Shiny

Broken
Pieces
6RQD&KDUDLSRWURYÊDǰ'KRQLHOOH&OD\WRQRYÊ
 HarperCollins Publishers
Text copyright © 2016 Sona Charaipotra and Dhonielle Clayton
Translation © 2021 Anežka Mann
Czech edition © 2021 Nakladatelství Slovart, s. r. o.
All rights reserved

Shiny Broken Pieces

Z anglického originálu Shiny Broken Pieces přeložila Anežka Mann
Redigovala Michaela Bečková
Korektury Adéla Lapáčková
Editorka Kateřina Eliášová
Sazba Alias Press, s. r. o., Bratislava
Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín
Vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v roce 2021
Vydání první

Cena uvedená na obálce je nezávazným

doporučením pro konečné prodejce

ISBN 978-80-7529-633-7
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
www.slovart.cz
 &DVVLH

2 %Š $ 6  9­ 0  1$ ǰ 1 ŦŠ ( 0  =­ /( É ¸  72 /, .  že uděláte co-
koli, jen abyste to získali. Mozek vám ten sen před očima hněte
jako modelínu a tvaruje ho k dokonalosti. Vaše duše úzkostlivě
šeptá: Tohle je to jediné, na čem záleží. Srdce vám do žil vhání
krev a adrenalin a naději. Každá pirueta, každý skok, každá role
na jevišti je jenom další krůček, který vám připomíná, že balet
je tlukot vašeho srdce. Boty s vyztuženými špičkami vás zdvihají
nad všechny ostatní, stáváte se éterickou bytostí, která nic neváží.
Protože takovou by baletka měla být. A taková chci být i já.
Musím taková být. Udělám cokoli, abych se tím stala. Téměř
cokoli.
Jako pár hladkých obdélníkových očí na mě hledí dva malé
prášky. Jsou uloženy v krabičce na vitamíny jako špičky v při-
hrádce a prosí mě, abych je spolkla. Od jejich lesklého povrchu
se odrážejí stropní světla jídelny. Ťukám do nich nehty a po-
tom si olíznu prst. V ústech cítím jejich hořkokyselou pachuť.
Prostě si jeden vezmi, ať zjistíš, jestli to s tebou něco udělá.
Proběhne kolem mě několik dívek. Je polovina listopadu
a ony probírají věci jako volno na Díkůvzdání a nejnovější filmy

7
        

a kluky, kteří by podle nich byli nejlepším princem Louskáčkem.

Všechno jsou to všední, dobře známé záležitosti, ale od chvíle,
kdy jsem se přistěhovala z Londýna, mi to všechno připadá ne-
uvěřitelně cizí. Těla kolem jsou menší, lehčí, křehčí než to moje.
Tady se mi nedaří nepoutat k sobě pozornost jako tam. Nená-
vidějí mě za to. Tak mi to alespoň připadá.
„Jsou tohle tvoje malá tajemství? Důvod, proč jsi tak dob-
rá?“ Bette vklouzne na židli vedle mě. Přisune se až úplně ke
mně, je tak blízko, že cítím vůni jejího laku na vlasy, jejichž pla-
vý odstín je téměř k nerozeznání od mého. Nebo přinejmenším
byl. Moje kadeře jsou teď pokryté fialovými skvrnami, protože
mi někdo přidal do kondicionéru barvu na vlasy.
„Ne, to jsou jenom vitamíny.“ Očima pátrám v jídelně
po Alecovi. Vychovatelé připevňují na nástěnky papírové kro-
cany a školní kuchařky plní pulty nízkotučným dýňovým jo-
gurtem. Když se podívám zpátky na svůj tác, uvědomím si, že
mě Bette upřeně pozoruje. Pořád jsem si nezvykla být s ní o sa-
motě. Měla bych jí být vděčná za to, že se mnou chce sedět,
když se mi všichni ostatní vyhýbají. Její přítomnost u mého
stolu kolem mě vytváří jakousi ochrannou bublinu. Je pevná,
bezpečná a neproniknutelná, jenomže teď si v ní připadám spíš
jako v pasti. „Já nic neberu.“ Pokouším se ve vlastním hlase po-
tlačit znechucený tón.
Bette zdvihne ruku ke klíční kosti a prsty přejede po řetízku
od svého medailonku. Nikdy si ho nesundává, jako by to byl
zářivý rubín a ona si přála, abychom se na něj všechny dívaly,
a přitom je to obyčejný ošoupaný přívěsek tři centimetry v prů-
měru. „Tak co to potom máš v tom pouzdře? Co jsou zač?“
Mám chuť zeptat se, co je jí po tom. Ale tady, na Americké
baletní konzervatoři, se tímto způsobem nikdo neptá.
„Vitamíny. Abych měla dost energie,“ zalžu a znovu se po-
dívám na prášky na hubnutí. Jídlo na téhle škole se na hony liší

8
              

od toho v Královské baletní škole, a ačkoli jsem tu zatím jen

dva měsíce, ze všech těch změn mám pocit, jako bych ztratila
svůj střed při piruetách. Vážím o kilo a půl víc, než bych chtěla.
Očima bloudím od malinkých petite rats, které si vrchovatě na-
kládají tácy, ke stolům obsypaným tanečnicemi z úrovní 7 a 8,
které vyšilují ohledně toho, co by měly sníst před hodinou ba-
letu. Jenomže před Bettiným upřeným pohledem není úniku.
Povytáhne obočí. „Jenom dva vitamíny?“ Vytrhne mi pouz-
dro dřív, než ho stačím zaklapnout. Prohlíží si pilulky, jako by
se pokoušela rozluštit nějakou šifru, a potom mi je vrátí, jako
by její malá hra na detektiva byla u konce.
„Moje denní dávka. Mám je brát po jídle.“ Rychle pouzdro
zavřu, hodím ho do svojí sportovní tašky a doufám, že tím je
náš rozhovor u konce. K našemu stolu míří Eleanor, zjevně má
v úmyslu se k nám připojit. Málem vydechnu úlevou. Ale Bet-
te mávne rukou, jako by odháněla mouchu, která bzučí příliš
blízko její sklenice s vodou. A Eleanor se prostě otočí a odejde,
jen tak. „Mohla si sednout k –“
„To je dobrý,“ řekne Bette. „Dneska na ni vážně nemám ná-
ladu.“ Zabubnuje nehty do desky stolu a potom se začne roz-
hlížet po mém pouzdře. „Víš přece, že přede mnou nemusíš nic
tajit.“ Její modrý pohled jako by se sléval s tím mým. „Jsi nová
a já si přeju, abys tu měla kamarádku. Jsme teď v podstatě jed-
na rodina. Slíbila jsem Alecovi, že na tebe budu dávat pozor.
Říká, že je to dobrý nápad.“
Přeju si, aby to opravdu byl dobrý nápad. Ráda bych tu měla
nějakou důvěrnici. Stýská se mi po kamarádkách z Královského
baletu. Nakloní se ještě blíž. Otře se o mě ramenem a já cítím,
jak kloužeme hlouběji do útrob bubliny. Rozhlédne se na obě
strany a potom si rozepne náhrdelník a sundá si ho z krku. Polo-
ží ho na stůl před nás a potom jemně otevře medailonek. V ma-
lém prostoru je uloženo dokonalé kolečko, modrá vnější vrstva

