Kapitola 1 - Stát

V tÈto kapitole se dozvÌte, co je to st·t a jak st·t jako instituce v historii vznikl. Po
přečtenÌ tÈto kapitoly budete umět vyjmenovat z·kladnÌ znaky st·tu. Budete umět
vymezit obyvatelstvo st·tu, vysvětlit rozdÌl mezi obyvatelem a občanem, objasnit, co
vöechno zahrnuje st·tnÌ ˙zemÌ a jak˝m způsobem lze nab˝t či pozb˝t st·tnÌ ˙zemÌ.
Sezn·mÌte se s pojmem st·tnÌ moc a dozvÌte se, jak˝ je rozdÌl mezi legalitou a legitimitou
st·tnÌ moci. Budete umět vymezit, kdy je st·t suverÈnnÌ a objasnit rozdÌl mezi vnějöÌ a
vnitřnÌ suverenitou.
Konečně takÈ budete zn·t z·kladnÌ funkce, kterÈ st·t m· a jak˝m způsobem tyto funkce
plnÌ, dÌky čemuû budete umět objasnit, proč vlastně st·t existuje.

Pr·vě se pouötÌte do čtenÌ prvnÌ kapitoly ze vöeobecnÈ st·tovědy. Na ˙vod V·m tedy
přeji hodně ˙spěchů ve Vaöem studiu. Spr·vnÈho pochopenÌ vöeobecnÈ st·tovědy je totiû
nezbytn˝m předpokladem pro dalöÌ studium navazujÌcÌch oborů, zejmÈna ˙stavnÌho
pr·va.
Vöeobecn· st·tověda se od ˙stavnÌho pr·va odliöuje větöÌ mÌrou obecnosti a
abstraktnosti - v ˙stavnÌm pr·vu totiû vöechno to, co se zde dozvÌte o st·tu a jeho
fungov·nÌ, potom aplikujete na konkrÈtnÌ poměry v ČR. Pro studium ˙stavnÌho pr·va v
dalöÌm semestru studia je tedy nezbytnÈ jiû nynÌ pochopit z·kladnÌ principy fungov·nÌ
st·tu, uspoř·d·nÌ st·tnÌch org·nů a jejich vz·jemnÈ vztahy, fungov·nÌ moci
z·konod·rnÈ, v˝konnÈ a soudnÌ, z·kladnÌ vztah st·tu k jednotlivcům, problematiku
přÌmÈ a zastupitelskÈ demokracie, voleb, lidsk˝ch pr·v a svobod a celou řadu dalöÌch
tÈmatick˝ch oblastÌ, kterÈ budete později potřebovat v r·mci studia ⁄stavy ČR a dalöÌch
˙stavnÌch předpisů.

1.1. Vznik státu

St·ty jako určitÈ formy společenstvÌ lidÌ vznikly z předst·tnÌch forem lidskÈho
společenstvÌ (z rodovÈho a kmenovÈho uspoř·d·nÌ).
Existuje cel· řada teoriÌ vzniku st·tu, z nichû je namÌstě zmÌnit alespoň teorii
společenskÈ smlouvy, spojenou se jmÈnem francouzskÈho filozofa J. J. Rousseaua. Tato
teorie vych·zÌ z představy, ûe st·t vznikl na z·kladě fiktivnÌ smlouvy lidÌ. LidÈ, kteřÌ ûili
v předst·tnÌm či přirozenÈm stavu, vytvořili dohodu o tom, ûe pro zachov·nÌ existence
společnosti je v˝hodnÈ se sdruûit do určitÈho lidskÈho společenstvÌ, kterÈ je nazv·no
st·tem. Uvědomme si ovöem, ûe pojem společensk· smlouva je pouze teoretickou
konstrukcÌ snaûÌcÌ se vysvětlit a ospravedlnit (legitimovat) existenci st·tnÌ moci, nenÌ
tedy re·lnou smlouvou.
Z historickÈho hlediska nelze určit přesnou dobu, kdy začaly st·ty vznikat. Lze
předpokl·dat, ûe st·ty se začaly vyvÌjet postupně (evolučně), přičemû v˝znamn˝m
meznÌkem byl přechod od společnosti lovecko-sběračskÈ ke společnosti zemědělskÈ,
tedy obdobÌ tzv. neolitickÈ revoluce. V tÈto době doch·zÌ k rozvoji dělby pr·ce a
společensk· struktura se st·v· sloûitějöÌ. Tato sloûitost vyûaduje i jin˝ způsob řÌzenÌ
společnosti. Na rozdÌl od lovecko-sběračskÈ společnosti, kde v˝kon moci jeötě nebyl
samostatnou profesÌ a kde "vöichni dělali vöe" se v zemědělskÈ společnosti začÌn·

1
vyčleňovat skupina lidÌ, kteřÌ se zab˝vajÌ pouze řÌzenÌm, tedy pouze v˝konem moci. V
tÈto změně je třeba spatřovat poč·tek vzniku st·tů a st·tnÌch apar·tů. Vznik prvnÌch
st·tnÌch ˙tvarů lze datovat do doby 6 aû 5 tisÌc let př.n.l. (Holl‰nder, P.).
Od prvotnÌho (prim·rnÌho) vzniku st·tů v˝öe naznačen˝m evolučnÌm v˝vojem je třeba
odliöit vznik jednotliv˝ch konkrÈtnÌch st·tů, kterÈ vznikaly z jin˝ch jiû existujÌcÌch
st·tů. St·ty v průběhu historie vznikaly a zanikaly rozpadem či rozdělenÌm velk˝ch st·tů
na menöÌ, slučov·nÌm mal˝ch st·tů do větöÌch, oddělenÌm st·tu od st·tu původnÌho
apod.
Způsoby z·niku st·tů jsou v podstatě stejnÈ. Ve vöech přÌpadech můûe jÌt např. o
důsledky v·lečn˝ch konfliktů, vnitřnÌch rozvratů st·tů, ale i mezist·tnÌch dohod.

Po rozpadu Rakouska-Uherska vznikly n·stupnickÈ st·ty: Československo, Rakousko a

Maďarsko. Zbyl· ˙zemÌ Rakouska-Uherska připadla Polsku, Rumunsku, Jugosl·vii a
It·lii.
V Africe vznikla cel· řada nov˝ch st·tů v důsledku dekolonizace.
V roce 1989 se naopak sjednotily Německ· demokratick· republika a Spolkov·
republika Německo.

1.2. Pojem stát

Jak lze tedy st·t vymezit či definovat? Nejv˝stiûnějöÌ je definice Georga Jellineka, kter·
vymezuje st·t pomocÌ třÌ z·kladnÌch prvků, kter˝mi jsou:
1. ˙zemÌ
2. obyvatelstvo
3. st·tnÌ moc
St·t je tedy společenstvÌ lidÌ ob˝vajÌcÌch určitÈ ˙zemÌ, na kterÈm je vůči nim
uplatňov·na st·tnÌ moc.

