Professional Documents
Culture Documents
Renesanční Humanismus - Esej
Renesanční Humanismus - Esej
O renesanci
Slovo renesance pochází z francouzského slova „la renaissance“ a znamená
znovuzrození. Renesance je období mezi čtrnáctým a šestnáctým stoletím, které
následuje po středověku a předchází období reformace. Renesance vznikla v italském
městském státě Florencii a rozšířila se po celé Evropě.
Hlavní znaky renesance:
o návrat k antice, antickým hodnotám, ideálům, např. kalokaghatia (vyváženost
duše a těla), vzdělanost, kultura, filozofie
o návrat k člověku jako individuu, odpoutání od Boha; humanismus – filozofický
proud, klade důraz na lidské schopnosti, vlastnosti a rozum
o návrat k přírodě a přirozenosti – konec zcela náboženského pojetí světa, jsou
položeny základy vědy
Éru renesance lze rozdělit do tří období – trecento (14. století), quattrocento (15. století)
a cinquecento (16. století).
Společnost
Oproti středověku, kdy byla člověku oporou církev, se nyní stává oporou stát. Zavádí se
pojem národ. Rozvíjí se svobodné bádání a vědecké zkoumání (anatomie, fyzika,
chemie, botanika, astronomie, astrologie, alchymie, umění). Objevují se nové vynálezy,
které zásadně mění svět:
o kompas – umožňuje zámořské plavby, dochází k objevení nových zemí, se
kterými se okamžitě začíná obchodovat, výsledkem je bohatnutí městské vrstvy
o knihtisk – přispívá k šíření vzdělanosti a kultury mezi lidi
o střelný prach – mění charakter války, rytířství ztrácí význam
o banky a bankovky – jejich potřeba pramení z bohatnutí měšťanů
Psalo se latinou, ale i starou řečtinou a hebrejštinou a zároveň se rozvíjely národní
jazyky.
Dante Alighieri
Dante Alighieri byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků. Významně přispěl
k vývoji jazykovědy, italského jazyka a politické filozofie.
Narodil se roku 1265 ve Florencii. Dosáhl značného vzdělání, zabýval se zejména
studiem antického, italského a provensálského básnictví. Od svých jedenácti let byl
Dante Alighieri zasnouben s Gemmou, se kterou se i oženil. Dante se také aktivně
zapojil do politického života ve Florencii. Jako stoupenec protipapežské strany musel
v roce 1302 odejít z Florencie. Zbytek života prožil ve vyhnanství ve Veroně
a Ravenně. Zemřel roku 1321 v Ravenně, kde je také pohřben.
Jeho tvorbu značně ovlivnila platonická a zidealizovaná životní láska k Beatrici
Portinari a její předčasná smrt.
Mezi jeho díla patří Božská komedie, Nový život (La vita nuova), O rodném jazyce (De
vulgari eloquentia), O jediné vládě (De monarchia).
Giovanni Boccaccio byl Dantův velký obdivovatel. Sepsal jeho život v díle Život
Dantův.
Božská komedie
Božská komedie je nejvýznamnějším dílem Dante Alighieriho. Původní název byl
pouze „Komedie“, přívlastkem „Božská“ ji obdařil Giovanni Boccaccio. Označení
Komedie v názvu nemá naznačit humorný obsah nebo žánr, ve kterém je dílo napsáno,
ale pouze to, že závěr nebude tragický.
Základním dějovým motivem je cesta Danta napříč Peklem, Očistcem a nakonec Rájem,
kde se má setkat se svojí vysněnou celoživotní láskou Beatricí. Při putování Peklem
a Očistcem je mu průvodcem Vergilius, který je pro autora symbolem pozemského
vědění. Rájem ho provází sama Beatrice, protože Vergilius jako pohan sem nesmí
vstoupit. Na své pouti třemi záhrobními říšemi v hovorech s dušemi zemřelých kritizuje
soudobou politiku a své odpůrce, které umístil do Pekla. Snaží se o umělecké zobrazení
problémů celého tehdy známého světa, v díle najdeme biblické mýty i události
starověkých dějin. Dante cestou potkává mnoho osobností z antického starověku
mytologického i historického (Orfeus, Homér, Odysseus, Sokrates, Alexandr Veliký,
Ovidius…), z bible (Kain, Mojžíš, Ezau, Jan Křtitel, archanděl Gabriel, Satan…), také
křesťanské osobnosti světců (sv. Bernard, sv. František, Tomáš Akvinský…) nebo své
současníky (dokonce je zde i zmínka o Přemyslu Otakarovi II. a Václavu II.)
Hlavní myšlenkou je pouť jednotlivce (lidstva) k Bohu. Základem je motiv putování,
alegorická cesta duše. Dílo vyjadřuje touhu člověka po poznání, po pravdě a dobru.
Mezi renesanční rysy tohoto díla patří touha člověka po poznání, po spravedlivé
a harmonické společnosti, vztah k antice, člověk je trestán za viny spáchané
v pozemském světě. Zároveň se v díle prolínají prvky antické mytologie a křesťanské
víry.
Zdroje:
ALIGHIERI, Dante. Božská komedie. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura,
hudby a umění, 1958.
BURKE, Peter. Italská renesance. Praha: Mladá fronta, 1996.
GARIN, Eugenio. Renesanční člověk a jeho svět. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2003.
MONTANELLI, Indro. Dante a jeho doba. Praha: Odeon, 1981.
ŠKORUPOVÁ, Anna. Renesančná Florencia. Bratislava: Tatran, 1973.