Professional Documents
Culture Documents
VÍD
KY
E. A. Poe
Elektronické vydání pøipravili
Josef Koèmíd
a
Atheneum - virtuální knihovna
E. A. Poe - Povídky
ANDÌL PITVORNOSTI
5
E. A. Poe - Povídky
6
Andìl pitvornosti
7
E. A. Poe - Povídky
et un peu plus de bon sens! neboli : hodnì tìstí a o trochu víc rozumu.
Ulevilo se mi, kdy odeel. Z tìch nìkolika málo sklenièek klaretu,
je jsem vypil, na mne teï lo spaní, zachtìlo se mi zchrupnout si na
patnáct dvacet minut, jak mám ostatnì po obìdì ve zvyku. V est
hodin jsem mìl dùleitou schùzku, kterou jsem za nic nechtìl zmekat.
Pøedchozí den vyprela má pojistná smlouva na dùm, který obývám,
a protoe vznikly jakési rozpory, dohodl jsem se, e v est zajdu na
øeditelství pojiovny a ujednám tam podmínky nové smlouvy. Vzhlédl
jsem k hodinám na krbové øímse (na to, abych vytahoval kapesní
hodinky, jsem byl pøíli ospalý) a s potìením jsem zjistil, e mám jetì
pìtadvacet minut èasu. Bylo pùl esté; do pojiovny dorazím hladce
za pìt minut; a nikdy jsem chvilku siesty nepøetáhl pøes dvacet pìt
minut. Mìl jsem tedy docela bezpeèný pocit a neprodlenì jsem se
uvelebil k spánku.
Kdy jsem si hezky pohovìl, opìt jsem vzhlédl k ciferníku nad
krbem - a tu jsem málem uvìøil, e se tu dìje opravdu nìco velice
pitvorného; shledal jsem toti, e jsem místo obvyklých patnácti a
dvaceti minut døímal pouze tøi minuty; nebo do sjednané schùzky
zbývalo stále jetì dvacet sedm minut. Oddal jsem se opìt spánku,
ale kdy jsem se probudil podruhé, bylo k mému krajnímu údivu na
hodinách poøád jetì dvacet sedm minut do esté. Vyskoèil jsem,
abych hodiny prozkoumal, a zjistil jsem, e se zastavily. Mé kapesní
hodinky ukazovaly pùl osmé, a ponìvad jsem spal dvì hodiny,
schùzku jsem samozøejmì zmekal. Nevadí, øekl jsem si, ráno zajdu
do kanceláøe a omluvím se ; teï by mne jen zajímalo, co se stalo
s hodinami? Pøi blií prohlídce jsem zjistil, e jedna hrozinková
stopka, jak jsem je cvrnkal po pokoji za andìlovy vleklé pøednáky,
prolétla rozbitým sklem ciferníku, uvízla jedineènou náhodou v dírce
pro klíèek, a jak z ní koneèkem vyèuhovala, zastavila chod minutové
ruèièky.
Á, u vidím, øekl jsem, ádná záhada, to se rozumí - jenom
náhoda, k jakým tu a tam dochází.
U jsem o tom dál nepøemítal a odebral jsem se v obvyklou hodinu
na lùko. Postavil jsem svíci na stojan v záhlaví postele v úmyslu pøeèíst
8
Andìl pitvornosti
9
E. A. Poe - Povídky
10
Andìl pitvornosti
11
E. A. Poe - Povídky
12
Andìl pitvornosti
13
E. A. Poe - Povídky
BERENICE
15
E. A. Poe - Povídky
mi øeèeno, e svùj stav nemám zvát jinak - tedy má vlastní nemoc mne
rychle zachvacovala a posléze propukla v dosud neznámé, podivné
podobì maniacké posedlosti, která ve mnì hodinu co hodinu rostla
a sílila a nakonec si mne nepochopitelnì zcela podmanila. Tato
monománie, musím-li tomu tak øíkat, spoèívala v chorobné citlivosti
onìch duevních vlastností, které metafyzikové oznaèují jako prvky
soustøedìní. S nejvìtí pravdìpodobností mi nerozumíte, ale obávám
se, e není prostøedkù, jimi bych pouze prùmìrnému ètenáøi sdìlil
pøedstavu o tom niterném, vánivém zaujetí, s ním se mé uvaovací
schopnosti (abych nemluvil pøíli odbornì) hrouily a propadávaly do
pozorování i tìch nejobyèejnìjích pøedmìtù tohoto svìta.
Hodiny a hodiny neúnavnì dumat nad nìjakou titìrnou drobností
na okraji èi v tisku knihy; vìtinu letního dne probloumat nad kuriózním
stínem dopadajícím ikmo na èaloun èi podlahu; probdít celou noc
civìním do nehasnoucího plamene lampy nebo havého popela; prosnít
dny nad vùní kvìtiny; jednotvárnì opakovat nìjaké banální slovo, a
ten zvuk vìènou repeticí pøestane mysli sdìlovat jakýkoli pojem;
dlouhým, úporným znehybnìním ztrácet pocit pohybu èi fyzické ex-
istence - to bylo jen nìkolik z bìných a ménì zhoubných vrtochù,
které mi pøipravil mùj duevní stav - stav, který jistì postihl i jiné, ale
který se vymyká jakémukoli rozboru èi vysvìtlení.
Ale aby mi nebylo patnì rozumìno: tuto nepøimìøenou, vánou,
chorobnou pozornost, probouzenou podnìty v jádøe nicotnými, nelze
zamìòovat s hloubavým sklonem, vlastním vekerému lidstvu a zvlátì
lidem s vnímavou obrazotvorností. A nebyl to ani - jak by se napohled
zdálo - nìjaký vypjatý, pøehnaný stav takového sklonu, nýbr od
základu, v podstatì nìco odliného. V prvním pøípadì se snílek nebo
nadenec zaujme obvykle nemalichernou vìcí a pak nevìdomky tuto
vìc ve spleti závìrù a úvah ztrácí z dohledu, a na konci snìní - èasto
velmi slastného - shledává, e initiamentum neboli prvotní podnìt jeho
zahloubání mu nadobro zmizel a vyprchal. U mne byl tento podnìt
neúchylnì malicherný, tøebae se mému vyinutému zraku jevil
zkreslenì a neskuteènì významný. Ani jsem se nepokouel o nìjaké
závìry a tìch nìkolik, ke kterým jsem pøece jen doel, se vytrvale
16
Berenice
17
E. A. Poe - Povídky
18
Berenice
19
E. A. Poe - Povídky
20
Berenice
- dosud ilo!
Ukázal na mé aty - byly zablácené a zkrvácené. Mlèel jsem. Uchopil
mìkce mou ruku - byly v ní vyryty otisky lidských nehtù. Upozornil
mne na jakýsi pøedmìt opøený o stìnu. Chvíli jsem na nìj civìl - byl
to rýè. S výkøikem jsem skoèil ke stolu a uchopil skøíòku, která na
nìm leela. Ale zaboha jsem ji nemohl otevøít a v rozechvìní jsem ji
pustil na zem; rozlétla se na kousky a z ní s chøestivým lomozem vypadlo
nìkolik zubaøských nástrojù a mezi nimi se po celé podlaze roztrousilo
dvaatøicet drobných, bílých alabastrových korálkù.
21
E. A. Poe - Povídky
ÈERNÝ KOCOUR
23
E. A. Poe - Povídky
24
Èerný kocour
25
E. A. Poe - Povídky
26
Èerný kocour
27
E. A. Poe - Povídky
28
Èerný kocour
29
E. A. Poe - Povídky
30
Èerný kocour
31
E. A. Poe - Povídky
ÏÁBEL VE ZVONICI
33
E. A. Poe - Povídky
34
Ïábel ve zvonici
35
E. A. Poe - Povídky
36
Ïábel ve zvonici
dlouhý, zahnutý nos, hrákovì zelené oèi, iroká ústa a nádherný chrup,
kterým se zøejmì rád chlubil, nebo se stále klebil od ucha k uchu.
Jinak mu z tváøe nebylo pro kníry a licousy nic víc vidìt. Hlavu mìl
obnaenou a vlasy mìl úhlednì natoèeny na papiloty. Na sobì mìl
tìsnì pøiléhavý frak (z jeho kapsy povlával dlouhý cíp bílého
kapesníku), èerné kamírové kalhoty po kolena, èerné punèochy
a palkovité, neforemné lakýrky s ohromnými malemi z èerného
saténu. Pod jednou paí nesl velikánský klobouk na tøi facky a pod
druhou svíral housle témìø pìtkrát tak velké jako on sám. V levé ruce
drel zlatou tabatìrku, a jak skotaèivì, v nejroztodivnìjích figurkách
poskakoval z kopce, ustaviènì z ní krajnì blaeným výrazem òupal.
Nu, pozdrav pánbùh - to byla pìkná podívaná pro poèestné obèany
vondervotteimittisské!
Øíkám bez obalu, e ten chlapík mìl v pohledu, tøebae ustaviènì
cenil zuby, cosi drzého a zlovìstného; a kdy dohopsal pøímo do
mìsteèka, vzbouzely jeho palkovité, neforemné lakýrky nemalé
podezøení; a mnohý mìan, který ho ten den spatøil, by byl dal nevímco
za to, aby mohl nakouknout pod bílý batistový kapesník, který tak
vyzývavì èouhal z kapsy jeho osatého fráèku. Ale nejvíc je právem
popouzelo to, e ten nezvedený hejsek, a u tanèil tu fandango, tu
zas toèenou, nemìl zøejmì sebemení potuchy o tom, co to je v taktu
tìká nebo lehká doba!
Ti dobøí obèané nemìli vak ani kdy poøádnì se rozkoukat, kdy
pøesnì pùl minuty pøed dvanáctou vpadl ten ibal, jak øíkám, pøímo
do jejich støedu, pøedvedl tu chassé, tu balancé, zabaletil piruetu
a pas de zéphyr a pak jako holub vkrouil do radnièní zvonice, kde
sedìl uaslý zvoník a s dùstojným i zkoprnìlým výrazem pokuøoval.
Mròous ho rázem popadl za nos, kterým notnì zakroutil a zatøepal,
narazil mu svùj ohromný tøírohák na hlavu, pøetáhl mu jej pøes oèi
i ústa a pak zvedl ty velikánské housle a jal se jimi buit do zvoníka;
a protoe to dìlal dlouho a dùkladnì a protoe zvoník byl velice tlustý
a housle velice duté, znìlo to namoudui, jako by ve zvonici
vondervotteimittisské vìe celý regiment dábelských bubeníkù tloukl
na basy parádní èepobití.
37
E. A. Poe - Povídky
38
Ïábel ve zvonici
39
E. A. Poe - Povídky
DÉMON ZVRÁCENOSTI
41
E. A. Poe - Povídky
42
Démon zvrácenosti
43
E. A. Poe - Povídky
44
Démon zvrácenosti
45
E. A. Poe - Povídky
ELEONORA
47
E. A. Poe - Povídky
blahého dne jsme ji nepromluvili a také pøítí den jsme pronesli jen
nìkolik plachých slov. Pøièarovali jsme z té hlubiny boha Erota a teï
jsme cítili, e v nás roznítil horoucí due naich pøedkù. Váeò a s ní
fantazie, po staletí vyznaèující ná rod, draly se na povrch a vdychovaly
opojené blaenství do celého Údolí duhových trav. Vechno se mìnilo.