1.2.1 St·tnÌ ˙zemÌ

St·tnÌ ˙zemÌ je teritorium, vůči němuû působÌ suverÈnnÌ st·tnÌ moc. PlatÌ zde tzv.
˙zemnÌ v˝sost, tedy princip teritoriality, tzn. ûe st·t uskutečňuje svou moc vůči vöem
lidem na danÈm uzemÌ, bez ohledu na to, jak˝ je jejich vztah ke st·tu (tedy nejen vůči
sv˝m občanům, ale i vůči cizincům). Kaûd· dalöÌ moc na danÈm ˙zemÌ musÌ b˝t st·tnÌ
moci podrobena.

Podle principu teritoriality působÌ z·kony na celÈm ˙zemÌ st·tu a kaûd˝, kdo se na
danÈm ˙zemÌ nach·zÌ je povinen se jim podrobit a dodrûovat je (např. trestnÌ z·kon).
Samozřejmě, ûe existujÌ určitÈ v˝jimky (např. brann· povinnost se nevztahuje na cizince
na ˙zemÌ danÈho st·tu).

Způsoby nab˝v·nÌ st·tnÌho ˙zemÌ:

1. přirůst·nÌ (akrescence) - např.vysuöenÌ moře a vznik pevniny
2. prvotnÌ okupace - např. prvotnÌ osÌdlov·nÌ USA
3. cese - odvozen˝ způsob nabytÌ (nabytÌ od někoho)
• prodej ˙zemÌ
• v˝měna ˙zemÌ

2
 • pron·jem ˙zemÌ
• pov·lečnÈ změny ˙zemÌ

V roce 1872 prodalo Rusko Spojen˝m st·tům Aljaöku. Po rozpadu ČSFR doölo k
v˝měn·m někter˝ch ˙zemÌ mezi ČR a SR. ČÌna měla pronajat˝ Hong-Kong od VelkÈ
Brit·nie. K v˝znamn˝m pov·lečn˝m změn·m ˙zemÌ doölo po 1. světovÈ v·lce na z·kladě
Versaillesk˝ch mÌrov˝ch smluv.

4. vydrûenÌ (nabytÌ dlouhodob˝m uûÌv·nÌm) - např. FalklandskÈ ostrovy Velkou

Brit·niÌ
5. adjudikace (přisouzenÌ) - např. rozdělenÌ TěöÌnska velvyslaneckou konferencÌ v roce
1920 mezi Polsko a Československo

ZatÌmco vöechny zmÌněnÈ způsoby nabytÌ ˙zemÌ jsou v souladu s pr·vem, lze ˙zemÌ
zÌskat i protipr·vně - n·silÌm. Takov˝to způsob zÌskanÌ ˙zemÌ naz˝v·me anexe, kter·
z·roveň vede ke ztr·tě ˙zemÌ anektovanÈho st·tu.

Např. obsazenÌ Tibetu ČÌnskou lidovou republikou v roce 1949.

Ztr·ta ˙zemÌ ovöem nemusÌ vûdy znamenat z·nik st·tu. St·t tedy můûe určitou dobu
existovat i bez ˙zemÌ, pokud je st·tnÌ moc nějak˝m způsobem zachov·na (zpravidla ve
formě exilov˝ch mocensk˝ch org·nů).

Po vytvořenÌ protektor·tu Čechy a Morava v roce 1939 nepřestala Československ·

republika pr·vně existovat. Pouze svou moc nemohla vykon·vat na svÈm ˙zemÌ a tak ji
dočasně v omezenÈm rozsahu uplatňovala skrze exilovÈ org·ny v PařÌûi, poslÈze v
Lond˝ně. älo o tzv. prozatÌmnÌ st·tnÌ zřÌzenÌ, jehoû reprezentantem byl zejmÈna
prezident Dr. Beneö.

Kromě v˝öe uveden˝ch důvodů cese, adjudikace a vydrûenÌ lze ˙zemÌ ztratit i tzv.
derelikcÌ (tedy jeho opuötěnÌm), nebo revolučnÌm odtrûenÌm č·sti ˙zemÌ st·tu, na kterÈm
vznikne st·t nov˝.

⁄zemÌ st·tu zahrnuje:

• suchozemsk˝ povrch uvnitř st·tnÌch hranic
• vnitřnÌ vody
• podbřeûnÌ (teritori·lnÌ vody) - t˝k· se zemÌ, kterÈ leûÌ u moře
• prostor nad i pod st·tnÌm ˙zemÌm
Kromě toho lze se st·tnÌ moc uplatňuje i na tzv. fiktivnÌch ˙zemÌch st·tu jako např.
paluby letadel či lodÌ apod. BliûöÌ rozbor problematiky ˙zemÌ st·tu je předmětem
mezin·rodnÌho pr·va.

1.2.2 Obyvatelstvo st·tu

Obyvatelstvo st·tu tvořÌ jedinci ûijÌcÌ na danÈm ˙zemÌ (ob˝vajÌcÌ danÈ ˙zemÌ), kteřÌ z

3
toho důvodu podlÈhajÌ st·tnÌ moci. Pojem obyvatelstvo zahrnuje jak občany danÈho
st·tu, tak i cizince, bezdomovce (osoby bez st·tnÌho občanstvÌ) či azylanty.
NejuûöÌ vztah ke st·tu majÌ jeho občanÈ. O vztahu st·tu a jednotlivce bude pojedn·no
blÌûe v kapitole 13, jiû teď se lze o občanech st·tu alespoň obecně zmÌnit v souvislosti s
jejich specifick˝m postavenÌm.
Tak jako v souvislosti s ˙zemÌm st·tu je typick˝ princip teritoriality, je pro občany st·tu
typick˝ princip personality, neboli tzv. person·lnÌ v˝sost. Občan je tedy ve svazku se
sv˝m st·tem nejen na ˙zemÌ st·tu, ale i kdyû se nach·zÌ mimo jeho ˙zemÌ.

Na občana ČR se vztahuje česk˝ trestnÌ z·kon, i kdyû je v cizině. Pokud tedy občan
jedn· způsobem, kter˝ v danÈm cizÌm st·tě nenÌ trestn˝ (např. drûenÌ určit˝ch drog), ale
podle pr·va ČR trestn˝ je, dopouötÌ se trestnÈho činu, za kter˝ bude v ČR sankcionov·n.

ObčanÈ majÌ ve vztahu ke st·tnÌ moci dvojÌ postavenÌ:

St·tnÌ moc se z nich utv·řÌ, ale z·roveň jsou jÌ podřÌzeni. ObčanÈ tedy ve volb·ch zvolÌ
svÈ z·stupce, čÌmû jim dajÌ mand·t k v˝konu moci na určitou dobu, n·sledně jsou vöak
povinni rozhodnutÌ těchto sv˝ch z·stupců (ve formě pr·vnÌch norem) respektovat.

