Sigmund Freud – teorie psychoanalýzy – hlubinná psychologie

 klade důraz na pudy, které jsou silami v naší psychice

 základním puzením v našem snažení – jde o éros a thanatos
o éros=pud života, slasti, hlavně zaměření sexuální
o thanatos=pud smrti, proces rozpadu a agrese, vědomí si vlastní
konečnosti
 naše psychika je proniknuta libidem=touhou po slasti, hlavní silou v naší
psychice
 rozlišoval 3 vrstvy psychiky:
o Podvědomí = id = temná část naší psychiky, touží po slasti, zasutých
hluboko v naší mysli темна частина нашої психіки, жадає задоволення, лабіринт
бажань, мрій, уявлень, застряглих глибоко в нашому розумі
o Vědomí = ego = to, jak se v realitě cítíme, prožíváme, usuzujeme a
rozhodujeme se те, як ми відчуваємо себе в реальності, переживаємо,
усвідомлюємо себе і оточення, судимо і приймаємо рішення
o Nadvědomí = superego = jako svědomí – vnitřní hlas, obsahuje zákazy a
příkazy, puzení k dokonalosti
внутрішній голос, містить заборони і накази, кидання на досконалість
 osobnost je uzavřeným systémem působení těchto vrstev, mezi nimi uvnitř
psychiky особистість є закритою системою дії цих шарів, між ними всередині психіки
 dochází ke konfliktům

Freudova vývojová psychologie:

 z hlediska principu slasti vymezil tato stadia ve vývoji psychiky:
1. orální stadium- slast spojena s příjmem potravy-sání a polykání
немовлят-смаків, пов'язаних з прийомом їжі-смоктанням і ковтанням (0 — 18 мес.)
2. anální stadium- dítě přesouvá pozornost na vyprazdňování
Дитина переносить увагу на спорожнення (18 мес. — 3 года)
3. falické stadium -přesouvá pozornost na pohlavní orgány, u chlapců vzniká
Oidipův komplex, u dívek Elektřin – tzn., že se dítě zamiluje do rodiče
opačného pohlaví увага до статевих органів, у хлопчиків виникає комплекс Одіпа, у
дівчаток – електрика – тобто дитина закохується в батька протилежної статі, по
відношенню до батьків тієї ж статі переживає стани ворожнечі (3 года — 6 лет)
4. stadium latence- zdánlivý klid, hlavně ústup zájmu o sexualitu уявний спокій,
головне, відступ інтересу до сексуальності (6 — 12 лет)
5. genitální stadium-začíná s pubertou, působení libida propuká v plné síle
починається з статевого дозрівання, дія лібідо спалахує в повній силі
 sny: Freud se zabýval výkladem snů, hledal souvislost mezi sny a problémy
v psychice, tvrdil, že jde ve snech o projekce přání, o vyjádření toho, čím žijeme
 nebo co nás trápí мрії: Фрейд систематично займався інтерпретацією снів, шукав зв'язок
між мріями і проблемами в психіці, стверджував, що це проекція бажань у снах, вираження
того, чим ми живемо або що нас турбує

Rozdíl mezi temperamentem a charakterem:

temperament – forma vnějších projevů osobnosti (dráždivý – klidný)
charakter – obsah, jaký člověk je (vytrvalý, odpovědný) – ve vztahu k druhým dobrý
nebo zlý...
Formován výchovou a dalšími společenskými vlivySložky charakteru:
Vztah k lidem
Kladný vztah – ochota pomáhat a spolupracovat, snaha porozumění, radost z jejich
úspěchu, důvěra
Záporný vztah – sobectví, bezohlednost, agresivní chování, pomlouvání,
podezíravost, závist
Vytrvalost
vlastnost vůle, silně nebo slabě rozvinutá vytrvalost
Odolnost k zátěži – hovorovým jazykem jako statečnost
Vysoká odolnost (stabilita osobnosti) – zvládá obtíže a problémy různého druhu
Nízká odolnost (labilní osobnost) – snadné selhání
Svědomí
hodnotí a řídí lidské jednání z morálního hlediska (svědomitost, odpovědnost,
nesvědomitost…)