Podivné, nádherné kvìty jako hvìzdy puèely na stromech, na kterých
dosud nic nekvetlo. Koberec svítil jetì sytìjí zelení a tam, kde uvadla
sedmikráska, vykvetlo za ní deset rubínových asfodelù. Na kadém
kroku se probouzel nový ivot; tíhlý plameòák, dosud zde nevídaný,
ukazoval na odiv své nachové peøí a s ním tisíce ptákù oslnivì houcích
barev. Zlaté a støíbrné rybky se prohánìly v øece a z jejího lùna stoupal
um, který se pozvolna sléval v melodii tak konejivou, tak boskou,
jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznìjí ne cokoli na svìtì krom
hlasu Eleonory. A od západu pøiplul ohromný oblak, který jsme ji
dávno v tìch hesperských konèinách vyhlíeli, zaskvìl se karmínem
a zlatem a den co den se pokojnì snáel ní a ní, a se lehounce
usadil na vrcholcích hor, rozptýlil, rozjasnil jejich ponurost, a jako by
nás chtìl navdy uzamknout do kouzelného aláøe vzneené nádhery.
Pùvab Eleonory byl pùvabem serafa, ale byla to dívenka prostá
a nevinná, tak jako celý její krátký ivot, který tu proila uprostøed
kvítí. Nedovedla lstivì zastírat horoucí lásku, planoucí v jejím srdci -
v srdci, jeho nejniternìjí taje mi odhalovala, kdy jsme spolu putovali
Údolím duhových trav a rozprávìli o pøevelikých zmìnách, je se v nìm
nedávno udály.
A jednou také v slzách promluvila o poslední smutné promìnì,
která stíhá èlovìèenstvo; od té doby se stále vracela jen a jen k tomuto
bolestnému tématu, proplétajíc jím vechny nae hovory, tak jako se
v písních barda íráze opakují stále stejné obrazy v nových a nových
jímavých variacích.
Vìdìla, e je poznamenána spárem Smrti - e jako efemerida byla
stvoøena do krásy, jen aby skonala; ale hrobu se dìsila z jednoho
pomylení; øekla mi to jednou za soumraku u bøehu Øeky mlèení.
Rmoutila se pøedstavou, e a ji pochovám v Údolí duhových trav,
opustím navdy ty blaené kouty, a lásku, která nyní tak vánivì patøí
48
Eleonora
jí, odnesu a dám ji nìjaké dívce v dalekém vedním svìtì. A tu jsem
se vrhl k nohám Eleonory a pøísahou slíbil jí i nebesùm, e se nikdy
s ádnou dcerou této zemì neoením - e se nikdy v nièem
nezpronevìøím její drahé památce ani památce vroucné náklonnosti,
jí mne obastnila. A vyzýval jsem vemocného vládce vesmíru, aby
byl svìdkem mé zboné, posvátné pøísahy. A svolával jsem na sebe
takovou kletbu od Boha i od ní, té elysejské svìtice - kletbu, která
mne mìla stihnout, kdybych slib zradil -, e se ani neodvauji hrùzy
tohoto trestu vylíèit. A jasné oèi Eleonory se pøi mých slovech jetì
více rozjasnily; a povzdychla si, jako bych jí z hrudi sòal nesmírné
bøímì; a chvìla se a pøehoøce plakala; avak pøísahu pøijala (vdy
byla pouhé dítì) a to jí velmi ulehèilo umírání. A nìkolik dní nato mi
øekla, kdy tie umírala, e za útìchu, kterou jsem vlil do její due,
bude tato due, a ona odejde, nade mnou bdít, a bude-li jí to
dovoleno, v hodinách noèního bdìní se ke mnì bude ve viditelné
podobì vracet; není-li to vak v moci duí v ráji, dá prý mi aspoò
èasto znamení, e je u mne: veèerním vánkem na mne dýchne, naplní
vzduch, který dýchám, vùnìmi z andìlských kadidelnic. A s tìmito
slovy se rozehnala se svým nevinným ivotem a uzavøela tak první
epochu mého ivota.
A potud jsem vechno líèil vìrnì. Kdy teï ale míjím onen mezník
v bìhu Èasu, kterým je smrt mé milované, a chci líèit druhou èást své
existence, cítím, e mi jakýsi stín zavaluje mysl a já u nemohu spoléhat
na pravdivost svých záznamù. Nu, ale pokraèujme. - Léta se vlekla
a já jsem zùstával v Údolí duhových trav; udála se vak dalí promìna.
Kmeny stromù pohltily hvìzdné kvìty, které se u neukázaly. Barvy
zeleného koberce pobledly a rubínové asfodely jeden po druhém
uvadaly; a místo nich vyskoèily vude temné oèi maceek, které se
ustraenì choulily a vìènì je skrápìla rosa. A z naich pìin vymizel
ivot; tíhlý plameòák nestavìl ji na odiv své arlatové peøí, odlétl
smutnì z údolí do hor a s ním i tisíce ptákù oslnivì houcích barev,
kteøí jej provázeli. A zlaté a støíbrné rybky odpluly roklinou v dolním
konci naeho panství a ji nikdy nezdobily nai líbeznou øeku.
A konejivá melodie, nìnìjí ne vìtrná harfa aiólská, éternìjí ne
49
E. A. Poe - Povídky
50
Eleonora
51
E. A. Poe - Povídky
HAVRAN
52
Havran
53
E. A. Poe - Povídky
as jsem nad nevzhledem ptáka, jen tak bez okolkù kráká
bezobsanou odpovìï, je prozrazuje bezradné;
velmi dobøe vím, e není skoro ani k uvìøení
pták èi zvíøe, je si lení v póze velmi záhadné
na poprsí nade dveømi - v póze velmi záhadné
a øíká si: U víckrát ne.
54
Havran
55
E. A. Poe - Povídky
56
Havran
57
E. A. Poe - Povídky
JÁMA A KYVADLO
Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z tìch dlouhých muk, a kdy mne
koneènì odvázali a dovolili usednout, cítil jsem, e omdlévám. Poslední
zøetelná slova, která jsem jetì zaslechl, byl rozsudek - straný
rozsudek smrti.
A pak mi hlasy inkvizitorù splynuly v jediný snový, mátoný um.
Vyvolal ve mnì pøedstavu otáèení, snad e se mi ve fantazii sléval
s klapotem mlýnského kola. To trvalo jen chvilku, nebo záhy jsem
u neslyel nic. Jetì okamik jsem vak vidìl - ovem s jakou dìsivou
zvelièeností! Spatøil jsem rty èernì odìných soudcù. Pøipadaly mi bílé
- bìlejí ne list papíru, na kterém toto píi - a a pitvornì tenké,
tenké úporným výrazem pevné, neoblomitelné rozhodnosti a krutého
opovrení k mukám èlovìka. Jetì jsem vidìl, jak tato ústa pronáejí
rozsudek, který byl pro mne osudem, jak se kroutí tou smrtonosnou
formulí. Vidìl jsem, jak pronáejí slabiky mého jména, a zdìsil jsem
se, nebo se nic neozývalo.
V tìch nìkolika vteøinách závratné hrùzy jsem jetì vidìl, jak se
jemnì, sotva znatelnì zachvívají eré drapérie, je zahalují stìny
místnosti; a potom padl mùj zrak na sedm vysokých svící na stole.
58
Jáma a kyvadlo
59
E. A. Poe - Povídky
60
Jáma a kyvadlo
61
E. A. Poe - Povídky
62
Jáma a kyvadlo
nohy cár, visící z mé roztrené kutny. Pøilápl jsem si jej a prudce upadl
na oblièej.
Zprvu jsem byl pádem tak zmaten, e jsem si hned neviml ponìkud
zaráející okolnosti, která mne vak záhy poté, jetì kdy jsem leel,
zaujala. Bradou jsem se toti dotýkal podlahy, kdeto rty i horní èást
oblièeje, tøebae zjevnì spoèívaly níe ne brada, se nedotýkaly nièeho.
A zároveò jako by se mi èelo hrouilo do lepkavého dýmu a do nozder
mi stoupal podivný zápach tlející plísnì. Natáhl jsem ruku a zachvìl
jsem se dìsem, nebo jsem zjistil, e jsem upadl tìsnì na okraj kruhové
jámy, její rozmìry jsem ovem zatím nemohl odhadnout. mátral jsem
po zdi hned pod roubením jámy a podaøilo se mi vydrolit malý úlomek;
ten jsem pak hodil do prohlubnì. Po mnoho vteøin jsem slyel, jak pøi
pádu naráí o stìny propasti; koneènì se ozvalo duté bluòknutí a po
nìm zvuèné ozvìny. V tém okamiku jsem zaslechl zvuk, jako by se
mi nad hlavou rychle otevøely a právì tak rychle zavøely dveøe, a tmou
jako by náhle probleskl slabý zákmit svìtla, který zase tak náhle pohasl.
Poznal jsem, do jaké záhuby jsem se øítil, a zaradoval se z vèasné
náhody, která mne zachránila. Staèil jediný krok a byla by po mnì
veta. A právì takovou smrt - jaké jsem teï o vlas unikl - smrt
z povídaèek o inkvizici, povaoval jsem za bujnou smylenku. Obìti
tyranské inkvizice mìly na vybranou: umírat buï za stralivých muk
tìlesných, anebo s obludnými hrùzami duevními. Mnì zøejmì urèili
smrt druhou. Dlouhými útrapami jsem byl vnitønì tak rozerván, e
jsem se tøásl u pøi zvuku vlastního hlasu a stal se tak v kadém ohledu
vhodným pøedmìtem pro druh muèení, který mne èekal.
Drkotaje zuby, tápal jsem zpátky ke zdi a umiòoval si, e radìji
zahynu tam, ne abych riskoval hrùzy achet, kterých se mi teï
v obraznosti vyrojilo nìkolik v rùzných místech aláøe. Za jiného
rozpoloení mysli bych se byl odváil skoncovat rázem svou bídu
skokem do jedné z nich; teï vak byl ze mne ten nejhorí zbabìlec.
Také jsem ovem nemohl zapomenout na to, co jsem èetl o tìchto
jámách - jejich stralivým úèelem není prý usmrcovat obìti náhle.
Z pøíliného rozruení jsem probdìl dlouhé hodiny; pak jsem vak
pøece jen usnul. Kdy jsem se probudil, nael jsem vedle sebe tak
63
E. A. Poe - Povídky
jako pøedtím chléb a dbán s vodou. Muèila mne palèivá ízeò a naráz
jsem nádobu vyprázdnil. Jistì v ní bylo nìco omamného, nebo sotva
jsem dopil, u se mi klíila víèka. Pøepadl mne hluboký spánek -
podobný spánku smrti. Nevím ovem, jak dlouho jsem spal, ale kdy
jsem znovu otevøel oèi, rozeznával jsem své okolí. V pøízraèné sirnaté
záøi - nevìdìl jsem zprvu, odkud se linula - mohl jsem obhlédnout
rozsah i tvar aláøe.