Ačkoli problematika st·tnÌho občanstvÌ bude předmětem dalöÌ z kapitol, pokuste se jiû
teď ze sv˝ch zkuöenostÌ vyjmenovat někter· pr·va a některÈ povinnosti, kterÈ m·te dÌky
občanstvÌ ČR narozdÌl od osob ûijÌcÌch v ČR bez českÈho občanstvÌ.

1.2.3 St·tnÌ moc

Moc lze vymezit jako schopnost ovlivňovat chov·nÌ jin˝ch, a to i proti jejich vůli. Moc
je tedy zam˝ölen˝ vliv na chov·nÌ jin˝ch. O st·tnÌ moci mluvÌme v přÌpadě, kdyû
subjektem danÈ moci je st·t. St·t tedy m· univerz·lnÌ schopnost prosazovat na svÈm
˙zemÌ pravidla chov·nÌ vyj·dřen· v pr·vnÌch norm·ch a z·roveň dodrûov·nÌ těchto
pravidel mocensky vynutit.
Moc st·tu je původnÌ, neodvozen·, univerz·lnÌ, nez·visl· - tedy suverÈnnÌ. Jak·koli jin·
moc ve st·tě musÌ b˝t ze st·tnÌ moci odvozena, a nesmÌ s nÌ b˝t v rozporu (např. moc
ekonomick˝ch subjektů, profesnÌch sdruûenÌ apod.). N·strojem realizace st·tnÌ moci je
pr·vo, tedy soubor pr·vnÌch norem. St·t uskutečňuje svou moc tvorbou z·vazn˝ch
pr·vnÌch norem a vynucov·nÌm jejich dodrûov·nÌ.

Legitimita a legalita st·tnÌ moci

LegitimnÌ moc je moc, kter· je ospravedlniteln·. Moc je tedy legitimnÌ tehdy, je-li
zaloûena na souhlasu ovl·dan˝ch - společnost tedy uzn·v· autoritu st·tu. Pro modernÌ
st·ty je typick· demokratick· legitimita moci. Moc je tedy ve st·tě legitimov·na
demokratick˝mi volbami či referendy, přičemû platÌ princip vl·dy na čas (periodickÈ
opakov·nÌ voleb).
Legalita st·tnÌ moci znamen· jejÌ z·konnost. Moc ve st·tě lze tedy vykon·vat v r·mci
stanovenÈho pr·vnÌho r·mce. Mohou ji vykon·vat pouze z·konem zakotvenÈ org·ny, a
to z·konem stanoven˝mi postupy a prostředky.

4
⁄stava ČR v čl. 2 odst. 3 stanovÌ: St·tnÌ moc slouûÌ vöem občanům a lze ji uplatňovat
jen v přÌpadech, v mezÌch a způsoby, kterÈ stanovÌ z·kon.

Legalita st·tnÌ moci je podmÌnkou pr·vnÌho st·tu. DalöÌm z·kladnÌm znakem pr·vnÌho
st·tu je zejmÈna to, ûe st·t je s·m v·z·n sv˝m pr·vem.
Pro modernÌ st·ty je typickÈ, ûe legitimita moci je odvozov·na od jejÌ legality. Je-li tedy
moc ustanovena z·konně a jedn· v souladu se z·kony, je z·roveň legitimnÌ. PodmÌnkou
legitimnosti moci v danÈm st·tě je ovöem nejen to, ûe moc je realizov·na v mezÌch
z·konů, ale ûe i obsah těchto z·konů je v souladu se z·kladnÌmi lidsk˝mi pr·vy.

Pokud se leg·lnÌ cestou (např. pomocÌ demokratick˝ch voleb) dostane k moci skupina
lidÌ, kter· začne pomocÌ z·konů uplatňovat rasovou diskriminaci, půjde sice o moc
leg·lnÌ (tedy z·konnou), ale nikoli legitimnÌ, protoûe je v rozporu s principy rovnosti a
nediskriminace, tedy v rozporu se z·kladnÌmi lidsk˝mi pr·vy a svobodami. St·tnÌ moc,
kter· nedodrûuje z·kladnÌ lidsk· pr·va a svobody nenÌ legitimnÌ mocÌ, i kdyû jedn·
v souladu se z·kony.

Nelze tedy zohledňovat pouze leg·lnÌ způsob v˝konu moci (tedy z·konnou proceduru,
postup), ale i hodnoty, kterÈ jsou takto prosazov·ny, abychom mohli danou moc nazvat
mocÌ legitimnÌ.

Pokuste se z vlastnÌch zkuöenostÌ zhodnotit legalitu a legitimitu politickÈho reûimu v

totalitnÌm Československu před listopadem 1989.

Pro z·jemce:
Problematikou legality a legitimity ve vztahu k předlistopadovÈmu reûimu se zab˝val i
⁄stavnÌ soud ČR. Z·jemci mohou jeho n·lez vyhledat v SbÌrce n·lezů a usnesenÌ
⁄stavnÌho soudu (Svazek 1., n·lez č. 1), C.H. Beck, 1994.

1.3. Suverenita státu

St·tnÌ moc je suverÈnnÌ, pokud je nez·visl· na jinÈ moci a pokud uplatňov·nÌ tÈto moci
nenÌ nijak omezeno. Pro pojem suverenita lze pouûÌt i pojmu svrchovanost. St·t je tedy
suverÈnnÌ, pokud je st·tnÌ moc neodvozen·, nez·visl·, původnÌ a univerz·lnÌ.
St·tnÌ moc jako z·kladnÌ znak st·tu musÌ b˝t suverÈnnÌ, a to jak navenek, tak dovnitř
st·tu (vnějöÌ suverenita, vnitřnÌ suverenita). Suverenita st·tu můûe b˝t naruöena jak
faktory vnějöÌmi, tak vnitřnÌmi.

NaruöenÌm vnějöÌ suverenity st·tu je vojensk· agrese cizÌho st·tu. Např. okupace
evropsk˝ch st·tů nacistick˝m Německem během druhÈ světovÈ v·lky.
NaruöenÌ vnitřnÌ suverenity st·tu nastane, pokud se centr·lnÌ st·tnÌ moc nenÌ schopna
prosadit a uplatnit na celÈm ˙zemÌ danÈho st·tu. PřÌkladem můûe b˝t cel· řada
občansk˝ch v·lek, rozpad Jugosl·vie či SSSR.

5
Jak˝m způsobem je podle V·s suverenita st·tu ovlivněna v přÌpadě členstvÌ st·tu v
mezin·rodnÌch organizacÌch ( např. politick˝ch, ekonomick˝ch či vojensk˝ch) ?
Můûe mÌt vliv na suverenitu st·tu působenÌ velk˝ch nadn·rodnÌch ekonomick˝ch
soukrom˝ch subjektů (velk˝ch podniků) ?

1.4. Funkce státu

FunkcÌ st·tu jsou určitÈ ˙koly, kterÈ st·t musÌ plnit. K plněnÌ sv˝ch ˙kolů a svÈho
posl·nÌ vyvÌjÌ st·t konkrÈtnÌ činnost, kterou realizuje pomocÌ st·tnÌch institucÌ. O
institucÌch v r·mci st·tu pojedn·v· n·sledujÌcÌ kapitola.

