O měkkém srdci paní Rusky

Z povídek malostranských

Autor: Jan Neruda

Žánr: povídka

Literární druh: epika

Hlavní postava: paní Ruska je vdova a jejím koníčkem je chodit na pohřby a pomlouvat zesnulé.
Je chytrá a bezdětná. Celkově se mi její povaha nezamlouvá.

Stručný popis: Kniha je o paní Rusce, vdově po panu Rusovi. Jejím jediným koníčkem a oblibou
je chození na pohřby. Když takový funus započne, přikluše paní Ruska, samozřejmě celá v
černém, pohlédne na rakev a začne usedavě, jak dítko, plakat. Jednou umřel pan Velš Josef. Měl
krámek a v něm měl cokoliv od slonoviny až po zlatý prášek. Pan Velš se vždycky usmíval.
Usmíval by se dodnes, kdyby dne 3. května 1845 nezemřel. Vystrojili mu pohřeb, jak se patří a
sešli se na něm lidé z celé Malé strany. Nechyběla na něm ani paní Ruska. Přišla, podívala se do
rakve na nebožtíka, zaštkala – a hurá pomlouvat. Jako první přišla k mladé paničce v bohatých
šatech a začala do ní prát své výmysly o chudáku nebožtíkovi. Paní Ruska byla tak ponořená do
svých pomluv, že si ani nevšimla, že panička odešla, měla toho dost. Dost toho měl i pan
Uhmühl, jeden z příbuzných pana Velše. Chopil ji za rameno a vyprovodil ji ven. Předal ji
strážníkovi a řekl: ,,Doveďte ji domů a ať nedělá cestou cavyky”. Následujícího dne byla paní
Ruska obeslána na komisariát v Mostecké ulici. Tam ji bylo přísně nařízeno, že už nesmí na
jakýkoliv funus. Tím ztratila paní Ruska svoji dobrou náladu a ztratila ji na hodně dlouho. Kniha
končí tím, že se paní Ruska odstěhuje k Oujezdské bráně. Touto bránou musí projet každý funus
a zde se může paní Ruska přidat ke každému pohřbu a vesele pomlouvat.

Otázky: 5) Nejzajímavější pro mne bylo čtení staré češtiny. Nechal jsem se jí trochu ovlivnit,
když jsem psal tuto slohovku, ale jen trošinku. 22) touha paní Rusky navštěvovat pohřby 24)
Staročeštinou, ještě jsem si přečetl část povídky o doktoru Kazisvětovi a taky se mi moc líbila.