Pokud lo o jeho velikost, znaènì jsem se zmýlil. Zeï nemìøila
kolem dokola víc ne dvacet pìt yardù. Tento objev mne na chvíli
zcela zbyteènì potrápil; vìru zbyteènì - vdy v stralivém postavení,
v nìm jsem vìzel, mohlo mít sotva nìco mení význam ne právì
rozmìry mé cely. Byl jsem vak posedlý vyzkoumat kadou malièkost
a vemonì jsem si chtìl vysvìtlit, jak jsem se pøi mìøení cely spletl.
Koneènì mi svitlo. Pøi prvním pokusu napoèítal jsem dvaapadesát
krokù do chvíle, kdy jsem klesl; dostal jsem se tehdy nepochybnì a
na jeden nebo dva kroky k útrku látky - ve skuteènosti jsem tedy
obeel témìø celou kryptu. Pak jsem usnul, a kdy jsem se probral,
patrnì jsem se stejnou cestou vrátil - jedinì tak jsem se mohl domnívat,
e obvod cely je dvakrát delí ne ve skuteènosti. Byl jsem zcela
vyinutý, a tak jsem ani nepostøehl, e jsem na svou pou vyrazil se
zdí po levici a skonèil se zdí po pravé ruce.
Také v odhadování tvaru vìzení mne cosi zmátlo. Kdy jsem tápal
vpøed, nahmatal jsem ve zdi mnoství hran, co mi vnuklo pøedstavu
velké nepravidelnosti - tak mocný má úèinek naprostá tma na èlovìka,
který procitá z letargie èi spánku! Byly to prostì hrany nìkolika porùznu
rozloených, mírnì propadlých èi vyklenutých míst. Tvar aláøe byl
zhruba ètverec. Co jsem pokládal za zdivo, vypadalo teï jako
obrovské pláty eleza èi jiného kovu, a jejich vy a spáry vytváøely
ony výklenky. Celý povrch tohoto kovového pásu byl poèmárán
pøíernými, odpornými výplody, vyvìrajícími z mniských povìr
o záhrobí. Postavy hrozících ïáblù, kostlivcù a mnoho dalích, vskutku
údìsných obrazù pokrývalo a hyzdilo stìny. Viml jsem si, e obrysy
tìchto nestvùr jsou celkem zøetelné, jejich barvy jsou vak patrnì
úèinkem vlhka vybledlé a rozmazané. Také podlahy jsem si teï
64
Jáma a kyvadlo
65
E. A. Poe - Povídky
66
Jáma a kyvadlo
67
E. A. Poe - Povídky
68
Jáma a kyvadlo
69
E. A. Poe - Povídky
70
Jáma a kyvadlo
71
E. A. Poe - Povídky
73
E. A. Poe - Povídky
74
Maska èervené smrti
75
E. A. Poe - Povídky
cimbuøí!
Princ Prospero stál ve východní, modré komnatì, kdy tato slova
pronáel, ale nesla se zvuènì a jasnì dál, do vech sedmi pokojù -
nebo princ byl èlovìk statný a smìlý a hudba na jeho pokyn ihned
umlkla.
Stál v modré komnatì s druinou bledých dvoøanù po boku.
Jakmile promluvil, vykroèili chvatnì smìrem k vetøelci, který v tom
okamiku nebyl daleko a teï ji sám rozváným, dùstojným krokem
pøistupoval k mluvèímu. Ta ílená drzost nahánìla dvoøanstvu podivný,
posvátný strach, take se mezi nimi nenael jediný, kdo by proti masce
pozvedl ruku; a tak se cizinec, nikým neohroován, pøiblíil a na krok
k princovi; a pak, zatímco celý ten zástup jakoby z jediného popudu
ucouvl ze støedù komnat ke stìnám, kráèel neruenì dál tým
slavnostním, odmìøeným krokem, kterým sem vstoupil, proel modrou
komnatou a vstoupil do purpurové - z purpurové do zelené - zelenou
proel do oranové - a tou opìt do bílé - a odtud jetì dál do fialové,
a v ádné se nikdo nepohnul, aby ho zadrel. A teprve tehdy, ílený
vztekem a hanbou z chvilkové zbabìlosti, se princ Prospero
vzpamatoval. Vyrazil, hnal se zbìsile esti pokoji - úplnì sám, nebo
vechny zachvátil smrtelný dìs - pádil s napøaenou dýkou a ji
pøichvátal v nejzazí, sametové komnatì na tøi ètyøi kroky k odcházející
postavì; ta se vak náhle prudce otoèila a pohlédla svému
pronásledovateli do tváøe. Ozval se pronikavý výkøik, zablýskla se
dýka - a dopadla na èerný koberec, na který vzápìtí klesl mrtev i princ
Prospero. Teprve pak se dav hodovníkù pozvedl k zbìsilé odvaze
zoufalcù a hnal se do èerné komnaty. Kdy se vak chopili zakuklence,
jeho vysoká postava stála zpøíma a nehybnì ve stínu ebenových hodin,
ustrnuli vichni nevýslovnou hrùzou - pohøební rubá a mrtvolná maska,
na nì se tak zuøivì vrhli, neskrývala v sobì ádný hmatatelný tvar.
A teï kadý vìdìl, e pøila Èervená smrt. Vkradla se tie v noci
jako zlodìj. A bujaøí hodovníci padali jeden po druhém v hodovních
síních, zbrocených teï krví, a kadý zemøel tak, jak právì klesl k zemi;
a z ebenových hodin odeel ivot s ivotem posledního rozmaøilce;
a plameny v trojnokách dohasly a tma a zkáza a Èervená smrt
76
Maska èervené smrti
77
E. A. Poe - Povídky
MEDAILÓN
79
E. A. Poe - Povídky
80
Medailon
èíslo, kterým byl oznaèen medailón, a èetl tato temná, podivná slova:
Byla to dívenka pøevzácné krásy, a jak byla líbezná, tak byla i plná
astné pohody. Neblahá vak chvíle, kdy spatøila malíøe, kdy k nìmu
zahoøela láskou, kdy si ho vzala za mue. On - náruivý, hloubavý
a pøísný, mìl ji jednu nevìstu: své umìní. Ona - dívenka pøevzácné
krásy a právì tak líbezná, jako plná astné pohody, rozjasnìlá,
úsmìvná a dovádivá jako mladá srna, ve milovala, ze veho se tìila;
nenávidìla pouze umìní, je jí bylo sokem, dìsila se pouze palety,
tìtce a ostatních oklivých nástrojù, je ji okrádaly o tváø milého.
A tak tato paní vyslechla jistì s hrùzou pøání malíøe, namalovat portrét
své mladé eny. Ale byla pokorná a posluná a sedávala odevzdanì
po mnoho týdnù v temném, vysokém arkýøi, kam pouze shora
prosvítalo trochu svìtla na edavé plátno. Malíø vak planul pro své
dílo a dlouhé hodiny a dlouhé dny na nìm nepøestával pracovat. A byl
to mu náruivý, nezkrotný a zasmuilý a svému zanícení propadal.
Nevidìl proto, e svìtlo, tak dìsivì ozaøující osamìlou vìièku, hubí
zdraví i ducha jeho manelky; vichni ji vidìli chøadnout, jenom on ne.
Ona se vak stále usmívala a nestýskala si, nebo vidìla, s jakou
horoucí a spalující rozkoí se malíø (tehdy ji slavný) pustil do svého
díla, jak se dnem i nocí lopotí, aby vytvoøil podobu té, která jej miluje,
která vak dennì umdlévá a slábne. A vskutku, kdo podobiznu spatøil,
hovoøil zjihlým hlasem o vìrnosti podoby jako o zázraku, který
dotvrzuje nejen malíøovo umìní, ale i jeho hlubokou lásku k enì,
kterou tak nepøekonatelnì zpodobil. Kdy vak pozdìji práci
dokonèoval, nikdo u do vìe nesmìl. Malíø byl teï ji posedlý tvùrèím
zápalem, nespoutìl z plátna oèi, ba i na tváø své eny jen zøídkakdy
pohlédl. A nevidìl, e barvy, které roztírá na plátna, ubírá z líèek té,
která sedí pøed ním. A kdy uplynulo mnoho týdnù a zbývaly u jen
malièkosti pøièinit, pouhý dotek tìtce na rtech, pouhý stínek barvy
v oku, duch paní opìt vzplál jako plamen v nitru lampy. A potom se
tìtec dotkl rtù, stínek zbarvil oko - a malíø stanul na okamik pøed
dílem, které vytvoøil. Ale v pøítím okamiku, zíraje dále na obraz,
zaèal se chvìt a sinat a v údìsu zvolal: ,Toto je opravdu ivot sám!
81
E. A. Poe - Povídky
82
Medailon
83
E. A. Poe - Povídky
85
E. A. Poe - Povídky
86
Metoda doktora Téra a profesora Péra
87
E. A. Poe - Povídky
88
Metoda doktora Téra a profesora Péra
89
E. A. Poe - Povídky
90
Metoda doktora Téra a profesora Péra
pøipít si s vámi.
Poté se monsieur De Kock hluboce uklonil, velmi obøadnì si políbil
ruku a pøipil si vína se sleènou Laplaceovou.
Dovolte mi, mon ami, oslovil mì teï monsieur Maillard, dovolte,
abych vám nabídl kousek tady z toho telecího á la Saint Menehoult -
uvidíte, e vám zachutná.
V tém okamiku se tøem statným èíníkùm astnì podaøilo sloit
na stùl ohromnou mísu èi spíe vál s èímsi, co jsem pokládal za
monstrum horrendum, informe, ingens, cui lumen ademptum.
(Stralivá, hrozná obluda, oèí zbavená. [Z Vergiliovy Aneidy]). Pøi
bliím ohledání jsem vak zjistil, e je to jen telátko upeèené v celku,
posazené na kolena, s jablkem v hubì, jak se podle anglického
zpùsobu upravuje zajíc.
Ne prosím, dìkuji, odvìtil jsem. Po pravdì øeèeno, nestojím
nijak zvlá o telecí á la Saint - u nevím který svatý - nesvìdèí toti
mému aludku. Ale vymìním si talíø a okusím králíka.
Na stole bylo nìkolik mís s vedlejím chodem, který vypadal jako
obyèejný francouzský králík - je to delikatesa, kterou mohu vøele
doporuèit.
Pierre, zvolal hostitel, vymìò pánovi talíø a dej mu porci tady
z toho králíka au-chat!
Porci èeho? øekl jsem.
Králíka au-chat - na zpùsob koèky.
Ó radìji ne - pøece jen jsem si to rozmyslel. Vezmu si jenom
kousek unky.
U tìchhle provinciálních lidí èlovìk vùbec neví, co vlastnì jí,
pomyslel jsem si. Toho jejich králíka au-chat ani neochutnám - a mám-
li být upøímný, i jejich koèku á la králík bych si odpustil.
