolání:
1. spontánní – vzácné - na buňku a generaci 1: 106
2. indukované – vyvolané působením mutagenních činitelů = mutageny
- časté, často negativní, většinou poškozuje
a) fyzikální – UV, RTG, gama paprsky, radioaktivita
b) chemické – azobarviva, oxidační činidla, kolchicin….
c) biologické – retroviry,

GENETIKA ČLOVĚKA
- platí obecné zákony genetiky, ale odlišnost ve způsobu studia:
 nelze provádět experimenty
 nelze provádět selekci
 generační doba člověka dlouhá- >1 genetik může sledovat nejvýše 4 generace
 malý počet potomků - uplatnění malého počtu gamet
 složitý genotyp - 50 tisíc genů
 většina znaků polygenního charakteru - velký vliv vnějšího prostředí
 lidská společnost se děli na řadu populací ( národy, sekty, společ. vrstvy)

METODY STUDIA:
1) POZOROVÁNÍ FENOTYPOVÝCH PROJEVŮ
metody
a) genealogické = rodokmenové
- sledujeme určitý znak - vyšetřovaná osoba = proband

- rizika v rodokmenu ( opravdový otec, paměť, zamlčení, adoptivní děti)

b)populační = studium lidských populací

- vybírá se vzorek populace, porovnávání frekvence znaků, jaký význam má prostředí
c) gemelilogická = sledování dvojčat
- dvojvaječná - stejných 50% genů, jako sourozenci, kt. se narodí po sobě
- jednovaječná - 100% genů shodných, stejné pohlaví, choroba- buď oba nebo nikdo
- genet. zajímavé zejména když žijí každý jinde
- všechny shodné znaky zajišťuje genotyp
- dědičnost normálních znaků:
 - > krevní skupina, dědičnost papilár. linie = daktyloskopie, inteligence, nadání
- dědičnost patologických znaků

2) STUDIUM KARYOTYPU A DNA

- celosvětový program HUGO ( Humane genome organisation) - > mapování lidského
genomu
- cytogenetika = věda o struktuře a dědičnosti chromozómů
- > jednotlivé chr. se liší délkou, polohou centromery, řadí se do skupin A-G,
autozomy 1-22, gonozomy X,Y
- > ke zjištění genů - b. kostní dřeně, z lymfocytů, kožních b.
- > ke zjištění karyotypu - odebrání plodové vody= amniocentéza ( 14.-16. týden)
- odběr buněk placenty (8.-10. týden)
- proužkování chr.- barvení

1) dědičné dispozice
- dědí se pouze dispozice k onemocnění, k jejímu projevení musí působit ještě určité
faktory prostředí = expoziční činitelé ( expozice= vyvolání) - počasí, potrava, přítomnost
alergenu, psychická zátěž,...
- neurózy= zvýšená dráždivost CNS - poruchy spánku,....
- alergie= senná rýma, ekzémy
Senná rýma je alergickou reakcí na pyly, prach, roztoče, srst, plísně a další alergeny, které organismus vnímá
jako cizí a brání se proti nim alergickou reakcí.
- některé formy hypertenze
- některé infekční choroby= angína, příušnice
- cukrovka, vředová choroba
- mají polygenní charakter
- vyskytují se familiárně( u více členů rodiny)
- jejím projevům lze předcházet vyloučením expozičních činitelů = rodinný ochranný režim

2) dědičné choroby = vady

- dány dědičně, projeví se vždy, vznikají jako důsledek mutací,
- vliv prostředí je minimální, jeho faktory pouze ovlivní jejich patogenezi = rozvoj přiznaků

