18 Cyklus obecně. Nižší typy cyklů. Cyklus cyklů.

Cyklus - z řeckého kyklos = kruh

Sdružením několika vět (skladeb) na základě společných znaků nebo jednotící myšlenky
vznikne složený útvar zvaný cyklus. Tímto výrazem se rozumí, že mezi jednotlivými částmi
je určitá souvislost.
Ta je dána jejich jednotným žánrem, formou, stylizací, nebo programem.
Jindy přistupuje k těmto znakům ještě jednota tóniny (např.ve svitě), kontrast charakteru,
jímž se věty navzájem doplňují, stavba, která sjednocuje cyklus gradační linií s jedním
společným vrcholem, a tonální plán vět, jsou-li psány v různých tóninách (např.sonáta).
Některé cykly jsou volné a sdružují skladby zcela samostatně, některé vytvářejí jednotné
vyšší celky, v nichž jsou skladby (= části, věty) spjaty v jednu stavebnou a obsahovou linii.
Rozlišujeme tedy:
- nižší cykly (cykly skladeb) - řada, skupina, série, kolekce
- cyklus cyklů
- cykly samostatných jednovětých skladeb
- vyšší cykly (cyklické skladby) - cykly svitové
- cykly sonátové
Za cykly nepovažujeme např.sbírky lid.písní, souborná vydání skladeb určitého autora, různá
alba, sešity a výběry instruktivní literatury (často různých autorů).
Cyklická skladba má obvykle jedno opusové číslo.

Nižší typy cyklů

k nižším cyklům patří:
- řada, skupina, série, kolekce (někdy též album)
- cykly samostatných jednovětých skladeb - tento typ cyklu může být mezistupněm mezi
cykly nižšími a vyššími. O tom, ke kterému typu se přiklání, rozhoduje jeho větná soudržnost.
Řada, série, skupina, nebo kolekce
je cyklem, jehož jednotu zachovává především žánr, stylizace vět, forma, event..i program.
Je to skupina skladeb samostatných, ale stejnorodých, vokálních nebo instrumentálních.
V jejich názvu se často uvádí počet skladeb (J.B.Foerster: Devět mužských sborů; J.Suk: Čtyři skladby
pro housle a klavír, atd..)
Delší řady se mohou členit na řady dílčí (A.Dvořák: Slovanské tance op.46 a 72)
Řady spjaté tanečním charakterem – Smetanovy Poetické a Salónní polky, České tance.
Dvořák – Furianty, Slov.tance; Janáček – Lašské tance; Chopin – Mazurky, Valčíky,
Polonézy.
Forma nebo žánr jsou společným principem Bachových Malých preludií a fug, v Dvořákových
Humoreskách a Siluetách, Smetanových Lístcích do památníku a Črtách, v Chopinových
Preludiích, Ukolébavkách a Nokturnech, v Mendelssohnových Písních beze slov, atd..
K nižším typům cyklů patří i směs a potpourri – většinou efektní či oblíbená operní nebo
operetní čísla, spojená mezihrami. Formová a myšlenková soustředěnost je velice malá.

Cykly samostatných jednovětých skladeb /úžeji spjaté cykly/ jsou obvykle mezistupněm
mezi oběma typy cyklů. Sdružují většinou několik vět, doplňujících se vzájemně kontrastem
formovým, stylizačním i povahovým a jsou blíže spjaty jednotnou stavební linií, případně
příbuzností hudebních myšlenek a programem.
Zachovávají-li všechny věty jednotu tóniny (s výjimkou změny dur – moll), blíží se úrovni
cyklických forem vyšších. Jsou-li věty každá v jiné tónině, jedná se obvykle o cyklus nižší.
Úžeji spjaté cykly – soubory skladeb, které mají vzájemnou obsahovou souvislost
s promyšlenější výstavbou – zpravidla cykly písní a programních skladeb. Písňové cykly
vznikají často na soubor básní jednoho autora. Řadí se ne náhodně, ale vzhledem
k souvislostem, kontrastům, a celkovému napětí.(B.Smetana: Má vlast – Vyšehrad je koncipován jako
úvod cyklu, Tábor a Blaník jsou hudebním a ideovým vyvrcholením. Musorgskij: Kartinky – jednotlivé části cyklu
jsou prokládány spojovací hudbou – „promenádou“)
Vyjmout při koncertní produkci jednotlivé věty z cyklu samostatných jednotlivých skladeb
není zcela možno ve všech případech. Zpravidla je to možné v cyklech s větším počtem vět.
Jsou-li věty jen dvě nebo tři, je to možné jen na úkor emotivního účinku celku.
Viz dvouvěté cykly – např. Bach Toccata a fuga, Preludium a fuga… Barokní skladatelé
spojovali věty, které se doplňovaly kontrastem vyplývajícím z formy (1.věty volná –
preludium, toccata, chorál, 2.věta přísná – fuga), z kompoziční práce (homofonie –
polyfonie), charakteru a tempa. Byly zakotveny v jedné tónině a měly jednotnou stavební linii.
Třívěté cykly – např. C.Franck: Preludium, chorál a fuga.

Cyklus cyklů
Cykly vyššího typu lze sdružovat v cykly nižší – např. v Bacově Temperovaném klavíru I a II
po sobě následuje 2 x 24 preludií a fug. Preludium a fuga tvoří vždy cyklus vyššího typu, ale
oba svazky I a II tvoří cyklus nižší – řadu. Takovéto seskupení cyklů nazýváme cyklus cyklů.
Dále mezi cyklus cyklů řadíme též operu.