A potom, ozval se mrtvolnì vyhlíející mu na konci tabule,
navazuje nit hovoru, kde byla pøetrena, potom - vedle jiných
pomatencù - jsme tu mìli pøed èasem pacienta, který se velice zatvrzele
vydával za cordobský sýr a s noem v ruce obcházel pøátele a vybízel
je, aby aspoò dibet ochutnali z jeho lýtka.
Byl to bezesporu ohromný pitomec, vpadl kdosi do øeèi, ale
91
E. A. Poe - Povídky
92
Metoda doktora Téra a profesora Péra
93
E. A. Poe - Povídky
Svìsila hlavu a u ani nehlesla. Avak jiná, mladí dáma navázala na
pøedchozí téma. Byla to moje krásná dívenka ze salónku!
Ach, madame Joyeusová byla opravdu blázen! zvolala. Zato
v názoru Eugenie Salsafettové jsem shledávala nìco skuteènì
rozumného. Byla to pùvabná, nesmírnì skromná, cudná dívka, která
pokládala bìný zpùsob oblékání za nesluný a vdycky si pøála nosit
aty nikoli nalíc, ale naruby. Dá se to provést koneckoncù velice snadno.
Staèí udìlat jen tohle - tak - a pak tohle - tak - tak - a potom takhle
- tak - a potom -
Mon dieu! Mamselle Salsafette! vykøiklo nìkolik hlasù najednou.
Co to vyvádíte? Zadrte! To staèí - u vidíme, jasnì vidíme, jak se to
dìlá! Dost! Dost A nìkolik hostù u vyskoèilo z køesel, aby zabránilo
sleènì Salsafettové pøipodobnit se Venui Medicejské, kdy celý výjev
náhle a definitivnì zakonèilo nìkolik výkøikù - byl to spí srdceryvný
øev - ozývající se odkudsi z hlavního traktu zámku.
Tento køik silnì otøásl mými nervy, ale ostatních mi v té chvíli bylo
a líto. Jakiv jsem nevidìl spoleènost rozumných lidí tak stralivì
vydìenou. Vichni zbledli jako mrtvoly, schoulili se do svých køesel,
tøásli se a blekotali hrùzou a naslouchali, jestli se øev znovu neozve.
Ozval se - tentokrát silnìjí a jakoby blií - a pak potøetí - to u byl
velmi silný - ale kdy se ozval poètvrté, jeho mohutnost zøejmì polevila.
Jak zvuk pomalu dozníval, nálada spoleènosti se rychle vracela, vichni
brzy okøáli a ertovali jako pøedtím. Osmìlil jsem se poptat po pøíèinì
toho rozruchu.
To nestojí za øeè, øekl monsieur Maillard, u jsme si na takové
výlevy zvykli. Choromyslní propukávají obèas v takové hromadné vytí
- jeden vyplaí druhého, jak se to nìkdy dìje u smeèky psù v noci.
Sem tam se ovem stává, e po takovém vycím unisonu následuje
spoleèný pokus uniknout na svobodu - tehdy se ovem s jistým
nebezpeèím musí poèítat.
A kolik jich tu máte na starosti?
Teï jich tu nemáme víc ne deset.
Pøevánì eny, nemýlím-li se.
Kdepak - jsou to do jednoho mui - a chlapi jako hory, to byste
94
Metoda doktora Téra a profesora Péra
koukal.
Skuteènì? Vdycky jsem si myslel, e vìtina duevnì chorých
patøí k slabímu pohlaví.
Obecnì to platí, ale ne vdycky. Pøed èasem jsme tu mìli dvacet
sedm pacientù a z toho bylo osmnáct en. Ale pozdìji se pomìry, jak
vidíte, znaènì zmìnily.
Ano - znaènì zmìnily, jak vidíte, vpadl do øeèi pán, který sleènì
Laplaceové pokopal holenì.
Ano, znaènì zmìnily, zahlaholila sborem spoleènost.
Drte jazyk za zuby, vichni! zvolal velmi nasupenì mùj hostitel.
Celá spoleènost zmlkla a témìø minutu zachovávala hrobové ticho.
Jedna dáma se snaila poslechnout monsieur Maillarda doslova: strèila
si obì ruce do úst a odevzdanì si pøidrovala svùj neposluný jazyk
a do konce hostiny.
A ta jemná dáma, oslovil jsem eptem monsieur Maillarda,
naklánìje se k nìmu, ta milá dáma, která nám pøed chvilkou pøedvedla
kokrhání - ta je doufám nekodná - zcela nekodná, e ano?
Nekodná! vybuchl v nelíèeném údivu. Co - co tím proboha
myslíte?
Jen malinko jí pøeskoèilo? øekl jsem a dotkl jsem se èela.
Pøedpokládám, e není nijak zvlá - nijak nebezpeènì vyinutá -
hm?
Mon dieu, co vám to jen vlezlo do hlavy? Tato dáma, moje stará
dobrá pøítelkynì paní Joyeusová, je naprosto normální - jako jsem já.
Má jistý sklon k výstøednostem, to pøiznávám - ale to víte, vechny
staré eny - vechny velmi staré eny jsou víceménì výstøední!
Oveme, pøitakal jsem, oveme - nu, a co ty ostatní dámy
a pánové, ti -
Jsou moji pøátelé a zdejí opatrovníci, odpovìdìl monsieur
Maillard a povýenì se napøímil, velmi dobøí pøátelé a pomocníci.
Jake? Vichni? otázal jsem se. I eny -
Pochopitelnì, odvìtil. Bez en bychom se vùbec neobeli - jsou
to nejlepí oetøovatelky duevnì chorých, jaké si lze pøedstavit. Mají
svùj osobitý pøístup, víte? Jejich prùzraèný pohled dìlá divy, fascinuje
95
E. A. Poe - Povídky
96
Metoda doktora Téra a profesora Péra
97
E. A. Poe - Povídky
98
Metoda doktora Téra a profesora Péra
99
E. A. Poe - Povídky
101
E. A. Poe - Povídky
Con tal que las costumbres de un autor, praví don Tomás de las
Torres v pøedmluvì ke svým Básním milostným, sean puras y castas,
importa muy poco que no sean igualmente severas sus obras - co
v prosté angliètinì znamená, e je-li autor mravnì bezúhonný, je úplnì
jedno, jakou morálku hlásají jeho knihy. Jsme pøesvìdèeni, e za tento
výrok je dnes don Tomás v oèistci. V zájmu vyí spravedlnosti by
bylo na místì nechat ho tam tak dlouho, dokud jeho Básnì milostné
nebudou zcela vyprodány anebo pro nedostatek ètenáøù odloeny do
regálù jako neprodejné zboí. Kadý literární výtvor by mìl obsahovat
mravní nauèení a kritikové, co je pro nás dùleitìjí, dokonce zjistili,
e kadý literární výtvor takové nauèení obsahuje. Filip Melanchton
napsal kdysi dávno komentáø k øeckému eposu Batrachomyomachiá
neboli abomyí válka a dokázal v nìm, e básníkovým zámìrem bylo
podnítit odpor k veøejnému pobuøování. Pierre La Seine zael jetì
o krok dál: básník prý mínil doporuèit mladým muùm støídmost v jídle
a pití. A právì tak Jacobus Hugo doel k skálopevnému pøesvìdèení,
e Euenisem chtìl Homér jinotajnì upozornit na Jana Kalvína, Antinoem
osoèit Martina Luthera, prostøednictvím Lótofagù protestanty
veobecnì a Harpyjemi prý myslel Holanïany. Nai modernìjí
scholastikové jsou neménì bystøí. Tito chytráci nám odhalují skrytý
smysl v dílku Pøed potopou, podobenství v indiánském pøíbìhu
Powhatan, neotøelé názory v pohádce o Rarákovi a nadsmyslno
v Paleèkovi. Krátce a dobøe, bylo dokázáno, e nikdo nemùe vzít
pero do ruky bez nìjakého hlubokomyslného zámìru. Autoøi jsou
takto uetøeni mnoha nesnází. Takový romanopisec se napøíklad vùbec
nemusí starat o mravní nauèení. Je v díle - prostì, nìkde tam je -
a samo u se spolu s kritiky o sebe postará. A nadejde vhodná chvíle,
literární èasopisy jako Kompas nebo Posel z Maine vynesou na svìtlo
vechno, co ten pán zamýlel i co nezamýlel, vechno, co podle nich
102
Nikdy se s èertem nesázej o hlavu
103
E. A. Poe - Povídky
104
Nikdy se s èertem nesázej o hlavu
105
E. A. Poe - Povídky
tý úkon provedl levým. Potom obì oèi velmi pevnì zavøel. Naèe je
otevøel tak dokoøán, e jsem se nemálo polekal pøípadných následkù.
Pak si pøiloil palec k nosu a uznal zøejmì za vhodné zatøepat
nepopsatelným zpùsobem ostatními prsty. Nakonec si dal ruce v bok
a uvolil se odpovìdìt.
Vybavuji si jen hlavní body jeho projevu. Bude mi prý vdìèen,
nechám-li klapaèku zavøenou. O mé rady nestojí. Kale na mé
pøipomínky. Je u dost starý, aby se sám o sebe postaral. Myslím si
snad, e je poøád jetì dìcko? Mám nìco proti jeho charakteru?
Míním ho uráet? Nejsem blázen? Ví vùbec moje rodná máti, e jsem
se vzdálil ze svého bydlitì? Tuto otázku mi prý klade jakoto èlovìku
pravdomluvnému a rád by se doèkal odpovìdi. A znovu se mne
výslovnì dotázal, zda moje matka ví, e jsem pryè. Mùj zmatek, øekl,
mì prozrazuje, a vsadí prý se s èertem o svou vlastní hlavu, e to moje
matka neví.
Pan Mordián si vak nepoèkal, co na to øeknu. Otoèil se jako na
obrtlíku a s nedùstojným chvatem mne opustil. Mìl tìstí, e to udìlal.
Nepìknì se mne dotkl. Dokonce mne rozhnìval. Tentokrát bych byl
pøijal jeho troufalou sázku. Byl bych pro Satana vyhrál Mordiánovu
hlavièku - nebo moje matinka moc dobøe vìdìla, e jsem si jen na
chvilku odskoèil z domova.
Avak chodá efá mídehed - nebesa popøejí útìchu - jak øíkají
mohamedáni, kdy jim lápnete na kuøí oko. Byl jsem uraen, kdy
jsem plnil svou povinnost, a nesl jsem uráku jako mu. Usoudil jsem
vak, e jsem pro toho neastníka udìlal vechno, co se dá, a rozhodl
jsem se, e u ho nadále nebudu svými radami obtìovat, e ho
ponechám na pospas jeho svìdomí. I kdy jsem se vak vyhýbal
jakémukoli nabádání, pøece jen jsem se nepøimìl vzdát úplnì jeho
spoleènosti. Zael jsem dokonce tak daleko, e jsem mu trpìl jeho
odpustitelnìjí zlozvyky, ba èas od èasu jsem se pøistihl, e si jako
gurmán hoøèici, toti se slzami v oèích, pochvaluji jeho kodolibé
vtipkování - tak hluboce mne zarmucovaly jeho bezboné øeèi.
Jednoho krásného dne jsme si ruku v ruce vyrazili na procházku
a zamíøili k øece. Rozhodli jsme se pøejít po mostì na druhou stranu.