9
        

prášků obklopuje menší bílou. Ty bílé vypadají přesně jako ty

moje. Napadne mě, jak je možné, že mají stejný tvar i barvu,
a přitom slibují různé výsledky.
„Ani já toho moc neberu,“ řekne. „Jenom, když to vážně
potřebuju. Potřebuju trochu zvednout náladu, abych přežila
Morkiino věčné opravování. Dokonce i moje sestra a další člen-
ky souboru je berou. O nic nejde.“ Poplácá mě po noze tím
správným způsobem. Její slova podkresluje hluk a lomoz jídel-
ny. „Malá rada. Nikdy ti nesmí dojít energie. Rusové ti můžou
všechno sebrat stejně rychle, jako ti to dali.“
„Já vím,“ odpovím a myslím na to, že mě obsadili v Sylfi-
dě po boku dívek z úrovně 8. Pan K. říká, že na svůj věk jsem
jednou z nejnadanějších tanečnic, jaké kdy viděl. Jenomže já
si nejsem jistá, jestli jsem měla odejít z Královského baletu,
abych mohla být tady. Bette přistrčí medailonek blíž ke mně.
„Co je to?“
„Adderall. Dodá ti energii.“ Doširoka otevře oči a prohlíží
si mou tvář, čeká na odpověď.
„Vedlejší účinky?“
„Vážně? No, tvoje smůla.“ Zaklapne medailonek a opět si
ho připevní kolem krku. Vezme svou nabídku zpět stejně rych-
le, jako s ní přišla, ale podaří se jí to celé zjemnit úsměvem,
jako by mi prokazovala laskavost. „Jenom se ti snažím pomoct.“
„Díky, ale –“
Do jídelny vejde Alec a jeho otec, můj strýc Dom, a namí-
ří si to přímo k našemu stolu. Strýc Dom mě zdvihne ze židle
a sevře mě v náručí a Alec rychle vklouzne na uvolněné místo.
„Jak to jde, Cass?“ Starostlivý tón strýce Doma mi vžene slzy
do očí, ale podaří se mi je nenápadně osušit dřív, než si jich sta-
čí všimnout. Má stejné oči jako moje máma. Dotkne se mých
vlasů. „Ta fialová už je skoro pryč. Vlastně se mi to takhle cel-
kem líbí.“

10
              

Pokouší se mě rozesmát, ale mě i pouhý úsměv stojí nadlid-

ské úsilí.
Je to jen jeden z řady naschválů, které na mě nastražily ostat-
ní holky za ty dva měsíce, co tu jsem. K těm dalším patří napří-
klad špičky namočené do octa, rozstříhané punčocháče a ukra-
dená pošta – milostné dopisy od mého přítele Henriho, který
žije v Paříži. Při tom pomyšlení se mi oči znovu zalijí slzami,
jenže já nesmím plakat. Ne tady. Ne teď.
„Jsem v pohodě,“ prohlásím a přeju si, aby to byla pravda.
Políbí mě na čelo a usměje se, když uvidí, jak statečně se tvá-
řím. „Začátek nikdy není lehký, nemám pravdu?“
„Jen tak dál, Cass.“ Strýc Dom mě naposledy obejme a po-
tom se otočí a odejde z jídelny. Okamžitě se mi po něm začne
stýskat.
I Alec se zvedne a podívá se na telefon. „Připravené vyrazit?“
Ptá se nás obou, ale dívá se při tom na Bette.
Baletky se vyhrnou z jídelny, aby se před tréninkem stihly
protáhnout. Otočím se zpátky k našemu stolu. Bette drží v ruce
moje pouzdro na vitamíny. „Nezapomeň si tu tohle. Vypadlo ti
z tašky.“ Položí je na stůl a proklouzne kolem mě. „Tak zatím.“
Alec jí ovine paži kolem krku, bláznivě se na mě zakření
a oba společně odejdou z jídelny.
Hltám vodu z pítka, ale i tak mi dělá problém prášky polk-
nout. Představuju si, jak se mi rozpouštějí v žaludku a pomá-
hají mi být nejlepší verzí sebe samé.
V tanečním sále si vyhlédnu místo až úplně vzadu, daleko
od ostatních – především od Bette. Obuju si piškoty. Natáh-
nu se na podlahu a usadím se v dlouhém, hlubokém protaže-
ní, s nohama rozevřenýma do širokého V. Ruce nejdřív držím
nad hlavou a potom se dotknu chodidel. Dvacet minut se ro-
zehříváme a potom madam Genkinová několikrát tleskne, aby
upoutala naši pozornost.

11
        

Nejdřív se postavíme k tyči a ona nám zadává jedno cvičení

za druhým, abychom si rozcvičily nohy a chodidla a střed. Ma-
dam Genkinová se usměje, když si prohlíží moje tendus. „Tvé
linie jsou dokonalé, Cassandro. Všechno je na svém místě.“
Cítím, jak se červenám, a najednou mě napadne, že by dne-
šek možná nemusel být tak hrozný.
Projde kolem nás zpátky do středu sálu a díky zrcadlům, kte-
rá pokrývají všechny stěny, to vypadá, že je tu s námi tisíckrát.
„Čas přesunout se na volnost. Přezujte se do špiček.“
Přehrabujeme se v taškách, oblepujeme si prsty u nohou ná-
plastí, omotáváme je vatou, nazouváme si špičky a zavazujeme
si jejich růžové tkalouny kolem kotníků. Vytahujeme se do re-
levé a zase scházíme, abychom boty trochu rozehřály. Místnost
zaplní dupání a duté rány špiček. Madam Genkinová zadává
Viktorovi akordy.
„Děvčata, pro začátek tu máme krátkou kombinaci, která
končí čtyřmi piqué. Zopakujete ji dvakrát a potom začne další
pár na diagonále. Potřebuji prověřit, zda se při točení umíte za-
měřit do jednoho bodu.“
Ozve se několik tichých zaúpění.
„První půjdou Cassie a Bette, po nich se připraví June a Sej-
-Čin.“
Obě nastoupíme do středu sálu a naše pohledy se v zrcadle
setkají. Jsme jako ozvěna – světle plavé vlasy, ledově modré oči,
dokonce i postavou jsme si podobné.
Madam Genkinová nám předvede kombinaci – sérii toče-
ných piqué po diagonále z rohu až do středu sálu, skok doleva,
skok doprava, tři piruety do balancé. Bette se spustí do hlubo-
kého plié. Rozechvěle roztáhne paže. Napodobím ji.
Začne hudba. Bette je rychlá a v dokonalé rovnováze, dyna-
mika jejího tance splývá s hudbou bez sebemenšího úsilí, jako
by tohle tančila už nejméně tisíckrát. Natáhnu nohu před sebe,