Z·kladnÌ funkce st·tu jsou vymezov·ny (K. KlÌma) např. jako:

• regulace pomocÌ norem

Kaûd˝ st·t na svÈm ˙zemÌ stanovuje z·vazn· pravidla chov·nÌ, kter· jsou obsaûena v
pr·vnÌch norm·ch. St·t m· z·roveň moûnost nedodrûov·nÌ těchto norem mocensky
vynutit (sankcionovat) - viz nÌûe. Normy jsou vyd·v·ny jak org·ny moci z·konod·rnÈ
(parlament), tak i org·ny moci v˝konnÈ (např. vl·da, ministerstva). Pr·vnÌ normy
vydanÈ v˝konnou mocÌ majÌ ovöem tzv. podz·konn˝ charakter - musÌ b˝t tedy v
souladu se z·kony (nařÌzenÌ, vyhl·öky apod.)

• organizace sluûeb veřejnÈho z·jmu

St·t poskytuje obyvatelům určitÈ sluûby, kterÈ jsou ve veřejnÈm z·jmu. Jde např. o
sluûby v oblasti dopravy, ökolstvÌ, zdravotnictvÌ, kultury, soci·lnÌch věcÌ, financÌ apod.
St·t tedy prov·dÌ veřejnou spr·vu na svÈm ˙zemÌ pomocÌ st·tnÌch institucÌ. St·t
realizuje veřejnou spr·vu pomocÌ org·nů st·tnÌ spr·vy (vl·da, ministerstva či jinÈ
spr·vnÌ ˙řady), ale tÈû pomocÌ org·nů samospr·vy, kterÈ jsou na st·tu relativně
nez·vislÈ, ale st·t nad nimi dohlÌûÌ (např. obce v ČR).

• vnějöÌ a vnitřnÌ ochrana

VnějöÌ ochrana spočÌv· v povinnosti st·tu db·t na zachov·nÌ st·tnÌch z·jmů, ˙zemnÌ
celistvosti a nedotknutelnosti st·tnÌho ˙zemÌ, resp. st·tu. K realizaci tÈto funkce st·tu
slouûÌ zejmÈna arm·da.
VnitřnÌ ochrana je ochrana obyvatel st·tu před zločinnostÌ, ochrana jejich majetku,
ûivota a zdravÌ, zachov·nÌ veřejnÈho poř·dku a veřejnÈ bezpečnosti. Tuto funkci st·tu
zajiöťuje zejmÈna policie.

• v˝kon spravedlnosti
St·t zaručuje dodrûov·nÌ pr·vnÌch norem, včetně moûnosti je mocensky (n·silně)
vynutit. St·t zaručuje stÌh·nÌ trestn˝ch činů a potrest·nÌ pachatelů. St·t z·roveň
umoûňuje a garantuje nez·vislÈ řeöenÌ různ˝ch sporů. Z·kladnÌm n·strojem v˝konu
spravedlnosti je justice (soudnictvÌ), přičemû rozhodnutÌ justice můûe st·t mocensky
vynutit (v˝kon rozhodnutÌ). V˝konu spravedlnosti d·le slouûÌ org·ny tzv. veřejnÈ
ûaloby (prokuratura či st·tnÌ zastupitelstvÌ).

6
Do jakÈ mÌry by mělo b˝t ˙kolem st·tu ovlivňovat ekonomick˝ chod země a zasahovat
do ekonomick˝ch procesů ?

ShrnutÌ

1. St·t je společenstvÌ lidÌ ob˝vajÌcÌ určitÈ ˙zemÌ, na kterÈm je vůči nim

uplatňov·na st·tnÌ moc.
2. St·ty se začaly formovat historick˝m v˝vojem po neolitickÈ revoluci.
3. Z·kladnÌm podnětem pro vznik·nÌ st·tů byl rozvoj dělby pr·ce, vznik sloûitÈ
struktury společnosti a nutnost tuto společnost začÌt řÌdit nov˝m způsobem.
4. Vznik prvnÌch st·tnÌch ˙tvarů lze zařadit do doby mezi 6 aû 5 tisÌci lety př.n.l.
5. Jednou z teoriÌ vzniku st·tu je teorie společenskÈ smlouvy, jejÌmû autorem je
Jean Jacques Rousseau.
6. Se st·tnÌm ˙zemÌm je spjat princip teritoriality, tedy ˙zemnÌ v˝sost st·tu na
danÈm ˙zemÌ.
7. S občany určitÈho st·tu je spjat princip personality, tedy person·lnÌ v˝sost st·tu
vůči sv˝m občanům.
8. St·tnÌ ˙zemÌ lze nab˝t přirůst·nÌm, prvotnÌ okupacÌ, cesÌ, vydrûenÌm, adjudikacÌ
a anexÌ.
9. St·tnÌ ˙zemÌ lze pozb˝t cesÌ, vydrûenÌm, adjudikacÌ, anexÌ, derelikcÌ či
revolučnÌm odtrûenÌm.
10. St·tnÌ moc je univerz·lnÌ schopnost st·tu prosazovat a mocensky vynucovat na
svÈm ˙zemÌ určit· pr·vně zakotven· pravidla chov·nÌ.
11. Legitimita moci znamen· jejÌ ospravedlnitelnost a akceptovatelnost.
12. Legalita moci znamen· z·konnost moci, tedy jejÌ realizaci v souladu s pr·vem.
13. SuverÈnnÌ st·tnÌ moc je nez·visl· na jinÈ moci, původnÌ, neodvozen· od jinÈ
moci a univerz·lnÌ.
14. SuverÈnnÌ st·t musÌ mÌt suverenitu vnějöÌ i vnitřnÌ.
15. Z·kladnÌmi funkcemi st·tu je regulace vztahů vyd·v·nÌm pr·vnÌch norem,
organizov·nÌ sluûeb veřejnÈho z·jmu (spravov·nÌ st·tu ve prospěch jeho
obyvatel), vnějöÌ a vnitřnÌ ochrana st·tu, v˝kon spravedlnosti a řeöenÌ sporů.

Pojmy k zapamatov·nÌ

• st·t
• ˙zemÌ st·tu
• obyvatelstvo st·tu
• teritorialita
• personalita
• st·tnÌ moc
• teorie společenskÈ smlouvy
• suverenita (vnitřnÌ, vnějöÌ)

7
 • legalita st·tnÌ moci
• legitimita st·tnÌ moci
• přÌrůst·nÌ (akrescence)
• prvotnÌ okupace
• cese
• vydrûenÌ
• adjudikace
• derelikce
• anexe

NynÌ, kdyû jste dočetli tuto kapitolu, si zkuste zodpovědět vöechny kontrolnÌ ot·zky nÌûe
uvedenÈ. Vöechny vych·zejÌ pouze z v˝öe uvedenÈho textu. Pokud se V·m nepodařÌ na
vöechny odpovědět, nebo si nevybavÌte vöe, nevadÌ, přečtěte si znovu shrnutÌ, pojmy k
zapamatov·nÌ a potÈ pozorně cel˝ text.