I. Genové mutace
Monogenní dědičné choroby
Kromě vyšetření karyotypu (tedy obrazu chromozomů a jejich počtu) dnes již dokážeme
z chromozomů izolovat molekulu, která je tvoří a v níž je genetická informace zapsána – DNA (kyselinu
deoxyribonukleovou). A nejen to, dokážeme v této molekule identifikovat, izolovat a studovat
jednotlivé geny. Mutacemi (náhodné neprogramované změny) původních genů totiž vznikly
monogenní genetické choroby - změna struktury genu měla následek změnu v obsahu jeho
informace. Tyto choroby jsou jen minimálně ovlivnitelné vnějším prostředím. Databáze OMIM
obsahuje v současnosti přes 5000 popsaných monogenních chorob. Samotná podstata genetických
chorob může být různá. V některých případech metabolických chorob je na vině nedostatek enzymu,
který katalyzuje určitou metabolickou dráhu (případ klasických metabolických chorob jako jsou
fenylketonurie nebo galaktosemie). V jiných případech může být příčinou porucha syntézy strukturní
částice buňky (např. membránových kanálů u cystické fibrózy nebo membránových receptorů u
familiérní hypercholesterolemie) nebo je poškozena syntéza strukturního proteinu, což se dotýká celých
tkáňových systémů (osteogenesis imperfecta, svalové dystrofie). Často lze následek deficitu produktu
mutovaného genu odvodit logicky (mutace v genech pro syntézu globinových řetězců způsobují
příslušné hemoglobinopatie; nedostatek některých srážecích faktorů způsobuje hemofilii atd.).
Je třeba si uvědomit, že ne vždy negativně působí deficit produktu, ale díky mutaci se může
syntetizovat pozměněný produkt, který může mít mnohem negativnější vliv, než jeho samotný
nedostatek.

A)Choroby autozomálně recesivně dědičné

Fenylketonurie: jedná se o vrozenou poruchu metabolismu aminokyseliny fenylalaninu (mutovaný gen

nenese infomaci pro syntézu příslušného enzymu - fenylalaninhydroxylázu). Fenylalanin nemůže být
proto přeměněn na tyrosin, a tudíž jeho hladina v krvi stoupá
a odbourává se na jiné produkty (kyselina fenylmléčná, fenylpyrohroznová a fenyloctová).
To vede k poškozování CNS a následně k mentální zaostalosti. U postižených jedinců musí být
dodržována přísná dieta, potom je onemocnění relativně bezproblémové. Neléčené onemocnění může
CNS způsobit těžké defekty. Matky i s lehčí formou onemocnění musí během těhotenství dietu přísně
dodržovat, jinak hrozí poškození vývoje plodu. Výskyt onemocnění v populaci je asi 1 : 10000.

Galaktosemie: chybí enzym pro trávení galaktosy (často Galaktosa-1

fosfáturidyltransferáza), která se hromadí v organismu a alternativní cestou se metabolizuje
na galaktitol. Ten působí toxicky na játra, mozek (vznik mentální retardace), ledviny
a oční čočky a může vést k jejich poškození až slepotě. Neléčené onemocnění vede až
ke smrti jedince. Galaktosa je mléčný cukr a proto musí být nemoc u novorozenců rychle
diagnostikována a jako terapie nasazena bezmléčná dieta. Výskyt asi 1 : 60000.

Cystická fibrosa: choroba vzniká v důsledku mutace CFTR (Cystic fibrosis transmembrane
conductance regulator) genu. V organizmu vzniká vadný protein, a ten způsobí nefunkčnost
membránových iontových kanálů v postižených buňkách. Jde o jedno z nejčastějších autozomálně
recesivních onemocnění člověka (asi 1 : 2500). Postihuje žlázy s vnitřní sekrecí (pankreas, játra). V
plicích se navíc tvoří vazký hlen, vedoucí k respiračním potížím. Sekundární infekce dýchacích cest
mohou vést až k vážnému poškození plic, i smrti. Ucpávání žlučovodů zase vede k poruchám trávení. U
postižených žen je plodnost snížená, muži bývají neplodní.¨

je geneticky podmíněné onemocnění projevující se chronickým onemocněním dýchacích cest a plic,

insuficiencí sekrece pankreatu a poruchou reprodukce u mužů. Jedná se o nevyléčitelné onemocnění,
které vyžaduje celoživotní léčbu. Léčba představuje velkou časovou zátěž a vyžaduje disciplínu.
Srpkovitá anémie: Těžká, dědičná forma hemolytické anemie. Erytrocyty pacientů se za určitých
podmínek zkroutí do srpkovité podoby. Dochází k ucpávání kapilár a zvětšení sleziny, která má
sníženou funkci.
Onemocnění je recesivně dědičné, heterozygoti jsou zdraví, pouze za výjimečných okolností se u nich
mohou objevit nějaké potíže. Heterozygoti jsou mnohem odolnější proti malárii, než zdraví jedinci; v
oblasti výskytu malárie tvoří heterozygoti až polovinu populace