12
              

připravená se znovu otočit, a začnu vstřebávat hudbu. Můj mo-

zek se utiší. Obavy, kritika, tváře za okny sálu, všechno mizí
v nedohlednu. Při každé otočce zachytím svůj odraz v zrcadle –
dlouhé, půvabné linie, růžové, černé a krémové víření, jako pri-
mabalerína. Primabalerína, kterou jsem se měla stát už od na-
rození.
S každou otočkou se linie stávají o něco rozostřenějšími.
Vlastní končetiny mi připadají těžké a neohrabané. Nedoká-
žu je zdvihnout tak rychle, jak bych chtěla. Točím se rychleji
a nutím se soustředit se při tom na jeden jediný bod. Madam
Genkinová tleská do rytmu. Jsem příliš pomalá. V zrcadle za-
hlédnu Bette a její zářivě růžové rty, které se teď nesouhlasně
svírají. Zaplaví mě horko a mám pocit, jako by ze mě vyprchala
veškerá síla. V další piruetě se zakymácím.
Zamrkám. Bojuju s tíhou očních víček. Zaplavuje mě úna-
va, prostupuje celé moje tělo.
Topím se v hudbě. Bette mě zachytí a usmívá se, když mi
šeptá: „To je dobrý.“ Moje tělo do ní narazí, těžké a neohrabané.
Jako by to tušila. Jako by celou tu dobu věděla, že se to stane.
 ,   - ( ' 1­ 1 ¸

Pod zi m n í se zon a


% H W WH

9 5 ­7 , / $  - 6 ( 0  6 (  = 3­7 . <  . ǰ Ã 3 / 1 Ç 0  = ­ . / $ ' Ɛ 0 

pátá pozice čelem k zrcadlu. Ruská učitelka – Julia Lobanová –,
kterou najala moje matka, mi drobnou vrásčitou rukou vytáčí
pravou kyčel tam a zpátky. Štípe to a pálí a já si horkou bolest
vychutnávám. Připomíná mi to, že pod vší tou světle růžovou
je moje tělo silné a trénované pro balet.
Juliiny prošedivělé vlasy jsou stažené do drdolu, stále se pod-
řizují elegantnímu tahu vzhůru. Ze zrcadel na stěnách našeho
domácího tanečního sálu na mě hledí její zářivě zelené oči. „Po-
řád jsi usazená v tomhle boku, lapočka.“ Bývala hvězdou Mariin-
ského divadla. Na stěně v pokoji jsem měla její fotku. Byla na
ní mladá a odvážná a neuvěřitelně krásná. „Vytoč ho, vytoč ho.“
Snažím se víc, abych potěšila ji i sebe. Musím získat zpět
svou sílu. Musím se znovu stát sama sebou.
„Vytáhni se. Výš, výš.“
Díky tomu, že cvičím pět hodin denně sedm dní v týdnu, se
mi daří nemyslet na všechno, co se minulý rok stalo. Všechny
naschvály, napjatou atmosféru, Giginu nehodu a moje podmí-
nečné vyloučení ze školy nahrazují piruety, fouetté a port de bras.

17
        

„Ukaž mi, že jsi připravená,“ řekne. Je spokojená s mým

novým ultra hlubokým vytočením.
Udělám krok směrem k zrcadlu a prodloužím páteř na ma-
ximum. Pořád jsem baletka z hrací skříňky. Pořád jsem student-
ka Americké baletní konzervatoře. Pořád jsem to já.
Moje matka pořád platí školné a každý večer telefonuje
panu K. a panu Lucasovi, aby mi vybojovala návrat do ško-
ly. „Bette to děvče nestrčila. Je v tom zcela nevinně. A nemá-
te žádný pořádný důkaz, že slečnu Stewartovou zlobila jenom
moje dcera.“ Slovo zlobila pronese takovým tónem, jako bych
Gigi akorát řekla, že je tlustá nebo tak něco. „I tak jsme se se
Stewartovými dohodli. Myslím, že si na výši odškodného roz-
hodně nemusejí stěžovat. Takže Bette by se měla vrátit do školy,
jakmile začne vyučování. Konzervatoř si nemůže dovolit další
skandál. Fond rodiny Abneyových byl k Americké baletní kon-
zervatoři a souboru vždy mimořádně štědrý. Důkazem toho
je například nově dostavěná budova pro taneční soubor. Však
víte, vždyť se to u všech všudy jmenuje náměstí Rose Abneyo-
vé!“ Nikdy se neodmlčí, aby dala člověku na druhém konci
šanci odpovědět.
„Tak, teď Julii ukaž, jak se umíš točit.“ Mojí baletní mistryni
jsou pomluvy a pravdy ukradené. Soustředí se výhradně na prak-
tickou stránku věci, teď a tady.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu a ona začne tleskat. Slad-
ká, pudrová vůně mého laku na vlasy mi zaplní nos a nejspíš i ce-
lou místnost. Na vteřinu jako bych se octla zpátky ve studiu A,
které plní denní světlo, a zdvihla nohu do piruety.
Jsem nová Bette.
Jiná Bette.
Lepší Bette.
Minulý rok je rozostřený sled obrazů, se kterými nechci mít
nic společného. Pokud svému mozku dovolím, aby se přestal

18
              

soustředit na hodinu baletu, začnou do něj pod tlakem prou-

dit vzpomínky – to, že jsem přišla o dvě hlavní role, o Aleca,
o pozornost a zájem svých baletních učitelů, obvinění z toho,
že jsem strčila Gigi pod auto, moje podmínečné vyloučení ze
školy.
„Rychleji!“ zaječí Julia. Její tleskání a výkřiky jsou sladěné
s mými pohyby. „Musí to vycházet z té kyčle. Neztrácej střed.“
Nesmím dovolit, abych ztratila ještě něco dalšího. Matka mi
odmítá sdělit, na kolik ji přišlo odškodné Gigině rodině, i kolik
si pan K. účtuje za to, že mi drží místo na konzervatoři. Vím
jenom, že to dohromady stálo víc peněz, než kdy dala za Adele
a za její roky letních soustředění, soukromých lekcí a speciálně
objednávaného tanečního oblečení. Teď jsem já ta drahá. Ale
ze špatných důvodů.
„Teď na druhou stranu.“
Hlídám si svůj bod v zrcadle a moje hlava se točí a točí a točí.
Po zádech mi stéká pot. Připadám si jako tornádo. Kdyby bylo
po mém, vrátila bych se na konzervatoř připravená sejmout
všechno a všechny, kdo by mi stáli v cestě.
Za týden se všichni vrátí na internát. Eleanor se zabydlí
v našem pokoji. V mém pokoji. Měla bych být tam.
A místo toho trčím tady, v suterénním tanečním sále, který
by klidně mohl být vězeňskou celou.
Úroveň 8 je rok, na kterém nejvíc záleží. Je to rok, kdy si ko-
nečně můžeme vyzkoušet úplně všechno – pracovat na choreo-
grafiích našich baletů, procestovat celou zemi (a celý svět) kvůli
konkurzům, objevovat nové taneční soubory. Ale to hlavní, to
nejdůležitější je, že nový umělecký šéf Amerického baletního
souboru, Damien Leger, bude navštěvovat naše hodiny bale-
tu, aby si mohl vybrat kandidáty, kteří dostanou příležitost se
v souboru zaučit. Tohle se podaří jen dvěma klukům a dvěma
holkám. Musím být u toho.