Z·věrečnÈ ot·zky

1. Pokuste se definovat pojem st·t a vymezit jeho z·kladnÌ znaky.

2. Vysvětlete pojem Ñteorie společenskÈ smlouvyì.
3. Jak˝ v˝znam měla pro vznik st·tu tzv. neolitick· revoluce?
4. Co znamen· princip teritoriality.
5. Co znamen· princip personality.
6. Vysvětlete pojem obyvatelstvo st·tu a vymezte rozdÌl mezi obyvatelem st·tu a
občanem st·tu.
7. Jak˝ je vztah občanů a st·tu z hlediska st·tnÌ moci?
8. Vymezte způsoby nabytÌ st·tnÌho ˙zemÌ.
9. Vymezte způsoby pozbytÌ st·tnÌho ˙zemÌ.
10. Uveďte, jak˝mi moûn˝mi způsoby v historii vznikaly a zanikaly st·ty a pokuste
se uvÈst i přÌklady.
11. Definujte pojmy moc a st·tnÌ moc.
12. Jak˝ je vztah st·tnÌ moci a pr·va?
13. Co je to suverenita st·tu?
14. Vysvětlete rozdÌl mezi vnitřnÌ a vnějöÌ suverenitou.
15. Objasněte rozdÌl mezi legalitou a legitimitou.
16. StačÌ pro to, aby rozhodnutÌ parlamentu bylo legitimnÌ pouze to, ûe je přijato
větöinou?
17. JakÈ jsou z·kladnÌ funkce st·tu?
18. Jak˝m způsobem st·t reguluje chov·nÌ obyvatel na svÈm ˙zemÌ?
19. KterÈ instituce zajiöťujÌ vnějöÌ a vnitřnÌ ochranu st·tu?
20. Jak˝ v˝znam m· ve st·tě justice?

8
Pouûit· a doporučen· literatura
Holl‰nder, P. : Z·klady vöeobecnÈ st·tovědy, str. 11-56, Vöehrd, 1995
Filip, J. - Svatoň, J. - Zimek, J: Z·klady st·tovědy, str. 5-34; MU Brno, 1999
PavlÌček, V. a kol.: ⁄stavnÌ pr·vo a st·tověda, I.dÌl, str. 45-74, Linde, 1998
KlÌma, K.: ⁄stavnÌ pr·vo, str. 49 - 108, Dobr· voda, 2002

9
Kapitola 2 - Státní orgány

V tÈto kapitole se dozvÌte jak˝m způsobem fungujÌ instituce v r·mci st·tu, zejmÈna
st·tnÌ org·ny. Po přečtenÌ tÈto kapitoly budete umět vymezit st·tnÌ org·n a definovat
jeho pravomoc a působnost. Budete zn·t jednotlivÈ typy pravomocÌ a působnostÌ a
budete umět vymezit rozdÌly mezi nimi.
D·le se dozvÌte, jak˝mi obecn˝mi způsoby můûe doch·zet k obsazenÌ funkce ve st·tnÌm
org·nu. Budete umět vysvětlit, čÌm se liöÌ monokratick˝ a kolegi·lnÌ org·n či laick˝ a
odborn˝ org·n.

2.1. Instituce v r·mci st·tu

V r·mci organizace st·tu lze rozliöovat (J. Svatoň) dva z·kladnÌ typy institucÌ:
• instituce, kterÈ rozhodujÌ st·tně-mocensky a
• instituce, kterÈ takto rozhodovat nemohou.
PrvnÌ skupina institucÌ se naz˝v· st·tnÌ org·ny. Tyto org·ny jsou z·kladnÌm prvkem
kaûdÈho st·tu a jimi se budeme v tÈto kapitole obecně zab˝vat. KonkrÈtně sem patřÌ
např. vl·da, parlament, ministerstva, soudy či spr·vnÌ ˙řady.

Do druhÈ skupiny patřÌ

• zvl·ötnÌ sloûky zajiöťujÌcÌ bezpečnost, poř·dek a obranu st·tu (policie,
arm·da, tajnÈ sluûby apod.)
• st·tnÌ zařÌzenÌ, st·tnÌ ˙stavy, st·tnÌ organizace (st·tnÌ podniky, ökolsk·,
zdravotnick·, soci·lnÌ zařÌzenÌ apod.)
Pouze st·tnÌ org·ny majÌ moc a mohou tedy st·tně mocensky rozhodovat. Zvl·ötnÌ
sloûky potom jejich rozhodnutÌ vykon·vajÌ, samy vöak v z·sadě rozhodovat nemohou.
Stejně tak st·tnÌ zařÌzenÌ, ˙stavy či organizace rozhodovat nemohou, jsou vöak
zpravidla st·tnÌmi org·ny zřizov·ny, řÌzeny a financov·ny.

Ministerstvo zdravotnictvÌ jako st·tnÌ org·n zřizuje nemocnici, kter· je st·tnÌm

zařÌzenÌm. Ministerstvo kultury zřizuje st·tnÌ knihovny apod.

D·le se v tÈto kapitole budeme zab˝vat pouze st·tnÌmi org·ny.

2.2. St·tnÌ org·ny

S problematikou st·tnÌch org·nů, jejich pravomoci a působnosti se setk·te ve větöině

pr·vnick˝ch disciplÌn, zejmÈna ve spr·vnÌm pr·vu a v jednotliv˝ch procesnÌch pr·vech.
Proto je pro V·s nezbytnÈ, abyste z·kladnÌ znalosti toho, jak funguje st·tnÌ apar·t měli
jiû v ˙vodu studia. Vzhledem k tomu, ûe kapitola obsahuje řadu odborn˝ch abstraktnÌch
termÌnů, je vhodnÈ si ji přečÌst několikr·t a po č·stech, neû se pustÌte do odpovÌd·nÌ na
kontrolnÌ ot·zky v z·věru.

1
Rysy st·tnÌch org·nů jsou:
1. st·tně mocensk˝ charakter
2. působnost
3. pravomoc
St·tně mocensk˝ charakter st·tnÌho org·nu znamen·, ûe st·tnÌ org·n m· autoritu,
kterou vyuûÌv· k tomu, aby z nadřazenÈho postavenÌ rozhodoval o pr·vech a
povinnostech osob (jak fyzick˝ch, tak pr·vnick˝ch).
Tento postup je moûn˝ i proti vůli adres·ta, tedy toho subjektu, o němû je
rozhodov·no.
St·tnÌ org·n tedy vystupuje jmÈnem st·tu.

Soud odsoudÌ pachatele k nepodmÌněnÈmu trestu odnětÌ svobody a v přÌpadě, ûe

pachatel trest nenastoupÌ, bude zadrûen a dopraven do věznice.