106
Nikdy se s èertem nesázej o hlavu
107
E. A. Poe - Povídky
koili mìl èistou, bez poskvrnky a límeèek úpravnì pøehnutý pøes bílou
kravatu a vlasy mìl vepøedu rozèísnuté jako holèièka. Ruce pøemítavì
spínal na bøie a obì oèi se mu obezøetnì hrouily do pøevislých brv.
Kdy jsem si ho prohlédl pozornìji, viml jsem si, e pøes svùj
pøiléhavý obleèek má jetì èernou hedvábnou zástìru, a to mi
pøipadalo velice divné. Ale ne jsem staèil o této zvlátnosti cokoli
poznamenat, pøeruil mì opìt tím svým : Ehm!
Na tento projev jsem nebyl schopen okamitì vyklopit odpovìï.
Poznámky tak lakonické povahy jsou vpravdì takøka
nezodpovìditelné. Znal jsem jistý literární ètvrtletník, jeho redakce
doèista zkoprnìla nad slovem : vást! Proto se nijak neostýchám
pøiznat, e jsem se obrátil na pana Mordiána, aby mi pomohl z úzkých.
Mordiáne, pravil jsem, co ty na to? Slyí mì? Ten pán øíká:
Ehm! Pøi tìchto slovech jsem na pøítele upíral pøísný pohled; byl jsem
toti nadmíru zmaten, a kdy je èlovìk nadmíru zmaten, musí vratit
èelo a tváøit se zuøivì, jinak bude - to mi vìøte - vypadat pitomì.
Mordiáne, opakoval jsem - a zaznìlo to úplnì jako kletba, aèkoli
mi v tu chvíli nebylo nic tak vzdálené - Mordiáne, vybízel jsem ho,
ten pán øíká: Ehm!
Nehodlám tu obhajovat hlubokomyslnost své poznámky; sám jsem
ji za hlubokou ani nepokládal; ale ji døíve jsem si viml, e úèinek
naich slovních projevù nebývá vdycky úmìrný významu, jaký v nìm
sami spatøujeme; a kdybych byl Mordiána prostøílel jak øeeto nebo
ho pratil pøes hlavu svazkem Básnì a básníci Ameriky, sotva by se
byl vyjevil víc, ne kdy jsem k nìmu pronesl tìch nìkolik prostých
slov:
Mordiáne, co ty na to? Slyí mì? Ten pán øíká: Ehm!
Nepovídej, hlesl posléze, kdy vystøídal vechny barvy v oblièeji
jako pirát vlajky, kdy ho stíhá váleèná loï. Tohle e øekl? Ví to
jistì? Inu, co dìlat, u na mì trhlo, musím se k tomu postavit chlapsky.
Tak tedy - ehm!
To staøíka zøejmì - bùhsuï proè - velice potìilo. Opustil své
místeèko ve výklenku, elegantnì se pøibelhal k Mordiánovi, vzal ho
za ruku a srdeènì mu ji stiskl - a pøitom mu neustále, s výrazem tak
108
Nikdy se s èertem nesázej o hlavu
Pøesnì pøi slovì ted! vyrazil mùj nebohý pøítel prudkým cvalem.
Nebìel zrovna vznosnì, zdaleka ne tak stylovì, jak tøeba píe pan
Lord, ale zase ne tak nestylovì jako recenzenti pana Lorda, take
jsem si byl témìø jist, e pøekáku zdolá. Ale co kdy ji nezdolá - to
ona osudná otázka - co kdy ji nezdolá? Jakým právem, tázal jsem
109
E. A. Poe - Povídky
se, nutí ten starý pán jiného pána skákat? Co je to vùbec zaè - ten
pajdavý mròous? Kdyby chtìl na mnì, abych skákal, tak skákat
nebudu, s tím a nepoèítá! A kdo to je - na tom mi èerta starého
záleí! Most byl, jak u jsem podotkl, klenutý a velmi grotesknì
zastøeený a také v nìm neustále dunìla nepøíjemná ozvìna - ozvìna,
která mi zaznìla obzvlá nápadnì, kdy jsem pronesl posledních pár
slov.
Ale co jsem øekl, co jsem si pomyslel, co jsem slyel, trvalo pouhý
okamik. Chudáèek Tobiá se vymrtil ke skoku necelých pìt vteøin
poté, co se rozbìhl. Vidìl jsem ho, jak køepce utíká, jak velkolepì se
odráí od podlahy mostu, jak se mu ve výskoku nohy jako strunky
vypínají. Vidìl jsem ho vysoko ve vzduchu, jak se plavmo
obdivuhodným obloukem vznáí pøímo nad turniketem - a pochopitelnì
mne neobyèejnì zarazilo, e v letu nepokraèuje dál. Ale celý skok se
odehrál ve vteøinì, a ne jsem se staèil zahloubat, pan Mordián se
zøítil rovnou na záda, a to na tée stranì turniketu, odkud vyrazil.
A souèasnì jsem spatøil starého pána, jak úasnou rychlostí hopká
pryè, kdy pøedtím chytil a zabalil do zástìry cosi, co do ní tìce
uchlo z temna klenby pøímo nad turniketem. Tohle vechno mne
naplnilo úasem, ale nemìl jsem èas o tom pøemýlet, nebo pan
Mordián leel nezvykle tie. Z toho jsem usoudil, e se ho to nìjak
oklivì dotklo a e potøebuje trochu povzbudit. Pøispìchal jsem k nìmu
a zjistil jsem, e utrpìl dalo by se øíci - váné zranìní. Fakt je, e pøiel
o hlavu, jene tu jsem nikde, a jsem hledal jak jsem hledal, nenael.
Rozhodl jsem se tedy, e pøítele vezmu domù a polu pro lékaøe,
nejlépe homeopaty. Pøitom mi cosi blesklo hlavou; otevøel jsem prudce
nejblií okno mostního krytu - a smutná pravda mne rázem osvítila.
Ve výi asi pìti stop pøímo nad turniketem pøetínala jako podpìra
stropní oblouk mostu plochá elezná tyè, zasazená irí stranou vzhùru
a pøedstavující jednu z celé øady takových tyèí, je po celé délce
vyztuovaly støení konstrukci. Bylo mi jasné, e právì s ostrou hranou
této podpìry pøiel do styku krk mého neastného pøítele.
Svou hroznou ztrátu dlouho nepøeil. Homeopati mu pøipravili jen
malou dávku lektvaru, ale on se i tu trochu, co mu dávali, zdráhal
110
Nikdy se s èertem nesázej o hlavu
pozøít. A tak se mu daøilo èím dál tím hùø, a nakonec - jako výstraný
pøíklad pro vechny výtrníky - skonal. Zkropil jsem jeho hrob slzami,
do jeho rodinného znaku jsem dal pøimalovat jednu pøíènou tyè a velice
skrovný úèet za pohøební výdaje jsem poslal transcendentalistùm. Ti
darebáci jej odmítli zaplatit, a tak jsem dal pana Mordiána okamitì
vykopat a prodal ho jako rádlo pro psy.
111
E. A. Poe - Povídky
PØEDÈASNÝ POHØEB
113
E. A. Poe - Povídky
114
Pøedèasný pohøeb
115
E. A. Poe - Povídky
postavení.
Tomuto pacientovi, jak jsme se dovìdìli, se pak daøilo celkem
dobøe a byl prý na nejlepí cestì k úplnému uzdravení, nakonec se
vak stal obìtí arlatánského lékaøského pokusu. Kdy mu do tìla
zavedli galvanický proud, podlehl náhle extatickému záchvatu, který
bývá prùvodním jevem této léèebné metody.
Zmínka o galvanickém proudu mi pøipomíná proslulý a velmi
neobvyklý pøípad, kdy pomocí galvanické baterie byl vzkøíen
z mrtvých mladý londýnský advokát, který byl u dva dny pochován.
To se stalo v roce 1831 a událost, a pøila kdekoli na pøetøes,
vyvolávala tenkrát hluboké vzruení.
Pacient, pan Edward Stapleton, zdánlivì zemøel na tyfus provázený
nìkterými netypickými pøíznaky. Tyto pøíznaky vzbudily znaènou
zvìdavost u oetøujících lékaøù, kteøí poádali pøátele údajnì zesnulého,
aby jim dovolili jeho posmrtné vyetøení. Ti vak odmítli. Lékaøi se
tedy rozhodli, jak se v takových pøípadech dìje èasto, tìlo exhumovat
a v soukromí je neruenì podrobit pitvì. Snadno se dohodli s jednou
z èetných tlup, které se zabývají unáením mrtvol k podobným úèelùm
a jich je v Londýnì plno, a tøetí noci po pohøbu byla domnìlá mrtvola
vykopána z velice hlubokého hrobu a sloena v operaèním sále jedné
soukromé nemocnice.
Lékaøi zahájili pitvu vìtím øezem v krajinì bøiní, pak jim ale svìí
vzezøení mrtvoly bez jediné známky rozkladu vnuklo nápad pouít
baterie. Provedli øadu pokusù, jejich úèinek se v ádném ohledu neliil
od bìných reakcí - a na to, e tìlo v køeèovitých stazích projevilo tu
a tam mimoøádný stupeò ivotnosti.
Pøipozdívalo se. Nebylo daleko do svítání a lékaøi usoudili, e je
naèase pokraèovat v pitvì. Jistý medik si vak zvlá dychtivì pøál
ovìøit vlastní teorii a mermomocí chtìl zavést proud do jednoho
z hrudních svalù. Naøízl tedy kùi a do rány vloil konec drátu. A tu
pacient rychle, ale nikterak køeèovitì vstal ze stolu, pokroèil doprostøed
místnosti; nìkolik vteøin se zaraenì rozhlíel a pak - promluvil. Nebylo
mu rozumìt, co øíká, ale cosi pronesl; bylo slyet hlásky. Kdy domluvil,
klesl tìce na podlahu.
116
Pøedèasný pohøeb
117
E. A. Poe - Povídky
118
Pøedèasný pohøeb
119
E. A. Poe - Povídky
120
Pøedèasný pohøeb
své nervy, byl jsem vydán na pospas nepøetrité úzkosti. Zdráhal jsem
se cestovat, kamkoli chodit, zabývat se jakoukoli èinností, je by mne
odvedla z domova. Ano, ani jsem si u netroufal vzdalovat se
z blízkého dohledu tìch, kteøí vìdìli o mé chorobì, nebo jsem se
bál, e v pøípadì bìného záchvatu budu pohøben døív, ne bude mùj
skuteèný stav rozpoznán. Pochyboval jsem o péèi i oddanosti
nejbliích pøátel. Hrozil jsem se, e jednou, a zùstanu ochromen
déle ne obvykle, je nìkdo pøesvìdèí o tom, e u mne nelze vzkøísit.