19
        

Když sejdu z poslední piruety, Julie mě šťouchne do rame-

ne. „Jsi připravená se vrátit…“ Je to napůl otázka a napůl kon-
statování.
„Ano,“ vypravím ze sebe udýchaně. „Jsem připravená.“
„Madam Lobanová.“ Hlas mojí matky k nám klouže po scho-
dišti a odráží se od zrcadel na stěnách. Zní trochu opile a mně je
z toho nanic. „Pro dnešek končíme. Bette má návštěvu.“
„Ano, samozřejmě paní Abneyová.“ Julia si sbalí věci a po-
líbí mě na zpocenou tvář. Chci se k ní natáhnout, dotknout se
jejího ramene, požádat ji, aby neodcházela. Ale ona zmizí dřív,
než stačím cokoli říct.
„Bette, uprav se,“ nařídí matka, jakmile vkročím na poslední
schod. Opírá se o kuchyňský ostrůvek a v ruce drží poloprázd-
nou skleničku červeného vína. Ukáže vzhůru, směrem do mého
pokoje.
Vyjdu nahoru a svléknu si trikot a punčocháče. Vyhlédnu
z okna a podívám se dolů na Šedesátou devátou ulici, jestli
na ní náhodou neuvidím stát auto, které bych poznávala. Nic.
Po dvouvteřinové sprše se převléknu do šatů a potom opatrně
sejdu po hlavním schodišti. Justina se protáhne prosklenými
dveřmi vedoucími z obýváku.
„Kdo je to?“ zeptám se šeptem.
„Muž z tvé školy, myslím. A nějaká dáma.“ Odhrne mi vla-
sy z ramen a trochu je uhladí. Její prsty jsou teplé a její dotek je
měkký a příjemný. „Chovej se jako moje hodná holčička, ano?“
Nakouknu dovnitř skrze skleněné tabulky ve dveřích, než
se odhodlám vejít. Okamžitě poznám týl blonďaté hlavy pana
Lucase. Zakuckám se.
„Ach, tady jsi.“ Matka mě mávnutím ruky vyzve, ať vstoupím.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu, jako bych stála v záku-
lisí a připravovala se nastoupit do středu jeviště. Vkročím do
místnosti a posadím se naproti němu.

20
              

Muž jako pan Lucas se u vás doma neukáže jen tak bez ohlá-
šení. Žena po jeho boku není paní Lucasová. Má účes, díky kte-
rému vypadá o malinko starší, sofistikovanější, míň sexy v ta-
kovém tom plážovém slova smyslu. Nejspíš by ráda, aby lidé
věnovali pozornost i něčemu jinému než jejím příliš blonďatým
vlasům a skutečnosti, že je jí tričko trochu moc těsné a zdůraz-
ňuje tak velká ňadra.
„Ahoj, Bette.“ Baletky by měly být úplně ploché, takže si
můžu gratulovat, že nemám její problémy.
„Dobrý den, pane Lucasi.“ Zaryju nehet do vyřezávané pa-
lisandrové opěrky křesla a zanechám po sobě drobný půlměsíc.
Jednoho v budoucnosti nepříliš vzdáleného večera se v tomhle
vysokém křesle u krbu uvelebí moje matka a požádá Justinu
o svoji večerní sklenku vína. Rozechvělými, opilými prsty na-
hmatá vryp a bude kvůli tomu křičet.
„Toto je moje nová asistentka Rachel.“ Mávne rukou smě-
rem k mladé ženě. Ta mi věnuje nenápadný úsměv. On vytáh-
ne tlustý svazek papírů a zamává mi s ním před nosem. „Tvá
matka mi ukázala tohle.“ V ruce drží dohodu o mimosoudním
vyrovnání. Všechno, co jsem údajně provedla Gigi, je v ní se-
psáno černé na bílém. Vyvedené v úhledné tištěné podobě to
vypadá ještě mnohem zvráceněji, odporněji a oficiálněji, než
jak to bylo doopravdy.
„Víš, já pořád nerozumím tomu, jak k tomuhle všemu do-
šlo.“ Krčí čelo stejně, jako to dělává Alec, když je zmatený.
„Omlouvám se,“ vyhrknu, protože mi rodinná psychotera-
peutka Abneyových poradila, abych tím začala. Věnuju mu cha-
bý úsměv. Chci mu ukázat, že jsem jiná Bette. Že jsem si vzala
k srdci lekci, kterou mi chtěli udělit. Že jsem připravená vrátit
se do normálu.
„Víš, za co se omlouváš?“
„Za to, že jsem trápila Gigi.“

21
        

Do hovoru se vloží moje matka. „Přece nemusíme znovu

probírat ten nešťastný incident, Dominicu. Proto jsi sem snad
nechodil.“
„To je dobrý, mami. Jsem připravená na sebe vzít zodpo-
vědnost za své činy.“
„Všechno jsme urovnali, a ty jsi ne–“
„To je vážně dobrý, mami.“ Těší mě, že pro jednou mohu utí-
nat její slova stejně, jako ona tolikrát utnula moje.
Rychle upíjí víno ze své sklenice a gestem požádá Justinu,
aby jí donesla láhev. Asistentka pana Lucase poposedne a po-
potahuje cíp halenky, zjevně je jí celá situace nepříjemná. Pan
Lucas odmítne sklenici vína a všechny drahé sýry, které mu Jus-
tina na matčin popud nabízí.
„Máš štěstí, že to dobře dopadlo,“ pronese co nejjemnějším
tónem. Ta slova bolí mnohem víc proto, jak měkce na mě dopa-
dají. V tichu, které se snese na náš obývací pokoj, to pálí dlouho.
„Můžu se vrátit do školy?“ zeptám se.
„Ne,“ odpoví a jeho asistentka se na mě podívá, jako bych
byla nějaký křehký předmět, který se každou chvíli může roz-
bít. „Probírali jsme to dlouho a důkladně, a pořád ti nemůžeme
dovolit, aby ses vrátila. V tuto chvíli ne.“
„Ale – “ Moje matka se zdvihne z křesla.
„Co je potřeba?“ Moje oči se vpijí do těch jeho. Přiměju svo-
je tělo k absolutnímu klidu, ale srdce mi v uších duní jako kla-
divo o kovadlinu. Zdvihnu hrudní koš a spustím ramena, jako
bych se chystala vystřelit z křesla a předvést mu ten nejkrásnější,
nejvzletnější skok, jaký kdy viděl.
„Tohle,“ znovu mi před očima zamává papíry, „to nespraví.
Nemůže to napravit všechno. Ani zdaleka ne. Já vám děvčatům
vůbec nerozumím. Kluci se takhle nechovají.“
Má pravdu. Ale já nemám náladu mu připomínat, jak zá-
sadní rozdíl je mezi tím být tanečnicí a být tanečníkem. Taneč-