Jeötě neû si pojmy působnost a pravomoc objasnÌme podrobněji můûeme je stručně

vymezit takto:
• působnost jako okruh vymezen˝ch ˙kolů st·tnÌho org·nu a
• pravomoc jako souhrn pr·vnÌch prostředků, kterÈ m· st·tnÌ org·n k
dispozici k realizaci těchto ˙kolů.

2.3. Působnost
Působnost st·tnÌho org·nu zahrnuje pr·vem stanoven˝

1. předmět činnosti
2. obsah činnosti
3. rozsah činnosti st·tnÌho org·nu.

Předmětem činnosti st·tnÌho org·nu jsou společenskÈ vztahy, vůči nimû st·tnÌ org·n
působÌ.

Obsah činnosti st·tnÌho org·nu - souhrn ˙kolů a činnostÌ st·tnÌho org·nu vyj·dřen˝ v
pr·vnÌm předpise (jednom či několika) ve formě pr·v a povinnostÌ st·tnÌho org·nu.

Rozsah činnosti st·tnÌho org·nu stanovÌ r·mec v˝konu jeho pravomoci, tedy určitÈ
meze, ve kter˝ch st·tnÌ org·n působÌ.
Při vymezenÌ působnosti st·tnÌch org·nů bereme v ˙vahu tato hlediska:
• věcnÈ
• ˙zemnÌ
• osobnÌ
• časovÈ
• funkčnÌ
Problematika rozsahu působnosti st·tnÌch org·nů je lÈpe pochopiteln·, kdyû si uvedeme
jednotlivÈ druhy působnosti i s uvedenÌm přÌkladů.

2
2.3.1 Věcn· působnost
Z hlediska věcnÈho rozliöujeme působnost
• obecnou (či vöeobecnou)
• specializovanou

St·tnÌmi org·ny s obecnou působnostÌ jsou např. parlament, vl·da, ze spr·vnÌch ˙řadů
v ČR to byly v minulosti např. okresnÌ ˙řady.
St·tnÌmi org·ny se specializovanou působnostÌ jsou např. ministerstva, ze spr·vnÌch
˙řadů v ČR např. katastr·lnÌ ˙řady, ˙řady pr·ce, finančnÌ ˙řady apod.
ZatÌmco vl·da m· tedy působnost ve vöech oblastech st·tnÌ spr·vy (např. ökolstvÌ,
zdravotnictvÌ, kultura, doprava atd.), ministerstva majÌ specializovanou působnost
pouze v určitÈ oblasti (ministerstvo ökolstvÌ v oblasti ökolstvÌ apod.).

2.3.2 ⁄zemnÌ působnost

Z hlediska ˙zemnÌho rozliöujeme působnost
• celost·tnÌ (˙střednÌ)
• mÌstnÌ.

St·tnÌmi org·ny s celost·tnÌ působnostÌ jsou např. ministerstva, vl·da, parlament, v ČR

NejvyööÌ soud (z·leûÌ na pojmenov·nÌ v tom kterÈm st·tě - jde o soud, kter˝ stojÌ v čele
soustavy soudů).
St·tnÌmi org·ny s mÌstnÌ působnostÌ jsou v ČR např. okresnÌ, krajskÈ a vrchnÌ soudy,
obecnÌ či krajskÈ ˙řady, dřÌve okresnÌ ˙řady. V různ˝ch st·tech se tyto mÌstnÌ org·ny
naz˝vajÌ různě, zpravidla podle n·zvů ˙zemnÌch jednotek.

2.3.3 Časov· působnost

Z hlediska časovÈho rozliöujeme působnost
• trvalou
• dočasnou.
Je pravidlem, ûe působnost org·nů st·tu je z časovÈho hlediska trval·. Větöina org·nů
tedy působÌ bez jakÈhokoli časovÈho omezenÌ jejich existence. Dočasn· působnost
st·tnÌho org·nu je spÌöe v˝jimkou.

Pokud se v praxi setk·v·me s časov˝m omezenÌm existence org·nů st·tu, je to zpravidla

důsledek reformy organizace st·tu - např. reformy st·tnÌ spr·vy či soudnictvÌ.
Např. čl. 110 ⁄stavy ČR stanovÌ: ÑDo 31. prosince 1993 tvořÌ soustavu soudů tÈû
vojenskÈ soudy.ì Zde tedy byla časov· působnost st·tnÌch org·nů omezena konkrÈtnÌm
datem. Dnem 1.1. 1994 tedy vojenskÈ soudy zanikly a jejich agendu převzaly soudy
obecnÈ.
Vzhledem k reformě veřejnÈ spr·vy v ČR doölo ke konci roku 2002 tÈû k z·niku

3
okresnÌch ˙řadů.

2.3.4 OsobnÌ působnost

Z hlediska osobnÌho rozliöujeme působnost
• obecn·
• zvl·ötnÌ (speci·lnÌ).

St·tnÌ org·n m· obecnou osobnÌ působnost, pokud působÌ vůči vöem na danÈm ˙zemÌ
(st·t, kraj). Zvl·ötnÌ osobnÌ působnost m· st·tnÌ org·n v přÌpadě, ûe na danÈm ˙zemÌ
nepůsobÌ vůči vöem, n˝brû pouze vůči určitÈ skupině osob. Tato skupina je vymezena
obecn˝mi znaky, nikoli konkrÈtně. Tedy např. voj·ci, muûi, v·lečnÌ veter·ni.

Větöina st·tnÌch org·nů m· obecnou osobnÌ působnost. Např. parlament, vl·da,

ministerstva, v ČR např. okresnÌ ˙řady, katastr·lnÌ ˙řady, soudy apod.
Zvl·ötnÌ osobnÌ působnost měli např. vojenskÈ soudy v ČR, kterÈ byly k 31.12. 1993
zruöeny. Do jejich působnosti spadali pouze voj·ci.
Ve st·tech, ve kter˝ch mohou vstoupit do arm·dy pouze muûi, spadajÌ do osobnÌ
působnosti org·nů vojenskÈ spr·vy jen muûi.

2.3.5 FunkčnÌ působnost - přÌsluönost

Hledisko funkčnÌ n·m rozliöuje působnost org·nu v určitÈm procesu. Tato působnost
se naz˝v· přÌsluönost.
FunkčnÌ působnost - přÌsluönost - n·m tedy vypovÌd· o tom, zda org·n přÌsluön˝
rozhodovat o určitÈ věci rozhoduje jako org·n
• prvnÌho stupně (prvnÌ instance)
• druhÈho stupně (druhÈ instance)

Proto se tÈû tÈto působnosti řÌk· působnost procesnÌ či instančnÌ. Tato působnost m·
v˝znam u spr·vnÌch a soudnÌch org·nů při jejich rozhodov·nÌ.
KonkrÈtnÌ ˙prava přÌsluönosti st·tnÌch org·nů v jednotliv˝ch řÌzenÌch je zakotvena v
procesnÌch předpisech, kterÈ budou předmětem v˝uky procesnÌho pr·va občanskÈho,
trestnÌho a spr·vnÌho.
Je nutnÈ si uvědomit, ûe tent˝û org·n, můûe působit jak org·n 1. stupně, tak org·n 2.
stupně, ale nikdy ne v tÈûe věci.
Pro pochopenÌ problematiky si lze uvÈst několik přÌkladů z pr·va ČR.