A protoe mi pøipadalo, e jsem jim na obtí, zaèal jsem se dokonce
strachovat, e jednou uvítají nìkterý zvlá tvrdoíjný záchvat jako
dostateènou záminku k tomu, aby se mne nadobro zbavili. Marnì se
mne nejoddanìjími sliby snaili uchlácholit. Vymáhal jsem svatosvaté
pøísahy, e mne za ádných okolností nepohøbí døíve, dokud rozklad
nepokroèí do té míry, e dalí prùtahy budou naprosto neúnosné. Ale
i pak zùstávala má vydìená due hluchá k rozumným domluvám
a neochotná pøijmout útìchu. Pøichystal jsem celou øadu sloitých
preventivních opatøení. Mezi jiným jsem dal pøebudovat rodinnou kryptu
tak, aby se dala otevøít zevnitø. Pøi nepatrném stisku dlouhé páky, je
sahala hluboko do hrobky, se rozevøela elezná vstupní vrata. Také
jsem zaøídil, aby dovnitø mohl volnì proudit vzduch i svìtlo a aby hned
vedle rakve, do ní jsem mìl být uloen, stály pohotovì nádoby s jídlem
a vodou. Tato rakev byla teple a mìkce vystlána a byla opatøena víkem
vybaveným stejným mechanismem jako vchod krypty, zdokonaleným
o pruiny, které by víko pøi sebemením pohybu tìla bezpeènì
odklopily. Kromì toho veho byl do krovu hrobky zasazen velký
zvonec, od nìho mìl vést motouz otvorem do rakve a tam uvázán
k ruce nebotíkovì. Ale bìda - co zmùe vechna ostraitost proti
osudu èlovìka? Ani tyto skvìle vymylené záruky nestaèí ochránit
pøed ukrutnými mukami uboáka, jemu muka pøedèasného pohøbení
osud pøedurèil!
Nadela chvíle - jako u tolikrát pøedtím -, kdy jsem opìt jednou
procital z naprostého bezvìdomí do prvního chabého, neurèitého
pocitu bytí. Pomalu - hlemýdím krokem - se pøiblioval mdlý, edavý
úsvit mého psychického dne. Malátná úzkost. Neteèné trpìní tupé
121
E. A. Poe - Povídky
bolesti. Stav, kdy se èlovìk o nic nezajímá, o nic nesnaí, v nic nedoufá.
Pak, po dlouhé pauze, zvonìní v uích; pak uplyne jetì delí doba,
a v údech zaèíná svìdit a brnìt; pak pøichází zdánlivì nekoneèné
období slastného klidu, za nìho se procitající pocity pracnì tvarují
do mylenky; potom kratièký návrat do nicoty, pak náhlé vzchopení.
Posléze se mírnì zachvìjí víèka a vzápìtí tìlem jako elektrický otøes
projede hrùza, smrtelná a neurèitá, která proudem hrne krev ze spánkù
k srdci. A nyní pøichází první rozhodný pokus myslet. A první úsilí
rozpomenout se. A èásteèný, pomíjivý zdar. A nyní pamì natolik oilá,
e si do jisté míry mohu uvìdomit svùj stav. Cítím, e se neprobouzím
z obyèejného sna. Vybavuji si, e trpívám záchvaty katalepsie.
A koneènì, jako by mne zavalil oceán, zkruuje mou vydìenou bytost
ta posupná hrozba - ta pøízraèná, drtivá, neodbytná pøedstava hrobu.
Kdy mne posedla tato domnìnka, zùstal jsem nìkolik minut bez
hnutí. Ptáte se proè? Nesebral jsem dost odvahy k sebemenímu
pohybu. Nedokázal jsem napnout ani zlomek vùle, abych se pøesvìdèil
o svém osudu - a pøesto mi v skrytu due cosi naeptávalo, e je
zpeèetìn. Zoufalství, k jakému èlovìka nedoene ádné jiné netìstí,
jedinì zoufalství mì pøimìlo, abych zdvihl svá ztìklá víèka. Byla tma
- naprostá tma. Vìdìl jsem, e záchvat pominul. Vìdìl jsem, e krize
je u dlouho zaehnána. Vìdìl jsem, e jsem plnì nabyl zrakových
schopností - a pøece byla tma - naprostá tma - hluboká, neprostupná,
vìèná nesvitnost noci.
Chtìl jsem vykøiknout - mé vyprahlé rty i jazyk se o to køeèovitì
pokusily -, avak z úst mi nevyel ádný zvuk - na propadlých plících
jako by mi leela hora, pøi kadém bolestném nadechnutí se vzpínaly
spolu s rozbueným srdcem.
Nemohoucnost, kterou jsem pocítil, kdy jsem pøi tomto úsilí chtìl
pohnout èelistmi, mne pøesvìdèila, e mám podvázanou bradu, tak
jak se to dìlává mrtvolám. Také jsem mìl dojem, e leím na èemsi
tvrdém, a také ze stran jako by mne tìsnì svíralo cosi prkenného. A
dosud jsem se neodváil pohnout údy - teï jsem vak prudce natáhl
ruce, které spoèívaly v zkøíené poloze na mé hrudi. Narazily na pevné
døevìné paení, je se ve výi necelých esti palcù prostíralo nad mou
122
Pøedèasný pohøeb
123
E. A. Poe - Povídky
velkou práci, ne jsem se do nìho vtìsnal. Nicménì jsem spal tvrdì;
a celé mé vidìní - nebo to nebyl sen ani noèní mùra - vzniklo z docela
pøirozených dùvodù: jednak zapùsobilo prostøedí, v nìm jsem uléhal,
jednak má náchylnost k jistým mylenkám, a ve dovrila nesnadnost,
o ní jsem se ji zmínil, s jakou jetì dlouho po probuzení z normálního
spánku dávám dohromady své smysly a znovu nabývám pamì. Mui,
kteøí mnou tøásli, byla posádka alupy a nìkolik dìlníkù, kteøí skládali
její náklad. Ten právì vydával onen zemní pach. Má brada vìzela
v hedvábném átku, který jsem si uvázal kolem hlavy místo noèní
èepice, kterou obvykle nosívám.
Avak muka, která jsem vytrpìl, se nepochybnì zcela vyrovnala
utrpení pøedèasnì pohøbeného èlovìka. Byla údìsná - byla
nepøedstavitelnì hnusná, avak toto zlo zplodilo i cosi dobrého, nebo
právì jeho nadmìrnost pøivodila v mé povaze nevyhnutelný zvrat. Mé
duevní zdraví se zlepilo - nabylo rovnováhy. Vypravil jsem se do
ciziny. Podnikal jsem namáhavé výlety. Vdechoval jsem svìí nebeský
vzduch. Zaèal jsem pøemýlet o jiných námìtech, ne je smrt. Odloil
jsem lékaøské knihy. Spálil jsem Buchana. Pøestal jsem èíst Noèní
mylenky, bombastické morbidity o høbitovech, straidelné povídaèky
a podobný kvár. Zkrátka stal se ze mne nový èlovìk, zaèal jsem ít
lidským ivotem. Od oné pamìtihodné noci jsem se zbavil navdy
záhrobních úzkostí a s nimi zmizela i má neblahá choroba. Moná e
ty úzkostné stavy byly spí její pøíèinou ne následkem.
Jsou okamiky, kdy se i støízlivému oku rozumu jeví ná truchlivý
lidský svìt jako hotové peklo - avak nae obraznost se nemùe jako
Carathis beztrestnì ponoøit do vech jeho hlubin. Trudný zástup
záhrobních hrùz, to není - bìda! - pouhopouhá smylenka - avak
tyto hrùzy musí spát jako démoni doprovázející Afrasiaba na jeho
plavbì po Oxu, musí spát, sice nás pohltí - nesmíme ruit jejich spánek,
nebo zahyneme.
124
Pøedèasný pohøeb
125
E. A. Poe - Povídky
SKOKAN
Nepoznal jsem èlovìka tak laèného ertování, jako byl král. il
snad jen pro prýmy. Kdo umìl dobøe vyprávìt anekdoty, ten si ho
bezpeènì získal. Není proto divu, e jeho sedm ministrù bylo sedm na
slovo vzatých vtipálkù. Následovali krále nejen jako nepøekonatelní
vtipálci, ale pøipodobnili se mu i svými postavami: byli jako on mohutní,
tìlnatí, tuèní. Nikdy se mi nepodaøilo zjistit, zda lidé z vtipkování
tloustnou, anebo zda je tlouka tak trochu k vtipkování pøedurèuje,
ale jisté je, e hubený prýmaø je bílá vrána.
Na nìjakou vybrouenost nebo, jak tomu øíkal, delikátnost vtipu
si ovem král nijak nepotrpìl. Liboval si spí v øíznosti, rozvernosti
ertu ne v jeho duchaplnosti. Rafinované vtipkování ho unavovalo.
Jistì by dal pøednost Rabelaisovu Gargantuovi pøed Voltairovým
Zadigem; a celkem jeho vkusu vyhovovalo daleko víc, kdy nìkdo
nìkomu nìco vyvedl, ne øekl.
Mùj pøíbìh je z doby, kdy dvorní akové nevyli jetì úplnì z módy.
Nìkolik velkých evropských monarchií si dosud drelo své blázny,
kteøí nosili strakatinu s èapkou a rolnièkami a kteøí na poádání - za
pár drobtù spadlých z královského stolu - musili umìt vyklopit nìjaký
bøitký vtip.
Ná král si samozøejmì také choval aka. Celkem vzato potøeboval
trochu té poetilosti - u proto, aby vyváil hlubokomyslnou moudrost
sedmi mudrcù, kteøí byli jeho ministry - nemluvì o jeho vlastní osobì.
Jeho blázen èi dvorní aek nebyl vak jenom akem. Mìl v oèích
krále trojnásobnou cenu - byl toti navíc trpaslík a mrzák. Trpaslíci
bývali v tìch dobách u dvora právì tak bìní jako aci, a mnohému
monarchovi by bylo zatìko trávit své dny (dny u dvora jsou ponìkud
delí ne jinde) bez obou: bez aka, s kterým se mohl zasmát, a bez
trpaslíka, kterému se mohl posmívat. Jene prýmaøi, jak jsem ji
podotkl, bývají v devìtadevadesáti pøípadech ze sta tuèní, bøichatí
a nemotorní - a tak si ná král mohl co chvíli gratulovat, e ve Skokanovi
(tak se aek jmenoval) získal trojí poklad v jedné osobì.
Domnívám se, e jméno Skokan nedali trpaslíkovi kmotøi pøi køtu,
126
Skokan
127
E. A. Poe - Povídky
128
Skokan
jeden jako druhý - ha, ha, ha! a protoe tohle myslel skuteènì jako
ert, opakovalo jeho smích tìch sedm sborem.
Skokan se také smál, ale jen chabì a jaksi nepøítomnì.
Nu tak, øekl král netrpìlivì, nic tì nenapadá?
Pokouím se vymyslet nìjakou novinku, øekl trpaslík roztritì -
víno ho toti vyvedlo z rovnováhy.
“Pokoušíš se? vykøikl zlostnì tyran. Jak to myslí? Á, u chápu.
Jsi mrzutý a potøebuje jetì víno. Tumá, vypij to! Nalil vrchovatì
dalí pohár a podával jej mrzákovi, který jen nìmì zíral a zalykal se.