22
              

nice jsou pro choreografy neuvěřitelně nahraditelné, zatímco

tanečníky vynášejí do nebes pro jejich výjimečného, geniálního
ducha, pro jejich odhodlání věnovat se baletu navzdory tomu,
že to většina světa nepovažuje za dvakrát mužné povolání. Pře-
jede si rukou po tváři a vrátí dohodu o vyrovnání mojí matce.
„Já jsem Gigi nestrčila.“ Moje slova se nesou po pokoji. Při-
padají mi těžká, jako by měla být moje poslední.
„Pokud jsi nevinná, dokaž to.“
Jsem nevinná. Dokážu to.


G ig i

které se líně
+/ $ 6<  9 ( ǰ 67 8 ' , 8  '  %=8Š ¸  -$ .2  9­ É . <
vyhřívají v zářijovém sluníčku. Všichni si povídají o letních
soustředěních, nových spolubydlících a učitelkách baletu. Ro-
diče porovnávají ceny divadelního předplatného a stěžují si na
navýšení školného. Některé nové petite rats rabují stolky s ob-
čerstvením a jiné se vyplašeně rozhlížejí kolem sebe a zakrývají
si ústa rukou. Slyším, jak šeptají moje jméno. Není tu žádná
tanečnice z úrovně 8.
Jenom já.
Měla bych být nahoře a vybalovat si společně s ostatními
z našeho patra. Měla bych prolamovat nové páry špiček a chys-
tat je na hodiny. Měla bych se připravovat na nejdůležitější rok
svého života.
Mámina ruka zapátrá po té mojí. „Prosím, Gigi, zkus se ak-
tivně podílet na téhle diskuzi.“ Vrátím se zpátky do reality, ve
které máma zahnala pana K. do kouta tanečního sálu. Pan K.
vypadá ztrápeně. „Co přesně jste udělali pro to, aby Gigi byla
v bezpečí, pane K.?“

24
              

„Proč si se mnou jednoduše nedomluvíte schůzku, paní Ste-

wartová? Mohli bychom zajít do větších detailů než během na-
šeho posledního telefonátu.“
Máma bezmocně rozhodí rukama. „Náš poslední rozhovor
netrval ani deset minut. Vaše telefonáty byly – jak bych to jen
řekla? Neuspokojivé. Přál jste si, aby se vrátila. Slíbil jste mi, že tu
bude v bezpečí. Ale já o tom stále nejsem tak docela přesvědčena.“
Její stížnosti a námitky mě všude pronásledují jako bouřko-
vý mrak. Proč by ses tam proboha chtěla vrátit? Ta škola je přímo
líheň pro šikanu! Balet nestojí za tvoje zlomené srdce.
Projde kolem mě mladší tanečnice a zašeptá svojí kamarád-
ce: „Mně nepřipadá zraněná.“
Prohlížím si vlastní profil v jednom ze zrcadel na stěně. Prs-
tem přejedu po jizvě, která mi vykukuje zpod okraje kraťasů. Je
to téměř dokonalá čára, která se táhne po mojí levé noze, jasně
růžový paprsek na hnědém podkladu.
Upomínka.
Máma si myslí, že ta jizva možná nikdy úplně nezmizí, ač-
koli nakoupila litry olejíčku s vitamínem E a krému s kakao-
vým máslem určeného pro hnědou pleť. Já nechci, aby zmizela.
Nechci zapomenout na to, co se mi stalo. Někdy, když nechám
příliš dlouho zavřené oči nebo přejíždím prsty po vystouplých
okrajích jizvy, jako bych se octla zpátky na dlážděné ulici, slyše-
la praštění a skřípění kovu v okamžiku, kdy do mě narazil taxík,
vzdálené houkání sirén a jednotvárné pípání monitorů, které
jsem slyšela, když jsem se probrala v nemocnici.
Zaplaví mě vztek, vře a bublá mi těsně pod kůží.
Já přijdu na to, kdo mi to udělal. Ublížím tomu, kdo mě str-
čil. Postarám se, aby se cítil stejně, jako jsem se cítila já.
Máma se dotkne mého ramene. „Gigi, zapoj se do tohohle
rozhovoru.“

25
        

Všimnu si, že je čím dál tím rozčilenější.

„Pořád bydlí v chodbě se všemi těmi děvčaty.“ Její hlas zní
ostře.
„Všichni studenti bydlí v patře spolu s ostatními tanečníky
ze svojí úrovně. Chodba pro úroveň 8 má dlouhodobě největ-
ší prestiž ze všech,“ prohlásí pan K. uklidňujícím tónem, který
obvykle uplatňuje na mecenáše a členy správní rady. „Nechtěli
jsme, aby si připadala izolovaná.“
„Ona už izolovaná je, kvůli tomu, jak vypadá, a tomu, co se
jí stalo.“
„To je dobrý, mami. Já tam musím –“ Umlčí mě.
Ostatní rodiče začínají soustřeďovat pozornost naším smě-
rem. V téhle místnosti moje máma vyčnívá jako luční kvítí ve
váze plné tulipánů. Má na sobě volné bílé harémové kalhoty,
tuniku a korkové sandály. Všechny kolem upoutává její vyčer-
paná gestikulace a zoufalý výraz v obličeji a to, jak pan K. zů-
stává tváří v tvář jejímu nátlaku ledově klidný. Dokonce se na
ni usměje a jemně jí položí ruku na rameno, jako by ji vyzýval
ke společnému pas de deux.
„Ujišťuji vás, že děláme všechno, co je v našich silách, aby-
chom zajistili Gigino bezpečí. Letos bude mít dokonce pokoj
sama pro sebe –“
„Ano, toho si ceníme, ale co dál? Spustíte celoškolní vzdě-
lávací program, který bude řešit problém šikany? Budou učite-
lé pohotovější v řešení incidentů? Budou bezpečnostní kamery
nahrávat –“
„Kromě toho, že bychom Gigi přidělili osobního bodyguar-
da, uděláme všechno, co je v našich silách,“ odpoví.
Máma nadskočí, jako by slova pana K. způsobila menší ex-
plozi, a zavrtí hlavou, až se její kudrnaté afro roztřese. „Slyšíš
to, Giselle? Nezáleží jim na tom. Copak balet opravdu stojí
za všechny tyhle problémy?“