Např. v soudnÌm sporu o vyklizenÌ bytu bude v 1. stupni přÌsluön˝ okresnÌ soud, a v 2.
stupni krajsk˝ soud jako soud odvolacÌ. V soudnÌm sporu na ochranu osobnosti bude v
1. stupni přÌsluön˝ krajsk˝ soud a v 2. stupni vrchnÌ soud jako soud odvolacÌ.

4
2.4. Pravomoc
Pravomoc je souhrn pr·vnÌch prostředků, kter˝mi je st·tnÌ org·n nad·n k realizaci svÈ
působnosti.
Podle toho, jakÈ pr·vnÌ prostředky m· st·tnÌ org·n k dispozici, tedy jak˝mi
opr·vněnÌmi je nad·n lze rozliöovat (J. Svatoň) pravomoc
• normotvornou
• aplikačnÌ
• organizačnÌ.

2.4.1 Normotvorn· pravomoc

Normotvorn· pravomoc znamen· pravomoc st·tnÌho org·nu vyd·vat obecně
z·vaznÈ normativnÌ pr·vnÌ akty. St·tnÌ org·ny s normotvornou pravomocÌ mohou
tedy vyd·vat např. z·kony, vyhl·öky, nařÌzenÌ apod. Podle toho, zda jde o pr·vnÌ normu
prvotnÌ či odvozenou rozliöujeme normotvornou pravomoc
• prim·rnÌ
• sekund·rnÌ.
Sekund·rnÌ normativnÌ akty jsou odvozenÈ od prim·rnÌch, musÌ b˝t tedy vyd·ny na
z·kladě a v mezÌch prim·rnÌch normativnÌch aktů.
Problematikou pr·vnÌch norem, jejich prvotnostÌ či odvozenostÌ se blÌûe zab˝v· teorie
pozitivnÌho pr·va. O konkrÈtnÌch normativnÌch pr·vnÌch aktech v pr·vu ČR se blÌûe
dozvÌte v pr·vu ˙stavnÌm a spr·vnÌm.

V tabulce jsou uvedeny přÌklady někter˝ch st·tnÌch org·nů z ČR, kterÈ disponujÌ
normotvornou pravomocÌ, a n·zvy jejich normativnÌch pr·vnÌch aktů:

parlament - ˙stavnÌ z·kony, z·kony (prim·rnÌ)

vl·da - nařÌzenÌ vl·dy (sekund·rnÌ)
ministerstva - vyhl·öky (sekund·rnÌ)
okresnÌ ˙řady - nařÌzenÌ (sekund·rnÌ)

2.4.2 AplikačnÌ pravomoc

AplikačnÌ pravomoc znamen· pravomoc vyd·vat individu·lnÌ pr·vnÌ akty.
Individu·lnÌ pr·vnÌ akty nejsou obecně z·vaznÈ, n˝brû jsou z·vaznÈ pro konkrÈtnÌ
přÌpad pro ˙častnÌky danÈho řÌzenÌ. Těmito akty jsou tedy rozhodnutÌ v soudnÌch či
spr·vnÌch řÌzenÌch.
O jednotliv˝ch typech rozhodnutÌ se blÌûe dozvÌte později např. v pr·vu občanskÈm,
trestnÌm či spr·vnÌm.
Pod aplikačnÌ pravomoc lze zařadit kromě v˝öe zmÌněn˝ch aktů i specifickou formu
aplikace pr·va, jako např. volba prezidenta parlamentem, či vyslovenÌ důvěry vl·dě.

5
Soudy majÌ pravomoc vyd·vat rozsudky (odsoudit k v˝konu trestu, přiznat n·hradu
ökody, uloûit povinnost zaplatit dluh apod.), usnesenÌ (zastavit trestnÌ stÌh·nÌ) nebo tÈû
trestnÌ přÌkaz či platebnÌ rozkaz. Spr·vnÌ org·ny majÌ pravomoc vyd·vajÌ spr·vnÌ
rozhodnutÌ (např. stavebnÌ povolenÌ, rozhodnutÌ o přizn·nÌ soci·lnÌ d·vky apod.).

Pozor:
ZatÌmco některÈ org·ny disponujÌ v˝lučně normotvornou pravomocÌ či v˝lučně
aplikačnÌ pravomocÌ, jinÈ org·ny mohou disponovat oběma těmito pravomocemi.

Soudy majÌ pouze aplikačnÌ pravomoc - rozhodujÌ v konkrÈtnÌch věcech a nemohou

vyd·vat obecně z·vaznÈ normativnÌ pr·vnÌ akty.
Normotvornou i aplikačnÌ pravomoc současně majÌ v ČR např. ministerstva či okresnÌ
˙řady. Ministerstvo vnitra jednak rozhoduje v konkrÈtnÌch věcech (např. o přizn·nÌ
statutu uprchlÌka), z·roveň vöak vyd·v· i vyhl·öky, tedy obecně z·vaznÈ normativnÌ
akty.

2.4.3 OrganizačnÌ pravomoc

Pravomoc organizačnÌ zahrnuje opr·vněnÌ st·tnÌch org·nů jednat pr·vem
přepokl·dan˝m způsobem, kdy ale nejde o normotvornou či aplikačnÌ pravomoc.
Tato činnost zahrnuje např. vystavenÌ odborn˝ch posudků, osvětovou činnost, vyd·v·nÌ
ofici·lnÌch statistik, vyd·nÌ kontrolnÌ zpr·vy, pod·nÌ obûaloby st·tnÌm z·stupcem atd.

NejvyööÌ kontrolnÌ ˙řad m· pravomoc zveřejňovat v˝sledky sv˝ch öetřenÌ ve VěstnÌku

NK⁄. Česk˝ statistick˝ ˙řad zveřejňuje ofici·lnÌ statistickÈ v˝sledky. Ombudsman
upozorňuje na poruöov·nÌ lidsk˝ch pr·v.
St·tnÌ z·stupce pod· obûalobu, protoûe je zde podezřenÌ ze sp·ch·nÌ trestnÈho činu.
Tato obûaloba vöak nenÌ individu·lnÌm pr·vnÌm aktem, tÌm je aû rozsudek soudu.