Pij, povídám! køièel ten netvor, nebo u vech ïasù -
Trpaslík váhal. Král zrudl zlostí. Dvoøané se klebili. Tripetta, na
smrt bledá, pøistoupila k mocnáøovu trùnu, padla pøed ním na kolena
a zapøísahala ho, aby uetøil jejího pøítele.
Tyran chvíli jen asl nad její smìlostí, jako by se rozpakoval, co
poèít nebo øíci - jak nejvhodnìji vyjádøit svùj hnìv. Posléze ji beze
slova od sebe odmrtil a obsah vrchovatého poháru jí vchrstl do
oblièeje.
Ubohé dìvèe se s námahou zvedlo, a ani se odváilo vzdychnout,
vrátilo se na své místo na konci stolu.
Na chvíli se rozhostilo hrobové ticho, v nìm by byl slyet i pád
lístku èi peøíèka. Bylo pøerueno tichým, ale protivným, táhlým
skøípotem, který jako by se ozýval souèasnì ze vech koutù místnosti.
Co - co znamená ten zvuk? Proè to dìlá? zeptal se král rozlícenì
trpaslíka.
Ten zatím zøejmì do znaèné míry vystøízlivìl, a hledì teï upøenì,
ale klidnì do tyranovy tváøe, pouze hlesl:
“Já - já? Jak bych to mohl být já?”
Ozývalo se to myslím zvenku, poznamenal jeden z dvoøanù.
Mám dojem, e to byl papouek za oknem, e si brousil o dráty
klece zobák.
Nejspí, øekl na to král, a tímto vysvìtlením jako by se mu velmi
ulevilo, ale byl bych pøísahal na svou rytíøskou èest, e jsem slyel
toho trhana skøípat zuby.
A tu se trpaslík zasmál (král byl tak osvìdèený prýmaø, e smích
129
E. A. Poe - Povídky
130
Skokan
131
E. A. Poe - Povídky
132
Skokan
134
Skokan
135
E. A. Poe - Povídky
SUD VÍNA
137
E. A. Poe - Povídky
138
Sud vína
139
E. A. Poe - Povídky
líci.
Vy ertujete, zvolal a o nìkolik krokù ucouvl. Ale pojïme dál -
musíme za tím naím amontilladem.
Budi, øekl jsem a ukryl nástroj znovu pod plá. Fortunato se
ztìka opøel o mou pai, kterou jsem mu opìt nabídl. Vykroèili jsme
na dalí pou za sudem amontillada. Proli jsme øadou nízkých
prùchodù, sestoupili ní, znovu se proplétali chodbami a koneènì nás
cesta svedla do hluboké krypty, kde byl tak dusný vzduch, e zde
pochodnì spí jen doutnaly, ne planuly.
V nejzazím konci krypty byla jetì jedna, ne tak prostorná
hrobka. Její stìny byly vroubeny lidskými pozùstatky, naskládanými
vysoko do stropní klenby na zpùsob povìstných katakomb paøíských.
Tøi stìny této vnitøní hrobky byly dosud takto vyzdobeny. Ze ètvrté
byly kosti strhány a válely se volnì po zemi; na jednom místì se kupily
do rozmìrné haldy. V této obnaené, kostí zbavené zdi bylo vidìt
dalí výklenek, hluboký asi ètyøi stopy, iroký tøi a vysoký est a
sedm stop. Nebyl zøejmì zbudován k ádnému zvlátnímu úèelu, mìl
pouze vyplòovat mezeru mezi dvìma obrovskými podpìrami
katakomb. Za ním se tyèila mohutná ulová stìna, která katakomby
kolem dokola obepínala.
Marnì zvedal Fortunato matnou pochodeò, marnì napínal zrak,
marnì moural do nitra výklenku. V chabém svìtle nedohlédl na jeho
slepou stìnu.
Jen dál, øekl jsem, amontillado je na dosah. Luchesi ovem -
Luchesi je abaø, pøeruil mne pøítel a zavrávoral vpøed. Byl jsem
mu v patách. Za okamik se octl na konci mìlkého prostoru, a kdy
seznal, e má pøed sebou kámen, vyjevenì zùstal stát. Vzápìtí jsem
ho pøipoutal k ulové stìnì. Ènìly z ní dvì elezné svory, vzdálené od
sebe asi dvì stopy. Z jedné visel krátký øetìz, z druhé visutý zámek.
Pøehodil jsem mu øetìz kolem pasu a ve vteøinì jej zaklínil do zámku
a zamkl. Pøítel byl pøíli ohromen, aby se bránil. Vytáhl jsem klíè
a vystoupil z výklenku.
Pøilote ruku na stìnu, øekl jsem. Cítíte ledek? Je tu opravdu
velmi vlhko. Naposledy vás zapøísahám: vrame se! Ne? Pak vás tu
140
Sud vína
tedy musím pohøíchu nechat. Døív vám ale musím prokázat nìkolik
drobných úsluh - udìlám, co bude v mé moci.
Amontillado! vykøikl pøítel, který se z úasu dosud
nevzpamatoval.
Vidíte, øekl jsem, amontillado!
Pøi tìchto slovech jsem se obrátil k hromadì kostí, o ní jsem se
zmínil. Rozhrnul jsem ji a záhy se pod kostmi objevilo mnoství
stavebního kamene a malty. Vytáhl jsem zednickou líci a horlivì se
pustil do díla: zaèal jsem zazdívat vchod do výklenku.
Sotva jsem poloil první vrstvu zdiva, poviml jsem si, e z Fortunata
opojení do znaèné míry vyprchalo. Prvním náznakem jeho vystøízlivìní
bylo tiché zasténání z hloubi výklenku. Nebyl to náøek opilého èlovìka.
Pak se rozhostilo dlouhé, úporné ticho. Poloil jsem druhou vrstvu,
pak tøetí a ètvrtou; a potom jsem uslyel zbìsilé kubání øetìzem.
Lomoz trval nìkolik minut, a abych mu mohl naslouchat s vìtím
poitkem, nechal jsem práce a posadil se na haldu kostí. Kdy øinèení
posléze utichlo, znovu jsem se chopil líce a bez pøeruení jsem poloil
pátou, estou a sedmou vrstvu. Zeï dosahovala teï bezmála k mé
hrudi. Opìt jsem ustal v práci, pozvedl pochodeò nad své dílo
a matným svitem ozáøil postavu uvnitø.
Ostré, jeèivé skøeky, je vyrazily z hrdla spoutaného, jako by mne
svou silou prudce odhodily od zdi. Chvilku jsem váhal - roztøásl jsem
se. Vytáhl jsem z pochvy rapír a zaèal jím tápat po výklenku. Pak mi
hlavou bleskla uklidòující mylenka: poloil jsem ruku na pevný kámen
katakomb a opìt nabyl rovnováhy. Znovu jsem se pøiblíil ke zdi. Zaèal
jsem znenáhla odpovídat na domáhavé výkøiky zazdívaného. Opakoval
jsem je jako ozvìna - pøidával se k nim - pøekøikoval, znásoboval je
v síle i prùraznosti. Poté køikloun utichl.
Byla ji pùlnoc a mé dílo spìlo k závìru. Osmá, devátá a desátá
vrstva byly hotovy. Dokonèil jsem bezmála i poslední, jedenáctou
vrstvu. Zbývalo poloit a omítnout jediný kámen. Zápasil jsem s jeho
tíhou. Zèásti jsem jej zasunul na urèené místo. Tu se vak z nitra
výklenku ozval tichý smích, pøi kterém se mi zjeily vlasy na hlavì. Po
nìm následoval truchlivý hlas, v nìm jsem stìí rozeznával hlas
141
E. A. Poe - Povídky
vzneeného Fortunata :
Hahaha! Hehehe! Podaøený kousek, namoudui, skvìlý ertík!
Vak se mu v paláci nasmìjeme - hehehe! - a si nalejeme vína -
hehehe!
Amontillada! øekl jsem.
Hehehe! Hehehe! Ano, amontillada. Ale nepøipozdívá se?
Neoèekávají nás v paláci - signora Fortunato a ostatní spoleènost?
U abychom odtud zmizeli!
Ano, øekl jsem, u abychom zmizeli.
Pro lásku boí, Montresore!
Ano, øekl jsem, pro lásku boí!
Na tato slova jsem vak marnì èekal odpovìd. Zaèal jsem být
netrpìlivý. Zvolal jsem hlasitì :
Fortunato!
ádná odpovìï. Opìt jsem zavolal:
Fortunato!
Stále nic. Prostrèil jsem pochodeò poslední zbylou kvírou a vhodil
ji dovnitø. Místo odpovìdi zacinkaly jen rolnièky. Srdce se mi sevøelo
- to asi ta vlhkost katakomb. U aby bylo po vem. Chvatnì jsem
zasunul poslední kámen do patøièné polohy a ohodil jej maltou. Podél
nové zdi jsem znovu navril starou hradbu z kostí. Pùl století se jí
ádný smrtelník nedotkl. In pace requiescat!
142
Sud vína
143
E. A. Poe - Povídky
145
E. A. Poe - Povídky
146
Vrah jsi ty!
147
E. A. Poe - Povídky
148
Vrah jsi ty!
149
E. A. Poe - Povídky
150
Vrah jsi ty!
rozpaèitì snaí ukrýt jej v kapse kabátu. Tento zámìr vak nìkteøí,
jak øíkám, zpozorovali a také ihned pøekazili. Ukázalo se, e pøedmìt,
který pan Goodfellow zdvihl, je panìlský nù, v nìm aspoò tucet
lidí okamitì rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. Na støence byly
ostatnì vyryty jeho iniciály. Èepel noe byla otevøená a od krve.
Teï u o vinì synovcovì nikdo nepochyboval, a jakmile dorazili
do Rattleborough, ihned ho zavedli na komisaøství k výslechu.
Tam to se zatèeným dopadalo právì tak neblaze. Kdy se ho zeptali,
kde pobýval onoho rána, kdy pan Shuttleworthy zmizel, nerozpakoval
se docela bez obalu doznat, e právì toho jitra èíhal s pukou na
vysokou v bezprostøední blízkosti rybníèka, kde se díky prozíravosti
pana Goodfellowa nala zakrvácená vesta.
Tu pøedstoupil pan Goodfellow a se slzami v oèích poádal, aby
ho podrobili výslechu. Neúprosná povinnost, kterou dluí nejen svým
bliním, ale pøímo Stvoøiteli, mu prý nedovoluje smlèovat nadále to,
co musí øíci. Vøelá náklonnost k tomuto mladému mui (pøesto, e se
k nìmu, panu Goodfellowovi, nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla
k tomu, aby se uchyloval k tìm nejbujnìjím dohadùm, jich je fantazie
mocna, dohadùm, který by mu nìjak vysvìtlily vechny ty podezøelé
okolnosti, je tak vánì svìdèily proti panu Pennifeatherovi; avak
tyto okolnosti jsou teï a pøíli neklamné, pøíli usvìdèující - a pan
Goodfellow prý ji nemùe váhat, øekne ve, co ví, i kdyby mu mìl
tento trudný údìl srdce utrhnout. Poté uvedl, e onoho posledního
odpùldne pøed pánì Shuttleworthyho odjezdem se tento váený starý
pán zmínil svému synovci - pan Goodfellow to na vlastní ui slyel -,
e nazítøí hodlá ve mìstì uloit v Rolnicko-ivnostenské zálonì
mimoøádnì velký obnos, a pøi této pøíleitosti dal øeèený pan
Shuttleworthy øeèenému synovci nepokrytì najevo své neoblomné
rozhodnutí zruit svou pùvodní závì a neodkázat mu prakticky ani
ilink. Pan Goodfellow (jako svìdek) teï obalovaného slavnostnì
vyzývá, aby prohlásil, zda to, co teï pan Goodfellow (jako svìdek)
uvedl, je nebo není do posledního puntíku pravda. Pan Pennifeather
k nemalému údivu vech pøítomných otevøenì doznal, e to pravda
je.