26
              

Dotknu se její paže. „Přestaň, mami. O tomhle jsme se bavi-

ly už nejméně tisíckrát.“ Každou část mého těla zaplavuje hor-
ko, cítím se trapně. „Prosím, věř mi. Musím tu být.“
Nikdo se nepohne. Máma mě upřeně pozoruje. Koušu se
do vnitřní strany tváře, protože mám strach, že si to rozmyslí
a odveze mě zpátky do Kalifornie. Mám chuť jí říct, že nechápe,
co pro mě balet znamená. Mám chuť jí připomenout, že jsem
o schopnost tančit málem přišla. Mám chuť jí říct, že nesmím ne-
chat Bette a ostatní vyhrát. Mám chuť jí říct, že jsem silnější než
kdy dřív a že mi ostatní holky zaplatí za to, co mi provedly. Mys-
lím na to už ode dne, kdy mě propustili z nemocnice. Nic z toho,
co se stalo minulý rok, se mi už nikdy nestane. Nedovolím to.
Pan K. na mě mrkne a postaví se vedle mě. Na rameno mi
položí svou příliš horkou dlaň. „Ona je maja koričnevaja. Je
silná. Potřebuji ji tady. Během letních soustředění nám hodně
chyběla.“
Jeho slova zaplňují prázdná místečka ve mně. Rozbité sou-
částky, které přes léto potřebovaly opravit, ty, které potřebova-
ly vědět, že tu na mně záleží. Že mám tančit. Že se mám stát
jednou z velkých baletek.
Trvalo celé léto, než jsem se uzdravila z naraženého žeb-
ra, zlomené nohy a natržených jater. Zůstala jsem v Brooklynu
s mámou a tetou Leou a musela jsem podstoupit spoustu rent-
genů a lékařských prohlídek, týdenní CT sken a prášky na otřes
mozku, a po odstranění sádry navíc dvakrát denně fyziotera-
peutické cvičení. A pochopitelně i konzultace s psychologem,
který se mnou mluvil o tom, jak se ohledně té nehody cítím.
Kvůli tomu, abych se mohla vrátit do téhle budovy, jsem tvr-
dě dřela.
Máma mě pohladí po tváři. „Dobrá, dobrá.“ Otočí se, aby
se mohla panu K. podívat do tváře. „Chci, abyste mi každý tý-
den oznámil, jaká je situace. Budete si muset udělat čas.“ Pan K.

27
        

ji doprovodí ke stolu s nápoji. Máma se malinko usmívá. Je to

drobné vítězství.
Můj pas nahmatají čísi teplé ruce. Prudce se otočím. Před
sebou mám Alecovu rozesmátou tvář. Vrhnu se mu do náručí.
Voní po krému na opalování.
„Říkají, že jsi ta, co vstala z mrtvých. Můžu říkat jen to, že
jsi moje holka?“
Zasměju se tomu trochu trapnému vtipkování. Noví ta-
nečníci a tanečnice vzhlédnou od pestrobarevných desek s in-
strukcemi k zabydlení, plných papírů týkajících se jejich baletní
úrovně, nových požadavků na školní uniformy a rozdělení po-
kojů. Popadnu Aleca a vrazím mu jazyk do pusy, aby se ostatní
měli na co dívat.
Tohle léto jsem ho moc nevídala. Byl příliš zaneprázdněný
tanečními soustředěními. Místo opravdových schůzek jsme si
telefonovali nebo volali přes Skype nebo si psali. Skoro jsem za-
pomněla, jak chutná, jak voní, jaké to je být s ním.
Po chvíli se odtáhne. „Psal jsem ti.“
„Máma vyslýchala pana K.“ Ukážu za sebe. Pořád se spolu
o něčem baví.
Alec zaúpí. „Nechtěl bych být na jeho místě.“
„Ani já ne.“
„Jsi v pohodě?“
„Je mi skvěle.“ Malinko se narovnám.
„Jsi nervózní, že jsi zpátky?“
„Ne,“ odpovím o něco hlasitěji, než jsem měla v úmyslu.
Dotkne se mojí tváře. Srdce se mi divoce rozbuší. Monitor
na mém zápěstí zabrní.
„Chybělas mi.“ Vezme moje ruce do svých a otočí mnou,
jako bychom se chystali na grand pas. Trochu mě zvedne, takže
stojím na palcích u nohou. Díky teniskám můžu stát, jako bych
na sobě měla opravdové baletní špičky. Je skvělé mít partnera

28
              

a tančit, i když je to zatím jen jako. Každičký den, kdy jsem tan-
čit nemohla, mi připadal nekonečný.
Všichni poodstoupí, aby nám poskytli dostatek prostoru.
Nadšeně nás pozorují.
Předvedeme grand pas z Louskáčka. Naše těla znají každý
krok, každou otočku a zvedačku i bez hudby. Slyším ji v rytmu
jeho chodidel a v tom, jak mě drží. Naše ruce, paže a nohy řídí
neviditelné doby. Hudba jako by hrála přímo ve mně. Zdvihne
mě a oba se skloníme do rybičky.
„Jsi ještě lepší než dřív,“ zašeptá mi Alec, když mě staví
zpátky na zem, rty těsně u mého ucha.
Jeho slova se mi vpíjejí do kůže a já mám pocit, že hořím.
Celá místnost nám nadšeně tleská. Pan K. září. Máma se usmívá.
Tohle mi už nikdy nikdo nesmí vzít.


-X QH

je už poměr-
. '< É  -$< + (  $ ǰ -­  ' 2 5 $ = ¸ 0 (  ' 2 ǰ Â .2 /<
ně pozdě. Jayhe zaparkuje dodávku svého táty ve druhé řadě
a vyskočí, aby mohl vyložit moje věci. Vždycky mě sem vozila
máma a hodinovou cestu z Queensu jsme obvykle absolvova-
ly v nepříjemném tichu, její nesouhlas se vkrádal do každého
kouta našeho stříbrného auta a mého mozku.
Ale letos je všechno jinak.
Mám kluka. A ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že pan Lu-
cas je můj otec, ztratila matka veškerou moc nad mým osu-
dem. Moje tvrdá práce se konečně začíná vyplácet. Na letních
soustředěních se mi dařilo a já jsem připravená být letos nej-
lepší. Konečně nastala moje chvíle. A já mám v plánu si ji vy-
chutnat.
Vzhlédnu k budovám, které se tyčí kolem Lincolnova cent-
ra. Konzervatoř je usazená v severozápadním cípu celého kom-
plexu, ve stínu nejoblíbenějšího uměleckého prostoru v nejdů-
ležitějším městě na světě. Občas musím samu sebe štípnout,
abych se ujistila, že tohle je doopravdy můj život – že za rok
touhle dobou se budu jako jedna ze dvou absolventek konzer-