2.5. Způsob ustanovov·nÌ osob do funkcÌ

Do funkce ve st·tnÌm org·nu můûe b˝t osoba dosazena někter˝m z n·sledujÌcÌch
způsobů:
• volba: přÌm· (volba přÌmo občany) nebo nepřÌm· (volba jiû zvolen˝m
org·nem či voliteli)
• jmenov·nÌ
• virilita (zast·v·nÌ funkce z důvodu v˝konu jinÈ funkce)
• dědičnost (ustanovenÌ rodem)
• los

6
PřÌmo jsou voleny parlamenty, v někter˝ch zemÌch prezidenti (např. Francie,
Rakousko). NepřÌmo je volen např. prezident ČR, kter˝ je volen parlamentem (ten je
volen přÌmo občany).
Jmenov·nÌm je do funkce ustanoven např. předseda vl·dy, kterÈho jmenuje prezident.
Jmenov·ni do funkcÌ prezidentem jsou tÈû vöichni soudci v ČR.
Na z·kladě virility je např. viceprezident USA automaticky z·roveň předsedou Sen·tu
USA.Předseda PoslaneckÈ sněmovny Parlamentu ČR je automaticky předsedou
organizačnÌho v˝boru PoslaneckÈ sněmovny.
Dědičnost je typick· pro hlavy st·tů v monarchiÌch.
Los je v˝jimečn˝m způsobem ustanovov·nÌ do funkce, ale lze se s nÌm setkat i v pr·vnÌm
ř·du ČR. Ve druhÈm kole sen·tnÌch voleb je v přÌpadě absolutnÌ rovnosti hlasů pro oba
kandid·ty vybr·n sen·tor losem.

2.6. SloûenÌ st·tnÌch org·nů

St·tnÌ org·ny lze rozliöovat podle toho z jak˝ch osob se skl·d·. Podle toho lze rozliöit
st·tnÌ org·ny
• odbornÈho charakteru
• laickÈho charakteru
Odborn˝ charakter org·nu znamen·, ûe danou funkci můûe zast·vat pouze ten, kdo
splňuje určit· odborn· kritÈria (kvalifikace, praxe). St·tnÌ org·n laickÈho charakteru
nestanovuje pro uchazeče o funkci û·dnÈ odbornÈ předpoklady.
OdbornÈ a laickÈ prvky se mohou kombinovat i v jednom org·nu.

Soudy a st·tnÌ zastupitelstvÌ jsou typickÈ org·ny charakteru odbornÈho - např. v ČR se

vyûaduje vysokoökolskÈ pr·vnickÈ vzděl·nÌ, 3 roky danÈ praxe a odborn· zkouöka.
Naopak zastupitelstva či parlamenty, ale i ˙řad hlavy st·tu jsou charakteru laickÈho.
Z·kon tedy û·dnÈ speci·lnÌ odbornÈ předpoklady nevyûaduje.
KombinacÌ obou prvků jsou např. některÈ soudnÌ sen·ty v ČR, kterÈ jsou sloûeny ze
soudce a dvou přÌsedÌcÌch (laiků).

St·tnÌ org·ny lze d·le rozliöit podle toho, zda se na tvorbě vůle tohoto org·nu podÌlÌ
jedna osoba či osob několik a jak tento org·n vystupuje navenek.
Podle toho rozliöujeme org·ny:
• monokratickÈ
• kolegi·lnÌ

Monokratick˝mi org·ny jsou hlavy st·tů (prezident, monarcha), ministerstva (v čele

ministr), samosoudci, st·tnÌ zastupitelstvÌ.
Kolegi·lnÌmi org·ny jsou soudnÌ sen·ty, parlamenty, zastupitelstva, vl·dy. Tyto org·ny
rozhodujÌ hlasov·nÌm dle principu větöiny, na rozdÌl od org·nů monokratick˝ch, kde
rozhoduje jeden člověk.

7
ShrnutÌ
1. V r·mci st·tu existujÌ jednak instituce, kterÈ rozhodujÌ st·tně-mocensky a
jednak instituce, kterÈ takto rozhodovat nemohou.
2. Pouze st·tnÌ org·ny majÌ moc a mohou tedy st·tně mocensky rozhodovat.
3. St·tnÌ org·n je vymezen sv˝m st·tně mocensk˝m charakterem, působnostÌ a
pravomocÌ.
4. Působnost je okruh vymezen˝ch ˙kolů st·tnÌho org·nu a zahrnuje předmět,
obsah a rozsah činnosti st·tnÌho org·nu.
5. Pravomoc je souhrn pr·vnÌch prostředků, kterÈ m· st·tnÌ org·n k dispozici k
realizaci svÈ působnosti.
6. Věcnou působnost dělÌme na obecnou a specializovanou.
7. ⁄zemnÌ působnost rozliöujeme celost·tnÌ a mÌstnÌ.
8. Časov· působnost dělÌme na trvalou a dočasnou.
9. OsobnÌ působnost dělÌme na obecnou a zvl·ötnÌ.
10. FunkčnÌ působnost je přÌsluönost prvnÌ instance či druhÈ instance.
11. Pravomoc rozliöujeme normotvornou, aplikačnÌ a organizačnÌ.
12. Normotvorn· pravomoc spočÌv· v moûnosti st·tnÌho org·nu vyd·vat obecně
z·vaznÈ normativnÌ pr·vnÌ akty.
13. AplikačnÌ pravomoc spočÌv· v moûnosti vyd·vat individu·lnÌ pr·vnÌ akty -
rozhodnutÌ, kter· jsou z·vazn· pouze mezi ˙častnÌky řÌzenÌ.
14. OrganizačnÌ pravomoc je zbytkovou kategoriÌ, kam spadajÌ ta opr·vněnÌ
st·tnÌch org·nů jednat pr·vem přepokl·dan˝m způsobem, kter· vöak nespadajÌ
pod pravomoc normotvornou či aplikačnÌ.
15. Do funkce lze dosadit volbou, jmenov·nÌm, virilitou, dědičnostÌ či losem.
16. St·tnÌ org·ny mohou mÌt charakter odborn˝, laick˝ i smÌöen˝.
17. St·tnÌ org·ny lze dělit na monokratickÈ a kolegi·lnÌ.

Z·věrečnÈ ot·zky

1. Odliöte st·tnÌ org·ny od ostatnÌch institucÌ, kterÈ působÌ v r·mci st·tu.

2. Vysvětlete pojem st·tně-mocenskÈ rozhodov·nÌ.
3. KterÈ st·tnÌ org·ny v ČR zn·te.
4. Definujte pravomoc st·tnÌho org·nu.
5. Definujte působnost st·tnÌho org·nu.
6. Na z·kladě jak˝ch hledisek lze rozliöovat působnost st·tnÌch org·nů.
7. JakÈ druhy působnostÌ zn·te a v čem spočÌvajÌ.
8. JakÈ druhy pravomocÌ zn·te a čÌm se liöÌ.
9. Vyjmenujte moûnÈ způsoby ustanovenÌ osoby do funkce ve st·tnÌm org·nu a
uveďte přÌklady.
10. Podle jak˝ch kritÈriÌ a jak lze dělit st·tnÌ org·ny podle jejich person·lnÌho
sloûenÌ.

8
Pouûit· a doporučen· literatura
Filip, J., Svatoň, J., Zimek, J.: Z·klady st·tovědy, MU Brno, 1999, str. 35 - 56,
Holl‰nder, P., Z·klady vöeobecnÈ st·tovědy, Vöehrd, Praha, 1995, str. 100 - 103