151
E. A. Poe - Povídky
152
Vrah jsi ty!
Váený pane!
Na základì objednávky, kterou nae firma obdrela asi pøed dvìma
mìsíci od naeho ctìného zákazníka pana Barnabáe Shuttleworthyho,
dovolujeme si dnes zaslati na Vai adresu dvojitou bednu Chateau
Margaux, druh Antilopa s fialovou peèetí. Bedna nese èíslo a oznaèení
uvedené na okraji listu.
K dalím slubám vdy ochotni, porouèíme se s vekerou úctou
Brock, Cvock, Mlock a spol.
153
E. A. Poe - Povídky
154
Vrah jsi ty!
155
E. A. Poe - Povídky
156
Vrah jsi ty!
157
E. A. Poe - Povídky
WILLIAM WILSON
Dovolte mi, abych si pro tuto chvíli øíkal William Wilson. Èistý list,
který mám pøed sebou, netøeba poskvròovat mým pravým jménem.
Pøineslo mému rodu u pøíli mnoho záti a hrùzy a opovrení. Nerozvály
snad rozkacené vìtry jeho hanebnou povìst do nejzazích koutù zemì?
Ó nejzavrenìjí ze vech zavrených! Nejsi snad navdy mrtev pro
tento svìt, pro jeho pocty, pro jeho kvìty, pro jeho vzneené tuby
a cíle? Nevisí snad navìky hustý, erý, nekoneèný mrak mezi tvými
nadìjemi a nebem tam nahoøe?
Ani kdybych mohl, nebudu dnes na tomto místì líèit nevýslovná
muka a neodpustitelné zloèiny svých nedávných let. V tomto údobí -
v tìchto posledních letech - se má zvrhlost náhle prudce vystupòovala,
a já si teï nepøeji nic jiného, ne odhalit její pøíèinu. Lidé upadají
mravnì vìtinou pozvolna. Ze mne spadla vekerá ctnost naráz jako
plá z ramenou. Ze zkaenosti celkem nezávané povahy jsem
skokem dospìl k zhýralosti nestoudnìjí, ne jakou proslul Elagabalus.
Poshovte mi prosím, vyslechnìte, jaká náhoda, jaká ojedinìlá událost
pøivodila tuto pohromu. Smrt se blíí a stín, který je její pøedzvìstí,
mìkce obestírá mou dui. Kráèeje chmurným údolím, prahnu po úèasti
- øekl jsem bezmála útrpnosti - svých bliních. Rád bych je pøesvìdèil,
e jsem byl do jisté míry otrokem okolností, je se vymykají vùli a vlivu
èlovìka. Pøál bych si, aby v pøíbìhu, který tu dopodrobna vylíèím,
nalezli pro mne v té pustinì høíchu aspoò malou oázu sudby. Chtìl
bych, aby pøipustili - a sotva mohou nepøipustit -, e jakkoli silná
pokuení existovala pøede mnou, jetì nikdy nikdo nemusel odolávat
takovému pokuení, jakému jsem byl vystaven já, a nikdo tak jako já
jetì ádnému pokuení nepodlehl. A je to snad proto, e nikdo jako
já dosud netrpìl? Copak jsem vechno neproíval ve snu?
A neumírám teï jako obì hrùzy a záhady nejpøízraènìjí ze vech
pozemských vidin?
158
William Wilson
159
E. A. Poe - Povídky
160
William Wilson
161
E. A. Poe - Povídky
162
William Wilson
163
E. A. Poe - Povídky
dokonce tak blízké, e ve mnì probouzely pocity, jim snad jen nae
vzájemné postavení nedovolilo dozrát v pøátelství. Je mi vskutku
zatìko blíe urèit nebo jen vylíèit mé pravé city vùèi nìmu. Byla to
pestrá, rùznorodá smìsice pocitù; trocha popudlivé nevraivosti, která
nepøekroèila míru nenávisti, nìco obdivu, víc úcty, hodnì báznì a hora
trýznivé zvìdavosti. Pro moralisty jetì musím dodat, e Wilson a já
jsme byli nerozluèní kamarádi.
Z tohoto nepøirozeného vztahu mezi námi dvìma nepochybnì
vyplývalo, e vechny mé výpady proti nìmu (a bylo jich mnoho, a
u otevøených nebo zastøených) vyúsovaly spí v proud posmìkù
a neomaleností (je zraòovaly, i kdy se tváøily jako nevinné kádlení)
ne v nìjaké váné, zapøisáhlé nepøátelství. Mé nápady v tomto smìru,
a jsem je sebedùmyslnìji propracovával, nebývaly vdy stejnì zdaøilé;
nebo mùj jmenovec byl obdaøen onou nenápadnou, tichou sebekázní,
která, jakkoli se dovede radovat z bøitkosti vlastních ertù, nemá sama
ádné slabiny a naprosto vyluèuje posmìch na svùj úèet. Objevil jsem
u nìho vlastnì jen jedno zranitelné místeèko, a protoe to byla zvlátnost
podmínìná patrnì konstituèní vadou, byl by ji jiný, ménì bezradný
protivník, ne jsem byl já, respektoval - mùj sok mìl zøejmì neduivý
hrtan èi hlasivky, take nikdy nedokázal mluvit hlasitìji ne tichým,
nezvuèným epotem. Tohoto nedostatku jsem nikdy neopomenul, jak
jen to bylo moné, vyuít ve svùj pochybný prospìch.
Wilson mi odplácel nejrùznìjím zpùsobem; a obzvlá jeden druh
jeho ertování mne a nepøíèetnì popouzel. Jak se vùbec mohl dovtípit,
e mì taková malichernost mùe zlobit, to mi zùstane navdy utajeno;
jakmile to vak postøehl, napoøád mì tím drádil. Od vdycky se mi
protivilo moje neurozené pøíjmení i moje obyèejné, ne-li plebejské
køestní jméno. Zvuk tìch dvou jmen mi drásal ui, a kdy v den mého
pøíchodu pøibyl do koleje dalí William Wilson, zazlíval jsem mu, e se
tak jmenuje; a dvojnásob se mi to jméno hnusilo, protoe je nosil cizí
èlovìk, kvùli kterému je teï budu slýchat dvakrát tak èasto, který mi
bude ustaviènì na oèích, a jeho záleitosti, jak u to v bìné kolní
praxi bývá, budou následkem té ohavné shody nevyhnutelnì a èasto
zamìòovány s mými.
164
William Wilson
165
E. A. Poe - Povídky
166
William Wilson
167
E. A. Poe - Povídky
168
William Wilson
169
E. A. Poe - Povídky
170
William Wilson
171
E. A. Poe - Povídky
Tìko øíci, jak jsem se v té chvíli mìl zachovat. alostný stav mé
obìti vzbudil ve vech sklièující rozpaky a na nìkolik okamikù zavládlo
hluboké ticho, v nìm jsem bezdìky cítil, jak mne pálí tváøe pod mnoha
síravými pohledy výèitek a opovrení, je na mne upírali ménì otrlí
kolegové. A neváhám dokonce pøiznat, e nesnesitelnou tíhu úzkosti
sòalo z mé hrudi na krátký okamik náhlé, podivné vyruení. iroké,
tìké dvoukøídlové dveøe pokoje se znenadání dokoøán rozletìly
a mocný, prudký náraz jakoby kouzlem pozhasínal vechny svíce
v místnosti. V jejich zkomírajícím plápolu jsme staèili zahlédnout, jak
dovnitø vstoupil neznámý èlovìk, asi stejnì vysoký jako já, tìsnì
zahalený v plá. Poté vak nastala úplná tma a my jsme mohli jen
tuit, e stojí v naem kruhu. Døív ne se kdokoli z nás mohl
vzpamatovat z krajního úasu nad touto neomaleností, uslyeli jsme
vetøelcùv hlas.
Pánové, pronesl tichým, výrazným, nikdy nezapomenutelným
epotem, který mi pronikal a do morku kostí. Pánové, neomlouvám
se za své chování, protoe plním jen svou povinnost, kdy si takto
poèínám. Nejste zøejmì pouèeni o pravé povaze mue, který dnes
v noci vyhrál v écarté veliký obnos na lordu Glendinningovi. Poskytnu
vám proto rychlý a zaruèený návod, jak získat toto nezbytné pouèení.
Prohlédnìte si prosím, kdykoli se vám bude hodit, podívku manety
jeho levého rukávu a nìkolik balíèkù, které najdete v ponìkud
objemnìjích kapsách jeho vyívaného upanu.
Kdy mluvil, bylo takové ticho, e by bylo slyet pendlík upadnout
na podlahu. Sotva domluvil, zmizel; odeel právì tak ráznì, jak pøiel.
Mohu - dokái vùbec - vylíèit své pocity? Musím snad øíkat, e jsem
proíval vechny hrùzy zatracencù? Mìl jsem vìru pøíli málo èasu
k úvahám. Okamitì mne popadlo snad deset rukou a vzápìtí byly
znovu rozsvíceny svíce. Pak mne prohledali. V podívce rukávu nali
vechny karty vyích hodnot dùleité pro écarté a v kapsách upanu
nìkolik balíèkù kompletních her, je byly k nerozeznání od tìch, s nimi
jsme hráli své partie, a na to, e moje byly poznamenané - odbornì
se jim øíká arrondées - a to tak, e nejvyí karty byly mírnì vypouklé
na úzkých stranách, kdeto nízké na irích. Pak ovem podvádìný
172
William Wilson
173
E. A. Poe - Povídky
174
William Wilson
175
E. A. Poe - Povídky
176
William Wilson
177
Obsah
ANDÌL PITVORNOSTI .......................................................... 4
BERENICE ............................................................................. 14
ÈERNÝ KOCOUR ................................................................. 22
ÏÁBEL VE ZVONICI ............................................................ 32
DÉMON ZVRÁCENOSTI ...................................................... 40
ELEONORA ........................................................................... 46
HAVRAN ................................................................................ 52
JÁMA A KYVADLO .............................................................. 58
MASKA ÈERVENÉ SMRTI ................................................... 72
MEDAILÓN ........................................................................... 78
METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA ......... 84
NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! .................... 102
PØEDÈASNÝ POHØEB ....................................................... 112
SKOKAN ............................................................................. 126
SUD VÍNA ............................................................................ 136
VRAH JSI TY! ...................................................................... 144
WILLIAM WILSON ............................................................. 158
178
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz