Milá Iveto.

Tento dopis ti posílám proto, že jsi se na mou SMS neozvala a já se s tebou chci o tomto tématu bavit:

Díky za vše, nejvíce za ty první chvíle, co jsem s tebou prožil, neboť jsem si opravdu připadal jako princ v pohádce,
který dostal svoji vytouženou princeznu a byl by schopen až do konce života žíti šťastně. Už tehdy mě kdosi na
půjčovně varoval, že si na tobě ošklivě vylámu zuby... nevím kdo to byl. Však ty víš o všech mých nedostatcích, takže
to, že si nepamatuji jeho jméno, tě asi vůbec nepřekvapí. Proto volím tuto interpretaci. Já, tomu hlasu varování
nevěřil, neboť z tvých „polopravd“ jsi se mi jevila jako nejlepší, a jediná, po které by kluk jako já mohl toužit.

Jednoho dne se uprostřed Sahary setkali dvě ještěrky, byly daleko široko jediné v blízkém i dalekém okolí. Na začátku
byly spolu hrozně šťastní, mysleli si, že budou spolu. Všechno to plánování a ty hodiny strávené povídáním o ničem.
Žili s hlavou v oblacích, minimálně jedna z nich… Po nějakém čase však do příběhu vstoupil had. Druhá ještěrka byla
zcela popletena, protože ta první z ještěrek najednou běžela za ním a obdivovala jeho krásnou hladkou kůži. Druhá
ještěrka byla smutná, neboť ta první tvrdila, že ji má ráda, a teď to tak nevypadalo. Ovšem takhle ten den viděla první
ještě s pavoukem sklípkanem ze své suknaté nory. Pro druhou to byl šok, neboť si pomalu začala uvědomovat, že asi
něco nesedí... vyjádřila své obavy a plna naděje doufala v zářnější budoucnost. Další víkendy, mezitím co ta první
trávila čas tu s velbloudem, tu se škorpionem, tu s někým dalším, druhá ještěrka běhala po okolí za ostatními zvířaty
a ptala se, jaká ve skutečnosti vlastně ta první je. Dozvěděla se spoustu zajímavých příběhů a doslechla se i o pár
ještěrkách, které první po chvíli odkopla. Dokonce zjistila, že proběhli jakési sázky, jak dlouho bude trvat, než jí
vyhodí ze svého nory, prý to tak chodívá často. Druhou ještěrku to ničilo a trvalo chvíli, než se s chováním první
smířila a začala být ochotná se s ní znovu bavit, aniž by to u ní vyvolávalo nešťastné emoce. Poprosila první, aby se
bavili jako předtím, jen s jedním rozdílem – říkala pravdu... a tak s ní první radši přestala mluvit úplně. Sice na
opakované dotazování druhé odpovídala, že nemluví s nikým, že má špatné období, ale druhá jasně pozorovala, že to
není pravda a že jen co se otočí, už je jinde a baví se s ostatními zvířátky. Navíc byla druhá vyšoupnuta do nory pro
stará, zdeptaná a zničená zvířata, kde měla čas přemýšlet. Druhá si uvědomila, že první takhle žije už asi pár let, a že
ji asi nic nezmění, a tak udělala další ústupek. Uvědomila si, že je jak mravenec v jámě mravkolva, který se už nemůže
nijak dostat ze zajetí, zajetí lásky, a tak vše hodila za hlavu, a řekla si, že vrhnout se do něčeho po hlavě je teď nejlepší
nápad. Sázka, kterou buď vyhraje, nebo prohraje... vzala svůj prsten, který v počáteční euforii dala vyrobit příteli, a
přichystala se na poslední víkend… to však netušila že se v teritoriu objevila další ještěrka, a první, potom co ji druhá
tolikrát „ublížila“ svými výtkami, je s ní již dále než kdy s druhou. To byla pro druhou zdrcující zpráva. Zalezla si do
kouta a udělala největší chybu. Začala pít a litovat se. Čím víc se litovala, tím víc myslela na to, kolik času nad první
promrhala, a tím víc k první cítila lásky. Kolik nocí vlastně druhá probděla, protože se trápila jejím obíháním celé
pouště. Uvědomila si, že chce jen, aby první byla šťastná, i když ji samotnou to ničí. Nemohla spát, pokud se pořádně
neopila, jak stále nad situací přemýšlela, a i když se opila, tak k dobru to nevedlo. Posílala pak zmatečné zoufalé
zprávy, které ráno ani dešifrovat neuměla. První s novou vypadali tolik šťastně, a to v druhé vytvářelo ještě větší
pocit beznaděje. Vzala všechny první oblíbené věci, které si na víkend přivezla a snědla z nich většinu. Další den se
rozhodla zbaběle utéct, neboť se nemohla koukat na to štěstí, které mezi první a cizí bylo. Druhá je teď v horečce
v díře zoufalství a doufá, že cizí nečeká to stejné, i když cizí není takový zoufalec jako druhá.

Teď, když jsi dočetla sem, tě chci poprosit, abys mi pomohla vrátit mou mysl do normálu, všechny babský rady na
internetech už jsem zkusil, a nevím co bych, kromě té poslední: bavte se o tom s daným člověkem. Myslel jsem, že je
to v mých silách ukočírovat takový problém, ale teď po víkendu si tím nejsem už vůbec jistý. Například to štěstí když
mi zvoní telefon, potom však smutek že to nejsi ty, taková blbost a zbavit se jí nedokážu už měsíc. U tebe jsem totiž
měl jaksi úplně jiný druh „lásky“ než u mých předchozích vztahů, takže nevím, jak postupovat, navíc mám již koníčků
až moc. Asi mi to chvíli zabere, ale pak už budu dobrý přítel a pro tebe se vůbec nic nezmění. Omluv případné chyby,
přeci jen mám 38,2 °C a není mi dobře, proto taky píšu… takové věci. Samozřejmě tohle je můj jednostranný pohled a
tvůj pohled na věc mě velmi zajímá. Díky za reakci.

Jeden nenapravitelnej romantik, co se zbláznil, a potřebuje spravit.

PS: vím, že všechno konzultuješ minimálně s Barunou, ovšem pro tentokrát tě poprosím, ať to s ní konkrétně
nekonzultuješ a neukazuješ jí to. díky