Dante Alighieri – Božská komedie

O renesanci
Slovo renesance pochází z francouzského slova „la renaissance“ a znamená
znovuzrození. Renesance je období mezi čtrnáctým a šestnáctým stoletím, které
následuje po středověku a předchází období reformace. Renesance vznikla v italském
městském státě Florencii a rozšířila se po celé Evropě.
Hlavní znaky renesance:
o návrat k antice, antickým hodnotám, ideálům, např. kalokaghatia (vyváženost
duše a těla), vzdělanost, kultura, filozofie
o návrat k člověku jako individuu, odpoutání od Boha; humanismus – filozofický
proud, klade důraz na lidské schopnosti, vlastnosti a rozum
o návrat k přírodě a přirozenosti – konec zcela náboženského pojetí světa, jsou
položeny základy vědy
Éru renesance lze rozdělit do tří období – trecento (14. století), quattrocento (15. století)
a cinquecento (16. století).

Společnost
Oproti středověku, kdy byla člověku oporou církev, se nyní stává oporou stát. Zavádí se
pojem národ. Rozvíjí se svobodné bádání a vědecké zkoumání (anatomie, fyzika,
chemie, botanika, astronomie, astrologie, alchymie, umění). Objevují se nové vynálezy,
které zásadně mění svět:
o kompas – umožňuje zámořské plavby, dochází k objevení nových zemí, se
kterými se okamžitě začíná obchodovat, výsledkem je bohatnutí městské vrstvy
o knihtisk – přispívá k šíření vzdělanosti a kultury mezi lidi
o střelný prach – mění charakter války, rytířství ztrácí význam
o banky a bankovky – jejich potřeba pramení z bohatnutí měšťanů
Psalo se latinou, ale i starou řečtinou a hebrejštinou a zároveň se rozvíjely národní
jazyky.

Renesanční umění ve zkratce

V architektuře se uplatňují sloupy, obdélníková okna, arkády, kupole. Prvořadá je
výstavba paláců. Mezi zástupce renesanční architektury patří Filippo Brunelleschi,
Michelangelo Buonarroti.
Kromě dřevěných desek se v malířství začalo používat plátno. Postupně se začínal
uplatňovat princip perspektivy, vznikaly portréty. Známí renesanční malíři jsou Sandro
Botticelli, Leonardo da Vinci nebo Rafael Santi.
Hlavním zájmem renesančních sochařů bylo realistické zobrazení lidského těla
v přirozených proporcích, postojích a pohybech. Představitelé jsou Donatello
a Michelangelo Buonarroti.

Dante Alighieri
Dante Alighieri byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků. Významně přispěl
k vývoji jazykovědy, italského jazyka a politické filozofie.
Narodil se roku 1265 ve Florencii. Dosáhl značného vzdělání, zabýval se zejména
studiem antického, italského a provensálského básnictví. Od svých jedenácti let byl
Dante Alighieri zasnouben s Gemmou, se kterou se i oženil. Dante se také aktivně
zapojil do politického života ve Florencii. Jako stoupenec protipapežské strany musel
v roce 1302 odejít z Florencie. Zbytek života prožil ve vyhnanství ve Veroně
a Ravenně. Zemřel roku 1321 v Ravenně, kde je také pohřben.
Jeho tvorbu značně ovlivnila platonická a zidealizovaná životní láska k Beatrici
Portinari a její předčasná smrt.
Mezi jeho díla patří Božská komedie, Nový život (La vita nuova), O rodném jazyce (De
vulgari eloquentia), O jediné vládě (De monarchia).
Giovanni Boccaccio byl Dantův velký obdivovatel. Sepsal jeho život v díle Život
Dantův.

Božská komedie
Božská komedie je nejvýznamnějším dílem Dante Alighieriho. Původní název byl
pouze „Komedie“, přívlastkem „Božská“ ji obdařil Giovanni Boccaccio. Označení
Komedie v názvu nemá naznačit humorný obsah nebo žánr, ve kterém je dílo napsáno,
ale pouze to, že závěr nebude tragický.
Základním dějovým motivem je cesta Danta napříč Peklem, Očistcem a nakonec Rájem,
kde se má setkat se svojí vysněnou celoživotní láskou Beatricí. Při putování Peklem
a Očistcem je mu průvodcem Vergilius, který je pro autora symbolem pozemského
vědění. Rájem ho provází sama Beatrice, protože Vergilius jako pohan sem nesmí
vstoupit. Na své pouti třemi záhrobními říšemi v hovorech s dušemi zemřelých kritizuje
soudobou politiku a své odpůrce, které umístil do Pekla. Snaží se o umělecké zobrazení
problémů celého tehdy známého světa, v díle najdeme biblické mýty i události
starověkých dějin. Dante cestou potkává mnoho osobností z antického starověku
mytologického i historického (Orfeus, Homér, Odysseus, Sokrates, Alexandr Veliký,
Ovidius…), z bible (Kain, Mojžíš, Ezau, Jan Křtitel, archanděl Gabriel, Satan…), také
křesťanské osobnosti světců (sv. Bernard, sv. František, Tomáš Akvinský…) nebo své
současníky (dokonce je zde i zmínka o Přemyslu Otakarovi II. a Václavu II.)
Hlavní myšlenkou je pouť jednotlivce (lidstva) k Bohu. Základem je motiv putování,
alegorická cesta duše. Dílo vyjadřuje touhu člověka po poznání, po pravdě a dobru.
Mezi renesanční rysy tohoto díla patří touha člověka po poznání, po spravedlivé
a harmonické společnosti, vztah k antice, člověk je trestán za viny spáchané
v pozemském světě. Zároveň se v díle prolínají prvky antické mytologie a křesťanské
víry.

Florencie – rodné město Danta

Florencie pochází z římské doby. Ve Florencii se stalo 13. století důležitým obdobím
pro formování samosprávy. Počátkem 14. století dosáhla Florencie vrcholného rozkvětu
a navzdory přírodním pohromám, bankrotům a politickým nepokojům, které ji potkaly
během století, patřila na počátku 15. století k nejbohatším městům v severní Itálii
a v Evropě vůbec. Od roku 1252 se zde razil zlatý florén, který se stal hlavní měnou
evropského obchodu a byl napodobován v mnoha zemích. Bohatý městský stát
představoval ideální prostředí pro rozvoj umění. Dante se nejpozději roku 1295 aktivně
zapojil do politického života, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků. Roku 1300
se stal priorem a jako stoupenec protipapežské strany musel roku 1302 odejít
z Florencie.

Renesanční člověk - umělec

Postavení umělců nebylo nijak zvlášť významné. Živnost si nemohl zřídit každý, kdo
chtěl. Osamocený umělec pracující sám pro sebe v klidu svého ateliéru neexistoval. Aby
se člověk stal nejdřív učedníkem a později mistrem, musel chodit do organizovaného
studia. Všichni se učili od svých mistrů.

Zdroje:
ALIGHIERI, Dante. Božská komedie. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura,
hudby a umění, 1958.
BURKE, Peter. Italská renesance. Praha: Mladá fronta, 1996.
GARIN, Eugenio. Renesanční člověk a jeho svět. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2003.
MONTANELLI, Indro. Dante a jeho doba. Praha: Odeon, 1981.
ŠKORUPOVÁ, Anna. Renesančná Florencia. Bratislava: Tatran, 1973.