30
              

vatoře zaučovat v souboru Amerického baletu. No, pokud tedy

všechno půjde podle plánu.
Což půjde.
„Hej, chystáš se mi vůbec pomoct?“ Jayhe spěchá ke vcho-
du do budovy s první várkou mých věcí. Do očí mu padají ty
jeho příliš dlouhé vlasy a já vidím, jak se mu napínají svaly na
předloktí, když nejdřív zvedá ty nejtěžší krabice.
„Za minutku.“ Vdechuju vůni dřínů, fontán, a dokonce
i preclíků ze stánku s občerstvením na rohu. Všechno je to tak
povědomé, tak příjemné, moje druhá kůže. Jayhe na okamžik
přeruší zběsilé stěhování, přitáhne mě k sobě a políbí mě. Na-
jednou mám chuť nechat krabice na schodech krabicemi, zno-
vu nasednout do dodávky a nechat ho, aby nás odvezl, kam se
mu zlíbí. Svět kolem mě dočista zmizí, dokud se nepotřebuju
znovu nadechnout.
Když otevřu oči a uvidím, jak mu z hlavy vyrůstá školní bu-
dova, část mě zatouží po denní rutině konzervatoře, je to jako
svalová paměť. Toužím po množství hodin baletu, nekonečných
zkouškách, kontrole, kterou mi poskytují jídla ze školní jídelny
s uvedeným počtem kalorií, a dokonce i po váhách zdravotni-
ce Connie.
Postávám u dodávky, zatímco Jayhe dokončuje stěhování
mých věcí. Pozoruju ostatní holky – ty s mámou a s tátou –
jak dovnitř tahají krabice. Jeden z otců si utahuje ze svojí dce-
ry, říká, že svoje zavazadla musela zaručeně naplnit kamením.
„Tati!“ Hihňá se a oči jí září láskou a smíchem. Slovo táta mi
připadá těžké jako kotva a já pomyslím na pana Lucase, ačkoli
bych si ho s ním neměla spojovat. Můj táta. Zaplaví mě pocit
hanby, když si vzpomenu na e-mail, který jsem mu v létě na-
psala, a na vzkazy v hlasové schránce, na které se ani neobtěžo-
val odpovědět. Tuhle chybu už podruhé neudělám. Už si ani
nevzpomínám, o čem jsem s ním chtěla mluvit.

31
        

Dolehne ke mně další smích a já si všimnu, že jedna z mlad-

ších Korejek ukazuje mým směrem. Zírám na ni, dokud nevy-
jde nahoru po schodech a nevejde do školní budovy. Rozhléd-
nu se kolem sebe, jestli se už náhodou nevrátil Jayhe, ale nikde
po něm není ani stopy. Přemýšlím, jestli už dorazila Sej-Čin,
jestli ji její teta přivezla s nesmyslným předstihem jako obvyk-
le. V létě se na Jayheově telefonu objevovaly zprávy od ní a já
vím, že jí na ně neodpověděl. Zkontrolovala jsem to. Na oka-
mžik jsem se kvůli tomu cítila provinile, ale musím se mít na
pozoru, i pokud jde o něj.
Mám strach zeptat se ho na podrobnosti jejich rozchodu.
Co jí řekl? Jak na to zareagovala? Jak to mezi nimi dopadlo?
Nejspíš jí to oznámil klidně, tím svým diplomatickým způso-
bem. Ale zmínil přitom moje jméno? Kdesi hluboko v sobě od-
povědi na tyhle otázky vlastně znát nechci. Neměla bych je chtít
znát. Nemělo by mi na tom záležet. Nezáleží mi na tom. Až na
to, že vlastně záleží.
Když se Jayhe vrátí zpátky k dodávce, má zrůžovělé tváře
a po čele mu stéká pár kapek potu. Staré June by to připadalo
nechutné, ale mně to připadá tak trochu sexy. Celý je sexy –
jeho hluboké oči, stopy po uhlu na jeho prstech vyčerpaných
hodinami kreslení, to, jak vyslovuje moje jméno – obzvlášť,
když se trochu zlobí.
„Zbývá už jen jedna malá krabice.“ Jayhe ji položí na chod-
ník. „Zvládneš to?“
„Jasně.“ Přála bych si být na dvou místech zároveň – tady
na tomhle chodníku s ním a nahoře, ve svém novém samostat-
ném pokoji, kde bych se mohla pustit do vybalování.
Jayheův telefon zazvoní a paranoidní částečku mého srd-
ce a mozku okamžitě napadne, že je to Sej-Čin. Mluví zběsi-
lou korejštinou, ale já zachytím slova restaurace, babička a za-
neprázdněný. Za těch pár měsíců, co jsme spolu, jsem pochytila

32
              

víc korejštiny, než mě naučila moje máma za celých šestnáct

let. Jayhe mi pokaždé položil dlaň pod bradu a nutil mě, abych
po něm opakovala – nepolíbil mě, dokud jsem to neřekla správ-
ně. Pokaždé jsem ho musela požádat korejsky – kis-hedžo. Žád-
ná korejština, žádné líbání. Při tom pomyšlení se usměju.
Zavěsí. „Nechal jsem ti věci ve vstupní hale,“ řekne. „Nepus-
tili mě nahoru. Nějaké pravidlo, které klukům zakazuje vstup
do holčičí chodby, dokonce i při stěhování.“ Z mého výrazu je
nejspíš patrné, že mě to naštvalo, protože se dotkne mojí tváře
a usměje se. „Už se jich ujali dobrovolníci z řad rodičů.“ Ruce
mu sklouznou k mému pasu. „Jsem moc rád, že máš letos po-
koj sama pro sebe.“
„Já taky,“ zašeptám, a najednou se cítím trapně. Gigi dosta-
la samostatný pokoj kvůli svým zraněním a to znamenalo, že
já ho automaticky dostala taky. Každopádně to mně a Jayheovi
poskytne trochu soukromí. Část mě si nadšeně představuje, jak
ho propašuju pod nosem vychovatelům a všem, kteří nás hlídají,
vzrušuje ji možnost, že mě přistihnou, že všichni zjistí, že o mě
někdo stojí. Že o mě stojí Jayhe.
Popadnu poslední krabici, tu s rychlovarnou konvicí. Napo-
sledy ho políbím a vydám se ke vchodu do školní budovy.
O deset minut později, když v ruce svírám klíč, který jsem
si vyzvedla na recepci, jsem připravená se zabydlet. Výtahem
vyjedu do svého nového – dvanáctého – patra, kde bydlí čtvr-
ťačky. Ale když se konečně dostanu ke dveřím od svého pokoje,
už zejí dokořán – a všude po podlaze jsou poházené cizí věci.
Tedy, skoro všude. Na jedné z postelí je rozprostřený růžový
přehoz s kanýrky, na zdi visí plakáty s baletkami a na nástěn-
ce nad psacími stoly jsou v řadě připevněné pohlednice z Paří-
že. Když se podívám na druhou stranu pokoje, na nepovlečené
matraci se válí Cassie a Henri, zpocení, uhihňaní a zrůžovělí
jako malá prasátka.