B)Choroby autozomálně dominantně dědičné

Familiární hypercholesterolemie: je způsobena mutací genu, kódujícího membránový receptor pro

LDL (low density lipoproteins). LDL jsou skupina lipoproteinů, která transportuje většinu cholesterolu.
Při absenci membránových receptorů pro LDL dochází
ke kumulaci LDL a cholesterolu v krevním řečišti a poškozování cév. Postižení jedinci mají mnohem
vyšší riziko vzniku infarktu myokardu, než zbytek populace. Většinu postižených jedinců tvoří
heterozygoti, homozygoti pro mutovanou alelu jsou obzvláště těžce postiženi.

Syndaktylie = Ada polydaktylie: je srůst, respektive znásobení několika prstových článků.

Onemocnění je relativně časté, ale dá se velmi dobře řešit chirurgickou cestou v raném věku.

Brachydaktylie: projevuje se krátkými, zavalitými prsty. Často též malý vzrůst + krátké ruce a nohy.
Rozsah je velmi variabilní.

Osteogenesis imperfecta: jedná se o dědičnou poruchu tvorbu kolagenu. Vyznačuje se vysokou

náchylností kostí ke zlomeninám a deformitami kostry (skolióza, trojúhelníkovitá tvář). Přítomné mohou
být i vady kardiopulmonálního systému.

C) Choroby gonozomálně dědičné

Gonozomálně dědičné choroby jsou způsobeny mutacemi genů, které jsou uloženy
na gonozomech. V drtivé většině jde o choroby vázané na chromosomu X. Proto také někdy
gonozomální dědičnost označujeme jako dědičnost X-vázanou. Gonozomálně recesivní choroby
postihují většinou muže. Ženy bývají častěji přenašečky a jen zřídka jsou samy postiženy (recesivní
homozygoti). Gonosomálně dominantní choroby postihují obě pohlaví, postižený otec však nikdy
nepředá nemoc svému synovi, zatímco všechny jeho dcery budou postiženy (samozřejmě uvažujeme
X-vázanou dědičnost).

Příklady gonozomálně recesivních chorob.

Hemofilie: je vrozená nesrážlivost krve. Rozlišuje se hemofilie A, podmíněná dysfunkcí srážlivého
faktoru VIII (jeden z faktorů hemokoagulační kaskády, která je zodpovědná
za srážení krve) a hemofilie B, způsobená nedostatkem faktoru IX. Klinicky jsou oba typy stejné,
projevují se krvácením do měkkých tkání, svalů i kloubů. Ve zjednodušeném rodokmenu anglické
královny Viktorie (viz níže),.která byla přenašečkou hemofilie, jsou vyznačení mužští potomci, kteří
onemocněli hemofilií (= čtverečky vyplněné černou barvou); dále zde vidíme zdravé mužské členy rodu
(čtverečky bez vybarvení). Ženy jsou označeny kroužkem. Je zřejmé, že žádná z žen nebyla postižena
hemofilií (dle Nečase a spol. 1985). Přenašečkou hemofilie byla – sama hemofilíí netrpící - královna
Viktorie. Buďto v jejím genu nebo v genu její matky či otce došlo k mutaci.
Svalové dystrofie: Duchennova (DMD) a Beckerova (BMD) svalová (muskulární) dystrofie jsou X-
vázané poruchy syntézy dystrofinu, což je jeden ze strukturních proteinů svalových tkání. U postižených
se v raném dětství začne projevovat svalová slabost, která začíná progresivně omezovat motoriku
jedince. Charakteristickým projevem jsou hypertrofická lýtka. Duchennova svalová dystrofie má
závažnější prognózu; úbytek hybnosti je rychlý
a postižení umírají okolo 20. roku života na srdeční nebo respirační selhání. Beckerova svalová dystrofie
má mírnější a více variabilní průběh.

Daltonizmus: Daltonismus: je jedna z vrozených příčin barvosleposti. U postižených chybí, nebo je

omezena schopnost rozlišit červenou a zelenou barvu.

II. Chromozomové mutace

Syndrom Cri du Chat (Cat cry): syndrom kočičího křiku. Je způsoben ztrátou horní části
5. chromosomu. Manifestace: pláč připomínající mňoukání kočky, malformované ušní boltce, mentální
retardace, vrozené vady srdce. Jedinci nepřežívají dlouho.

III. Geonomové mutace

A)Nejčastější početní (numerické) odchylky autozomů (chromozomů párových):

Downův syndrom: je způsoben trizomií ve 21. páru chromozomu (chromozom v páru č. 21 není
přítomen 2x, avšak 3x), jedinec má tedy v karyotypu 47 chromozomů. Výskyt syndromu je asi 1 / 700
porodů zdravých dětí. Riziko výskytu Downova syndromu se prudce zvyšuje u matek nad 35 let věku.
Příznaky: zpomalený vývoj, hypotonie, různý stupeň mentální retardace, velký jazyk, široké ruce, krátké
prsty, malý nos a ústa. Délka života může dosáhnout až normálních hodnot, největšími riziky jsou
případné vrozené vady srdce
a zvýšené nebezpečí vzniku leukémie.

Edwardsův syndrom: jedná se o trizomii 18. chromosomu. Frekvence výskytu se pohybuje okolo
hodnoty 1 / 8000. Příznaky: malformace (hrubé poškození) některých vnitřních orgánů (malformované
srdce), malá ústa a nos, duševní zaostalost, prominující záhlaví, malformace ušních boltců. Typické je
postavení prstů na ruce, kdy 2. a 5. prst jsou překříženy přes 3. a 4. 90% postižených umírá do 6 měsíců
po narození.

Patauův syndrom: trizomie 13. chromozomu. Častost výskytu je 1 / 20000 - 1 / 25000. Příznaky: časté
rozštěpy rtu a patra, častá polydaktylie (víceprstost), anomálie obratlů, malformace ušních boltců, těžké
vrozené vady vnitřních orgánů (srdce, ledviny pohlavní orgány), hluchota, psychomotorická retardace.
Prognóza je velmi špatná, asi polovina postižených umírá do konce prvního měsíce po narození

B) Nejčastější početní (numerické) odchylky gonozomů (oproti numerickým odchylkám

u autozomů je postižení jedinců méně vážné):

Turnerův syndrom: monozomie X chromosomu. Počet chromozomů je 45, jeden pohlavní chromozom
X v páru gonozomů chybí. Zápis karyotypu: 45,XO. Výskyt je asi 1 / 10000 narozených dívek (velké
množství případů tohoto syndromu končí spontánním potratem). Příznaky: opožděný sexuální vývoj,
malá postava, většinou sterilita, absence sekundárních pohlavních znaků

Klinefelterův syndrom: je podmíněn přítomností zvýšeného počtu chromozomů X (tedy ženského

pohlavního chromozomu) spolu s gonozomem Y (mužským pohlavním chromozomem). Karyotyp je
většinou 47,XXY (ale může být i 48,XXXY; 48,XXYY; nebo 49,XXXXY). Výskyt je asi 1 / 1000
narozených chlapců. Příznaky: neplodnost, průměrný až vysoký vzrůst, u všech forem hypogenitalizmus
(zmenšené pohlavní orgány), gynekomastie (nadměrný vývoj prsní žlázy vzhledem k tomu, že se jedna o
muže).

Superfemale: karyotyp 47,XXX. Výskyt asi 1 / 1000 narozených dívek. Příznaky: mírná mentální
retardace,omezená plodnost (způsobená nadpočetným X chromozomem). Většina případů není
diagnostikována pro minimální fenotypový projev.

Supermale: karyotyp 47,XYY. Výskyt asi 1 / 1000 narozených chlapců. Příznaky: může být vyšší
postava, snížená plodnost (způsobená nadbytečným Y chromosomem), vzácně mírná mentální retardace.
Dřívější předpoklady o zvýšených sklonech k agresi nebyly potvrzeny. Většina případů není
diagnostikována pro minimální fenotypový projev.

Příklady z genetiky
Dědičnost leváctví