HMATOVÉ RECEPTORY = RECEPTORY TLAKU A DOTYKU

 Patří mezi mechanoreceptory

 Více druhů receptorů :
Vater – Paciniho tělíska, Merkelovy disky, Meissnerova tělíska, Golgiho – Mazzoniho tělíska
 Nejcitlivější - špička jazyka a bříška konečků prstů
 Nejméně citlivé - kůže zad a stehen
 Při působení mechanického podnětu malé intenzity = DOTEK, při působení
podnětu větší intenzity = TLAK
 Vater – Paciniho tělíska - leží hlouběji ve škáře, jsou nejsložitější, rychle se
adaptují a jsou schopny detekovat vibrace
 Merkelovy disky – leží nejpovrchněji v epidermis, pomalu se adaptují, v
ochlupené kůži se shlukují do hmatových destiček.
 Meissnerova tělíska – uložena v papilách škáry, rychle se adaptují.
 Golgiho-Mazzoniho - mají podobné vlastnosti jako Vater-Paciniho tělíska.

RECEPTORY BOLESTI = NOCIRECEPTORY

 Jsou to volná nervová zakončení v kůži

 Důležité pro informování o bolesti = ohrožení, poškození organismu
 Umožňují nám reagovat na úraz
 Jsou stimulovány chemickými látkami uvolňovanými přímo z poškozených tkání
 Uloženy v kůži (povrchová bolest), ale i ve vnitřních orgánech hrudní a břišní dutiny (útrobní
bolest), ve svalech, šlachách, kloubních pouzdrech a v okostici (hluboká bolest)
 Nejsou schopny adaptace = jejich citlivost se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá
bolest zubů)

TERMORECEPTORY

 Citlivé na změny teploty (reagují na teplotu nižší nebo vyšší než je normální teplota)

 Receptory reagující na chlad = Krauseho tělíska – uloženy v povrchu kůže, je jich více než
receptorů pro vnímání tepla (asi 500 000), reagují na teplotu 25-35°C

 Receptory reagující na teplo = Ruffiniho tělíska – uloženy hluboko ve škáře, je jich méně než
Krauseho tělísek (asi 30 000), nejvíce v kůži obličeje, na hřbetech rukou, nejméně v kůži zad,
reagují na teplotu 38-48°C, vyšší teplota je vnímána jako bolest