Typologie temperamentu:
Typy temperamentu
 sangvinik (tzv. ideální typ t.)
 cholerik
 flegmatik
 melancholik

Rysy osobnosti
 extrovert x introvert
 stabilní x labilní

Starověká typologie Galéna, který rozdělil lidi do čtyř základních skupin (sangvinici,
cholerici, flegmatici a melancholici) na základě převládajících tělesných šťáv. Ruský
psycholog I. P. Pavlov pak přišel s typologií založenou na rychlosti přenosu nervových
vzruchů a jejich stabilitě. Jeho dělení není tak známé, ale tvoří jeden ze základních
kamenů, na kterých postavil britský psycholog německého původu H. J. Eysenck svou
teorii temperamentu. Eysenck vzal v úvahu i typologii C. G Junga, který lidi rozdělil na
extroverty a introverty

Eysenckova teorie je založena na existenci dvou dimenzí, a to:

1. extraverzi/introverzi
2. stabilitě/labilitě
Eysenck svou teorií poukázal na fakt, že osobnost je velice složitá struktura. Nikdo
není jen extravert či cholerik. Tyto kategorie mají charakter škál, kdy můžete
například být více extravertní a méně introvertní. Není vždy lehké odhadnout, s
jakým typem osobnosti právě mluvíme. Jak už jsme si řekli, extraverti bývají velice
veselí a společenští, ale uvnitř mohou být nevyrovnaní. Introverti jsou naopak
uzavření, ale mohou vést bohatý duševní život a navazovat velice hluboké vztahy. Pro
každého člověka je společnost jevištěm, na kterém se snaží zazářit, avšak zákulisí je
vždy jiné.
Jedna teorie obohacovala tu druhou. Eysenck se nechal inspirovat Jungem, I. P.
Pavlovem i Hippokratem.
Co je to vlastně agrese?
Název pochází z italského slova agressio = útok, napadení, agrese. Je to útočné
jednání, které je zjevné a záměrné a má za cíl způsobit škodu. Agresi můžeme rozlišit
podle několika měřítek.
Může být zaměřená navenek, na ostatní lidi a věci nebo dovnitř na sebe sama. Dále
ji lze chápat jako agresi verbální, která se projevuje pouze slovně a má za úkol ublížit
na psychické bázi a ovlivnit emoce cílové osoby agrese. Druhou variantou je pak
agrese brachiální (latinsky brachium = paže). Projev agrese je v tomto případě
fyzický. V určité intenzitě má velmi pragmatické využití. Agrese původně sloužila a ve
zvířecí říši stále slouží k ochraně území a obraně rodiny (smečky v případě zvířat).
Agrese je neodmyslitelnou a přirozenou součástí lidské psychiky a chování stejně tak
jako je nepostradatelná u všech živočichů. Agrese sloužila vždy k obraně, ochraně,
hájení zájmů a území, získávání potravy, porážce nepřítele. Agrese byla nutnou
schopností pro přežití rodu. Její nedostatek mohl mít za následek vymření celé
skupiny obyvatel nebo živočišného druhu. Naopak ve vysoké míře je
agresivita destruktivní a nežádoucí. Existuje velmi tenká dělící linie mezi agresí
přiměřenou a agresí naznačující patologickou psychickou poruchu. Odborně se tyto
projevy rozdělují na agresi impulzivního charakteru, která je lépe vnímaná ve
společnosti, jako přirozená reakce na nenadálou situaci a na druhou možnost, agrese
předem připravenou, která je společensky nepřijatelná.
Agrese impulzivní je reakcí na stresovou situaci, strach, podráždění a je následkem
zvýšené funkce nervového systému. Naopak agrese plánovaná nemá ospravedlnění
v obavě o ohrožení života nebo zdraví a je provedena za jistým účelem, řeklo by se
chladnokrevně. I proto je na ni ve společnosti z morálního hlediska nahlíženo
mnohem hůře s pohrdáním a nesouhlasem.