33
        

Henri kývne a vezme tak na vědomí mou přítomnost, a vzá-

pětí se vrátí k líbání Cassiina krku. Ale ona ho od sebe okamži-
tě odstrčí, prudce se posadí a pokusí se upravit si svetr s hlubo-
kým výstřihem do V.
„No to je dost, že jsi tady,“ osloví mě, vyrovnaná a uvolně-
ná, jako by mě čekala. Já ji tu tedy rozhodně nečekala. „Hledala
tě zdravotnice Connie. Nebyla jsi na večeři. Nejspíš si myslí, že
na tebe mám dávat pozor nebo co.“ Její hlas je stejně chladný
jako ty ledově modré oči.
„Co tady děláš?“ zeptám se.
„Měla jsem mít samostatný pokoj, ale vzdala jsem se ho, však
víš, kvůli Gigi a tomu, co se jí stalo. Nechci, aby to ta chudinka
měla ještě těžší.“ Zamračí se na mě.
„Ale –“
„Podívej, já z toho taky nejsem dvakrát nadšená. Ale na dru-
hou stranu ti nic nedává právo bydlet sama.“ Její slova jsou od-
měřená, strohá a tu a tam se v jejím hlase ozývá britský přízvuk.
„Teď už je každopádně pozdě s tím něco dělat, nemám pravdu,
E-Jun?“ Natahuje moje jméno, jako by to byla nějaká cizí, těž-
ká věc, kterou musí nést. Břemeno.
„Všichni mi říkají June,“ řeknu. Měla by to vědět, koneckon-
ců se nevidíme poprvé.
„Rozkošný,“ odpoví nevzrušeně. Mám pocit, jako bych snad
řekla, že se nechávám oslovovat Růženko nebo Popelko.
Potom se zvedne z mojí postele, jako by jí to došlo teprve teď.
Když si všimne, že se mračím, akorát pokrčí rameny. „Henri ví,
že hrozně nerada ničím hezky ustlanou postel.“
Henri se ušklíbne. „Mimo jiné,“ dodá a potom na mě mrk-
ne. Nechutný. Naposledy ji vášnivě, majetnicky políbí a potom
se vypaří. Při pomyšlení na něj se oklepu. Na tom klukovi mi
vždycky něco nesedělo a vadí mi, že tu byl, že narušil můj pro-
stor. No, vlastně spíš náš prostor.

34
              

Tiše skřípu zuby a pomalu se pustím do vybalování. Pokou-

ším se zcela ignorovat Cassie a její věci. Má jich zkrátka příliš.
Skříň je už teď ze dvou třetin plná a na poličce je navíc vyrov-
naná hromada knih – Machiavelli, Marx a další politické věci,
k tomu všechny významné publikace týkající se baletu. V rohu
místnosti leží malá krabice plná tanečního vybavení – starých,
příliš měkkých špiček, trikotů, tkalounů a teplého vlněného
oblečení. Moje část pokoje – nebo to, co z ní zbylo – je v po-
rovnání s tou její holá a pustá.
Když Cassie ve druháku přišla na konzervatoř, chodila na po-
lovinu tréninků s námi z úrovně 6 a druhou polovinu se třeťač-
kami z úrovně 7. Nikdo ji moc neznal. Nikdo vlastně moc nestál
o to seznámit se s holkou, která byla příliš dobrá tanečnice. Je to
Alecova sestřenice – moje sestřenice, uvědomím si překvapeně –
a všichni věděli, že ji speciálně povolali z Královské baletní školy.
Tak dobrá byla. Ale po všem, co jí provedla Bette a ostatní holky –
to s vlasy, špičkami a obzvlášť ta nehoda při zvedačce s Willem –
zmizela. A teď je zpátky a dělá si nárok na můj prostor.
Vybalím bednu označenou ČAJ a zapojím rychlovarnou
konvici do zásuvky. Naplním ji balenou vodou a doufám, že mě
to uklidní. Otevřu svoji novou krabici na čaj se skleněným ví-
kem – dárek od Jayhe – a vytáhnu malý sáček směsi heřmánku
s levandulí, kterou pro mě připravil. „Tohle tě zklidní,“ říká mi
pořád. Jako by mi s tím dnes večer vůbec něco mohlo pomoct.
„Opatrně s tou konvicí,“ ozve se Cassie. „Mohla by začít
hořet nebo tak něco.“
„Mám ji už roky a nikdy se nic nestalo.“
Neuvědomím si, že jsem to řekla nahlas, dokud se prudce ne-
otočí a nenakloní se těsně k mému obličeji. „Opovaž se být drzá.“
Upřeně na mě zírá, kůži má napjatou přes lebku tak, že vy-
padá jako Kája, náš kostlivec na hodiny biologie. Když přestou-
pila na Americkou baletní konzervatoř, nebyla jsem na ni zrovna

35
        

hodná. Když ucuknu, zasměje se. „Pan K. mi v podstatě slíbil, že

dostanu Cukrovou vílu, což více méně zaručuje místo na zaučení
se v souboru. Takže si se mnou radši nezahrávej.“
Srdce mi sklouzne až do žaludku a teď se mísí s kousky gri-
lovaného kuřete, které jsem vyjedla ze svého sendviče. Hrozí, že
se to všechno vrátí, teď a tady. Vběhnu do naší soukromé kou-
pelny a zamknu za sebou dveře.
Cassie na podlahu položila zářivě růžovou podložku, ze které
se mi dělá nanic. Pustím kohoutek a čekám, dokud za ní s tlu-
menou ranou nezapadnou dveře. Je pryč. Díkybohu.
V rohu leží váha. Naposledy jsem se vážila před letním sou-
středěním. Moje máma v bytě žádnou váhu nestrpí. Pokouším
se soustředit na vlastní dech a na svůj obličej v zrcadle. Ale po-
řád ji koutkem oka vidím.
Nedokážu odolat. Musím to vědět. Čísla rychle skáčou z nu-
ly na třicet pět, čtyřicet, čtyřicet pět a potom padesát, padesát
jedna, padesát dva. Přešlápnu z nohy na nohu a čísla se znovu
rozkmitají a konečně ustálí na čtyřiceti devíti. Tolik jsem nikdy
v životě nevážila. Ani zdaleka.
Polknu vzlyk, který mi stoupá hrdlem vzhůru. V hlavě zno-
vu slyším Cassiina zlomyslná slova. O několik vteřin později už
objímám záchodovou mísu a pod koleny cítím tvrdé, studené
dlaždičky. Povědomá vůně citronové dezinfekce vyvolává po-
třebnou reakci. Přináší mi úlevu, pocit, že mám všechno pod
kontrolou. Říkám si, že to, co mi do očí vhání slzy, je jenom
žluč a pálivé žaludeční šťávy. Je fuk, co říká Cassie, až zveřejní
seznam obsazení, to já budu Cukrová víla, tak to má být. Za-
jistil mi to můj loňský výkon v roli Giselle.
Tohle je můj rok. Teď je řada na mně. To já budu tančit
hlavní roli. Vyberou mě do souboru. Udělám pro to všechno,
co je třeba.