Kamo a jeho kamarád, vypravěč příběhu, jehož jméno se nikdy

nedozvíme, /Rodice ho oslovuji HEJ TYYY/ nyní chodí na druhý stupeň.

Sice tu chybí sympatická postava z prvního dílu - učitel Margerelle - ale to
je zcela vyváženo tím, že se setkáme se skutečným učitelem Crastaingem
a poznáme jeho vášeň pro slohové práce. Crastaing byl přísný a
neoblomný a vyžadoval práce podle pravdy, nechtěl žadné smyšlené
příběhy. A pokud tomu tak nebylo vyžadoval navštěvu rodičů ve škole.
Tentokrát se však Crastaing překonal a zadal třídě tohle téma:
„Jednoho rána se probudíte se zjištěním, že jste dospělí. Celí vyděšení
běžíte za rodiči do ložnice, ale oni se mezitím proměnili v děti. Pokračujte
ve vyprávění.“
A pak se to stalo. Náš hrdina se probudil a zjistil, že vypadá přesně jako
jeho táta Tap. Běžel do ložnice, kde místo rodičů spaly dvě malé děti,
které mají navíc horečku.
Naštěstí je tu Kamo. Kamo, který každý den dostává hned několik nápadů
století. Jenže Kamo řeší ten samý problem. Jeho máma Tatjana je ted
malá holka.
Ted mají kluci teda opravdu starost, dětem horečka neustává, mají strach
a neví co s tím. Volají doktora Grappa. Ten nejede, trvá co celou věčnost.
Ale to by nebyl Kamo, aby zas něco nevymyslel. Crastaing. Za všechno
může Crastaing. On to zpískal, on to musí vyřešit.
Vydali se za ním. Nebyl doma, ale dveře bytu byly pootevřené. Byt byl
velmi smutný. Jedna postel, jeden stůl, jedna židle, v polici jeden hrníček,
jeden talíř. Okno s výhledem na starý sirotčinec. Koš plný zmuchlaného
papíru a na stole rozepsaný sloh. Ten samý sloh, co zadal nám!!! A také
se mu to nedaří
Na dvoře ve tmě se kdosi choulí… Malě dítě. Crastaing!!!! Celý zmrzlý a
s horečkou. Kamo ho vzal dovniř, zastlal do postele. Nemocné dítě
potřebuje zeleninové štávy a syrové maso.
Tam kluci pochopili, proč Crastaing tak lační po rodinných příbězích.
Vyrostl ve smutném sirotčinci, sám… se starým županem, do kterého se
balil, když se bál… ten župan byl jeho rodina.
A tak na to Kamo zase kápl…. „Donutím ho ten sloh napsat, nakrmím ho
všema tetičkama, babickama a jejich bratrancema a svatbama a
narozeninama, co se do něj vejde“
Najednou se ozýval hlas... doktora Grappa… to bude dobré, má to celá
třída… akutní Crastainitida…
Náš hrdina se probouzí a slyší hlas maminky Míny, tatínka Tapa a je celý
štastný, že je zas malý kluk a rodiče jsou zas rodiče…
Říká Míně, že nenapsal ten sloh… Mína mu říká, at se tím netrápí…

V pondělí ráno ve škole, Crastaing přišel jako vždy a místo toho, aby chtěl
odevzdat napsaný sloh, přečetl jim ten svůj, vzorový…
A prý se bude stěhovat…

A další Kamův originální nápad zažehná i tuto nepochopitelnou epidemii